Vliv cyklického vývoje ekonomiky na podnikoekonomické prostředí

(1)

Liberec 2018

Vliv cyklického vývoje ekonomiky na podnikoekonomické prostředí

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Lukáš Weiser

Vedoucí práce: Ing. Iva Nedomlelová, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, ţe tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloţenou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

30. 4. 2018

(5)

Anotace

Diplomová práce se zabývá cyklickým vývojem ekonomiky a jeho dopady na vybraný podnik v letech 2007 - 2016. Teoretická část se zaměřuje na teorii ekonomického cyklu, přístupy různých ekonomických škol a jeho fázemi. Dále jsou uvedeny determinanty ekonomické výkonnosti a přístupy hospodářské politiky. V praktické části jsou popsány příčiny celosvětové ekonomické krize a její dopady v evropském prostoru. Dále je provedena analýza vývoje ekonomiky ČR ve zvoleném časovém období a finanční analýza firmy Benteler ČR s.r.o.. V závěru práce bylo provedeno zhodnocení dopadů ekonomického prostředí na zvolený podnik a verifikace výzkumné hypotézy ohledně závislostí mezi vybranými hospodářskými a podnikovými veličinami.

Klíčová slova

determinanty ekonomické výkonnosti, ekonomický cyklus, ekonomická krize, fáze ekonomického cyklu, finanční analýza, hospodářská politika

(6)

Annotation

The master thesis deals with cyclical development of economy and its influence on chosen company from 2007 to 2016. Theoretical part is focused on theory of economic cycle, approaches of different economic schools and its phases. Further there is a description of economic performance indicators and different approaches of economic policy. Practical part comprises from several segments. First describes causes of economical crisis and its influences in European area. Second part analyses economic development of Czech Republic in selected time frame. Another part is dedicated to financial analysis of company Benteler ČR s.r.o.. In final part of thesis is evaluation of influence of economic environment on selected company and verification of hypothesis about dependence between macro economical and micro economical variables.

Key words

economic performance indicators, economic cycle, economic crisis, economic policy, financial analysis, phases of economic cycle

(7)

Obsah

Seznam obrázků ... 10

Seznam tabulek ... 11

Seznam zkratek ... 12

Úvod ... 13

1. Teorie ekonomického cyklu ... 14

1.1. Vybrané teoretické přístupy zabývající se ekonomickým cyklem ... 16

1.1.1. Předkeynesiánské teorie (začátek 20. století) ... 16

1.1.2. Keynesiánské teorie ... 18

1.1.3. Nová konzervativní ekonomie ... 19

1.1.4. Teorie reálného ekonomického cyklu... 20

2. Fáze ekonomického cyklu ... 22

2.1. Periodicita a fluktuace ... 26

3. Determinanty ekonomické výkonnosti... 28

3.1. Hrubý domácí produkt ... 28

3.2. Inflace ... 28

3.3. Nezaměstnanost ... 29

3.4. Platební bilance ... 30

4. Hospodářská politika ... 32

4.1. Cíle hospodářské politiky ... 32

4.2. Přístupy k hospodářské politice ... 33

4.3. Monetární politika ... 34

(8)

4.3.1. Měnová politika v eurozóně ... 35

4.4. Fiskální politika ... 36

4.4.1. Struktura veřejného rozpočtu... 38

4.4.2. Fiskální politika v EU ... 39

5. Finanční analýza ... 41

5.1. Účetní výkazy a zdroje dat pro finanční analýzu ... 42

5.1.1. Slabé stránky účetních výkazů ... 42

5.1.2. Nástroje finanční analýzy ... 43

5.2. Vertikální analýza ... 44

5.3. Horizontální analýza ... 44

5.4. Poměrová analýza ... 44

6. Vývoj na americkém trhu, příčiny a důsledky krize ... 48

7. Vývoj ekonomiky v evropském prostoru ... 55

8. Vývoj v ČR... 60

9. Společnost Benteler ČR s.r.o... 72

10. Analýza společnosti Benteler ČR s.r.o. ... 75

10.1. Vertikální analýza ... 75

10.2. Horizontální analýza ... 79

10.3. Analýza poměrových ukazatelů ... 83

11. Verifikace hypotézy ... 87

Závěr ... 90

Seznam pouţité literatury ... 91

Citace ... 91

(9)

Bibliografie ... 93

Internetové zdroje ... 94

Zdroje dat ... 95

Seznam příloh ... 97

(10)

Seznam obrázků

Obrázek 1: Fáze hospodářského cyklu 22

Obrázek 2: Změny agregátní poptávky v modelu AS - AD ve fázi expanze 23

Obrázek 3: Změny agregátní poptávky v modelu AS – AD 24

Obrázek 4: Magický čtyřúhelník, optimální rozloţení 32

Obrázek 5: Lafferova křivka 37

Obrázek 6: Vývoj indexu NASDAQ composite od roku 1999 do 2016 48

Obrázek 7: Vývoj úrokové sazby v USA 49

Obrázek 8: Vývoj cen nemovitostí na trhu v USA 50

Obrázek 9: Růst hypotečního dluhu v USA 51

Obrázek 10: Vývoj amerického HDP 54

Obrázek 11: Vývoj kurzu USD/EUR 55

Obrázek 12: Vývoj veřejného dluhu v nejvíce zadluţených státech EU 56

Obrázek 13: Vývoj úrokové sazby ECB 57

Obrázek 14: Vývoj ceny ropy USD/barel 63

Obrázek 15: Graf vývoje HDP ČR v % 70

Obrázek 16: Graf vývoje míry inflace v ČR 70

Obrázek 17: Graf vývoje míry nezaměstnanosti v ČR 71

Obrázek 18: Graf vývoje exportu a importu 71

Obrázek 19: Graf vývoje zkoumaných veličin HDP a HV 88

Obrázek 20: Výstup zkoumané hypotézy z programu Minitab 89

(11)

Seznam tabulek

Tabulka 1: Vertikální analýza aktiv a pasiv 77

Tabulka 2: Vertikální analýza výsledovky 78

Tabulka 3: Horizontální analýza aktiv a pasiv 81

Tabulka 4: Horizontální analýza výsledovky 82

Tabulka 5: Likvidita 83

Tabulka 6: Aktivita 84

Tabulka 7: Rentabilita 85

Tabulka 8: Zadluţenost 85

Tabulka 9: Vývoj analyzovaných veličin ve zvoleném časovém období 87 Tabulka 10: Výstup výpočtu Pearsonova korelačního koeficientu z programu Excel 88

(12)

Seznam zkratek

ABS Asset backed securities CDO Collaterized debt obligations CPI Index spotřebitelských cen ČNB Česká národní banka DPH Daň z přidané hodnoty ECB Evropská centrální banka

EFSF European Financial Stability Facility

EU Evropská Unie

FED Federální rezervní systém (centrální banka USA) LSAP Large scale asset purchase

MEW Mortage equity withdrawal MMF Mezinárodní měnový fond

NASDAQ National association of securities dealers automated quotations NERV Národní ekonomická rada vlády

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj USA Spojené státy americké

(13)

Úvod

Diplomovou práci na téma Vliv cyklického vývoje ekonomiky na podnikoekonomické prostředí jsem si zvolil především pro jeho aktuálnost. Téměř po deseti letech od vypuknutí krize, která otřásla zdánlivě stabilními ekonomikami, nastává opět období ekonomického růstu. Krize přinesla řadu otázek, které se zatím nepodařilo plně zodpovědět. Cílem této diplomové práce je zmapovat příčiny, průběh a dopady hospodářského cyklu na českou ekonomiku a vybraný regionální podnik. Česká republika je velmi otevřenou ekonomikou s velkým podílem zahraničního obchodu, a proto bude část práce věnována také mezinárodnímu kontextu a vývoji. Záměrně bylo zvoleno období od roku 2007, kdy se ekonomika nacházela na svém vrcholu, aţ do roku 2016, kdy se po výkyvech způsobených krizemi vrátila opět k růstu. Pro svou práci jsem čerpal informace především z materiálů Českého statistického úřadu, Ministerstva průmyslu a obchodu a odborné literatury související s tématy ekonomického cyklu a finanční analýzy. Pro analýzu podniku jsem čerpal z veřejně dostupných zdrojů, především z výročních zpráv podniku.

