V ČESKOSLOVENSKU - KAUZA JAROSLAV TOMSA A SPOL. POLITICK É PROCESY 50. LET 20. STOLETÍ Technická univerzita v Liberci

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Historie

Studijní program: Historické vědy Studijní obor: Historie

POLITICKÉ PROCESY 50. LET 20. STOLETÍ V ČESKOSLOVENSKU - KAUZA JAROSLAV

TOMSA A SPOL.

POLITICAL TRIALS IN THE 1950'S IN CZECHOSLOVAKIA – THE CAUSE OF JAROSLAV TOMSA ET AL.

Diplomová práce: 11–FP–KHI–256

Autor: Podpis:

Iva Krupauerová

Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Lozoviuková, Ph.D.

Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

191 0 0 0 0 7

V Liberci dne 3. 5. 2013

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Politické procesy 50. let 20. století v Československu - kauza Jaroslav Tomsa a spol.

Jméno a příjmení autora: Iva Krupauerová

Osobní číslo: P10001006

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 3. 5. 2013

Iva Krupauerová

(5)

Poděkování:

Tímto bych chtěla poděkovat všem, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout, zejména vedoucí mé diplomové práce, Mgr. Kateřině Lozoviukové, Ph.D., za její nasazení a podporu. Dále patří můj velký dík všem pracovníkům archivů, které mi zpřístupnily v nich uložené materiály, především pracovníkům Archivu bezpečnostních složek MV a Národního archivu v Praze. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat Hance Šimonové za její ochotu a pomoc. Jí a Karlu Hlaváčkovi vděčím za zprostředkování osobních vzpomínek na život před procesem i po něm a oba pro mě byli velkou motivací k sepsání této práce.

(6)

RESUMÉ

Diplomová práce charakterizuje jeden z politických procesů 50. let 20. století, konkrétně se jedná o kauzu známou jako„Jaroslav Tomsa a spol.“.Případ patří mezi tzv. okrajové procesy, jež navazovaly na soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka a přímo souvisely s politickým požadavkem na definitivní odsouzení skautského hnutí. Vedle rekonstrukce a analýzy této kauzy bylo cílem popsat osudy jednotlivých obviněných, kteří stanuli před Státním soudem u krajského soudu v Liberci 27. června roku 1952.Na příkladu konkrétní kauzy

„Jaroslav Tomsa a spol.“ je zároveň zdokumentován systém fungování mechanismu výroby politických procesů v Československu.

Klíčová slova: politické procesy, komunistický režim, „kauza Jaroslav Tomsa a spol.“, skauti, političtí vezni, Státní soud, mimosoudní perzekuce, Liberec

ZUSAMMENFASSUNG

Die vorliegende Diplomarbeit charakterisiert einen der politischen Prozesse aus de 50. Jahren des 20. Jahrhunderts, konkret handelt es sich um den Rechtsfall, der als

„Jaroslav Tomsa und Ges.“ bekannt ist. Dieser Fall gehört zu den sog.

Randprozessen, die auf die Gerichtsprozesse mit der sog. illegalen Zentrale des tschechischen Pfadfinderwesens (tsch. Junák) anknüpften und die direkt mit der politischen Forderung auf eine endliche Verurteilung dieser Strömung zusammenhingen. Neben der Rekonstruktion und Analyse dieses Rechtsfalles lag das Ziel dieser Arbeit, die Schicksäle der einzelnen Eingeklagten zu beschreiben, die vor dem Staatlichen Gericht beim Bezirksgericht in Liberec am 21. Juni 1952 standen.

Am Beispiel des konkreten Rechtsfalles „Jaroslav Tomsa und Ges.“ wurde gleichzeitig auch das System beschrieben, wie der Mechanismus der Erzeugung von politischen Prozessen in der Tschechoslowakei funktionierte.

SUMMARY

The diploma thesis characterises one of the political trials from 1950s, namelythe lawsuit known as “JaroslavTomsa and Co.” This suit belongs to sc.

peripheral trialsthat followed the court trial with sc. illegal headquarters of Scout Movement (Czech: Junák) and were directly connected to the political demand for

(7)

definite sentence of this movement. Apart of the reconstruction of this lawsuit, the target was to describe the uniquefate of the accused that were brought to justice in State Court by the District Court in Liberec on 27^th June 1952. The example of the concrete lawsuit “JaroslavTomsa and Co” shows also the system of how the production mechanism of political trials worked.

Keywords: political trials, Communists, trial “Jaroslav Tomsa and Co.”, scouts, political prisoners, State Court, extrajudicial persecution, Liberec

(8)

Obsah

1. ÚVOD ... 8

2. KRITIKA PRAMENŮ A LITERATURY ... 11

2.1. KRITIKA PRAMENŮ ... 11

2.2. KRITIKA LITERATURY ... 14

3. POLITICKÉ PROCESY 50. LET ... 16

4. SKAUTING ... 25

4.1. SKAUTING V LIBERCI ... 29

4.2. SKAUTING AKOMUNISTICKÝ REŽIM ... 33

5. POLITICKÝ PROCES – KAREL PRŮCHA A SPOL. ... 37

5.1. ÚSTŘEDNÍ POSTAVA SKUPINY –KAREL PRŮCHA ... 37

5.2. IVAN MIKŠOVIČ – OSOBA SPOJUJÍCÍ PRŮCHOVU SKUPINU SKAUZOU JAROSLAV TOMSA ASPOL. ... 41

5.3. ŽALOBA ... 44

5.4. PROCES ... 45

5.5. ROZSUDEK ... 46

5.5.1. Hlavní skupina ... 46

5.5.1. Druhá pražská skupina ... 47

5.6. VĚZNĚNÍ AREHABILITACE ... 47

6. POLITICKÝ PROCES – JAROSLAV TOMSA A SPOL. ... 49

6.1. ŽALOBA ... 55

6.2. PROCES ... 58

6.3. ROZSUDEK ... 60

6.4. ODVOLÁNÍ... 62

6.5. ROZHODNUTÍ PREZIDENTA REPUBLIKY ZE DNE 4. KVĚTNA 1953 ... 65

6.6. REHABILITACE ... 65

7. JAROSLAV TOMSA – TOM ... 69

7.1. ŽIVOT PŘED ÚNOREM 1948 ... 69

7.2. PO ÚNORU 1948 ... 70

7.3. ZATČENÍ ... 72

7.4. PROCES AROZSUDEK ... 73

7.6. VĚZENÍ ... 75

7.7. ŽIVOT PO PROPUŠTĚNÍ ... 76

8. KAREL HLAVÁČEK STARŠÍ – STARÝ KAREL ... 78

8.1. ŽIVOT PŘED VÁLKOU ... 78

8.2. ODBOJ ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY ... 79

8.3. 1945—1948 ... 89

8.4. ŠETŘENÍ HLAVÁČKOVY ODBOJOVÉ ČINNOSTI RETRIBUČNÍMI SOUDY ... 89

8.4.1. První retribuce ... 90

8.4.1. Druhá retribuce ... 94

8.5. PO ROCE 1949 ... 100

(9)

