TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Penitenciární pé e
Kód oboru: 750R023
Název bakalá ské práce:
PORUCHY OSOBNOSTI ODSOUZENÝCH VE V ZNICI HORNÍ SLAVKOV VE VZTAHU K JEJICH KRIMINALIT THE PERSONALITY DISORDERS OF CONVICTS IN HORNÍ
SLAVKOV PRISON TOWARDS THEIR CRIMINALITY
Autor: Podpis autora: ______________________
Pavlína Lorenzová V trná 861/9
357 31 Horní Slavkov
Vedoucí práce: Dr. Vendelín Luka ka Po et:
stran obrázk tabulek graf zdroj p íloh
69 0 8 16 15 16 + 1 CD
CD obsahuje celé zn ní bakalá ské práce.
V Liberci dne: 30.4.2007
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
ZADÁNÍ BAKALÁ SKÉ PRÁCE
Jméno a p íjmení: Pavlína Lorenzová Adresa: V trná 861/9
Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Penitenciární pé e
Kód oboru: 7502R023
Název práce: PORUCHY OSOBNOSTI ODSOUZENÝCH VE V ZNICI HORNÍ SLAVKOV VZTAHU K JEJICH KRIMINALIT Název práce v angli tin : THE PERSONALITY DISORDERS OF CONVICTS
IN HORNÍ SLAVKOV PRISON TOWARDS THEIR CRIMINALITY
Vedoucí práce: Dr. Vendelín Luka ka
Termín odevzdání práce: 30. 04. 2007
Bakalá ská práce musí spl ovat požadavky pro ud lení akademického titulu „bakalá “ (Bc.).
………
vedoucí bakalá ské práce
……… ……….
d kan FP TUL vedoucí katedry
Zadání p evzal (student): Pavlína Lorenzová Datum: 28. 01. 2007 Podpis studenta: ………...
Cíl práce:
Zjišt ní vztahu mezi typem poruchy osobnosti a charakterem páchané trestné innosti u odsouzených vykonávajících trest odn tí svobody v návaznosti na zam enost p íslušných program zacházení ve v znici Horní Slavkov.
Základní literatura:
HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000.774 s.ISBN 80- 7178-303-X.
PRAŠKO,J.a kol. Poruchy osobnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.359 s. ISBN 80-7178-X.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-678-0.
ZVOLSKÝ,P.a kol. Speciální psychiatrie. Praha, 1996. 206 s.ISBN 80-7184-203-6.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalá skou práci se pln vztahuje zákon . 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na v domí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalá ské práce pro vnit ní pot ebu TUL.
Užiji-li bakalá skou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si v doma povinnosti informovat o této skute nosti TUL; v tomto p ípad má TUL právo ode mne požadovat úhradu náklad , které vynaložila na vytvo ení díla, až do jejich skute né výše.
Bakalá skou práci jsem vypracovala samostatn s použitím uvedené literatury a na základ konzultací s vedoucím bakalá ské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 30.4. 2007
Podpis:
Pod kování:
Cht la bych vyjád it up ímné pod kování vedoucímu práce Dr.Vendelínovi Luka kovi za jeho odborné vedení, cenné rady a podn tné p ipomínky, zejména za ochotu a as, který mi p i p íprav mé bakalá ské práce v noval.
Zárove d kuji svým blízkým za projevenou trp livost, kterou mi poskytovali po celou dobu studia.
Název bakalá ské práce: Poruchy osobnosti odsouzených ve V znici Horní Slavkov ve vztahu k jejich kriminalit
Název bakalá ské práce: The Personality disorders of convicts in Horní Slavkov prison towards their criminality
Jména a p íjmení autora: Pavlína Lorenzová Vedoucí bakalá ské práce: Dr.Vendelín Luka ka Resumé:
Bakalá ská práce se zabývala poruchami osobnosti odsouzených ve V znici Horní Slavkov ve vztahu k jejich kriminalit a efektivitou ú elu trestu odn tí svobody s d razem na odsouzené za azené ve specializovaném odd lení pro poruchy duševní a poruchy chování.
Jejím cílem bylo zjistit vztah mezi typem poruchy osobnosti a spáchanou trestnou inností a rozdíly v osobnostních vlastnostech, v postojích a hodnocení podmínek výkonu trestu mezi srovnávacími skupinami odsouzených.
Teoretická ást pomocí zpracování a prezentace odborných zdroj popisovala historický a sou asný pohled na poruchy osobnosti, jejich obecné vlastnosti a rysy. Dále se zabývala p íslušnými normami a vnit ními p edpisy, podle nichž se realizuje zacházení s odsouzenými ve specializovaném odd lení. Praktická ást ov ovala stanovené p edpoklady pomocí studia p ístupné dokumentace o odsouzených a prost ednictvím porovnání údaj z jednotlivých oblastí použitého názorového inventá e u srovnávacích skupin tvo ených ze 64 respondent . Zjišt né výsledky umožnily postihnout efektivitu napl ování ú elu trestu odn tí svobody u odsouzených za azených do specializovaného odd lení.
Za nejv tší p ínos práce vzhledem k ešené problematice bylo možné považovat zjišt ní na jedné stran málo výrazných rozdíl v sebeposuzování, v postojích ke spáchané trestné innosti a uloženému trestu signalizující nízkou efektivitu realizovaných program zacházení ve specializovaném odd lení. Na stran druhé zjišt ní výrazn jších rozdíl v hodnocení podmínek výkonu trestu mezi srovnávacími skupinami signalizující optimáln jší interpersonální vztahy a celkové sociální klima u v z ve specializovaném odd lení vytvá ející vhodn jší prost edí pro ú inn jší ovliv ování za azených osob.
Získané poznatky vyús ovaly do navrhovaných opat ení sm ujících ke zvýšení ú innosti ú elu výkonu trestu odn tí svobody u odsouzených ve v znici.
Klí ová slova: poruchy osobnosti a její specifikace, výkon trestu odn tí svobody, ád specializovaného odd lení, programy zacházení, hodnocení odsouzených, sebeposuzování
odsouzených, postoj k trestné innosti, postoj k ú elu výkonu trestu odn tí svobody, negativní faktory ovliv ující efektivitu výkonu trestu odn tí svobody
Summary:
This dissertation deals with personality disorders of convicts in Horní Slavkov prison in relation to their criminality and also deals with efficiency of imprisonment with emphasis on convicts integrated into a special unit for mental disorders and dystropy.
The drift of this work is to find out relation between a type of personality disorder and commited crime and differences in their personality characteristics, attitudes and evaluation of imprisonment conditions among groups of convicts who I compare.
The theoretical part, using scientific sources, describes historical and present look on personality disorders and their general characteristics. In the following this work deals with relevant rules and internal norms which are realised in treatment with convicts in a special unit.
The practical part examines assumed facts by the help of available personal convict´s documentation and by comparing data inventory at comparative groups of 64 respondents.
The results allowed to express a system effectiveness of imprisonment of convicts at the special unit.
The most important point of this work in relation to dealing with problems is this fact I found that there is few significant differences at convict´s self-evaluation , their attitudes to committed crimes and punishment for it which shows low efficiency of treatment – rehabilitation programs at special unit on the one hand and significant differences at evaluation of conditions of imprisonment among the comparative groups of convicts which signalizes more optimal interpersonal relationships and a global social climate of prisoners at the special unit which makes better background for more efficient influence on convicts placed there on the other hand.
The gained findings led to proposals which are pointed at more efficiency imprisonment of convicts.
Keywords: The personal disorders and their specifications, imprisonment, special unit regulations, treatment-rehabilitation programs, evaluation of convicts, self-evaluation of convicts, the attitudes to their crimes, the attitude to imprisonment, negative factors which influence efficiency of imprisonment.
