4. Neverbální komunikace učitele v praxi
4.8 Závěrečná doporučení
Pokud se někdo zabývá neverbální komunikací, klade důraz především na to, aby uměl vnímat neverbální chování ostatních, ale neméně důleţité je zlepšit své neverbální chování tak, aby zesilovalo a správně dokreslovalo verbální sdělení. Pro učitele je tedy samozřejmě důleţité umět dobře vnímat neverbální chování svých ţáků, coţ by ale postrádalo smysl, kdyby se neuměl správně neverbálně chovat on sám.
A. Nelešovská píše: „Nonverbální komunikace zná celou řadu způsobů, jak to či ono tomu či onomu sdělit, ukázat, dát najevo. Bez ní by byla naše komunikace fádní a nudná. Naučme se proto nejen ovládat všechny prostředky nonverbální komunikace, ale buďme také vnímavější a citlivější k signálům k nám vysílaným. Pro učitele je to velmi uţitečné, poněvadţ pedagogická komunikace bude pak o mnoho lepší a efektivnější.“47
Učitel by se měl snaţit vytvořit takové vzdělávací prostředí, ve kterém se zvýší pravděpodobnost dosaţení zamýšlených vzdělávacích cílů a současně dojde ke zlepšení studijních výsledků ţáků. Aniţ si to leckterý učitel uvědomuje, svým chováním velmi ovlivňuje to, jak ţáci vnímají vyučovaný předmět, a zároveň ovlivňuje jejich motivaci k učení.
Proto bych chtěla na základě získaných dat z dotazníků a zmíněných chyb, vytvořit pro učitele souhrn rad, které by jim mohly poslouţit ke zdokonalení jejich neverbální komunikace.
Připravovat neverbální stránku projevu je obtíţnější neţ připravovat verbální stránku komunikace. Obtíţnost spočívá především v tom, ţe mnohé z naší neverbální komunikace děláme nevědomky a málokdy se nám podaří zachytit vlastní projevy.
Učitel, který se chce vhodně připravit na svůj neverbální projev, můţe svou neverbální komunikaci zlepšovat a procvičovat i mimo školní třídu.
Pokud si chce někdo svůj neverbální projev zdokonalit a naučit se neverbální komunikaci správně pouţívat, je dobré, aby nejprve načerpal teoretické informace, to znamená přečíst si odbornou literaturu, která je na neverbální komunikaci zaměřena.
47 Nelešovská, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. s. 57.
73
Začínajícím učitelům můţe velmi dobře poslouţit například kniha Sociální dovednosti učitele od autorů Gillernová, Hermochová, Šubrt.
Další moţností jsou různé kurzy komunikačních dovedností, které mohou učitelům pomoci zdokonalit se nejen v neverbální komunikaci.
Jednou z nejjednodušších moţností je učit se od druhých. To znamená chodit na hospitace k jiným učitelům. V tomto případě je nutné mít teoretický základ, aby nedocházelo k opakování chyb, které by se učitel od svých kolegů mohl naučit. Při pozorování a interpretaci neverbálního chování je nutné všímat si všech prostředků neverbálního sdělování, protoţe se tyto prvky vzájemně doplňují, a utvářejí tak celistvý charakter neverbální komunikace.
Ráda bych ještě upozornila na fakt, který souvisí především se změnami chování v období dospívání. Dospívající jsou k dospělým, k jejich chování i k jejich řešení problémů, velmi kritičtí. Mnohdy bychom o nich mohli říci, ţe jsou aţ hyperkritičtí například při hodnocení úpravy zevnějšku učitelů. Pokud se stane, ţe učitel zaslechne na svůj vzhled či oděv nepřiměřenou kritiku ze strany ţáků, měl by být schopný určitého profesionálního nadhledu a posměšky ţáků přejít mlčením.
Jsem si vědoma toho, ţe ne všechna doporučení, která zde uvedu, se dají povaţovat za všeobecně platnou pravdu, vţdy je potřeba přizpůsobit se konkrétní škole, kaţdé jednotlivé třídě i ţákům individuálně.