8.6. ZATČENÍ ... 101

8.9. VĚZENÍ ... 105

8.10. ŽIVOT PO PROPUŠTĚNÍ ... 106

9. KAREL HLAVÁČEK MLADŠÍ – NIBOWAKA ... 108

9.2. PO ÚNORU 1948 ... 108

9.3. ZATČENÍ ... 109

9.5. ŽIVOT PO PROCESU ... 111

10. HANA HLAVÁČKOVÁ-ŠIMONOVÁ... 114

10.2. PO ÚNORU 1948 ... 116

10.4. ODVOLÁNÍ... 119

11. ZDENĚK JEŽEK - MUSKWA ... 122

11.2. PO ÚNORU 1948 ... 123

11.4. ODVOLÁNÍ... 126

12. OSTATNÍ V PROCESU JAROSLAV TOMSA A SPOL. ... 133

12.1. ZDENĚK PRÁGR -TETKA ... 133

12.2. OLDŘICH BECH -OLDA ... 134

12.3. V PROCESU SE NEOBJEVILI… ... 138

12.3.1. Václav Rubeš – Lobo... 138

12.3.2. Jiřina Halmichová -Janů a Eva Mrákotová-Sluková ... 139

13. ZÁVĚR ... 140

14. SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ... 143

14.1. PRAMENY ... 143

14.1.1. Archivní ... 143

14.1.2. Orální historie ... 143

14.1.3. Tisk ... 143

14.1.4. Tištěné prameny ... 143

14.2. LITERATURA ... 144

14.3. ONLINE DOKUMENTY ... 149

14.4. FILMOVÉ AROZHLASOVÉ DOKUMENTY ... 149

15. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 150

16. SEZNAM PŘÍLOH ... 153

(10)

1. Úvod

I v dnešní době stále přetrvává ve většinové společnosti při hodnocení nedávné historie bílé místo týkající se padesátých a počátku šedesátých let. Příčiny této

„amnezie české společnosti“ hledá Jiří Nehněvajsa jak v generační výměně osob, které byly aktivní v disentu a později se výrazně angaţovaly při obnově demokracie, tak v samotném charakteru zejména let padesátých. Po roce 1948 velké procento členů KSČ instrukcím strany skutečně věřilo a podle jejích pokynů nasazovalo všechny síly a nadšení pro vybudování lepších zítřků. Pro ty z nich, jeţ během Praţského jara prohlédli a po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy svůj postoj k reţimu přehodnotili, bylo ovšem ţádoucí nevzpomínat svoji komunistickou minulost. Zároveň začali v disentu zaujímat většinu lidé, kteří padesátá, případně šedesátá léta na vlastní kůţi nezaţili – při představování a hodnocení jejich role v protikomunistické rezistenci tedy ono období nefiguruje.¹ Vzhledem ke snaze komunistického reţimu o kriminalizaci příslušníků třetího odboje za účelem zastření jejich skutečné motivace (byli označováni za vrahy, zloděje, rozkradače národního majetku…),² zůstal některým takto falešně vytvořený obraz obětí a viníků natolik vryt v povědomí, ţe přetrval často aţ do současnosti.³

Přestoţe se politické procesy odehrávaly po celou dobu komunistického reţimu, v jeho tzv. zakladatelském období měly pro upevňování moci KSČ zásadní význam, neboť umoţňovaly zbavit se jak fyzicky, tak ideologicky představitelů všech skupin, proti nimţ se nastupující reţim vyhraňoval. Tito „třídní nepřátelé“ zastupovali ideje, které sovětský vzor označil ihned, nebo postupně v následujících letech jako

1 NEHNĚVAJSA, Jiří: Ţalářovaní, pronásledování a zneuznaní: Svědectví ještě ţijících obětí stalinismu v českých zemích, 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita 1997, ISBN 80-210-1718-X, s. 106-107.

2 Po roce 1989 to pro odsouzené znamenalo další komplikaci při dosaţení zadostiučinění – zákon č. 119/1990 Sb. O soudní rehabilitaci zrušil sice soudní rozhodnutí ohledně politických trestných činů, nicméně stále zůstával trest za trestné činy rehabilitací nedotčené (tzv. zbytkové tresty) – pro plnou rehabilitaci bylo tedy nutné podstoupit zdlouhavou soudní mašinerii s nejistým výsledkem.

NEDVĚDICKÝ, Kamil: Komunistické právo proti třetímu odboji, in: Třetí odboj: Kapitoly z dějin protikomunistické rezistence v Československu v padesátých letech 20. století, VEBER, Václav – BUREŠ, Jan – et al. (edd.), Plzeň, Aleš Čeněk 2010, ISBN 978-80-7380-306-3, s. 270-271.

3 Úzký kruh příznivců KSČ byl podáván jako ohroţená skupina přinášející oběti pro blaho

celku. TICHÝ, Martin: Několik poznámek o motivaci k třetímu odboji, výchozí podmínky, tradice a společenská východiska, in: Třetí odboj: Kapitoly z dějin protikomunistické rezistence

v Československu v padesátých letech 20. století, VEBER, Václav – BUREŠ, Jan – et al. (edd.), Plzeň, Aleš Čeněk 2010, ISBN 978-80-7380-306-3, s. 168.

(11)

nepřátelské – kladný vztah k zemím západního bloku, kapitalismus, víru v Boha, touhu po nezávislosti, samostatný názor… Procesy padesátých let se také vyznačovaly – i oproti normalizačním – větší tvrdostí udělených trestů a vyšší mírou pouţitého násilí v průběhu vyšetřování i výkonu trestu.

Cílem této práce je na základě popsání jednoho z politických procesů z padesátých let poukázat na mechanismy fungování komunistické justice a bezpečnostních sloţek v tehdejším Československu, ale zejména upozornit na fakt, ţe mechanismus výroby procesů mohl semlít kohokoli. Nezaměřoval se pouze na politické odpůrce, jako byl např. proces s Miladou Horákovou. Při uváţení principů fungování totalitních reţimů ani tak nepřekvapí, ţe obvinění a odsouzení mohlo postihnout čelní představitele reţimu, a to v procesu Slánský a spol. Zásadní a podle mého mínění často nedohodnocenou skutečností je fakt, ţe komunistická perzekuce mohla zasáhnout – a zasahovala opravdu kohokoli, bez ohledu na to, zda nějakou rezistenční činnost proti reţimu vyvíjel nebo vůbec vyvíjet chtěl. Stačilo být i pouhým členem některé ze skupin lidí, jeţ pro jejich zaloţení zařadil reţim mezi neţádoucí.

Ve své práci jsem se detailněji zaměřila na skupinu označenou Stb jako Jaroslav Tomsa a spol. Jedná se o jeden z procesů, které se měly definitivně vyrovnat s ideologií skautingu jako nepřijatelnou pro socialistickou mládeţ. Jako jeden z okrajových procesů nesla kauza Tomsa a spol. především poslání rozšířit povědomí o postoji reţimu ke skautingu v jednotlivých regionech – u tohoto konkrétně v libereckém. Na základě studia pramenů jsem se pokusila popsat všechny osoby do tohoto případu zataţené, nejvíce jsem se ovšem zaměřila na rodinu Hlaváčkových.

Práce je rozčleněna do dvanácti kapitol, z nichţ je většina rozšířena o podkapitoly, které dané téma blíţe specifikují. Úvodní čtyři kapitoly mají přiblíţit témata a oblasti, jimiţ se ve své práci zabývám. Nejprve jsem se zaměřila na kritiku dostupných pramenů a literatury, potom jsem ve stručnosti charakterizovala atmosféru období nástupu komunistického reţimu a roli politických procesů v ní. Následně jsem popsala vývoj skautského hnutí v českých zemích – zvlášť jsem vytkla jeho snahu o souţití s komunistickou mocí aţ do zákazu Junáka a také historii vzniku a fungování skautských oddílů přímo v Liberci aţ do jejich zákazu na počátku padesátých let.

