• No results found

Klíčová slova

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Klíčová slova "

Copied!
108
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Liberec 2014

(2)

Liberec 2014

(3)
(4)
(5)
(6)

6

P o d ě k o v á n í

Děkuji paní Ing. Magdaleně Zbránkové, Ph.D. za konzultace a odborné vedení při zpracování mé diplomové práce.

Dále děkuji ekologovi společnosti paní Jitce Bulířové a panu Václavu Svobodovi manažerovi oddělení logistiky výfukových systémů za spolupráci, vstřícný přístup a ochotu poskytnout informace potřebné pro diplomovou práci.

(7)

7

Anotace

Diplomová práce přibližuje systém environmentálního managementu jako jednoho z dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí. Teoretická část mapuje principy a nástroje ochrany životního prostředí, současnou základnu environmentálního manažerského systému (důvody podniků pro jeho zavedení, způsoby zavedení, přínosy a náklady) a principy udržitelného podnikání. Jádrem diplomové práce je vyhodnocení významu environmentálního manažerského systému pro udržitelné podnikání se zaměřením na uhlíkovou stopu v dodavatelských řetězcích. V praktické části se diplomová práce zabývá hodnocením vybraného aspektu environmentálního manažerského systému ve společnosti Monroe Czechia s.r.o. Práce hodnotí případné ekonomické a environmentální přínosy vybraných činností dodavatelských řetězců spojených s přepravou komodit. V závěru práce je provedeno shrnutí vybraných aspektů a navržena opatření ke zlepšení systému environmentálního managementu při sledování ukazatele, jímž je uhlíková stopa.

Klíčová slova

Ochrana životního prostředí

Environmentální manažerský systém – EMS ISO 14001

Dodavatelské vztahy Uhlíková stopa Udržitelné podnikání

(8)

8

Annotation

This diploma thesis describes the environmental management system as one of the voluntary instruments of environmental protection. The theoretical part of this work is mapping the principles and instruments of environmental protection, the current basis of environmental management system (reasons of companies for its introduction, methods of implementation, benefits and costs) and the principles of sustainable business. The core of the diploma thesis is the evaluation of the importance of the environmental management system for sustainable business with a focus on the carbon footprint in supply chains. The practical part of the diploma thesis deals with the evaluation of selected aspects of the environmental management system of the company Monroe Czechia s.r.o. The thesis evaluates potential economic and environmental benefits of the selected supply chain activities related to the transport of commodities. In the end there is a summary of selected aspects and the measures to improve the environmental management system by monitoring of the carbon footprint indicator were proposed.

Key words

Environmental protection

Environmental management systém – EMS ISO 14001

Supplier relationships Carboon foot

Sustainable business

(9)

9

Obsah

Seznam obrázků ... 11

Seznam tabulek ... 12

Seznam zkratek a značek ... 13

Úvod.. ... 15

1 SPOLEČNOST, PODNIK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ... 17

1. 1 Základní principy ochrany životního prostředí ... 18

1. 2 Nástroje environmentální ochrany životního prostředí ... 19

1. 3 Dobrovolné nástroje environmentální politiky podniku... 20

1. 3. 1 Čistší produkce (Cleaner Production) ... 22

1. 3. 2 Ekodesign ... 23

1. 3. 3 Význam dobrovolných nástrojů pro systém environmentálního managementu ... 23

2 ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŽERSKÉ SYSTÉMY JAKO ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLAD UDRŽITELNÉHO PODNIKÁNÍ ... 24

2. 1 Environmentální manažerský systém (EMS) ... 24

2. 1. 1 Historie environmentálního managementu podniku ... 26

2. 1. 2 Způsoby zavedení systému environmentálního managementu do podniku . 27 2. 2 Význam dodavatelských řetězců v environmentálním manažerském systému a pro udržitelné podnikání ... 32

2. 2. 1 Vybrané aspekty řízení dodavatelských řetězců ... 33

2. 2. 2 Zelené dodavatelské řetězce... 36

2. 3 Vztah mezi EMS a koncepcí společenské odpovědnosti firem ... 38

2. 3. 1 Uhlíková stopa ... 39

2. 4 Přínosy a náklady environmentálního managementu ... 41

2. 4. 1 Přínosy EMS pro podnik... 41

2. 4. 2 Náklady EMS pro podnik ... 43

3 PROFIL SPOLEČNOSTI MONROE CZECHIA S.R.O. ... 45

3. 1 Základní informace o společnosti ... 46

3. 1. 1 Certifikáty společnosti ... 47

3. 1. 2 Výrobní program ... 48

(10)

10

3. 1. 3 Organizační struktura společnosti a oddělení logistiky ... 50

4 ANALÝZA ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY PODNIKU ... 54

4. 1 Zhodnocení stavu řízení environmentálního manažerského systému ... 54

4. 2 Zhodnocení uplatňování principů zelených dodavatelských řetězců ... 56

4. 3 Zhodnocení vybraných aspektů dodavatelských řetězců s ohledem na environmentální politiku podniku ... 57

4. 3. 1 Strategie vztahů s dodavateli ... 58

4. 3. 2 Výběr a hodnocení dodavatelů... 58

4. 3. 3 Požadavky na dodavatele a dodávky ... 61

4. 3. 4 Volba vhodných dodávkových cest ... 63

4. 3. 5 Motivace dodavatelů a neustále zlepšování ... 67

4. 3. 6 Způsoby řízení dodavatelů společnosti ... 68

4. 4 Shrnutí způsobu řízení dodavatelských vztahů ... 69

5 MOŽNOSTI ZLEPŠENÍ ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ PODNIKU V OBLASTI DODAVATELSKÝCH ŘETĚZCŮ ... 72

5. 1 Výpočet uhlíkové stopy pro různé přepravní trasy a použité dopravní prostředky.... ... 74

5. 1. 1 Stanovení podmínek výpočtu ... 75

5. 1. 2 Výpočet uhlíkové stopy stávající přepravní trasy ... 76

5. 1. 3 Výpočet uhlíkové stopy alternativní přepravní trasy č. 1 ... 77

5. 1. 4 Výpočet uhlíkové stopy alternativní přepravní trasy č. 2 ... 79

5. 1. 5 Výpočet uhlíkové stopy alternativní přepravní trasy č. 3 při současném využití kombinované dopravy... 80

5. 2 Shrnutí a vyhodnocení výsledků výpočtů uhlíkové stopy ... 83

6 NÁVRHY A DOPORUČENÍ ... 88

Závěr... 91

SEZNAM LITERATURY ... 93

SEZNAM PŘÍLOH ... 97

(11)

11

Seznam obrázků

Obr. 1: Logo společnosti Monroe Czechia s.r.o. ... 46

Obr. 2: Schéma dokumentace integrovaného systému řízení ... 47

Obr. 3: Přehled procentuálních prodejů tlumičů pérování zákazníkům společnosti ... 49

