6
Anotace
Diplomová práce se zabývá analýzou hospodaření příspěvkové organizace Jedličkův ústavu v Liberci. Cílem práce je pomocí analýzy nákladů a výnosů a pomocí finanční analýzy zhodnotit stav a vývoj organizace v letech 2008-2013. K posouzení je vyuţito jak extenzivních, tak intenzivních ukazatelů. Teoretická část je věnována významu a postavení příspěvkových organizací v České republice. V praktické části je nejprve stručně charakterizován Jedličkův ústav, čím se zabývá, jaké jsou jeho cíle a vize. Poté následuje samotná analýza hospodaření dané příspěvkové organizace a zhodnocení zjištěných výsledků. V závěru práce budou navrţena doporučení na optimalizaci chodu dané organizace.
Klíčová slova
Financování, finanční analýza, hospodaření, nezisková organizace, příspěvková organizace, sociální sluţby, zřizovatel.
7
Annotation
Diploma theses analysis of economic activity of the subsidized organization Jedlicka´s Institute in Liberec. The object of the work is the financial analysis to assess the status and progress of the organization in the years 2008-2013. The assessment is used extensive and intensive indicators as well. The theoretical part is dedicated to the meaning and status of funded organizations in the Czech Republic. First briefly is characterized Jedlicka´s Institute in the practical part., the deals, what are his objects and vision. Followed by the actual analysis of economic aktivity of the subsidized organization and presented found results. Common recommendations to optimizing of the organization run will be proposed in the conclusion.
Key Words
Founder, financial analysis, funding, subsidized organization, contributory organization, social services, management of property.
8
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek, značek a symbolů ... 12
Úvod ... 14
1 Objasnění základní terminologie ... 17
1.1 Veřejný sektor ve vztahu k národnímu hospodářství ... 17
1.2 Neziskové organizace ... 21
1.2.1 Základní charakteristiky neziskových organizací ... 22
1.3 Příspěvkové organizace ... 25
1.3.1 Právní postavení příspěvkových organizací... 26
1.3.2 Zřízovatelé příspěvkových organizací ... 27
1.3.3 Financování příspěvkových organizací ... 27
1.3.4 Hospodaření příspěvkových organizací ... 29
1.3.5 Majetek příspěvkových organizací ... 32
1.4 Sociální sluţby ... 33
2 Základní charakteristika organizace ... 35
2.1 Počátky ústavní péče v Liberci ... 35
2.2 Poslání a cíle organizace ... 37
2.3 Vymezení hlavního předmětu činnosti ... 38
2.4 Vymezení doplňkové činnosti... 41
3 Analýza hospodaření a popis současné situace ... 44
3.1 Zdroje financování ... 45
3.2 Analýza nákladů a výnosů ... 49
3.2.1 Náklady na hlavní činnost organizace ... 50
3.2.2 Výnosy z hlavní činnosti organizace ... 56
3.2.3 Náklady a výnosy doplňkové činnosti organizace ... 61
3.2.4 Výsledky hospodaření z hlavní a doplňkové činnosti organizace ... 64
3.3 Finanční analýza příspěvkové organizace ... 65
3.3.1 Ukazatele autarkie ... 67
3.3.2 Ukazatele rentability ... 72
9
3.3.3 Ukazatele likvidity ... 75
3.3.4 Ukazatele aktivity ... 80
3.3.5 Ukazatele financování ... 84
4 Celková zhodnocení, návrhy a doporučení ... 89
4.1 Vyhodnocení získaných dat ... 89
4.2 Návrhy a doporučení ... 93
Závěr ... 97
Seznam použité literatury ... 99
Seznam příloh ... 104
10
Seznam obrázků
Obrázek 1 – Členění národního hospodářství podle principu financování ... 18
Obrázek 2 – Pětistranné partnerství sociálních sluţeb ... 34
Obrázek 3 – Historická ústřední budova Jedličkova ústavu v Liberci ... 36
Obrázek 4 – Zatoupení uţivatelů sociálních sluţeb ... 41
Obrázek 5 – Poskytnuté neinvestiční příspěvky na provoz ... 47
Obrázek 6 – Zastoupení dílčích nákladů na hlavní činnost organizace ... 53
Obrázek 7 – Vývoj celkových nákladů na hlavní činnost organizace ... 54
Obrázek 8 – Zastoupení dílčích výnosů z hlavní činnosti organizace ... 57
Obrázek 9 – Vývoj celkových výnosů z hlavní činnosti organizace ... 59
Obrázek 10 – Sturktura výnosů z hlavní činnosti organizace ... 61
Obrázek 11 – Autarkie hlavní činnosti na bázi výnosů a nákladů ... 69
Obrázek 12 – Autarkie nákladů a výnosů na bázi hlavní a doplňkové činnosti ... 71
Obrázek 13 – Rentabilita nákladů doplňkové činnosti ... 73
Obrázek 14 – Okamţitá likvidita v letech 2008-2013 ... 77
Obrázek 15 – Pohotová likvidita v letech 2008-2013 ... 79
Obrázek 16 – Obrat kapitálu v letech 2008-2013 ... 82
Obrázek 17 – Míra vázanosti fixních aktiv na výnosech v letech 2008-2013 ... 84
Obrázek 18 – Míra finanční nezávislosti v letech 2008-2013 ... 86
Obrázek 19 – Míra věřitelského rizika v letech 2008-2013 ... 88
11
Seznam tabulek
Tabulka 1 – Průměrný počet uţivatelů sociálních sluţeb organizace ... 40
Tabulka 2 – Přehled neinvestičních příspěvků z rozpočtu kraje ... 47
Tabulka 3 – Přehled investičních příspěvků z rozpočtu kraje ... 48
Tabulka 4 – Přehled investičních příspěvků ze státního rozpočtu... 49
Tabulka 5 – Náklady na hlavní činnost organizace v letech 2008-2013 ... 50
Tabulka 6 – Mzdový vývoj a stav zaměstnanosti v letech 2008-2013 ... 52
Tabulka 7 – Výnosy z hlavní činnosti v letech 2008-2013 ... 58
Tabulka 8 – Náklady na doplňkovou činnost organizace v letech 2008-2013 ... 62
Tabulka 9 – Výnosy z doplňkové činnosti organizace v letech 2008-2013 ... 63
Tabulka 10 – Výsledky hospodaření z hlavní i doplňkové činnosti organizace ... 64
Tabulka 11 – Autarkie hlavní činnosti na bázi výnosů a nákladů ... 68
Tabulka 12 – Autarkie nákladů a výnosů na bázi hlavní i doplňkové činnosti ... 71
Tabulka 13 – Rentabilita nákladů doplňkové činnosti v letech 2008-2013 ... 73
Tabulka 14 – Míra pokrytí ztráty z hlavní činnosti ziksem z doplňkové činnosti ... 75
Tabulka 15 – Okamţitá likvidita v letech 2008-2013 ... 76
Tabulka 16 – Pohotová likvidita v letech 2008-2013 ... 79
Tabulka 17 – Obrat kapitálu v letech 2008-2013 ... 81
Tabulka 18 – Míra vázanosti fixních aktiv na výnosech v letech 2008-2013 ... 83
Tabulka 19 – Míra finanční nezávislosti v letech 2008-2013 ... 85
Tabulka 20 – Míra věřitelského rizika v letech 2008-2013 ... 87
Tabulka 21 – Zajištění zdravotní péče v letech 2010-2013 ... 94
12
Seznam použitých zkratek, značek a symbolů
A Autarkie nákladů a výnosů na bázi hlavní i doplňkové činnosti AHV-HČ Autarkie hlavní činnosti na nákladově výnosové bázi
CDS Centrum denních sluţeb CK Cizí kapitál
ČR Česká republika DČ Doplňková činnost
DDM Drobný dlouhodobý majetek DHM Dlouhodobý hmotný majetek DM Dlouhodobý majetek
DOZP Domovy pro osoby se zdravotním postiţením ESFR Evropský sociální fond
FA Fixní aktiva
FKSP Fond kulturních a sociálních potřeb HČ Hlavní činnost
JÚ Jedličkův ústav
K Kapitál
KZv Krátkodobé závazky
LI Ukazatel okamţité likvidity LII Ukazatel pohotové likvidity LK Liberecký kraj
LZZ Lidské zdroje a zaměstnanost MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠ Mateřská škola
N Náklady
OP Operační program OS Odlehčovací sluţba p. o. Příspěvková organizace Pe Peníze a jejich ekvivalenty Po Krátkodobé pohledávky
rNDČ Rentabilita nákladů doplňkové činnosti
13 SK Sportovní klub
SOŠ Střední odborná škola
TUL Technická univerzita v Liberci ÚSC Územně samosprávné celky
V Výnosy
VK Vlastní kapitál
VZP Všeobecná zdravotní pojišťovna
Z“ Míra pokrytí ztráty z hlavní činnosti ziskem z doplňkové činnosti ZŠ Základní škola
14
Úvod
Trţní ekonomika České republiky je z převáţné části tvořena podnikatelskými subjekty soukromého sektoru, jejichţ hlavním cílem, a tedy i hlavním podnětem k podnikání, je zisk. Vedle těchto subjektů však existují i subjekty, které spadají do veřejného sektoru národního hospodářství a jsou označovány termínem neziskové organizace. Základní charakteristikou institucí tohoto typu je jejich nezisková podstata. V této oblasti není tvorba a maximalizace zisku tím největším motivem, ale hlavní poslání zde představuje veřejně prospěšná činnost, přičemţ jsou prostředky pro realizaci jednotlivých záměrů získávány buď částečným, nebo úplným financováním z veřejných rozpočtů státu.