OBSAH
1 ÚVOD ... 8
2 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ... 10
2.1 Historický pohled na poruchu osobnosti ... 10
2.1.1 Historický p ehled obecných vlastností u psychopat ... 11
2.2 Vymezení sou asného pojmu porucha osobnosti ... 12
2.2.1 Základní znaky poruchy osobnosti... 13
2.3 Diferenciace základních typ poruch osobnosti ... 13
2.4 Vysv tlení pojm MKN 10 a DSM IV a rozdíly mezi nimi... 14
2.5 Nejtypi t jší poruchy osobnosti odsouzených ve V znici Horní Slavkov... 14
2.5.1 Disociální porucha osobnosti ... 15
2.5.2 Emo n nestabilní porucha osobnosti... 16
2.5.3 Paranoidní porucha osobnosti ... 17
2.5.4 Pasivn – agresivní (negativistická ) porucha osobnosti ... 18
2.5.5 Další poruchy osobnosti... 18
2.6 Zákonné normy upravující výkon trestu odn tí svobody ve V znici Horní Slavkov .. 20
2.6.1 Zákon o výkonu trestu odn tí svobody... 21
2.6.2 ád výkonu trestu odn tí svobody ... 21
2.6.3 Vnit ní ád pro odsouzené ve V znici Horní Slavkov... 23
2.7 ád specializovaného odd lení pro odsouzené s poruchou duševnía poruchou chování („dále jen „SpO“) ... 23
2.8 Vymezení základních inností personálu ve specializovaném odd lení pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování (dále jen „SpO“)... 26
2.8.1 Metody a formy zacházení s odsouzenými ve specializovaném odd lení s poruchou duševní a poruchou chování (dále jen„SpO“) ... 27
2.8.2 Aktivity program zacházení s odsouzenými ve specializovaném odd lení s poruchou duševní a poruchou chování (dále jen „SpO“) ... 30
2.9 Shrnutí teoretické ásti ... 32
3 PRAKTICKÁ ÁST... 33
3.1 Cíl praktické ásti a ú el pr zkumu ... 33
3.1.1 Stanovení p edpoklad ... 33
3.2 Použité metody k pr zkumu ... 34
3.2.1 P edvýzkum a jeho výsledky... 36
3.3 Popis zkoumaného vzorku... 36
3.4 Pr b h pr zkumu ... 39
3.5 Výsledky pr zkumu a jejich interpretace ... 40
3.5.1 Souvislost mezi charakterem spáchané trestné innosti a poruchou osobnosti, orientace individuálních program zacházení... 40
3.5.2 Sebeposuzování odsouzených ... 41
3.5.3 Postoj odsouzených k uloženému trestu ... 47
3.5.4 Postoj odsouzených k ú elu trestu odn tí svobody ... 51
3.5.5 Hierarchie negativních faktor výkonu trestu odn tí svobody ... 57
3.6 Shrnutí výsledk praktické ásti a diskuse ... 63
4 ZÁV R... 64
5 NÁVRH OPAT ENÍ (DOPORU ENÍ)... 65
6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJ ... 67
7 SEZNAM P ÍLOH... 69
1 ÚVOD
I na prahu 21. století se stále setkáváme s lidmi, kte í p ijímají informace o sou asném zacházení s v zni s roz arováním. V porovnání s nehumánním zacházením s odsouzenými v padesátých letech minulého století je nesporné a pochopitelné, že v o ích laické ve ejnosti je sou asný zp sob zacházení s nimi považován za pobyt v rekrea ních za ízení. Ve ejné mín ní však asto vychází z neobjektivních informací, které lidem nastíní ada médií, pro n ž je honba za senzacemi d ležit jší než pot eba pravdiv informovat o ú elu výkonu trestu odn tí svobody. Proto se každý, kdo pracuje ve v ze ství, znovu a znovu ocitá v situaci, kdy musí jasn a srozumiteln vysv tlovat, pro v nujeme tolik pozornosti zacházení s v zni.
Koncepce rozvoje eského v ze ství neztrácejí ze z etele to, co od n j spole nost o ekává - boj s kriminalitou, recidivou a všemi nezákonnými projevy, které vadí nám všem.
V ze ská služba eské republiky myslí p edevším na budoucnost. Proto jí záleží na efektivním využití asu, který v ze tráví ve v zení. Musí tohoto asu využít, aby se po propušt ní nevracel horší a nebezpe n jší.
Humanizace v ze ství, to je v první ad dodržování Listiny základních práv a svobod. Základní principy jednání s v zn nými osobami vyplývají p edevším z Listiny základních práv a svobod, eského právního ádu a Doporu ení Rady Evropy.
Kulturn a sociáln vyzrálá spole nost dnes neklade rozhodující akcent na tzv. odplatnou funkci trestu, ale na jeho regulativní význam. Ten spo ívá nejen v izolaci odsouzené osoby a tím i v ochran spole nosti p ed kriminalitou, ale zárove ve snaze dosáhnout zm ny v chování a jednání provinilce v prosociálním smyslu. V praxi to znamená mimo jiné uplat ování diferencovaného zacházení s p esn vymezenými skupinami odsouzených, využívání prost edk speciální pedagogiky, psychologie, sociální práce. V rámci v ze ských za ízení existuje již celá ada specializovaných odd lení, krom dalších i pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování, v nichž se uplat ují cílené programy zam ené na nácvik sociáln p ijatelných zp sob chování t chto v zn ných osob. Sí specializovaných odd lení zasahuje do všech typ v znic i do V znice Horní Slavkov, kde je krom jiného ešena i problematika zacházení s odsouzenými s poruchami duševními a poruchami chování.
Jedná se o skupinu odsouzených, která se svým chováním, mírou spole enské nep izp sobivosti, opakovanou kriminální inností, nedostate nou socializací a nedosta ivostí v interpersonálních vztazích odlišuje od jiných osobnostn mén narušených v z . Proto je pot ebné pro tuto kategorii osob volit specifi t jší zp soby zacházení.
V znice Horní Slavkov je profilována pro výkon trestu odn tí svobody dosp lých muž , kte í spáchali závažnou trestnou innost, a recidivujících, za azených do výkonu trestu odn tí svobody s ostrahou v délce do 15 let. Je z ejmé, že se u naprosté v tšiny v zn ných osob projevují poruchy chování a p ípadn i poruchy osobnosti polymorfního typu s p evahou rys disociality, emo ní nestability, nestálosti a nezdrženlivosti i paranoidity.
Sporadicky se u nich vyskytují i další rysy poruchy osobnosti, nap .: pasivn – agresivní, histrionské, narcistické.
Jsou zde z ízeny standardní oddíly, odd lení se zesíleným stavebn technickým zabezpe ením a v neposlední ad specializované odd lení pro výkon trestu odsouzených s poruchou duševní a s poruchou chování. S touto kategorií osob je realizován prost ednictvím týmu odborných zam stnanc v znice komplex organiza ních zásad program zacházení, hodnocení projev chování, kázn a aktivity sm ující u v zn ných k napl ování ú elu trestu odn tí svobody.
Cílem bakalá ské práce je zjistit vztah mezi typem poruchy osobnosti a spáchanou trestnou inností a rozdíly v osobnostních vlastnostech, v postojích a hodnocení podmínek výkonu trestu mezi srovnávacími skupinami vytvo enými z ad odsouzených s výraznou poruchou osobnosti a odsouzených za azených ve specializovaném odd lení. Ú elem práce je analyzovat zam enost program zacházení na redukci znak poruch chování a poruch osobnosti a zárove zjistit efektivitu zacházení s v zn nými osobami ve specializovaném odd lení v napl ování ú elu výkonu trestu odn tí svobody.
Za p ínos práce vzhledem k ešené problematice je možné považovat napl ování ú elu specializovaného odd lení zejména prost ednictvím rozdíl v postojích odsouzených k vlastní trestné innosti a ú elu uloženého trestu i v charakteru osobnostních vlastností mezi srovnávacími skupinami ve prosp ch odsouzených umíst ných ve specializovaném odd lení.
Získané poznatky umož ují posoudit, zda zacházení s uvedenou kategorií osob napomáhá realizaci ú elu výkonu trestu, p ípadn navrhnout vhodná opat ení ke zkvalitn ní zacházení s v zn nými osobami ve v znici.
Uvedené téma je zvoleno proto, že v rámci v ze ství dochází k postupnému p eorientovávání statických a obligatorn stanovených program zacházení u v ze ské populace na dynamické a specializované zacházení u jednotlivých kategorií v z . Vzhledem k tomu, že ve V znici Horní Slavkov s ohledem na její profilaci se u naprosté v tšiny odsouzených projevují poruchy chování a u ady z nich i výrazn jší poruchy osobnosti, jeví se jako pot ebné hledat prost edky pro zefektiv ování výchovné práce s nimi.
2 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU
2.1 Historický pohled na poruchu osobnosti
„Problematika poruch osobnosti za ala zajímat psychiatry až ve druhé polovin 19.
století. Do té doby byli soust ed ni p edevším na nejzávažn jší duševní choroby, které se projevovaly nápadným zp sobem a zna n omezovaly i základní adaptabilitu nemocných.