(12)

Kauza Jaroslav Tomsa a spol. by nemohla být představena v úplnosti bez zmínění ústředního praţského procesu, na který byla navázána – tuto roli sehrála skupina Karel Průcha a spol., představená v páté kapitole. Popsala jsem zde ve stručnosti průběh celé kauzy z pohledu jejího hlavního „představitele“, Karla Průchy – od sledování a zatčení jednotlivých osob, přes vyhotovení ţaloby, průběh hlavního přelíčení a vynesení rozsudku, aţ po rehabilitační řízení v šedesátých letech. Vedle Karla Průchy jsem vytkla ještě podrobněji osudy Ivana Mikšoviče, kterým svým libereckým původem pozornost Stb do tohoto kraje nasměroval.

Hlavní část práce je rozčleněna do sedmi kapitol. Ústřední postavení mezi nimi má kapitola šestá, která představuje a shrnuje celý proces se skupinou Jaroslav Tomsa a spol. Následující kapitoly pak představují jednotlivé obţalované – Jaroslava Tomsu, Karla Hlaváčka st., Karla Hlaváčka ml., Hanu Hlaváčkovou, Zdeňka Jeţka, Zdeňka Prágra a Oldřicha Becha – ale také další osoby, které sice s touto skupinou měly těsné vazby, ale před soud se z různých příčin nakonec nedostali.

Stěţejní kapitoly vycházejí z pramenných materiálů, a to především z vyšetřovacího spisu proti Jaroslavu Tomsovi a spol. uloţeného u Archivu bezpečnostních sloţek Ministerstva vnitra v Praze a z pamětnických výpovědí získaných od Karla a Hany Hlaváčkových metodou orální historie. Nebyly to ovšem prameny jediné – kompletní soupis všech pouţitých pramenů a odborné literatury, kterou jsem pouţila pro komparaci i pro teoretický úvod, se nachází ve čtrnácté kapitole.

V závěru práce jsem se zaměřila na shrnutí zpracovávaného tématu a na popsání komplikací a úskalí, s nimiţ jsem se při psaní práce musela vypořádat. Dále jsem se pokusila nastínit moţné varianty dalšího bádání v rámci tématu regionálních politických procesů padesátých let.

(13)

2. Kritika pramenů a literatury

2.1. Kritika pramenů

Stěţejním pramenným materiálem se mi staly archivované dokumenty ze soudního procesu proti skupině Jaroslav Tomsa a spol. uloţené v Archivu bezpečnostních sloţek ministerstva vnitra v Praze a v Národním archivu v Praze. Zejména jsem vycházela ze skupinového vyšetřovacího spisu proti Jaroslavu Tomsovi a spol.⁴ a z fondů Státního soudu⁵ a Státní prokuratury v Praze.⁶ Zatímco obţaloba a rozsudek vypovídají spíše o tom, do jakého světla stavěl obviněné komunistický reţim, o ţivotě jednotlivých obviněných se lze nejvíce dozvědět z výslechů. Výslechy vedla Stb buď „ na někoho“, tedy na jinou osobu neţ na vyslýchaného,⁷ „na ţivotopis“, kdy měl dotazovaný vyprávět podrobně svůj ţivot, či vyslýchané navzájem konfrontovala se záměrem, aby jeden vyšetřovaný usvědčil druhého.⁸ Dále jsem čerpala informace ze svazku 7846 MV⁹ zabývajícího se jak konkrétně skupinou Karel Průcha a spol., tak na ni napojenými regionálními procesy, ze svazku č. 12829/381 týkajícího se konkrétně Zdeňka Jeţka a z několika dalších,¹⁰ vše z Archivu bezpečnostních sloţek. Z regionální provenience se o procesu se skupinou Jaroslav Tomsa a spol. zmiňuje liberecká městská kronika¹¹ a článek v týdeníku Cesta míru, obecní kronika i dobový tisk jsou uloţeny ve Státním okresním archivu v Liberci.¹²

Se všemi dokumenty z doby komunistického reţimu je nutné zacházet opatrně a kriticky. Hlavním cílem vyšetřování a následného přelíčení bylo dokázat vinu obţalovaných a odsoudit je. Ač na vyšetřované ze skupiny Jaroslav Tomsa

4 Archiv bezpečnostních sloţek, sign. V-235 LI.

5 Národní archiv, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 3 Ts i 43/52, Trestní spis Jaroslav Tomsa a spol.

6 NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní prokuratura, 66/52, Deník v trestní věci proti Jaroslavu Tomsovi a spol.

7 KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost: Státní bezpečnost 1948-1956, 1. vyd. Brno, Doplněk 1999, ISBN 80-7239-024-4, s. 140.

8 KAPLAN, Karel, pozn. 7, s. 144.

9 ABS, sign. 7846 MV.

10 ABS, sign. 305-401-2, sign. 325-104-3.

11 Státní okresní archiv v Liberci, fond MNV Liberec, kniha č. 143, Kronika města Liberce 1950- 1955, s. 36.

12 SOkA Liberec, sign. PC 30/1952, Cesta míru, roč. I, 1952, č. 19, 5. 7. 1952, s. 6.

(14)

a spol. nebyl vyvíjen takový stupeň psychického a fyzického nátlaku, jako u velkých monstrprocesů, moment směrování a upravování výpovědí, které pak byli vyslýchaní nuceni podepsat, zde byl bezpochyby přítomen. Nezastupitelnou roli také hrála dobová terminologie. Tento specifický jazyk odráţel mentalitu své doby – měl slouţit zájmům komunistické strany, a to především propagandě, neboť vše definoval jasnými, srozumitelnými termíny, které samy o sobě evokovaly kladný, či záporný postoj.¹³

Významnou část mé práce tvoří osudy rodiny Hlaváčkových, zejména Karla Hlaváčka st. – jeho odbojová činnost za druhé světové války a její následné hodnocení před retribučními soudy. Toto téma ovšem zajímalo i komunistickou justici.¹⁴ Karlu Hlaváčkovi st. je věnována část vyšetřovacího svazku V-5621 MV¹⁵ a V-235 LI¹⁶ a některé další,¹⁷ vše uloţeno v Archivu bezpečnostních sloţek. Retribuční trestní spis proti Karlu Hlaváčkovi st. se nachází ve Státním oblastním archivu Zámrsk.¹⁸

Dalším důleţitým pramenem pro mě byla vyprávění pamětníků. Měla jsem moţnost několikrát vést rozhovor s Hanou Šimonovou (Hlaváčkovou)¹⁹ a také s jejím bratrem Karlem Hlaváčkem.²⁰ Pamětnická svědectví jsou neocenitelným vnesením pohledu v oficiálních dokumentech komunistické justice záměrně potlačeného – jak to tehdy viděli, vnímali a proţívali sami odsouzení. Metoda orální historie má ovšem také své limity. Jedná se totiţ o události značně časově vzdálené. Vzpomínky mohou být zkresleny jak tímto odstupem, tak i pozdějšími záţitky a zkušenostmi dotazovaného, některé skutečnosti si paměť upraví podle známých faktů uvedených např. v literatuře, na jiné pak pamětníci třeba ani nechtějí

13 Př. V zájmu britského imperialismu, šířili poraţenecké podvratné názory, nenapravitelní reakcionáři, apod.

14 S Karlem Hlaváčkem byl na toto téma sepsán protokol ještě v roce 1963. ABS, sign. 325-99-1.

15 ABS, sign. V-5621 MV/33 a V-5621 MV/34.

16 ABS, sign. V-235 LI, podsvazek Hlaváček Karel.

17 Čerpala jsem zejména z ABS, sign. 310-78-4, sign. 325-128-2.

