• No results found

Záškrt

In document TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (Page 36-39)

3. Infekční choroby

3.4. Záškrt

Záškrt a spála jsou nemoci, při kterých dochází k vlnovitým výkyvům jak u nemocnosti, tak přirozeně také u úmrtnosti. Zhoubná epidemie devatenáctého století se šířila z východu na západ, to je zřejmé i z mapy č. 2. Úmrtnost dosahovala v prvních letech

32 Bacilonosičům byla zakázána manipulace s potravinami a poživatinami, které byly určeny k prodeji dalším lidem a také nesměli brát vodu z otevřených studní nádobami, které si přinesli ze své domácnosti.

po založení republiky i více než 2% obyvatelstva. Nejnižší hladiny dosahovala v letech 1922-1924. Potom nastal opět pozvolný vzestup, který se vyhrotil v roce 1928 nebývale velkým počtem nakažených. Těch bylo pro Čechy 7.773 a 804 úmrtí. Výše úmrtnosti, která byla v roce 1915 (Čechy: 10.871 onemocnění a 1.252 úmrtí), kdy vypukla epidemie záškrtu, však nedosáhla. Morava a Slezsko byly zasaženy mnohem mírněji. V kritickém roce 1928 to bylo 2.187 nakažených a 236 úmrtí. Je však otázkou, zda hlášení nemocnosti byla objektivní a úplná. Pokles v nemocnosti a smrtelnosti záškrtu bylo nutné přičíst změně ve složení obyvatelstva, která nastala poklesem porodnosti za války. Tímto poklesem z obyvatelstva postupně vymizely ty věkové skupiny, které byly záškrtem nejvíce ohroženy.

Skupinová imunita se každoročně snižovala tím, že do obyvatelstva vstupovaly malé děti, které byly pro záškrt zvláště vnímavé33. Pokles smrtelnosti se však nedá vyložit pouze touto okolností. Je zde vidět též vliv lepšího léčení případů a v neposlední řadě i používání antitoxinu při léčení záškrtu.

Jestliže u předchozích nemocí byl uveden sezónní výskyt, nesmíme to opomenout ani u záškrtu. Podle dobové statistiky (tab. č. 3) je patrno, že sezónní fluktuace v nemocnosti záškrtem dosahovala svého vrcholu v listopadu. Proto bývá také nazýván nemocí časné zimy. K minimu ve výskytu této nemoci pak docházelo v červenci.

Záškrt náležel k nejobávanějším a také k nejnebezpečnějším chorobám dětského věku. Léčení pomocí séra bylo sice velmi účinné, bohužel však záviselo na jeho včasném použití. A poněvadž mnozí rodiče považovali záškrt v jeho počátcích za neškodnou angínu, nevolali z tohoto důvodu pak ani lékaře. Tím se stávalo, že stále ještě velká většina dětí dostala sérum příliš pozdě. Proto si záškrt vyžadoval stále velký počet obětí. Lékařská věda se tedy neustále velmi usilovně snažila nalézt prostředek, který by dostatečně ochránil děti před tímto onemocněním, pokud by již k nákaze došlo, aby nepropukla v nemoc. Bádání došlo tak daleko, že bylo po ruce více takovýchto ochranných prostředků proti záškrtu, na které bylo upozorňováno a které byly obyvatelstvu přibližovány prostřednictvím novinových zpráv.

Nejpříznivější dobou k provedení ochranného očkování bylo jaro, protože se jednak v té době záškrt téměř vůbec nevyskytoval a jednak proto, že se mohla v organizmu po provedeném očkování až do počátku školního vyučování vyvinout účinná ochrana. Na počátku školního vyučování, kdy počet onemocnění záškrtem podle zkušeností vždy vzrůstal, bylo již dosaženo u dítěte po třínásobném očkování spolehlivé ochrany. Tato

33 Pelc, H.: Zdravotní stav obyvatelstva Československé republiky v jejím prvním desítiletí, Praha 1929, s. 74.

ochrana trvala pak nejméně ještě dva roky. Očkovány byly děti od 2-14 let. Očkování bylo sice dobrovolné, avšak bylo doporučováno v zájmu bezpečnosti ochrany zdraví všech dětí.

Toto očkování se provádělo bezplatně.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy vydalo 23. prosince 1932 výnos č. 42.498 tohoto znění: : „Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pozorujíc značný rozmach epidemií záškrtu v tamním správním území, pokládá za nutné zakročiti a to vzhledem k neobyčejné vážnosti situace způsobem zcela výjimečným. Jde o to, aby v ohrožených místech a v ohrožených rodinách a okresech zvláště postižených neb ohrožených byla mimo všechna jiná opatření rázu profylaktického i represivního podporována pasivní krátkodobá immunisace proti záškrtu, a to protidifterickým serem ze Státního zdravotního ústavu…….“34 Na tuto imunizaci proti záškrtu byla poskytnuta částka 100.000 Kč, která byla rozdělena mezi okresy, které byly nejvíce postiženy a ohroženy.35 Přičemž sám zemský úřad instruoval okresní úřady, kterých se tato akce týkala, aby se podpory na sérum dostaly přímo chudým, popř. nemajetným, ohroženým nebo postiženým rodinám. Peněžní prostředky na potírání epidemií ovšem nebyly určeny k tomu, aby hradily léčebné útraty nemocných. I když tu existovala jistá výjimka, která vzhledem k velké

35 Neobvykle zvýšený výskyt diftérie nastal počátkem školního roku 1932 a postihl hlavně severozápadní oblast Čech a Zemi moravskoslezskou.

Rodiče jsou/nejsou t. č. výdělečně činní: nakažených, a to 13.229 pro Čechy a 5.811 Moravu a Slezsko. Rapidní pokles porodnosti za války způsobil, že byla zvýšena skupinová odolnost obyvatelstva v době poválečné tím, že dorůstajícími dětmi se nedoplňovala ta část obyvatelstva, která byla na spálu nejvíc náchylná. Tím, že se pak porodnost vrátila do hodnot předválečných, začala postupně skupinová odolnost obyvatelstva klesat, až dosáhla výše, při které byly dány podmínky pro šíření spálové epidemie.

Ve východních zemích byla spála nemocí daleko virulentnější36 než v zemích západních. Úmrtnost na Podkarpatské Rusi byla devětkrát vyšší než v Čechách, což je jasně znázorněno na mapě č. 3. Spálová epidemie se po válce objevila dříve na Slovensku a Podkarpatské Rusi než v Čechách a v Zemi moravskoslezské. Ve východní části republiky nebyl pokles porodnosti tak dalekosáhlý, aby porucha ve složení obyvatelstva na dlouhou dobu zvyšovala odolnost lidu proti epidemii. Proto tam došlo dříve k rozšíření této nemoci než v západní polovině státu.

Spála – podobně jako spalničky – se rozšířila hojným stykem obyvatelstva, které podle zvyků na východě pokládalo za povinnost navštěvovat nemocné. Stejně tomu bylo

36 Virulence byla schopnost mikroorganizmů vyvolávat infekci.

In document TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (Page 36-39)

Related documents