Alkohol

Alkohol považujeme za drogu, která se řadí mezi ty, které nám ze zdravotního pohledu působí nejvíce společenských a zdravotních problémů, ačkoliv se může zdát, že jiné drogy působí v organismu jedince mnohem větší škody. Alkohol se mezi mládeží nepije jen pro získání lepšího postavení v partě kamarádů, ale i z důvodů, které lze rozdělit do následujících skupin:

• Způsobuje příjemné účinky, zlepšuje náladu a napomáhá ke snadnějšímu navazování vztahů.

• Mládež je pod vnějším tlakem společnosti i kamarádů v partě, ale i ovlivněna cílenou či skrytou reklamou v hromadných sdělovacích prostředcích.

• Mladiství popíjením alkoholu chtějí napodobit dospělé, jejichž názory a postoje tak kopírují v každodenní situaci (Vigué 2006, s. 208).

„Alkohol je pro děti a mladistvé mnohem nebezpečnější nežli pro dospělé. Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat v takové míře jako u dospělých a navíc mají menší tělesnou hmotnost. Již velmi malé množství alkoholu může vyvolat u dětí nebezpečné otravy. Návyk na alkohol se u dětí a mladých lidí vytváří velmi rychle“

(Nešpor, aj. 1992, s. 49).

29 3.5 Ostatní drogy

„Droga je každá látka s potencionálně psychotropními vlastnosti, která může vyvolávat závislost a být škodlivá jednotlivci i společnosti“ (Žaloudíková, aj. 2008, str. 5).

Problematika drog na českém trhu, a to včetně dětí na základních, středních i vysokých školách, je věcí všeobecně známou, dlouhodobou, velmi rozšířenou, avšak stále nedostatečně diskutovanou. Přestože na školách probíhají debaty na téma užívání drog, včetně přizvaných hostů (z řad policistů či vyléčených toxikomanů), jedná se o tak problematickou věc, ve které zejména peníze hrají hlavní roli a je již nemožné problém drog zastavit. Nezbývá tak jen správnou rodinnou výchovou se maximálně snažit o to, aby drogy nezačalo užívat i naše dítě.

Na evropský trh, včetně českého, se drogy dostávají z různých zemí dle toho, o jakou drogu se jedná. Například většina heroinu pochází z Afghánistánu, a to jednou z nejznámějších cest, takzvanou Balkánskou cestou přes Turecko, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, s velkými překladišti v Kosovu, Makedonii i Albánii. Kokain přichází na evropský trh nejčastěji přes Španělsko a Portugalsko, a to lodní dopravou z Latinské Ameriky, zejména Maroka. Klíčovou roli dovozců kokainu si drží kolumbijské kartely, které úzce spolupracují s italskou Ńdranghettou. V oblasti syntetických drog typu extáze, metamfetamin, amfetamin a látek příbuzných jsou nejvýraznějšími dodavateli země Nizozemí a Belgie, u nichž je zajímavostí nově rozšířený barterový obchod za kokain z Latinské Ameriky. Velkými dodavateli syntetických drog do České republiky jsou dealeři z Polska, Baltských států a Ruské federace.

V oblasti marihuany je velmi rozšířené takzvané indoorové (domácí) pěstování, které probíhá v celé severní i východní Evropě. Její pěstování se nejvíce rozšířilo opět z Nizozemí, kde tolerují jejího držení a dosahují nižších pěstitelských nákladů než v severských zemích. V České republice, na Slovensku i v Polsku nyní stoupá organizované pěstování marihuany asijskými migranty, kteří následným ziskem splácejí své dluhy za jejich imigrační převoz do států Evropy.

I v oblasti drog, stejně jako v oblasti všech výše uvedených škodlivých látek pro dětský i dospělý organismus, je tak důležitý postoj i přístup jeho nejbližšího okolí

30

i počáteční výchova v rodině. Každého z nás se daný problém dotýká, ale i každý z nás má šanci se daným nešvarům úspěšně vyhnout. Jde jen o to, jak se s tím sami dokážeme vyrovnat i jak mu v tom jeho okolí může a chce pomoci. Úspěšná volba správné výchovy dítěte spočívá již od počátku v zajištění dostatečného zdravého pohybu, vedení k zájmové činnosti, udržování pevné rodinné vazby a ve snaze o jejich přiměřeně vyváženou a zdravou stravu.

