Vztahy ve škole

Školní třída je pro děti velmi důležitá z hlediska navazování vztahů. Musejí se naučit pracovat v kolektivu, spolupráci, přizpůsobení se, ale mohou se také setkat s vyloučením, nebošikanou. Učitel/ka je ve třídě vystaven/a nelehkému úkolu, a to udržet ve třídě klid a pořádek, naučit děti dodržovat určitý řád a vše nezbytné k tomu, aby bylo ve třídě zachováno příjemné sociální klima, ve kterém se všichni cítí dobře. Přes všechny snahy vést děti k lásce k bližnímu a vzájemné spolupráci, se v každém kolektivu určitého věku vytvoří skupiny (party), které alespoň na určitý čas ovlivňují vývoj vztahů ve třídě. S nástupem puberty je na první pohled nejvíce patrné rozdělení na dívky a chlapce.⁹⁹

Je důležité připomenout, že smíšená výuka ve třídách (chlapci a dívky) nebyla vždy samozřejmostí. Jak už bylo zmíněno v 19. století se dívky a chlapci vzdělávali zvlášť a nejenže byli vyučováni v jiných budovách, dokonce se jim dostávalo i jiných kvalit vzdělání.¹⁰⁰ Teprve ve 20. letech 20. století se v České republice zastává takzvané koedukované vzdělávání – tedy společné pro chlapce i dívky v jedné třídě.¹⁰¹ Ve světě pak „s výjimkou skandinávských zemí byla koedukace zavedena ve většině evropských zemí převážně po 2. světové válce, avšak v ostatních (např. v Řecku, Španělsku, Rakousku a Portugalsku) teprve v 70. letech 20. století.“¹⁰² Bohužel, během několika analýz bylo zjištěno, že dívky dosahují lepších výsledků v oddělených třídách dle pohlaví. Zřejmě mají menší strach ze znemožnění, že budou

97 JARKOVSKÁ, Lucie. Ve škole je gender všude kolem nás. In: SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 16-17

98 RENZETTI, Claire M a Daniel J CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2, str. 133

99 JARKOVSKÁ, Lucie. Školní třída. In: SMETÁČKOVÁ, Irena, Lucie JARKOVSKÁ Gender ve škole: příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2006. ISBN 80-903-3315-X, str. 45

100 JARKOVSKÁ, Lucie. Segregace a koedukace. In: SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 25

101 SMETÁČKOVÁ, Irena. Společné, či oddělené vzdělávání dívek a chlapců?. In: Pedagogická orientace.

2013, 23(5), s. 717-733. DOI: 10.5817/PedOr2013-5-717. ISSN 12114669. Dostupné také z:

https://journals.muni.cz/pedor/article/view/1111, str. 1

102 FORSTHUBER, Bernadette, Anna HORVATH a Akvile MOTIEJUNAITE. Genderové rozdíly ve výsledcích vzdělávání:: Opatření a současná situace v Evropě. Brusel: Eurydice, 2010. ISBN 978-92-9201-130-7, str. 85

34

zesměšněny, nebo že s dobrými výsledky budou pro chlapce méně atraktivní.¹⁰³ „Dívky navštěvující výlučně dívčí školy mají v průměru lepší sebevědomí a po absolutoriu snáze nacházejí prestižní, dobře placená zaměstnání.“¹⁰⁴ Naopak chlapcům přítomnost děvčat ve třídě viditelně svědčí. Mají důvod se před děvčaty předvést, probouzí se v nich větší soutěživost a často bývají ukázněnější. Pro učitele/ky by mělo být důležité najít ve třídě takové řešení, které by vyhovovalo co nejvíc oběma stranám a díky kterému by se i dívky ve třídě cítily příjemně a dosahovaly, co nejlepších výsledků.

Segregace podle pohlaví dříve přetrvávala ve třídách v rámci pracovních činností.

