• No results found

VYUŽITÍ ARTEFILETIKY PRO DĚTI

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "VYUŽITÍ ARTEFILETIKY PRO DĚTI"

Copied!
141
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

VYUŽITÍ ARTEFILETIKY PRO DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU

Bakalářská práce

Studijní program:

Studijní obor:

Autor práce:

Vedoucí práce:

B7505 – Vychovatelství

7505R004 – Pedagogika volného času Denisa Černá

MgA. Jana Konvalinková, Ph.D.

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Ráda bych poděkovala MgA. Janě Konvalinkové, Ph. D., za příjemnou spolupráci, poskytnutí užitečných rad a za odborné vedení bakalářské práce. Dále pak paní ředitelce, Mateřské školy ŠkaTULka, MgA. Ivaně Honsnejmanové, za možnost realizace praktické části bakalářské práce. Jedno z největších poděkování bych ráda věnovala mé rodině, která mi studium umožnila a po celou dobu studia mě podporovala.

(6)

Anotace

Cílem bakalářské práce „Využití artefiletiky pro děti předškolního věku“ bylo vytvořit, realizovat a zhodnotit program na dvě roční období s využitím artefiletiky pro děti předškolního věku. V teoretické části práce je uvedena charakteristika pojmu artefiletika.

Dále zde není opomíjena práce pedagoga v artefiletice a jeho vliv na jedince. Na závěr je zde zmínka o metodách výchovy Montessori a Waldorfu. Praktická část práce je rozdělena do dvou tematických celků, zima a jaro. Tyto celky jsou tvořeny metodickými listy a seznamují účastníky s tradicemi a zvyky, které patří k adventu a poté k začínajícímu jaru.

Klíčová slova:

artefiletika, reflektivní dialog, Montessori pedagogika, Waldorfská pedagogika, advent

(7)

Annotation

The goal of this thesis "Use artefiletion for preschool children" was to develop, implement and evaluate the program for two seasons using artefiletic methods for preschool children. The theoretical part contains characteristics of the concept of artefiletic. Furthermore, there is not neglected work of teachers in artefiletic and its impact on individuals. In conclusion, there is mention of a Montessori education methods and Waldorf methods. The practical part is divided into two thematic units – winter and spring.

These units consist of methodical sheets and familiarize participants with traditions and customs, that belong to the advent and then the beginning of spring.

Keywords:

artefiletics, reflective dialogue, Montessori pedagogy, Waldorf pedagogy, advent

(8)

Obsah

Úvod ... 10

1. Artefiletika ... 12

1.1 Vymezení pojmu ... 12

1.2 Reflektivní dialog... 13

1.3 Cíle artefiletiky ... 14

1.4 Pedagog a artefiletika ... 15

2. Předškolní zařízení ... 16

2.1 Metody výuky ... 16

2.1.1 Marie Montessori a metoda Montessori ... 16

2.1.2 Rudolf Steiner a metoda Waldorf ... 17

2.1.3 Můj názor na tyto metody ... 18

3. Artefiletika v praxi ... 20

3.1 Charakteristika mateřské školy ŠkaTULka ... 20

3.2 Stručný popis programu – zima, jaro ... 20

4. Zima – metodické listy ... 22

4.1 První adventní týden ... 22

4.1.1 Loučíme se s podzimem, vítáme zimu. ... 22

4.1.2 Jak se v zimě oblékáme. ... 25

4.1.3 Vánoční příběh o Betlému, první tvorba betlému ... 27

4.1.4 Seznamujeme se s adventem a s významem první adventní svíčky, tvorba hvězd, jako symbolu vnitřního světla, tepla a soudržnosti třídy. ... 30

4.2 Druhý adventní týden ... 33

4.2.1 Mikuláš, čert a anděl ... 33

4.2.2 Peklo peklíčko; čerti z novin ... 36

4.2.4 Seznámení s druhou adventní svíčkou, tvorba betlému... 40

4.3 Třetí adventní týden ... 42

4.3.1 Pečeme cukroví. ... 42

4.3.2 Význam třetí adventní svíčky, tvorba krmítek pro ptáčky ... 46

4.3.3 Dotváření betlému (výroba oveček a dalších zvířátek) ... 49

4.4 Čtvrtý adventní týden ... 52

4.4.1 Význam čtvrté adventní svíčky, dotvoření betlému (postav) ... 52

4.4.2 Živý betlém – dramatizace ... 54

5. Jaro – metodické listy ... 58

(9)

5.1 První jarní týden – Morana ... 58

5.1.1 Učíme se tanec a říkadla, abychom Moranu odtáhli pryč. ... 58

5.1.2 Tvorba malých Moran, rituál s velkou Moranou. ... 61

5.2 Druhý jarní týden – Velikonoce ... 63

5.2.1 Velikonoční pohádka – dramatická výchova ... 63

5.2.2 Tvorba velikonočních kuřátek ve skořápce, zajíčků a stavění jejich obydlí. ... 66

5.3 Třetí jarní týden – Studánky ... 70

5.3.1 Hra na víly, vodníky a různé jiné bytosti vodních toků a ploch. ... 70

5.3.2 Čistíme studánku. ... 73

5.4 Čtvrtý jarní týden – Klíčení semínek ... 77

5.4.1 Pokus – klíčení semínka, básničky pro podporu růstu semínka ... 77

5.4.2 Rozkvetlá, jarní louka, aneb barvíme si svět ... 81

Závěr ... 85

Seznam zdrojů ... 87

Přílohy ... 90

a) Úkoly do oříšku od anděla ... 90

b) Uvítací rituál pro zimu i jaro ... 92

c) Závěrečný rituál pro zimu ... 93

d) Příběh z Betléma ... 94

e) Velikonoční pohádka o kohoutech, bouřce a duze ... 95

f) O studánce ... 97

g) Jak zasadili semínko ... 99

h) Jaro – Jiří Havel ... 101

i) Jaro už je tu ... 102

j) Závěrečný rituál pro jaro ... 103

Přílohy- výtvarné šablony ... 104

1) Hvězda nad betlém ... 104

2) Silueta postavy k tvorbě Mikuláše, anděla a čerta ... 105

3) Mikuláš, anděl, čert- doplňky ... 106

4) Zvířata do Betléma ... 107

5) Velikonoční zajíc ... 108

6) Velikonoční pohádka (obrázky k dramatizaci) ... 109

7) Origami ... 124

Seznam fotodokumentace ... 126

(10)

Úvod

Práce, kterou se chystáte právě teď listovat, je nabídkou možností, jak pracovat s dětmi v artefiletické dílně. K myšlence zaměřit závěrečnou práci na artefiletiku jsem se dostala díky praxi na střední škole. V mateřské škole, kde praxe probíhala, byli velmi inovativní a novým věcem otevření pedagogové, kteří do svých hodin artefiletiku začlenili.

Jejich práce s dětmi mě velice zaujala a tak jsem se o toto téma začala zajímat více.

Artefiletika rozvíjí osobnost dítěte v mnoha směrech, lze ji brát jako možnost odpočinku a relaxace. Velkým kladem této oblasti je skutečnost, že jedinec, který se zapojí do uměleckých aktivit, nemusí být nijak zvlášť nadaný. Ve výchově zahrnující umělecký projev je člověk schopen vytvořit smysluplná díla, pomocí vyjádření jeho pocitů, myšlenek a jiných skutečností jeho života. Z umělecké činnosti by si jedinci měli odnášet v prvé řadě radost. Existuje mnoho možností, jak vnímat uměleckou tvořivost jako činnost i jako terapii. Já tuto skutečnost vidím právě v artefiletice.

Hlavním cílem mé bakalářské práce je vytvořit, realizovat a zhodnotit program na dvě roční období s využitím artefiletiky pro děti předškolního věku. Mezi další cíle patří seznámení dětí s tradicemi spojenými s adventním časem a s tradicemi spojenými s příchodem jara. Důležitým cílem je rozvoj tvořivosti, rozvoj schopnosti vyjádřit své pocity a prožitky z dané činnosti a rozvoj komunikačních dovedností. Tato práce by měla sloužit jako inspirace pedagogům, kteří s artefiletikou v mateřských školách pracují.

Práce je rozdělena do dvou částí. Na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je vymezen pojem artefiletika. Dále se práce zaměřuje na cíle artefiletiky, reflektivní dialog a pedagoga v artefiletice. Seznamuje s metodami Montessori a Waldorf.

Praktická část je věnována programu zaměřenému na zimu a jaro. Program je rozdělen do dvou částí, kdy se v první části pohybujeme v zimním čase, přesněji v období adventu.