Hlaváčkovy činnosti za války ve spojení s Vladimírem Krajinou a skupinou Antimony se týká ovšem mnohem více svazků. Např. ABS, sign. 135-37-11, sign. 302-43-35, sign. 305-104-3, sign. 305-25-4, sign. 305-393-2, sign. 310-78-3, sign. 325-105-5, sign. 325-105-11, sign. 325-118-2.

18 Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond MLS Jičín, sign. Ls 138/48, karton č. 108.

19 Rozhovor s Hanou Šimonovou (roz. Hlaváčkovou) 8. 12. 2009, 5. 5. 2010 a 5. 4. 2013 v Liberci.

20 Rozhovor s Karlem Hlaváčkem ml. 5. 5. 2010 a 26. 4. 2013 v Liberci.

(15)

vzpomínat vůbec. Postupy a rizika při vedení rozhovorů s pamětníky popisuje Miroslav Vaněk v publikaci Orální historie.²¹

Některé paměti jsem měla k dispozici ve formě písemné. K rekonstrukci historie skautingu na Liberecku mi poslouţily vzpomínky sepsané Václavem Drbohlavem,²² které vycházely v měsíčníku 3. klubu OS Liberec v letech 1994-2004. Zajímavou informací z událostí československého skautingu po druhé světové válce je kníţečka Československo na Jamboree míru.²³ Dále jsem pro komparaci údajů o odbojové činnosti Karla Hlaváčka st. vyuţila pamětí Vladimíra Krajiny Vysoká hra.²⁴ Zásadním pramenem pro osobu Zdeňka Jeţka pro mě pak byla kniha Ve znamení neštovic,²⁵ v níţ se krom krátké epizody před soudem, ohlíţí za celým svým ţivotem, zejména za dobou svého působení v oboru mikrobiologie a epidemiologie pod záštitou WHO.

Dále jsem při své práci vyuţívala řadu edic pramenů. Přímo ke skautingu se vztahuje práce Miroslava Kopta Český skauting v dokumentech KSČ 1945-1948²⁶ a pro mě zásadní práce Jiřího Zachariáše Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vydává ediční řadu Sešity a také sborníky Securitas Imperii. Stěţejní prací mezi vydanými Sešity je pro politické procesy třídílná Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech,²⁷ ve své práci jsem také docenila informace ze Sešitu Státní bezpečnost v letech 1945-1953.²⁸

Pramenem k ţivotu v době komunistického reţimu můţe být také řada filmových dokumentů, např. sedmidílný dokumentární cyklus o osudech politických vězňů

21 VANĚK, Miroslav, et al.: Orální historie: Metodické a „technické“ postupy, 1. vyd. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2003, ISBN 80-244-0718-3.

22 Skautskou přezdívkou Rozita. DRBOHLAV, Václav: Drobečky z historie skautingu na Liberecku.

Liberec, 1994-2004. Vlastní archiv autora.

23 FANDERLÍK, Velen: Československo na Jamboree míru: Francie 1947, 1. vyd. Praha, Junácká edice 1947.

24 KRAJINA, Vladimír, et. al.: Vysoká hra: Vzpomínky, 1. vyd. Praha, Eva 1994.

25 JEŢEK, Zdeněk – JIRKŮ, Irena: Ve znamení neštovic: Český epidemiolog ve sluţbách WHO, 1.

vyd. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1805-2.

26 KOPT, Miroslav, et. al. (edd.): Český skauting v dokumentech KSČ 1945-1948, 1. vyd. Praha, Eva 2004.

27 ŠIMÁNKOVÁ, Alena, et. al. (edd.): Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech, 1.

vyd. Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR 2003-2004, 3 sv., ISBN 80- 86621-03-0.

28 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953: Organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních sloţek, 1. vyd. Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2007, ISBN 978-80-86621-27-2.

(16)

padesátých let Ztracená duše národa.²⁹ Český rozhlas – Rádio Česko prezentuje autentické vzpomínky v pořadu Příběhy 20. století.³⁰ Dalším zdrojem jsou nejrůznější online dokumenty.³¹

2.2. Kritika literatury

Obecné informace o politických procesech, jejich začátcích, principech fungování a dopadech na společnost jsem čerpala z publikace Karla Kaplana a Pavla Palečka Komunistický reţim a politické procesy v Československu.³² Velkou roli hrála v celém období komunistického reţimu Státní bezpečnost – poznatky o její struktuře a metodách mi poskytla práce Karla Kaplana Nebezpečná bezpečnost.³³ Společenské změny odstartované únorem 1948 nastiňuje kniha Bořivoje Nebojsy Zlatá léta padesátá³⁴ a statistickým vyhodnocením dotazníků politických vězňů je potom práce Ivana Ganďourka Ţalářovaní, pronásledovaní a zneuznaní. Svědectví ještě ţijících obětí stalinismu v českých zemích, rozšiřující studii Jiřího Nehněvajsy.³⁵

Ze skautské literatury se mimo zmíněné edice Český skauting v dokumentech KSČ 1945-1948 a Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol. věnuje procesům Karel Lešanovský v knize Se štítem a na štítě,³⁶ obsahující vzpomínky oslovených skautů vězněných komunistickým reţimem. Významné momenty z dějin československého skautingu shrnuje nejnovější publikace Skautské století.³⁷ K historii skautingu libereckého je významným průkopnickým pokusem práce Jana Mareše Junák v Liberci v letech 1920-1952.³⁸

29 Vznikl 2001. Odvysílán v České televizi v roce 2005.

30 Příběhy 20. století, in: Post bellum [online], [vid. 1. 5. 2013], dostupné z: http://www.hrdinove.cz/cz/pribehy-20-stoleti/pribehy-20-stoleti.aspx.

31 Totalita.cz [online], [vid. 1. 5. 2013], dostupné z: http://www.totalita.cz/

Paměť národa [online], [vid. 1. 5. 2013], dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/

Skautské století [online], [vid. 1. 5. 2013], dostupné z: http://www.skautskestoleti.cz/

32 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, 1. vyd. Brno, Barrister & Principal 2001, ISBN 80-85947-75-7.

33 KAPLAN, Karel, pozn. 7.

34 NEBOJSA, Bořivoj: Zlatá léta padesátá, 1. vyd. Tišnov, Sursum 1999, ISBN 80-85799-57-X.

35 NEHNĚVAJSA, Jiří, pozn. 1.

36 LEŠANOVSKÝ, Karel: Se štítem a na štítě: Nezradili skautský slib: Zpráva o tom, jak

českoslovenští skauti a skautky čelili komunistické zvůli a jak za to byli odměňováni, 1. vyd. Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2000, ISBN 80-238-5630-8.

37 ŠANTORA, Roman, et. al.: Skautské století: Dobrodruţný příběh 100 let českého skautingu, 1. vyd.