4. Přehled základních potravin a živin

4.1 Základní potraviny a jejich složení Mléko, mléčné výrobky

Mléko, ať již kravské či kozí je velmi dobrým zdrojem vitaminů a minerálních látek, především vápníku, hořčíku a fosforu. Tyto látky pro každého z nás a zejména pro děti, bývají nezbytné pro vývoj kostí a zubů. Mléko dále obsahuje nepatrné množství vitaminu D, který napomáhá vstřebávání kalcia do kostí. Mléko a mléčné výrobky by tak měly být důležitou součástí každodenní stravy dětí jak v předškolním, tak ve školním věku (Hanreich 2001, s. 23).

Nezbytně důležitou součást jídelníčku dětí tvoří upravené mléčné výrobky, které patří do potravin vyrobených samotným zpracováním mléka jako jeho základní suroviny v mlékárně. Mezi mléčné výrobky patří zejména máslo, sýry, syrovátka, podmáslí, smetana, zakysaná smetana, kefír, jogurt, jogurtové nápoje, tvarohy i zmrzlina. Mléko a mléčné výrobky však vyjma uvedených vitamínů a minerálních látek obsahují i důležité a tělu prospěšné bakterie typu Laktobacilus.

„Bakterie mléčného kvašení celé řady kmenů, z nichž je nejznámější Laktobacilus acidophilus, jsou doporučeny pro všechny děti. Samotný Laktobacilus není významně účinný ve smyslu zlepšení mikrobiální střevní dysbalance (nerovnováhy). V tom smyslu jsou lepší (z praktického pohledu) acidofilní mléko a kefír. Přesto se směs mléčných kvasných kultur velmi osvědčuje. Acidophilus a další zmíněné kultury lze v čisté, sušené nebo tekuté formě použít jako výborný doplněk pro děti, které nekonzumují živé zakysané mléčné výrobky a mají problémy se zácpou a dokonce i s imunitou“

(Fořt 2000, str. 90).

31 Sýry

V České republice, dle zveřejněných údajů z roku 2013 na internetových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu, byla v roce 2012 průměrná spotřeba 2,2 kg tavených sýrů na osobu a rok. Jedná se o největší množství spotřeby sýrů v celé Evropě.

Dle Terezy Morávkové z Ústavu mléka, tuků a kosmetiky VŠCHT Praha, ale naprostá většina tavených sýrů obsahuje zvýšené množství konzervačních tavených solí s přídavky fosfátů. Konzervační tavící soli na sebe sice přirozeně vážou vápník, který však lidské tělo v této podobě nedokáže vstřebat, a proto ho bez užitku vyloučí. Tavící soli obsahují velké množství fosfátů, zejména fosforu a sodíku, čímž již v jedné porci sýra překračujeme doporučené denní množství soli.

Nejvhodnějšími sýry ke spotřebě jsou ty, které byly vyrobeny tradiční, tedy pouze přírodní cestou a jejichž složení tak neobsahuje žádné tavící soli, rostlinné tuky, konzervanty ani zvýrazňovače chuti. Za svou osobu čtenářům doporučuji z českých výrobků čistě smetanové sýry z mlékárny v Sedlčanech, ze zahraničních pak sýry typu

„gervais“.

Maso a masové výrobky

Mezi nejlepší dodavatele minerálů železa v naší stravě patří maso, které poskytuje velmi cenné bílkoviny i vitamin B¹². Mezi oblíbené druhy masa, zejména u českých konzumentů, patří kuřecí i drůbeží maso. To většině dětí chutná, zejména pro jeho křehkost a snadnou stravitelnost. U kuřat a krůt musíme dbát na důležitý aspekt, který zaručí, že maso bude skutečně dokonale čerstvé a správně tepelně upravené.