Oblast neziskového sektoru je velice rozmanitá, a proto bude pozornost směřována pouze na jeden typ organizací neziskového sektoru, kterými jsou příspěvkové organizace (zejména v oblasti sociálních sluţeb). Tyto organizace jsou zřizovány jako právnické osoby veřejného práva, jsou zapsány do obchodního rejstříku a o jejich existenci rozhodují zřizovatelé, kterými mohou být organizační sloţky státu nebo územně samosprávné celky (obce a kraje). Příspěvkové organizace vykonávají činnost, jejímţ hlavním cílem není dosahování zisku. Aby mohla organizace svoji sluţbu veřejnosti poskytovat, musí získávat finance z jiných zdrojů neţ pouze z výkonů své hlavní činnosti. Pro tento typ organizací je proto typické jejich tzv. vícezdrojové financování, kdy jsou příspěvky získávány z několika různých vzájemně nezávislých zdrojů. Na financování sociálních sluţeb se podílí v první řadě stát, formou dotací z Ministerstva práce a sociálních věcí a účelových dotací ze státního rozpočtu. V druhé řadě stojí zdroje, které pocházejí z rozpočtu zřizovatele, tedy z rozpočtu obcí a krajů, ve formě účelových investičních dotací a neinvestičních příspěvků na provoz. V neposlední řadě se na financování hlavní činnosti příspěvkových organizací podílejí samotní uţivatelé sociálních sluţeb a také zdravotní pojišťovny, které hradí z veřejného zdravotního pojištění zdravotní úkony, které jsou prováděny pracovníky sociálních sluţeb.
Předloţená práce se zabývá analýzou hospodaření příspěvkové organizace Jedličkův ústav v Liberci, jehoţ předmětem hlavní činnosti je poskytování sociálních sluţeb osobám s tělesnou nebo kombinovanou formou postiţení. Zřizovatelem organizace je Liberecký
15
kraj. Na základě rozhodnutí zřizovatele, je organizaci povolena téţ doplňková činnost, navazující na hlavní předmět činnosti. Doplňková činnost zahrnuje pronájem bytových a nebytových prostor, hostinskou činnost, výrobu, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona.
Cílem této práce je pomocí analýzy nákladů, výnosů a jednotlivých ukazatelů finanční analýzy zhodnotit stav a vývoj organizace Jedličkův ústav v letech 2008-2013. Na základě zjištěných údajů budou navrţena opatření, která by mohla vést jednak k lepšímu hospodaření se svěřenými prostředky a jednak k dalším moţnostem a způsobům financování organizace.
Obsah práce je rozdělen do čtyř částí, z nichţ první část obsahuje základní charakteristiku neziskového sektoru, přičemţ je hlavní pozornost věnována příspěvkovým organizacím a jejich postavení v České republice, to vše v teoretické rovině. Druhá část, vycházející z předchozích teoretických poznatků, obsahuje stručnou charakteristiku Jedličkova ústavu, zahrnující jednak poslání a cíle organizace a jedna vymezení hlavní a doplňkové činnosti.
Třetí část závěrečné práce je koncipována jako analytická část a zahrnuje rozbor hospodaření dané organizace. Analýza obsahuje jednak porovnání jednotlivých nákladů a výnosů na hlavní i doplňkovou činnost v letech 2008-2013 a jednak finanční analýzu, která představuje důleţitý nástroj a podklad pro finanční řízení organizace. Finanční analýza, upravená pro potřeby příspěvkové organizace, poskytuje jiný pohled na hospodaření firmy, neţ který poskytuje analýza nákladů a výnosů. Pomocí ní je pak moţné odhalit slabá místa a nedostatky v hospodaření příspěvkové organizace Jedličkův ústav. Se zjištěnými výsledky je dále pracováno v závěrečné části práce, která se věnuje zhodnocení dosaţených informací, jejich interpretaci a obsahuje téţ návrhy a doporučení na optimalizaci chodu organizace.
Závěrečných výsledků je dosaţeno pomocí literární rešerše, která tvoří teoretický podklad pro další kroky práce, jakými jsou sběr informací a dat z dostupných materiálů, zejména výročních zpráv organizace Jedličkův ústav, výkazů zisků a ztrát a rozvah za jednotlivá zkoumaná období. Potřebné podklady jsou následně podrobeny analýze a syntéze, přičemţ
16
je ke znázornění výsledků vyuţito tabulek a grafů, pro větší přehlednost a jejich lepší vypovídací schopnost.
17
1 Objasnění základní terminologie
Předmětem této diplomové práce je analýza hospodaření příspěvkové organizace (dále také p. o.). Aby bylo moţné přejít k samotné analýze problému a následnému zhodnocení, je nutné objasnit několik základních termínů a stěţejních oblastí týkajících se příspěvkových organizací. Nejprve je brán zřetel na oblast neziskového sektoru ve vztahu k národnímu hospodářství, poté bliţší seznámení s neziskovými organizacemi a nakonec bliţší charakteristika příspěvkových organizací.
1.1 Veřejný sektor ve vztahu k národnímu hospodářství
Pod pojmem národní hospodářství si lze představit souhrn veřejných činností v ekonomice, zaměřujících se na produkci statků a poskytování sluţeb, pro uspokojování potřeb občanů v rámci daného státu (Tetřevová, 2008).
Národní hospodářství je moţno členit na základě různých hledisek. Z hlediska účelu, pro který mají slouţit, zařazuje Tetřevová (2008) jako nejvýznamnější kritéria:
odvětví (hmotná výroba, sluţby),
sektorů,
prostoru,
vlastnictví,
způsobu financování.
Jak uvádí Rektořík (2010), nejvýznamnějším kritériem rozdělení je rozdělení z hlediska způsobu financování dílčích sektorů, jak je názorně ukázáno na obrázku 1.
18
Obrázek 1: Členění národního hospodářství podle principu financování
Zdroj: HYÁNEK,V. Ekonomika neziskových organizací. Brno: Masarykova univerzita. 2004, s. 14.
Pro bliţší seznámení s jednotlivými sektory je vyuţito následujících charakteristik (Tetřevová, 2008):
Ziskový sektor – subjekty zahrnuté do tohoto sektoru spojuje totoţný hlavní cíl, pro který byly zaloţeny. Společným cílem je dosaţení zisku. Zdroje pro financování provozu a rozvoje jsou získávány pouze z vlastních prostředků, získaných prodejem statků a sluţeb a jejichţ ceny jsou určovány trhem.