Dívky se učily šít a vařit, zatímco chlapci se věnovali kutilským činnostem.¹⁰⁵ Od segregace jakéhokoli typu se ale v naší republice později upustilo úplně, zejména proto, že v budoucím životě ve společnosti se ženy a muži také neoddělují a není proto důvod, aby škola záměrně posilovala přesvědčení o rozdílných ženských a mužských sociálních rolích a určovala tak další směřování dětí po ukončení školní docházky, ve světě však stále existuje.¹⁰⁶ V Evropě se tento způsob vyučování objevuje v sedmi zemích s velkými rozdíly v početnosti těchto škol (viz obrázek 3). Zatímco ve Skotsku se tak nachází jedna veřejná škola se segregovaným typem výuky, v Anglii jich lze nalézt až 400.¹⁰⁷ A zajímavé je, že například „…v Irsku a Spojeném království se na oddělené chlapecké a dívčí školy tradičně pohlíží jako na „lepší“. Zejména v Anglii se oddělené chlapecké a dívčí školy významnou měrou překrývají se školami výběrovými.“

103 JARKOVSKÁ, Lucie. Segregace a koedukace. In: SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 25

104 RENZETTI, Claire M a Daniel J CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2, str. 164

105 JARKOVSKÁ, Lucie. Segregace a koedukace. In: SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 26

106 Tamtéž, str. 25-26

107 FORSTHUBER, Bernadette, Anna HORVATH a Akvile MOTIEJUNAITE. Genderové rozdíly ve výsledcích vzdělávání:: Opatření a současná situace v Evropě. Brusel: Eurydice, 2010. ISBN 978-92-9201-130-7, str. 85

35

Obrázek 3: Existence veřejných chlapeckých a dívčích škol v Evropě, 2008

Zdroj: FORSTHUBER, Bernadette, Anna HORVATH a Akvile MOTIEJUNAITE. Genderové rozdíly ve výsledcích vzdělávání::

Opatření a současná situace v Evropě. Brusel: Eurydice, 2010. ISBN 978-92-9201-130-7, str. 86

Jak už bylo řečeno, segregace v českých školách byla odstraněna, přesto se dívky a chlapci v jistém věku od sebe vzdalují. Často si hledají oddělená místa v prostoru třídy, například kluci sedí v lavicích společně a dívky společně, nebo o přestávkách vytvářejí klučičí a holčičí „hloučky“. Učitelé/ky této fáze často nevhodně využívají k vyhrožování žákům/yním, že pokud budou zlobit, budou sedět v lavicích smíšeně. To v žácích/kyních může vyvolávat pocit, že sedět v lavici kluk-holka je něco špatného, co si mohou vysloužit za špatné chování.¹⁰⁸

Při rozdělení třídy podle genderu se obě skupiny nápadně odlišují například vzhledem, módou, gestikulací, ale také stylem zábavy, jazykem, nebo aktivitami. V každé skupince se většinou nachází jeden člen, občas i více členů, který udává tempo a směr, kterým se parta ubírá. Většinou mají jisté vlastnosti, které jsou záviděníhodné pro ostatní členy party. Dívky se orientují na módu a přízeň chlapců, chlapci dávají najevo svou nezávislost, sílu, nebo úspěch ve sportu. Pokud by tito jedinci zastávali nekonformitu genderu, riskovali by ztrátu uznání a privilegia třídních hvězd.¹⁰⁹ Kromě „typicky dívčích“ skupinek se v poslední době objevují

108 JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-119-0, str. 64

109 JARKOVSKÁ, Lucie. Školní třída. In: SMETÁČKOVÁ, Irena, Lucie JARKOVSKÁ Gender ve škole:

příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2006. ISBN 80-903-3315-X, str. 46

36

také druhy dívčích subkultur, kde se dívky snaží být podobné spíše chlapcům. Chovají se ještě

„drsněji“, více vzdorují systému školy, vědomě sabotují práci na svém studijním prospěchu.¹¹⁰ Dalším důležitým bodem, kdy jsou chlapci a dívky ve třídě, byť jen na chvíli, oddělováni, je sexuální výchova. Dříve byla považována za typicky ženské břemeno, a tudíž se chlapcům takovéto výchovy vůbec nedostávalo. Problém byl pak ve velké neinformovanosti chlapců v oblasti pohlavního rozmnožování, vývoje dítěte, nebo ženské periodě. Chlapci tak mohli mít pocit, že za zplození dítěte nemusejí nést žádnou zodpovědnost, nebo že výchova dítěte se jich téměř netýká. Proto se dnes na školách sexuální výchova vyučuje sice odděleně, aby se zachovala příjemná atmosféra bez studu, dostává se však stejným informacím oběma pohlavím. V ideálním případě poté následuje společná beseda na probraná témata, kde jsou přítomní všichni společně.¹¹¹