1 2 1 2 3

(1)

1

(2)

2

(3)

3

(4)

4

(5)

(6)

Poděkování

Tímto děkuji paní Mgr. Marii Holé, Th. D. za odborné vedení, trpělivost, ochotu a cenné rady, které mi při psaní bakalářské práce poskytla.

(7)

Anotace

Bakalářská práce se zabývá představením židovských Poutních svátků, v hebrejštině zvaných Šaloš regalim. Práce je zaměřena především na popis a vysvětlení jejich původu, průběhu slavení a porovnání jejich významu.

Rozčleněna je systematicky do pěti hlavních kapitol, z nichž první dvě jsou úvodní a tři další se zabývají konkrétními svátky zvlášť. Práce vychází ze zpracované odborné literatury.

Klíčová slova

Židovské svátky, Poutní svátky, Pesach, Sukot, Šavuot, Svátek týdnů, Svátek stánků, nekvašený chléb, seder, Tóra, exodus

(8)

Annotation

The bachelor thesis introduces Jewish Pilgrimage Festivals, in Hebrew called Shalosh Regalim. The thesis is focused primarily on description and explanation of their origin, celebration course and comparison of their importance. The thesis is systematically divided into five main chapters. First two chapters are introductory and three others apply of particular festivals separately. The thesis proceeds from compiled reference literature.

Key words

Jewish festivals, Pilgrimage Festivals, Pesach, Sukkot, Shavuot, Feast of Weeks, unleavened flatbread, Passover seder, Torah, Exodus

(9)

9

Obsah

Seznam obrázků ... 11

Seznam zkratek ... 12

Úvod ... 13

1 Židovské svátky ... 15

2 Poutní židovské svátky ... 16

2.1 Specifika slavení v diaspoře ... 18

3 PESACH ... 20

3.1 Vyvedení z Egypta ... 21

3.2 Svátek s mnoha jmény ... 22

3.3 Zemědělský význam svátku Pesach ... 24

3.4 Biblický původ ... 25

3.5 Průběh slavení svátku Pesach... 26

3.5.1 Pesachová Hagada ... 28

3.5.2 Sederová večeře ... 28

3.5.2.1 Nekvašený chléb... 29

3.5.2.2 Ostatní potraviny a pokrmy ... 30

3.6 Sederová večeře – vlastní zkušenost ... 32

3.7 Pověry o rituálních vraždách ... 33

4 ŠAVUOT ... 35

4.1 Zemědělský význam svátku Šavuot ... 35

4.2 Biblické kořeny a různá pojmenování ... 36

4.3 Omer ... 38

4.4 Průběh slavení svátku Šavuot... 39

5 SUKOT ... 42

(10)

10

5.1 Průběh slavení svátku Sukot ... 44

5.1.1 Suka ... 45

5.1.2 Rituální předměty ... 46

6 Závěr ... 48

Seznam použité literatury ... 50

Seznam elektronických zdrojů ... 52

Přílohy ... 54

Obrázky ... 55

(11)

11

Seznam obr ázků

Obrázek 1 - Sederový stůl před zahájením sederové večeře. ... 55

Obrázek 2 - Sederový stůl na konci slavnostní večeře. ... 56

Obrázek 3 - Úklidový plán Mayim Bialik ... 57

Obrázek 4 - Sederový talíř Mayim Bialik ... 58

Obrázek 5 - Příprava macesů. ... 59

Obrázek 6 - Svazek lulavu a etrog ... 60

Obrázek 7 - Suka v areálu židovské obce ... 61

Obrázek 8 - Mávání svazkem lulavu ... 62

Obrázek 9 - Svátky a jejich význam ... 63

(12)

12

Seznam zkratek

Dt Deuteronomium

Ex Exodus

Gn Genesis

Lv Leviticus

Nu po Kr.

Numeri po Kristu př. Kr. před Kristem

(13)

13

Úvod

Ve své bakalářské práci se zabývám představením židovských Poutních svátků, v hebrejštině zvaných Šaloš regalim. Hlavním cílem je podrobná charakteristika jednotlivých aspektů těchto svátků včetně historického kontextu. Práce obsahuje popis průběhu slavení svátků a popis jejich původu, na který se dá nahlížet z religionistického i teologického hlediska. Na základě provedené analýzy těchto svátků práce porovnává jejich význam a průběh jejich slavení. Součástí práce je i vlastní zkušenost ze slavnostní židovské večeře v rámci svátku Pesach.

Podnětem pro zpracování určitého okruhu z židovské tématiky mi byla první vlastní návštěva státu Izrael, kde jsem měla možnost seznámit se s židovskými svátky. Nad tímto tématem jsem se zamýšlela dále. Kladla jsem si otázku, jak svátky vznikaly, a jak se v průběhu historie utvářely.

Téma tradic a oslav svátků je ve společnosti velice důležité, neboť se jedná o okamžiky, během kterých možná více než jindy, mohou být lidé se svými blízkými a prožívat s nimi rituály všech druhů. Dodržované tradice a zvyky jsou součástí procesu zachovávání kultury i lidské identity, nejedná se proto o nesmyslná dodržování. Vědomí o vlastním původu nutí lidstvo vážit si sami sebe, a schopnost sebeúcty je jedna z dobrých cest, jak si vážit okolí. Zároveň jsme svědky diferenciace mezi oslavami svátků. Rozdíly najdeme mezi generacemi, odvíjí se i od míry víry lidí. Způsob slavení může určovat i místo, ze kterého člověk pochází. Často se lze potkat, zejména ve větších městech, s názory, že dodržování tradic je přežitek, případně se klade důraz na finanční stránku oslav než na původní podstatu. Výše zmíněné důvody jsou mi motivací pro detailnější studium židovských svátků, jakožto části většího celku jednoho z význačných kulturních i historických dědictví.

Práce je rozčleněna systematicky do pěti hlavních kapitol, z nichž první dvě jsou úvodní a tři další se zabývají konkrétními svátky zvlášť. Práce také obsahuje přílohy skládající se jak z převzatých fotografií, tak z fotografií ze soukromého archivu.

Hlavní metodou při zpracovávání bakalářské práce je studium publikované odborné literatury a její následná analýza a komparace. Existuje dostatečné

(14)

14

množství dostupné odborné literatury od současných autorů. Práce se opírá o díla Bedřicha Noska, Pavly Damohorské, Simona Philipa de Vriese, Františka Kunetky, Jana Diveckého, Marca Sterna, Paula Johnsona a dalších. Práce využívá dostupné zdroje knihovny Evangelické teologické knihovny Univerzity Karlovy.

Nedílnou součástí práce je hodnocení vlastního pozorování. Limitem pro vlastní pozorování je nemožnost zkoumání svátků u ultraortodoxních Židů.

Poutní židovské svátky Pesach, Šavuot a Sukot se slaví v různý čas po různou dobu a na různých místech. Nejnápadnějším společným rysem je bezesporu jejich zemědělský původ, nejedná se však o jediný znak, který tyto svátky spojuje. Společné mají biblické zakořenění, a především putování do Jeruzaléma, ze kterého se odvíjí jejich jednotný název. Svátky jsou v práci řazeny dle židovského chronologického slavení v průběhu roku.