Neziskový sektor – tento sektor lze naopak charakterizovat tím, ţe cílovou funkcí jeho institucí a organizací není zisk, ale přímé dosaţení uţitku formou veřejných sluţeb.
Prostředky pro realizaci jednotlivých záměrů jsou získávány buď částečným, nebo úplným financováním z veřejných prostředků státu, které úzce souvisejí s veřejnou rozpočtovou soustavou.
V České republice se setkáváme s následujícími typy veřejných rozpočtů (Hamerníková a Kubátová, 2004):
Ziskový (trţní) sektor Neziskový (netrţní) sektor
Veřejný sektor Nestátní sektor Sektor domácností
Národní hospodářství
19
státní rozpočet,
rozpočty státních fondů,
rozpočty územní samosprávy: kraje a obce,
rozpočty příspěvkových organizací a tzv. organizačních sloţek státu.
Neziskový veřejný sektor – (ve většině publikací se setkáváme s označením veřejný sektor) je taková část neziskového sektoru, která je financovaná z veřejných financí. Řízení a správa podléhají veřejné správě, ve které probíhá rozhodování formou veřejné volby a na základě veřejné kontroly. Podrobněji se organizacím z tohoto sektoru věnují následující kapitoly této práce. (Tetřevová, 2008)
Neziskový soukromý sektor – (téţ nazýván třetí sektor) představuje oblast národního hospodářství, jejíţ cílová funkce není orientovaná na tvorbu zisku, nýbrţ na přímý uţitek.
Tento sektor je financován ze soukromých financí fyzických a právnických osob, kterým toto financování přináší jiný uţitek neţ finančně orientovaný zisk. Existenci příspěvků z veřejných financí nelze ovšem vyloučit.
Sektor domácností – je také nedílnou součástí národního hospodářství jednak pro zapojení „do koloběhu finančních toků a vstupem na trh produktů a výrobních faktorů“ a jednak „pro formování občanské společnosti“ (Tetřevová, 2008, s. 27)
S výše zmíněným členěním národního hospodářství se ztotoţňují i Autorky Hamerníková a Kubátová (2004, s. 36-37), avšak zdůrazňují, ţe „to, co skutečně odlišuje veřejný sektor od soukromého, je zaměření činností na realizace cílů a aktivit, které z různých důvodů nejsou předmětem zájmu subjektů soukromého sektoru, nebo jsou dokonce uskutečňovány v tzv.
veřejném zájmu.“
Podle Hamerníkové a Kubátové (2004) je moţné veřejný sektor rozdělit do dílčích bloků odvětví z hlediska potřeb následovně:
1) Blok odvětví společenských potřeb, zahrnující:
veřejnou správu,
20
policii,
justici,
armádu.
2) Blok odvětví rozvoje člověka, zahrnující:
školství,
kulturu,
tělesnou kulturu a sport,
zdravotnictví,
sociální sluţby.
3) Blok odvětví poznání a informací, zahrnující:
vědu a výzkum,
informační systémy,
masmédia.
4) Blok technické infrastruktury, zahrnující:
dopravu,
spoje,
energetické a vodní hospodářství.
5) Blok privátních statků, zahrnující:
bydlení,
zemědělství, lesnictví a rybolov.
6) Blok existenčních jistot, zahrnující:
pracovní příleţitosti,
sociální zabezpečení
ţivotní prostředí.
21
1.2 Neziskové organizace
Jak jiţ bylo řečeno dříve, neziskové organizace jsou zakládány s primárním cílem dosahování přímého uţitku, nikoli dosahování zisku.
Pokud však neziskové organizace svou činností zisku dosahují, musí být zpětně pouţit pro financování hlavní činnosti organizace. Zisk nelze rozdělit mezi vlastníky, management či zaměstnance, jak tomu bývá u podnikatelských subjektů, jejichţ cílem je maximalizace zisku.
Podle Dubna (1996, s. 10) lze tedy říci, ţe jedná-li se o činnost v souladu se skupinovým nebo celostátním veřejným zájmem, mají z ní „užitek a prospěch občané dané komunity nebo regionu či státu, přičemž hledisko výkonnosti je druhořadé.“
Podle strukturálně-operacionální definice, jejímţ autorem je Lester M. Salamon, lze neziskové organizace charakterizovat následujícími společnými znaky (Frič, Goulli a kol., 2001):
1) Organizované – to znamená zaloţené na základě zakládací smlouvy nebo zakládací listiny, ve kterých je jasně definováno, jestli se jedná o právnickou či fyzickou osobu, jaká je právní forma organizace a jaké jsou její řídící orgány.
Dokumenty také musí obsahovat název a sídlo neziskové organizace, označení hlavní a doplňkové činnosti, vymezení majetku a několik dalších ustanovení, která jsou zakladatelem povaţována za důleţitá (Duben, 1996).
2) Soukromé – tj. podle Hyánka (2004, s. 14) „nezávislé na vládě ve smyslu podílu na řízení. Povinnost dodržovat zákony zde samozřejmě platí. Vyskytují se ovšem i neziskové organizace zřízené vládami a obcemi, i tyto organizace by měly být nezávislé, někdy ovšem tuto vlastnost nesplňují.“
22
3) Neziskové nebo zisk nerozdělující – organizace své zisky (pokud jich dosahuje) nemůţe převést mezi vlastníky nebo její řídící sloţky, ale musí zisk opět pouţít na financování cílů hlavní činnosti. Tato skutečnost odlišuje neziskové organizace od organizací ze soukromého sektoru (Frič, Goulli a kol., 2001).
4) Samosprávné – tedy disponující vnitřní organizační strukturou, díky které jsou schopny řídit vlastní činnost samostatně. Zjednodušeně řečeno, organizace mají svá vlastní pravidla týkající se řízení a neexistuje ţádný subjekt zvenčí, který by ji ovládal.
5) Dobrovolné – to znamená, ţe organizace zahrnuje jakoukoliv známku dobrovolné činnosti. Všechny zdroje organizace nemusí nutně pocházet z příspěvků od dobrovolníků. Ke splnění této charakteristiky postačí např. dobrovolná účast na vedení organizace nebo na jejích dílčích aktivitách (Frič, Goulli a kol., 2001).
1.2.1 Základní charakteristiky neziskových organizací
Při definování základních charakteristik organizací působících v neziskovém sektoru, je stěţejní zákon č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu § 18. Uvedený zákon obsahuje základní přehled neziskových organizací, se kterými je moţné se na území České republiky setkat.
Konkrétně se jedná o následující typy organizací (Tetřevová, 2008):
občanská sdruţení včetně odborových organizací,
politické strany a politická hnutí,
registrované církve a náboţenské společnosti,
nadace a nadační fondy,
obecně prospěšné společnosti,
veřejné vysoké školy,
veřejné výzkumné instituce,
školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu,
obce,
23
organizační sloţky státu,
kraje,
příspěvkové organizace,
státní fondy a subjekty, o nichţ tak stanoví zvláštní zákon.
Nutno zdůraznit, ţe od 1. ledna 2014 nabývá účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, nahrazující dosavadní obchodní zákoník. S touto novelizací dochází k určitým změnám ve výše zmíněném rozdělení forem neziskových organizací podle Tetřevové (2008).