Hlavním cílem práce je zmapovat vývoj ekonomiky v období 2007 – 2016, identifikovat faktory, které ji ovlivňovaly a jak se v daném období projevily fáze ekonomického cyklu.

Dalším cílem je prokázání hypotézy, ţe existuje statisticky významná závislost mezi vývojem hrubého domácího produktu a hospodářským výsledkem firmy Benteler ČR s.r.o.

ve zvoleném časovém období. Diplomová práce je rozdělena do čtyř částí. První teoretická část má za cíl seznámit čtenáře s teorií ekonomického cyklu, jeho fázemi a odlišnými přístupy ekonomických škol k tomuto tématu. Dále na hospodářskou politiku, její vliv na makroekonomické a finanční ukazatele. Druhá teoretická část je věnována teoretickému základu pro finanční analýzu a přehledu jejích nástrojů a ukazatelů. Třetí část, praktická, se zaměřuje na vývoj globálního trhu, příčiny a důsledky americké hypoteční krize, analýzu vývoje české ekonomiky v letech 2007 – 2016 a zhodnocení cyklického vývoje. Poslední část je zaměřena firmu Benteler ČR s.r.o. a její finanční analýzu pomocí tradičních finančních ukazatelů, na základě výročních zpráv z období 2007 aţ 2016. V závěru práce je provedena verifikace stanovené hypotézy odpovídajícími metodami a celkové zhodnocení výstupů práce.

(14)

1. Teorie ekonomického cyklu

Ekonomický cyklus je doba, během které se reálný produkt pohybuje kolem potenciálního produktu, a proběhnou všechny fáze ekonomického cyklu. Ekonomickým cyklem se (dle definice Slaného, 2003, s. 43) rozumí kolísání veličin a jejich trendů, které je způsobeno dočasnými šoky a jejich propagací. Z dlouhodobého hlediska je moţno říci, ţe trend reálného HDP je průběhu času rostoucí. To je dáno především technologickým pokrokem, ale i rostoucí spotřebou nových statků s lepšími parametry domácnostmi, čemuţ se přizpůsobují firmy, které rozšiřují své kapacity a sortiment. Tento rostoucí trend je narušován pouze přechodnými výkyvy agregátního výstupu ekonomiky. Tyto výkyvy nazýváme ekonomickými cykly. Z hlediska měření ekonomického cyklu existují dva přístupy, klasické pojetí a růstové pojetí. Klasické pojetí měří střídání absolutních vzestupů a poklesů produktu, zatímco růstové pojetí měří expanzní a kontrakční odchylky od potenciálního produktu.¹

Různé ekonomické cykly se liší délkou trvání a intenzitou výkyvů, ale díky standardnímu chování ekonomických veličin je moţno definovat obecnou teorii ekonomického cyklu.

Ekonomické veličiny se v závislosti na pohybu vzhledem k reálnému HDP pohybují stejným směrem v případě procyklických veličin a opačným směrem v případě kontracyklických veličin. Procyklické veličiny jsou soukromá spotřeba C, investice I a dovozy Im, které v době expanze rostou a v době recese klesají. Ke kontracyklickým veličinám patří například míra nezaměstnanosti u. Poslední skupinou jsou acyklické veličiny, například vládní výdaje G nebo reálné úrokové sazby, u kterých se nedá jednoznačně určit chování. Pro zlepšení identifikace makroekonomických problémů jsou jednotlivé veličiny sdruţovány do kompozitních indexů, kde mají přiřazenou konkrétní váhu odpovídající jejich významu. ²

Odchylku skutečného produktu Q od potenciálního produktu Q* můţeme znázornit pomocí modelu AD-AS. V situaci, kdy se ekonomika nachází v expanzi je v modelu

1 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 2006. Praha: Linde.

ISBN 80-7201-576-1, s. 22

2 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2013. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4386-8., s.

249

(15)

skutečný produkt Q větší neţ potenciální produkt Q*. Tyto odchylky jsou vyvolány většinou změnami agregátní nabídky nebo poptávky, jedná se o tzv. nabídkový šok a poptávkový šok.

Ekonomický cyklus můţe být nastartován změnou agregátní poptávky, při čemţ cenová hladina bude ve fázi expanze růst a ve fázi kontrakce klesat. Jedná se tedy o procyklické chování cenové hladiny.

Naproti tomu cyklus nastartovaný změnou agregátní nabídky se projevuje kontracyklickým chováním cenové hladiny. Jedná se například o růst či pokles výrobních nákladů firem nebo změny v produktivitě. Pokud výrobní náklady firmy rostou, promítá se tato situace i do rostoucích cen zboţí. Domácnosti omezují spotřebu a agregátní výstup země klesá.

Reálně se v ekonomice uplatňují oba vlivy najednou.³ Indikátory ekonomického cyklu

Chování ekonomického cyklu je moţno predikovat díky takzvaným konjunkturním indikátorům, které je moţno rozdělit na předstihové, koincidentní a zpoţděné indikátory.

Předstihové indikátory (leading indicators) systematicky předbíhají vývoj reálného HDP a umoţňují předvídat body obratu. Jedná se například o indexy akciových trhů, ukazatele měnové zásoby nebo hodnotu nových objednávek spotřebních produktů. Koincidentní nebo Souběţné indikátory popisují právě probíhající fázi cyklu. Příkladem je soukromá spotřeba, index průmyslové produkce nebo čistý osobní důchod. Poslední skupinou jsou Zpoţděné indikátory, které zachycují dozvuky fází cyklu. Je to například míra nezaměstnanosti nebo inflace.

Pro zvýšení pravděpodobnosti správné identifikace makroekonomické situace jsou jednotlivé indikátory kombinovány do takzvaných kompozitních indexů, ve kterých má kaţdý indikátor přiřazenou odpovídající váhu. To částečně poskytuje moţnost předvídat budoucí ekonomický vývoj.⁴

250

4 KADEŘÁBKOVÁ, Anna a Václav ŢĎÁREK. Makroekonomická analýza. 2006. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu. ISBN 80-86730-05-0., s. 19

(16)

1.1.

Vybrané teoretické přístupy zabývající se ekonomickým cyklem

Ekonomický cyklus je spojen s výkyvy agregátní poptávky nebo agregátní nabídky. Na příčinu vzniku ekonomického cyklu je moţno pohlíţet z několika hledisek a různými přístupy škol ekonomického myšlení. Prvním přístupem je rozdělení dle impulzu, který vychýlil AD a AS z počáteční pozice a vyvolal změny v ekonomické aktivitě na endogenní a exogenní. Exogenní teorie vychází z předpokladu, ţe cyklické fluktuace ekonomiky jsou zapříčiněny impulzy působícími vně ekonomického systému a fluktuace trvají, dokud není dosaţeno nové rovnováhy. Mezi tyto impulzy patří politické a finanční krize, prudké výkyvy cen surovin, války apod. Naproti tomu endogenní teorie je zaloţena na tvrzení, ţe ekonomika fluktuuje pouze za vlivu vnitřních zdrojů nerovnováhy, jakými jsou například nedostatečná spotřeba, investice nebo technologický pokrok.⁵