Hebrejské názvy jsou uvedeny s příslušnou transliterací a byl zvolen jednoduchý fonetický přepis s vyznačením rázu podle předlohy z publikace Židovské tradice a zvyky od Bedřicha Noska a Pavly Damohorské. (NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky. 1. vyd. Praha:

Karolinum, 2007, 271 s. ISBN 978-80-246-1518-9.) Biblické citace se drží ekumenického překladu Bible vydaného v roce 1990.

(15)

15

1 Židovské svátky

Svátky jsou pro Židy důležité a bývají jimi dodržovány svědomitě. Jejich oslavy a připomenutí jsou důležitým odkazem, při kterém si společenství uvědomuje své kořeny. Slaví se doma v rodinném kruhu, i v synagoze, a to prostřednictvím modliteb a společných bohoslužeb.¹

Židovský kalendář obsahuje bohatou paletu svátků. Obecně můžeme dělit židovské svátky na biblické, historické, moderní, postní dny a ostatní významné dny.² Biblické svátky dále členíme na vysoké, poutní a postní dny. Pesach, Šavuot a Sukot tvoří skupinu poutních židovských svátků. Poutní a velké svátky se opírají o ustanovení z Tóry.³ Sváteční koloběh však začíná Novým rokem, na který navazuje Den smíření. Tyto dva svátky řadíme mezi Vysoké svátky (Roš ha-šana a Jom kipur). Tórou je za první měsíc označen měsíc nisan, měsíc, ve kterém se slaví Pesach a ve kterém vyšel izraelský národ z egyptského zajetí.

K ustálení pravidelného praktikování židovství u obyčejných Židů došlo po výraznějším rozptýlení Židů během 8. - 6. století př. Kr. „Židovský rok teď byl poprvé rozčleněn pravidelnými svátky.“ ⁴ Své pevné místo v židovském kalendáři nalezl Pesach, Šavuot a Sukot. Následně i Nový rok (Roš ha-šana) a Den smíření (Jom kipur).⁵

Specifickou součástí židovských svátků je Šabat, který probíhá každý týden a jeho význam i rituály se pojí k exodu izraelského národa. Po odchodu Izraelců z Egypta byl na Sinajské poušti národ vyzván Mojžíšem, aby odpočíval.

Šabat je dnem odpočinku pro všechny bez rozdílu sociální vrstvy.⁶

1 KUNETKA, František. "Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem"(Dt. 16,11):

židovský rok a jeho svátky, s. 9.

2 DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: kalendářem od Pesachu do Purimu. 1. vyd. Praha:

P3K, 2005, s. 12.

3 VRIES, Simon Philip de. Židovské obřady a symboly. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2009, s. 82.

4 JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. 2. vyd. Praha: Rozmluvy, 2007, s. 91.

5 JOHNSON, Paul, Dějiny židovského národa, s. 91.

6 STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění. 1. vyd. Praha:

Vyšehrad, 2002, s. 35.

(16)

16

2 Poutní židovské svátky

Poutní židovské svátky nesou v hebrejštině označení Šaloš regalim. Toto pojmenování v sobě nese významy jako tři, poutníci, pěší chůze, nohy či čas. Tyto významy v podstatě směřují k putování třikrát ročně.⁷ Dalším označením pro Poutní židovské svátky je Jamim tovim. Poutními židovskými svátky jsou Pesach, Šavuot a Sukot.

Pro interpretaci a pochopení svátků tohoto typu je podstatná jejich teologizace a historizace. Teologizace svátku spočívá v zaměření svátku na Boha a odmítnutí jiného aspektu, např. přírodního kultu. Historizace svátku propojuje izraelské dějiny s oslavami svátků.⁸

Z náboženského hlediska popisuje Pesach vyvedení izraelského národa z Egypta, pro Šavuot platí dar Zjevení Tóry na hoře Sinaj a Sukot vyjadřuje putování izraelského národa pouští spolu s příchodem do Země zaslíbené.⁹ Judaisté Damohorská a Nosek zmiňují také tři atributy, které jsou těmto třem svátkům přisuzovány. Jsou jimi Milosrdenství (vyvedení z Egypta), Síla (posílení při přijetí Tóry) a Sláva (radost z příchodu do země zaslíbené)¹⁰. Pro všechny tři poutní svátky je stejná večerní bohoslužba.¹¹ Podle chronologického pořadí židovského liturgického roku je prvním poutním svátkem Pesach. V Tanachu¹² se v souvislosti s odchodem z egyptského zajetí objevuje pouze Pesach. Ostatní dva

7 Hebrejské šaloš se dá vyložit jako třikrát či tři. Olej regel znamená poutníci. Alija le- regel vyjadřuje chodit pěšky. Regalim se dá vyložit jako časů či nohou. Odtud představa chůze, pěších a putování. Šaloš regalim jsou tudíž nejen třemi časy, ale i třemi

putováními. Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z. Praha:

Sefer, 1992, s. 147.

9 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky. 1. vyd. Praha:

Karolinum, 2007, s. 214.

10 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky, s. 214.

11 LAU, Jisra'el Me'ir. Praktický judaismus. 1. vyd. Praha: P3K, 2012, s. 266.

12 Tanach je hebrejský ustálený výraz pro Bibli. Jedná se o akronym následujících: Tóra, Proroci a Spisy. Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z.

Praha: Sefer, 1992, s. 23.

(17)

17

poutní svátky jsou v Tanachu zmiňovány jen jako svátky sklizně, to znamená pouze v zemědělském kontextu.¹³

Přívlastek poutní má prosté vysvětlení. Svátky Pesach, Šavuot a Sukot se slavily několik dní při putování do Jeruzaléma. V Tóře se praví: Ex 34,23

„...objeví se třikrát v roce před tváří Pána ...".¹⁴Král Herodes podpořil po roce 37 př. Kr. tento v Tóře zakotvený zákon s cílem přivítat ve městě Jeruzalém více Židů z diaspory.¹⁵ V jeho plánech bylo posílit rozmach města a učinit Jeruzalém hlavním městem všech Židů. Podle současného anglického historika Paula Johnsona dosahoval počet návštěvníků Jeruzaléma během poutních svátků statisíců.¹⁶ Příkaz platil pro tzv. období Chrámu¹⁷ a pro muže.¹⁸ V dobách existence Chrámu tam byly přinášeny oběti.¹⁹ V současné době neexistují již žádná nařízení, která by vyžadovala navštěvovat třikrát do roka Jeruzalém. Ve slovníku pojmů a termínů od Newmana a Sivana stojí: “V období Chrámu se tento příkaz dodržoval tak, že se chodilo pěšky (…) do Jeruzaléma, kde poutníci (…) přinášeli ve svatyni předepsané oběti.“²⁰ Jakým způsobem jsou oběti zpodobněny v procesu současného slavení, se dozvíme v následujících kapitolách.²¹

Dle religionistického hlediska odpovídají rytmu přírody, čímž se dostáváme k jejich společnému zemědělskému významu. V jednom kalendářním

13 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky, s. 214.

14 Další ustanovení týkající se povinného předstoupení před Hospodina nalezneme např.

v Dt 16,6 či v Ex 23,14: „Třikrát za rok budeš pro mne slavit svátky.“

15 JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa, s. 117.

17 Chrám se nacházel na Chrámové hoře, v místě, kde nyní stojí mešita al-Aksá a Skalní dóm. V průběhu dějin existovaly dva Chrámy, oba byly zničeny. Pozůstatkem po druhém existujícím chrámu je Zeď nářků, která se nachází bezprostředně pod Chrámovou horou.