D lo se tak v souvislosti s postupným zp es ováním klasifikace r zných duševních poruch.
Klinickou charakteristiku psychopatie, jak se d íve poruchy osobnosti nazývaly, uvedl jako první Koch v roce 1888. Charakterizoval ji jako nedosta ivost, pro niž je typická porucha chování, p i emž tito lidé nejsou ani duševn nemocní, ani mentáln retardovaní.“1
„K vytvo ení pojmu psychopatie došlo zákonit , asto v úzkém spojení s pot ebami soudn psychiatrickými. Nejvýznamn jšími badateli, s jejichž jménem je spjat vývoj u ení o psychopatiích, jsou vedle Kocha Prichard, Morel, Korsakov, Maudsley, Lombroso, Krafft- Ebing, Gannuškin, z pozd jších Kahn a zejména Kurt Schneider.“2
„Vondrá ek rozeznává psychopatie pravé, které jsou vrozené a nepravé, které jsou
získané. Nepravé psychopatie, podobn jako charakterové neurózy, vznikají dlouhodobým, od d tství trvajícím p sobením nevhodného prost edí, anebo to jsou stavy po p estálé mozkové chorob , pop . stavy postprocesuální po odezn ní psychotického procesu.
Podle Freunda vzniká psychopatie stykem biologicky nedostate n uzp sobeného organismu s obvykle netraumatizujícím prost edím nebo p sobením biologické vady prakticky nezávislé na zkušenosti. Uznává p itom význam n kterých vedlejších faktor a je toho názoru, že p sobí-li nap . psychóza v raném v ku krom obvyklého defektu i další poruchu vývoje, bude ji t eba adit již k psychopatiím.“3
Hovo íme-li o disharmonické osobnosti „rozumíme tím jak kvantitativní, tak i kvalitativní odchylky r zných psychických funkcí (uv domujíce si relativitu funkcionalistického d lení psychiky), jež se ostatn mohou kombinovat a prolínat. To p sobí velikou pestrost psychopatických projev , teoreticky tém nekone nou, avšak v praxi p ece jenom omezenou na n které základní formy. Majíce na mysli všechny tyto okolnosti, uvádíme tuto definici:
1 Vágnerová, 2004, s.512 -513
2 Horvai,1968, s.25
3 Horvai,1968,s.56,57
Psychopatickou nazýváme osobnost lišící se výrazn ji od dané normy, jejíž n které – asto dominující abnormní rysy
a) nejsou podmín ny jiným známým psychopatologickým stavem (psychóza, neuróza, oligofrenie, sekundární psychosyndrom),
b) trvají od mládí (nemanifestovaly se pozd ji než v pubert ) a jsou relativn stálé nebo se objevují pravideln p i jistých frustra ních situacích,
c) manifestují se v disharmonii osobnosti, podmín né disharmonií jednotlivých jejích složek, což vede ke zm n systému hodnot i hodnocení u p íslušného jedince a ke zm n jeho adekvátních vztah (a z toho plynoucího myšlení i chování) k prost edí i k sob samému.“4
„Horvai opakovan zd raznil obtíže diferenciální diagnózy, kterou je t eba zam it p edevším ve smyslu odlišení od z ejmých nosologických jednotek, a široký, skupinový charakter psychopatií, p i n mž klasifikace psychopatických syndrom není dosud sjednocena.“5
„Porucha osobnosti ( d íve nazývaná psychopatie) je podle Študenta chorobný stav, který se projevuje nep íznivými nebo nadm rn zvýrazn nými povahovými vlastnostmi v oblasti nižších a vyšších emocí a nálad, pud , temperamentu, v le a charakteru a podivínským, neadaptivním až hrub rušivým chováním, kterým trpí sám jedinec nebo jeho okolí, p ípadn oba.“6
2.1.1 Historický p ehled obecných vlastností u psychopat
„Vedle analýzy jednotlivých faktor byly také in ny pokusy zjiš ovat r zným
zp sobem hlavní nebo základní psychopatické znaky. Metody dotazníku použili Gray a Hutchinson, kte í na základ odpov dí 566 kanadských psychiatr sestavili následující p ehled. Je v n m sestava obecných vlastností, které byly ozna eny za nejvýznamn jší u psychopat .“7
Neu í se z vlastních zkušeností;
nemá smysl pro zodpov dnost;
není schopen vytvá et významné vztahy, nekontroluje své impulsy;
nemá dostatek morálních cit ;
4 Horvai, 1968, s.27- 28
5 Horvai, 1968, s. 57
6Zvolský a kol.,1996, s.138
7 Horvai, 1968, s.101
chová se chronicky nebo opakovan antisociáln ;
tresty nem ní jeho chování, je emo n nevyzrálý, je neschopen pocit viny;
je egocentrický;
je neschopen p edvídat d sledky svého chování;
je neschopen být loajální k jakékoliv osob i zásad ; nedostate n posuzuje v ci;
má špatnou pracovní anamnézu;
je patologický lhá ; je emo n nestálý;
krajn racionalizuje své chování;
nemá životní cíl;
je neschopen poci ovat úzkost;
je nestálého chování;
je agresivní, je opakovan destruktivní v i sob ; má nediferencované sexuální chování;
jeví defekty vnímání asu;
ovládá okolí, projevuje arogantn sebev domé v dcovství apod.
2.2 Vymezení sou asného pojmu porucha osobnosti
„A koliv jde o pom rn vágní výraz, ozna uje p esn podstatu v ci, tj. poruchu temperamentové nebo charakterové i motiva ní složky osobnosti. Porucha osobnosti není nemocí v medicínském slova smyslu, osoba s poruchou osobnosti není tedy nemocná.
Porucha osobnosti je trvalý stav projevující se nep íznivými nebo nadm rn zvýrazn nými vlastnostmi osobnosti, odchylkami v oblasti cit , rozhodování i chování, které vedou k problém m ve vztahu k druhým lidem a spole nosti. Jedinec se jeví jako podivínský, svérázný, s nep izp sobivým až hrub rušivým chováním“.8
Z hlediska bakalá ské práce jsme se p iklonili k vymezení definice Vágnerové:
„Porucha osobnosti je definována jako ur itý, trvalý a t žko ovlivnitelný vzorec osobnostních rys , které se odlišují od aktuální sociokulturní normy. Její sou ástí jsou nadm rn zvýrazn né n které vlastnosti osobnosti, odchylky v oblasti citového prožívání, uvažování i chování. Jejím d sledkem je narušení:
- osobní pohody, vztahu k sob , hodnocení sebe samého i svého jednání,
8 írtková, 2000,s.83
- sociální adaptace, vztahu ke sv tu, p edevším k jiným lidem a ke spole nosti.“9
2.2.1 Základní znaky poruchy osobnosti
„Základním diagnostickým znakem je nápadnost, resp. odlišnost od normy v oblasti osobnostních vlastností a z ní vyplývajících projev . N které osobnostní vlastnosti mohou být extrémní, takže se struktura osobnosti stává nevyváženou. Z toho vyplývá abnormálnost prožívání, postoj a chování. Pro poruchu osobnosti jsou typické obtíže v sociální adaptaci, resp. neschopnost sladit vlastní uspokojení s platnými sociálními normami“10
Uvažování t chto lidí m že být zm n né. V tomto p ípad nejde o snížení inteligence, ale o nestandardní nebo deformovaný zp sob uvažování a hodnocení situace. Myšlení bývá ovlivn né vztahem ke sv tu a charakterem emocí, nap : egocentrické uvažování, vztahova né hodnocení, nadm rná závislost na názorech druhých, Sebehodnocení daných jedinc bývá narušené, mohou mít neadekvátn zvýšené sebev domí, ale i komplex mén cennosti. Nejsou schopni pou it se ze zkušenosti s nep íznivými d sledky vlastního chování. Pocity vztažené k sob a k okolí mohou být odlišné, než je b žné. Emo ní prožívání m že být akcentované nebo utlumené, nep im ené vyvolávajícím podn t m. Tito jedinci nerespektují b žné sociální normy, mívají sníženou toleranci k zát ži, narušenou autoregulaci a jejich zp soby zvládání jsou maladaptivní a nezralé. Mívají problémy ve vztazích s lidmi. Jejich postoj k vlastním pot ebám a zp sob uspokojování bývá také akcentovaný. Mívají sklony k r zným exces m a rizikovým aktivitám.