Praha, Junák - TDC 2012, ISBN 978-80-86825-72-4.

38 MAREŠ, Jan: Junák v Liberci v letech 1920-1952, SOČ 2006/2007, Liberec 2007.

(17)

Informace přímo k osobě Karla Hlaváčka st. a k jeho odbojové činnosti za druhé světové války lze nalézt v publikacích Smrt přála statečným Jiřího Šolce³⁹ a Nás ţivé nedostanou od Antonína Tichého.⁴⁰ Obě publikace vycházejí z pramenných materiálů. Dojem větší míry důsledné kritiky vzbuzuje novější práce Jiřího Šolce, nicméně v místech popisujících stejné okamţiky si knihy neodporují. K retribučnímu řízení proti Karlu Hlaváčkovi st. jsem vyuţila poznatky z připravované publikace Pavla Kmocha vycházející z jeho diplomové práce Provinění proti národní cti:

„Malá retribuce“ v českých zemích a Trestní nalézací komise v Benešově u Prahy⁴¹ a z knihy Lucie Jarkovské Odplata, či spravedlnost?⁴²

Zatímco k velkým monstrprocesům jiţ vyšla řada publikací, pro okrajové politické procesy padesátých let větší práce zatím chybí. Systematicky se jim věnují diplomové práce studentů na katedře historie Technické univerzity v Liberci, např. diplomová práce Terezy Střelečkové Politické procesy padesátých let – kauza František Zahrádka,⁴³ týkající se procesu proti českobudějovickým skautům.

Kompletní seznam všech vyuţitých pramenů a literatury je uveden na konci práce v kapitole 14.

39 ŠOLC, Jiří: Smrt přála statečným: Osudy doc. Vladimíra Krajiny a jeho spolupracovníků v českém domácím odboji za druhé světové války, 1. vyd. Praha, Vyšehrad 1995, ISBN 80-7021-147-4.

40 TICHÝ, Antonín: Nás ţivé nedostanou: Historie parašutistické skupiny Antimony, 1. vyd. Liberec, Severočeské nakl. 1969.

41 KMOCH, Pavel: „Malá retribuce“ v českých zemích a Trestní nalézací komise v Benešově u Prahy, Diplomová práce, Liberec 2012.

42 JARKOVSKÁ, Lucie: Odplata, či spravedlnost?: Mimořádné lidové soudy 1945–1948 na Královéhradecku, 1. vyd. Praha, Prostor 2008, ISBN 978-80-7260-206-3.

43 STŘELEČKOVÁ, Tereza: Politické procesy padesátých let – kauza František Zahrádka, Diplomová práce, Liberec 2010.

(18)

3. Politické procesy 50. let

Komunisté se snaţili odstranit své odpůrce, zejména z jiných politických stran, jiţ před „vítězným únorem“ 1948.⁴⁴ Během roku 1945 získali pod svoji kontrolu ministerstvo vnitra a z této pozice se často střetávali zejména s ministerstvem spravedlnosti Prokopa Drtiny. Šlo např. ještě před květnovými volbami roku 1946 o pokus politicky diskreditovat generálního tajemníka strany národně-sociální,⁴⁵ Vladimíra Krajinu, nařčením ze zrady odboje za druhé světové války. Ačkoli obţaloba, zaloţená vykonstruované výpovědi Karla Hermanna Franka,⁴⁶ byla snadno vyvratitelná, samotné postavení Krajiny před soud mohlo mít potenciální vliv na jeho politickou kariéru a výsledek voleb.⁴⁷ Krajina sám si přál, aby byla jeho věc projednána před soudem např. podle retribučního zákona, jehoţ verdikt by pomluvy s konečnou platností umlčel, nicméně nakonec byla v této věci sestavena pouze meziministerská komise,⁴⁸ před níţ se Krajina obhájil a jejíţ závěry prezentoval Drtina 6. listopadu roku 1946 – ovšem pouze vládě, nikoli široké veřejnosti.⁴⁹

Diskreditační účel měly i další provokace, jako byla Krčmáňská⁵⁰ nebo Mostecká⁵¹ aféra. Nakonec se ale do státního převratu 1948 ţádný proces s komunistickými politickými odpůrci, splňující všechny typické znaky pozdějších politických procesů, nekonal – snad i z obavy, ţe by se připravovaná konstrukce před

44 25. 2. 1948.

45 Československá strana národně sociální (ČSNS).

46 Více o falešném protokolu ABS, sign. 310-78-4, s. 17-19.

47 KAPLAN, Karel - PALEČEK, Pavel, pozn. 32, s. 11-12.

48 Národní socialisté, sociální demokraté, komunisté. Komise fungovala od 10. do 23. dubna roku 1946. KRAJINA, Vladimír, et. al., pozn. 24, s. 162.

49 KRAJINA, Vladimír, et. al., pozn. 24, s. 163-181.

50 10. 9. 1947 byla Petru Zenklovi, Janu Masarykovi a Prokopu Drtinovi doručena krabička s výbušninou. Ministr spravedlnosti Drtina nařídil prošetření celé záleţitosti. Ačkoli vyšetřování komunisté všemi moţnými způsoby zdrţovali a zamlţovali, šetřením státního zastupitelství v Olomouci se zjistilo, ţe krabičky vyrobil domovník krajského sekretariátu v Olomouci Jan Kopka. Tento výsledek také předloţil Drtina 21. 1. 1948 sněmovně. Komunisté plánovali vyrobit z krčmaňského případu jeden z prvních velkých politických procesů – vyšetřování tohoto případu mělo odhalit, ţe národní socialisté připravovali protikomunistický puč. TOTEV, Jonko: Krčmaňská aféra, in: Totalita.cz [online]. [vid. 28. 11. 2012]. Dostupné z:

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/a_krcman.php.

51 Mostecká aféra byla provokací Stb, nazývaná téţ Sever. Provokatéři Stb začali sestavovat budoucí ilegální skupinu Sever z účastníků druhého odboje a příslušníků československé brigády v SSSR.

V čele měl stát bývalý důstojník československé armády Pravomír Reichel. Cílem bylo tuto protistátní skupinu opět spojit s národně sociální stranou a tím ji diskreditovat, nicméně akce byla odhalena ministerstvem spravedlnosti. Politický proces Reichel a spol. se tedy mohl odehrát aţ po únorovém převratu – v květnu 1948. TOTEV, Jonko: Mostecká aféra, in: Totalita.cz

[online]. [vid. 28. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/a_most.php.