Židé čekají na příchod Mesiáše, za jehož vlády se Chrám obnoví. Popis druhého Chrámu předkládá Josephus Flavius. FLAVIUS, Josephus. O starobylosti Židů; Můj život. 2. vyd.

Praha: Arista, 2006. 183 s. ISBN 80-86410-53-6.

18 DOLEŽELOVÁ, Jana, PUTÍK, Alexandr a Jiřina ŠEDINOVÁ. Židovské tradice a zvyky.

Praha: Státní židovské muzeum, 1992, s. 49.

20 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z. 1. vyd. Praha: Sefer, 1992, s. 147.

21 Jedná se například o kost, která je součástí sederové večeře. Více v kapitole 3.5.2.

(18)

18

roce se Pesach slaví na jaře, Šavuot v létě a Sukot na podzim.²² Časy slavení těchto svátků se překrývají s oslavami sklizní. V čase oslav svátku Pesach se sklízí ječmen, na Šavuot připadá sklizeň obilovin a v období oslav svátku Sukot probíhá sklizeň ovoce.²³

Zemědělský kontext poutních svátků se objevuje zejména v Deuteronomiu a v Leviticu. Pro Pesach platí oběť z prvního ječmene (Lv, 23,9-10). Pro svátek Šavuot je obětí první pšenice (Dt 23,15) či oběť prvotin (Lv 23,9). Kalendář je postaven typicky zemědělsky, protože se v něm odráží trojí sklizeň; ječmen v březnu až dubnu, pšenice v červnu a ovoce v září.²⁴ V Ex 23, 16 stojí „Také budeš slavit svátek sklizně, prvotin své práce, toho, co zaseješ na poli, a dožínky na konci roku, kdy shromáždíš své plody z pole.“

2.1 Specifika slavení v diaspoře

Tak jako u ostatních židovských festivit, se i u poutních svátků setkáváme s rozdílným počtem svátečních dnů, tudíž i s délkou oslavy. Pokud v Izraeli²⁵ probíhá oslava jeden den, v diaspoře je čas oslav prodloužen na dva dny.

V dobách Chrámu se nedalo zaručit, že stanovení nového měsíce proběhne pro židovské komunity žijící v diaspoře správně. Situaci záměrně ztěžovali nepřátelé, kteří zapalovali falešný oheň. Oheň totiž sloužil jako prostředek pro komunikaci mezi Jeruzalémem a komunitami mimo něj. Protivníci tímto způsobem cíleně mátli obě skupiny, které se snažily dorozumět. Dnešním termínem by se toto konání dalo označit za dezinformační boj. „(…), rozhodli se rabíni slavit svátek v obou možných termínech. Tak vznikl zvyk zdvojit mimo Izrael biblické svátky.

(…) Biblické svátky mimo Izrael zůstaly dodnes dvoudenní.²⁶ Výjimku tvoří Vysoké svátky, které se po dobu dvou dnů slaví nejen v komunitách diaspory, ale

22 DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: kalendářem od Pesachu do Purimu, s. 11.

24 BROŽ, Jaroslav (ed.). Pentateuch. (Pět knih Mojžíšových): český katolický překlad.

Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 228.

25 Země izraelská (Erecc Jisrea´el). Ustáleným nežidovským ekvivalentem je Palestina.

Erec Jisra´el znamená širší pojem, jež přesahuje politické hranice a nekryje se s hranicemi nynějšího Státu Izrael, nýbrž označuje celou biblickou zem. Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. s. 35.

26 DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: kalendářem od Pesachu do Purimu, s. 14-15.

(19)

19

také v Izraeli.²⁷Zvláštním případem je biblický svátek Jom kipur, který i přestože se řadí do skupiny Vysokých svátků, se slaví jeden den jak v židovských komunitách, tak v diaspoře.²⁸

(20)

20

3 PESACH

Pesach je jedním z nejvýznamnějších židovských svátků. Setkáváme se také s názvy Svátek nekvašených chlebů či Svátek velikonočního beránka. Užívání těchto dalších dvou označení je charakteristické pro Tóru. Oslava Pesachu připadá na jaro. Ačkoliv je ve Starém zákoně uvedeno datum 14. nisanu,²⁹ prvním dnem Pesachu je 15. nisan.³⁰ Pesach končí 21. měsíce nisan (22. nisan v případě diaspory). Rozdílná uvedení dat jsou dána tím, že Svátku nekvašených chlebů předcházel Svátek velikonočního beránka, pro který platí 14. nisan. Lv 23,5:

„Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce k večeru, bude Hospodinův svátek velikonočního beránka.“ Až později došlo ke sloučení obou svátků do jednoho, který nese jméno Pesach.

Nařízení o slavení pochází z Exodu: Ex 12,14: "Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit jako Hospodinův svátek. Budete ho slavit po všechna svá pokolení jako věčné ustanovení." Pro Židy symbolizuje tento svátek jejich cestu ke svobodě.³¹Hospodin vyslal Mojžíše za Izraelity, aby jim pomohl vymanit se z mnohaletého egyptského područí. Izraelité opouštěli svá obydlí v Egyptě ve spěchu a nestačil jim vykynout chléb. Odtud nekvašený chléb, který je jeden ze symbolů Pesachu. Dalším parametrem je krev z beránka, kterou byly označovány domy, v nichž Izraelité žili. Při vyvražďování mladých chlapců Egypťany, byli izraelští prvorození chlapci ušetřeni přímé smrti díky vynechání takto označených domů. Původně byl svátek Pesach svátkem Velikonočního beránka.

Pesach patří do skupiny svátků poutních a je obtěžkán symboly.³² Charakteristický je pro Pesach výše zmíněný nekvašený chléb či velikonoční beránek. Nejvíce symboliky nalezneme při sváteční pesachové večeři nazývající

29 Nisan: první měsíc židovského kalendáře. Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z, s. 128.

30 STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění, s. 165.

31 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z, s. 138.

32 VRIES, Simon Philip de. Židovské obřady a symboly, s. 113.

(21)

21

se sederová.³³ Veškeré pokrmy, které se nacházejí na slavností tabuli, mají svůj symbolický význam.

3.1 Vyvedení z Egypta

Poutní židovský svátek Pesach je zakotven v událostech, které jsou popsané ve Starém zákoně. Pesach se pojí k příběhu o vyvedení Izraelitů z egyptského zajetí.

Ex 3,7 „Hospodin pravil: “Viděl jsem utrpení svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek a biřice; (…)“ Ex 3,11 „Jdi tedy, já tě posílám k faraonovi, abys můj lid, Izraelity, vyvedl z Egypta.“, čímž Hospodin svěřil Mojžíšovi úkol, aby osvobodil izraelský lid. Jejich cesta vedla z Egypta na horu Sinaj. Díky tomu, že byli Židé vyvedeni z egyptského područí, mohli se posléze sjednotit jako židovský národ a soustředit se na jednom místě, kterým se stala oblast dnešní Palestiny a Izraele. V Hospodinově vlivu bylo zařídit toto osvobození a dát jim vlastní zemi.³⁴ Jelikož nebyl faraon³⁵přístupný myšlence propustit izraelský národ, seslal Hospodin na zemi Deset egyptských ran, trestů, které měly postihnout celou zemi.