1.1.1. Předkeynesiánské teorie (začátek 20. století) Psychologická teorie

Představitelé této teorie jsou ekonomové A. C. Pigou, J. S. Mills a W. Bagehot. Hlavní příčinou ekonomických fluktuací a nestability jsou chyby v úsudku lidí ovlivněných vlnami pesimismu a optimismu. Expanze má vliv na optimistické očekávání domácností a investorů, investice rostou a expanze se zintenzivňuje. Naopak kontrakce budí pesimismus, který kontrakci dále prohlubuje. Vliv psychologických faktorů, je moţno nají i v jiných ekonomických teoriích, jako například ovlivnění agregátní poptávky dle Keynese.⁶

Měnové teorie

Hlavní představitele měnové teorie byli F. von Hayek, R. G. Hawtrey a K. Wicksell. Jako příčina cyklických výkyvů ekonomiky je uváděna změna peněţní zásoby, vyvolávající poptávkové šoky. Dle R. G. Hawtreyho je produkt a cenová hladina stabilní pokud je stabilní koloběh a mnoţství peněz v ekonomice. Příčinou ekonomických cyklů jsou dle Wicksella změny peněţní zásoby, coţ je dáno odchylkami mezi přirozenou a trţní úrokovou mírou. Cyklus vzniká, pokud se růst peněţní zásoby liší od růstu potenciálního produktu. Ve fázi expanze dochází k růstu peněţní zásoby a poklesu úrokové míry. To

ISBN 80-7201-576-1, s. 7

6 Tamtéţ s. 8

(17)

vede k růstu investic a růstu cenové hladiny. Úkolem centrální banky je reagovat odpovídající měnovou politikou na změny cenové hladiny, tak aby ji udrţela stabilní.

Rostoucí cenová hladina je znamením, ţe úroková míra klesla pod přirozenou míru a pro stabilizaci cenové hladiny je nutno přijmout restriktivní opatření.

Zdrojem ekonomické nerovnováhy podle Hayeka je bankovní politika úvěrování. Dochází k nerovnoměrnosti pohybu cen spotřebního zboţí a cen výrobních statků. Během expanze jdou investice do výrobních statků na úkor spotřebního zboţí. V době recese je pokles cen v tomto segmentu intenzivnější. Příčinou recese je poté nedostatek úspor, díky nadměrné spotřebě během expanze.⁷

Teorie přeinvestování

Jako hlavní příčina sestupné fáze ekonomického cyklu je vnímán pokles poptávky po investicích. Pokud jsou úrokové sazby pod úrovní rovnováţné hladiny, investice převyšují celkovou agregátní poptávku, ekonomika je nadměrně zatíţena investičním zboţím. Výkyv ekonomiky je tedy způsoben nadměrným růstem investic za současného nedostatku spotřebního zboţí. Investiční prostředky mají delší produkční periodu a dochází tak k disproporci cenového pohybu v čase.⁸

Inovační teorie

Představitelem této teorie je rakouský ekonom Joseph Schumpeter, který hospodářské cykly vysvětloval jako inovační vlny. Ve své teorii Schumpeter propojil teorii ekonomického růstu s hospodářským cyklem, kde klíčovou hybnou sílu ekonomiky představovaly inovace. Zásadní technologická inovace jako například elektřina nebo internet, jsou pro ekonomiku pozitivním nabídkovým šokem. Inovace sou konkurenční výhodou s vysokou profitabilitou pro inovační firmu, ale jen do doby neţ se na trhu objeví konkurence, která je napodobuje. Poté co dojde k vyčerpání inovační vlny, se dostaví prudké zpomalení, jelikoţ s rostoucím objemem produkce klesá cena a tedy i zisky firem.

Inovace nepřichází v čase rovnoměrně, proto ani ekonomický cyklus nemůţe být pravidelný. Dle Schumpetera dávají podnět k inovacím právě recese, kdy se firmy

ISBN 80-7201-576-1, s. 9

8 Tamtéţ s. 10

(18)

přizpůsobují a zvyšují produktivitu, díky čemuţ přeţijí pouze zdravé a silné firmy.

Kolísání ekonomiky je tedy nejen přirozené, ale přímo nezbytné, coţ je v rozporu například s přístupem keynesiánců.⁹

Teorie podspotřeby

Zástupcem této teorie je J. A. Hobson a G. Haberler. Teorie vychází z tvrzení, ţe nabídka převyšuje poptávku díky technologickému pokroku. Kvůli diferenciaci důchodů ve společnosti nebo nadměrné míře úspor domácností nedochází k růstu výdajů na spotřebu, coţ se odrazí v recesi způsobené nedostatečnými výdaji.¹⁰

1.1.2. Keynesiánské teorie

Tvůrcem teorie byl britský ekonom J. M. Keynes, jehoţ myšlenky se prosadily v souvislosti s Velkou hospodářskou krizí¹¹. Mezi jeho nejdůleţitější díla patří Pojednání o penězích (Treatise on Money) z roku 1930, ve kterém povaţuje za podmínku fungování ekonomiky neměnnou kupní sílu peněz. Příčinou jejího kolísání jsou investice, na které mají vliv proměnlivé finanční trhy. Dalším stěţejním dílem a základním kamenem keynesovské ekonomie bylo dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (The General Theory of Employment Interest and Money) z roku 1936. Zde Keynes označuje za viníka ekonomických výkyvů nedostatečnou agregátní poptávku a nestabilitu investic ¹². Jeho teorie dochází k závěru, ţe ekonomika můţe upadnout do recese i z vnitřních příčin a pro její oţivení není dostatečný samoregulační mechanismus. Je tedy nezbytné přistoupit ke státním zásahům do ekonomiky a odpovídajícím způsobem stimulovat agregátní poptávku.

Keynes přistupoval k hospodářským cyklům jako změnám agregátní poptávky vyvolaným střídavými vlnami investičního pesimismu a optimismu. Prosazoval zásahy státu do ekonomiky vhodnou fiskální politikou, především stimulaci poptávky pomocí vládních výdajů nebo daní. Ovšem za předpokladu malé citlivosti investic na změny úrokových sazeb, tedy relativní cenové nepruţnosti. Zastánci keynesiánské teorie také rozporovali

ISBN 80-7201-576-1, s. 11

10 Tamtéţ s. 13

11 Velká hospodářská krize nebo Velká deprese, propad akcií na americké burze a následný hospodářský kolaps země v roce 1929

12SOJKA, Milan. John Maynard Keynes a současná ekonomie. 1999. Praha: Grada. ISBN 80-7169-827-X.

s. 35

(19)

Sayův zákon, který tvrdí ţe, jakkoliv velká agregátní nabídka si vytváří stejně velkou agregátní poptávku. Pokud ovšem dojde k výpadku investičních nebo spotřebních výdajů, který není nahrazen jinými výdaji, pak tento zákon neplatí.¹³

Teorie akcelerátoru a multiplikátoru

Teorie akcelerátoru se snaţí vysvětlit chování investic, respektive nepřiměřenou reakci investic na zvýšení národního důchodu nebo jejich propad v případě poklesu agregátní poptávky. Akcelerátor tedy vysvětluje závislost investičních výdajů na změnách objemu produkce. Teorie vychází z endogenního přístupu k hospodářskému cyklu. Ekonomika zasaţená šokem je nadále nestabilní díky výkyvům mezi produktem a investicemi.

V případě růstu produktu dojde díky akcelerátoru k růstu investic, a následně k dalšímu růstu reálného produktu umocněným multiplikačním efektem. Růst se zastaví v momentě dosaţení potenciálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti. Poté následuje přehřátí ekonomiky a propadu investic. Tento efekt je opět umocňován akcelerátorem a multiplikátorem neţ ekonomika dosáhne dna a cyklus se opakuje.

1.1.3. Nová konzervativní ekonomie

Teorie prosazující se v 60. a 70. letech 20. století byla zastoupena monetaristickou teorií a novou klasickou makroekonomií. Příčina kolísání ekonomiky je spatřována v kolísání peněţní nabídky za předpokladu pruţných mezd a cen. Hospodářský cyklus tak přímo souvisí s expanzivní nebo restriktivní monetární politikou.