Uvedením nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích v platnost, vznikají zcela nové instituty. Jedna z hlavních změn se týká občanských sdruţení. Tato nejrozšířenější forma neziskových organizací byla zrušena a místo ní je novým občanským zákoníkem zavedena nová právní forma a to tzv. zapsaný spolek. Úpravou prošly také dosavadní nadace a nadační fondy, které nyní spadají pod tzv. fundace, představující účelová sdruţení majetku, určeného k předem sjednaným záměrům. Dochází také ke změně v oblasti obecně prospěšných spolčeností, které by měly být nahrazeny novou právní formou, tzv. ústavy, zaloţenými za účelem provozování společensky nebo hospodářsky uţitečné činnosti. Nově zavedený ústav nemá členy organizace, jako spolek, ale své zaměstnance. Další změna se týká rozvoje sociálního podnikání, kdy novela zákona o obchodních korporacích uvádí novou právní formu tzv. sociální druţstvo, které funguje na neziskových principech a mělo by slouţit zejména sociální a pracovní integraci osob ve znevýhodněném postavení. Nový občanský zákoník zavádí také nové pojmy, jako je např.
veřejná prospěšnost, která by svou činností měla přispět k rozvoji obecného blaha, s cílem efektivnějšího a transparentnější čerpání a vyuţívání veřejných prostředků a daňových výhod (Mrázek, 2014)
Tento výčet organizací je sice obsáhlý, ale podle Rektoříka (2010, s. 40), vhodný pouze tak pro výpočet daní z příjmu, z nemovitosti apod. Není z něj totiţ moţné vyčíst, jaké mají jednotlivé neziskové organizace cíle a poslání. „Právě bohatost poslání a cílů neziskových organizací a prorůstání jejich činností napříč celou občanskou společností vyvolává potřebu jejich systematizace“ na základě následujících kritérií:
24
kritéria zakladatele,
kritéria globálního charakteru poslání,
kritéria právně organizační normy,
kritéria způsobu financování,
kritéria charakteristiky realizovaných činností.
Podle kritéria zakladatele členíme neziskové organizace následovně:
a) veřejnoprávní organizace zaloţené veřejnou správou a to buď státní správou, kam řadíme ministerstvo a ústřední úřad státní správy, nebo samosprávou, zahrnující obce a kraje,
b) soukromoprávní organizace zaloţené soukromou fyzickou nebo právnickou osobou, jenţ tvoří soukromý neziskový sektor,
c) veřejnoprávní organizace zaloţené povinně ze zákona (např. veřejná vysoká škola).
Podle kritéria globálního charakteru členíme neziskové organizace následovně:
a) organizace veřejně prospěšné, produkující veřejné a smíšené statky a jednající v souladu s posláním instituce. Přičemţ jejich cílem je uspokojování potřeb široké veřejnosti (např. charitativní činnost),
b) organizace vzájemně prospěšné, zaloţené s cílem uspokojování potřeb a zájmů uzavřeného okruhu osob, přičemţ je brán ohled na zájem ostatních občanů, kteří nejsou členy jednotlivých uskupení (např. zájmová sdruţení).
Podle kritéria právně organizační normy členíme neziskové organizace následovně:
a) organizace zaloţené podle zákonů č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a č.
250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,
b) organizace zaloţené podle ostatních zákonů platných pro neziskové organizace, c) organizace zaloţené podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.
Podle kritéria financování členíme neziskové organizace následovně:
25
a) organizace, jejichţ přísun finančních prostředků pochází výhradně z veřejných rozpočtů. Patří sem organizační sloţky státu a územních celků,
b) organizace, které také přijímají finance z veřejných rozpočtů, ale vedle toho vyuţívají i jiných zdrojů financování. Do této kategorie řadíme příspěvkové organizace, vybraná občanská sdruţení, církve a náboţenské společnosti, politické strany a politická hnutí,
c) organizace vyuţívající ve větší míře různé zdroje financování, jakými jsou např.
dary, sbírky, sponzoring, granty atd.,
d) organizace, jeţ svou realizací poslání dosahuje zisku, který je zpětně pouţit pro financování hlavní neziskové činnosti.
Podle kritéria charakteristiky realizovaných činností členíme neziskové organizace do následujících skupin (Tetřevová, 2008):
a) kultura, umění, sport a volný čas, b) vzdělávání a výzkum,
c) zdraví,
d) sociální sluţby, e) ţivotní prostředí, f) regionální rozvoj,
g) ochrana práv a obhajoba zájmů, politika, h) organizování dobročinnosti,
i) náboţenství,
j) mezinárodní aktivity,
k) obchodní a profesní komory, svazy, odbory.
1.3 Příspěvkové organizace
Příspěvkové organizace jsou řazeny mezi subjekty, tvořící neziskový veřejný sektor, jehoţ charakteristika byla vysvětlena v předchozích částech textu.
26
V této kapitole bude hlavním cílem popsat strukturu příspěvkových organizací v České republice. Nejprve bude nastíněn problém právního postavením a řízení ze strany zřizovatelů, poté bude následovat problematika financování a hospodaření příspěvkových organizací. Poslední část této kapitoly je věnovaná způsobu fungování příspěvkových organizací z hlediska zabezpečování jednotlivých činností, přičemţ je hlavní pozornost směřovaná na poskytování sociálních sluţeb, které jsou pro tuto diplomovou práci stěţejní.
1.3.1 Právní postavení příspěvkových organizací
Z legislativy České republiky vyplývá, ţe lze rozeznat dva druhy příspěvkových organizací. Prvním typem jsou příspěvkové organizace zřizované územními samosprávnými celky (dále jen ÚSC), jeţ upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.
Druhým typem jsou příspěvkové organizace zřizované státem, jeţ upravuje zákon č.
218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Aktuálním obecným právním východiskem pro příspěvkové organizace je zákon č.
219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (Lovetinský a Mylková, 2011).
Příspěvkové organizace jsou zřizovány jako právnické osoby veřejného práva. Vznikají, zanikají, slučují se, rozdělují se a splývají rozhodnutím zřizovatele, dle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
Základním dokumentem příspěvkových organizací je zřizovací listina, která musí obsahovat tyto náleţitosti (Česko, 2000b, § 27 odst. 2):
a) úplný název zřizovatele,
27
b) název, sídlo a identifikační číslo příspěvkové organizace, c) vymezení předmětu hlavní a doplňkové činnosti,
d) označení řídících orgánů organizace a způsob jejich vystupování na veřejnosti, e) vymezení majetku, který zřizovatel svěřuje ke správě příspěvkové organizaci, f) vymezení práv, které určují organizaci, jak zacházet se svěřeným majetkem a jak
hospodařit s majetkem, který nabyla v průběhu své existence,
g) vymezení práv a povinností spojených s případným pronájmem svěřeného majetku třetí osobě,
h) vymezení pravidel pro výrobu a následný prodej zboţí, spadajících pod předmět činnosti příspěvkové organizace,
i) vymezení doby existence příspěvkové organizace.
1.3.2 Zřizovatelé příspěvkových organizací
Jak jiţ bylo zmíněno v předchozí kapitole, v České republice jsou rozlišovány tři typy zřizovatelů příspěvkových organizací (Česko, 2000b, § 27 odst. 2):
organizační sloţka státu – ministerstvo,
územní samosprávné celky – obce a kraje.
Subjekty zřizované na úrovni ÚSC se liší od příspěvkových organizací zřízených státem tím, ţe mají vlastní právní subjektivitu a jsou tedy zapisovány do obchodního rejstříku.
Příspěvkové organizace by měly být zřizovány s cílem uspokojit širokou veřejnost a za tímto účelem jejich působení „vyžaduje samostatné institucionální zakotvení.“
1.3.3 Financování příspěvkových organizací
Jak jiţ bylo řečeno, příspěvkové organizace vykonávají činnosti, jejímţ hlavním cílem není dosahování zisku. Z této podstaty vyplývá, ţe organizace tohoto typu velmi často disponují niţšími příjmy neţ výdaji. Jejich činnost bývá tedy ztrátová. Aby příspěvkové organizace
28
mohly i přes tuto skutečnost fungovat a plnit své veřejně prospěšné cíle, jsou do značné míry závislé na finanční a hmotné výpomoci od svého zřizovatele.
Organizace by se však na samotné financování ze strany zřizovatele neměla spoléhat. Musí sama aktivně vyhledávat a zjišťovat více zdrojů, ze kterých bude financována, aby nedošlo k tomu, ţe se jednoho dne ocitne bez potřebných prostředků a její existence bude v ohroţení. Příspěvkové organizace hospodaří s finančními prostředky získanými z výkonu své hlavní nebo doplňkové činnosti a také s prostředky, které získává z jiných zdrojů, neţ z vlastní činnosti. Jsou jimi zejména (Pospíšil, Štefanková a Durczoková, 2009):
příspěvky z rozpočtu zřizovatele,
příspěvky z rozpočtu jiných územně samosprávných celků,
příspěvky z rozpočtu státu,
příspěvky z rozpočtu Evropské unie,
peněţité i nepeněţité dary od fyzických nebo právnických osob.