Vzniká zde totiž nebezpečí, že maso by mohlo obsahovat škodlivé salmonely, což jsou bakterie způsobující průjem i zvracení. Vepřové maso obsahuje množství špatně stravitelného tuku, vitaminy zastupuje pouze vitamín B1. Maso hovězí obsahuje ve velké míře zastoupený zinek, jehož přítomnost v těle je nezbytnou podmínkou fungování enzymatických systémů, zejména při tvorbě inzulínu. Střídejme masa vepřová a hovězí v libové formě a masa drůbeží od každé pernaté, hrabavé i vodní zvěře. Problematickou oblastí masa představují uzeniny, které pro děti nejsou vhodné.

Obsahují velké množství tuku, ochucovadel, regulátorů chuti a stabilizátorů, bývají slané a pro děti zcela nevhodně kořeněné. Mezi tolerované druhy uzenin pro děti

32

patří výběrová šunka, dětský šunkový salám a vybrané drůbeží a krůtí salámy. Ovšem zcela zapovězené by dětem měly být trvanlivé salámy a masné výrobky typu paštik a konzervovaných výrobků.

Ovoce

Ovocem označujeme jedlé plody kultivovaných, případně volně rostoucích rostlin.

Základně je dělíme na jádrové, peckové, bobulové, citrusové a skořápkové. Mezi dětmi bývá ovoce velmi oblíbené, proto jím často doplňujme jejich jídelníček. Děti jej mají rády zejména pro jeho sladké i aromatické vlastnosti. Ovoce rovněž obsahuje mnoho tělu prospěšných minerálních látek a vitaminů. Pozor však musíme dát u druhů, které mají vyšší kalorickou hodnotu, zejména u dětí, které mají sklony k obezitě.

Mezi nejoblíbenější druhy zahradního ovoce dětí patří jablka a hrušky, maliny, ostružiny, rybíz, angrešt a jahody. Z citrusových plodů děti vyhledávají pomeranče a pomelo.

Zelenina

Zeleninu rozdělujeme na osm základních druhů, a to na kořenovou, košťálovou, listovou, cibulovou, tykvovitou, lilkovitou, luskovou a hlízovitou. Zelenina samotná má velmi malou energetickou hodnotu. Obvykle obsahuje 80-95 % vody a pouze několik málo procent proteinů a využitelných sacharidů. Nutriční hodnota zeleniny tak spočívá především v jejím obsahu vitaminů. Z těch má nejvyšší zastoupení beta-karoten, vitamin C, provitamín A i kyselina listová. Z minerálů jsou pro naše tělo důležité prvky draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu a železa. Zelenina rovněž přispívá k pocitu nasycení, a proto se stává vhodnou součástí redukčních diet. Všechny její druhy obsahují vlákninu, podporují tak peristaltiku (střevní pohyb) a mají mírně projímavý účinek.

Při přípravě zeleniny ke konzumaci, doporučuje se postupovat dle uvedených zásad:

1. zásadně dáváme přednost syrové zelenině před sterilovanou, 2. mimo sezónu využíváme široké nabídky zmražené zeleniny,

3. při tepelném zpracování ji jen dusíme, nebo připravíme v horkovzdušné troubě, 4. zeleninu připravujeme čerstvou, nedovařujeme najednou pro celou dobu výdeje, 5. nepřipravujeme jíšku, ale zahušťujeme strouhaným bramborem či škrobem,

33

6. saláty připravujeme s olejem a přísadami, eventuálně s jogurtovou zálivkou, 7. čerstvou zeleninu používáme na oblohu jídel (Šoltysová, aj. 1996, s. 37).

Obiloviny

Pod pojmem obiloviny se skrývají zrna vyšlechtěných trav. V našich klimatických podmínkách se pěstuje zejména pšenice, ječmen, oves a žito. Mezi obiloviny řadíme kukuřici, pohanku, amarant nebo proso. Obiloviny, rýže, kroupy, brambory, ale i následné výrobky z nich, kterými jsou těstoviny i pečivo, se podávají jako přílohy.