Obr. 4: Přehled procentuálních prodejů výfukových systémů zákazníkům společnosti ... 50

Obr. 5: Organizační schéma společnosti ... 51

Obr. 6: Organizační schéma oddělení logistiky ... 51

Obr. 7: Ukázka hodnotícího formuláře dodavatelů ... 60

Obr. 8: Ukázka dotazníku s výběrem otázky na systém EMS ... 62

Obr. 9: Ukázka dotazníku s výběrem otázky na efektivitu systému EMS ... 62

Obr. 10: Velikost uhlíkové stopy jednotlivých přepravních tras ... 84

Obr. 11: Velikost nákladů jednotlivých přepravních tras ... 85

Obr. 12: Dostatečné údaje pro srovnávací operace ... 102

Obr. 13: Důležitost plnění cílů redukce ... 103

Obr. 14: Výkonnost při dosahování redukčních cílů ... 103

Obr. 15: Užitečnost podpory od AIAG při plnění cílů environmentální udržitelnosti ... 104

(12)

12

Seznam tabulek

Tab. 1: Přehled principu Státní politiky životního prostředí ... 18

Tab. 2: Model systému EMS ... 28

Tab. 3: Rozdíly požadavků na ISO 14001 a EMAS (CENIA) ... 30

Tab. 4: Vybrané nástroje environmentálního pilíře CSR ... 39

Tab. 5: Náklady a možné roční úspory ze zvýšené účinnosti v systému EMAS... 44

Tab. 6: Přehled dopadů činností společnosti na životní prostředí ... 55

Tab.7: Stručný přehled dodavatelů při využití způsobu dopravy EXW ... 64

Tab.8: Stručný přehled dodavatelů při využití způsobu dopravy FCA ... 65

Tab. 9: Stručný přehled dodavatelů při využití způsobu dopravy DDU ... 66

Tab. 10: Přehled dodavatelů společnosti Monroe Czechia ... 69

Tab. 11: Shrnutí parametrů stávající přepravní trasy ... 77

Tab. 12: Celkové vyprodukovaného množství CO2 při využití stávající trasy ... 77

Tab. 13: Shrnutí parametrů alternativní přepravní trasy č. 1 ... 78

Tab. 14: Celkové vyprodukovaného množství CO2 při využití alternativní trasy č. 1 ... 78

Tab. 15: Shrnutí parametrů přepravní trasy č. 2 ... 79

Tab. 16: Celkové vyprodukovaného množství CO2 při využití alternativní trasy č. 2 ... 80

Tab. 17: Členění přepravní trasy při rozdělení podle způsobu přepravy ... 80

Tab. 18: Shrnutí parametrů kamionové dopravy přepravní trasy č. 3 ... 81

Tab. 19: Shrnutí parametrů železniční přepravy č. 3 ... 82

Tab. 20: Celkové vyprodukovaného množství CO2 při využití alternativní trasy č. 2 ... 82

Tab. 21: Velikost uhlíkové stopy a přepravních nákladů pro jednotlivé přepravní trasy ... 83

(13)

13

Seznam zkratek a značek

AIAG Akční skupina automobilového průmyslu (Automotive Industry Action Group) APQP Plánování kvality výrobku

(Advanced Product Quality Planning) BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

CA Výfukové systémy (Clean Air)

CENIA Česká informační agentura životního prostředí CO2 Oxid uhličitý

ČR Česká Republika

EA Environmentální aspekty

EH&S Environmentální zdraví a bezpečnost (Environmental Health And Safety) EMA Environmentální manažerské účetnictví EMAS Systém environmentálního řízení a auditu

(Eco Management and Audit Scheme) EMS Systém environmentálního managementu

(Environmental Management Scheme)

EU Evropská unie

ISO 14001 Systém environmetálního managementu – Požadavky s návodem použití

JISŽP Jednotný informační systém životního prostředí LCA Metoda posuzování životního cyklu

MŽP Ministerstvo životního prostředí

OHSAS Systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci OŽP Ochrana životního prostředí

PPAP Proces schvalování dílů do sériové výroby (Production Part Approval Process)

QMS Sytém řízení jakosti (Quality Management System) REACH Registrace, hodnocení a autorizace chemických látek

(Registration, Evaluation, Authorisation of Chemicals)

(14)

14

SCM Řízení dodavatelského řetězce (Supply Chain Management) SFŽP Státní fond životního prostředí

SPŽP Státní politika životního prostředí

VaV Výzkum a vývoj

zam. Zaměstnanec

ŽP Životní prostředí

(15)

15

Úvod

Neustále zvyšující se podíl lidských činností na životní prostředí a intenzivnější nároky na přírodní zdroje jsou v současné době již dostatečně známé a mají následné negativní dopady na celé životní prostředí – zvyšování přítomnosti skleníkových plynů, zvětšující se ozónová díra, klimatické změny planety, přemíra produkce odpadů, rychle se snižující vyčerpatelné přírodní zdroje a další.

V průběhu dvacátého století se začaly ozývat první varovné signály upozorňující na hrozící nebezpečí narušení životadárných ekosystémů planety. Ochrana životního prostředí je tak už půl století v popředí zájmu ekonomicky vyspělých států. Snahy o omezení nepříznivých vlivů na životní prostředí se zvyšují úměrně s poznáním globálních souvislostí. Zdánlivě i lokální jevy v různých částech planety mohou ovlivnit a narušit celý křehký ekosystém planety.

Většina negativních dopadů na životní prostředí souvisí s výrobními aktivitami a službami.

Státy usilují o regulování aktivit výrobní sféry především úpravou zákonů a předpisů, environmentálních limitů, či sankcí za znečištění životního prostředí. Od počátku 90. let se ukázalo, že efektivnější je využívání opatření založených na principu dobrovolnosti, které mají oproti normativním nástrojům regulační povahy řadu předností. Podněcují znečišťovatele k integraci opatření a postupů šetrných k životnímu prostředí do výrobních činností. Ekologické hospodaření průmyslových podniků se stává důležité z hlediska ochrany životního prostředí, ale i z pohledu konkurenceschopnosti podniků.

Na celém světě se zvyšuje počet organizací, které dobrovolně zavádějí do systému managementu podniku ucelené systémy řízení ochrany životního prostředí známé jako

„Systémy environmentálního managementu“ neboli Environmental Management System (EMS). Environmentální systémy řízení se zaměřují především na usměrňování negativních vlivů výroby a výrobků na životní prostředí a udržování (či překonávání) souladu s právními předpisy. Zavedení systému environmetálního managementu do činností podniku může přispět k ekonomickému růstu a prosperitě podniku a tím i k udržitelnému rozvoji celé společnosti.

(16)

16

Tématem diplomové práce je „Zhodnocení environmentálního manažerského systému podniku“ jako jednoho z dobrovolných nástrojů, který je využíván k řízení ochrany životního prostředí u hodnocené společnosti Monroe Czechia s.r.o.