Monetaristická teorie

Nejvýznamnějším představitelem této teorie je Milton Friedman, jenţ zastával názor, ţe hlavní příčinou kolísání ekonomiky jsou změny v tempu růstu peněţní nabídky. Kvůli nedokonalým informacím v krátkém období, a tedy mylnému vnímání cenové hladiny, dochází k rozdílu mezi skutečnou a očekávanou mírou inflace a následnému ekonomickému výkyvu. Pro ilustraci, centrální banka uplatní expanzivní politiku a zvýší objem peněz v ekonomice. V reakci na to roste AD, lidé mohou více utrácet, a následně i cenová hladina. Friedman vychází z předpokladu, ţe ceny výrobků rostou rychleji neţ nominální mzdy a tedy reálné mzdy zaměstnanců klesají. Naopak firmám rostou zisky díky

13 SOJKA, Milan. Dějiny ekonomických teorií. 2010. Praha: Havlíček Brain Team. ISBN 978-80-87109-21- 2., s. 37

(20)

poklesu reálných nákladů, coţ umoţňuje rozšíření výroby a zapojení dalších výrobních faktorů. To vše vede k růstu HDP. Ovšem po prohlédnutí tzv. peněţní iluze, poţadují zaměstnanci zvýšení mezd, aby kompenzovali ztrátu kupní síly. To se odrazí v nákladech firem. Jejich produkce klesá a klesá také HDP. Závěrem této teorie je, ţe centrální banka by se měla zdrţet opatření vedoucích ke změnám mnoţství peněz v ekonomice. Tato teorie byla dále rozvíjena R. Lucasem.

Nová klasická makroekonomie

Tento směr je reprezentován R. Lucasem a R. Barrem a je postaven na předpokladu dokonalé konkurence a vnitřní stabilitě ekonomiky. Jako příčiny nestability jsou spatřovány vnější šoky a zásahy státu do ekonomiky, coţ je v této teorii nepřípustné.¹⁴

1.1.4. Teorie reálného ekonomického cyklu

Teorie vznikla v 80. letech 20. století. Jako hlavní příčinu ekonomického cyklu vnímá reálný šok a výkyvy v agregátní nabídce, za předpokladu flexibilních mezd a cen.

Příkladem takového šoku je především technologický pokrok, popřípadě války nebo výkyvy cen surovin. Takový nabídkový šok ovlivňuje přímo potenciální produkt, nikoli pouze fluktuaci reálného produktu. Na rozdíl od monetaristické teorie, je zde změna růstu peněţní nabídky pouze důsledkem hospodářského cyklu. Při poklesu agregátní nabídky vlivem negativního šoku, dojde k poklesu potenciálního produktu. V souvislosti s ním dojde k poklesu spotřebních výdajů a následně i k poklesu peněţní nabídky.

Teorie politicko - hospodářského cyklu

Teorie dává do souvislosti expanzivní měnovou politiku s volebním obdobím. Je zaloţena na předpokladu, ţe politici, kteří usilují o své znovuzvolení, mají nástroje ke stimulaci ekonomiky, pomocí kterých motivují voliče k jejich zvolení. Jedná se především o sniţování nezaměstnanosti, sniţování daní a udrţování nízkých úrokových sazeb. Po

ISBN 80-7201-576-1, s. 16

(21)

volbách obvykle následuje restriktivní politika. Problém nastává v momentě, kdy je ekonomika přehřátá a vláda přesto provádí expanzivní politiku. ¹⁵

Na rozdělení teorií je moţno pohlíţet i z jiného úhlu neţ chronologickým řazením. Teorie je moţno rozdělit dle exogenních nebo endogenních příčin.

Teorie exogenních příčin - Poptávkové teorie

o Keynesiánský přístup o Monetaristický přístup

o Teorie politicko-ekonomického cyklu - Nabídkové teorie

o Teorie reálného ekonomického cyklu Teorie endogenních příčin

- Inovační teorie

- Teorie akcelerátoru a multiplikátoru

ISBN 80-7201-576-1, s. 19

(22)

2. Fáze ekonomického cyklu

Z dlouhodobého hlediska má reálné HDP zemí růstový trend. Vyskytuje se zde pouze krátkodobé kolísání agregátního výstupu ekonomiky okolo dlouhodobého trendu. Jiná z definic charakterizuje ekonomický cyklus jako kolísání skutečného produktu kolem potenciálního produktu. Cyklus je posloupností jednotlivých fází makroekonomické aktivity, kterými jsou - expanze, vrchol, recese a dno. Fáze cyklu jsou zachyceny na obrázku 1.¹⁶

Obrázek 1 - Fáze hospodářského cyklu;

Zdroj: JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2, s. 243

Expanze - v této fázi dochází k růstu poptávky ze strany domácností a zároveň k růstu nabídky ze strany firem, které se snaţí rostoucí poptávku uspokojit. Roste zaměstnanost, firmy rozšiřují výrobu. S růstem zisků firem, roste také objem prostředků vybraných na daních, které vedou k dalšímu růstu investic. Ekonomické subjekty mají vyšší příjmy a tím pádem více utrácí. Roste tedy agregátní poptávka i agregátní nabídka.

243

(23)

Obrázek 2 zachycuje ekonomiku nacházející se v rovnováze v bodě E. V důsledku růstu agregátní poptávky dochází k posunu AD na AD´. Reálný produkt roste a dostává se nad úroveň potenciálního produktu a ekonomika se dostává do bodu A. V souvislosti s růstem ekonomiky dochází k růstu cen a růstu mezd, coţ má postupně za následek návrat ekonomiky na potenciální produkt, ale při vyšší cenové hladině, v bodě F.

Obrázek 2 - Změny agregátní poptávky v modelu AS - AD ve fázi expanze Zdroj: HOLMAN, Robert. Makroekonomie středně pokročilý kurz, s. 293

Vrchol (Konjunktura) – nejvyšší úroveň ekonomické aktivity, kdy se v ekonomice začínají projevovat nákladové tlaky, které vedou k růstu cen statků. Postupně dochází k vyčerpávání výrobních faktorů a růstu jejich ceny, coţ vede ke zdraţování výroby a tedy sniţování ziskovosti firem. Domácnosti si více půjčují a více utrácí, následkem čehoţ dochází k oslabení míry úspor v ekonomice. Tím ţe si lidé více půjčují, dochází ke zdraţování úvěrů, které sebou nese další sniţování ziskovosti výroby a zdraţování cen.

Růst reálného produktu jiţ není moţný.

(24)

Kontrakce (Recese) - jedná se o reakci ekonomiky na přílišnou spotřebu a objem výroby.

HDP a další makroekonomické veličiny oslabují. Reálný produkt se dostává pod úroveň potenciálního produktu a agregátní poptávka klesá. Klesá také cenová hladina a ekonomika se přesouvá z bodu E do bodu B, jak zachycuje obrázek 3. Domácnostem rostou ţivotní náklady, zatímco firmám klesá poptávka po jejich produktech, coţ je zapříčiněno růstem cen výrobků. Firmy se snaţí reagovat zvýšením efektivnosti výroby a sníţením nákladů.

Dochází k propouštění nadbytečných zaměstnanců a poklesu mzdových sazeb. V důsledku toho spotřebitelům klesají příjmy a firmy omezují investice. Tyto skutečnosti se nezřídka kdy odrazí i na finančních trzích v podobě finanční krize. V dlouhém období se reálný produkt vrací na potenciál a nová rovnováha vytvoří v bodě G při nové cenové hladině a nové krátkodobé agregátní nabídce. Dle definice mezinárodního měnového fondu se jedná o těţké rozpady finančních trhů, které při zhoršení schopnosti trhů efektivně fungovat mohou mít nepříznivé efekty na reálnou ekonomiku.