V druhé části se loučíme se zimou a vítáme jaro. Obě části jsou rozděleny do čtyř týdnů a jsou tvořeny formou metodických listů. Každý metodický list je zakončen evaluací.

Program je zaměřen na zvyky a tradice, na které se v dnešní uspěchané době pozapomíná nebo není čas a prostor k jejich rozpracování. Celý program vychází z artefiletiky, jejímž

(11)

cílem je poskytnout člověku příležitost k odhalení vlastních možností i mezí. Snaží se o vytvoření prožitku z daných činností.

(12)

1. Artefiletika

1.1 Vymezení pojmu

„Pojem Artefiletika je odvozen z latinského „ars, artis“= umění, a řeckého slovního kořene“-fil-„, který představuje vztah nebo příznivý postoj (např. „mít rád“).

V tomto případě se týká tzv. aletického pojetí výchovy, které je založeno na respektování osobních zkušeností i potřeb žáků a směřuje k jejich intelektuálnímu a morálnímu rozvoji prostřednictvím reflektivní komunikace.“ (Slavík, 2001, s. 12)

Artefiletika je často spojována s arteterapií, přitom se artefiletika od arteterapie vymezuje záměnou pojmu terapie za filetiku. Je důležité si uvědomit, že arteterapie se zaměřuje na jedince, který je duševně nemocný s cílem jeho utrpení odstranit a dále podporovat jeho proměnu. Artefiletika je zaměřena na vzdělávání jedince, na jeho výrazové projevy, na rozvoj tvořivého umění a na prevenci sociálně patologických jevů.

(Slavík, 1997)

„Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z umění a expresivních kulturních projevů (výtvarných, dramatických, hudebních, apod.) a směřuje k poznávání i sebepoznávání prostřednictvím reflektivního dialogu o zážitcích z expresivní tvorby nebo vnímání umění.“ (Slavíková, Slavík, Eliášová, 2007, s.

15)

Artefiletiku můžeme také charakterizovat jako nástroj, který slouží k uplatnění aktivit ve výchově a vzdělávání, jehož hlavním principem je spojit výrazový projev ve hře s reflexí v rámci dialogu. To znamená, že se jedinci po provedení aktivity snaží vše zhodnotit. Tím dochází k sebepoznání, k sebehodnocení a k rozvoji komunikačních dovedností. Dle mého názoru se díky tomuto přístupu dokážou jedinci lépe uplatnit v životě a mají předpoklady k dobrému soužití s ostatními lidmi. Artefiletika rozvíjí tvořivost dítěte a zabývá se především vizuální stránkou, ale můžeme v ní nalézt i ostatní druhy uměleckých aktivit (dramatickou, hudební nebo literární). Řadíme ji k osobnostně orientované výchově, která usiluje o respektování přirozených potřeb dítěte a má snahu

(13)

o vytváření co nejlepších podmínek pro jeho individuální rozvoj. (Slavíková a kol., 2003, s. 10)

Artefletika je zvláštní pojetí výtvarné nebo v širším smyslu expresivní výchovy, která se dotýká hranic arteterapie a obrací se především k autentickému zážitkovému poznávání člověka a jeho kultury, k rozvíjení emocionálních, sociálních a tvořivých stránek lidské osobnosti. (Potměšilová, Sobková, 2012, s. 20)

1.2 Reflektivní dialog

Reflektivní dialog je rozhovor mezi vyučujícím a účastníkem, kdy se účastník snaží interpretovat zážitky z výrazové hry. Reflektivní dialog je důležitý, jelikož v něm dítě rozvíjí své komunikační a sociální dovednosti. Pomocí reflexního dialogu můžeme určit, že se jedná o artefiletiku. Pokud reflektivní dialog chybí, o artefiletiku se nejedná. Jak už jsem zmínila, dialog navazuje na výrazovou hru ať už výtvarnou, hudební nebo dramatickou apod. Pomocí dialogu jedinec zhodnotí svoji práci a může získat mnoho dalších úhlů pohledů na výsledek jeho snažení. Reflektivní dialog se týká estetických a uměleckých stránek zážitku a může se v něm projevit i psychický a sociální stav jedince.

(Slavíková, Slavík, Eliášová, 2007)

„Cílem reflektivního dialogu je:

 Poskytnout příležitost k výpovědi o pocitech a dojmech, které provázely výrazovou hru,

 najít slova anebo jiné výrazy pro tyto symboly vytvořené výrazovou hrou, které se mne osobně dotýkají,

 ujasnit si svůj pohled na zážitky z výrazové hry a srovnat je s pohledy ostatních jejich účastníků,

 uvědomit si rozdíly a shody v zážitcích mezi různými lidmi,

 hledat plodné souvislosti mezi projevy výrazovými a uměleckými,

 řešit případné vnější nebo vnitřní nezdary a nepohody, které vznikly v průběhu výrazové hry, ale také se podělit s ostatními o radost z vydařeného díla,

 vyzkoušet varianty těch momentů výrazové hry, které jsou pociťovány jako málo uspokojivé nebo málo završené.

(14)

Cíle musí být přizpůsobeny potřebám a možnostem dětí.“ (Slavíková, Slavík, Hazuková, 2003, s. 156)

Reflektivní dialog by měl mít svá pravidla, aby nedošlo k dlouhým a únavným monologům. S pravidly bychom měly děti seznámit, připomínat jim je a společně je vyzkoušet. Mohou to být např. tato pravidla:

 Pozorně naslouchat tomu, co říká můj spolužák,

 snažit se porozumět tomu, co říká,

 navzájem si neskákat do řeči (mluví jeden),

 mluvit zřetelně a srozumitelně (připomínat dětem aby mluvily nahlas),

 snažit se být stručný a zbytečně nespěchat,

 snažit se neodbíhat od tématu atd. (Slavíková, Slavík, Eliášová, 2007, s. 181)

1.3 Cíle artefiletiky

„Cílem artefiletiky je poskytnout člověku příležitost k odhalení vlastních psychických možností a mezí, dát mu šanci nalézt jeho místo a jeho úlohy v lidském společenství, vybavit ho citlivostí k bolesti druhých bytostí, připravit ho k duchovnímu růstu a k nalézání životního smyslu s oporou v lidské kultuře, zejména v umění. Artefiletika je v oblasti cílů zaměřena na poznávání umění v souvislosti s poznáváním sebe sama v nitru kultury a na rozvíjení sociálních kompetencí žáka prostřednictvím uměleckých výrazových prostředků.“ (Potměšilová, Sobková, 2012, s. 20)

Cílem artefiletika je učit tvůrčímu přístupu k méně obvyklým materiálům, učit výtvarnému vidění a posuzování, rozvíjet fantazii a komunikativní a rozumové schopnosti.

Dále se snaží kultivovat výtvarnou citlivost pro vztah k detailu i celku a prohlubovat schopnost spolupráce.

Autor Jan Slavík ve své knize podotýká, že artefiletické cíle nejsou ničím novým, spadají do standartu výchovy i vzdělávání v uměleckém prostředí. Do těchto cílů patří umění se symbolicky vyjádřit, poznávat a zároveň vnímat sebe a svět prostřednictvím vlastního tvořivého projevu, který jedinci poskytne umělecký zážitek. Artefiletika se snaží předcházet selhání jedince a to psychickému nebo sociálnímu. Základem je posilovat jeho

(15)

duševní síly. Artefiletika svými uměleckými aktivitami působí pozitivně jako prevence sociálně patologických jevů. (Slavík, 2001, s. 12)

1.4 Pedagog a artefiletika

V dnešní době se ve školním prostředí setkáváme s řadou sociálně patologických jevů, které se vyskytují i u dětí předškolního věku. Pokud se pedagog s artefiletikou seznámí a dokáže ji aplikovat do výuky, může se zasloužit o prevenci těchto negativních jevů. Seznámením však není myšleno pouhé načtení literatury. Je potřeba, aby pedagog prožil artefiletiku v praxi. Teprve tehdy si uvědomí, jak správně pokládat otázky, koho oslovit a zároveň nepřehlížet nebo naopak na koho neupírat velkou míru pozornosti. Ač se to nezdá, je to pro pedagoga nutná zkušenost, díky které se lze vyhnout neúměrným nárokům, jak na psychiku jedince, tak na jeho prožitek z činnosti.

Preventivní smysl artefiletiky ve školských zařízeních patří a v budoucnu nejspíš bude patřit stále víc, nejen k psychosociálně, ale i ekonomicky závažným momentům školského systému. Je totiž výhodnější věnovat prostředky na preventivní programy, než na snahy o nápravu následků toho, co se ve výchově zanedbalo. (Slavík, 1997, s. 178)

Další velkou součástí artefiletiky je připravené prostředí, které by mělo působit bezpečně, aby bylo možné u dětí dosáhnout vzájemné důvěry. Bez takového klimatu ztrácí artefiletika svůj smysl. I na to by měl pedagog pamatovat.