Cílem diplomové práce je nalézt případnou ekonomickou a environmentální výhodnost rozvoje vybraného aspektu environmentálního manažerského systému podniku. Vybraným aspektem je oblast dodavatelských vztahů.

K vypracování diplomové práce byla použita metoda deskripce a sběru sekundárních dat formou literárních rešerší odborných českých i zahraničních pramenů. Získaná data a poklady byly následně komparovány.

V diplomové práci je zmapována současná teoretická základna ochrany životního prostředí, environmentálního manažerského systému (EMS) a řízení dodavatelských vztahů v organizacích na základně prostudované literatury. V teoretické části je popsána možnost dalšího rozvoje ochrany životního prostředí – zelené dodavatelské řetězce, společenská odpovědnost firem a s ní související sledování uhlíkové stopy. V praktické části jsou obsaženy základní informace o společnosti Monroe Czechia s.r.o., provedena analýza environmentální politiky podniku a stávajícího stavu zapojení environmentálního manažerského systému do činností dodavatelských řetězců. Ve vlastním návrhu bude hodnocena velikost uhlíkové stopy v oblasti dodavatelských řetězců.

(17)

17

1 Společnost, podnik a životní prostředí

Životní prostředí je podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje“. Složky životního prostředí (ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy, energie) poskytují společnosti vstupy surovin a energetických zdrojů, které jsou v ekonomickém systému transformovány na výstupy. Zdroje pochází buď z neobnovitelných zdrojů (uhlí, železné rudy, ropa,…) nebo z obnovitelných zdrojů (rybolov, lesy,…). Životní prostředí je využíváno také jako jímka odpadů, které pochází z výrobních procesů či spotřebitelských činností. Životní prostředí má omezenou schopnost tyto odpady absorbovat a přeměnit je na neškodné (Hanley, Shogren, White, 2012).

Udržitelný rozvoj je základním principem ochrany životního prostředí a zdraví, který se snaží nalézt harmonii mezi člověkem a přírodou. Klasickou definici „udržitelný rozvoj zajišťuje potřeby současnosti, aniž by omezoval možnosti uspokojit potřeby budoucích generací“ zveřejnila Světová komise pro životní prostředí a rozvoj v roce 1987 v knize

„Naše společná budoucnost“. Nalezení rovnováhy trvalé udržitelnosti životního prostředí a hospodářského rozvoje představuje základní rozpor koncepce udržitelného rozvoje.

Péče o životní prostředí se více soustřeďuje na příčiny ekologických problémů než na jejich příznaky a důsledky (Jeníček a Foltýn, 2010).

Proces přizpůsobování ochrany životního prostředí při udržení ekonomického rozvoje není snadnou záležitostí. Základním cílem je pochopit zásadní vztah mezi hospodářskou činností a přírodou a tyto znalosti využívat k přijímání lepších a kvalitnějších rozhodnutí.

Nelze očekávat, že bude dosaženo dokonale čistého vzduchu nebo zcela čisté vody.

Hospodářský růst nemůže pokračovat bez ohledu na budoucnost. Společnost musí nejprve stanovit rozhodnutí, jaká úroveň kvality životního prostředí je přijatelná. V návaznosti pak provést příslušné úpravy chování na trhu, při které se bude společnost nadále vyvíjet (Callan a Thomas, 2009). Ekonomie je s životním prostředím velmi úzce provázaná, a proto se koncept ekonomie životního prostředí zabývá vztahem mezi ekonomickými činnostmi a jejich vlivem na životní prostředí (Hanley, Shogren, White, 2012).

(18)

18

Udržitelný rozvoj spojuje dlouhodobou a globální perspektivu a představuje integraci čtyř základních cílů, jichž je potřeba dosahovat současně: sociální pokrok, ochrana životního prostředí, uvážlivé využívání přírodních zdrojů a udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu. Koncepce udržitelného rozvoje stanovuje tří oblasti zaměření:

environmentální (ekologické), ekonomické a sociální. Mezi pilíři existují vzájemné vazby a interakce (Jeníček a Foltýn, 2010).

1. 1 Základní principy ochrany životního prostředí

Účelem základních principů ochrany životního prostředí je napomáhání naplňování konceptu udržitelného rozvoje společnosti a poskytnutí východisek právní úpravy sloužící jako interpretační pravidla po vytvoření právní normy. Principy uznávané společností ČR musí korespondovat s mezinárodně uznávanými zásadami ochrany životního prostředí.

Státní politika životního prostředí ČR (SPŽP) uplatňuje zejména níže uvedené principy uvedené v tabulce 1.

Tab. 1: Přehled principu Státní politiky životního prostředí

PRINCIP ÚČEL PRINCIPU

Princip integrace politik politika životního prostředí musí být koordinována a provázána s ostatními sektorovými politikami

Princip prevence nejdůležitější princip založený na předcházení škodám na životním prostředí

Princip předběžné opatrnosti založen na přijímání preventivních opatřeních s cílem zabránit ekonomickým ztrátám

Princip „znečišťovatel platí“ každý by měl nést odpovědnost za své činy; kdo způsobí škodu, měl by nést náklady s tím spojené

Princip nákladové efektivnosti

jedná se o efektivní alokaci omezených zdrojů účelným

a hospodárným způsobem, při kterém bude dosaženo co nejlepšího vztahu mezi použitými zdroji a dosaženými účinky

Princip zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního

prostředí

je podstatným prvkem pro úspěšnou realizaci SPŽP

Princip mezinárodní odpovědnosti

je uplatňován zejména prostřednictvím rozvojové spolupráce a dodržováním přijatých závazků vyplývajících z členství v Evropské Unii (EU), mezinárodních dohod, úmluv Zdroj: Ministerstvo životního prostředí. Státní politika životního prostředí 2012 – 2020 [online].

[Vid. 2013-12-16]. Dostupné v PDF z:

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_130108_Statni_politika_zivotniho_prostredi/$FIL E/SP%C5%BDP_2012-20.pdf

(19)

19

1. 2 Nástroje environmentální ochrany životního prostředí

Nástroje politiky životního prostředí jsou prostředky, prostřednictvím kterých se naplňují stanovené cíle ochrany životního prostředí. Souvisí se změnou stávajícího stavu využívání statků životního prostředí (Vlčková, 2006). Na začátku státní regulace v oblasti ochrany životního prostředí v 80. a 90. letech 20. století se používaly výhradně nástroje normativní (administrativní), fungující na donucovací pravomoci orgánů státní správy. Normativní nástroje však nestimulovaly podnikatelské subjekty k dalšímu zlepšování vztahu k životnímu prostředí. Nedostatečné normativní pokrytí všech možností prosazování ochrany životního prostředí vedlo k používání doplňujících nástrojů. Nástroje jsou obsaženy v dokumentu vydaném Ministerstvem životního prostředí „Státní politika životního prostředí ČR 2012 – 2020“.