Finanční krizi je moţno členit na:

 měnová krize - přesun aktiv z jedné země, kde je ohroţena výkonnost ekonomiky, do aktiv v zahraničních měnách, jehoţ důsledkem je silné znehodnocení postiţené měny. V systému pevného kurzu se spekulativní útok na měnu řeší devalvací měny, popřípadě obrannými mechanismy centrální banky, jako například zvýšení úrokových sazeb.

 bankovní krize - skutečný nebo potenciální run na banky vyvolaný obavou z neschopnosti bank splácet své závazky. Projevem této krize je buď odliv depozit a následný odklad splácení závazků nebo k odkladu nedojde díky intervenci vlády.

 dluhová krize - neschopnost země splácet zahraniční či vládní dluh.

 systemická krize - zahrnuje projevy více typů krizí uvedených výše. Ztráta produktu můţe být značná především díky dlouhodobějším důsledkům pro finanční systém. Jedná se o fiskální náklady a škody na bankovním systému a existence velkého objemu nesplacených úvěrů. Nejpouţívanější postup v případě tohoto scénáře je převedení soukromých nesplacených dluhů do dluhu veřejného, čímţ je stabilizován bankovní sektor. Následkem je ovšem nárůst veřejného dluhu a dlouhodobá fiskální nerovnováha. Dluhové břemeno vzniká sníţením důchodu nositele dluhu vlivem nákladů obsluhy dluhu. Pro finanční stabilitu je důleţité, aby břemeno nesl dluţník. Pokud je břemeno přesunuto, vytváří se podmínky pro vznik

(25)

nových nezdravých dluhů. Tento druh morálního hazardu je jedním z nejškodlivějších forem dluhového břemene.¹⁷

Obrázek 3 - Změny agregátní poptávky v modelu AS - AD ve fázi recese Zdroj: HOLMAN, Robert. Makroekonomie středně pokročilý kurz, s. 294

Dno (Deprese) - nejniţší úroveň ekonomické aktivity charakteristická vysokou nezaměstnaností a nízkou úrovní výdajů spotřebitelů i investorů. Pokud se jedná o dlouhodobější stav, jedná se o depresi. Domácnosti a firmy mají averzi k riziku a odkládají výdaje. Díky nízkým ziskům dochází k pročištění trhu, na kterém zůstávají pouze stabilní a efektivní subjekty. V okamţiku, kdy dojde k bodu zlomu a poptávka domácností začne opět růst, přechází ekonomika do další fáze expanze.

17 DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 2008. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 273

(26)

Slumpflace – nastává za současného poklesu reálného produktu a růstu cenové hladiny.

Příčinou je pokles agregátní nabídky, který můţe být způsobem růstem cen surovin nebo mezd.

Stagflace – jedná se o situaci stagnujícího reálného produktu za současného růstu cenové hladiny. V grafu je znázorněn růst agregátní poptávky a pokles agregátní nabídky za stavu kdy ekonomika zůstává na potenciálním produktu.

2.1. Periodicita a fluktuace

Délka jednotlivých částí cyklu se liší. Pokud jde o pravidelné střídání těchto fází, jedná se o cyklus. V opačném případě, kdy jde o výkyvy s rozdílnou dálkou trvání, se jedná o fluktuaci. Perioda cyklu je dána počtem měsíců, které uplynou mezi dvěma body zvratu, tedy dvěma vrcholy nebo sedly v průběhu cyklického pohybu.

Amplituda cyklu je počet měsíců, které v průběhu cyklu uplynou mezi vrcholem a sedlem.

V literatuře se objevuje rozdělení ekonomického cyklu dle délky na Kitchinovy, Juglarovy a Kondratěvovy cykly. Joseph A. Schumpeter později zkonstruoval tzv. třícyklové schéma, které je kombinací všech tří cyklů. Pozdější výzkum však tyto hypotézy nepotvrdil.

Kitchinovy cykly mají průměrnou periodu 40 měsíců a jsou ztotoţňovány se změnami v zásobách rozpracované výroby.

Juglarovy cykly mají průměrnou periodu cca 10 let a jsou přisuzovány periodickým výkyvům v investicích do kapitálu.

Kondratěvovy cykly odpovídají zhruba 50 rokům a jsou spojovány s technologickým pokrokem, válkami a obdobnými událost podobného významu.¹⁸

Dalším přístupem k rozdělení délky ekonomického cyklu je rozdělení na dlouhé, střednědobé a krátké cykly.

ISBN 80-7201-576-1, s. 23

(27)

Dlouhé cykly - zásadní změny ve výrobní technologii, které umoţňují vnik nových odvětví a sektorů ekonomiky, opakují se v rozmezí 30 - 60 let, následuje období rozvoje souvisejícím s těmito novými objevy, většinou s sebou nese několik střednědobých cyklů.

Střednědobé cykly - interval 6 - 10 let, souvisí se změnami úrokové míry, poptávky a změnami reálného kapitálu (stroje mají ţivotnost kolem 10 let).

Krátké cykly - trvání 3 - 5 let, cykly změn v zásobách v souvislosti se změnami poptávky.

(28)

3. Determinanty ekonomické výkonnosti

Prvním krokem pro popis makroekonomické situace je vymezení národohospodářských veličin.

3.1. Hrubý domácí produkt

Nejdůleţitější z nich je produkt. Vyjadřuje souhrn hodnot finálních statků a sluţeb v dané ekonomice, vyprodukovaných za určité časové období, zpravidla jeden rok. Tento ukazatel umoţňuje porovnávat ekonomickou výkonnost jednotlivých ekonomik. Slabou stránkou ukazatele je fakt, ţe nezahrnuje statky a sluţby vyráběné pro vlastní potřebu nebo vzájemnou směnu bez trţní účasti. To se projevuje v podhodnocení produktu u méně vyspělých ekonomik.

Pro měření hrubého domácího produktu je moţno pouţít tři odlišné metody – výrobkovou, výdajovou a důchodovou. Pouţití jakékoliv metody by mělo vést ke shodnému výsledku.

Výrobkovou metodu tvoří součet hodnot výrobků a sluţeb vytvořených v daném roce.

Jedná se o součet přidaných hodnot všech producentů, proto je důleţité očistit hodnotu produkce o hodnoty meziproduktů. Výdajová metoda je zaloţena na tvrzení, ţe hodnota zboţí a sluţeb je shodná s výdaji na ně vynaloţené. Kaţdý výrobek je započítán pouze jednou, jelikoţ se počítá pouze s hodnotou finálních produktů. Výsledná hodnota hrubého domácího produktu je součtem výdajů domácností na spotřebu, firemních investic, veřejných výdajů a čistým exportem. Důchodová metoda vychází z předpokladu, ţe výdaje jednoho subjektu jsou příjmem (důchodem) jiného subjektu. Výsledný produkt je součtem hrubých mezd, nájemného, zisků před zdaněním, čistých úroků a odpisů. Nejpouţívanější metodou výpočtu HDP je metoda výdajová.¹⁹

3.2. Inflace

Změny cenové hladiny spotřebitelského koše jsou vyjádřeny mírou inflace, která koresponduje s vývojem HDP. Inflace vyjadřuje růst cenové hladiny, tedy sniţování kupní síly peněz. Míra inflace je dána vzájemným působením nabídky a poptávky po penězích.