Předpoklad pro pedagoga artefiletiky nemají jen pedagogové, kteří dostatečně rozumí oblasti artefiletiky, ale také ti, kteří mají cit pro umění a jeho projev a jsou ve své pedagogické praxi úspěšní. (Slavíková a kol. 2007, s. 16)

(16)

2. Předškolní zařízení

2.1 Metody výuky

2.1.1 Marie Montessori a metoda Montessori

Metoda Montessori je velmi dobře vypracovaným systémem výuky. Vytvořila jej velmi vzdělaná žena, která nenechala nic náhodě. Jak lze vyvodit z názvu této metody, jedná se o ženu, jejíž jméno je Marie Montessori. Narodila se roku 1870 v Itálii v Chiaravalle. Už jako malá projevovala zájem o matematiku, a jelikož jejím rodičům záleželo na jejím vzdělání, přestěhovali se do Říma, aby Marie mohla využít výhod velkého města. Otec viděl svoji dceru jako budoucí učitelku, tato dívka měla však jiné ambice a začala studovat techniku. Po čase zjistila, že tento obor nebude pro ni. Našla však zalíbení v biologii a na tomto základě se rozhodla, že bude studovat medicínu. Bohužel v době Marie Montessori bylo nepřípustné, aby žena studovala medicínu. To tuto ctižádostivou dívku neodradilo, a tak se v roce 1896 stala první ženou s titulem doktorky medicíny. Jejím prvním zaměstnáním byla práce na Psychiatrické klinice Římské univerzity. Pracovala s mentálně narušenými pacienty a to ji přivedlo na mnoho otázek a myšlenek, na základě kterých zjistila, že by se těmto pacientům dalo pomoci, pomocí speciálního pedagogického zacházení. Proto se rozhodla vystudovat učitelství.

V roce 1907 založila v chudé čtvrti Říma první Domov dětí s názvem „Casa dei Bambini“. Tento domov navštěvovaly děti mladší 5 let. V domě je čekalo připravené prostředí s mnoha učebními pomůckami. Práce s těmito dětmi vedla k mnoha úspěšným objevům, kdy Marie Montessori zjistila, že i děti z chudé čtvrti, ze které je většina považována za mentálně narušené, mohou pomocí správného přístupu dosáhnout učebních výsledků jako zdravé děti z bohatých rodin.

Metoda Montessori, pomocí speciálních učebních pomůcek a s vytvořením vhodného prostředí, podporuje u dítěte zájem, pomáhá mu s osvojením správných pracovních návyků a s vytvářením vlastního úsudku. Tak, jako klade Marie Montessori důraz na připravenost prostředí pro dítě, tak apeluje i na studium, vlastní přípravu

(17)

a sebepoznání učitele. Ten se má snažit, zaměřit se na vlastní záporné povahové rysy a na tomto základě se odpoutává od pozorování záporných vlastností dětí. Klade důraz na seznámení rodičů s faktem, že jejich poslání je velmi důležité a že díky láskyplnému a nerepresivnímu přístupu k dítěti mohou ovlivnit život nejen svého dítěte, ale i celé společnosti a dále i budoucnost lidstva. (Montessori, 1998), (Hainstock, 2013)

2.1.2 Rudolf Steiner a metoda Waldorf

Tato metoda má svého zakladatele, jehož jméno je Rudolf Steiner. Narodil se v roce 1861 na území tehdejších Uher, dnešní severní Dalmácie – Chorvatsko. Byl filozofem, pedagogem, umělcem, dramatikem a sociálním myslitelem. Právě tento muž byl zakladatelem waldorfského školství. První škola, která by odpovídala jeho idejím, byla založena ve Stuttgartu roku 1919. Zajímavostí je skutečnost, že škola byla založena na popud továrníka Emila Molta, který chtěl školu zřídit pro děti zaměstnanců továrny na výrobu cigaret Waldorf- Astoria. Odtud pochází přívlastek waldorfská.

Waldorfská pedagogika se snaží o rozvoj člověka v jeho celistvosti. Tato pedagogika vychází z vývojových potřeb dítěte a zaměřuje se na vytváření vztahu ke světu pomocí myšlení, cítění a vůle. Za výrazný prvek se považuje pěstování humanity, lidskosti, tolerance a empatie. Práce s dětmi se tudíž zaměřuje na jakési probuzení vlastního živého myšlení, vede k uvědomění si zodpovědnosti. Je důležité si uvědomit, že pokud chceme poznat vyvíjející se bytost člověka, musíme se zaměřit nejen na jeho vnější podobu, ale musíme zapátrat daleko hlouběji do jeho nitra, jelikož vnější vzhled člověka je pouze jeden ze článků lidské bytosti. Další články lidské bytosti nepřicházejí najednou, v době porodu, ale objevují se postupně, ve fázích, v intervalech trvajících sedm let života člověka.

Zjednodušeně řečeno, po celou dobu života člověka, vždy když uplyne sedm let, probouzí se v člověku nová kvalita. Waldorfská pedagogika, co se týče výchovy, se snaží člověku připravit takové podmínky a péči, aby probouzení nových článků mohlo plynule a optimálně probíhat až do jeho dospělosti. „Narození člověka je tedy teprve prvním krokem ke „zrození Člověka“.“ (Smolková, 2007, s. 11)

Dalším prvkem Waldorfské pedagogiky je koloběh ročních svátků a měsíčních

(18)

obsahuje ve svém uspořádání i prožívání tři postupné kroky. První z nich je prvek minulosti, kdy se ohlížíme a vzpomínáme na hlavní postavu či událost svátku, vyprávíme o tradicích, zvycích. V této části jsou vítáni nejstarší členové z rodin či jiní pamětníci, kteří mohou živým způsobem vlastního prožitku vykreslit dřívější prožívání svátků na vesnici, ve městě, v kraji či zemi. Druhý krok vybídne, abychom se rozhlédli kolem sebe, podívali se na přítomnost a hledali možný otisk svátku v současném životě a jeho konání. Tady nám pomůže základní charakter a poslání slavnosti. Třetím krokem se zadíváme na nadcházející čas, na budoucnost a přijímáme společná rozhodnutí. Je dobře vyjít na začátku společného hledání z významné myšlenky svátků či malého zamyšlení nad některou z konkrétních událostí. (Konvalinková, 2014)

Oslava svátků je spojena s rukodělnými pracemi, výzdobou třídy i školky nebo chystání oltáříčku roční doby, což je místo ve třídě, které se mění vždy podle roční doby a podle svátků a tradic, které s ní souvisejí. Tento oltáříček tvoří učitel a děti společně.

Dalším doprovázejícím prvkem waldorfské pedagogiky jsou pohádky. Celý rok děti doprovázejí postavy skřítků nebo postava Matičky Země. Pomocí těchto postav pedagog seznamuje děti s krásou naší země a s koloběhem ročních dob.

2.1.3 Můj názor na tyto metody

Obě metody jsou zajímavé a jsou pro mne určitým přínosem v mé pedagogické praxi.

Nebyla jsem si však jistá, zda jejich spojení je šťastným řešením. Mluvím zde o mateřské škole ŠkaTULka, ve které jsem vykonávala rok souvislé praxe. Tato školka využívá prvky obou metod a vytváří tak unikátní vzdělávací program pro děti předškolního věku. Zprvu byl můj názor takový, že si v určitých chvílích tyto metody oponují. Montessori je zaměřená na přípravu dítěte pro reálný a praktický život, oproti tomu waldorf dítě provází koloběhem ročních svátků a měsíčních slavností. Postupem času, kdy jsem poznávala práci pedagogů s těmito metodami mi došlo, že pokud si dá pedagog pozor a pečlivě si promyslí aktivity, které chce s dětmi dělat, může spojení těchto metod fungovat. Je důležité přicházet s novými možnostmi výuky dětí a snažit se, aby byl dítěti poskytnut celkový rozvoj, jaký si zaslouží. V tomto případě bylo vše řádně promyšlené, pedagogové si prošli

(19)

mnoha školeními a nic nebrání správnému chodu školy. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí této mateřské školy a poznat něco nového a nevídaného.