Normativní (administrativní) nástroje

Právní normy patří mezi nejvýznamnější nástroje environmentální politiky. Normativní nástroje představují zejména ukládání povinností ve formě zákazů, příkazů a omezení stanovených zákonem nebo individuálním aktem příslušného orgánu. Vyplývá z nich povinnost něčeho se zdržet, něco strpět nebo činit v zájmu ochrany životního prostředí.

Dále sem patří různá povolení, souhlasy, stanoviska či vyjádření vydávaná orgány ochrany životního prostředí. K těmto nástrojům bývají řazeny standardy vyjadřující různé druhy požadavků na zachování určitého nezbytného nebo alespoň ještě únosného stavu životního prostředí, kategorizace objektů ochrany a zdrojů ohrožování životního prostředí. Patří sem také kontrola a dozor, právní odpovědnost za ztráty na životním prostření a výkon rozhodnutí.

Ekonomické a tržní nástroje

Ekonomické nástroje jsou pro zajištění cílů nástrojem nejefektivnějším, protože vedou k dosažení ekologických cílů prostřednictvím cenového mechanismu. Do této skupiny nástrojů jsou zařazovány tzv. nástroje negativní stimulace (reaktivní), představující poplatky, sankce, popřípadě daně a nástroje pozitivní stimulace (preventivní), tj. různé formy podpory – dotace, daňové úlevy. Podpory lze získat v rámci zdrojů podpor ČR - Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP ČR) a resortní programy nebo ze zahraničních

(20)

20

zdrojů včetně EU - Fond soudržnosti, strukturální fondy, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a program LIFE+. Všechny podpory z veřejných zdrojů by měli být vynakládány pouze na opatření s pozitivním či nejlépe nulovým, negativním vlivem na životní prostředí (Státní politika životního prostředí ČR 2012 - 2020 , s. 58 – 75).

Státní politika životního prostředí ČR používá, kromě výše uvedených nástrojů, i následující nástroje – dobrovolné, informační, vzdělávací, institucionální a další.

V diplomové práci budou podrobněji rozebrány nástroje dobrovolné, které jsou pro tuto práci stěžejní.

1. 3 Dobrovolné nástroje environmentální politiky podniku

Za dobrovolné nástroje jsou označovány takové aktivity, které směřují ke snižování negativních dopadů činností na životní prostředí. K dobrovolným nástrojům ochrany životního prostředí, k svobodnému rozhodnutí o přijímání odpovědnosti za životní prostředí, přistupují podnikatelské subjekty pouze v případě získání určité výhody – finančních a ekonomických úspor, snížení nákladů, zvýšení konkurenceschopnosti, lepší image podniku. Dobrovolné aktivity jsou zaváděny a realizovány nad rámec požadavků platných legislativních norem (Vlčková, 2006). Základními principy dobrovolných nástrojů jsou:

dobrovolnost - v legislativě není nikde stanovena povinnost jejich uplatňování,

prevence - soustředí se na odstraňování příčin environmentálních problémů, nikoliv na odstraňování škod,

systematický přístup - úmyslné působení na oblasti a činnosti organizace, které mají negativní vliv na životní prostředí.

Používání těchto nástrojů není předepsáno žádnými legislativními předpisy, někdy mohou být požadovány ze strany obchodních partnerů či veřejnosti.

(21)

21

Dobrovolné nástroje lze rozdělit podle jejich účelu na:

1) Dobrovolné regulační nástroje sloužící ke snížení negativních vlivů podniků na životní prostředí. Patří sem:

zavádění environmentálních manažerských systémů podle ISO 14001 nebo Programu EMAS,

ekodesign,

ekolabelling (environmentální značení I. typu),

monitoring a targeting vedoucí ke snižování spotřeby energie.

2) Dobrovolné informační nástroje se používají k získání nebo poskytnutí informací.

metoda LCA (hodnocení vlivu výrobku na ŽP v průběhu jeho životního cyklu),

čistší produkce,

environmentální manažerské účetnictví (EMA),

environmentální benchmarking (porovnání s nejlepším) a reporting,

vlastní environmentální prohlášení a prohlášení II. a III. typu.

3) Dobrovolné edukační nástroje pomáhají nejen předávat a získávat informace sloužící k pochopení problematiky životního prostředí, ale především dosáhnout změny chování subjektů k životnímu prostředí (Remtová, 2006).

V ČR se v současnosti, podle Státní politiky životního prostředí ČR 2012 – 2020, využívají především tyto dobrovolné nástroje:

zavádění systémů environmentálního řízení,

čistší produkce,

ecolabelling (označování ekologicky šetrných výrobků a služeb),

ekodesign,

hodnocení životního cyklu (metoda LCA),

zelené veřejné zakázky,

dobrovolné dohody.

(22)

22

1. 3. 1 Čistší produkce (Cleaner Production)

Čistší produkce je vymezena jako „stálá aplikace integrálních preventivních strategií na procesy, výrobky a služby s cílem zvýšit jejich efektivnost a omezit rizika jak vůči člověku, tak vůči životnímu prostředí“ (Hadrabová, 2010, s. 89). Čistší produkce se zaměřuje na uplatňování preventivních opatření proti znečišťování životního prostředí.

Preventivní způsob řešení environmentálních problémů naplňuje koncepci udržitelného rozvoje. Podnik musí hledat a uplatňovat preventivní strategii vzniku nepříznivých vlivů na životní prostředí, které by činnosti a výrobky firmy přinášely. Mezi hlavní oblasti zájmu patří podle Vlčkové (2006):

charakter výrobku,

používaná technologie,

stroje a zařízení,

vstupní suroviny,

dodržování výrobních procesů,

organizace práce,

přístup zaměstnanců ke svěřeným úkolům,

systém řízení podniku.

Čistší produkce ve výrobních procesech znamená efektivnější využívání surovin a energií, vyloučení či omezení toxických látek a nebezpečných materiálů, prevenci vzniku odpadů a emisí u zdroje. Zaměřuje se na snížení dopadu produktů na životní prostředí v rámci celého životního cyklu.

Čistší produkce je v ČR zakotvena v Národním programu čistší produkce. Je uvedena v Zákoně č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (Hadrabová, 2010). Na základě uvedených dokumentů byla zřízena Agentura národního centra čistší produkce při CENIA. Čistší produkce se využívá také při zavádění systému environmentálního managementu do podniku.

(23)

23 1. 3. 2 Ekodesign

Jedná se o systematický proces navrhování a vývoje výrobků, který klade důraz na dosažení maximálních možných příznivých environmentálních charakteristik po celou dobu životního cyklu produktu. Jedná se o zajištění potřebné funkčnosti produktu a zároveň co nejmenších negativních dopadů na životní prostředí. Všechny atributy produktu (konstrukční a technologické řešení, použité materiály, apod.) musí být takové, aby bylo možné výrobek co nejšetrněji k životnímu prostředí vyrobit, užívat i odstranit (Hadrabová, 2010). Postupy a pravidla provádění ekodesignu nejsou mezinárodně normalizovány a jsou uvedeny v technické zprávě ISO/TR 14062 (vydané jako ČSN 01 0962: Environmentální management - Integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje produktu) (Remtová, 2006).