2.3 Diferenciace základních typ poruch osobnosti
Podle MKN –10 a DSM – IV lze diferencovat následující základní typy poruch osobnosti:
disociální (asociální) porucha osobnosti, emo n nestabilní porucha osobnosti, paranoidní porucha osobnosti,
schizoidní porucha osobnosti, histrionská porucha osobnosti, narcistická porucha osobnosti,
9Vágnerová, 2004,s.513
10Vágnerová,2004,s.516
anankastická (obsedantn – kompulzivní porucha osobnosti), pasivn - agresivní (negativistická) porucha osobnosti,
úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti, závislá porucha osobnosti.
2.4 Vysv tlení pojm MKN 10 a DSM IV a rozdíly mezi nimi
Podle MKN -10 p edstavují poruchy osobnosti „extrémní nebo významné odchylky od zp sob , kterými pr m rný lov k v dané kultu e vnímá, myslí, cítí a zvlášt utvá í vztahy s druhými. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat r zné oblasti chování a psychologických projev . Jsou asto, i když ne vždycky, sdruženy s jistým stupn m subjektivní tísn a problémy v adaptivní spole enské aktivit a v dosahování žádoucích cíl … specifická porucha osobnosti je t žké narušení v charakterové skladb a tendencích jedince, zahrnující obvykle n kolik oblastí osobnosti. Tém vždy je sdružena se závažným osobním a sociálním selháním.“ Podle DSM -IV je porucha osobnosti
„p etrvávající vzorec prožívání a chování, který se významn odlišuje od o ekávání v kultu e, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má po átek v adolescenci nebo raném d tství, je stabilní v pr b hu asu a zp sobuje utrpení nebo poškození.“11
„Diagnostika poruch osobnosti sbližuje oba významné klasifika ní systémy.
V rozhodujícím bod však existuje stále rozdíl, nebo DSM IV používá víceaxialní systém, aby diferencovala poruchy osobnosti od vlastních psychických onemocn ní. Poruchy osobnosti jsou na ose II. D sledn se tak p enášejí výsledky výzkumu, podle nichž poruchy osobnosti p edstavují všeobecný rizikový faktor pro psychické onemocn ní, do diagnostické praxe. V MKN 10 platí všeobecný princip komorbidity.: m že být zadáváno tolik diagnóz, kolik je t eba pro popis ur itého stavu, poruchy osobnosti jsou uvedeny na téže rovin jako jiné klinické syndromy. Také ve specifických kategoriích poruch osobnosti jsou mezi ob ma systémy rozdíly.“12
2.5 Nejtypi t jší poruchy osobnosti odsouzených ve V znici Horní Slavkov Ve V znici Horní Slavkov se u zna né ásti odsouzených vyskytují poruchy chování a poruchy osobnosti polymorfního typu s p evahou rys disociality, emo ní nestability,
11 Praško a kol.,2003,s.16,17
12 Rahn,Mahnkopf, 2000, s. 328
nestálosti a nezdrženlivosti i paranoidity. Sporadicky se projevují u n kterých v zn ných osob i další rysy poruchy osobnosti, nap : pasivn -agresivní, histrionské, narcistické.
Zvolský a kol. vymezují nestálou osobnost, která se relativn asto vyskytuje u odsouzených, zejména abuzér alkoholu a drog.
„T mto osobnostem chybí stabilita a vyrovnanost afektivních postoj . Jejich v le je snadno ovlivnitelná nejr zn jšími vnit ními i vn jšími aktuálními vlivy. Jejich povaha bývá p irovnávána ke lunu bez vesel a kormidla, který je hnán vlnami a v trem podle jejich momentálního sm ru. Zcela podléhají snahám po pohodlí a požitcích. Bývají ohroženi v mnoha sm rech. Mají sklon se vyhýbat práci, v partnerských vztazích jsou nestálí, jejich sexuální život je promiskuitní, jsou náchylní ke vzniku drogových závislostí, tendují k prostituci a kriminalit . Typické trestné iny jsou malé a st ední krádeže, vloupání, podvody, neplacení dluh . Psychiatr se s nimi setkává p edevším jako soudní znalec. P itom v tšina nestálých jsou lidé p átelští, p izp sobiví až ústupní, avšak zcela nespolehliví. P es neustálé sociální komplikace vzbuzují opakovan sympatie a soucit.“13
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .1
2.5.1 Disociální porucha osobnosti
„Základní charakteristikou disociální poruchy osobnosti je dlouhodobý vzorec sociáln anetického chování, které odráží nezájem o práva druhých osob. Disociální jedinci hledají uspokojování svých pot eb bez sv domí. Mezi jejich chováním a p evládajícími sociálními normami je rozpor. Nedokážou udržet trvalý vztah a snadno ko istí na druhých.
asto již od d tství kradou, lžou, týrají slabší vrstevníky nebo zví ata, toulají se, chodí za školu, vytvá ejí asociální party, mají problémy s autoritami. V dosp losti se asto projevují promiskuitou, kriminálním chováním a zneužíváním druhých. Toto chování nelze dostate n ovlivnit zkušeností, v etn trestu.“14
Typickým znakem je egocentrismus, tito jedinci nejsou ohleduplní v i ostatním, trpí neschopností ovládat své jednání podle platných sociálních norem. Bývají emo n nezralí, labilní a vzrušiví, mají tendenci reagovat afektivn . Mívají trvale mrzutou náladu a jsou podrážd ní, mají pot ebu silného vzrušení, nesnášejí nudu, což m že být také p í inou jejich sklonu k užívání psychoaktivních látek, k nep im eným sexuálním praktikám apod. Nejsou
13 Zvolský, 1996, s.145-146
14 Praško a kol.,2003, s.227
empati tí. Nemají schopnost adekvátního hodnocení situace, jejich sebehodnocení je nep im ené, bývají zam ení na své vlastní uspokojení. Neuznávají platné normy, ne ídí se jimi. Vyžadují od okolí toleranci, sami však v i ostatním tolerantní nejsou. Nemají pocity viny ani pokud spáchají trestný in. Nejsou schopni plánování, p ežívají ze dne na den.
Schopnost sociálního u ení mají omezenou. Své chování a emoce nedokáží tlumit ani ovládat, nejsou schopni p im ené autoregulace. Mají nízkou toleranci k zát ži. Nejsou schopni p im ené sociální adaptace, sklon ke zkratkovitým reakcím m že vyvolat suicidální jednání.
Vztahy k lidem mají konfliktní a problematické, jsou nespolehliví, nestálí, selhávají ve v tšin rolí, a už profesních, tak partnerských i rodi ovských. Jsou nep izp sobiví, nezodpov dní, k vlastním d tem se chovají bezohledn , nemají o n zájem, n kdy je týrají i zneužívají. B žnou populací bývají odmítáni, v tšinou tedy žijí sami nebo v asociálních partách, p ípadn krátkodobých vztazích s partnerem. U osob s disociální poruchou je zvýšené riziko kriminálního chování, proto n kte í zna nou ást života stráví ve v znicích.
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .2
2.5.2 Emo n nestabilní porucha osobnosti
„Typickým znakem emo n nestabilní poruchy osobnosti je psychická nestabilita a neschopnost ovládat své chování, tendence jednat impulzivn , bez uvážení možných následk . Porucha je dále diferencována podle p evažujících znak , rozlišuje se typ impulzivní a hrani ní.“15
Jedním z nejd ležit jších znak impulzivního typu je výbušnost, emo ní nestálost a impulzivita. Jejich emoce jsou nevypo itatelné, prom nlivé, m ní se snadno i vlivem sebemenšího podn tu. Své emoce nejsou schopni regulovat, ani potla it. Vlastní uspokojení nedovedou ani omezit, ani odložit. P evažuje u nich koncentrace na p ítomnost, na vlastní aktuální pot eby a pocity, nejsou schopni plánovat budoucnost, posoudit míru vlastního zavin ní potíží, p i ítají je druhým. Jsou ned v iví k ostatním lidem, až podezíraví, jejich podezíravost m že mít i paranoidní charakter. Mají sklon k vymýšlení, neplní sliby. Mají tendence reagovat impulzivn , asto až násiln , bez ohledu na d sledky. Své jednání nejsou schopni ovládat, bývají nesnášenliví, nep ijímají kritiku, kladou d raz na vlastní práva, jsou lhostejní k povinnostem. Bývají nespolehliví, vztahy k lidem mají povrchní. Selhávají v mnoha sociálních rolích, nedovedou zvládnout roli dosp lého, systematicky pracovat, bývají promiskuitní a nestálí v partnerských vztazích. Postupn ztrácejí sociální zázemí.