(20)

3. Artefiletika v praxi

3.1 Charakteristika mateřské školy ŠkaTULka

Vybraná mateřská škola je odloučeným pracovištěm mateřské školy U Bílého králíka v Žizníkově u České Lípy. Mateřská škola ŠkaTULka je školou waldorfského typu s prvky montessori pedagogiky. Budova je dvoupatrová a nachází se v areálu budov Technické univerzity. Mateřská škola má dvě věkově smíšené třídy, 3-6 let. V každé třídě je 24dětí. První patro je centrem vzdělávání a stravování, druhé patro je uzpůsobeno tělesné výchově a odpočinku. Mateřská škola se snaží vytvářet přátelské prostředí, a tudíž respektuje přání rodičů o umístění sourozenců do jedné třídy. Školní vzdělávací program je postaven především na prvcích waldorfské pedagogiky, jako jsou oslavy svátků v koloběhu ročních dob. V každé třídě se nachází stolek ročních svátků, který vytvářejí děti s pomocí učitele a který doprovázejí skřítci a postava Matky Země. Třídy jsou vybaveny Montessori pomůckami, které jsou po třídě rozmístěny tak, aby byly splněny podmínky připraveného prostředí a tak docházelo ke stimulaci dítěte. Tyto pomůcky pomáhají u dětí rozvíjet soustředění, kreativitu a poskytují dětem možnost učit se stylem „pokus, omyl“. Další součástí tříd je elipsa, která je vnímána jako centrum setkávání učitele s dětmi a na které probíhá vzdělávání v určitých oblastech. Zajímavým prvkem ve třídách je kuchyňská linka, která je přizpůsobena výšce dětí. V kuchyni se nachází trouba, skříňky a šuplíky z kuchyňským náčiním a dřez. Děti se tak mohou aktivně zapojit do práce v kuchyni.

(Honsnejmanová, 2010, s. 4-6)

3.2 Stručný popis programu – zima, jaro

Program je tvořen z metodických listů a je zaměřen na dvě roční doby, zimu a jaro.

Jelikož zima a jaro jsou velice širokými pojmy, zpracovala jsem je do určitých celků.

Zima je zaměřena na období adventu, tzn., že je program zaměřen na čtyři prosincové týdny a na události, které se v těchto týdnech nacházejí. Program začíná uvědoměním si změn z podzimního počasí do zimního času. Dále seznamuje účastníky s tradicí stavby

(21)

připomínáme kamarádství ve třídě a podporujeme soudržnost kolektivu. V druhém týdnu se ocitáme ve svátku sv. Mikuláše, kdy se seznamujeme nejen s touto svatou postavou, ale také s postavami, které ho doprovázejí. Jedná se o postavu čerta a anděla. Tento týden má za úkol děti připravit na blížící se svátek a eliminovat jejich strach z postav, především z čerta. Dále pokračujeme se stavbou betléma a seznamujeme se podrobněji s druhou adventní svící. Třetí týden je věnován fauně. Jelikož jsou Vánoce, svátek lásky a míru, nesmíme zapomínat ani na zvířata, která naši pomoc v zimním čase velmi ocení. I do betléma vytváříme zvířata, a to ovečky, velbloudy, krávu a oslíka, ptáčky aj. Poznáváme kouzlo třetí adventní svíce. V posledním, čtvrtém týdnu zakončujeme stavbu betléma výrobou postav, a společně si s dětmi připomínáme adventní příběh za pomoci dramatizace. Představí se nám poslední adventní svíce.

Metodické listy, s tématikou jara, jsou též rozděleny do čtyř týdnů. V první týdnu se seznámíme s tradicí vynášení Morany a malé repliky Moran si vyrobíme. V druhém týdnu se zaměříme na Velikonoce. Třetí týden je věnován otevírání studánek, kdy se dovídáme o důležitosti vodních toků a ploch. V posledním týdnu vítáme jarní kvítí, sázíme semínka, pozorujeme jejich růst a poznáváme vitamíny a jejich užitek pro naše tělo.

Z obou programů by si měli děti odnést zkušenosti, nové vědomosti a příjemné zážitky, které jsou spojovány s jejich aktivitou po celou dobu průběhu programů.

(22)

4. Zima – metodické listy

Nejkrásnějším obdobím zimy je advent a vše s ním spojené. Z tohoto důvodu jsem vybrala tento čas pro zpracování zimní části programu.

4.1 První adventní týden

První adventní týden je zaměřen na přechod z podzimního období na zimní.

Budeme se seznamovat s tradicemi, které patří k tomuto období, jako je adventní věnec a stavba betlému. Dále si s dětmi připomeneme, jak se v zimním čase vhodně oblékat abychom nebyli nachlazení.

4.1.1 Loučíme se s podzimem, vítáme zimu.

Cíl: Rozvoj komunikace a spolupráce mezi dětmi, procvičení jemné motoriky, uvědomit si přechod z podzimu na zimu, navodit u dětí pocit radosti.

Konkrétní cíle: Naučit děti vystříhávat vločky. Snažit se do aktivity zapojit všechny děti.

Ukázka, jak vidíme sněhovou vločku naším okem a jak je vidět pod mikroskopem.

Otevírací rituál: Písnička Dobré ráno viz příloha b)

Motivace: Na červeném koberečku uprostřed elipsy leží podzimní listí, kaštany, žaludy.

Děti si při puštěné relaxační hudbě vezmou jednu z přírodnin na koberečku a pomalu se prochází po elipse. Poté, co děti obejdou elipsu a položí přírodninu zpět na kobereček, hudbu vypneme. Tato činnost by měla probíhat v klidné, tiché atmosféře.

Hádanka: Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám celý les? (PODZIM)

„Víte děti, které roční období následuje po podzimu?“ (ZIMA)

„Těšíte se na zimu? Na co se těšíte?“

(23)

„Když se na paní Zimu tak těšíme, rozloučíme se s panem Podzimem a zavoláme si paní zimu. Souhlasíte?“

Příprava: Nejprve si připravíme doprostřed elipsy kobereček a na něj si připravíme přírodniny. Poblíž elipsy umístíme přehrávač s relaxační hudbou. Do volného místa u elipsy si připravíme potřebné pomůcky k tvorbě ledového království a nesmíme zapomenout na netkanou folii, kterou si rozložíme na zem. Děti si připraví na vámi zvolené místo čepice a rukavice, které budou potřebovat na závěr.

Postup: Po motivaci si s dětmi zazpíváme písničku „Dobré ráno“ a zeptáme se dětí, kdo se má dnes dobře a kdo špatně a proč. Poté se s dětmi přemístíme k netkané fólii. Všechny děti si kolem ní stoupnou, chytnou ji do ruky a společně netkanou folií přikryjí kobereček s podzimem. Paní učitelka říká: „Nyní nám podzim přikryla sněhová peřina a my si společně peřinu vyzdobíme sněhovými vločkami, mrazíčkem a sněhovými koulemi.“ Na volném místě u elipsy, připravíme dětem potřebný materiál na dokončení ledové plochy (třásně v mističkách, skartovaný papír v tašce, nůžky, papíry A4 na sněhové koule, předem vystříhaná kolečka na vločky). Nejdříve si s dětmi povídáme, jak si myslí, že vypadá vločka. Potom dětem ukážeme obrázky vločky pod mikroskopem: „Každá vločka je jiná, každá je jedinečná, jako my lidé. Také jsme každý jiný, jinak vypadáme, jinak mluvíme, máme každý jiné oblečení, jsme jinak velcí atd.“ Poté začínáme vystříháváním vloček.

Děti si vezmou papír ve tvaru kruhu a nůžky. Sledují paní učitelku, která jim krok po kroku ukazuje, co mají dělat. Papír 2x přehneme tak, aby nám z kruhu vznikl tvar kužele. Poté děti vystříhávají různé tvary po obvodu tvaru (opět ukáže paní učitelka). Po celou dobu chodí učitel kolem dětí a snaží se je, v případě potřeby, navádět a motivovat ke správnému provedení činnosti při zachování pocitu samostatnosti. Po rozložení kužele nám vznikne krásná vločka. Dále si děti připravený materiál berou samy a snaží se společně vytvořit ledové království. Posypávají plochu stříbrnými třásněmi, jako mrazíčkem, rozhazují skartovaný papír jako sníh. Házejí po sobě a na plochu zmačkaný papír, jako sněhové koule apod.

Předpokládaný časový nárok: 60 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

(24)

Místo: Herna s elipsou.

Potřeby a materiál: Kobereček, podzimní přírodniny (listy, kaštany, žaludy apod.), přehrávač, CD s relaxační hudbou, netkaná zahrádkářská folie, nastříhané stříbrné třásně na stromeček, skartovaný papír, bílé papíry formátu A4, předem vystříhaná kolečka z papíru a nůžky.