1. 3. 3 Význam dobrovolných nástrojů pro systém environmentálního managementu

Dobrovolné environmentální nástroje významnou měrou přispívají k ozdravení životního prostředí, realizaci udržitelné výroby a spotřeby, a tím k udržitelnému rozvoji. Používání dobrovolných nástrojů má velký význam jak pro podnikatelské subjekty, tak pro společnost jako celek. Ochrana životního prostředí prostřednictvím dobrovolných nástrojů má pro podnik řadu přínosů - zvyšování konkurenceschopnosti, budování lepší image, úspory provozních nákladů atd. Nástrojem, který lze propojit téměř se všemi dobrovolnými aktivitami je systém environmentálního managementu.

Uvedené dobrovolné nástroje byly vybrány z důvodu jejich přímé souvislosti s výrobkem a jejich propojenosti se systémem environmentálního managementu. Propojení daného systému s nástrojem hodnocení čistší produkce, umožňuje podnikům zvyšovat preventivní zaměření environmentálního manažerského systému a jeho eko-efektivnost.

V environmentálním managementu se při inovacích produktů, v rámci neustálého zlepšování, využívá ekodesignu (Remtová, 2006).

(24)

24

2 Environmentální manažerské systémy jako základní předpoklad udržitelného podnikání

Udržitelné podnikání je nový způsob řízení podniků. Jedná se o komplexnější pohled než v případě používaného pojmu společenská odpovědnost firem (CSR). Zásady udržitelného podnikání zahrnují etický přístup v řízení podniků, respekt k potřebám společnosti, zaměstnancům, zákazníkům, partnerům a šetrnost k životnímu prostředí. Udržitelné podnikání v obchodní strategii zohledňuje etické, sociální, ekonomické a environmentální faktory. Činnosti podniků jsou řízeny tak, aby přinášeli dlouhodobý zisk majitelům a byly přínosné též pro společnost jako takovou. Významnou součástí udržitelného podnikání je strategie podniku zaměřená na oblast ochrany a odpovědného přístupu k životnímu prostředí (Byznys pro společnost, 2012). Mezi vybrané nástroje udržitelného podnikání z oblasti ochrany životního prostředí patří:

environmentální manažerský systém,

environmentální (zelený) dodavatelský řetězec (kapitola 2. 2. 2),

environmentální pilíř společenské odpovědnosti firem (kapitola 2. 3).

2. 1 Environmentální manažerský systém (EMS)

Environmentální manažerský systém (dále jen EMS) podniku představuje jeden z dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí, který podniky dobrovolně zavádějí do svých aktivit. Je chápán jako operativní a strategický úkol, kdy je „ochrana životního prostředí integrována v podnikových funkcích (zásobování, výroba, odbyt, organizace, investice, lidské zdroje atd.) a úrovních (normativní, strategická a operativní) a na tomto základě prováděné systematické plánování, kontrola a zlepšování podnikových aktivit směřujících k ochraně životního prostředí ve smyslu neustále se zlepšujícího procesu“

(Prskavcová a kol., 2008, s. 110). EMS jako součást udržitelného podnikání pomáhá naplňovat koncept udržitelného rozvoje – minimalizace čerpání neobnovitelných zdrojů, udržitelné využívání zdrojů obnovitelných, respektování únosné kapacity území, omezování emisí a další.

(25)

25

Environmentální management je nedílnou součástí systému managementu celého podniku, jehož prostřednictvím podnik začleňuje péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu. Podle mezinárodní definice je systém environmentálního managementu „součást celkového řídicího systému podniku, která využívá organizační strukturu, činnosti, odpovědnosti, praktiky, postupy, procesy a zdroje podniku pro stanovení, realizaci a revizi jeho environmentální politiky“ (Kreuz a Vojáček, 2007, s. 48).

Vlivy podnikatelských subjektů na životní prostředí mohou být pozitivní i negativní.

Činnosti spojené s výrobou – balení výrobků, dopravou či údržbou jsou závislé na surovinách z přírodního prostředí. Při využívání produktů je spotřebovávána energie.

Další energetické nároky vznikají při likvidaci produktů po době jejich životnosti.

Smyslem environmentálního managementu je hospodárné využívání složek životního prostředí, omezování emisí, rizika havárií ohrožující životní prostředí, ochrana zdraví pracovníků a obyvatel při současném zachování a zvyšování prosperity podniku a trvalého ekonomického růstu (Klášterka, 2007). Cílem zavádění EMS není tedy úplné zamezení znečišťování složek životního prostředí, ale minimalizace negativních dopadů činností.

Výhodou EMS je, že si ho může jakýkoli podnikatelský subjekt, bez rozdílu typu, velikosti a charakteru podnikání, zavést do svého systému řízení (Kreuz a Vojáček, 2007).

Šetrně k životnímu prostředí se může chovat i malá firma zavedením jednoduchých řešení – minimalizace spotřeby papíru využíváním elektronických řešení, používáním recyklovaných materiálů, snižováním spotřeby energií, šetrným způsobem přepravy zboží, materiálů a další (Byznys pro společnost, 2012).

Výchozím bodem pro plánování a udržování systému environmentálního řízení je vytvoření, zavedení a udržování postupů pro určení environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb v rámci stanoveného rozsahu systému EMS. Podniky musí identifikovat environmentální aspekty, které mohou být ovlivněny nebo mají významný environmentální dopad. Environmentální aspekty je možno rozdělit na přímé a nepřímé.

Přímé aspekty organizace mohou přímo řídit vnitřními předpisy (postupy), identifikovat materiálové toky, analyzovat vstupy a výstupy jednotlivých procesů.

(26)

26

Nepřímé aspekty mohou podnikatelské subjekty ovlivňovat pouze částečně, převážně rozborem činností externích partnerů, kdy tlakem na smluvní partnery ovlivňují ochranu životního prostředí.

Mezi činnosti s možnými významnými environmentálními dopady patří například pořizování, výstavba, rekonstrukce, modernizace budov a zařízení, skladování a nakládání se surovinami, výrobní postupy a údržba, nákup, výzkum a vývoj, skladování výrobků, doprava a manipulace. Environmentální aspekty související s vnějším prostředím musí být podnikatelskými subjekty promítnuty do smluvních vztahů, například dodavatelských smluv. Základními měřítky environmentálních aspektů jsou právní a jiné požadavky, představované například stanovenými limity, environmentální kritérii jako jsou rozsah, závažnost, doba trvání, četnost a další (Fildán, 2008).

