• No results found

Zdravý životní styl

In document BAKALÁŘSKÁ PRÁCE (Page 46-49)

2.3 Preventivní opatření u jedinců s Downovým syndromem

2.3.5 Zdravý životní styl

Životospráva každého člověka je ovlivňována mnoha faktory. Převážnou většinu z nich lze nějakým způsobem upravovat, aby jejich působení bylo prospěšné, jiné prakticky ovlivnit nelze.

To pochopitelně platí i pro mentálně postižené a jedince s DS. Nejsnadněji ovlivnitelný faktor představuje osobní hygiena. Patří sem zejména celková péče o tělo, způsob výživy, režim stravování, úprava jídel a další hygienické problémy konzumace vhodných jídel a nápojů. Také režim činnosti a odpočinku je velmi důležitý. Nelze zapomínat ani na duševní a sexuální hygienu, tak aby každý jedinec s mentálním postižením mohl žít harmonicky a v pohodě.

Péče o povrch těla má význam nejen zdravotní, ale též otužovací a kosmetický. Spočívá především v pravidelném mytí. Po každém mytí musí být kůže dobře otřena, což současně nahradí i lehkou masáž. Čím důkladnější bylo očištění, tím více je třeba po osušení kůži promastit. Předejdeme tím praskání a vysychání pokožky. Při mytí dáváme přednost sprchování, což je mnohem hygieničtější než vanová lázeň. Studená lázeň (do 25°C) má vliv na napětí kůže, a proto se doporučuje ráno po probuzení či během dne k osvěžení. Vlažná (od 26-33°C) přispívá k nervovému uklidnění, je vhodná večer před spaním. S ohledem na časté znečištění a na riziko přenosu nákaz musí být častěji umývány ruce, zejména po každém ušpinění, po použití WC, před každým jídlem, příp. po styku s nemocným. Zvláštní pozornost věnujeme přitom nehtům a jejich okrajům, kde bývá nejvíce nečistot, mikrobů, vajíček roupů atp. Z těchto důvodů by nehty měly být krátké a pravidelně stříhané. (Černá, Kvapilík, 1990, s. 63)

Výživa tvoří podstatnou část životosprávy každého jedince. Výživou dostává organismus stavební látky, energii i ochranné látky pro svou existenci, tj. pro stavbu i obnovu všech tkání organismu i pro zajištění všech tělesných i duševních funkcí. Aby byly dodány tělu všechny potřebné látky a vitamíny, musí být strava pestrá, neboť jedině tak se mohou vyrovnat rozdíly mezi jednotlivými potravinami, které dodávají základní živiny (sacharidy, tuky, bílkoviny), minerální látky, vitamíny a vodu v různém poměru. Celkové množství energie ve stravě regulujeme pravidelným vážením nejméně jednou týdně a porovnáním s ideální hmotností, jakou by měl jedinec mít vzhledem k tělesné výšce a věku. (Černá, Kvapilík, 1990, s.67)

Kvalitní potraviny ochraňují organismus před žaludečními a střevními obtížemi, které mohou být velmi nepříjemné, někdy i nebezpečné. Připravená jídla je nutno konzumovat pokud možno vždy čerstvá, protože ohříváním ztrácejí většinu cenných látek. Stravování má bezesporu kladný vliv na celkový způsob života. Závisí to mimo jiné i na rozdělení stravy během dne. To je značně individuální, ale přece jen by se měla dodržovat zásada stravování alespoň třikrát denně.

Předpokládá se však, že jídla budou co do množství i co do pestrosti zhruba stejná. U nás dosud často přetrvává zvyk slabých a jednoduchých snídaní. Přitom je po celonočním hladovění vydatné ranní jídlo velmi důležité. Naopak večeře má být nepříliš objemná a lehce stravitelná, aby trávení a zažívání rušivě neovlivňovalo spánek. Vhodnější je rozdělit stravování do 5ti dávek, tzn. zařadit ke třem hlavním jídlům ještě dopolední přesnídávku a odpolední svačinu.