15Vágnerová, 2004,s.524
16Vágnerová, 2004, s.526
Vzniká zde zvýšené riziko asociálního chování, ale v tšinou jde o nezvládnuté impulzivní reakce. U t chto lidí je možné i zvýšené riziko nadm rného užívání alkoholu nebo psychotropních látek.
„Hlavním znakem hrani ního typu je nevyhran nost a nestabilita v oblasti sebepojetí, narušení emo ního prožívání i uvažování a toho vyplývající problémy v chování a mezilidských vztazích.“16
U tohoto typu je charakteristický pocit emo ní prázdnoty. Mají narušenou a nejasnou p edstavu o sob . Nemají ve vztahu k sob jasno, ani neví, kým jsou. V jejich uvažování p evládá extrémní hodnocení – vše je „ erné nebo bílé“, bu všechno nebo nic“.Potíže identity se mohou projevit i v sexuálním zam ení, tito lidé asto nev dí, zda jsou orientováni heterosexuáln nebo homosexuáln . Jejich chování bývá výkyvové, nep edvídatelné, jsou impulzivní, úzkostní, trvale negativn lad ní. Vztahy s lidmi jsou neuspokojivé a nestálé.
Mají sklon ke zkratkovitému a impulzivnímu vytvá ení vztah , které z jejich strany bývají nep im en intenzivní. Na partnera kladou p íliš vysoké požadavky, které se dají t žko zvládnout, proto se tyto vazby rozpadají. Jejich agrese se asto obrací proti nim samým, mají sklon k sebepoškozujícímu chování – k abúzu drog, sexuálním exces m, mívají i suicidální tendence.
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .3
2.5.3 Paranoidní porucha osobnosti
„Typickým znakem paranoidní poruchy osobnosti je nadm rná p ecitliv lost na veškeré reakce okolí v i vlastní osob a stejn nep im ená obecná ned v ra k jiným lidem.“17
P evažuje trvalá ned v ra ke komukoli, zvýšená p ecitliv lost k vlastní osob , vztahova nost a pocit ohrožení. Nedovedou prožívat radost, nedosáhnou vnit ní pohody a vlastního uspokojení. Nejsou schopni adekvátn uvažovat. Mají tendenci chápat jakékoli jednání jako ohrožující a úmysln nep átelské. Vztahy k lidem bývají narušené. Bu to nevznikají v bec anebo vznikají a rychle se op t rozpadají. Postoj k ostatním je ovlivn n ned v rou, podezíravostí a n kdy i hostilitou. Tito jedinci mívají potíže v soukromí i v zam stnání. Bývají hodnoceni jako nespravedliví, obtížní, a proto jsou i okolím odmítáni.
V partnerství jsou nep im en žárliví, podezíraví. V profesní roli nejsou schopni
17 Vágnerová, 2004, s.519
spolupracovat, jsou nekompromisní, koncentrují se pouze na sebe a k okolí jsou necitliví.
Kladou nadm rný d raz na dodržování pravidel, což lze chápat jako obrannou reakci.
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .4
2.5.4 Pasivn – agresivní (negativistická ) porucha osobnosti
U jedinc s uvedenou poruchou je charakteristickým znakem neschopnost vyrovnat se adekvátním zp sobem s požadavky okolí a vyjád it p im en své emoce. Typická je mrzutá nálada, mají sklon k depresím, nižší toleranci k zát ži, na kterou reagují nezralými obrannými mechanismy. Snadno u nich dochází k navození pocitu zlosti a hostility bez zvláštních d vod . Mívají obavu z agresivity, z otev eného vyjád ení negativních pocit . Nejsou schopni ani ochotni akceptovat rady zkušen jších lidí, infantilní bývá i postoj k autoritám. Požadavky svého okolí nedovedou odmítnout, dávají najevo svou ochotu vyhov t, ale poté reagují zapomínáním, nedodržováním termín apod. Bývají hodnoceni jako nezodpov dní, lhostejní ke kritice, pokryte tí. ada z nich se obtížn vpravuje do nových podmínek a situací, jsou p ecitliv lí a málo odolní situa ním vliv m, trpí pocity mén cennosti a nedosta ivosti.
Zjevná je pro n pot eba porozum ní, povzbuzování a pomoci od druhých, tendence domáhat se pozornosti - „p edvád t se“a sklon setrvale se p idržovat p ijatých p ístup a schémat chování, snažit se p izp sobovat okolí sob a tam, kde to nelze, rozvíjet frustrované projevy chování.
2.5.5 Další poruchy osobnosti Schizoidní porucha osobnosti
„Typickým znakem schizoidní poruchy osobnosti je nápadná introvertovanost, oplošt lost citového prožívání a nezájem o okolní sv t, p edevším o kontakt s lidmi.“18
Tito lidé nejsou schopni prožívat radost a uspokojení. V i okolnímu sv tu jsou lhostejní, až citov chladní. Druzí se jim jeví podivní, nesrozumitelní, p átelství ani partnerství v tšinou neuzavírají, spíše žijí sami, mnohdy bývají lhostejní i k úprav svého zevn jšku.
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .5.
18 Vágnerová, 2004,s. 520
Histrionská porucha osobnosti
Jejich charakteristickým znakem bývá egocentrismus, specifické narušení emo ního prožívání spojené s nápadnostmi v sebepojetí i ve vztahu k ostatním lidem. City t chto jedinc bývají nestálé, jsou emo n labilní s výkyvy nálad. P etrvávají pocity neuspokojení, které z ejm souvisejí s jejich nadm rnou pot ebou vzrušení. Bývají snadno ovlivnitelní a zna n sugestibilní, myšlení je emocionáln ovládané, mají sklon ke konfabulacím a bájivé lhavosti. Mají pot ebu být neustále st edem pozornosti, získat obdiv, uznání. Jejich obranné reakce jsou zam eny na manipulaci s druhými, vztahy s lidmi mívají problematické, nestabilní a konfliktní. Nejsou schopni hlubších vazeb.
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .6.
Narcistická porucha osobnosti
„Diagnosticky nejd ležit jším znakem narcistické poruchy osobnosti je porucha sebehodnocení, p ecitliv lý egocentrismus spojený s necitlivostí k ostatním.“19
Bývají zranitelní a p ecitliv lí, mají sníženou frustraci, p edevším ve vztahu k jejich hodnocení ze strany okolí. Mívají sklon k p ece ování vlastního významu, nejsou schopni p ijímat názory druhých. Mají silnou pot ebu neustálé pozornosti, sklon k exhibicionismu.
Jsou lhostejní, bezohlední až arogantní v i ostatním s nedostatkem empatie. Promiskuita a nedostatek sociálních zábran m že být projevem neschopnosti navázání uspokojivého citového vztahu.
Stru ná kazuistika je uvedena v p íloze .7
Anankastická (obsedantn - kompulzivní) porucha osobnosti
Charakteristickým znakem anankastické poruchy je pot eba nadm rné kontroly, nerozhodnost a rigidita spojená s narušením emo ního prožívání. Typická je trvale mrzutá nálada, tito jedinci prožívají vnit ní nejistotu, pochybnosti, nedokáží mít z ni eho radost. Jsou nerozhodní a opatrní. Kladou d raz na respektování pravidel a zab hlé rutiny. Bývají závislí na názorech jiných lidí, ale mají pesimistická o ekávání, obávají se, že budou negativn
19 Vágnerová, 2004, s.530
hodnoceni, a tomu se snaží zabránit perfekcionismem a pe livostí. D sledné pln ní úkol jim slouží jako obrana proti jejich nejistot . Mají sklon k nadm rné sebekriti nosti a kriti nosti, omezenou adaptabilitu na zm nu, na jakékoliv nové situace. Mezilidské vztahy nejsou pro n d ležité a nebývají ani uspokojující. V partnerství jsou nudní a nep íjemní, asto se dostávají do sociální izolace. Chybí jim smysl pro humor. V zam stnání jsou pedanti tí, což je pro spolupracovníky obt žující.
Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti
Tito lidé mají sklon k úzkostnému prožívání, jsou p ecitliv lí na veškeré podn ty, které by mohly být interpretovány jako ohrožující. Mají snížené sebehodnocení, nadm rné obavy z kritiky, nejsou schopni dosáhnout klidu a pohody. Mívají silnou pot ebu být uznáváni, obavy z odmítnutí, zábrany v sociálním kontaktu. Úzkostní lidé se svými problémy v sociální interakci trápí. Mají problémy s udržením p ijatelné úrovn vztah s druhými.
Závislá porucha osobnosti
Charakteristickým znakem této poruchy je nadm rná závislost na druhém, neschopnost osamostatn ní a strach z opušt nosti. Tito lidé mají nízké sebehodnocení, pocity nedosta ivosti, n kdy až bezmocnosti. Jsou velmi ovlivnitelní svým okolím. Vyhýbají se odpov dnosti a samostatnosti. Bývají submisivní, p izp sobení a pod ízení tomu, na n mž jsou závislí. Jejich partnerské vztahy bývají narušené, asto se stávají odmítanými nebo manipulativními. Snadno se dostávají do role týraného a zneužívaného jedince.
2.6 Zákonné normy upravující výkon trestu odn tí svobody ve V znici Horní Slavkov
Normy upravující výkon trestu odn tí svobody a jimiž se v znice ídí, jsou: zákon .169/1999 Sb., o výkonu trestu odn tí svobody a o zm n n kterých souvisejících p edpis , vyhláška Ministerstva spravedlnosti . 345/1999 Sb., kterou se vydává ád výkonu trestu odn tí svobody, ve zn ní pozd jších p edpis a Vnit ní ád V znice Horní Slavkov pro odsouzené za azené do výkonu trestu s ostrahou.
2.6.1 Zákon o výkonu trestu odn tí svobody
„Tento zákon upravuje výkon trestu odn tí svobody (dále jen „výkon trestu“) ve v znicích a ve zvláštních odd leních vazebních v znic. Výkonem trestu se sleduje dosažení ú elu trestu odn tí svobody (dále jen „trest“) ve smyslu trestního zákona prost edky stanovenými v tomto zákon .“20
Dle § 7 zák. . 169/1999 Sb., se odsouzení s poruchami duševními a poruchami chování umis ují zpravidla ve v znici odd len od ostatních v zn ných osob.
B hem výkonu trestu je odsouzený povinen podrobit se vnit nímu ádu v znice, který krom dalšího vymezuje obsah a druh inností pro jednotlivé skupiny odsouzených bu povinných, nebo dobrovolných. Okruh inností, kterých je odsouzený povinen se zú astnit, nebo které m že vykonávat, jsou stanoveny v programu zacházení.
Program zacházení obsahuje konkrétn formulovaný cíl p sobení na odsouzeného, metody zacházení s ním, sm ující k dosažení cíle, zp sob a etnost hodnocení. Jeho pravidelnou sou ástí je ur ení zp sobu zam stnávání v zn né osoby, ú asti na pracovní terapii, vzd lávání anebo jiné náhradní innosti, sm ující k vytvo ení p edpoklad pro jeho samostatný zp sob života. Pokud u odsouzeného p ichází v úvahu v tší množství variant programu zacházení, umožní se mu výb r.
V souladu s § 70 zákona o výkonu trestu odn tí svobody se u odsouzených s poruchou duševní a poruchou chování ve vnit ním ádu v znice, zvlášt p i volb obsahu a forem programu zacházení, p ihlíží k záv r m odborného léka ského posouzení a k nutnosti individuálního nebo skupinového terapeutického p sobení.
2.6.2 ád výkonu trestu odn tí svobody
„Dle § 94 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti . 345/1999 Sb., kterou se vydává ád výkonu trestu odn tí svobody, odsouzení s poruchami duševními a poruchami chování mohou vykonávat trest ve specializovaných odd leních v znic z ízených generálním editelem V ze ské služby pouze na základ doporu ení psychologa i psychiatra. Zp sob zajišt ní po ádku a bezpe nosti stanovený pro základní typ v znice, do které byli odsouzení v § 70 zákona za azeni, z stává nedot en. Specializované odd lení nelze z izovat jako odd lení pro spole ný výkon trestu odsouzených za azených do r zných základních typ v znice.“21
20 Zákon .169/1999 Sb.
21 Vyhláška MS .345/1999 Sb.
Ustanovení zákona o výkonu trestu odn tí svobody specifikuje ád výkonu trestu odn tí svobody, a to tím, že stanovuje programy zacházení. V znice nabídne odsouzenému na základ komplexní zprávy výb r z alternativ program , které vycházejí z možností v znice a které pro n j považuje za vhodné. Nemusí jít o výb r z celého programu, ale jeho ástí. Ten poté odsouzený stvrdí svým podpisem. Alternativy jsou voleny takovým zp sobem, aby ve svém formativním d sledku byly rovnocenné. Kombinace alternativ umož ují sestavit programy v pot ebné mí e individualizované. Napln ní cíle programu zacházení se vyhodnocuje pravideln za t i m síce, pr b žn jsou u odsouzených zaznamenávány poznatky týkající se projev chování, aktivity a hodnocení dle stanovených kritérií. P i tvrtletním hodnocení se program zacházení aktualizuje v souladu se zm nami v chování a jednání odsouzeného a s vývojem jeho osobnosti.
„Prostupné skupiny vnit ní diferenciace tvo í ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnit ním ádu se stanoví podrobn jší podmínky vnit ní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být b hem výkonu trestu na základ zm n v p ístupu, pln ní programu zacházení, pln ní povinností a chování a jednání v souladu, i nesouladu s vnit ním ádem postupn za azován do jednotlivých skupin.“22
O za azování a o zm n za azení v zn né osoby do prostupné skupiny vnit ní diferenciace rozhoduje editel nebo jeho zástupce v souladu s doporu ením odborných zam stnanc , zvlášt p i hodnocení programu zacházení, který taktéž schvaluje editel v znice nebo jeho zástupce.
Specializované odd lení pro odsouzené s duševní poruchou a poruchou chování má komplexn stanovené aktivity program zacházení s cyklickým pr b hem, alternativní programy zacházení jsou stanovovány pro konkrétní odsouzené a jsou sm ovány do individuáln výchovného zacházení.
Programy zacházení týkající se specializovaného odd lení pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování se lení na:
a) pracovní aktivity mající charakter pracovní terapie - odsouzené osoby, které jsou umíst ny ve specializovaném odd lení, nejsou za azovány do práce;
b) vzd lávací aktivity – zam ené na formování spole enského chování a komunikace;
c) speciální výchovné aktivity – zam ené na sebepoznávání, poznávání druhých, zvládání
22 Vyhláška MS .345/1999 Sb.
zát ží a nácvik relaxa ních cvik ;
d) zájmové aktivity – orientované na sportovní vyžití, zapojení do zájmových kroužk , rukod lných prací a sebeobslužných inností;
e) oblast utvá ení vn jších vztah – zam ena na upev ování rodinných vazeb a kontakt s p íslušnými institucemi podílejícími se na postpenitenciární pé i.
D raz je kladen na vzd lávací a speciální výchovné aktivity.
Speciálními výchovnými aktivitami jsou: individuální a skupinová speciální pedagogická a psychologická p sobení vedená kompetentními zam stnanci, zejména:
terapeutická, nap .: sociální výcvik, psychoterapie, arteterapie, pohybová terapie;
sociáln - právní poradenství;
trénink zvládání vlastní agresivity.
2.6.3 Vnit ní ád pro odsouzené ve V znici Horní Slavkov
Konkretizuje ustanovení z. . 169/1999 Sb., o výkonu trestu odn tí svobody a o zm n n kterých souvisejících p edpis a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti .345/1999 Sb., kterou se vydává ád výkonu trestu odn tí svobody a o zm n n kterých souvisejících p edpis , jež jsou pro v zn né osoby závazná.
V souladu s vnit ním ádem v znice odsouzení dodržují zásady spole enského chování a jednání v i zam stnanc m, spoluv z m a ostatním osobám, dbají na formování meziosobních vztah v jednotlivých oddílech. ídí se právy a povinnostmi uloženými v zákon . 169/1999 Sb., o výkonu trestu odn tí svobody a o zm n n kterých souvisejících p edpis a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti . 345/1999 Sb., kterou se vydává ád výkonu trestu odn tí svobody, ve zn ní pozd jších p edpis .