Při poslední desáté Boží ráně, kdy měli o život přijít všichni prvorození chlapci,³⁶ si označovali Izraelité své domy, aby byli chlapci žijící v těchto obydlích ušetřeni. Ex 12,12 „Oné noci projdu egyptskou zemí a pobiji všechno v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka.“ Hebrejský výraz pasach v hebrejštině znamená překročit.³⁷ Jacobs uvádí ve svém slovníku "The Hebrew word, Pesah, means the Paschal lamb offered on the eve of the festival in Temple times ..." a "...

God passed over ...".³⁸ Jedná se o vynechání (překročení, přeskočení) právě těch označených domů, kde žili Izraelité. V anglickém jazyce se používá název Passover pro označení svátku Pesach.

Protože se jedná o zásadní událost v historii židovského národa, nepřipomíná se pouze během dní vymezených k jeho oslavě. Odkazy na události,

33 Seder znamená pořádek. Více o sederové večeři v kapitole 3.5.2.

35 O jakého faraona se jedná, není známo.

36 Dt 12,12.

37 STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění, s. 165.

38 JACOBS, Louis. The Jewish religion: a companion. Oxford: Oxford University Press, 1995, s.374.

(22)

22

jež má Pesach připomínat, se nacházejí v liturgických textech, opakující se každý den.³⁹Například pasáž z Dt 6,12 „chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ je součástí modlitby Šema Jisra´el, která se pronáší každý den.⁴⁰Modlitební řemínky zvané tfilin,⁴¹ které se používají zejména ráno ve všední den,⁴²se také významově pojí k Pesachu.

Jak uvádí Johnson, ne všichni Izraelité byli v egyptském zajetí. Existují mimobliblické důkazy dokládající, že v době egyptského zajetí byla část Izraelců v oblasti Kenaanu.⁴³I přesto je odchod z egyptského zajetí stěžejní událostí pro židovský národ.

3.2 Svátek s mnoha jmény

Svátek Pesach, pro který je tak charakteristický nekvašený chléb maces,⁴⁴ nese i jiné názvy. Dalším možným označením svátku je Svátek nekvašených chlebů,⁴⁵ Svátek macesů, Svátek svobody, Svátek velikonočního beránka a Svátek jara.⁴⁶ Všechny tyto názvy označují v současnosti jeden a ten samý svátek.

Rozdílná označení svátku nalezneme již ve Starém zákoně. V Exodu se nejdříve dočteme o Svátku velikonočního beránka, později o Pesachu a o Svátku nekvašených chlebů. Zpočátku byly tyto svátky odděleny. Například Pesach byl původně pastýřským svátkem, naproti tomu Svátek nekvašených chlebů byl

41 Tfilin: jedná se o náboženský předmět v podobě řemínku a krabičky, v niž jsou na drobných svitcích modlitby pasáže z knih Exodus a Deuteronomium. Muži si tyto předměty váží na čelo a paži. Texty v nich obsažené například připomínají, aby byl opětovně připomínán odchod izraelského národa z Egypta a otroctví, které odchodu předcházelo. Zdroj: PAVLÁT, Leo a kol. Židé – Dějiny a kultura. Praha: Kliment a Mrázek, 1997, s. 110-111.

42 VRIES, Simon Philip de. Židovské obřady a symboly, s. 52.

44 Maces/maca: Chléb, jehož těsto se nenechá vykynout. Používá se pšenice a na celý proces přípravy je striktně dohlíženo. Zdroj: Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el

SIVAN. Judaismus od A do Z, s. 103-104.

45 Chag ha macot.

46 Ve stejném pořadí v hebrejském překladu: Chag hapesach, Chag hamacot, Chag hacherut a Chag haaviv.

(23)

23

rolnickým svátkem.⁴⁷Původně se za svátek Pesach označoval pouze první den sedmidenního (osmidenního)⁴⁸ Svátku nekvašených chlebů. Dnes jsou ale oba svátky identické, a pro týdenní svátek se používá totožné označení. ⁴⁹ Respektovaný rabín Jisra'el Me'ir Lau vysvětluje dvojí pojmenování tím, že Svátek nekvašených chlebů vyjadřuje pochvalu statečného izraelského národa, který byl oddán Hospodinovi, a s naprostou důvěrou v Hospodinovo konání opustil Egypt. Název Pesach oproti tomu vyjadřuje chválu Boha.⁵⁰Nehodí se, aby byl svátek označen názvem, který vyjadřuje chválu samotného národa. V duchu této pokory se ustálil výraz Pesach, i přestože v Tóře se vyskytuje jako Svátek nekvašených chlebů.

V Ex 12,13 se mluví o přejití ve smyslu vynechání. Dá se popsat jako spásné vynechání či přejití domů, v nichž žijí Izraelité. "Spásným přejitím izraelských domů se vysvětluje původ slova pesach jakožto ustáleného názvu pro svátek velikonočního beránka, resp. pro velikonočního beránka jako takového."⁵¹ Verše o Svátku velikonočního beránka, v hebrejštině pesach⁵², předchází veršům o Svátku nekvašených chlebů, který popisuje průběh.

Dalším možným označením svátku Pesach je Svátek svobody.⁵³ I toto označení se opírá o biblické události. Konkrétně se opět jedná o události odchodu z Egypta a sebeurčení židovského národa. V názvu vyskytující se pojem svoboda ještě lépe vyjadřuje nacionální charakter svátku.

Posledním známým označením je Svátek jara.⁵⁴Měsíc nisan je označován jako měsíc zázraků, v Tóře také jako klasů.⁵⁵V Tanachu je nisan označen jako

47 BROŽ, Jaroslav (ed.). Pentateuch. (Pět knih Mojžíšových): český katolický překlad, s.

194.

48 Mimo Izrael se slaví svátek Pesach po dobu osmi dnů, místo sedmi.

49 S pomocí Boží nová pražská pesachová Hagada. 1. vyd. Praha: Sefer, 1996, s. 5.

50 LAU, Jisra'el Me'ir. Praktický judaismus, s. 266.

51 BROŽ, Jaroslav (ed.). Pentateuch, s. 195.

52 Velikonoce: latinsky pascha, řecky (πάσχα) pascha, hebrejsky (חַסֶפּ ) pesach – přechod, přejití. Zdroj: KIRSTE, Reinhard, SCHULTZE, Herbert a Udo TWORUSCHKA. Svátky světových náboženství. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002, s. 26, 53.

53 " (…) the season of our freedom". Zdroj: JACOBS, Louis. The Jewish religion:

a companion, s. 374.

54 Hebrejský překlad pro Svátek jara je Aviv. Aviv znamená v jednom z překladů zralý ječmen. LAU, Jisra'el Me'ir. Praktický judaismus, s. 265.