Důležitý je též optimální příjem všech důležitých vitamínů.

Vliv na racionální výživu má i doba, ve které se jednotlivá jídla podávají. Obecně lze doporučit, abychom jedli pokud možno pravidelně, ve stejnou dobu. Snídaně je nejvhodnější až po ranní hygieně a po celkové úpravě. Večeře má být alespoň dvě až tři hodiny před uléháním ke spánku. Dobu jídla je třeba upravit i podle namáhavosti vykonávané činnosti. Není správné jíst či pít ve větším množství krátce před obtížnější činností, vhodnější je hodinový až tříhodinový odstup podle charakteru následujícího zatížení.

Jíst se má vždy po řádném umytí rukou, v klidu a pomalu, v příjemném, náležitě osvětleném a větraném prostředí. Vyhýbáme se jídlům příliš horkým nebo naopak ledovým. Jídla mají být pestrá, s dostatkem ovoce a zeleniny, aby nedocházelo k tuhé stolici či dokonce k zácpě.

Při jídle by se jedinec měl soustředit pouze na jídlo, neměl by být rozptylován hlukem či jinými rušivými vlivy. Mezi nejčastější prohřešky proti zdravé výživě dětí a mládeže s mentálním postižením patří:

• Slabé snídaně, popř. vynechávání snídaně vůbec.

• Nedostatečný konzum mléka a mléčných výrobků.

• Vysoký konzum cukrovinek, sušenek a jiných sladkostí.

• Velmi omezený konzum zeleniny (zejména syrové) a ovoce.

• Značná spotřeba uzenin.

• Vynechávání polévek.

• Malý přívod tekutin během dne.

• Špatné rozvržení příjmu stravy během dne (slabé snídaně, nadměrné večeře) i během týdne (přejídání o volných dnech).

• Spěch a nervozita u jídla.

• Dávání přednosti bílému pečivu před chlebem, moučníkům před ovocem a knedlíkům před bramborami.

Je třeba si uvědomit, že jedinci s DS, mají větší sklon k obezitě a navíc mají v průměru ve svém režimu mnohem menší objem pohybových aktivit. (Černá, Kvapilík, 1990, s.70)

Denní režim by měl optimálně naplňovat život každého člověka, tedy i člověka s DS. Jde o to, aby byl denní režim co nejkvalitnější jak ze zdravotního, tak i z výchovného hlediska. Je nutno vzít v úvahu především denní program, což je obsah všech činností během 24 hodin, ve kterém bychom měli podporovat zařazení hygienicky prospěšných činností, tolerovat činnosti hygienicky indiferentní, pokud jsou jinak zdůvodněné a hlavně nedopouštět činnosti zdravotně škodlivé. Důležitý je také denní pořad, tedy snaha o správné pořadí jednotlivých činností od rána do noci a jejich optimální kvantitativní zastoupení – tedy kolik čeho a kdy má být zařazeno během dne. Nezbytný je i rytmus v denním režimu, tedy pravidelné opakování zvoleného denního programu a denního pořadu v dalších dnech, týdnech atd. V denním režimu má být pamatováno na vše. Některé jeho části jsou naprosto nezbytné. Je to především spánek, který zabere u dospělého asi třetinu doby každého dne, u dětí podstatně více. Dále je to nutný čas na stravování a minimální péči o tělo. Vše ostatní lze upravovat podle potřeby. Patří sem zejména čas na pracovní činnost (učení ve škole, příprava na zaměstnání i vlastní zaměstnání), na ostatní výchovnou činnost, kulturní a společenskou činnost, práci v rodině či ústavu, tělovýchovnou, sportovní či rekreační činnost, nutné časové ztráty a ostatní volný čas. U jedince s mentálním postižením bychom měli na všechny činnosti počítat s větším časovým prostorem. Měli bychom se však snažit, aby i u jedinců s DS byli všechny výše uvedené činnosti zařazeny v jejich denním programu, aby se jejich život co nejvíce přibližoval životu jejich zdravých vrstevníků. Nemělo by docházet k tomu, aby se nudili, zaháleli, lenošili. Na druhé straně musí mít i čas na odpočinek (měl by převažovat aktivní odpočinek, změna činnosti, nad odpočinkem pasivním) i na individuální zájmy. Nuda, zahálka a lenošení vedou ke zhoršování zdravotního stavu a podstatně se též zpožďuje celkový duševní i tělesný vývoj.