Pokud dojde k převisu nabídky peněz nad reálnou poptávkou po penězích, zvýší se cenová

19 HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2004. Praha: C.H. Beck. ISBN 80-7179-764- 2., s. 19

(29)

hladina. Lidé si tedy za stejný peněţní obnos mohou dovolit menší mnoţství zboţí neţ v předcházejícím období. Míru inflace můţe ovlivňovat také centrální banka a to emisí nových peněz, čímţ vzroste peněţní zásoba v ekonomice. Jak uvádí Holman, „Míra inflace je dána rozdílem mezi tempem růstu nominální peněţní zásoby a tempem růstu reálné poptávky po penězích.“ K výpočtu inflace se pouţívá deflátor HDP nebo index spotřebitelských cen CPI.²⁰

Jsou rozlišovány tři typy inflace – mírná, pádivá a hyperinflace. Mírná inflace se pohybuje v jednotkách procent a nemá na ekonomiku negativní dopad, naopak je ţádoucí, protoţe udrţuje stabilní cenovou hladinu a důvěru lidí. Pádivá inflace se pohybuje v řádek desítek aţ stovek procent. Výrazně narušuje fungování finančních trhů a peníze podstatně ztrácejí hodnotu. Hyperinflace má pro ekonomiku fatální důsledky, jedná se o tisícovky procent a měna se stává prakticky bezcennou.

Inflaci je moţno dále rozdělit dle příčin, které ji způsobily. Prvním druhem je setrvačná inflace, která souvisí s inflačním očekáváním ekonomických subjektů. Lidé svá očekávání promítají do svých budoucích rozhodnutí, coţ vede k tomu, ţe k inflaci skutečně dojde.

Dalším druhem je inflace taţená poptávkou na základě poptávkových šoků. V této situaci agregátní poptávka roste rychleji, neţ ji ekonomika stačí uspokojovat a dochází tak k růstu cen. K této situaci dochází například při růstu vládních výdajů. Posledním druhem je inflace tlačená náklady, která je vyvolána nabídkovými šoky. Typickým příkladem je zvyšování cen výrobních vstupů (v důsledku nedostatku konkrétní komodity), které je následně výrobci promítnuto do konečné ceny výrobků.²¹

3.3. Nezaměstnanost

Dalším z ukazatelů ekonomické výkonnosti je nezaměstnanost, která je vyjadřována mírou nezaměstnanosti. Je to procentuální podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tedy součet zaměstnaných a nezaměstnaných v produktivním věku.

V případě, ţe jedinec práci nemá a ani ji aktivně nehledá, řadí se mezi ekonomicky neaktivní obyvatele. Práce jako výrobní faktor má zásadní vliv na HDP. Problémem v ČR je vysoké zdanění práce, nemotivační sociální systém, rigidní zákoník práce a nízká

21 URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. 2011. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-7357-579-3., s. 359

(30)

průměrná mzda v porovnání s okolními státy. K nezaměstnanosti můţe vést několik příčin a v souvislosti s nimi rozlišujeme nezaměstnanost frikční, cyklickou a strukturální.²²

Frikční nezaměstnanost se tvoří přirozeně a v jejím důsledku ekonomice nevznikají komplikace. Jedná se o krátkodobou nezaměstnanost, která souvisí s hledáním nového místa, například studenti po dokončení školy nebo pracovníci, kteří změnili místo pobytu.

Strukturální nezaměstnanost naproti tomu plyne z ekonomických a technologických změn, které vytváří nesoulad mezi strukturou pracovní síly a poptávce po práci. Tím ţe se mění struktura ekonomiky, zaměstnanci, kteří přišli o místo, mnohdy nemají potřebnou kvalifikaci. S tím souvisejí další náklady v podobě rekvalifikací. Strukturální nezaměstnanost je zpravidla delší neţ nezaměstnanost frikční. Nejzávaţnější je nezaměstnanost cyklická, která přímo souvisí s vývojem ekonomického cyklu, konkrétně s fází recese. V době recese dochází z pravidla k propouštění a omezování výroby coţ má za následek pokles agregátní poptávky. Nabídka volných pracovních míst je niţší neţ poptávka po práci a mnohdy je tak tento typ nezaměstnanosti dlouhodobý.²³

Přirozená míra nezaměstnanosti je stav, ve kterém je trh práce v rovnováze, ekonomika se nachází na potenciálu a existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost. Autorem konceptu je M. Friedman, který také dává do souvislosti přirozenou míru nezaměstnanosti s mírou inflace, která nezrychluje ani nezpomaluje (NAIRU).²⁴

3.4. Platební bilance

V dnešní době neustále se zvyšující globalizace je velmi důleţitým ukazatelem platební bilance, která vyjadřuje směnné transakce jedné země vůči zahraničním subjektům za určité období, zpravidla kalendářní rok. Jedná se o bilanci všech peněţních i nepeněţních toků mezi ekonomikou a zahraničím uskutečněných v určitém období. Vyrovnaná platební bilance je jedním z cílů hospodářské politiky a znamená vnější rovnováhu ekonomiky. Za sestavování platební bilance je odpovědná centrální banka, která platební bilanci kromě domácí měny zveřejňuje také v eurech a amerických dolarech. Platební bilance se skládá

22 SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2010. Praha: Management Press. ISBN 978-80- 7261-219-2., s. 34

24 PERNICA, Martin a Vladimír ŠEFČÍK. Makroekonomická gramotnost: jak pochopit hospodářskou politiku státu. 2012. Praha: Ekopress. ISBN 978-80-86929-82-8., s. 48

(31)

z dílčích účtů, kterými jsou běţný, kapitálový, finanční účet, chyby a opomenutí a změna devizových rezerv.²⁵

Běţný účet zachycuje vývoz a dovoz zboţí a sluţeb, dále důchody plynoucí oběma směry.

Bilance mezi hodnotami dovozu a vývozu se nazývá saldo obchodní bilance. Finanční účet sleduje zapojení země do mezinárodních toků kapitálu. Mezinárodní investice se dělí na dvě skupiny, s přímé a portfoliové investice. Přímé zahraniční investice představují získání úplného nebo částečného vlivu zahraničního investora na domácí subjekt. Druhou skupinou jsou portfoliové investice, u kterých se nepředpokládá účast na řízení firmy a jedná se tedy spíše o nákupy cenných papírů. Kapitálový účet zahrnuje peněţní toky z fondů EU, převody kapitálu související s migrací obyvatelstva a obchodování s emisními povolenkami. Změny devizových rezerv jsou prováděny centrální bankou a jsou vyuţívány k intervencím na měnovém trhu. Poslední poloţkou je účet chyby a opomenutí, který jak název napovídá, pouze vyrovnává nesrovnalosti, které mohou vzniknout při sběru dat a kurzových rozdílech. Jednotlivé účty mohou skončit přebytkem nebo schodkem. Celkově však musí být platební bilance vyrovnaná, coţ zajišťuje změna devizových rezerv. Ovšem nástrojem, který ovlivňuje vnější rovnováhu, je měnový kurz.²⁶

314

(32)

4. Hospodářská politika

Představuje souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality. Nositelem hospodářské politiky je především stát a centrální banka, ale podílejí se na ní i mezinárodní a nadnárodní organizace. Mezi hlavní cíle hospodářské politiky patří nízká nezaměstnanost, stabilní nebo mírně rostoucí cenová hladina a rostoucí úroveň reálného produktu. Hospodářskou politiku je moţno členit dle úrovně působení nástrojů na dvě oblasti – makroekonomickou a mikroekonomickou.

V rámci mikroekonomické hospodářské politiky se sleduje především efektivnost alokace zdrojů. Makroekonomická hospodářská politika zajišťuje makroekonomickou rovnováhu, stabilitu a plnění ekonomických cílů. V této práci bude dále rozvedena fiskální i monetární politika a jejich základní principy.²⁷

4.1. Cíle hospodářské politiky

Cíle se liší v závislosti na ekonomické situaci v daném státě, sloţení konkrétní vlády a časovém období. Obecně však státy usilují o hospodářský růst a ekonomickou rovnováhu.

Ekonomický růst je v krátkém období vyjádřen tempem růstu reálného produktu HDP, nicméně z dlouhodobého hlediska se sleduje vývoj produktu potenciálního. Pro srovnání států dle jejich ekonomické úrovně je také pouţíváno vyjádření produktu na jednoho obyvatele. V rámci sledování ekonomické rovnováhy je sledován trh práce, vyjádřený mírou nezaměstnanosti, dále stabilita měny, vyjádřená mírou inflace a rovnováha vnějších ekonomických vztahů, sledovaná platební bilancí. Všechny tyto cíle jsou zahrnuty do grafického znázornění Magického čtyřúhelníku, viz obrázek 4.