(24)

24

aviv, což znamená zralý ječmen.⁵⁶ Na Blízkém východě v tuto dobu dozrává ječmen. Tímto se dostáváme k zemědělskému významu svátku. V tuto roční dobu se zasévá ječmen.⁵⁷ V knize Exodus, kapitole 13,4 se píše „Dnes vycházíte v měsíci abib.“,⁵⁸tento verš nám říká, že Izraelité vyšli z Egypta v jarním měsíci, proto můžeme Pesach označovat také jako Svátek jara.⁵⁹Pro toto roční období je v podnebních podmínkách Blízkého východu příznačné období sucha, modlitby se proto věnují i prosbám o rosu.⁶⁰ První den prosba o rosu, ale ne o déšť,⁶¹protože ten by mohl být zhoubný. Agrární význam svátků se v židovských komunitách mimo Izrael vytratil.⁶² I přes mnoho možných označení svátků, zůstává původ názvu svátku nejasný.⁶³Označení Pesach převládá.

3.3 Zemědělský význam svátku Pesach

O agrárních aspektech svátku a nomádské jarní slavnosti píše teolog František Kunetka. Tato slavnost se konala o jarním úplňku a onen zemědělský aspekt tkví v přechodu ze zimního režimu na jarní. Lidé v tomto období slavili přechod ze zimy do jara. František Kunetka mluví o teologizaci a historizaci původního jarního svátku. Nizozemský rabín de Vries uvádí, že „Pesach slavíme v době dozrávajících klasů, když už je rané obilí obvykle zralé.“⁶⁴

Původní přírodní svátek byl převzat se svými rituály a významově transformován do slavnosti Hospodina, který ušetřil izraelský lid. Součástí hostiny při oslavě byl pečený beránek na ohni, k němu se podával nekvašený chléb

55 VRIES, Simon Philip de, Židovské obřady a symboly, s. 113.

58 Abib je původní označení pro měsíc nisan. Zdroj: BROŽ, Jaroslav (ed.). Pentateuch. (Pět knih Mojžíšových): český katolický překlad, s. 194.

59 STERN, Marc. Svátky v životě Židů, s. 165.

62 VRIES, Simon Philip de. Židovské obřady a symboly, s. 128.

63 KUNETKA, František. "Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem" (Dt. 16,11):

64 VRIES, Simon Philip de. Židovské obřady a symboly, s. 107-108.

(25)

25

a hořké byliny.⁶⁵ V tento čas se sešla rodina a slavilo se společně.⁶⁶ Nomádská slavnost má další podobnosti. Jedná se například o potření vchodu stanu krví malého zvířete. Zvíře musí být upečeno na ohni, přílohou je nekvašený chléb a hořké byliny. Krev má symbolizovat život. Kunetka dále podrobněji objasňuje tyto nomádské zvyky. Podle něj jsou přechodná období obecně riziková pro život, proto byla ritualizována. Podobnost s pozdějším svátkem Pesach se nedá odepřít.

Na základě těchto informací můžeme tvrdit, že svátek odráží i prvky praktického života spolu se symboly, které se ukotvily v rámci rytmu tehdejšího života závislého na přírodě.

3.4 Biblický původ

O svátku Pesach se dočteme ve Starém zákoně, ve druhé a páté knize Mojžíšově.

Původ svátku je obsažen ve druhé knize Mojžíšově, zvané Exodus (Ex 12,13- 12,26). Taktéž se v tomto textu dočteme o názvu Pesach (Ex 12,11). Další zmínky o Pesachu nalezneme v páté knize Mojžíšově, zvané Deuteronomium.

Konkrétnější ustanovení, týkající se oslav odchodu z Egypta, nalezneme opět v Exodu, kapitole 12,43-13,10. Hospodin zde promlouvá k Mojžíšovi a Áronovi, a určuje podmínky, za jakých má být dodržován Svátek velikonočního beránka a Svátek nekvašených chlebů.

V 16. kapitole Deuteronomia jsou přesnější ustanovení při postupu slavení Pesachu, včetně příkazu ohledně zvolení místa, kde smí izraelský národ obětovat velikonočního beránka. Může se předpokládat, že izraelský národ už je ve své zemi. Dt 16,2 „Hospodinu, svému Bohu, budeš obětovat velikonočního beránka z bravu nebo skotu na místě, které si Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.“ Také v Dt 16,6 je ustanovení týkající se místa. „Jenom na místě, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, budeš obětovat velikonočního beránka navečer při západu slunce, v době, kdy jsi vyšel z Egypta.“

V těchto místech se také poprvé objevuje Svátek velikonočního beránka spolu se Svátkem nekvašených chlebů. V knize Exodus následovaly svátky sice hned za

(26)

26

sebou, ale nebyly propojeny. Podle Dt 16,1-3,8 nesmí izraelský národ jíst nic kvašeného v době oslav velikonočního beránka.⁶⁷ Prolíná se zde Pesach ve svém původním významu (Svátek velikonočního beránka) a Svátek nekvašených chlebů.

Obsah knihy Exodus, zejména jeho ústní tradice, pochází ze starších dob, jeho konečná podoba pochází pak nejdříve z 5. století př. Kr.⁶⁸ Pojem exodus znamená vyjití. ⁶⁹ Druhá kniha Mojžíšova se tedy věnuje událostem předcházejícím vyvedení izraelského národa z egyptského otroctví. Popisuje Mojžíšův osud, promluvy Hospodina k Mojžíšovi a jeho bratru Áronovi, setkání s faraonem a židovským národem. Kniha Exodus obsahuje také Hospodinovy tresty a způsoby, kterými chtěl dosáhnout, aby byl izraelský národ z Egypta propuštěn. Tyto události jsou známy také pod označením Deset ran egyptských, kdy Hospodin seslal na egyptský národ přírodní pohromy. Dále Exodus zahrnuje putování izraelského národa, vyhlášení Zákona a události na hoře Sinaj, na která navazují již praktičtější ustanovení týkající se zákona a bohoslužeb. ⁷⁰ K dodržování Pesachu je nabádáno tedy ještě před darováním Tóry izraelskému národu na Sinaji. Když se konečně podaří zlomit faraonovu vůli, docházíme ve verších knihy Exodu k části, která se věnuje velikonočnímu beránku a posléze přímo Svátku nekvašených chlebů.

3.5 Průběh slavení svátku Pesach

Židovský svátek Pesach trvá sedm dní. Ex 12,16 „Prvního dne budete mít bohoslužebné shromáždění a také sedmý den budete mít bohoslužebné shromáždění.“ Za první část svátku můžeme označit již přípravy, které trvají různou dobu, podle toho, jak je tradice v rodině zakotvena. V případě ultraortodoxních Židů může být úklid domu zahájen již měsíc dopředu.⁷¹

67 BROŽ, Jaroslav (ed.). Pentateuch, s. 496–497.

69 Dále: hromadný odchod. Zdroj: PETRÁČKOVÁ, Věra a kol. Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0607-9, s. 212.

70 BROŽ, Jaroslav (ed.). Pentateuch, s. 165-269.

71 Na webových stránkách Židovské obce v Praze lze najít upozornění týkající se náhradního stravování před svátky Pesach. Dočteme se v něm, že "z důvodu úklidu před svátky PESACH, bude jako každoročně ve dnech 3. 4. (pondělí) až 8. 4. 2017 (sobota)

(27)

27

Odstranění veškerého starého kvasu je symbolem pro novotu a čistotu.⁷² Dt 16,4

„Na celém tvém území se u tebe po sedm dní nenajde kvas.“ Profesoři Prudký a Heller uvádějí, že vyčištěním domu od starého kvasu začíná nová doba, nový čas.⁷³

Průběh slavení je mezi praktikujícími a nepraktikujícími Židy rozdílný.