Otázky pro reflektivní dialog: Rozhovor s dětmi: „Co se vám podařilo nejlépe?“ „ Udělaly byste něco jinak?“ Po rozhovoru si děti navléknou čepici nebo rukavice a na abstraktní zimní hudbu tančí kolem ledové plochy, mohou si do ní položit i hlavu, jako do sněhového polštáře.

Závěrečný rituál: písnička Rampouch viz příloha c)

Evaluace a postřehy:

Cíle se podařilo splnit. Děti při tvorbě ledové plochy spolupracovaly. Starší děti pomáhaly s výrobou vloček mladším dětem. Děti, kterým vystříhávání vločky nešlo, vytvářely z papírů sněhové koule nebo využívaly skartovaný papír. Uvědomila jsem si, že je velmi důležité dětem připomínat bezpečnost práce s různými pomůckami a materiály.

Děti se pohybovaly s nůžkami ve volném prostoru a já si uvědomila nebezpečnost této aktivity až v momentě, kdy mě jedno z dětí nůžkami píchlo. Děti jsem upozornila na bezpečnost práce s nůžkami v průběhu aktivity. Po vytvoření ledové plochy následoval reflektivní dialog. Na otázku „Co se vám podařilo nejlépe?“, děti odpovídaly, že se jim podařilo všechno. Jen některé z bystřejších dětí odpovídaly: „Mně šlo stříhání, mně šly vločky a koule, mně šlo pomáhat Anežce.“ Na otázku: „Udělaly byste něco jinak?“ děti odpovídaly: „Já bych sem dal opravdový sníh. Já bych vylil vodu a otevřel dveře.“

Učitelka: „Proč bys otevřel dveře?“ Dítě: „Protože by tu byla zima a ono by to tady zmrzlo a mohlo by se tu klouzat.“ Po reflektivním dialogu jsem dětem navrhla, že bychom si mohli do našeho umělého sněhu lehnout. Děti byly natěšené a moc se jim odpočinek ve sněhu líbil. Následovala cesta do šatny, kde si děti mohly vybrat čepici, šálu nebo rukavice.

Ve třídě jsme si udělali zimní radovánky doplněné písničkou a tancem. Vše jsme zakončili závěrečným focením.

(25)

4.1.2 Jak se v zimě oblékáme.

Cíl: Rozvoj komunikace, spolupráce, uvědomit si důležitost správně zvoleného oblečení.

Konkrétní cíle: Uvědomit si, co si oblékáme v zimě na sebe, aby nám nebyla zima, protože pak bychom mohli prochladnout.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Příprava: Doprostřed elipsy si připravíme 2 vystřižené postavy, siluety z kartónu a uzavřenou tašku s různými druhy oblečení (tílka, trička, termo prádlo, svetr, šálu, boty na zimu, žabky atd. Děti sedí na elipse. Pomocí zvukového signálu – zvoneček, si získáme pozornost dětí. Následuje otevírací rituál a po něm motivace.

Motivace: Odejdeme se slovy: „Za chvíli se vrátím a jsem zvědavá, zda si na mně všimnete něčeho zvláštního.“ Oblékneme se do letního oblečení a přijdeme zpět do třídy se slovy: „Venku je veliká zima, brrrrr. Nevíte děti, proč mi byla venku zima?“

Postup: Paní učitelka, po motivaci, poprosí děti, aby jí pomocí říkadla a pohybu pomohly zahřát její tělo.

Oblékací básnička

Punčocháče, ponožky oblečeme na nožky.

Ještě tričko, mikinu vyzrajeme na zimu.

Přesto všechno gaťata, nejsme žádná prťata!

Na hlavičku čepičku, a na každou nožičku oteplenou botičku.

(Vlastní zdroj)

(26)

Následuje aktivita se zaměřením na správné oblékání v zimě, zde využijeme námi připravený materiál, siluety postav a oblečení. „Už mi je krásné teplo, moc vám děkuji.

A když mi je teď teplo, můžu jít ven v sukni a tričku?“ očekávaná odpověď: „Ne!“ „A proč ne? Ukážete mi děti, co si mám obléci?“ očekávaná odpověď: „Ano ukážeme.“ „Já tady mám dvě postavy a naším úkolem je postavy správně obléci, tak aby mohli jít ven.“

Rozdělíme si děti na dvě skupiny a každé z nich dáme jednu siluetu. Tašku s oblečením položíme doprostřed tak, aby k ní měli všichni přístup. Děti mohou oblečeným postavám dokreslit obličej a vymyslet pro ně jména.

Předpokládaný časový nárok: 60 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: 2× vystřižené postavy z kartonu, taška s různými druhy oblečení (na léto i zimu + boty), pastelky, voskovky (na dotvoření obličeje postav), zvoneček.

Otázky pro reflektivní dialog: Každá skupina se pokusí zhodnotit výsledek jejich práce pomocí odpovědí na otázky: „Podařilo se vám ve skupině zapojit všechny kamarády?“

Pokud ne: „Proč jste nezapojili kamaráda nebo proč jsi nechtěl kamarádům pomáhat?“

„Jak se jmenuje vaše postava a co jste ji všechno oblékli, aby mohla jít ven?“ „Je něco, co se vám povedlo nebo naopak je něco, co se vám vůbec nepodařilo?“

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Evaluace a postřehy:

Cíle byly splněny. Rozvoj komunikace probíhal během aktivity, kdy se děti musely domluvit, co bude mít postava na sobě. V první skupině se mi líbila Šárka, která si na sebe vzala roli vedoucího skupiny a která dětem rozdělila úkoly. Každý ze skupiny byl zapojen.

Menší konflikt vznikl u tašky s oblečením, kdy si děti nevšimly, že jsou v tašce 2 čepice a tak se tahaly a hádaly jen o jednu. K dětem jsem přistoupila a vysvětlila jim, že je v tašce každý kus oblečení 2 krát, není tedy důvod, aby se hádaly. Dále jsme komunikaci rozvíjeli

(27)

v reflektivním dialogu. Spolupráce ve skupinách se dětem dařila, nevznikaly větší konflikty. Pokud se objevil problém, děti ho uměly vyřešit domluvou. Ve druhé skupině nebyla žádná vůdčí osoba. Mile mě překvapilo, že skupina spolupracovala přirozeně. Byl tu však problém se zapojením všech dětí. Některé děti nevěděly, co mají dělat, a tak jen seděly a koukaly kolem sebe. Tuto situaci jsem vyřešila přímým kontaktem se skupinou.

Nenásilně jsem děti upozornila, že by se na oblékání měly podílet všichni. Anička na nic nečekala a šla ke třem menším dětem. Vysvětlila jim, co mají za úkol a šla s nimi vybírat oblečení, které jim na postavě chybělo. Musím podotknout, že Šárka i Anička jsou dívky předškolního věku a jsou vnímavé ke svému okolí.

Dalším důležitým faktorem této aktivity byla motivace, která děti vtáhla do děje.

Na otázku: „Nevíte děti, proč mi byla venku zima?“ děti odpovídaly: „Máš tričko, máš kraťasy, nemáš šálu, chybí ti čepice, nemáš ponožky.“ Paní učitelka: „Máte pravdu děti, já se oblékla na léto a ne na zimu. Pomůžete mi, abych se zahřála?“ Děti: „Ano, jo.“

Připravila jsem si pro děti básničku o oblékání, kterou jsem jim předvedla s pohybem. Děti slova s pohybem opakovaly. Vytvořila se nám radostná atmosféra.

Na závěr proběhl reflektivní dialog. 1. otázka: „Podařilo se vám ve skupině zapojit všechny kamarády?“ První skupina odpověděla, že ano. Druhá skupina byla smutná a Anička mi pověděla, že se jim to nepodařilo. Musela jsem s Aničkou nesouhlasit a vysvětlila jsem jí, že to ona si vzala na starost menší děti a zapojila je do práce. Ostatní děti začaly pokřikovat, že taky zapojí příště kamaráda. Obě skupiny jsem pochválila a řekla jsem jim, že jsem ráda, že jsou kamarádi a že si umí pomáhat. Zde docházelo k utváření prosociálních postojů. Dále jsem se dětí ptala, jak se jmenuje jejich postava.

Odpověď první skupiny: „To je paní učitelka Míša.“ Odpověď druhé skupiny: „My máme Zmrzlíka, protože je mu pořád zima.“ Jelikož jsem si všimla, že je pro děti rozhovor už dlouhý, přešli jsme k závěrečnému rituálu (píseň Rampouch viz příloha c)).