Hospodaření příspěvkových organizací s peněţními prostředky se řídí rozpočtem, jenţ musí být sestaven jako vyrovnaný. Do rozpočtu jsou zahrnuty pouze náklady a výnosy, související se sluţbami, které organizace poskytuje a které jsou zároveň náplní její hlavní činnosti (Lovetinský a Mylková, 2011).
Pokud jsou tedy příjmy organizace niţší neţ výdaje, zřizovatel zajistí potřebný příspěvek na provoz, kterým vzniklý rozdíl vyrovná. K odhadnutí výše daného příspěvku slouţí finanční plán. Plán musí obsahovat predikce výkonů dané organizace, kterými jsou např.
příjmy z pronájmu, z prodeje sluţeb, z prodeje zboţí, z dlouhodobého majetku, z příspěvků aj. Dále musí plán zahrnovat předpokládané potřeby, nutné pro běţný chod organizace (např. náklady na spotřebu energie, materiálu, náklady na opravy a udrţování, mzdové a související náklady, daně, poplatky a odpisy majetku). Do finančního plánu je zahrnuta také tvorba, čerpaní a aktuální stav peněţních fondů příspěvkové organizace (Pospíšil, Štefanková a Durczoková, 2009).
29
U organizací tohoto typu nejde tedy jen o peníze z vlastních zdrojů, jak tvrdí Drucker (1994), ale jde zejména o peníze ze zdrojů cizích. Příspěvkové organizace se tak vůči jednotlivým dárcům stávají odpovědnými za to, ţe budou zdroje pouţity tam, kde je jich zapotřebí a kde lze zároveň očekávat výsledky.
1.3.4 Hospodaření příspěvkových organizací
Jak uvádí Lovetinský a Mylková (2011), příspěvkové organizace nemohou se svěřenými prostředky zacházet libovolně, ale musejí je vynakládat pouze k účelům, ke kterým byly původně určeny a zároveň musejí dbát na co moţná nejhospodárnější pouţití těchto prostředků. Výdaje organizací v běţném roce tak nesmějí překročit schválený rozpočet na daný rok. Pokud hospodaření přeci jen skončí ztrátou, musí se zřizovatel s příspěvkovou organizací dohodnout na následném vypořádání vzniklé ztráty a to do konce následujícího rozpočtového období (např. prostřednictvím rezervního fondu příspěvkové organizace).
Způsob hospodaření příspěvkových organizací zřizovaných ÚSC vymezuje § 28 zákona č.
250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Ten vymezuje také jiţ zmíněné finanční prostředky, se kterými můţe příspěvková organizace hospodařit. Vedle prostředků pocházejících z cizích zdrojů, příspěvkové organizace hospodaří také se zdroji vlastními. Jsou jimi zejména prostředky z výkonu hlavní a vedlejší činnosti a vlastní peněţní fondy, které organizace vytváří pouze v případě, ţe vykazuje zlepšený hospodářský výsledek a zároveň, při neexistenci ztráty z minulých let.
Mezi peněžní fondy spravované příspěvkovými organizacemi lze zahrnout (Česko, 2000a,
§ 56 odst. 1):
rezervní fond,
investiční fond,
fond odměn,
fond kulturních a sociálních potřeb (dále jen FKSP).
30
Zůstatky peněţních fondů lze na konci jednoho roku převést do roku následujícího.
Rezervní fond – je tvořen finančními prostředky, které vznikají, pokud výnosy za dané období převyšují náklady. Tento fond je organizací vyuţíván pro další financování hlavní činnosti, k neočekávaným výdajům, k úhradě záporného výsledku hospodaření z minulých let nebo např. k pokrytí časového nesouladu mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Jaké bude přesné rozloţení financí tohoto fondu, ovlivňuje zřizovatel. Ten na konci rozpočtového období určí, kam a jaká část z případného zisku bude rozdělena. Část zlepšeného výsledku hospodaření můţe být také přidělena do ostatních fondů (Česko, 2000b, § 30).
Investiční fond – slouţí příspěvkové organizaci k financování potřeb, které mají investiční charakter. Jedná se především o investice, jeţ mají přispívat k samotnému rozvoji organizace. Finance z tohoto fondu mohou být organizací pouţity také ke krytí úvěrů nebo půjček investičního rázu nebo k pořízení, udrţování či opravám dlouhodobého hmotného majetku, pouţívaného pro fungování dané příspěvkové organizace.
Zdroje pro tvorbu investičního fondu jsou (Česko, 2000b, § 31):
odpisy hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku,
přijaté investiční dotace z rozpočtu zřizovatele,
přijaté investiční příspěvky ze státních fondů,
výnos z prodeje svěřeného dlouhodobého hmotného majetku (se schválením zřizovatele),
výnosy z prodeje majetku ve vlastnictví příspěvkové organizace,
přijaté dary a příspěvky určené k investičním záměrům,
převody z rezervního fondu, uskutečněné se souhlasem zřizovatele.
Fond odměn – je vytvářen, pokud organizace v předchozích obdobích vykazovala kladný výsledek hospodaření. Výše prostředků plynoucích do tohoto fondu je legislativně určená,
„a to do výše jeho 80%, nejvýše však do výše 80% stanoveného nebo přípustného objemu prostředků na platy.“ Pokud organizace dosáhne zlepšeného výsledku hospodaření, musí být jeho výše a následné rozdělení schváleno zřizovatelem. Z tohoto fondu jsou nejprve
31
kryty výdaje na platy, u nichţ došlo k překročení mnoţství prostředků na ně určených nebo také výdaje na odměny pro zaměstnance (Česko, 2000b, § 32)
Fond kulturních a sociálních potřeb – „je tvořen základním přídělem na vrub nákladů příspěvkové organizace z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popřípadě na mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost na odměny a ostatní plnění za vykonávanou práci“.
Do tohoto fondu jsou finance přidělovány formou záloh, jako určité procento z roční plánované výše, přičemţ je nutno přihlíţet k jiţ dříve schválenému rozpočtu. Ze stanoveného základu plyne příděl do FKSP ve výši 2%. U příspěvkových organizací je moţno do základu, ze kterého je vypočítán základní příděl, zahrnout ještě odměny, jeţ jsou vyplaceny z fondu odměn a také platy a mzdy plynoucí z hospodářské činnosti organizace.
Vyúčtování skutečného přídělu do fondu se provede ke konci roku v rámci roční účetní závěrky.
Finance z tohoto fondu lze tedy pokládat za určitou formu zaměstnaneckých výhod, které zaměstnanci organizace obdrţí nezávisle na platovém výměru kaţdého z nich. Fond je určen zaměstnancům v pracovním poměru k příspěvkové organizaci a dalším osobám definovaným zákonem (Česko, 2000b, § 33).
Dle vyhlášky Ministerstva financí jsou stanoveny další příjmy, výše tvorby a hospodaření s tímto fondem.
U příspěvkových organizací je hospodářský výsledek za dané období tvořen ze dvou dílčích částí. Jednu část tvoří výsledek hospodaření pocházející z výkonu hlavní činnosti a druhou část tvoří výsledek hospodaření z doplňkové neboli hospodářské činnosti, pokud je organizací vůbec vykonávána. Skončí-li hospodářský výsledek příspěvkové organizace za běţné účetní období ztrátou, po zahrnutí veškerých příspěvků, musí být tento zhoršený hospodářský výsledek projednán se zřizovatelem dané instituce a musí být určen způsob jeho úhrady (nejpozději však do konce následujícího rozpočtového období).
K úhradě zhoršeného výsledku hospodaření je moţno vyuţít výše zmíněné fondy příspěvkové organizace. Přesněji se jedná o úhrady z rezervního fondu, z rozpočtu kapitol
32
zřizovatele nebo z výsledku hospodaření organizace v následujícím rozpočtovém roce, pokud skončí zlepšeným hospodářským výsledkem (včetně příspěvků na provoz).