2. 1. 1 Historie environmentálního managementu podniku

Na zpřísňující se legislativní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí podniky začaly na konci 70. let reagovat jednotlivými opatřeními na operativní úrovni omezující zbytkové látky a emise převážně pomocí koncových technologií (filtrace, odlučování a recyklace).

Zároveň probíhal postupný přechod od defenzivního environmentálního systému k ofenzivnímu řízení ochrany životního prostředí. V 80. letech v návaznosti na celosvětovou orientaci se začala pozornost přesunovat k výrobním vstupům, což vedlo k vývoji environmentálních technologií v samotném výrobním procesu (snižující náročnost na prvotní suroviny). V operativní úrovni se dosáhlo integrovaného přístupu po zahrnutí environmentálních požadavků i do oblastí personalistiky, organizace podniku a činností controllingu prováděných vrcholovým managementem (Prskavcová a kol., 2008).

Z důvodů rozporů v rozdílných požadavcích na prosazení environmentálně orientovaného řízení podniku v operativní, strategické a normativní úrovni v 90. letech začaly vznikat systémy environmentálního managementu na bázi mezinárodně platných norem (ISO 14001 a EMAS). První normou pro environmentální management a zároveň podklad, pro pozdější nařízení EU o eko-auditech a ISO 14001, byl systém BS 7750, který vznikl v roce 1992 ve Velké Británii (Prskavcová a kol., 2008).

(27)

27

2. 1. 2 Způsoby zavedení systému environmentálního managementu do podniku

Zavedení systému environmentálního systému řízení představuje v dnešní době pro podnikatelské subjekty nejrozšířenější způsob deklarování, že činnosti a produkty podniku jsou šetrné k životnímu prostředí. K zavedení environmentálního systému řízení je možno přistoupit třemi způsoby:

1) dle mezinárodní normy řady ISO 14001,

2) dle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady – Program EMAS, 3) další způsoby zavedení principů EMS do podniku.

Vlastní zavedení EMS do podniku se skládá z řady specifických, vzájemně provázaných kroků, potřebných k dosažení stanoveného cíle. Základem zavádění EMS je schéma PDCA (Plan - Do - Check - Act), v českém překladu plánuj-dělej-kontroluj-jednej (v tab. 2).

Tento postup zavádění platí pro standardizované i neformální postupy v celém systému řízení či v dílčích činnostech a fázích.

Po úvodním přezkoumání pokračují organizace podle modelu PDCA, který organizacím umožňuje neustálé zlepšování systému EMS a celkového environmentálního profilu organizace.

(28)

28 Tab. 2: Model systému EMS

PLÁNUJ!

Vytvoření pokračujícího procesu plánování, který umožní:

JEDNEJ!

Přezkoumání a přijmutí opatření ke zlepšení systému EMS:

 identifikaci environmentálních aspektů a s nimi spojené dopady

 identifikaci a monitorování právních a ostatních požadavků

 stanovení environmentálních cílů a cílových hodnot, formulace programů k jejich dosažení

 stanovit a používat indikátory environmentálního profilu

 periodické přezkoumání systému EMS vedením

 identifikace oblasti pro zlepšení

P A D C DĚLEJ!

Zavedení a provoz systémů EMS: KONTROLUJ!

Posouzení procesů EMS:

 vytvoření struktury managementu, stanovení rolí, odpovědnosti a příslušných pravomocí

 poskytnutí odpovídajícího výcviku osob pracujících pro organizaci

 vytvoření procesu pro interní a externí komunikaci

 vytvoření, udržování a řízení dokumentace

 vytvoření a udržování provozu

 zajištění havarijní připravenosti a reakce

 provádění průběžného monitorování a měření

 hodnocení souladu

 identifikování případných neshod

 přijímání nápravných opatření

 řízení záznamů

 provádění interních prověrek (auditů)

Zdroj: FILDÁN, Z., 2008. Příručka EMS podle ISO 14001, s. 26

1) Mezinárodní norma ISO 14001

Jednou z možností implementace certifikovaného EMS je zavedení podle norem řady ISO 14000, reprezentované předně normou ISO 14001 s mezinárodní platností. Normy ISO 14000 slouží jak pro zavedení EMS, tak i pro certifikaci těchto systémů.

Mezi základní normy pro zavádění EMS patří především:

ČSN EN ISO 14001 představuje kriteriální normu, podle které je prováděna vlastní certifikace,

ČSN EN ISO 14004 je všeobecnou směrnicí k zásadám, systémům a podpůrným metodám a metodickou pomůckou pro zavádění EMS.

(29)

29

Skupina norem ISO 14000 nabízí i řadu podpůrných norem, například environmentální značky a prohlášení jako vlastní environmentální tvrzení (ISO 14021), environmentální značení I. typu (ISO 14024), environmentální prohlášení (ISO 14025), posuzování životního cyklu (ISO 14040 - 14049) a environmentální slovník (ISO 14050). K normě 14 001 se váže norma ISO 19011 představující směrnici pro auditování environmentálního managementu (Veber, Plášková a Hůlová, 2010). Kompletní seznam norem ISO řady 14000 je uveden v příloze A.

Požadavky na systém environmentálního managementu jsou obsaženy ve čtvrtém oddíle normy ČSN EN ISO 14001. Norma určuje podniku povinnost stanovit environmentální politiku obsahující cíle a závazky uplatňování prevence znečištění a neustálého zlepšování environmentálního profilu podniku1. Registr právních požadavků a registr environmentálních aspektů jsou podkladem pro stanovení environmentálních cílů tvořících základ pro vypracování podrobného harmonogramu plnění cílů. Zde jsou jednotlivým pracovníkům přiřazeny úkoly, které musí být v rámci EMS splněny. Jsou stanoveny termíny školení zaměstnanců, vnitřních i vnějších auditů, kontrolní metody a další parametry provádění monitoringu.

2) Program EMAS

Další možností je zavedení EMS v rámci Programu EMAS (Eco-Management and Audit Scheme). Program EMAS byl vytvořen na úrovni Evropské unie deklarované Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 761/2001. ČR jej přejala na základě vládního usnesení č. 651/2002. V ČR byly zřízeny tři instituce (Rada Programu EMAS, Akreditační orgán Programu EMAS, Agentura EMAS). Tyto instituce zajišťují Národní program EMAS, jehož úkolem je podporovat zavádění Programu EMAS do podniků. Další formou podpory je program EMAS Easy, který slouží především pro integraci aspektů ochrany životního prostředí do základních činností u malých a středních podniků srozumitelným a hospodárným způsobem (Remtová, 2006). V tabulce číslo 3 jsou shrnuty rozdíly požadavků na zavedení systému environmentálního managementu dle normy ISO 14001 a programu EMAS.

1 Závazek neustálého zlepšování environmentálního profilu podniku znamená neustále snižování negativních vlivů, jimiž podnik svými činnostmi působí na životní prostředí (Remtová, 2006, s. 12).