Náročnější činnosti v denním režimu zařazujeme nejlépe do dopoledních hodin a poté znovu po odpoledním klidu a svačině. Mezi náročnější činnosti podle potřeby vkládáme pauzy vyplněné aktivním odpočinkem s protažením celého těla, vyvětráním apod. Větší tělovýchovná či sportovní činnost má být zařazena až po zaměstnání, aby náplň dne měla potřebnou emocionální gradaci a aby se jedinci na pohybovou aktivitu těšili. Odměnou za kvalitní pracovní činnost by měla být pestřejší pohybová či sportovní aktivita, je naprosto nevhodné omezovat pohybovou aktivitu jako trest. (Černá, Kvapilík, 1990, s.74)

V mladším věku maximálně využíváme různé hry a vše co rozvíjí a zvyšuje samostatnost, soběstačnost a společenskou úroveň, později vše co zkvalitňuje přípravu na pracovní či jiné účelné aktivity. Naopak se v životosprávě snažíme potlačit vše, co může působit negativně. Je to zejména nedostatek tělesného pohybu, vedoucí často k obezitě a různým zdravotním obtížím.

Přitom všem je nezbytná výchovná a regulující úloha rodičů i všech ostatních, kteří přicházejí

s postiženými dětmi do kontaktu, aby jim racionální životosprávu aktivně napomáhali dodržovat.

(Černá, Kvapilík, 1990, s.76)

Jedním z nenahraditelných kritérií správné životosprávy je spánek. V dospělosti potřebuje organismus v průměru alespoň osm hodin spánku denně, u dětí a mládeže více. Význam má však nejen délka, ale i kvalita spánku. Špatné usínání může být způsobeno napínavou či dráždivou četbou, filmem, hádkou či jiným rozrušením. I příliš velká námaha těsně před spánkem může vést k nespavosti. Na druhé straně usínání brání i nedostatečná únava. Pak nejlépe pomůže procházka nebo teplá sprcha. Důležité před spánkem je též vyhnout se těžce stravitelným pokrmům s obsahem povzbuzujících látek, a to zvláště ve větší dávce. Usínání podpoří i celkové prostředí, např. tma nebo alespoň přítmí, nižší teplota (nejlépe okolo 15-17 °C) a průměrná vlhkost (40-60% relativní vlhkosti). Zvláště v místnosti s ústředním topením je nutné dbát na zvlhčování vzduchu řádným větráním nebo i odpařovači či jinými zvlhčovači vzduchu. Usínání též usnadňuje i pravidelnost spánku. Spánek může být rušen i tím, že těsně před spaním konzumujeme nějaké jídlo nebo pijeme větší množství tekutin, což vede k předčasnému probouzení na moč. Je vhodné věnovat určitou dobu před ulehnutím celkovému uklidnění.

(Černá, Kvapilík, 1990, s.78)

Ke zdravému způsobu života bezesporu patří i vhodné využívání volného času (návštěvy různých společenských zařízení a klubů lidí s DS, sportovní oddíly, prázdninové tábory atp.) U jedinců s DS, kteří navštěvují školská zařízení, stacionáře či ústavy sociální péče, je již v denním režimu záměrně pamatováno na vhodnou náplň pro chvíle volna. Svoji činnost v tomto směru plně rozvíjí i mnoho organizací zaměřených na pomoc lidem s DS či s jiným mentálním postižením (např. kluby DS, centra DS atd.) Velmi žádoucí a oboustranně prospěšná je též společná činnost jedinců s DS a jejich nepostižených vrstevníků.

In document BAKALÁŘSKÁ PRÁCE (Page 46-49)