Nastane-li však situace, kdy úhrady z fondů instituce ani dosaţený zisk v následujícím období nepokryjí vzniklý zhoršený stav z období předcházejícího, dojde ke zrušení organizace zřizovatelem. Ke zrušení poté dojde do konce roku následujícího po roce, kdy ze zlepšeného výsledku hospodaření mělo dojít k úhradě zhoršeného výsledku hospodaření, a tedy nedošlo (Česko, 2000a, § 55).
1.3.5 Majetek příspěvkových organizací
Majetek, který příspěvková organizace vyuţívá a spravuje, je majetkem svěřeným.
Zřizovatel je stále vlastníkem majetku a příspěvková organizace s ním můţe hospodařit pouze v rozsahu definovaném zřizovací listinou. Během zařazení majetku do procesu organizace, vznikají určité příjmy a výdaje, plynoucí z jeho pouţívání. Pouze zřizovatel smí určit, jak bude s případnými příjmy zacházeno a kdo zajistí náklady, které vznikají při obhospodařování majetku (Pospíšil, Štefanková a Durczoková, 1994).
Příspěvková organizace veškerý majetek nabývá pro svého zřizovatele a s jeho plným vědomím. V některých, zákonem stanovených případech, je nutný i písemný souhlas. Do vlastnictví příspěvkové organizace můţe být zahrnut pouze majetek, který instituce pouţívá k výkonu své hlavní činnosti a získaný jedním z následujících způsobů (zákon č.
250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, § 27):
bezúplatným převodem ze strany zřizovatele,
přijatým darem (doloţeným písemným souhlasem zřizovatele),
formou dědictví (pouze s písemným souhlasem zřizovatele,
jiným postupem (určuje zřizovatel).
Příspěvková organizace můţe také svěřený majetek pronajímat, ale pouze se souhlasem zřizovatele. Příjmy, plynoucí z pronájmu, zůstávají samotné organizaci a musí být tedy zahrnuty do předmětu daně z příjmu příspěvkové organizace. Pokud zřizovatel souhlasí,
33
můţe příspěvková organizace svěřený majetek prodat, přičemţ musí být tento souhlas podán písemnou formou. Příjmy z prodeje mohou být vlastníkem majetku ponechány příspěvkové organizaci, nebo pokud tak zřizovatel určí, odvedeny do rozpočtu samotného zřizovatele. V kaţdém případě se tyto příjmy stávají daňovou povinností zřizovatele.
Veškerý majetek se časem opotřebovává a musí být tudíţ pravidelně odepisován. Účetní odpisy jsou povaţovány za náklady, které vznikají za účelem tvorby rezerv a které jsou v budoucnu opět investovány do rozvoje dané instituce (Pospíšil, Štefanková, Durczoková, 1994).
1.4 Sociální služby
Sociální sluţby představují specifickou oblast, jejímţ prostřednictvím dochází k zajištění sociálního zabezpečení v České republice. Tento typ sluţeb je moţné podle Wildmannové (2007, s. 130) definovat jako „činnost nebo souhrn činností v nepříznivé sociální situaci, tzn. pomoc osobám při ztrátě jejich soběstačnosti a ochranu před sociálním vyloučením“, přičemţ se jedná o sluţbu prováděnou ve veřejném zájmu společnosti.
Mezi základní činnosti poskytované sociálními sluţbami lze zahrnout (MPSV, 2014):
pomoc při zvládání běţných úkonů v péči o vlastní osobu,
pomoc s výchovou
pomoc při osobní hygieně nebo pomoc při zajištění podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění ubytování,
pomoc při zajištění chodu domácnosti,
zajištění výchovných, vzdělávacích a aktivizačních činností,
poskytnutí informací a poradenství,
zprostředkování kontaktu s vnějším prostředím,
terapeutická činnost,
pomoc při prosazování práv a zájmů,
ošetřování.
34
Snahou sociálních sluţeb je pomáhat lidem, aby mohli ţít běţným kvalitním a důstojným ţivotem. Cílem tohoto typu pomoci je rozvoj schopností uţivatelů sluţeb a umoţnit jim tak lepší podmínky při účasti na běţných ţivotních úkonech, jako je např. pracování, nakupování, navštěvování školních zařízení, volnočasové aktivity, kontakt se společenským prostředím, starání se sám o sebe a o domácnost aj.
Efektivní sociální sluţby mohou být poskytovány prostřednictvím několika institucí (Obrázek 2), mezi kterými musí existovat vzájemná spolupráce.
Obrázek 2: Pětistranné partnerství sociálních služeb
Zdroj: MPSV. Bílá kniha v sociálních službách [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, s. 17 [vid. 2014-04-21]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/736/bila_kniha.pdf
Sociální sluţby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i jednotlivých skupinám obyvatel. Nejpočetnější skupinu uţivatelů sociálních sluţeb tvoří zejména senioři, lidé se zdravotním postiţením a rodiny s dětmi, nacházející se v nelehkých ţivotních situacích (MPSV, 2014).
Občanská společnost Jednotlivci
Stát Obce a jejich svazky
Kraje a jejich svazky
35
2 Základní charakteristika organizace
Příspěvková organizace Jedličkův ústav (dále také JÚ), se sídlem v Liberci v ulici Luţická 920/7, byla zřízena Libereckým krajem dne 5. 9. 2001 na dobu neurčitou. V současné době zastává roli zřizovatele Krajský úřad Libereckého kraje a v čele organizace stojí ředitel Mgr. Vladimír Ptáček, který vykonává tuto funkci od roku 2010.
Toto bezbariérové zařízení poskytuje za úhradu rozsáhlou a tím i ojedinělou nabídku sociálních sluţeb osobám s tělesnou nebo kombinovanou formou postiţení. Základním dokumentem, který obsahuje veškeré povinné informace o subjektu, je zřizovací listina Jedličkova ústavu, příspěvkové organizace (Příloha A), sestavena v souladu se zákonem 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů (JÚ, 2009).
2.1 Počátky ústavní péče v Liberci
Ústav patří k významným institucím Libereckého kraje, jehoţ historie sahá aţ do roku 1903, kdy lze počiny tehdejšího libereckého ortopeda MUDr. Josepha Gottsteina povaţovat za jakési základní stavební kameny v péči o tělesně postiţené osoby. Tehdejší hlavní vizí byla péče o tělesně postiţené děti bez finančních prostředků, kterým bylo poskytováno vzdělávání a vyučení v oboru, pro usnadnění jejich následného začlenění do do běţného ţivota.
V tehdejším Rakousko-Uhersku byla stavba prvního většího modernějšího zařízení, vycházejícího z původní myšlenky MUDr. J. Gottsteina, zahájena v roce 1913 v současné Luţické ulici (dříve Laufitzer Straße). Prostředky na jeho výstavbu a následný provoz pocházely ze všech moţných dostupných zdrojů, např. z darů, příspěvků z výnosů ze státní loterie, bezúročných půjček a z mnoha dalších, v tehdejší době dostupných prostředků. Jak ukazuje pokročilá doba, tento trend, získávání prostředků pro financování příspěvkových organizací takřka „na kaţdém rohu“, přetrvává dodnes. Po dokončení výstavby, byl ústav předán do uţívání Německé zemské komise.
36
S příchodem První světové války v roce 1914, musel být původní záměr ústavu operativně pozměněn a tehdejší péče o tělesně postiţené děti, která se tak najednou ocitla v pozadí, byla rozšířena péčí o válečné invalidy a zmrzačené. Po skončení války se činnost ústavu vrátila k původnímu poslání, přičemţ se příchodem Druhé světové války v roce 1939 historie ústavu opakovala. Rokem 1945 a příjezdem pracovníků Jedličkova ústavu v Praze, se liberecký ústav stává pobočkou praţského ústavu a přijímá tak společný název, nesoucí jméno po svém zakladateli MUDr. Rudolfu Jedličkovi. V té době byl ústav ještě soukromý a na jeho financování bylo přispíváno z veřejných sbírek, darů, výnosů tamních dílen a příspěvků města Liberce. V roce 1952 došlo k osamostatnění ústavu a o dva roky později k jeho zestátnění a přísunu podstatné části prostředků ze strany státu. Jedna část ústavu spadala pod ministerstvo zdravotnictví a druhá část pod Státní oblastní nemocnici.