(19)

soudem zhroutila. Nicméně uţ fakt jejich přípravy znamenal atmosféru mnoţící se stále častějšími nezákonnostmi i stupňování rozvratu právního systému a právního vědomí společnosti. Tyto připravované procesy se pak staly jedněmi z prvních procesů nového komunistického reţimu.⁵²

Po únorovém převratu byla řada politiků bezdůvodně preventivně zadrţena. Na výtku prezidenta republiky sice došlo k jejich propuštění, nicméně dále nebyla energie ani odvaha to řešit, coţ znamenalo pro komunisty cennou zkušenost, co si mohou dovolit.⁵³ Řada oponentů komunistů prozřetelně emigrovala za hranice, takţe byla následně novým reţimem odsouzena „pouze“ v nepřítomnosti, aniţ měl státní aparát moţnost vynesený rozsudek vykonat.⁵⁴ Od potrestání všech funkcionářů nekomunistických stran nacházejících se v exilu nakonec politická místa i Stb upustily – v takovýchto procesech bylo odsouzeno nakonec jen několik osob, a to převáţně ještě v roce 1948.⁵⁵

Pro řadu lidí znamenal nástup nového reţimu přiblíţení splnění jejich snů a přání. Nebylo málo těch, co uvěřili komunisty hlásaným cílům, a byli proto při výstavbě a upevňování reţimu velmi aktivní. Rozhodující většina společnosti se – smířena či nesmířena – prostě snaţila najít své místo v nových poměrech. Našli se ovšem i tací, kteří odhodlaně bránili staré hodnoty a neváhali se pro ně stavět proti představitelům nových zákonů.⁵⁶ U řady dalších potom bylo motivací k odboji ohroţení jejich majetku nebo omezení práv a svobod, na něţ byli zvyklí, takţe ne všechen odboj začal hned po únoru roku 1948, vznikal postupně podle společenských změn a restrikcí.⁵⁷ V Československu měl odboj ovšem kvůli

53 Takto zatčen byl právě i Vladimír Krajina. KRAJINA, Vladimír, et. al., pozn. 24, s. 199-201.

54 Nicméně i v zahraničí mohl vzniknout po odsuzujícím rozsudku negativní ohlas, zejména od lidí, kteří nebyli do změny poměrů v Československu zasvěceni. Krajinův případ přetřásaly na popud sovětské tiskové agentury TASS londýnské komunistické noviny – Vladimír Krajina byl totiţ několik dní po smrti Beneše odsouzen v nepřítomnosti na 25 let těţkého ţaláře. Tato obvinění,

vykonstruovaná Bedřichem Pokorným, byla vyvrácena jiţ v roce 1946 vládní komisí, to ale nebránilo tomu, aby byla pouţita znovu. Krajina zaţaloval dotyčný novinový list za nactiutrhání, nicméně v první i druhé instanci tuto při prohrál, protoţe soud přiřkl TASS imunitu (jako instituci patřící cizímu státu, jeţ se proto nemusí místním soudům zodpovídat). Krajina se odvolal proto k Horní sněmovně, kde se jeho případu ujal 23. 11. 1949 lord Henry Vansittard a hlavně díky jeho nasazení získal z této strany Krajina alespoň morální zadostiučinění. KRAJINA, Vladimír, et. al., pozn. 24, s. 209.

56 KAPLAN, Karel - PALEČEK, Pavel, pozn. 32, s. 19.

57 TICHÝ, Martin, pozn. 3, s. 178.

(20)

fungující státní správě a husté síti ţeleznic a silnic málo prostoru k větším akcím, a tak se většinou omezoval spíše na rozšiřování letáků, organizování přechodů státních hranic, menší sabotáţe a pasivní přípravu na změnu poměrů po vojenské konfrontaci mezi západním a východním blokem, která byla podle mínění většiny obyvatel nevyhnutelnou budoucností.⁵⁸

Základní tezí reţimu byla ovšem existence třídních nepřátel a boj proti nim, aby mohl být nastolen socialismus a po něm komunismus. Zostřující se třídní boj nekorespondoval s relativně poklidným převzetím moci – a byla to komunistická strana, kdo určoval, kdo je třídní nepřítel.⁵⁹ A tak nebylo vůbec ojedinělé, ţe odsuzovaný odboj byl k protistátní činnosti provokován infiltrovanými členy Stb, nebo jí byl dokonce zcela od základů uměle vytvořen. Závadná činnost ovšem mohla být i zcela fiktivní. Do obrazu nepřátel reţimu se promítala mezinárodní situace a nebylo bez zásluhy konstrukcí Stb, ţe se vţdy našli odpovídající provinilci, souzení v ostatních zemích sovětského bloku, i v Československu.⁶⁰ Před soudem tak mohl stanout úplně kdokoli, i lidé, co proti reţimu nic nepodnikali, i samotní představitelé reţimu.⁶¹ Za potenciální nepřátele byli povaţováni ovšem také členové „závadných“

organizací⁶² nebo lidé s „nevhodným“ třídním původem.⁶³

Vzhledem k tomu, ţe vše bránící cestě k socialismu bylo prezentováno jako protiústavní a nezákonné, odpor proti komunistickému reţimu neměl ţádnou legální platformu, na které by se mohl vyjádřit.⁶⁴ Tzv. třídnímu nepříteli se nepřiznávala ţádná ze základních práv a svobod.⁶⁵ Výroba nepřátel reţimu pomocí provokací nabyla v letech 1948-1952 značných rozměrů a stala se běţnou praxí v práci

58 TICHÝ, Martin, pozn. 3, s. 172.

59 NEDVĚDICKÝ, Kamil, pozn. 2, s. 260-261.

60 Vyprovokované byly např. akce Skaut, Světlana, Bílá legie, Kámen, Hrad. KALOUS, Jan: Státní bezpečnost a třetí odboj v letech 1948-1951, in: Třetí odboj: Kapitoly z dějin protikomunistické rezistence v Československu v padesátých letech 20. století, VEBER, Václav – BUREŠ, Jan – et al.

(edd.), Plzeň, Aleš Čeněk 2010, ISBN 978-80-7380-306-3, s. 277-278.

62 Junák, Orel, církev, … kterákoli organizace, jeţ nechtěla přijmout KSČ jako svrchovanou nadřízenou moc.

63 Přesto podle Nehněvajsy kolem třetiny odpůrců reţimu patřilo k dělnickým vrstvám, jejichţ zájmy podle svých proklamací komunistický reţim chtěl chránit. NEHNĚVAJSA, Jiří, pozn. 1, s. 15.

64 NEDVĚDICKÝ, Kamil, pozn. 2, s. 262.

65 Tamtéţ, s. 267.

(21)

operativních⁶⁶ útvarů – nikým nezakazovanou, trpěnou prokurátory, soudci i funkcionáři ministerstva spravedlnosti.⁶⁷

Politické procesy a perzekuce vlastních občanů se staly v počátečním období nastupujícího komunistického reţimu⁶⁸ nepostradatelným prostředkem upevnění moci. Získat monopol na pravdu znamenalo získat ničím neomezovanou moc.⁶⁹ Proti všudypřítomným nepřátelům bylo nutné zavést nové, přísnější právní normy a opatření, krom toho byla stávající občanská a politická práva postupně oklešťována a rušena. Řada nových zákonů přímo odporovala ústavě, staré zákony byly nahrazovány politickými směrnicemi komunistického vedení.⁷⁰ Tomu napomohla zejména personální výměna pracovníků justice za spolehlivé komunisty – patřičné právní vzdělání k tomu ovšem měl málokdo, v tom situaci řešil aţ příliv absolventů právnické školy pracujících po roce 1950. V justičním aparátu ovšem měli tito

„dělničtí prokurátoři a soudci“ privilegované postavení, neboť nízkou úroveň svého právnického vzdělání údajně vyrovnávali uvědomělým „třídním instinktem“.⁷¹ Také se ovšem řídili příslušnými směrnicemi bez hlubší znalosti platných právních norem bez pochybností.⁷²

Co se týče zákonů nejvíce pouţívaných při politických procesech, zprvu byli obţalovaní souzeni za protistátní činy podle zákona na ochranu republiky č. 50 z roku 1923,⁷³ od října 1948 platil zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231,⁷⁴od 1. srpna 1950 do 1. ledna 1962 se trestné činy politické povahy soudily podle nového československého trestního zákona⁷⁵ č. 86/1950 Sb.⁷⁶Kaţdý zákon se

66 V roce 1948 došlo podle sovětského vzoru k nahrazení pojmu zpravodajství slovem operativa.

DVOŘÁKOVÁ, Jiřina, pozn. 28, s. 14.