27 SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 2003. Praha: C.H. Beck. ISBN 80- 7179-738-3., s. 91

(33)

Obrázek 4 - Magický čtyřúhelník, optimální rozložení Zdroj: SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie. 2., 2010., s. 38

4.2. Přístupy k hospodářské politice

V hospodářské politice se uplatňují dva základní přístupy, prostřednictvím kterých dochází k ovlivňování hospodářského vývoje. Prvním přístupem je Stabilizační politika, kterou stát reguluje míru oscilací hospodářského cyklu. Druhým přístupem je prorůstává politika, která má za cíl zvýšení úrovně potenciálního produktu a přispět tak k dlouhodobému ekonomickému růstu. Dalším moţným hlediskem je rozdělení dle přístupu jednotlivých ekonomických škol.

Klasický přístup k hospodářské politice je zaloţen na odmítání státních zásahů do ekonomiky. Hospodářství je regulováno trţním mechanismem na základě zákona rostoucí nabídky a klesající poptávky při tvorbě cen. Podmínkou tohoto typu politiky je ovšem cenová stabilita a racionální chování ekonomických subjektů. Úlohou státu je tedy vytvoření vhodných podmínek pro prosazování trţního mechanismu.

Keynesiánský přístup naopak prosazuje aktivní zásahy státu do ekonomiky. Důvodem pro tyto zásahy je existence monopolních a oligopolních trţních struktur, které omezují samoregulační funkci trhu a existence veřejných statků. Tento přístup interpretuje vztah

(34)

mezi nezaměstnaností a agregátní poptávkou a úlohou státu je podporovat růst poptávky například státními výdaji.

Neokeynesiánský přístup k hospodářské politice kombinuje oba přístupy zmíněné výše.

Hlavním cílem této politiky je plná zaměstnanost. Kombinuje se působení monetární politiky, která zajišťuje cenovou stabilitu a fiskální politiky, která působí na růst investic a agregátní poptávku.

4.3. Monetární politika

Hlavním cílem měnové politiky je vyhlazování hospodářského cyklu a udrţování rovnováhy agregátní nabídky a poptávky prostřednictvím regulace objemu peněz. Cenová stabilita jako hlavní cíl měnové politiky je nejčastěji sledována pomocí indexu spotřebitelských cen. Předpokladem pro realizaci měnové politiky je existence dvoustupňové bankovní soustavy, a také rozvinutý peněţní a kapitálový trh. Institucí provádějící monetární politiku je centrální banka. Velmi důleţité pro fungování monetární politiky je nezávislost centrální banky na vládě.²⁸

Cíle centrální banky se dělí na konečné, zprostředkující a operační cíle. Mezi hlavní cíle můţe kromě cenové stability patřit také míra nezaměstnanosti nebo bilance zboţí a sluţeb.

Těchto cílů centrální banka dosahuje pomocí operací na volném trhu, úrokovými sazbami nebo povinnou mírou bankovních rezerv. V rámci vývoje měnové politiky bylo pouţíváno více konceptů, dle vymezení hlavního cíle a nástroje naplňování. Jsou jimi: nezveřejňování cílů, cílování měnových agregátů, cílování inflace.

nezveřejňování cílů měnové politiky - výhodou této metody je větší obezřetnost a menší rizikovost rozhodnutí hospodářských subjektů, jelikoţ si nejsou jistí budoucím vývojem ekonomického prostředí a větší manévrovací prostor pro řešení aktuálních makroekonomických problémů. Mezi nevýhody patří asymetrie informací mezi měnovými autoritami a hospodářskými subjekty coţ můţe vést k neracionálním rozhodnutím.

cílování měnových agregátů - typické pro období po zrušení ukotvení měny pomocí fixního kurzu. Docházelo k tlakům na devalvaci či revalvaci měny coţ si vynutilo korekci měnové politiky. Cenová stabilita měla být hlavním cílem měnové politiky, jelikoţ míra

28 CZESANÝ, Slavoj a Zdenka JOHNSON. Ekonomický cyklus, hospodářská politika a bohatství zemí. 2012.

Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1863-3., s. 81

(35)

cenového pohybu má vliv na vnitřní makroekonomickou rovnováhu a konkurenceschopnost. Podstatou konceptu je přístup zaloţený na interakci měnové báze, peněţní zásoby a cenové stability. Měnová báze je část peněţní zásoby, kterou je schopna ovlivnit centrální banka, tedy oběţivo a rezervy bank. Jestliţe peněţní zásoba roste rychleji neţ hrubý domácí produkt, při stejné rychlosti oběhu peněz, pak jde o expanzivní měnovou politiku. Pokud je dynamika produktu a peněţní zásoby podobná je efekt měnové politiky proticyklický. Díky postupné liberalizaci bankovního sektoru se sníţila uţitečnost měnových agregátů jako cíle měnové politiky.²⁹

cílování inflace - hlavním úkolem tohoto přístupu je sledování cíle dlouhodobě nízké a stabilní inflace, aby se zabránilo významným cenovým výkyvům, či přílišnému znehodnocování úspor obyvatelstva. Dalším důvodem je snaha předejít deflační spirále. Při poklesu cenové hladiny dochází ke sniţování trţeb firem, spotřebitelé odkládají nákupy s vidinou dalšího sniţování cen a poptávka tak klesá. Úspěch tohoto konceptu je zaloţen na několika předpokladech. Nezávislosti centrální banky, její schopnost odhadnout vlivy cenových faktorů a sestavit vhodnou prognózu. Díky tomuto přístupu se podařilo omezit inflační tlaky a průměrná inflace se pohybuje kolem 2% meziročního růstu.³⁰

Alternativním postupem k současně pouţívanému cílování inflace je cílování nominálního HDP. V případě recese dojde k poklesu reálného HDP, ale inflace roste pomaleji, tudíţ pohyb nominálního HDP není tak dramatický a nedochází k větší fluktuaci.

4.3.1. Měnová politika v eurozóně

Hlavní motivací pro vstup zemí do eurozóny byla eliminace kurzového rizika a niţší transakční náklady. Propojením finančních trhů a synchronizací hospodářského cyklu mají členské státy příleţitost zintenzivnit zahraniční obchod a investice. Nevýhoda pro členské státy je ztráta autonomní měnové politiky s pruţnou reakcí na změny makroekonomického vývoje. Další překáţkou je rozdílná ekonomická úroveň a struktura HDP jednotlivých členských států. Jednotná měna bohuţel nepřispěla ani v makroekonomické stabilitě ani v ekonomickém růstu. Hlavním důvodem je rozdílnost jednotlivých ekonomik. Některé

(36)

členské státy jsou omezovány příliš silným eurem, které omezuje výkonnost ekonomiky, jiné naopak potřebují silnější měnu, která by zlevnila dovozy a sníţila inflaci. Příliš silné euro má za následek sníţení konkurenceschopnosti, které se odrazí v poklesu exportu. Je tedy nutné nastavit měnovou politiku tak, aby vyhlazovala nadměrné výkyvy ekonomiky.