(30)

30

Tab. 3: Rozdíly požadavků na ISO 14001 a EMAS (CENIA)

Rozsah ISO 14001 EMAS

Působnost celosvětová členské země EU

Systém managementu ano ano

Zavedení systému možné i v ekonomicky oddělené části podniku

v celém areálu organizace, v jeho místě

Environmentální přezkoumání doporučené povinné Veřejné dokumenty pouze environmentální

politika

environmentální politika a environmentální prohlášení Environmentální prohlášení není požadováno povinné

Zakončení procesu certifikace ověření environmentálního prohlášení

Posuzování aspektů přímé environmentální aspekty

přímé i nepřímé environmentální aspekt Zakončení procesu zajišťuje auditor certifikační

organizace

akreditovaný environmentální ověřovatel

Četnost a metodologie

provádění auditů nestanovena nejdéle tříletý interval

Registrace

v rámci vydaných certifikátu u jednotlivých certifikačních organizací

odpovědné orgány

jednotlivých členských států

Použití loga není (pouze logo

certifikačního úřadu) použití loga EMAS Registr aspektů (vlivů) doporučený požadovaný

Zdroj: CENIA, Česká informační agentura životního prostředí. Dostupné z:

http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFZS9TOS/$FILE/rozdily_ISO_EMAS.pdf

Základem pro zavedení EMS do podniku může být i určitá propojenost mezi systémem environmentálního managementu s dalšími normami, například s normami kvality ISO 9001 nebo normou bezpečnosti a ochraně zdraví při práci OHSAS 18001. Všechny uvedené normy jsou založené na principu Plan-Do-Check-Act. Systém environmentálního managementu posouvá problematiku jakosti z polohy prvotního uspokojení konkrétní potřeby zákazníka o jakosti produktu, do polohy uspokojení globálních potřeb společnosti.

Podobnost mezi systémem na ochranu životního prostředí a normou OHSAS 18001 je ve zvyšování bezpečnosti zdraví zaměstnanců před škodlivými a odpadními látkami prostřednictvím jejich snižování či ekologickou likvidací apod.

(31)

31 3) Další způsoby zavedení EMS do podniku

Mezi další způsoby zavedení EMS do podniku patří: zavedení neformálním způsobem, pomocí ecomappingu a prvků společenské odpovědnosti firem. Všechny uvedené způsoby zavedení EMS do podniku jsou založeny na principu prevence ochrany životního prostředí.

Zavedení systému EMS neformálním způsobem (tj. bez certifikace) využívají podniky, jejichž finanční situace, časové či personální kapacity brání zavedení „plnohodnotného“

systému. Podnikatelské subjekty poté zavádějí pouze vybrané prvky EMS. Zlepšení environmentálního profilu společnosti je, v tomto případě, pro podniky důležitější než tvorba potřebné dokumentace a vlastnictví certifikátu (Klášterka, 2007).

Dalšími eventualitami implementace prvků systému EMS je pravidelné hodnocení environmentálního profilu podle ISO 14031 či ecomappingu. Ecomapping (vytváření ekomap) je kreativní nástroj podporující v malých a středních podnicích zavádění EMS.

Účelem je poskytovat bezplatný, vizuální, jednoduchý a praktický nástroj pro analýzu a řízení environmentálního chování podniků (Ecomaping.org, neuvedeno). Ekomapy jsou vytvářeny pro každou složku životního prostředí zvlášť – ekomapy ovzduší, vody, půdy, energie, odpadového hospodářství apod. (Klášterka, 2007). V roce 2011 byla schválena nová norma ČSN ISO 14005 - Systémy environmentálního managementu - Směrnice pro fázovou implementaci systému environmentálního managementu včetně používání hodnocení environmentální výkonnosti. Norma byla vytvořena pro podporu implementace EMS v malých a středních podnicích a splňuje požadavky normy ISO 14001. Zavedení a certifikace EMS je rozdělena do několika etap a certifikačních auditů (České ekologické manažerské centrum, 2011).

Další možností je Společenská odpovědnost firem (CSR), v rámci které podniky dobrovolně integrují sociální a environmentální ohledy do svých podnikatelských aktivit ve spolupráci se zájmovými skupinami.

(32)

32

2. 2 Význam dodavatelských řetězců v environmentálním manažerském systému pro udržitelné podnikání

Významným prvkem každého podnikatelského subjektu je řízení dodavatelských řetězců.

Zjednodušený model dodavatelského řetězce je uveden na obrázku 1. Firmy jsou z větší či menší míry závislé na různých vstupech a subdodávkách. Dodavatelé firem patří mezi primární stakeholdery2 a vzhledem k jejich silnému vlivu na činnosti podniku mohou negativně ovlivnit jeho úspěšnost. Podniky se ve vztahu ke svým dodavatelům musí chovat proaktivně a vyžadovat plnění daných, přesně vymezených pravidel.

Šetrný přístup k životnímu prostředí by měli podniky rozšiřovat nad rámec vlastních činností, i na hodnocení environmentálních dopadů spolupráce se svými dodavateli. Řízení dodavatelských řetězců jako součást komplexního systému řízení musí také zohledňovat ekologické hledisko, protože činnosti mají nepříznivé vlivy na životní prostředí. Podniky přijímající odpovědnost za ochranu životního prostředí by měli dohlížet, aby jejich vstupy byly zajišťovány s ohledem na životní prostředí. Musí zajišťovat materiálové vstupy s ohledem na nejnižší náklady a za předpokladu minimalizace negativních vlivů na životní prostředí.

2 Stakeholdeři jsou veškeré osoby, které jakýmkoli způsobem přichází do kontaktu s podnikem - dodavatelé, odběratelé, zaměstnanci, akcionáři, vedení podniku, stát, různá sdružení atd.

Obr. 1: Zjednodušený model dodavatelského řetězce

Zdroj: NENADÁL, J., 2006. Management partnerství s dodavateli, s. 16

(33)

33

Ochrana životního prostředí musí být zachována v celém dodavatelském řetězci.

Norma ČSN EN ISO 14001 jednoznačně vymezuje požadavky na systém environmentálního managementu. Nedefinuje však přímo žádné konkrétní požadavky na dodavatele. Jediným požadavkem normy je skutečnost, že odběratelé musí sdělovat dodavatelům své požadavky v oblasti ochrany životního prostředí.

2. 2. 1 Vybrané aspekty řízení dodavatelských řetězců

Jedním z požadavků na dodavatele musí být i požadavek na implementaci systému environmentálního managementu. Požadavky podniků na ochranu životního prostředí u dodavatelů musí být aplikovány do všech důležitých aspektů řízení dodavatelského řetězce. Pro účely diplomové práce byly vybrány pouze některé aspekty:

strategie vztahů s dodavateli,

hodnocení a výběr vhodných dodavatelů,

požadavky na dodavatele a dodávky,

volba vhodných dodávkových cest a způsobů dopravy,

motivace dodavatelů a neustále zlepšování.