68 Tzv. zakladatelské období 1948-1954, viz KAPLAN, Karel - PALEČEK, Pavel, pozn. 32, s. 18.

70 Tamtéţ, s. 20.

73 Zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. s účinností od 1. 5. 1923, zrušen 24. 10. 1948. Zákon č.

50/1923 Sb. Národního shromáţdění na ochranu republiky [online], [vid. 11. 4. 22013], dostupné z:

http://spcp.prf.cuni.cz/lex/50-23.htm.

74 Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky účinný od 24. 10. 1948 do 1. 8. 1950. Zákon č. 231/1948 Sb. [online], [vid. 28. 11. 2012], dostupné z:

http://www.totalita.cz/txt/txt_zakon_1948-231.pdf.

75 Zákon č. 86/1950 Sb. se stal od základu novým právním předpisem. Všeobecným a nezbytným znakem kaţdého trestného činu byla podle něj jeho společenská nebezpečnost a přitěţující okolností pak nepřátelství k lidově demokratickému zřízení nebo ohroţení jeho zájmů. DVOŘÁKOVÁ, Jiřina, pozn. 28, s. 111.

(22)

od toho předchozího odlišoval stoupající tvrdostí a větší šíří činů povaţovaných za trestné. Nejvíce takto klasifikovaných činů projednal Státní soud,⁷⁷ před ním a po něm je řešily krajské soudy.⁷⁸

Velkou roli hrála v politických procesech Státní bezpečnost, která jako taková byla ustavena 31. prosince roku 1947 sjednocením státně bezpečnostních a zpravodajských sloţek v rámci jediné instituce.⁷⁹ Po převratu v únoru 1948 narůstal počet zaměstnanců Stb nepřetrţitě po dobu pěti let.⁸⁰ Důvodem bylo jak rozšiřování rozsahu činnosti o další oblasti, tak ale i strach vedoucích představitelů KSČ o upevnění reţimu a o jejich vlastní osoby, uplatnění sovětské organizace a nábor mladých nezkušených lidí, kde se nedostatek zkušeností vyvaţoval právě nabráním většího počtu nováčků. Zároveň i v řadách Stb probíhaly politické čistky, takţe skutečný nábor byl vyšší, neţ lze z počtu zaměstnanců vyčíst.⁸¹ Pozici Stb posílil vznik ministerstva národní bezpečnosti⁸² 23. května roku 1950, coţ bylo faktickým povýšením Stb na ministerstvo a rozšířením její agendy o oblasti⁸³ dosud obstarávané národními výbory.⁸⁴ Ministerstvo národní bezpečnosti sice zaniklo sloučením s ministerstvem vnitra 11. září roku 1953, nicméně se jednalo spíše o nový název ministerstva bezpečnosti – agenda ministerstva vnitra jen doplnila činnost Stb, jeţ mu ovšem byla nadřazena.⁸⁵

Význačnou pozici Stb upevnilo i působení sovětských poradců v jejích řadách v letech 1949-1950. Tvořili ucelenou, vnitřně organizovanou skupinu, která získala rychle v řízení Stb vůdčí postavení. Jejich rady a pokyny byly téměř bez výhrad plněny, a to i přes to, ţe neměli ţádnou zákonnou ani politickou odpovědnost za svá

76 Trestní zákon č. 86/1950 Sb. s účinností od 1. 8. 1950, zrušen 1. 1. 1962. Trestní zákon č. 86/1950 Sb. [online], [vid. 11. 4. 2013], dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/tridni-

justice/zakon86-87-1950.pdf.

77 Činný od 6. října 1948 aţ do konce roku 1952. V roce 1953 jeho agendu přebrala Generální prokuratura, krajské prokuratury a soudy. KAPLAN, Karel, pozn. 7, s. 107.

79 KALOUS, Jan, pozn. 63, s. 276.

80 V prosinci roku 1947 bylo u Stb zaměstnáno 2 793 osob, v únoru roku 1949 jiţ 4 351 osob, v červnu roku 1950 to bylo 5 708osob, koncem roku 1951 8 621 osob, v roce 1952 pak 9 502 osob a v roce 1953 podle odhadu na 13000 zaměstnanců, aţ potom nastal jistý pokles. KAPLAN, Karel, pozn. 7, s. 11-12.

82 Ministerstvo národní bezpečnosti bylo zřízeno vládním nařízením č. 48 Sb. DVOŘÁKOVÁ, Jiřina, pozn. 28, s. 161.

83 Např. občanské průkazy, hlášení obyvatel, zbraně …

85 Tamtéţ, s. 17.

(23)

rozhodnutí, zodpovídali se pouze moskevské centrále. To ovšem na druhou stranu přispívalo k jejich výsadnímu postavení – přišli „přímo od Stalina“. Poradci tak byli pro ostatní pracovníky Stb vzorem, působivá pro ně byla zejména jejich bezohlednost a důslednost a jejich postupy byly povaţovány za skutečný třídní postoj v boji proti nepřátelům. Poradci zavedli do vyšetřování ucelený systém různých forem násilí,⁸⁶ jejichţ kombinace měla přivést vyšetřovaného co nejrychleji k psychickému zlomu a tedy ke spolupráci. Jejich vkladem byly také otázkové protokoly a scénáře soudního líčení. Posláním sovětských poradců bylo především uplatnění sovětských metod řízení a činnosti a také podřízení československé bezpečnosti moskevské centrále (ta prostřednictvím poradců ovládala Státní bezpečnost a zpravodajství v celém sovětském bloku).⁸⁷ V pozdějších letech se počet poradců značně sníţil, jejich přítomnost v Československu však skončila aţ roku 1990.⁸⁸

Stb vedla seznamy podezřelých, shromaţďované pro jednotlivé případy do svazků – kdyţ bylo informací dostatek, došlo na zatýkání a domovní prohlídky.⁸⁹Při následném vyšetřování bylo cílem donutit zatčené k podepsání přiznání jakýmikoli prostředky.⁹⁰ Kdo byl zatčen Stb, musel být usvědčen a odsouzen nebo nějak potrestán, jinak by to podrývalo autoritu Stb – kaţdý zatčený Stb byl totiţ nepochybně vinen, jen bylo nutné to z něj dostat.⁹¹

Justice měla v pojetí Stb jedinou funkci – dodat zdání legality předem dohodnutým rozsudkům, jeţ doporučily komunistické orgány. Ústřední postavou soudů a hlavním článkem výkonu justice a jejího aparátu se stali místo soudců prokurátoři.⁹² Soudci se měli řídit jejich návrhy nebo rozhodovat po dohodě s nimi.⁹³ Role obhajoby byla minimalizována na závěrečnou řeč s prosbou o shovívavost při udílení rozsudku. Pokud se obţalovaní proti rozsudku odvolali, většinou je čekalo zpřísnění uděleného trestu.⁹⁴Umonstrprocesů se stávalo soudní přelíčení předem

86 Nepřetrţité výslechy, noční výslechy, přerušovaný spánek, temnice, psychologický nátlak…

87 KAPLAN, Karel, pozn. 7, s. 25-28.

88 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina, pozn. 28, s. 152.