Řeč očí
Jiţ několikrát jsem se zmínila o tom, jak citlivě ţáci zaznamenávají frekvenci a délku pohledů, které jim učitel věnuje a které věnuje jejich spoluţákům. Učitel by se
Pohledem na ţáky má učitel příleţitost zjistit, zda mu ţáci rozumí či nikoliv. A podle tohoto zjištění můţe vyučující svoji řeč změnit, zastavit se u některých skutečností nebo znovu ţákům vysvětlit, co jim není jasné.
Délku pohledu je tedy nutné přizpůsobit konkrétní situaci, ale také samotným ţákům.
74 Mimika
Mimika je jedním z nejdůleţitějších zdrojů informací, které svědčí o učitelově aktuální náladě a jeho pocitech.
Mimickým výrazem můţe učitel úsporně vyjádřit svoje hodnocení, pokud se zamračí, je zjevné, ţe se mu chování ţáků nelíbí. Své emoce by tedy učitel neměl úplně potlačovat a být pro své ţáky „nečitelným“, protoţe by na ně mohl působit nepřístupně a nepřátelsky, dokonce by v nich mohl vzbuzovat i nedůvěru.
Při jednotlivých emocionálních projevech učitele je nutné opět přihlédnout ke kontextu dané situace.
Učitel by se měl snaţit o přátelskou a pozitivní atmosféru ve třídě, k čemuţ mu největší měrou přispívá úsměv. Pozor však na to, aby úsměv nebyl nucený a nezměnil se tak v grimasu. Zvláště pak je třeba dávat si pozor na různé úšklebky či příliš často zamračenou tvář. Ţáci by se mohli domnívat, ţe jimi učitel opovrhuje nebo je s nimi nespokojený.
Učitel by tedy měl celkově dbát o to, aby byl jeho výraz pro ţáky čitelný a srozumitelný.
Kinezika
Učitel by se měl pohybovat sebejistě a měl by se vyvarovat prudkých pohybů.
Ţádoucí je, aby teritoriálně zahrnul celou třídu. To znamená, ţe se po třídě pohybuje a není pouze v prostoru svého stolu a před tabulí. Pohybuje-li se učitel po celé třídě, mají ţáci pocit, ţe na ně učitel více vidí, a podle toho se i chovají. Více spolupracují, nevěnují se jiným aktivitám a nevyrušují.
Učitel, který chce zlepšit svůj pohyb po třídě, by si měl během přípravy na vyučování představit třídu, ve které bude učit, a představit si, jak se v ní můţe pohybovat. Uţ při přípravě by si měl uvědomit, ţe je ţádoucí pohybovat se tak, aby na něj v situacích, kdy hovoří, viděli všichni ţáci, aniţ by se museli příliš otáčet.
Posturologie
Postoj učitele poukazuje na jeho sebevědomí a sebejistotu. Proto je důleţité, aby se učitel nehrbil a neměl svěšená ramena, která mohou signalizovat nejistotu a malé sebevědomí. Také bych doporučila vyvarovat se tzv. uzavřenému postoji, díky kterému učitel působí nepřístupně.
75
Postoj učitele by měl být tedy vzpřímený, ale zároveň uvolněný, aby nepůsobil křečovitě. Pokud učitel stojí před třídou, měl by stát rovně s rukama volně spuštěnýma podél těla, nohy by měl mít mírně rozkročené, přičemţ jednu z nich můţe mírně předsunout před druhou. Díky tomuto postoji působí sebejistě.
V předchozí kapitole jsem se zmiňovala, ţe častěji chybují začínající učitelé, kteří nemají s vystupováním před ţáky tolik zkušeností jako jejich kolegové s několikaletou praxí. Postupem času by měl ale kaţdý učitel při vystupování před ţáky získat pocit jistoty a sebedůvěry.
Učitel by měl zaujímat takové postoje, ze kterých mohou ţáci vycítit sdílnost, ochotu naslouchat, poradit nebo je vyslechnout.
Gestikulace
Pokud jsou učitelova gesta kultivovaná a v přiměřené míře, povaţujeme je za součást efektivní komunikace, která zvyšuje motivaci ţáků. Vhodnou gestikulací můţe učitel určité části svého projevu například zdůraznit, můţe naznačit velikost, tvar, ale i vlastnosti. Ţákům tak poskytne moţnost se na konkrétní věc zaměřit a lépe si ji i zapamatovat.