4.1.3 Vánoční příběh o Betlému, první tvorba betlému

Cíl: Přiblížit dětem příběh o narození Ježíška, vysvětlit spojitost Ježíška a stavby betlému na Vánoce.

(28)

Konkrétní cíle: Dítě umí vlastními slovy popsat, o čem příběh vypráví. Dítě se aktivně podílí na sběru kamínků a na tvorbě cest do Betléma.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Motivace: Četba vánočního příběhu, s vizuální podporou pomocí obrázků zapůjčených školkou.

Příběh: viz příloha d)

Příprava: Doprostřed elipsy si připravíme obrázky otočené rubem nahoru tak, aby je děti neviděly a příběh, který dětem budeme předčítat. Dále na oltář ročních dob, připravíme základ pro betlém. Na betlém umístíme žebřík s andělem. Žebřík má 24 příčlí, po kterých andílek každý den sestupuje do betléma. Každým dnem tedy dětem naznačuje, že jsou Vánoce o kus blíž. Dokonce má andílek kouzelnou moc a bude dětem každý den, vyjma víkendu, přinášet oříšek s úkolem (seznam úkolů viz příloha a). Oříšek umístíme každé ráno pod žebřík.

Postup: Při čtení příběhu otáčíme postupně obrázky lícem vzhůru. Po dočtení si s dětmi o příběhu povídáme a pokládáme jednoduché otázky. Dále ukážeme dětem připravený základ pro náš betlém a vysvětlíme jim, jak ho budeme dotvářet. Stavbu si rozdělíme do čtyř týdnů. První týden věnujeme stavění cest k Betlému za pomocí kamínků nasbíraných venku. Cesty nebudou symbolizovat jen cestu do Betléma, ale také cestu od jednoho kamaráda ke druhému. Druhý týden věnujeme sběru přírodních materiálů a dotváření celého prostředí betléma. Třetí týden bude ve znamení zvěře, o kterou bychom se i my lidé, měli v zimě starat. A poslední čtvrtý týden bude věnován samotným postavám. Každý den nám anděl přinese oříšek, ve kterém nás bude čekat nějaká zpráva, viz příloha a).

Následně proběhne reflektivní dialog a po něm děti vybídneme, aby se oblékly, že na procházce budeme hledat kamínky, abychom stavbu betlému mohly společně začít. Po příchodu z procházky děti tvoří cestičky k Betlému, a propojují a spojují cestičky mezi sebou.

Předpokládaný časový nárok: 60 min. + doba procházky, kterou využijeme ke sběru kamínků na první tvorbu betléma.

(29)

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: Karton, netkaná zahrádkářská folie (na základ pro betlém), kamínky na cesty. Dále skořápky od oříšků, do kterých zabalíme vzkaz od anděla (20 párů skořápek, 20× vzkaz, úkol od anděla).

Otázky pro reflektivní dialog: „Jak se jmenují maminka a tatínek Ježíška?“ „Proč musela odejít Marie s Josefem z Nazaretu?“ „V jakém městě se narodil Ježíšek?“ „Jaká zvířata byla ve chlévě?“ „Stavíte doma betlém, a pokud ano, co na stavbu používáte?“ „Věděl by někdo, proč se staví na Vánoce betlém?“ O to se zasloužil sv. František z Assissi, který v r.

1223 přivedl do jeskyně živou krávu a živého oslíka. Potom poprosil své přátele, jestli by mu nepomohli udělat postavy, jako byla Marie s Josefem. A potom přišel veliký úkol.

Sehnat malé děťátko, které by představovalo malého narozeného Ježíška. Ale žádné miminko nesehnal, protože maminky se o své děti bály. A tak si František poradil jinak, udělal loutku. V našem hlavním městě, v Praze, se betlém objevil o 300 let později. V 18.

století se stavby betlémů rozšířily do chalup prostého lidu, a jelikož jsou lidé velice vynalézaví, začali betlémy stavět z různých materiálů. Ze dřeva, papíru, vosku, keramické hlíny aj. (Vira.cz)

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Evaluace a postřehy:

Cíle byly naplněny. Děti byly seznámeny s příběhem o narození Ježíše Krista. Děti stručně přeříkaly, o čem příběh vyprávěl. Celá třída se aktivně podílela na sběru kamínků a tvorbě cest do betléma.

Z počátku jsem měla obavy, že bude příběh pro mladší děti náročný. Ony mě však překvapily a podstatu příběhu pochopily. Myslím, že velkou výhodou byly doprovodné ilustrace zapůjčené v mateřské škole.

(30)

Reflektivní dialog proběhl před vycházkou a tudíž i před stavbou cest. Účelem reflektivního dialogu bylo zjistit, zda si děti pamatují základní informace o příběhu.

K otázkám byly využity doprovodné ilustrace. 1. otázka: „Jak se jmenuje maminka a tatínek Ježíška?“ Děti: „Marie a Josef.“ „Marie a Jirka.“ 2. otázka: „Proč musela odejít Marie s Josefem z Nazaretu?“ Děti: „Protože je chtěli spočítat.“ Oni šli tam, kde bydleli před tím.“ 3. otázka: „V jakém městě se narodil Ježíšek?“ Děti: „V Liberci, v Betlémě.“ 4.

otázka: „Jaká zvířata byla ve chlévě?“ Děti: „Oslík a kravička“ 5. otázka: „Stavíte doma betlém, a pokud ano, co na stavbu používáte?“ Děti: „Ne, nestavím!“ Nela a Dan (sourozenci): „ My stavíme. Máme ho od dědečka a je ze dřeva.“

Poté mělo probíhat vyprávění o stavbě betléma, které jsem dětem zjednodušila. Usoudila jsem, že historické zmínky o stavbě jsou pro děti složité. Dětem jsem řekla, že betlémy stavíme proto, abychom si připomněli, kde se Ježíšek narodil. Následoval závěrečný rituál a po něm vycházka.

Po vycházce děti začaly stavět cesty k betlému. Tato aktivita se jim velmi líbila a prohlubovala kamarádské vztahy. Děti cestičky propojovaly mezi sebou.

4.1.4 Seznamujeme se s adventem a s významem první adventní svíčky, tvorba hvězd, jako symbolu vnitřního světla, tepla a soudržnosti třídy.

Cíl: Seznámit děti s adventem a s tradicemi s ním spojenými. Rozvoj jemné motoriky (stříhání, obkreslování šablony).

Konkrétní cíle: Dítě umí pojmenovat 1. adventní svíčku a vlastními slovy vysvětlit, proč se tak jmenuje. Vytvořit hvězdy, symbolizující osoby ve třídě a umístit je nad betlém tak, aby byly pospolu.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

(31)

Motivace: Využijeme ukázku adventního věnce (nejlépe opravdového, pokud nemáme, postačí i obrázek). Dále se dětí ptáme: „Všiml si někdo něčeho nového? Něčeho co jsme ve třídě včera neměli?“ „Když se na věnec pozorně podíváme, co na něm všechno je?“„ Ví někdo z vás, jak se říká tomuto věnci?“

Příprava: Doprostřed elipsy si připravíme červený kobereček nebo látku a položíme na něj adventní věnec.

Postup: Po motivaci dětem vyprávíme o adventu. Advent je čas, kdy čekáme na Ježíška.

Trvá čtyři týdny, čtyři adventní neděle. V době adventní se ztišíme, zklidníme. Je to doba očekávání a tak přemýšlíme nad sebou samými, co dobrého i špatného jsme vykonali.

A pokud jsme udělali nějaké chyby, tak přemýšlíme nad tím, jak bychom tyto chyby napravili. A my si teď povíme, co bychom na sobě chtěli změnit. V čem se polepšíme.

Advent je období, kdy si lidé také začínají zdobit své příbytky, domácnosti skromnými věnečky, které dávají na dveře. Věnec si dáváme i na stůl. Takovému věnci říkáme Adventní věnec. Na věnci hoří každou adventní neděli jedna svíce. Hoří skromně a tiše.

My si dnes povíme, co nám říká první svíčka na věnci, kterou v neděli doma budete určitě zapalovat s rodiči. První svíčce se říká „železná“. Zapalujeme ji pro pány proroky. Víte děti, kdo jsou to proroci? To jsou lidé, kteří předvídají budoucnost, předvídají, co se asi stane. A proroci, kvůli kterým zapalujeme 1. svíčku, zvěstovali, to znamená, že říkali celému světu, že se narodí Boží syn v Betlémě. Pamatujete si, kdo je to Boží syn?