Příkladem může být již zmíněný rozdíl mezi počtem dní, které jsou věnovány předsvátečnímu úklidu. I přesto je i v neortodoxních rodinách svátek Pesach důležitou událostí, týkající se celé rodiny, i když nemusí být nábožensky předepsaný rozvrh večera dodržován se všemi jeho náležitostmi a detaily.

V dopoledních hodinách v první den Pesachu (tj. 15. nisanu) se Židé ponořují do očistné koupele zvané mikve. Protože panuje po dobu omeru zákaz stříhání vlasů,⁷⁴ Židé mají v tento čas poslední možnost upravit si svůj vlasový porost. Jiné aktivity se ale v tento den nevykonávají. Ex 12, 16 „(...) V těch dnech nesmíte vykonávat žádnou práci kromě té, která je zapotřebí k přípravě jídla.“

Prvorození muži by se měli v předvečer postit v souvislosti s jednou z egyptských ran, kdy měli být vyvražděni všichni prvorození. Tento půst se nazývá Půst prvorozených. Ve Starém zákoně se dozvídáme o dopadu viny na člověka, který svátek velikonočního beránka neoslaví. Nu 9,13 "(...) kdo neoslaví, prohřeší se.“

Podstatné je předávání odkazu odchodu izraelského národa z egyptského otroctví. Jan Heller a Martin Prudký vyjadřují slavení Pesachu jako "...

znovuprožití události, vstup do dění, které se vrací."⁷⁵ Odchod je pro židovský národ klíčový, protože bez vysvobození by se židovský národ nezformoval. To je také důvodem, proč má svátek Pesach nacionální charakter a je pro Židy v Izraeli i v diaspoře stěžejním svátkem, kterému je věnována velká pozornost. Úkony

uzavřena restaurace Šalom, (Maiselova 18, Praha 1)". Téměř týden potrvá pod dohledem rabinátu úklid.

Zdroj: Náhradní stravování před svátky Pesach [online]. Praha: Židovská obec, 2015 [cit.

2017-04-23]. Dostupné z: http://www.kehilaprag.cz/cs/novinky/nahradni-stravovani-pred- svatky-pesach.

73 HELLER, Jan a Martin PRUDKÝ. Obtížné oddíly knih Mojžíšových. Kostelní Vydří:

Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 137.

75 HELLER, Jan a Martin PRUDKÝ. Obtížné oddíly knih Mojžíšových, s. 140.

(28)

28

prováděné během oslav Pesachu se k minulým událostem často obrací. Dbáno je na předání odkazu židovských předků dětem, kdy skutečně může docházet k jakési formě znovuprožití.

Jednou ze zpívaných písní během Pesachu, konkrétně během sederové večeře, je Píseň písní.⁷⁶

3.5.1 Pesachová Hagada

Průvodcem k průběhu sederové večeři slouží tzv. pesachová Hagada. Hagada znamená doslova vyprávění a obsahuje pokyny k jednotlivým úkonům během obou prvních pesachových večerů.⁷⁷Pesachová Hagada se dá označit jako jakýsi scénář s přidanou hodnotou v tom smyslu, že jednotlivá předepsaná konání objasňuje, a dává jim tak význam. Dále pesachová Hagada obsahuje text, který má během slavnostního večera zaznít. Dbá se, aby byly veškeré biblické události týkající se odchodu z Egypta odvyprávěny a vysvětleny. Například je vysvětlováno, proč se na stole nachází nekvašené chleby.⁷⁸ "Každá generace je povinna považovat se za tu, která je vyváděna z egyptského otroctví."⁷⁹

Důraz je kladen také na hierarchii členů rodiny u slavnostní tabule. Otec, jako hlava rodiny, nejen že vede celý večer,⁸⁰ ale i dbá na to, aby děti příběh a průběh sederového večera zaujal. Přímo v Hagadě je i toto vysvětleno:

"A vypravuj synu svému".⁸¹

3.5.2 Sederová večeře

Slavnostním úvodem svátku je tzv. již zmíněná sederová večeře, která se mimo Izrael koná po dva první večery, na území Izraele pouze jeden večer. Slovo seder, podle kterého je pojmenovaná celá slavnostní večeře, znamená doslova pořadí,

Píseň písní je známá i pod názvem Píseň Šalamounova. Jedná se o jeden z nejznámějších historických literárních děl. Židovská teologie nahlíží na Píseň písní jako na vyjádření Boží lásky k lidu. Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z, s.

209.

78 S pomocí Boží nová pražská pesachová Hagada, s. 21.

(29)

29

uspořádání, řád.⁸²Ve své podstatě je seder označení pro organizovaný průběh večera, jehož cílem je stolovníkům (zároveň účastníkům pesachových oslav) připomenout a přiblížit útrapy židovského národa, tedy svých předků.

Svátek Pesach má svou hodnotu i pro nepraktikující Židy. Hodnota tkví nejen v drahocenném odkazu na původ židovského národa, který je vyložen v Bibli, ale i v současném uchopení svátku, který je minimálně rodinnou událostí.

Sederová večeře je ve svém podtextu událostí, založenou na přítomnosti blízkých osob. Pro celou sederovou večeři, tedy i pro připravené pokrmy a prováděné úkony, platí četný výskyt symbolů. Musí se dodržovat pokyny i časové rozložení.

K servírování pokrmů během sederové večeře slouží speciální nádobí, na kterém nesmí být podávané žádné kvašené potraviny. Pokud nemá rodina k dispozici vyhrazené pesachové nádobí, může se použít běžné, ale musí projít řádnou rituální očistou, tzv. košerováním, a to ponořením do horké vody nebo vypálením.⁸³Očistou musí projít celý dům, zvláště kuchyně musí být důkladně vyčištěna. Běžné nádobí a příbory, které nejsou během sederové večeře používány, je potřeba také důkladně umýt a uložit do zapečetěné bedny.⁸⁴ I v neortodoxních komunitách mohou rodiny disponovat speciálním pesachovým nádobím, které je určené jen pro pokrmy podávané o Pesachu.

3.5.2.1 Nekvašený chléb

Dostáváme se k důležitému prvku celého svátku, čímž je tzv. maces, nekvašený chléb. Tradice nedovoluje jíst, dotýkat se, ani mít v domácnosti nic kvašeného.⁸⁵ Tento zvyk přímo souvisí s odchodem židovského národa z Egypta. Nařízení o nekvašeném chlebu, který je stěžejním symbolem svátku Pesach, nalezneme v mnoha částích Pěti knih Mojžíšových. Izraelitům kvůli kvapnému odchodu z egyptského zajetí nestačil vykynout chléb. Ex 12,39 „Z těsta, které odnesli z Egypta, upekli nekvašené placky, protože nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si zásoby.“

85 Kvašený chléb – chamec. Zdroj: NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992, s. 51.

(30)

30

Podle Diveckého kynutá jídla ⁸⁶ mohou symbolizovat přetvářku a nafoukanost. V Pentateuchu nalezneme pojem narušenost.⁸⁷Naopak nekvašený chléb v sobě nese symboliku prostoty a pokory. ⁸⁸ Promluvy Hospodina směřované Mojžíšovi a Áronovi obsahují pokyny pro výběr, přípravu a způsob konzumace velikonočního beránka.⁸⁹

Ex 12,15 „Sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Už prvního dne odstraníte kvas ze svých domů. Na svátek je zakázáno nejen požívat, ale i jen vlastnit cokoliv kvašeného. Zákaz se týká i ostatních kvašených potravin, například piva nebo jen těch, které obsahují obiloviny.⁹⁰

Nekvašený chléb se v mnoha domácnostech peče, i když část rodin sahá ke kupovanému nekvašenému chlebu. V některých rodinách přetrvává zvyk schovávat před dětmi den před začátkem Pesachu kousky kvašeného chleba. Tím rodiče děti zabavují i učí zároveň, následně mohou dostat odměnu.