Učitel by měl dbát o to, aby uţíval jen gesta, která jsou ţákům dobře srozumitelná, jednoznačně interpretovatelná a nezaměnitelná s jinými gesty. Gesta by měl zároveň volit s ohledem na konkrétní situaci.
Mezi chyby v gestikulaci jsem zařadila i časté uţívání adaptérů. Učitelům bych doporučila, aby se situace, ve kterých uvolňovací gesta uţívají, pokusili identifikovat a uvědomit si, jaký pohyb jejich ruce právě zaměstnává. Díky tomu, ţe si budou své chyby uvědomovat, je mohou snadno odstranit.
Za vhodnou gestikulaci můţeme povaţovat jemné pohyby, které nenarušují dojem z předané informace a které efektivně dokreslí učitelovo verbální sdělení.
Haptika
Dotyky jsou velmi intimní záleţitostí. Výsledky průzkumu prokázaly, ţe ţákům není příjemné, kdyţ se jich učitel dotýká. Uvědomuji si, ţe tyto výsledky nelze paušalizovat na všechny ţáky, ale učitel by měl vţdy velmi pečlivě zváţit, zda tuto formu neverbální komunikace vyuţije. Pokud chce učitel ţáka například povzbudit, měl by volit dotek tak, aby nebyl zaměnitelný se sexuálním obtěţováním. To znamená, ţe se
76
ţáka dotýká v tzv. neutrálních zónách – hlava, záda, ruce či ramena. Zároveň musí brát ohledy jak na věk ţáků, kterých se dotýká, tak na konkrétního ţáka.
Proxemika
Stejně jako kaţdý ţák vnímá dotyk učitele jiným způsobem, tak i kaţdý ţák má individuálně nastavený prostor kolem sebe, ve kterém mu je přítomnost učitele příjemná a kdy uţ ne. Proto by měl učitel vnímat ţákovy pocity a jeho pocitům se snaţit přizpůsobit. Pokud tedy učitel vidí, ţe jeho přítomnost není ţákovi příjemná, měl by zachovat od tohoto ţáka větší odstup.
Úprava zevnějšku
U této sloţky neverbální komunikace je celá škála doporučení. Myslím si, ţe nezáleţí na tom, jestli učitelovo oblečení odpovídá módním trendů, ale jde především o to, aby byl učitel čistě a vkusně oblečen. Aby jeho oblečení nebylo pomačkané a aby odpovídalo jeho věku a postavě. Doplňky by měl volit tak, aby zbytečně neupoutávaly pozornost ţáků, stejně jako není vhodné volit příliš výrazné líčení a parfémy.
Osobní hygiena je v současné době brána jako samozřejmost, avšak i zde se můţe vyskytnout problém. Nejčastěji jde o různé tělesné pachy, které většinou nebývají příjemné. Těm lze snadno zabránit pomocí deodorantů nebo mentolových bonbónů.
Učitelovy ruce by měly být čisté, za nehty by neměla být špína a ţeny učitelky by si měly dát pozor na olupující se lak na nehtech. Dále je třeba dbát na úpravu účesu a učitelé by měli dbát na úpravu vousů.
Vzhledem k tomu, ţe jsou ţáci velmi vnímaví, co se týče úpravy zevnějšku učitelů, a jsou schopni postřehnout i detaily, měl by mít učitel moţnost se před vyučovací hodinou zkontrolovat v zrcadle, jestli není rozcuchaný nebo jestli učitelka nemá rozmazané líčení.
Paralingvistika
I svým přednesem ukazuje učitel ţákům svůj postoj k probírané látce. Vhodným vyuţitím hlasových prostředků, kterými jsou např. změna síly hlasu, zabarvení hlasu, správné umisťování pauz a důrazu na některé části projevu řeči můţe u ţáků vzbudit pozornost a vyvolat v nich zájem. Správné pouţívání slovního důrazu je také důleţité pro pochopení a zapamatování si části výkladu, na kterou chce učitel ţáky upozornit.
77
Tempo řeči a hlasitost řeči jsou prvky neverbální komunikace, které je moţné v průběhu pedagogické praxe zdokonalovat, a to především díky vlastním zkušenostem a radám zkušenějších kolegů.