Navzdory tomu patří mezi nejdůležitější skupinu potravin a měly by tvořit nejméně jednu třetinu pokrmu. Velikou oblibu u dětí získávají například tyto pokrmy: špagety, rýže, kukuřičný salát či brambory na různé způsoby. Chléb a teplé obilné přílohy dodají tělu zejména energii, neboť obsahují velké množství škrobů. Obiloviny obsahují také důležité B vitaminy a minerální látky typu hořčík, draslík a fosfor. Obsahují rovněž významný obsah hrubé vlákniny, která v těle zlepšuje zažívání a chrání střevní stěny i stěny žaludku. Obiloviny se též konzumují v podobě ovesných vloček nebo celých obilných zrn, známých jako müsli. Ty mají vysoký obsah vitamínů a vlákniny, a proto tvoří vhodnou složku zdravé potravy. Problematickou se stává jejich konzumace ve formě máčených tyčinek či ochucených směsí, neboť obsahují velké množství cukru.

Vejce

Vejce mají vysoký obsah plnohodnotných bílkovin a obsahují tuky, vitamíny a minerální látky. Slepičí vejce obsahují velké množství vody, jejím největším zdrojem je samotný bílek. Bílek i žloutek obsahují bílkoviny, kdežto tuky se soustředí pouze ve žloutku. Slepičí vejce ovšem obsahují mnoho cholesterolu (424 mg/100 g vajec).

Podle některých studií však zas až tolik nepřispívají ke zvyšování krevního cholesterolu, neboť navíc obsahují lecitin, který naopak množství cholesterolu v krvi snižuje. Vejce samotná bývají energeticky velmi vydatná, ale těžko stravitelná.

Jejich stravitelnost však závisí na jejich tepelné úpravě. Lidský organizmus snadněji stráví vařená vejce než ta smažená. Doporučuje se dětem servírovat 3 až 5 ks za týden.

4.2 Glykemický index potravin

Glykemický index (GI) označuje jednotku bezrozměrnou a určuje nám rychlost využití glukózy našim tělem z jednotlivých potravin. Je známo, že glykemický index

34

v potravinách se zvyšuje s dobou jejich tepelné úpravy. Čím déle potraviny vaříme, pečeme nebo smažíme, tím víc v nich stoupá glykemický index. Glykemický index je tak údaj, který vyjadřuje účinek potravin na zvýšenou hladinu cukru v krvi ve srovnání s glukózou. Někdy se glykemický index odvozuje nikoli od glukózy, ale od bílého chleba, což znají především diabetici, kteří odvažují jídlo podle

"chlebových" jednotek. Výši glykemického indexu ovlivňuje vzájemný poměr tří základních živin - sacharidů, tuků a bílkovin. Čím vyšší máme číslo GI, tím rychleji stoupá hladina cukru v krvi a naopak. Zajímavostí je, že čistý cukr nemá glykemickou hodnotu 100, ale jen 87. Dané číslo pouze udává rychlost využití glukózy z konzumované potraviny našim organismem.

K potravinám s nízkým indexem patří například ořechy, luštěniny, tmavá rýže, žitný tmavý chléb, mléko, jogurty a také většina ovoce a zeleniny. Po každém jídle nám stoupá hladina cukru v krvi a nastává proces vyplavení hormonu zvaného inzulín.

Ten nám sice zajišťuje stabilitu hladiny cukru v krvi, ale jakmile cukr příliš klesne, dostaví se pocit hladu nebo jen chuti na něco dobrého. Je potřeba tak jíst málo, ale pravidelně, neboť čím častěji v našem těle dochází k těmto výkyvům, tím více nám hrozí pravděpodobnost vzniku nadváhy a následných zdravotních komplikací.

4.3 Tělu prospěšné i potřebné živiny

Živiny jsou látky, které náš organismus potřebuje přijmout pro svou základní výživu i celkový vývoj. Jedná se o organické látky, které zajišťují vysoký přísun energie a základních stavebních látek těla. Mezi základní typy živin poskytující energii řadíme bílkoviny, sacharidy a tuky. Látky podporující náš funkční metabolismus jsou vitamíny, minerální látky a voda.