3.5.2.2 Ostatní potraviny a pokrmy

Jednotlivé stěžejní události jsou promítnuty do dne oslav svátku tak, aby měly svá praktická i duchovní hlediska. Slavnostně připravený stůl obsahuje tři nekvašené chleby (macesy), kost místo beránka (zroa), vařené vejce, zeleninu (karpas – např.

ředkvička či celer), hořkou bylinu (maror), směs rozinek, ořechů, jablek a skořice (charoset), misku s osolenou vodou a připravené víno.

Skutečnost, že součástí sederové večeře je holenní kost beránka, je mnohoznačná. Předtím než měla být na egyptský národ uvrhnuta poslední z Hospodinových pohrom, byli Izraelité na přicházející pohromu upozorněni, a bylo jim nařízeno, aby povečeřeli beránka, jehož krví mají potřít své dveře.

Beránek (jehně či kůzle) měl být opatřen "desátého dne toho měsíce",⁹¹tudíž měl být nějakou dobu před zahájením svátku opatrován celou rodinou. Podle výkladu Hellera a Prudkého byl důraz kladen právě na to, aby se o beránka starala

86 Hebrejsky chámec.

89 Ex 12,43-13,10.

91 Ex 12,3.

(31)

31

skutečně celá rodina, včetně těch nejmladších členů. Měli by beránka opatrovat jako svého bratra a být přítomni u jeho zabití. Záměrem bylo uvědomit si, že žijí dál na úkor beránka, který byl jimi opatrován a pocítit za tuto ztrátu bolest.⁹²

Pro Egypťany je beránek božstvo, a krev přítomna na dveřích některých obydlí jasně dávala najevo, že uvnitř Egypťané nebydlí.⁹³Obyvatelům takto označených dveří, se měla poslední rána vyhnout, a tím pádem měli být izraelští prvorození ušetřeni smrti. Beránek se opékal nakvap a zároveň očistně, tedy na přímém ohni. Později byl beránek v době existence Chrámu v Jeruzalémě symbolickou obětí, s níž Židé do Chrámu přicházeli.⁹⁴ A protože byl Chrám zničen a oběť nebylo kam přinášet, stala se kost součástí sederové večeře. Lau uvádí, že se používá kost z kuřete nebo jehněte.⁹⁵ Dále také poukazuje na spojitost mezi přítomností kosti na sederové večeři a biblickou citací "když Bůh vykoupil Izrael z Egypta, učinil tak napřaženou paží".⁹⁶

Na stole nesmí chybět hořké byliny (maror), jejichž přítomnost je stejně jako u ostatních potravin a pokrmů na sederovém stole opodstatněná. Hořké byliny symbolizovaly hořkost otrockého života.⁹⁷ Ta může být zastoupena v podobě křenu či římského salátu. Zelenina se namáčí do směsi zvané charoset.

Charoset je směs ořechů, rozinek, datlí, jablek a koření. Tato směsice má být maltou, se kterou židovští otroci pracovali.⁹⁸V textech pesachové Hagady se uvádí, že se jedná o hlínu, kterou Židé používali na přípravu cihel pro egyptská královská města.⁹⁹Další potravinou, která se namáčí je karpas.Karpas, brambory, celer, petržel či ředkvička, se však nenamáčí do směsi, ale do připravené slané

92 HELLER, Jan a Martin PRUDKÝ. Obtížné oddíly knih Mojžíšových, s. 137.

(32)

32

vody, což má značit namáčení do krve.¹⁰⁰ Jacobs oproti tomu uvádí "(...) a bowl of salt water, symbolizing the tears of the oppressed; (...)."¹⁰¹

Vejce, které vařením ztvrdne, má symbolizovat zatvrzení národa, sílu.¹⁰² Víno, které se během večeře podává, může být pro děti nahrazeno hroznovou šťávou.¹⁰³Vypít by se měli čtyři poháry, a to vždy minimálně 0,1 l, a vždy po požehnání zvaném kiduš.¹⁰⁴

3.6 Sederová večeře – vlastní zkušenost

Na pražském Hagiboru jsem měla tu čest účastnit se slavnostní sederové večeře, na historickém místě, kde nyní sídlí domov sociální péče Hagibor. Večeři organizovala židovská reformní komunita Bejt Simcha. ¹⁰⁵

Celý průběh první sederové večeře měl svůj pevný řád. Na slavnostním večeru se sešli věřící všech věkových kategorií, seděli podle předem připraveného zasedacího pořádku a každý stůl měl k dispozici připraven několik kopií pesachové Hagady. Stoly byly slavnostně vyzdobeny a obsahovaly přesně takové pokrmy, které podle literatury patří na sederový stůl. Večerem provázel kantor, který veškerý text předčítal z pesachové Hagady. První částí slavnosti bylo úvodní slovo, představení sederového talíře a zapálení dvou svící (kadeš), které zapalovala žena.

Na sederovém talíři byla opečená kost, směs zvaná charoset, slaná voda, ředkvičky, nastrouhaný i nakrájený křen a rozkrájené uvařené vejce. Stůl byl doplněn ještě ubrousky proloženými macesy, červeným vínem a nádobím.

Během večeře se pomocí pesachové Hagady vyprávěl příběh o vyjití z Egypta. Součástí bylo rituální zacházení s jídlem a vínem. Například, když se

101 JACOBS, Louis. The Jewish religion: a companion jasobs, s. 446.

105 Bejt Simcha, v překladu Dům radosti je reformní židovská komunita působící v Praze.

Bejt Simcha je členem evropské sekce World Union for Progressive Judaism (WUPJ) a přidruženým členem Federace židovských obcí v ČR. Organizuje akce, kurzy, vzdělávací programy a různá další setkání. V neposlední řadě vydává časopis Maskil.

Více informací dostupných na: https://www.bejtsimcha.cz/.

(33)

33

mluvilo o deseti egyptských ranách, přítomní namáčeli prst do vína a odkapávali jej na talíř. Opakovaná byla modlitba kiduš¹⁰⁶, při které se nalévá a pije pohár červeného vína. Při pití má být člověk opřen o levý loket jako projev cesty od otroků ke svobodným pánům, kterými nyní jsou.¹⁰⁷ Celkem mají být vypity v průběhu večeře čtyři poháry vína. Součástí večera bylo i dobrovolné rituální mytí rukou. Několikrát se společně zpívaly hebrejské písně, jejichž text byl v pesachové Hagadě dostupný i s překladem do českého jazyka.

Symbolické bylo rozlomení prostředního ze tří macesů, které se nacházely na sederové míse. Polovina tohoto macesu se tradičně schovává pod talíř. Na konci hostiny děti hledaly tyto kousky macesu, které se mohly nacházet kdekoliv.