V roce 1958 zařízení přešlo pod Státní úřad sociálního zabezpečení, kam patřilo aţ do roku 1990, kdy řízení převzalo přímo ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) a funkce zřizovatele byla přidělena Krajskému úřadu Libereckého kraje. Toto období lze povaţovat za nejpřínosnější období z hlediska rozvoje ústavu. Docházelo k různým opravám, rekonstrukcím a novým výstavbám. Historický vzhled hlavní budovy JÚ v Liberci, zobrazuje Obrázek 3.
Obrázek 3: Historická ústřední budova Jedličkova ústavu v Liberci
Zdroj: JÚ. O nás [online]. Liberec: Jedličkův ústav, příspěvková organizace, 2010 [vid. 2014-03- 23]. Dostupné z: http://www.ju-lbc.cz/cs/o-nas/historie/
37
Rozkvět zaznamenala také rehabilitační a zdravotní péče, jeţ byla rozšířena o nové odborné pracovníky, speciální pedagogy, logopedy a psychology. Vznikaly nové převratné projekty, jako např. sportovní klub Jedlička, výtvarné dílny, skupinová a nácviková bydlení, která přetrvávají dodnes (JÚ, 2010).
Ústav od svého vzniku prošel dvěma obdobími, nejprve německým a následně českým.
Situace se však také měnila i uvnitř státu, na základě čeho docházelo ke změnám ve způsobu financování této instituce (Vejraţka, 2004).
2.2 Poslání a cíle organizace
Posláním Jedličkova ústavu je zajišťování péče, která je určena osobám s tělesným postiţením, eventuálně v kombinaci dalších zdravotních znevýhodnění, ve věku od 3 do 64 let. Snahou instituce je svěřeným osobám vytvořit takové prostředí, které by co moţná nejlépe simulovalo běţný způsob ţivota.
Jednotlivé činnosti organizace musí být vzájemně propojeny, aby co nejvíce odpovídaly vytyčeným cílům, pomocí kterých dochází k naplňování poslání ústavu. Jedním z cílů je poskytování pobytových a ambulantních sluţeb osobám, které jsou díky sníţené soběstačnosti z důvodů zdravotního postiţení závislé na pravidelné pomoci další osoby.
Organizace zajišťuje odborné lékařské, sociální, psychologické, speciálně pedagogické a logopedické vyšetření, s moţností následné kvalifikované ošetřovatelské péče a rehabilitace.
Je dbáno na to, aby byly mezi jednotlivými uţivateli sociálních sluţeb v maximální míře zachovány přirozené vztahy, stejně tak jako vztahy s rodinou, přáteli a v neposlední řadě i s veřejností. Zařízení zprostředkovává kulturní, sportovní, zájmové a rekreační aktivity pro svěřené osoby a to v rozsahu, které odpovídá individuálním schopnostem a moţnostem uţivatelů (JÚ, 2010).
38
Snahou ústavu je naučit jednotlivé uţivatele zvládat běţné ţivotní situace, se kterými se po ochodu z ústavu mohou setkat a tím tak usnadnit jejich začleňování do běţného samostatného ţivota. Osobám starším 18 let jsou k dispozici nácvikové programy, prostřednictvím kterých si osvojují základní dovednosti, jakými jsou praní, vaření, uklízení (včetně dovedností sociálních).
2.3 Vymezení hlavního předmětu činnosti
Na základě rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru sociálních věcí má organizace registrovaných 7 sociálních sluţeb, které poskytuje a které tak plní hlavní účel činnosti JÚ v Liberci. Jsou jimi (JÚ, 2012):
Domov pro osoby se zdravotním postiţením (dále také DOZP) – Dům B se sídlem v ulici Luţická 920/7,
Domov pro osoby se zdravotním postiţením – Dům C,
Domov pro osoby se zdravotním postiţením – Dům E,
Domov pro osoby se zdravotním postiţením – Dům H,
Týdenní stacionář – Dům F,
Centrum denních sluţeb – CDS,
Odlehčovací sluţba – OS.
DOZP B a C – se nacházejí v hlavní budově JÚ, příspěvkové organizace, v ulici Luţická 920/7, Liberec 1. Tyto typy sluţeb jsou poskytovány zejména uţivatelům s těţkým tělesným postiţením v kombinaci s dalšími váţnými zdravotními obtíţemi, přičemţ je kapacita kaţdého zařízení 12 míst. Vedle základní podpory a péče, vycházející se zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavem zajišťovány i další aktivity, výrazně prospívající k rozvoji a spokojenosti jednotlivých uţivatelů. Jsou jimi např. rehabilitace, setkání se psy, muzikoterapie, programy Zdravotních klaunů a návštěvy různých kulturních akcí.
39
DOZP E – sluţby tohoto typu, nacházející se téţ v hlavní budově ústavu v Luţické ulici, jsou zaměřeny zejména na dospělé osoby s tělesným a kombinovaným postiţením.
Hlavním cílem této činnosti je nácvik samostatných a sociálních dovedností, směřujících k začlenění současných uţivatelů do běţného společenského ţivota. Nácvik probíhá formou jak skupinového, tak i tzv. individuálního bydlení s maximální kapacitou zařízení 25 osob.
DOZP H – zaměřující se na děti předškolního a školního věku s tělesným a kombinovaným postiţením. Část uţivatelů navštěvuje speciální mateřskou a základní školu (dále jen MŠ a ZŠ) a část střední odbornou školu pro tělesné postiţené (dále jen SOŠ).
Místo poskytování sluţeb se nachází v Liberci v ulici Budovcova 1312/6 . Kapacita zařízení je 12 míst.
DOZP F – tzv. týdenní stacionář – je určen osobám s tělesným, případně kombinovaným postiţením, připravujících se na budoucí povolání nebo osobám, které za pracovními aktivitami do centra pravidelně docházejí. Budova se nachází mimo hlavní budovu JÚ v ulici Luţická 1366/11 s moţnou kapacitou 34 uţivatelů.
CDS – sídlí v hlavní budově JÚ v Luţické ulici. V centru dochází k nácviku uţivatelů k samostatnosti a soběstačnosti z hlediska sociálních dovedností, jako jsou např. činnosti výtvarné, aktivizační, muzikální (hudební skupina Rachot Band), sportovní (SK Jedlička) atd. (JÚ, 2012).
OS – odlehčovací sluţby jsou poskytovány jak ve formě pobytové, tak ve formě ambulantní. Jsou určeny osobám, jejichţ zdravotní stav vyţaduje péči další osoby, ale které se vyskytují ve svém přirozeném sociálním prostředí a do centra pouze docházejí.
Cílem této sluţby je usnadnění situace pečujícím osobám a poskytnutí jim tak volný čas na potřebný odpočinek. V současné době je tato sluţba nabízena pro 8 zájemců (JÚ, 2010).
Aby výše zmíněné sluţby byly poskytovány v co moţná nejvyšší kvalitě, je zároveň vyuţíváno sluţeb podpůrných, mezi které jsou zařazeny (JÚ, 2012):
40
sluţby zdravotnické a rehabilitační (s vyuţitím bazénu),
sluţby speciálních pedagogů a psychologů,
sluţby provozně-technické (např. stravování, údrţba, doprava, úklid, vlastní prádelna atd.).
Průměrný počet uţivatelů sociálních sluţeb, poskytovaných organizací JÚ v Liberci během let 2008-2013, zachycuje Tabulka 1.
Tabulka 1: Průměrný počet uživatelů sociálních služeb organizace v letech 2008-2013
Ukazatel 2008 2009 20010 2011 2012 2013
Průměrný počet uţivatelů
158 128 117 117 111 109
Zdroj: Vlastní zpracování dle výkazů organizace JÚ za rok 2008-2013. Výroční zprávy [online].