Paralingvistické aspekty a hlavně zmíněné tempo řeči by měl učitel opět přizpůsobit ţákům, respektive jejich schopnosti vnímat nebo si zapisovat učivo.
Optimální rychlost výkladu je taková, u které ţák rozumí výkladu, dokáţe porozumět jednotlivým slovům a orientuje se ve výkladu, na druhou stranu však nemá prostor k nudě.
Hlasitost musí učitel přizpůsobit prostorům, ve kterých se výuka odehrává.
Přiměřená hlasitost se vyznačuje tím, ţe učitele slyší všichni ţáci ve třídě. Je tedy nutné, aby učitel dokázal správně zareagovat podle situace ve třídě. Pokud vidí na ţácích únavu nebo pokud je na ţácích patrné, ţe je výklad nudí, měl by přizpůsobit tempo, hlasitost, důraz, ale i sílu hlasu tak, aby svůj projev oţivil.
Vhodnou míru gestikulace, mimiky i dalších výrazových prostředků nonverbální komunikace, by měl tedy učitel volit jednak podle aktuální komunikační situace, jednak také podle ţáků samotných.
Na závěr uvedené rady shrnu a zestručním do několika bodů:
Udržovat stejný oční kontakt se všemi žáky.
Mít čitelný mimický výraz.
Přiměřeně a přirozeně se pohybovat po třídě.
Dbát na vzpřímený postoj.
Být uvolněný a přirozený.
Vhodně a přiměřeně gestikulovat.
Přiměřeně dbát o úpravu svého zevnějšku.
Dávat si pozor na doteky, které by mohly být vnímány jinak, než bylo myšleno.
Dbát o to, aby neverbální komunikace doplňovala to, co bylo sděleno verbálně.
78
IV Závěr
Komunikace je jediná moţnost, jak se s ostatními lidmi domluvit, jak sdělovat své nálady, pocity, přání i myšlenky. Naše komunikace je ovlivněna prostředím, ve kterém vyrůstáme a lidmi, se kterými se stýkáme. Jedním z těch, kteří nás a naši komunikaci ovlivňují, je učitel.
Cílem mé diplomové práce bylo popsat neverbální komunikaci učitele na 2.
stupni základní školy a zároveň uvést doporučení pro efektivní neverbální komunikaci.
V teoretické části práce jsem nastínila obecný pohled na komunikaci. Zabývala jsem se zde pedagogickou komunikací, jejími funkcemi a účastníky a v neposlední řádě taky jejími pravidly. Podrobně jsem zde popsala učitelovu neverbální komunikaci. Tato část práce napomáhá k pochopení smyslu neverbální komunikace ve výchovně-vzdělávacím procesu.
Do praktické části jsem zařadila pilotáţ, díky které jsem se chtěla dozvědět, jak ţáci vnímají neverbální komunikaci učitele. Následně jsem uvedla chyby v neverbální komunikaci učitelů, jeţ mohou bránit efektivní komunikaci mezi učiteli a ţáky. Tyto chyby jsou popsány jak obecně, tak na konkrétních případech.
V závěru práce jsem následně vytvořila souhrn doporučení, jak zdokonalit neverbální komunikaci a jakých chyb se vyvarovat. Tento návod má slouţit zejména těm, kteří se na práci pedagoga teprve připravují, ale zároveň můţe být uţitečnou pomůckou i pro ty, kteří profesi jiţ vykonávají.
Shrnutím všech poznatků jsem dospěla k závěru, ţe neverbální komunikace učitele je jedním z významných prvků ovlivňujících postoj ţáků k vyučování i k osobnosti učitele.
Důleţité je vědět, ţe kaţdý na sobě můţe pracovat a komunikační dovednosti lze neustále zdokonalovat například četbou literatury, promýšlením, porovnáváním, nácvikem v praxi, sbíráním ţivotních zkušeností, hledáním chyb a jejich nápravou.
79
V Použitá literatura
Atlas sémantických gest. 1. vyd. Praha: HZ, 1998. 201 s. ISBN 80-86009-21-1.
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. Praha:
Karolinum, 1998. 374 s. ISBN 80-7184-141-2.
DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 420 s. Expert. ISBN 80-7169-988-8 (váz.).
GAVORA, Peter. Učitel a ţáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. 165 s. ISBN 80-7315-104-9 (broţ.).