Moţností jak zvýšit odolnost finančního systému je tvorba kapitálového polštáře, který bude tlumit dopady krize. Tyto kapitálové rezervy by měly růst v době ekonomického růstu a tlumit efekty při propadu ekonomiky. Další moţností je nastavení přísnějších kapitálových standardů bank, coţ jde ale ruku v ruce se sníţením jejich ziskovosti.³¹

4.4. Fiskální politika

Fiskální politika můţe dle některých ekonomických škol výrazně ovlivnit vývoj hospodářského cyklu. Funkce fiskální politiky je vnímána diametrálně odlišně keynesovskou a neoklasickou ekonomií. Neoklasický přístup vnímá fiskální politiku jako zdroj nestability a nástroj vlády pro ovlivňování ekonomického myšlení lidí. Naopak keynesovský přístup povaţuje aktivní fiskální politiku za nutnou k dosaţení ekonomické rovnováhy při plné zaměstnanosti. Nástrojem pro prosazování fiskální politiky je státní rozpočet. Státní rozpočet je ovlivněn výší vládních výdajů a daňovou politikou, přičemţ vztah mezi mírou zdanění a ekonomickým růstem není jednoznačný. Vodítkem pro stanovení správné míry zdanění je například Lafferova křivka. Má tvar deformované paraboly, viz obrázek 5 a vyjadřuje závislost daňového výnosu na míře zdanění.

Rozlišujeme diskreční opatření, která vychází z jednorázového rozhodnutí státního orgánu nebo vestavěné stabilizátory, které působí automaticky a jsou orientovaná na stabilizaci agregátní poptávky.³²

189

(37)

Obrázek 5 - Lafferova křivka

Zdroj: JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2. s. 205, vlastní zpracování

Cílem fiskální politiky je eliminovat negativní důsledky makroekonomických selhání, tedy plní funkci stabilizační. K dosaţení makroekonomické rovnováhy vyuţívá fiskální politika vlivu veřejných financí na reálné proměnné. Skrze opatření na příjmové i výdajové straně můţe vláda ovlivnit spotřební a investiční chování ekonomických subjektů a do jisté míry celkovou agregátní poptávku. Daně jsou druhým nástrojem, který vláda pouţívá pro ovlivnění nabídky práce, investic do fyzického kapitálu, růst produktivity a alokaci výrobních faktorů. U vládních výdajů není důleţitá pouze jejich výše, ale také struktura.

Pokud se jedná o vládní nákupy a investice do infrastruktury, mohou vést tyto výdaje k nastartování ekonomiky, na rozdíl od výdajů na transfery, které mají vliv spíše na nabídku práce.³³

Zdá se, ţe jednoduchým řešením pro vládu by bylo v době recese sniţovat daně nebo zvyšovat vládní výdaje a naopak expanze zvyšovat daně a sniţovat vládní výdaje. Fiskální politiku je ale nutno konfrontovat s několika skutečnostmi vypovídajícími spíše proti jejímu pouţití. V reálné situaci, ale dochází k časovému zpoţdění, neţ si představitelé uvědomí, ţe se ekonomika dostala do recese. Další čas vyţaduje přijetí a implementace nápravného opatření a následné promítnutí opatření v ekonomice. Všechny tyto faktory mohou vést k ještě většímu rozkolísání ekonomiky, neţ kdyby se ţádné opatření

33 KUBÍČEK, Jan. Hospodářská politika. 2006. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN 80- 86898-99-7., s. 39

(38)

nepřijímalo. Monetaristé proto preferují rychlejší reakce ze strany monetární politiky.

Nakonec uţ ze své podstaty podléhá fiskální politika rozhodnutím vlády, která si s její pomocí můţe zajistit znovuzvolení v dalších volbách. Mechanismus je popsán Teorií politicko – hospodářského cyklu. Řešením tak mohou být vestavěné stabilizátory, které přispívají ke stabilizaci ekonomiky bez výrazného časového zpoţdění. Příkladem vestavěných stabilizátorů jsou progresivní zdanění, podpory v nezaměstnanosti nebo subvence pro ohroţené sektory hospodářství.³⁴

Impulzem pro větší prosazování stabilní hospodářské politiky a zapojení vlády do regulace makroekonomického prostředí byla světová hospodářská krize z roku 1929. Kromě funkce stabilizační plní fiskální politika také funkci redistribuční a alokační. Zajišťuje poskytování veřejných statků a sluţeb v oblastech nepodléhající trţní alokaci, jako zdravotnictví, školství nebo kultura a investuje do projektů s dlouhodobou návratností, například dopravní infrastruktura. Přerozdělování důchodů má význam v sociální politice a při prevenci chudoby.³⁵

4.4.1. Struktura veřejného rozpočtu

Veřejný rozpočet je tvořen z velké části státním rozpočtem, dále poté rozpočtem veřejné zprávy a subjekty hospodařícími s veřejnými zdroji. Příjmy státního rozpočtu jsou tvořeny daněmi, zdravotním a sociálním pojištěním, přijatými úroky a příjmy z prodaného majetku a v současnosti také přijatými dotacemi a příspěvky, například z fondů EU. Výdaji státního rozpočtu jsou z největší části transfery domácnostem, jako jsou důchody a sociální podpory, dále financování veřejných statků (například obrana a zdravotnictví) a platby úroků veřejného dluhu. Rozdíl mezi příjmy a výdaji je vyjádřen saldem státního rozpočtu, které můţe být kladné (přebytek), záporné (deficit) nebo nulové (vyrovnaný rozpočet).

Saldo rozpočtu můţeme dále rozdělit na strukturální a cyklickou sloţku. Pro toto rozdělení je důleţitá výše reálného produktu a jeho pozice k potenciálnímu produktu, jelikoţ v případě, ţe reálný produkt odpovídá potenciálnímu, tak je cyklická sloţka nulová.

34 SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 2003.Praha: C.H. Beck. ISBN 80- 7179-738-3., s. 142

35 ROJÍČEK, Marek, Vojtěch SPĚVÁČEK, Jan VEJMĚLEK, Eva ZAMRAZILOVÁ a Václav ŢĎÁREK. Makroekonomická analýza: teorie a praxe. 2016. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247- 5858-9., s. 297

(39)

Strukturální sloţka je ovlivněna diskrečními opatřeními, jako jsou jednorázové zásahy vlády, zatímco cyklická sloţka je ovlivněna působením vestavěných stabilizátorů.³⁶

Dle keynesovského přístupu má ekonomika tendenci k nerovnováze mezi agregátní poptávkou a nabídkou a tato nerovnováha podléhá cyklickým výkyvům. Vláda by se měla prostřednictvím daní a svých výdajů snaţit o vyrovnání rozdílů mezi agregátní poptávkou a nabídkou a cyklické výkyvy tak neutralizovat.³⁷

V současné makroekonomii ovšem převaţuje názor, ţe deficitní financování má negativní vliv na inflaci, zahraniční investice a vytěsňuje soukromé investice. Jak popisuje Romer ve své publikaci Pokročilá makroekonomie, fiskální opatření jsou účinné v krátkém období, ale pokud působí dlouhodobě, mají vliv pouze na rostoucí inflaci. Deficitní financování vyústilo ve špatný stav veřejných financí v mnoha evropských zemích také k dluhové krizi a následnému dozoru ze strany MMF a Evropské centrální banky.

4.4.2. Fiskální politika v EU

Pro sladění národních fiskálních politik byla zavedena Maastrichtská kritéria, tak aby státy s postupujícím integračním procesem byly schopné vstoupit do měnové unie. I přes další zpřísňování dohledu v podobě Paktu stability a růstu se evropské státy nevyhnuly ekonomické a dluhové krizi v roce 2010.

Maastrichtská kritéria jsou součástí Smlouvy o zaloţení Evropského společenství.

Kritérium udrţitelnosti vládních financí je tvořeno dvěma sloţkami. První je Kritérium vládního deficitu, které se zaměřuje na fiskální vývoj v krátkodobém a střednědobém horizontu. Sledovaným faktorem, je podíl deficitu státního rozpočtu na HDP, jehoţ hranice je stanovena na 3 %. Druhou je Kritérium vládního dluhu, které monitoruje dlouhodobou

197

(40)

udrţitelnost veřejných financí. Vládní dluh by neměl dle tohoto kritéria přesáhnout 60 % HDP.³⁸