Aktivita: Tvorba hvězd. Každé z dětí si vyrobí svoji hvězdu, kterou umístí nad betlém jako své světýlko od srdíčka. Všichni budou mít k dispozici čtvrtky, šablony, nůžky, lepidlo a třpytky. Hvězdu si vyrobí i paní učitelka, která bude mít kometu, symbol hlavní hvězdy betléma. Následuje procházka, za účelem sběru kamínků. Po příchodu z procházky budou děti tvořit cesty k betlému, a propojovat a spojovat cestičky i mezi sebou.

Předpokládaný časový nárok: 60 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

(32)

Potřeby a materiál: Čtvrtky, šablony hvězd, lepidla, třpytky různých barev a tvarů.

Otázky pro reflektivní dialog: Popiš nám svoji hvězdu, jako bys to byl/la ty. Jak se jmenuje, co má ráda a co naopak ne? Má tvoje hvězda ve třídě nějakého kamaráda, kamarádku? Pokud ano, jak se jmenuje? Co se ti na výrobě tvé hvězdy podařilo, z čeho máš radost?

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Poznámky: Třpytky jsou vhodnější v dózách se sypátkem, zaručí nám čistotu práce.

Evaluace a postřehy:

Děti jsem seznámila s Adventem, ukázali jsme si adventní věnec a seznámili se s první adventní svíčkou. Děti umí pojmenovat první adventní svíčku a vědí, že ji budou v neděli zapalovat s rodiči. Nezvládají vlastními slovy vysvětlit, pro koho svíčku zapalujeme. Zde se mi nepodařil splnit jeden z konkrétních cílů. Usoudila jsem, že vyprávění o prorocích je pro děti těžké a zbytečné. Dětí jsem se zeptala, zda si pamatují, kdo je to Boží syn. Překvapilo mě, že i mladší děti odpověď znaly. Získala jsem tak zpětnou vazbu k předešlému metodickému listu. Následovala aktivita tvorby hvězd nad betlém. Děti byly natěšené, že budou moci svoji hvězdu pověsit nad betlém. Pracovali jsme se třpytivým materiálem, proto jsem zvolila práci u stolečků. Starší děti si obkreslily šablonu hvězdy a vystříhaly ji. Zdokonalovaly se v práci s nůžkami a procvičovaly jemnou motoriku. Mladší děti dostaly hvězdu vystříhanou a zdobily ji pomocí třpytek a flitrů.

Čistota práce se nám nedařila, jelikož třpytky jsou velmi jemný práškový materiál a přes velkou snahu dětí byly třpytky všude. Na úklidu se podílela celá třída.

Reflektivní dialog probíhal na elipse. Každé dítě mělo svoji hvězdu položenou před sebou. První otázka byla zaměřená na propojení hvězdy s dítětem a to tak, že mělo dítě mluvit o hvězdě, jako by bylo samo hvězda. Zjistila jsem, že některé děti nevědí, co po nich požaduji a tak jsem se prvního slova ujala já a představila svoji hvězdu. Po mně následovala Anežka: „Moje hvězda je Anežka a je malinká. Má ráda čokoládu.“ 2. otázka:

„Má tvoje hvězda ve třídě kamarády?“ Anežka: „Lukáška (bratr Anežky) a Pavlínku.“ 3.

otázka: „Co se ti na výrobě tvé hvězdy podařilo?“ Anežka: „Já jsem stříhala a docela

(33)

sama a Lukášek mi pomáhal.“ Anežka byla jedna z mladších dětí, které byly při výrobě šikovné. Při zhodnocení byla komunikativní. Některé děti popsat hvězdu nechtěly, odpověděly pouze na otázku „Co se ti na výrobě tvé hvězdy podařilo?“ Hynek: „Nalepil jsem hodně malých hvězdiček a teď mi to svítí.“ Vítek: „Hvězdička je celá lesková a já ji poleskoval.“ Reflektivní dialog jsme zakončili umístěním hvězd nad betlém a závěrečným rituálem.

4.2 Druhý adventní týden

Je zaměřen na svátek svatého Mikuláše a na druhou adventní neděli. Budeme se seznamovat s Mikulášem a jeho pomocníky, čerty a anděly. Pomocí různých aktivit se pokusíme u dětí minimalizovat strach a připravit je na příchod Mikuláše do mateřské školy.

4.2.1 Mikuláš, čert a anděl

Cíl: Zjistit oblíbenost postav. Naučit se nebo zopakovat si o každé postavě básničku.

Emocionální příprava na nadílku. Rozvoj tvořivého sebevyjádření.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Motivace: Rozhovor o tom, čím se liší od sebe čert, anděl a Mikuláš. Nejprve se dětí ptáme, jak vypadá takový čert. Co má na hlavě apod. Následuje odkrytí karty, na které je čert vyobrazen. Děti si tak mohou zkontrolovat, zda čerta popsaly správně. Dále se ptáme dětí, jak vypadá anděl. Jestli je anděl hodný nebo zlý apod. Následuje otočení karty s vyobrazením anděla. A na závěr si povídáme o Mikuláši, kterého máme na poslední kartě.

Příprava: Na kobereček si připravíme materiál potřebný k výrobě čerta, anděla a Mikuláše a obrázky těchto postav, které necháme otočené lícem dolů.

(34)

Postup: Po motivaci si s dětmi zahrajeme pantomimické představení, kdy si děti vyberou jednu z postav, pantomimicky ji zkusí předvést a ostatní budou hádat. Následuje výroba postav. Vysvětlíme dětem postup práce. Máme jednu siluetu postavy, z které pomocí detailů vytvoříme čerta, anděla nebo Mikuláše. Každý si vybere jednu postavu a na té bude pracovat. Vše potřebné na výrobu máme připraveno uprostřed elipsy na koberečku. Po dokončení práce si děti sednou okolo elipsy a svůj výtvor si položí před sebe. Společně spočítáme, kolik se nám v elipse nachází andělů, čertů a Mikulášů. Následují básně, které dětem nejprve zarecitujeme a poté se je společně naučíme.

Anděl

Anděl seděl na obláčku, čáry, máry čaroval, vyčaroval Mikuláše, moc se z toho radoval.

Pozor na to, milé děti, čarování není žert, něco se mu nepovedlo, a tak přibyl ještě čert.

(Mikulas-cert-andel.cz) Mikuláš

Mikuláš je milý děda, hodné děti všude hledá.

Bílé vousy, ty mu sluší, na zádech má velkou nůši.

A v té nůši balíčky,

Pro hodné kluky a holčičky.

(Mikulas-cert-andel.cz) Čert: Bum, bum, ratata

Bum, bum, ratata, čert buší na vrata

a hromuje třesky plesky a svolává hrom a blesky, že je rohatý, taky chlupatý.

Bum, bum, ratata, koza rohatá

straší čerta třesky plesky a svolává hrom a blesky,

(35)

že je rohatá, taky chlupatá.

Bum, bum, ratata, čert se schoval za vrata

a hromuje třesky plesky a svolává hrom a blesky, slyšel mek, mek, mek tak se kozy lek.

(Vlastní zdroj)

Předpokládaný časový nárok: 60 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: Lepidla, nůžky, čtvrtky, předem vystříhané siluety (pro menší děti), šablony (košík a svícínek pro anděla, berlička, křížky na šaty a kniha pro Mikuláše, pytel pro čerta), černý krepový papír na ocas, pastelky, voskovky.

Otázky pro reflektivní dialog: Proč sis vybral/la tuto postavu? Která básnička se ti dnes zalíbila? Je tu někdo, kdo by nám chtěl jednu z básniček přednést sám?

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Evaluace a postřehy:

Cíle byly splněny. Zjistila jsem, že nejoblíbenější postava dětí je čert, po něm následuje anděl a na posledním místě se umístil Mikuláš. Dětem jsem postavy představila a ukázala jim je na obrázcích. Následně jsme si vyzkoušeli postavy předvést pomocí pantomimy. Začali jsme se emocionálně připravovat na nadílku. Děti rozvíjely tvořivé sebevyjádření v aktivitě, ve které z jedné siluety mohly vytvořit všechny postavy pomocí detailů. V hojném zastoupení byla vytvářena postava čerta a anděla, pouze tři děti si vybraly postavu Mikuláše.

Básně se děti naučily velmi rychle. Děti předškolního věku dokonce zkusily v reflektivním dialogu jednu z básniček recitovat před celou třídou. Byly pochváleny a sklidily potlesk od kamarádů.