GILLERNOVÁ, Ilona - HERMOCHOVÁ, Soňa - ŠUBRT, Richard. Sociální dovednosti učitele: Cvičení z metod aplikované sociální psychologie: Určeno pro posl.
fak. filozof. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 109 s. ISBN 80-7066-039-2 (Broţ.).
KLINCKOVÁ, Jana. Pragmatické aspekty neverbálnej komunikácie. In Sociolingvistické a psycholingvistické aspekty jazykovej komunikácie 2. diel.1 vyd.
Banská Bystrica: Academia, 1996.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 235 s., 44 obr. příl. Členská kniţnice. ISBN (broţ.).
LEWIS, David. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995. 229 s. ISBN 80-85605-49-X.
MAREŠ, Jiří - KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Komunikace ve škole. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 210 s., [6] s. fot., front. ISBN 80-210-1070-3.
MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2003.
361 s. Manaţer. ISBN 80-247-0650-4 (broţ.).
MORRIS, Desmond. Bodytalk. 1. vyd. Praha: Ivo Ţelezný, 2004. 245 s. ISBN 80-237-3870-4 (váz.).
MÜLLEROVÁ, Olga - HOFFMANNOVÁ, Jana. Kapitoly o dialogu. 1. vyd. V Praze:
Pansofia: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1994. 94 s. ISBN 80-85804-29-8 (broţ.).
MÜLLEROVÁ, Stanislava. Komunikace ve škole: vybrané kapitoly. 1. vyd. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2002. 73 s. ISBN 80-7083-618-0 (broţ.).
NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi: význam komunikace, vztah učitele k ţákovi, komunikace ve škole, ukázky. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 171 s.
Pedagogika. ISBN 80-247-0738-1 (broţ.).
80
SATIR, Virginia. Kniha o rodině: [základní dílo psychologie vztahů]. 2. vyd. Praha:
Práh, 2006. 357 s. ISBN 80-7252-150-0 (váz.).
STŘÍŢOVÁ, Vlasta. Manaţerská komunikace. 1. vyd. Část I a II. Praha: Oeconomica, 2006. 160 s. ISBN 80-245-1134-7 (broţ.).
ŠPAČEK, Ladislav. Velká kniha etikety. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. 164 s., [24]
s. barev. obr. příl., 25 l. il. ISBN 80-204-1333-2 (váz.).
TINKOVÁ, Eva. Rétorika, aneb, Řeč jako nástroj: praktický průvodce řečí těla a verbální komunikací. 1. vyd. [Kralice na Hané] : Computer Media, 2010. 136 s. ISBN 978-80-7402-074-2 (broţ.).
VALENTA, Josef. Manuál k tréninku řeči lidského těla: (didaktika neverbální komunikace). 1. vyd. Kladno: AISIS, 2004. 259 s. Dokáţu to?. ISBN 80-239-2575-X (broţ.).
VÁVRA, Vlastimil. Mluvíme beze slov. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 308 s.
VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 263 s.
ISBN 80-7178-291-2 (broţ.).
VÝROST, Jozef - SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 1. vyd Praha: ISV, 1997.
453 s. Psychologie. ISBN 80-85866-20-X.
VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1.
vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. ISBN 978-80-247-2614-4 (broţ.).
http://www.facebook.com/group.php?gid=307387729485 cit. 17. 3. 2011
81
VI Seznam příloh
Příloha č. 1 - Dotazník pro ţáky základních škol Příloha č. 2 - Chyby v neverbální komunikaci učitele
82 Příloha č. 1 - Dotazník pro ţáky základních škol
Obracím se na Tebe s prosbou o vyplnění dotazníku, který je součástí mé diplomové práce. Údaje, které dotazník poskytne, poslouţí jako informace o neverbální komunikaci učitele na II. stupni základních škol. Dotazníky jsou zcela anonymní a jejich vyplnění je z tvé strany dobrovolné. Děkuji za spolupráci.
U kaţdé otázky dotazníku zakrouţkuj nebo jinak zvýrazni prosím pouze jednu odpověď, pokud není uvedeno jinak.
Třída………. Věk……….