2.7 ád specializovaného odd lení pro odsouzené s poruchou duševnía poruchou chování („dále jen „SpO“)
Sou ástí vnit ního ádu v znice je ád týkající se specializovaného odd lení pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování, jehož ú elem je realizovat odd lené umis ování od ostatních odsouzených v souladu se zákonem o výkonu trestu odn tí svobody a požadavky na zp soby zacházení s nimi.
Posláním odd lení je usilovat u motivovaných odsouzených za azených do SpO o zm nu zp sob chování podmi ujících jejich selhávání.
Odsouzený je do odd lení za azen: na základ doporu ení odborné komise a schválení vedoucího odd lení výkonu trestu.
Odborná komise o doporu ení v zn né osoby jedná po p edložení jeho písemné žádosti a prohlášení o dobrovolném respektování a pod izování se zásadám SpO, p i emž vychází z ov ení duševní poruchy nebo poruchy chování získaného:
a) ze znaleckého psychologického nebo psychiatrického posudku vypracovaného
v souvislosti s trestním ízením (žadatel vydá písemný souhlas psychologovi k seznámení se s touto zdravotnickou dokumentací);
b) z psychologického nebo psychiatrického vyšet ení realizovaného na nástupním
odd lení nebo v pr b hu výkonu trestu, jehož sou ástí je doporu ení k za azení do SpO;
c) z návrhu p íslušného vychovatele, speciálního pedagoga a psychologa, kterým byl odsouzený sv en do pé e standardního oddílu výkonu trestu.
Do SpO se za azuje zpravidla odsouzený po tvrtletním vyhodnocení programu zacházení, výjime n po ukon ení pobytu na nástupním odd lení výkonu trestu.
Do odd lení se neza azují odsouzení:
a) u nichž je diagnostikována porucha osobnosti a chování zp sobená užíváním psychotropních látek;
b) s výrazn negativním postojem k výkonu trestu odn tí svobody;
c) kte í ohrožují bezpe nost zam stnanc i odsouzených;
d) u kterých jsou zjevné vlastnosti a poruchy rezistentní v i terapeuticko - výchovným postup m;
e) kte í spl ují další kritéria znemož ující toto za azení, nap .: mentální retardace;
organicky podmín né psychické poruchy, afektivní poruchy, nadm rná impulzivita s popudlivostí, zvýšené sklony ke spontánní nebo reaktivní agresivit apod.
Odsouzenému je ukon eno umíst ní v odd lení: na základ doporu ení odborné komise a rozhodnutí vedoucího odd lení výkonu trestu z d vodu:
a) absolvování asov limitovaného terapeuticko - výchovného programu,
b) redukce projev poruchy p ed absolvováním terapeuticko -výchovného programu a stabilizovaného psychického stavu na úrove , která umož uje za azení do standardního oddílu výkonu trestu a bezp edm tnosti dalšího pobytu na SpO,
c) nepln ní nebo porušování stanoveného terapeuticko - výchovného programu zacházení, odmítání ízených aktivit, p ípadn závažného narušování norem
upravujících výkon trestu (zákon o výkonu trestu, ád výkonu trestu, vnit ní ád v znice, jiná na ízení a opat ení aj.), skupinových norem a komunitního systému SpO, d) vlastní žádosti odsouzeného o vy azení (v takovém p ípad je opakované p ijetí
umožn no jen ve výjime ných p ípadech).
Odsouzený, u n hož bylo ukon eno umíst ní v SpO z d vodu absolvování asov limitovaného terapeuticko-výchovného programu nebo z d vodu redukce projev poruchy p ed absolvováním terapeuticko- výchovného programu, je po vy azení zpravidla za azen do zam stnání a druhé, p ípadn první diferencia ní skupiny realizované ve standardních oddílech výkonu trestu. Spl uje-li odsouzený zákonné podmínky pro p e azení do v znice mírn jšího typu, je odbornou komisí p edložen návrh editeli v znice na podání podn tu p íslušnému okresnímu soudu. V hodnocení odsouzeného se k žádosti o jeho p e azení do v znice mírn jšího typu nebo k podmín nému propušt ní z výkonu trestu zohlední aktivita projevovaná v SpO.
Odsouzený, který byl vy azen z SpO z d vodu nepln ní nebo porušování stanoveného terapeuticko-výchovného programu zacházení, odmítání ízených aktivit, p ípadn závažného narušování norem upravujících výkon trestu odn tí svobody, skupinových norem a komunitního systému SpO, je následn zpravidla za azen do t etí diferencia ní skupiny realizované ve standardních oddílech výkonu trestu.
Odsouzený, u kterého bylo ukon eno umíst ní v SpO na vlastní žádost, je po vy azení za azen do druhé, p ípadn t etí diferencia ní skupiny realizované ve standardních oddílech výkonu trestu v závislosti na jeho p ístupu k ú elu výkonu trestu.
Vnit ní diferenciace v SpO není realizována. V zn né osoby jsou aktivn motivovány prost ednictvím jednorázových zvýhodn ní a káze skou pravomocí uplat ovanou v závislosti na hodnocení aktivity v pln ní program zacházení a projev chování.
V dob umíst ní na SpO nejsou odsouzení za azováni do práce ani využíváni v dob denní pracovní sm ny personálu odd lení k pracím zajiš ujících chod v znice.
2.8 Vymezení základních inností personálu ve specializovaném odd lení pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování (dále jen
„SpO“)
Specializované odd lení pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování je autonomní sou ástí odd lení výkonu trestu v ele se speciálním pedagogem. Kapacita je 48 v zn ných osob.
Základem innosti odd lení je týmová práce. Tým specialist je sestaven ze speciálního pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka, vychovatele, vychovatele-terapeuta a pedagoga volného asu. Organizaci innosti dle asového rozvrhu dne, který je stanoven ve vnit ním ádu v znice, zabezpe ují dozorci vykonávající službu na svém stanovišti. P i zabezpe ování výkonu trestu realizují jednotliví zam stnanci odd lení p edevším svou hlavní funkci a obsah práce, tj. podíl na komplexním zacházení s odsouzenými, v etn jeho nezbytné obsahové, technické a organiza ní p ípravy. Vymezení základní innosti mají specifikovánu v popisu funkce.
Speciální pedagog je odborný zam stnanec odd lení, který garantuje u sv ených odsouzených odbornou úrove realizace programu zacházení. Metodicky usm r uje výkon práce vychovatel a pedagog volného asu. Odpovídá, ve spolupráci s ostatními specialisty, za úrove odborného zacházení s jednotlivými odsouzenými v návaznosti na jejich komplexní zprávy. Je odborným poradcem editele v znice v oblasti pedagogických aspekt výkonu trestu, a to z hlediska všech zú astn ných (odsouzených i zam stnanc ). Je p ímo pod ízen vedoucímu odd lení.
Úkoly psychologa
Psycholog je odborný zam stnanec odd lení, který garantuje u odsouzených psychologickou innost a profesionální úrove realizace programu zacházení. Je odborným poradcem editele v znice v psychologických aspektech výkonu trestu, a to z hlediska všech zú astn ných (odsouzených i zam stnanc ). Je p ímo pod ízen vedoucímu odd lení.
Úkoly sociálního pracovníka
Sociální pracovník je odborný zam stnanec odd lení, jehož základním úkolem je samostatná sociální práce, která je zam ena zejména na plynulý p echod odsouzených do ádného života. P i její realizaci dbá na zajišt ní a dodržení standard kvality poskytovaných sociálních služeb. Je p ímo pod ízen vedoucímu odd lení. P sobí jako
odborný poradce editele v znice v oblasti sociáln -právních aspekt výkonu trestu v oblasti p echodu odsouzených do ádného ob anského života.
Úkoly vychovatele
Vychovatel je lenem týmu, jehož základním úkolem je komplexní výchovná, vzd lávací, diagnostická a preventivní innost zam ená na celkový rozvoj osobnosti i na socializaci, resocializaci a reedukaci v etn cílených opat ení k optimalizaci vzd lávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence v rámci v znice.
Je metodicky usm r ován speciálním pedagogem a pod ízen vedoucímu odd lení.