Liberec: Jedličkův ústav, příspěvková organizace, 2014 [vid. 2014-03-23]. Dostupné z:
http://www.ju-lbc.cz/cs/o-nas/dokumenty/vyrocni-zpravy/
Z výše uvedené tabulky je patrné, ţe mezi roky 2008-2009 došlo k nejvýraznějším změnám v počtu uţivatelů sociálních sluţeb organizace JÚ. Důvodem této výrazné změny bylo ukončení smluv o poskytnutí sociálních sluţeb dětem z MŠ a ZŠ pro tělesně postiţené. Vzdělání pro tyto děti bylo poskytováno učitelkami tamních škol, ale děti přitom byly zapsány v JÚ a to jen za účelem stravování a rehabilitací. V roce 2009 došlo tedy k vyřešení této situace rozvázáním smluv, přičemţ stravování těchto dětí je zajišťováno prostřednictvím právního subjektu MŠ a ZŠ pro tělesně postiţené.
Jednotlivé uţivatele sociálních sluţeb JÚ, p. o. lze rozdělit do čtyř kategorií a to podle stupně závislosti na pomoci další osoby. Jednotlivé typy závislosti jsou vystupňovány od lehké závislosti, středně těţké závislosti a těţké závislosti aţ po úplnou formu závislosti.
Přibliţné rozloţení počtu uţivatelů v jednotlivých kategoriích vystihuje graf na Obrázku 4.
41
Obrázek 4: Zastoupení uživatelů sociálních služeb v návaznosti na jednotlivé stupně závislosti v letech 2008-2013
Zdroj: Vlastní zpracování dle výkazů organizace JÚ za rok 2008-2013. Výroční zprávy [online].
Liberec: Jedličkův ústav, příspěvková organizace, 2014 [vid. 2014-03-23]. Dostupné z:
http://www.ju-lbc.cz/cs/o-nas/dokumenty/vyrocni-zpravy/
2.4 Vymezení doplňkové činnosti
Na základě rozhodnutí zřizovatele organizace, byla JÚ povolena doplňková činnost (dále také DČ) navazující na hlavní předmět činnosti. DČ je realizována především za účelem získávání mimorozpočtových zdrojů, pro podporu a rozvoj činnosti hlavní. Zřizovací listina ze dne 5. 11. 2009 (Příloha A) zahrnuje tyto předměty DČ:
pronájem bytových a nebytových prostor,
hostinská činnost.
4%
10%
19%
67%
Zastoupení uživatelů sociálních služeb v návaznosti na jednotlivé stupně závislosti v letech 2008-2013
Lehká závislost Středně těţká závislost Těţká závislost Úplná závislost
42
Hostinská činnost Jedličkova ústavu spočívá v zajišťování stravování nejen pro uţivatele a zaměstnance Jedličkova ústavu, ale také pro ţáky, studenty a učitele ZŠ, MŠ a SOŠ pro tělesně postiţené, sídlících v pronajatých prostorách JÚ v Luţické ulici. Příprava obědů pro externí strávníky probíhá součastně s přípravou pokrmů pro uţivatele sociálních sluţeb JÚ. Od 18. 3. 2013 je stravování dětí z MŠ a ZŠ zajišťováno dvěma subjekty, Jedličkovým ústavem a firmou Gastron. Strávníci jsou tedy rozděleni do dvou skupin. Jednu skupinu tvoří ţáci, kteří mají podepsanou smlouvu s organizací JÚ, odebírají zde stravu a úhrada za stravné je řešena pouze v rámci JÚ. Druhou skupinu tvoří děti a ţáci, kteří do školy a školky denně docházejí a nejsou nikterak smluvně vázané na organizaci JÚ. Pro tyto ţáky je strava zajištěna ve školní jídelně, v prostorách MŠ, přičemţ je strava hrazena prostřednictvím školy.
Organizace pronajímá nebytové prostory několika firmám, avšk všechny instituce, sídlící v pronajatých prostorách JÚ, vykonávají činnosti blízké a doplňující ke sluţbám sociálním a zdravotním. Jako příklad lze uvést jednak firmu Sarema, která v prostorách hlavní budovy ústavu poskytuje léčebné rehabilitace pro děti s tělesným nebo kombinovaným zdravotním znevýhodněním a jednak organizaci Dolmen, poskytující tzv. chráněná bydlení dospělým osobám s mentálním znevýhodněním.
Do pronájmu je zahrnuta také moţnost vyuţití místního bazénu k rehabilitačním účelům a vyuţití společenského sálu Týdenního stacionáře Domu F s kapacitou čítající přibliţně 80 míst k sezení. Sál je vhodný k různým školícím a společenským akcím, s moţností vyuţití místního vybavení, jako je např. data-projektor, malá kuchyň k přípravě občerstvení a v neposlední řadě sociální zařízení (JÚ, 2010)
Jedličkův ústav poskytuje také pronájem bytových prostor, do kterého je zahrnut pouze pronájem bytu v hlavní budově organizace, ve kterém sídlí údrţba daného objektu.
V roce 2012 došlo k rozšíření DČ o následující okruhy (JÚ, 2012):
výroba,
obchod a sluţby (nezahrnované v přílohách 1-3 ţivnostenského zákona).
43
Výroba zahrnuje zejména vyhotovení školních a kancelářských potřeb, biţuterie, kartáčnického a konfekčního zboţí, deštníků a upomínkových předmětů. Do zprostředkování obchodu a sluţeb lze zařadit mimoškolní výchovu a vzdělávání, pořádání různých kurzů, školení a lektorskou činnost. Dále také provozování kulturních, vzdělávacích a zábavních programů, účasti na výstavách, veletrzích, přehlídkách a podobných akcí.
Veškeré sluţby, poskytované v rámci hospodářské činnosti organizace, nesmí být a nejsou provozovány na úkor hlavní činnosti, jak je stanoveno ve zřizovací listině JÚ (Příloha A).
44
3 Analýza hospodaření a popis současné situace
Organizace JÚ hospodaří jednak se získanými finančními prostředky a jednak s majetkem, který jí byl svěřen zřizovatelem. Movitý a nemovitý majetek, který organizace vyuţívá a spravuje, zůstává stále majetkem zřizovatele a organizaci JÚ je poskytnut pouze za účelem plnění hlavní a doplňkové činnosti v oblasti sociálních sluţeb. Pokud p. o. během svého působení nabude další majetek, z případných příspěvků a dotací, stále se jedná o majetek, jehoţ vlastníkem je zřizovatel organizace, tedy Liberecký kraj. Veškerá majetková práva a povinnosti, vycházející z hospodaření organizace se svěřeným majetkem, jsou vymezena ve zřizovací listině organizace JÚ (viz Příloha A).
Součástí zřizovací listiny je také vymezení majetku, který byl organizaci předán k uţívání.
Specifikace movitého a nemovitého majetku zahrnuje pořizovací cenu, oprávky a zůstatkovou hodnotu svěřeného majetku. U nemovitého majetku jsou informace rozšířeny ještě o druh pozemku/stavby, způsob vyuţití, výměru v m2 a č. popisné (viz Příloha B).
Hospodaření s peněţními prostředky se řídí rozpočtem, který musí být sestaven jako vyrovnaný. Rozpočet kraje schvaluje Zastupitelstvo Libereckého kraje. Po schválení rozpočtu Radou kraje, obdrţí organizace potřebné údaje pro zpracování vlastního schváleného rozpočtu, který musí být, v daném termínu a v dané formě, předloţen příslušnému odboru sociálních věcí ke kontrole (Skopalová, 2012)
Schválený rozpočet organizace na rok 2013 byl sestaven v celkovém objemu nákladů ve výši 53 418 521 Kč. Skutečný obrat nákladů se však lišil a činil pouze 51 846 322 Kč.
Tento velký rozdíl, mezi schválenou a skutečnou výší rozpočtu organizace, lze přisoudit úsporám v oblasti osobních nákladů, energií a oprav. Vzniklé úspory byly zapříčiněny zejména nejistotou ve schválení navýšení rozpočtu organizace Radou kraje. Schválení rozpočtu na rok 2013 bylo organizaci sděleno aţ 17. 12. 2013.