(36)

Následoval reflektivní dialog. 1. otázka: „Proč sis vybral/la tuto postavu? Dan (postava čerta): „Protože se nebojím a chtěl jsem použít ohníček (červené třásně na vánoční strom). Lucinka (postava anděla): „Protože je krásný.“ Šárka (postava Mikuláše a čerta): „Je chytrej a má sněhový vousy. Čert má na sobě ohníčky“ 2. otázka: „Která básnička se ti dnes zalíbila?“ Anička: „O andělovi.“ Ondra: „ O čertovi.“ Šárka: „ O Mikuláši.“ Nela a Anežka: „Mě se líbily všechny.“ 3. otázka: Je tu někdo, kdo by nám chtěl jednu z básniček přednést sám?“ Překvapilo mě, že se hlásily takřka všechny děti.

Nejvíce si děti vybíraly básně o andělu a čertovi. Některé děti si pamatovaly báseň celou, některým jsem dávala tichou nápovědu. Všechny byly odměněny potleskem. Poté proběhl závěrečný rituál, kde jsme si zazpívali a zatančili.

4.2.2 Peklo peklíčko; čerti z novin

Cíl: Emocionální příprava na nadílku, rozvoj tvořivosti a tvořivého myšlení, schopnost se vyjádřit.

Konkrétní cíle: Eliminovat u dětí strach z čerta pomocí dramatické výchovy a následného vytváření vlastního peklíčka.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Motivace: Paní učitelka přichází oblečená jako hodná čertice a při tom říká básničku:

Bum, bum ratata

„Bum, bum, ratata, čert buší na vrata

a hromuje třesky plesky a svolává hrom a blesky, že je rohatý, taky chlupatý.

Bum, bum, ratata, koza rohatá

straší čerta třesky plesky a svolává hrom a blesky, že je rohatá, taky chlupatá.

Bum, bum, ratata, čert se schoval za vrata

a hromuje třesky plesky a svolává hrom a blesky, slyšel mek, mek, mek, tak se kozy lek.“

(Vlastní zdroj)

(37)

„Ahoj čertíci! Jé vy nejste čertíci. To přeci nejde, abych měla děti v pekle. Víte co? Já z vás čertíky udělám. Každý správný čert má mít ocas. Já vám tedy takový ocásek přikouzlím.“

Příprava: Do středu elipsy si připravíme červený koberec nebo látku, znázorňující peklo.

Na koberec rozložíme ocasy pro čerty (nastříhané pruhy krepového papíru). Na místo poblíž elipsy (v našem případě lavička) si připravíme materiál na tvorbu čerta a pekla (červené třásně na stromeček, které budou znázorňovat pekelný plamen; noviny, časopisy;

skartovaný papír; barevné papíry; nůžky).

Postup: Po rozdání ocasů si s dětmi zopakujeme básničku, se kterou paní učitelka, čertice přišla. Následuje dramatizace, kdy si s dětmi zahrajeme na různé povahy čertů, jako hodný čert, líný, kulhavý, mrzutý, rozzlobený. Dále můžeme ztvárnit kulhavého, spícího nebo zlobivého čerta, čerta tanečníka, čerta s dlouhým jazykem apod. „Vy jste šikovní čerti, moc vás chválím, ale ještě jednu věc neumíte, ale to co? Nevadí! Já vás jí teď naučím.

Naučím vás totiž stavět peklo a dokonce si každý uděláme svého čertího kamaráda, kterému vymyslíte nějaké pěkné jméno.“ Paní učitelka dětem ukáže materiál připravený na lavičce a vysvětlí, k čemu ho mohou děti použít. Poté už necháme na tvořivosti dětí, jak si svého čertího kamaráda vyrobí a jaké peklo mu vytvoří.

Předpokládaný časový nárok: 90 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: Nůžky, noviny nebo časopisy, červené třásně na stromeček, mísa, skartovaný papír, barevné papíry, červený a černý krepový papír.

Otázky pro reflektivní dialog: Dětí sedí ve svém pekle s kamarádem z novin.

Zopakujeme si básničku a po té se dětí ptáme: „Jak se jmenuje tvůj kamarád čert? Jakou má povahu? Z jakých materiálů je tvůj čert vyrobený a co jsi použil/la na stavbu pekla? Jsi se svým výtvorem spokojený/ná? Pokud ne, co by si změnil/la?“ Na závěr se čertice

(38)

s dětmi rozloučí a udělá z nich zase děti a to tak, že děti na červený koberec odevzdají své ocasy.

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Evaluace a postřehy:

V prvé řadě byl splněn cíl emocionální připravenosti dětí na nadílku. Tento blok byl věnován čertovi, ze kterého mají děti největší strach. Děti za pomocí novin a barevných papírů vytvářely a skládaly čerta na zemi ve svém pomyslném pekle. Měly prostor k rozvoji tvořivosti a tvořivého myšlení. Dále rozvíjely schopnost vyjádřit své pocity.

Některé děti vytvořily milého vlídného čerta, jiné děti čerta sestavily jako strašidelnou a děsivou postavu. Měla jsem možnost pobývat ve školce v den nadílky. Zjistila jsem, že třída, ve které jsem program realizovala, byla klidná. Děti nebyly tak vyděšené a slzy jsem spatřila pouze u dvou dětí, které byly od Mikuláše pokárány za zlobení a ubližování kamarádům. Ve druhé třídě se děti vinuly k paním učitelkám a slzy jsem spatřila u více dětí. Z toho usuzuji, že se mi u mé třídy podařilo eliminovat strach z postavy čerta.

Reflektivní dialog proběhl opravdu v pekelném duchu. Děti byly rozdivočené a do role malých čertů se vžily. Na začátku jsme si zopakovali básničku, při které se děti mohly patřičně vyjádřit. Zapůjčila jsem si zvoneček, kterým jsem po básničce zazvonila, a děti se ztišily. Tento signál ve třídě zavedly paní učitelky. 1. otázka: „Jak se jmenuje tvůj kamarád čert? Odpovědi dětí: „Pekelníček, Tonda, Ocásek, Čert, čertík Bertík, malej čert, Ohnivák.“ 2. otázka: „Jakou má povahu?“ Odpovědi dětí: „Můj čert je hodný. Tonda je zlobivý čert. Zlou, zlobí děti.“ Jedna odpověď mě zaujala a to Fandy: „Můj čert vrčí a jí děti.“ „Fanoušku a myslíš si, že takový čerti opravdu existují?“ Fanda: „Nevím.“ „Já však něco o čertech vím. Čerti děti nejedí, mají nejradši kysané zelí, po kterém se srandovně šklebí a potom mají rádi hadí ocásky a pavouky. A ještě vím, že čerti nevrčí, ale blekotají.

Budeš si to pamatovat?“ Fanda: „Budu si pamatovat zelí (smích).“ 3. otázka: „Z jakých materiálů je tvůj čert vyrobený a co jsi použil/la na stavbu pekla?“ Nela: „Noviny, ohníček, červený papír na jazyk a peklo mám ze dřeva a černého šátku, protože v pekle je špína.“

Dan: „Můj čert je z novin a má bílé chlupy (skartovaný papír) protože je starej, peklo mám ze dřeva a z papíru.“ Vítek: „Já mám malého čerta, protože jsem taky malý a je z novin.

(39)

Peklo nemám, můj čert bydlí ve školce.“ Poslední otázku („Jsi se svým výtvorem spokojený/ná?) jsem vynechala. Děti byly neposedné. Přikládám to k nedodržení časové dotace, která se z 60 minut protáhla na 90 minut. Aktivita byla ukončena odčarováním čertů v děti a to tak, že děti odevzdaly své ocasy čertici. Proběhl závěrečný rituál, který byl zdařilý. Děti se usmívaly a krásně zpívaly.

References

Related documents

dotazník questionary.. Zde jsem popsal celý proces výzkumu. Popsal jsem zde všechny praktické kroky, které jsem podniknul pro to, abych marketingový výzkum

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL

Zaměstnanci jsou kromě mzdy motivováni pouze standardními výhodami v podobě příspěvků na stravu (oběd je stojí pouze deset korun) a 13. Řadový dělníci

V kapitole 1.6 jsou nastíněny problémy při řešení potlačování vibrací jako je shoda reálných a imaginárních částí impedance piezoelektrického vzorku a

Beru na v ě domí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diserta č ní práce pro vnit ř ní pot ř

Když jsem si však prohlédla pár ilustrovaných knih pro nevidomé děti, zjistila jsem, že ilustrace je značně rozměrná, stručná a velmi minimalistická

Ke každodenním č innostem patří především zajištění vysílacích smluv, pracovní a pobytová povolení, organizace poznávacích pobytů (Pre Assignment Trip), organizace

V návaznosti na práci ‘Neměnné objekty’(str.32 - 33) vzniká tato bakalářská práce, kdy namísto kamery a možnosti jednoho úhlu vidění, skrývám objekty