Úkoly vychovatele-terapeuta
Vychovatel- terapeut je odborný zam stnanec odd lení, který realizuje individuální a skupinové terapie. Je p ímo pod ízen vedoucímu odd lení. Zárove je metodicky usm r ován psychologem. V rámci celkové koncepce zacházení s odsouzenými se podílí na zpracování projekt pro jednotlivé kategorie odsouzených p i zachování zásad vn jší a vnit ní diferenciace, na tvorb skladby programu zacházení a jednotlivých speciálních výchovných aktivit.
Úkoly pedagoga volného asu
Základním úkolem pedagoga volného asu je realizace individuální a skupinové, zájmové a sebeobslužné (eventuáln podle odbornosti a kvalifikace) i terapeutické, zejména rukod lné, sportovní a kulturní innosti s odsouzenými. Je p ímo pod ízen vedoucímu odd lení a metodicky je usm r ován speciálním pedagogem.
Úkoly dozorce
Jeho hlavním úkolem je organizovat a zajiš ovat výkon trestu v rámci svého stanovišt . Spolupracuje s vychovateli, vychovatelem – terapeutem, pedagogem volného asu, sociálním pracovníkem, speciálním pedagogem, psychologem a dalšími zam stnanci v znice. Na ur eném stanovišti respektuje pokyny vychovatele v oblasti realizace práv odsouzených. Je p ímo pod ízen inspektorovi dozor í služby.
Úkoly zam stnanc p i zabezpe ování výkonu trestu jsou stanoveny v Na ízení generálního editele V ze ské služby eské republiky . 26/2006.
2.8.1 Metody a formy zacházení s odsouzenými ve specializovaném odd lení s poruchou duševní a poruchou chování (dále jen„SpO“)
Metody a formy práce s odsouzenými vycházejí z ú elu a poslání odd lení a jsou zam eny na napl ování terapeuticko-výchovných cíl program zacházení.
Metody zacházení jsou len ny na ízené a volné. Ú ast odsouzených je na
realizovaných ízených metodách ve stanoveném rozsahu povinná, na volných dobrovolná.
a) základní ízené metody:
komunitní systém;
terapeuticko-výchovné aktivity (zejména sebezkušenostní výcvik, sociáln - psychologický výcvik, analýza komunika ních sd lení, aktivní sociální u ení, terapie realitou apod.);
sociáln - právní poradenství;
fyzický zát žový program;
pracovní terapie a pracovní aktivity;
nácvik relaxa ních technik;
vzd lávací a nau né programy;
b) základní volné metody:
zájmová innost ve z ízených zájmových kroužcích;
uspokojování kulturních pot eb;
relaxa ní akce;
pohybové aktivity (kondi ní cvi ení, sportovní aktivity).
Formy zacházení jsou len ny na:
hromadné (frontální);
skupinové;
individuální.
Metody a formy zacházení jsou zakotveny v asovém rozvrhu dne, který je sou ástí vnit ního ádu v znice, a konkretizovány v plánech akcí.
Jedním ze základních prvk organizace innosti SpO je komunitní systém. Veškeré p sobení na odsouzené za azené do SpO, a to jak skupinové (realizované v rámci sch zek komunity a aktivit programu zacházení), tak i individuální (sm ování odsouzeného k napl ování cíle svého programu zacházení), je uskute ované formou komunitního systému. Platí, že každá izolovaná i velmi progresivní aktivita programu zacházení nevede k výrazn jší zm n chování v zn ných a nevytvá í ucelený systém p sobení na jejich osobnost. Komunitní systém je ve své podstat d sledn realizován a napl uje tento požadavek. Jeho podstata ve specifických podmínkách penitenciární praxe spo ívá v tom, že má režimový charakter. Sjednocuje všechny provád né výchovné aktivity do organicky skloubeného a smysluplného celku.
Ve vertikální struktu e zacházení s odsouzenými klade d raz na skupinové formy
p sobení a tím nahrazuje hierarchický a autoritativní zp sob organizace reeduka ního procesu v zn ných, který je charakterizován rozhodováním shora, bez zd vodn ní a diskuse, direktivním vedením, vn jší kontrolou a apelováním na v li, rozum, morálku u odsouzených.
Komunitní systém pracuje na principu skupinového vedení. Jeho základem je úzká spolupráce a jednotný postup všech zam stnanc odd lení výkonu trestu (i v znice), kte í s v zn nými dané komunity p icházejí do styku, v uplat ování profesionálního p ístupu k odsouzeným, tzn. respektování a dodržování zákonných a jiných norem upravujících výkon trestu odn tí svobody, morálních spole enských princip a profesionální etiky.
Základním prvkem komunitního systému je otev ená komunikace mezi personálem SpO a odsouzenými, mezi personálem navzájem a odsouzenými mezi sebou, kte í jsou tímto zp sobem vedeni k aktivnímu podílu na:
rozhodování týkající se organiza ních opat ení, tematickém zam ení volných
aktivit, výb ru programu oce ujícího úsp šnost v hodnocení apod. Konkrétní rozhodnutí p ijímá daný funkcioná odd lení z ad zam stnanc až po projednání v komunit nebo v dané skupin odsouzených;
hodnocení stavu po ádku, kázn , pln ní organiza ních opat ení a podílu jednotlivých odsouzených na dosahované kvalit ;
hodnocení konkrétních projev chování, dodržování stanovených zásad (pravidel spole enského chování, zákazu používání vulgarismu, projev agresivity, hostility, negativismu, norem apod.);
hodnocení p ístupu odsouzených k aktivitám v programu zacházení;
hodnocení charakteru interpersonálních vztah ve skupin a v odd lení jako celku;
Komunitní systém poskytuje prostor pro kvalitn jší diferencovan jší volno asové aktivity; kdy je d raz kladen na vlastní aktivitu odsouzených a na p ímé využívání jejich podn t a návrh p i tvorb plán a obsahového zam ení volných aktivit.
Organickou a nedílnou sou ástí jsou režimová opat ení se všemi právy a povinnostmi odsouzených, zásadami dodržování po ádku a kázn . Kontrolou dodržování stanovených pravidel a požadavk komunitního systému jsou pov eni nejen zam stnanci, ale i sami odsouzení. Porušení stanoveného režimu je sankcionováno, a to nejen káze skou pravomocí, ud lováním negativních bod v hodnocení, ale i vlastními opat eními ze strany skupiny v zn ných – kritikou, nesouhlasem, averzí apod., formujícími skupinovou atmosféru (klima)
v dané skupin a odd lení jako celku. Dodržování stanoveného režimu se tak stává záležitostí všech zú astn ných – odsouzených i personálu. Ve ejné projednávání i drobných p estupk a nedostatk dává možnost k p ímému vyjád ení odsouzených a snižuje na minimum vznik a upev ování nežádoucích, antisociálních norem v neformálních skupinách odsouzených.
Uplat ování komunitního systému vyžaduje dodržování všech ustanovení režimu v odd lení i ze strany personálu SpO a dalších zam stnanc v znice. Znamená to d sledné dodržování
asového rozvrhu dne, který je stanoven ve vnit ním ádu v znice, plán akcí a aktivit, zásad spole enského chování, d slednost, jednotnost a systemati nost ve své innosti.
Komunita odd lení se schází denn v pracovních dnech, ve stanoveném ase.
Realizace komunitního systému vyžaduje:
a) pe livou p ípravu na stanovené akce a aktivity;
b) pr b žnou kontrolu a hodnocení odsouzených;
c) kontrolu p íprav na stanovené akce ur ené v zn ným, jde zejména o služby v odd lení vedoucích zájmových kroužk , autor sout ží, kvíz aj.;
d) zve ej ování stavu pln ní poslání specializovaného odd lení;
e) oce ování odsouzených za úsp šnost p i pln ní poslání odd lení;
f) stanovování dalších úkol a opat ení sm ujících k dosažení poslání SpO.
Obsahová nápl metod zacházení je rozpracována na období šesti m síc a tvo í základní cyklus redukce projev duševní poruchy nebo poruchy chování odsouzených.
Metodika hodnocení odsouzených za azených v SpO je uvedena v p íloze .8.
2.8.2 Aktivity program zacházení s odsouzenými ve specializovaném odd lení s poruchou duševní a poruchou chování (dále jen „SpO“)
Ve specializovaném odd lení s poruchou duševní a poruchou chování jsou akce realizovány v dob stanovené asovým rozvrhem aktivit programu zacházení, který je pravideln zpracováván.
Aktuální nabídka aktivit se lení na:
a) pracovní aktivity – šití panenek, rukod lná innost, úklid ve prosp ch v znice, práce na zahrad ;