Tyto ukryté kousky macesu se nazývají afikoman.¹⁰⁸Při našem večeru, dostaly děti jako odměnu za hledání a nalezení samolepky.¹⁰⁹

Po úvodních rituálech trvajících zhruba hodinu a půl následovala servírovaná večeře o třech chodech. Tomuto jídlu nebyl přikládán velký význam.

Může být téměř jakékoliv, důraz je kladen pouze na košer úpravu pokrmů i nápojů, a to včetně vína podávaného v průběhu celého večera.

Celkový dojem večera umocňovala spirituální a zároveň uvolněná atmosféra. Večer byl pro mě silným zážitkem a dalším důvodem pro studium problematiky poutních svátků a židovského náboženství.

3.7 Pověry o rituálních vraždách

Se svátkem Pesach se pojí i nešťastné události, které se odehrály nejen na našem území. Jeden z častých antisemitistických projevů byla pomluva, v níž Židé používali křesťanskou krev pro své rituální účely. Právě takto motivován měl Žid Leopold Hilsner zavraždit poblíž vesnice Polná dívku Anežku Hrůzovou. Případ byl později znám jako tzv. hilsneriáda ¹¹⁰ a stal se symbolem českého

106 Kiduš: doslova posvěcení. Jedná se o požehnání pronášené nad vínem, která je již zmíněná v textu v souvislosti se sederovou večeří.

109 Děti našly během hledání macesu i ztracenou pasovou fotografii našeho spolustolovníka.

110 Více k tématu hilsneriády např.:

KOVTUN, Jiří. Tajuplná vražda: případ Leopolda Hilsnera. 1. vyd. Praha: Sefer, 1994.

574 s. ISBN 80-900895-9-3.

(34)

34

antisemitismu na konci 19. století.¹¹¹ Obdobným případem ze zahraničí, který bývá s Hilsneriádou srovnáván, je tzv. Dreyfusova aféra z francouzského prostředí. První zmínka o rituální vraždě, ze které byli obviněni Židé, pochází z Anglie již z 12. století, kdy byl před Velikonocemi ukřižován chlapec.¹¹² V tomto případě měla být chlapcova krev využita k přípravě pesachového ozdravného nekvašeného chleba proti hemeroidů.¹¹³ Podobné fámy, které se objevovaly v nadcházejících stoletích, se bohužel vždy vracely ke středověkým incidentům.

Zajímavým případem je i vražda kapucínského mnicha v Damašku z první poloviny 19. století, která vyvrcholila odvedením více než šesti desítek židovských dětí jako rukojmí oproti informaci o místě uchovávání krve pro rituální obřady spojené s Pesachem.¹¹⁴

111 Více k tématu českého antisemitismu 19. století např.:

FRANKL, Michal. "Emancipace od židů": český antisemitismus na konci 19. století. 1.

vyd. Praha: Paseka, 2007. 403 s. ISBN 978-80-7185-882-9.

112 PAVLÁT, Leo a kol. Židé – Dějiny a kultura. Praha: Kliment a Mrázek, 1997, s. 90.

113 JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa, s. 204-205.

(35)

35

4 ŠAVUOT

Svátek Šavuot, nebo také Svátek týdnů, připadá na 6. sivan¹¹⁵ (6. a 7. sivan v diaspoře).¹¹⁶Podstatou slavnosti je připomenutí přijetí Zákona, které proběhlo na hoře Sinaj. Hospodin izraelskému národu daroval Tóru prostřednictvím Mojžíše. Datum oslav je závislé na datu slavení svátku Pesach.¹¹⁷ Šavuot je totiž slavnostním zakončením svátku Pesach,¹¹⁸ což je vyjádřeno v druhém možném označení tohoto svátku (Svátek týdnů). Samotný exodus, který se připomíná svátkem Pesach, je směřován na putování pouští a na horu Sinaj, kde došlo k darování Zákona. Oba svátky na sebe navazují. V době existence Chrámu se během tohoto svátku putovalo do Jeruzaléma, kam byly do Chrámu přinášeny oběti. Současné oslavy probíhají především v duchu studia Tóry, které je odkazem na události spojené s předáním smlouvy mezi Hospodinem a židovským národem.

4.1 Zemědělský význam svátku Šavuot

Podle slovníku jsou původní účely svátku Šavuot zemědělské.¹¹⁹ František Kunetka, podobně jako u ostatních svátků, sahá k nejstarším možným kořenům, které by se mohly u svátku Šavuot vyskytovat. I v případě svátku Pesach se jedná o kenaanský¹²⁰ zemědělský svátek, který byl v průběhu let teologizován,¹²¹ a u kterého se základní význam v obecném povědomí nehledá hlouběji, než je uvedeno v Tóře. Ex 34,22 „Budeš slavit svátek týdnů s prvotinami pšeničné žně a slavnost sklizně na přelomu roku.“ V diaspoře je již původní zemědělský význam svátku opomenut¹²² a připomínat nám jej může snad jen květinová

115 Viz tabulku židovských svátků v přílohách.

117 DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: kalendářem od Pesachu do Purimu, s. 26.

120 Kenaán (také např. Kanaán) je území Předního východu, dnešní oblast částí zemí Sýrie, Libanon, Palestina a Izrael.

122 VRIES, Simon Philip de. Židovské obřady a symboly, s. 128.

(36)

36

výzdoba synagog.¹²³ Jan Divecký uvádí konkrétní zemědělský význam, mluví o „pšeničných žních“ a o „dni prvních snopků“. ¹²⁴ I přes veškeré současné opomíjení zemědělského aspektu Svátku týdnů, je původní zemědělský význam patrný.

4.2 Biblické kořeny a různá pojmenování

Ve Starém zákoně se o svátku Šavuot dočteme v knihách Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. V Dt 16,9-10 stojí: „Odpočítáš si sedm týdnů. Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů. Pak budeš slavit Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů.“ Slova slavnost týdnů, která zaznívají na konci tohoto textu, ukazují nejčastější pojmenování, se kterým se setkáme. Šavuot znamená týdny¹²⁵ a připadá na sedmý týden po druhém pesachovém večeru. Jacobs charakterizuje Šavuot jako „The Feast of weeks, The Festival of Weeks“.¹²⁶

Předtím než si Hospodin pro předání Tóry vybral izraelský národ, pokoušel se nabídnout Desatero i ostatním národům. Nikde však neuspěl, protože jediný židovský národ byl odhodlaný respektovat Tóru.¹²⁷Zaručit se však musel národ svými potomky.¹²⁸ Hospodin nakonec předal na hoře Sinaj¹²⁹ Mojžíšovi Tóru obsahující Dekalog. Dekalog byl díky Mojžíšovi zprostředkován židovskému národu. Jedná se o desatero přikázání. Šavuot má připomínat události, které se na hoře Sinaj odehrály. To je důvodem, proč se můžeme setkat

123 KUNETKA, František. "Budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem" (Dt. 16,11):

124 DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: kalendářem od Pesachu do Purimu, s. 23.

126 JACOBS, Louis. The Jewish religion: a companion, s. 457.

129 Ex 19,10: „třetího dne sestoupí Hospodin před zraky všeho lidu na horu Sínaj.“