Pohlaví: dívka / chlapec
1. Vadí ti, když učitel/učitelka mluví při výkladu velmi rychle?
ano ne nevím
2. Vyhovuje ti, když učitele/učitelka během výkladu střídá tempo řeči (někdy mluví pomaleji, někdy rychleji)?
ano ne nevím
3. Myslíš si, že je lepší když učitel/učitelka během výkladu střídá hlasitost řeči (např. zvýší hlas), než kdyby mluvila stále stejně hlasitě?
ano ne nevím
4. Líbí se ti, když učitel/učitelka během vysvětlování používá ruce (znázorní velikost, tvar, kreslí různé děje nebo činnosti)?
ano ne nevím
5. Je ti příjemné, když se tě učitel dotkne (pohlazení, poklepání na rameno)?
Pakliže se tě nikdy žádný učitel nedotkl, tuto otázku nevyplňuj.
ano ne občas nevím
6. Myslíš si, že je lepší, když učitel/učitelka sedí většinu hodiny za stolem, než když chodí po třídě?
ano ne nevím
83
7. Co by měl dělat učitel, který vykládá novou látku?
a) sedět za stolem
b) stát před tabulí a pouţívat k vysvětlování i ruce c) stát před tabulí
d) pohybovat se po třídě a pouţívat k vysvětlování i ruce e) pohybovat se po třídě
f) jiné, napiš:
8. Myslíš si, že by se měl učitel během hodiny procházet mezi lavicemi?
ano ne nevím
9. Jak na tebe působí učitel/učitelka, který/á je neupravený/á?
směšně nedůstojně nevadí mi to nevím
10. Měli by se učitelé hezky oblékat?
ano ne nevím
V případě, že jsi odpověděl ano, svou odpověď prosím zdůvodni:
………
………
………
………..
11. Povídáš si o oblečení učitelů se svými spolužáky?
často občas nikdy
12. Vyber vlastnosti, které ti u učitele vadí (můžeš zaškrtnout i více možností):
Kdyţ příliš rozhazuje rukama.
Kdyţ svůj výklad doplňuje gestikulací (rukama znázorní některé vlastnosti, děje, činnosti).
Kdyţ se na Tebe během hovoru nedívá.
Kdyţ se učitel na Tebe a Tvé spoluţáky během výkladu nedívá.
Kdyţ se mračí.
Kdyţ se usmívá.
84 Kdyţ se na tebe dívá často.
Kdyţ u tebe učitel stojí blízko.
Kdyţ píšeš test/jsi zkoušený a učitel stojí příliš blízko.
Kdyţ z učitelova výrazu nepoznáš, co si zrovna myslí.
Kdyţ se tě dotkne.
Kdyţ si pohrává s různými předměty (cvaká tuţkou, ţmoulá křídu, apod.).
Kdyţ velkou část hodiny prosedí za stolem.
Kdyţ chodí po třídě.
jiné, doplň:………
13. Je pro tebe důležité, aby se na tebe učitel díval?
ano ne nevím
K otázkám následujícím otázkám si vyber jednoho učitele/učitelku (neuváděj jméno), kterého/kterou pomocí dotazníku charakterizuješ.
14. Učitel, kterého sis vybral/a pro další charakteristiku je:
muţ ţena
15. Myslíš si, že se na tebe učitel/učitelka dívá stejně často, jako na ostatní žáky?
ano ne nevím
V případě, ţe jsi na tuto otázku odpověděl ano nebo nevím následující otázku přeskoč a pokračuj otázkou č. 17.
16. Vadí ti, že se na tebe učitel nedívá stejně často, jako na ostatní žáky?
ano ne nevím
17. Poznáš z výrazu učitele, co si zrovna myslí?
ano ne občas nevím
85
18. Co se ti na učitelově chování líbí, případně co se ti na jeho chování nelíbí?
………
………
………
………
………
……….
86
Příloha č. 2 – Chyby v neverbální komunikaci učitele
Obr. č. 2 Učitelka zvolila nevhodné oblečení – tričko s infantilním motivem a k sukni si vzala ponožky.
Obr. č. 3 Podpírání hlavy – učitelka působí znuděně.
87
Obr. č. 4 Učitelce není vidět do obličeje, když hovoří.
Obr. č. 5 Učitelka si při výkladu nové látky hraje s klíči.
88
Obr. č. 6 Učitelka gestikuluje přehnaně.