Bílkoviny

Bílkoviny přestavují podstatnou součást lidského těla. Činí důležitý faktor při růstu dítěte a jeho vývoji všech tkání s předpokladem udržení dobrého zdraví i celkové vitality člověka. Dále nám slouží jako základna při tvorbě svalů, krvetvorbě, obnovení kůže, růstu nehtů i vývoji vnitřních orgánů, včetně mozku a srdce. Zajišťují nezbytný podíl bílkovin při tvorbě hormonů ovlivňujících tělesné funkce, jako růst, pohlavní vývoj i celkový průběh metabolismu. Ve stravě dětí by více než polovinu jejich příjmu

35

měly tvořit plnohodnotné bílkoviny. Mezi ně patří bílkoviny z luštěnin, sója, fazole, čočka a hrách. Bílkoviny živočišného původu jsou lépe stravitelné a biologicky cennější, bílkoviny rostlinného původu jsou plnohodnotné a lehce stravitelné.

Sacharidy

Sacharidy, glycidy, uhlohydráty či nepřesně cukry, to vše jsou názvy organických sloučenin se stejným významem. Sacharidy v našem těle tvoří velmi důležitou živinu i výživový prvek, neboť mu dodávají potřebnou energii pro všechny druhy aktivit, udržují naší normální tělesnou teplotu a zajišťují nenahraditelnou stavební složku všech našich buněk. Největší podíl sacharidů náleží potravinám, které obsahují škrob.

Jako příklady potravin s vysokým počtem sacharidů lze uvést brambory, obiloviny, luštěniny, ovoce a zeleninu. Mezi další cukry, vyjma běžného řepného cukru (sacharózy), tak známe cukry z ovoce (fruktóza), z medu, z ovoce a zeleniny (glukóza), cukry z klíčících zrn (maltóza) a cukr z mléka (laktóza).

Dětská strava však potřebuje zdaleka nejvhodněji přijímat složené cukry, takzvané polysacharidy. Pro jejich vstřebání působí důležité enzymy v zažívacím traktu tak, že udržují hladinu cukru ve stabilní výši, a nepřetěžují slinivku produkující inzulín.

Mezi potraviny obsahující polysacharidy lze uvést obiloviny, luštěniny, celozrnné pečivo či zeleninu. Běžný cukr jako sladidlo dobře nahradí med, stévia i javorový sirup.

Tuky

Tuky vytváří nejbohatší zdroj energie pro organismus člověka, dokonce dvakrát více než bílkoviny i cukry. Tuky v našem těle zajišťují nezbytné vstřebávání vitamínů D, E, K, A, které rozpouští. Dělíme je na nasycené a nenasycené. Zdroj nasycených tuků tvoří potraviny živočišného původu (máslo, vejce, červené maso). Nenasycené tuky obsahují převážně potraviny rostlinného původu (rostlinné oleje, ořechy), ale též bílé maso (ryby, kuřecí). U dětí by neměly obsahovat více než 30-35% jejich denní energetické potřeby.

„Tuky jsou nejkoncentrovanějším zdrojem energie v potravě. Vyskytují se v každém živočišném těle hlavně pod kůží a ve vnitřnostech. Kromě toho jsou v plodech některých rostlin, např. ve lněných semenech, ořechu, podzemnici olejné, semenech slunečnic apod. Ve srovnání se sacharidy a bílkovinami mají přibližně dvojnásobnou energetickou hodnotu“ (Ostertágová 1999, str. 39).

36 Vitamíny

Vitaminy zahrnují důležitou součást výživy, přesto patří mezi mikroživiny, neboť na rozdíl od základních živin, jich naše tělo potřebuje mnohem menší množství.

Jedná se o látky, které si tělo neumí samo vytvořit. Vitaminy jsou důležité pro správný rozvoj i funkci obranyschopnosti těla (imunitu). Vitamínů rozpustných ve vodě, kterých máme v těle nadbytek, se naše tělo dokáže poté i samo zbavit, což bohužel nefunguje u vitamínů rozpustných v tucích. Pokud tak upravujeme stravu, která obsahuje vitamíny rozpustné v tucích, doporučuje se přidat vždy trochu kvalitního rostlinného oleje, aby se společně mohly absorbovat do krevního řečiště. Z nedostatku vitamínů se mohou objevit různé poruchy. Lehčí formy poruch se projevují únavou, sníženou imunitou z opakovaného nachlazení či zhoršením stavu pokožky. Těžší formy poruch se projevují poruchou trávení, poškozením střevní mikroflóry nebo nefunkčností žláz s vnitřní sekrecí. Naopak nadbytek vitamínu, takzvané předávkování, způsobuje toxicitu jater, praskání a krvácení rtů, odvápnění měkkých tkání, žaludeční potíže i průjmy.