90 Tamtéţ, s. 189.

(24)

zinscenovaným divadlem, kde měl kaţdý svoji přidělenou roli, ze které neměl vybočit a obţalovaní se museli naučit své výpovědi nazpaměť.⁹⁵

Krom zbavení se potencionálních nepřátel měly politické procesy také funkci výchovnou – měly celé společnosti ukázat, co je správné a co ne a zároveň šířit a zachovávat atmosféru strachu a nejistoty. Nedílnou součástí procesů byla proto propagační kampaň v televizi a denním tisku a často moţnost zúčastnit se soudního přelíčení.⁹⁶ Na velkou část společnosti to opravdu zamýšlený vliv mělo – buď předkládaným „faktům“ lidé uvěřili, nebo minimálně neodmítali, ţe tomu tak mohlo být. Mělo to důsledek na fungování mezilidských vztahů, na kulturu, politiku, hospodářství i právo, na morální stav společnosti.⁹⁷

Od roku 1953 přestával mít komunistický reţim zájem na veřejných politických procesech, ač se s vyloučením veřejnosti nadále konaly. Příčinou byly politické změny v zemích sovětského bloku, kde nastal čas revizí procesů a rehabilitací.⁹⁸ První větší krize komunistického reţimu zřetelně postihla i Stb, pro niţ byla výroba politických procesů v podstatě hlavní pracovní náplní. Nyní si musela hledat nový směr, jelikoţ však udrţení reţimu nebylo pro KSČ bez pomoci Stb představitelné, s podporou politických představitelů našla Stb nakonec svoje nové pole působnosti zejména ve výstavbě agenturní sítě⁹⁹ a rozsáhlém sledování a kontrole společnosti.¹⁰⁰ V Československu byla ustavena první rehabilitační komise¹⁰¹ 10. ledna roku 1955, jejím cílem bylo přezkoumání některých soudních případů od roku 1948 z hlediska výše trestu. Z 6 978 prověřovaných případů se komise zabývala především procesy s komunistickými funkcionáři (krom velkých procesů) a k nápravě křivd, příčin a důsledků přispěla jen nepatrně. Revize byla pod kontrolou komunistického vedení stejně, jako původní procesy, a navíc komisi tvořili lidé, co procesy předtím připravovali. Proto docházelo k potvrzení trestů nebo přinejlepším ke sníţení jejich délky při zachování viny. Revize byla dokončena v říjnu 1957.¹⁰²

96 Tamtéţ, s. 207.

97 Tamtéţ, s. 211.

98 Tamtéţ, pozn. 32, s. 45-46.

99 Pojem agentura je jedním z ruských výrazů zaváděných do činnosti Stb po roce 1948, označoval pouţívání spolupracovníků. DVOŘÁKOVÁ, Jiřina, pozn. 28, s. 14.

101 Předsedou byl Rudolf Barák.

(25)

Politických vězňů – nekomunistů se dotkly spíše amnestie. Tu největší udělil v roce 1960¹⁰³ prezident Antonín Novotný. Amnestie ale zachovávala vinu a tím udrţovala omilostněné ve strachu před návratem do rukou Stb, takţe ač byla v polovině 60. let díky amnestiím většina politických vězňů na svobodě, z hlediska spravedlnosti jim náprava nebyla zjednána ţádná.¹⁰⁴ Velkou rehabilitací se stal aţ zákon č. 82 z roku 1968, jeho účinky však byly po nástupu tzv. normalizace značně revidovány, takţe plná rehabilitace se stala moţnou aţ po pádu komunistického reţimu¹⁰⁵ zákonem č. 119 z roku 1990.¹⁰⁶

Politické procesy pouţíval komunistický reţim po celou dobu své existence. Největší vlny politických procesů se ovšem soustředily na období, kdy bylo potřeba výrazně upevnit moc – tedy do let 1948-1954 a potom na počátek 70. let. První vlna měla oproti normalizačnímu soudnictví nesrovnatelně krutější tresty a dvakrát vyšší počet odsouzených, také ji charakterizovala zjevná nezákonnost a vysoká míra fyzického násilí.¹⁰⁷ Statisticky dokazatelný počet obětí politických procesů za celou dobu existence komunistického reţimu je rovný počtu vystavených amnestií – tedy 264 429 osob. Toto číslo však není konečné, krom obvinění z trestných činů proti republice se politická obvinění skrývala i za obţaloby z hospodářských deliktů (okresní soudy), nejsou zde započítány tresty uloţené komisemi národních výborů ani lidé věznění bez soudů v Táborech nucené práce,¹⁰⁸ internovaní řeholníci nebo násilně povolaní branci do Pomocných technických praporů – a čísly nelze samozřejmě postihnout vůbec perzekuci mimosoudní.¹⁰⁹

103 Zákon č. 54/1960 Sb. Rozhodnutí presidenta a vlády Republiky československé ze dne 9. května 1960 o amnestii. Zákon č. 54/1960 Sb. [online], [vid. 28.11.2012], dostupné z: http://www.trestni- rizeni.com/dokumenty/amnestie-z-9-kvetna-1960.

104 Těm, kteří znovu stanuli před soudem, se k novým trestům započítávaly i tzv. zbytkové tresty, tedy doba odnětí svobody, jeţ jim byla při výkonu prvního trestu odpuštěna. Tyto zbytkové tresty byly přitom ve velké většině mnohem delší neţ trest nový. JOKLOVÁ, Kateřina: Liberecký monstrproces Emil Weiland a spol., in: Fontes Nissae: Prameny Nisy: Regionální historický sborník X., Liberec 2009, ISBN 978-80-7372-553-2, s. 142.

106 Zákon č. 119 z roku 1990 o soudní rehabilitaci [online], [vid. 28. 11. 2012], dostupné z:

http://www.ustrcr.cz/data/pdf/normy/sb119-1990.pdf.

108 Zákon o táborech nucené práce (TNP) přijal parlament 25. 10. 1948 – moţná internace bez rozhodnutí soudu, viz KAPLAN, Karel - PALEČEK, Pavel, pozn. 32, s. 30.

Zákon č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce [online], [vid. 28. 11. 2012], Dostupné z:

http://www.totalita.cz/txt/txt_zakon_1948-247.pdf.

(26)

Stb se podílela na realizaci politiky KSČ po celou dobu existence komunistického reţimu. Těţiště její působnosti se přesunulo od přípravy velkých politických procesů na agenturní činnost, ale její hlavní poslání – ochrana komunistické moci – se nezměnilo.¹¹⁰ K tomu jí napomáhala síť tajných spolupracovníků¹¹¹ – agentů, důvěrníků a vědomých i nevědomých informátorů, jejichţ vysoké procento mělo ovšem vliv na pokřivení společnosti po stránce mezilidských vztahů, neboť nikdo nevěděl, kdo z jeho sousedů či známých donáší.

111 Tajným spolupracovníkem se stal málokdo dobrovolně (z přesvědčení) – nejčastější verbování bylo na základě kompromitujících materiálů, ať jiţ skutečných (trestný čin), tak vytvořených

a podvrţených samotnou Stb. KAPLAN, Karel, pozn. 7, s. 78-79.