Tab. 3: Rozdělení vybraných vitamínů dle rozpustnosti a jejich zdroje Vitamíny rozpustné v tucích Vitamíny rozpustné ve vodě

Zdroje vitamínu A:

Zdroje vitamínu B4 – kyselina listová:

špenát, zelí, avokádo, rozinky, chřest,

37 Minerální látky

Minerální látky se vyskytují přirozeně a některé z nich se nacházejí v lidském organizmu. Minerální látky v lidském těle rozdělujeme na makroelementy, mikroelementy a stopové prvky. K makroelementům patří vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlór a síra. Mikroelementární minerální látky tvoří železo, jód, zinek, měď, mangan, chróm a selen. Ostatní minerální látky, které se nachází v našem těle pouze v minimálním množství, se nazývají stopové prvky. K nim řadíme křemík, vanad, nikl a bor. Lidský organizmus nejčastěji trpí nedostatkem železa, vápníku, jódu, zinku, chrómu a selenu. Obecně lze uvést, že při dodržování zásad pestré a čerstvé stravy a při pravidelné konzumaci libového masa, celozrnných výrobků, ovoce, zeleniny, ořechů a mléčných výrobků, naše tělo nepocítí nedostatek těchto základních minerálních látek.

Přehled vybraných zdrojů základních minerálních látek:

• železo: mořské ryby, špenát, pažitka, pórek, šípky, švestky, černý rybíz, citrusy,

• vápník: mléko, brokolice, sója, slunečnicová a sezamová semínka, hrášek, zelí,

• jód: sůl obohacená jódem, ryby, třešně, cibule, česnek, mořské řasy, brokolice,

• zinek: hrách, fazole, čočka, hovězí maso, obilné klíčky, kuře, červená řepa, čaj,

• chróm: droždí, hovězí maso, kukuřice, brambory, černý čaj, med, mořské ryby,

• selen: sůl, mořské ryby, humr, vepřová játra, žloutky, ořechy, fazole, ledvinky.

„Složky obsažené v jídle můžeme rozdělit do čtyř hlavních skupin: živiny, které potřebujeme v podstatném množství pro energii, zahrnující uhlovodany, tuky a proteiny; prvky, které jsou nezbytné, ale potřebujeme jich nepatrné množství – to jsou vitaminy, minerály a esenciální mastné kyseliny; vláknina, která není energeticky využívána; a konečně voda. Potraviny obsahují řadu dalších složek, které mohou působit na naše zdraví příznivě i nepříznivě. Některé mají mimořádné schopnosti, co se týče ochrany zdraví, ačkoliv nejsou dosud považovány za nezbytný doplněk naší stravy - možná že se jím některé stanou (Poluninová 1998, s. 14).

Obecně tak platí, že pokud budeme pravidelně konzumovat libové maso, ovoce, zeleninu, oříšky, celozrnné a mléčné výrobky, nedostatek minerálních látek nám nijak nehrozí.

38 4.4 Pitný režim a nápoje

Každé ráno bychom se měli nejprve napít. Pomůžeme tak tělu zachovat jeho fyziologickou rovnováhu, neboť zejména z vody naše tělo čerpalo energii v noci.

Nejvhodnější tekutinu k pití představuje čistá vlahá voda, neboť vše co není čistá voda, z kinesiologického hlediska považuje tělo za jídlo. Naše tělo totiž při příjmu jiných tekutin, kterými jsou například oblíbená káva, kakao, šťáva, mléko, případně polévka,

Nejvhodnější tekutinu k pití představuje čistá vlahá voda, neboť vše co není čistá voda, z kinesiologického hlediska považuje tělo za jídlo. Naše tělo totiž při příjmu jiných tekutin, kterými jsou například oblíbená káva, kakao, šťáva, mléko, případně polévka,