Kvalitnějšímu uplatňování zásad ochrany životního prostředí v průběhu celého dodavatelského řetězce výrazně napomáhá propojení a spolupráce všech jeho jednotlivých článků. Spoluprací dochází k optimalizaci procesů v rámci dodavatelského řetězce a v důsledku toho i k možnému snížení zátěže životního prostředí. Propojením a řízením dodavatelských řetězců se zabývá management dodavatelských řetězců (Supply Chain Management - SCM). Řízení dodavatelského řetězce je postaveno na základech důvěry (Fiala, 2009). Dlouhodobé a stabilní dodavatelsko-odběratelské vztahy mají pro obě strany výhody:

snížení transakčních nákladů (možnost využívání souborných objednávek, snížení logistických nákladů,…),

vyvolání žádoucího chování,

snížení rozsahu formálních smluv,

usnadnit řešení sporů (Sahay, 2003).

(34)

34

 Strategie vztahů s dodavateli

Firemní strategie je jedním ze základních pilířů důležitých pro budoucí rozvoj společnosti a východiskem pro tvorbu dílčích strategií a cílů. Východiskem pro tvorbu celkové politiky a strategie odběratele je poslání, vize a hodnoty. Při deklarování a rozvoji firemní strategie musí být stanoveny i základní dlouhodobé přístupy k dodavatelům firmy - dílčí strategie vztahů s dodavateli. Při formulaci strategie vztahů s dodavateli musí podniky brát své prohlášení jako závazné pro budoucí chování, přístupy a rozhodování. Podrobnější specifikace politiky a strategie odběratele může obsahovat požadavky na systém environmentálního managementu, managementu jakosti apod. (Nenadál, 2006).

 Výběr a hodnocení dodavatelů

Výběr vhodných dodavatelů a jejich hodnocení patří mezi standardně vykonávané aktivity ve všech typech organizací. Výběr se liší především použitými přístupy, náročností, spektrem zvolených kritérií, způsobem vyhodnocování a mírou pochopení jejich podstaty.

Smyslem výběru je vytvoření podmínek, které mají za účel eliminovat dodavatele, kteří nebudou schopni dlouhodobě plnit své závazky vůči odběrateli. Každý odběratel si vytváří databázi dodavatelů, kteří jsou podrobování posuzování (Nenadál, 2006). Hodnocení způsobilosti dodavatelů probíhá na základě kritérií, která považuje firma za určující – cena, dodržování termínu dodávek, plnění kvalitativních požadavků, certifikace určitých systémů managementu, apod. Proces hodnocení a výběru zahrnuje předběžné hodnocení dodavatelů, hodnocení potencionální způsobilosti dodavatelů a hodnocení dodavatelů podle dalších kritérií. Podniky při výběru dodavatele musí hodnotit jeho postoje k ochraně životního prostředí (Nenadál, 2006).

Hodnocení dodavatelů je neustálý proces, který slouží k zúžení širokého spektra možných dodavatelů. Předběžné hodnocení probíhá nejčastěji formou dotazníku a hodnotících otázek. Otázky jsou například z oblasti jakosti, způsobu dodávání, poskytovaného servisu, přístupu k technologiím, životního prostředí, bezpečnosti, nákladů a ceny. Výsledkem hodnocení je rozdělení dodavatelů do tří skupin:

A – způsobilý dodavatel zajišťuje podniku spolehlivé dodávky v souladu s objednacími dispozicemi bez jakýchkoliv problémů,

(35)

35

B – u podmíněně způsobilého dodavatele se v plnění dodávek vyskytly drobné nedostatky, které však nezpůsobovali závaznější kvalitativní či jiné problémy ve výrobě,

C – nezpůsobilý dodavatel nezajistil dodávky bez závažných nedostatků (Veber, Plášková a Hůlová, 2010).

Podnik bude uzavírat smlouvy na konkrétní dodávky především se způsobilými dodavateli, kteří splnili podmínky výběru odběratele. S podmíněným dodavatelem může podnik též uzavřít smlouvu, avšak se závazkem dodavatele na zavedení nápravných opatření (Nenadál, 2006).

 Požadavky na dodavatele a dodávky

Stanovení požadavků na dodavatele a dodávky patří k jednomu z nejdůležitějších bodů.

Bez jasně definovaných podmínek a pravidel není možná efektivní spolupráce mezi odběratelem a dodavatelem. Požadavky na dodavatele a dodávky se uvádí buď ve smlouvě, manuálu či návodu. Požadavky je možné sloučit do tří skupin na:

požadavky na vlastní dodávané produkty (termíny dodávek, dodávané množství a jakost dodávek, očekávané maximální náklady na dodávku,…),

požadavky na procesy a systémy managementu (požadavky na certifikaci systémů QMS, EMS, OHSAS, případně dalších, komunikaci s dodavateli, způsobilost procesů u dodavatelů,…),

požadavky na další služby a činnosti spojené s dodávkami (požadavky na obaly, způsob přepravy a skladování, udržování a uchování záznamů,...) (Nenadál, 2006).

 Volba vhodných dodávkových cest a způsobu dopravy

Činnost podniků souvisí se zajišťováním potřebných vstupů a s řadou aktivit, které mají vliv na životní prostředí a je nutné brát na ně ohled. Mezi nejdůležitější činnosti patří především logistika, doprava, balení a skladování. Volba vhodných dodávkových cest při zajišťování dodávek souvisí zvláště s dopravou (Nenadál, 2006). Výběr vhodného dodavatele a následné stanovení způsobu dopravy komodit, patří mezi ekologicky šetrné přístupy, které mají podnikatelé k dispozici. Logistický směr, který umožňuje podnikům rozpoznat environmentální dopady logistických procesů na životní prostředí je označován

(36)

36

jako zelená, ekologická či environmentální logistika (Olšovská, Butorová, 2004).

Každý způsob dopravy má svá pozitiva, negativa a každý určitým způsobem ovlivňuje životní prostředí. Podniky by měly preferovat způsob dopravy šetrnější k životnímu prostředí (lodní, vlaková) a dodavatele blíže k podniku (snížení uhlíkové stopy).

 Motivace dodavatelů a neustále zlepšování

Mezi základní principy moderního managementu patří i princip neustálého zlepšování.

Jedna z mála životních jistot je poznání, že nic naprosto dokonalého neexistuje. Všechny organizace a články dodavatelského řetězce budou mít vždy dostatek příležitostí k dalšímu zlepšování. Požadavek neustálého zlepšování může být součástí smlouvy mezi odběratelem a dodavatelem. Činnosti spojené s pojmem neustálé zlepšování musí u dodavatele vést k dosažení nové a dosud nedosažené úrovně výkonnosti, procesů, dodávaných produktů i systému managementu, a ne pouze k pouze k nápravným opatřením (Nenadál, 2006).

K neustálému zlepšování musí docházet i v systémech environmentálního managementu, který podnikům pomáhá lépe reagovat na zpřísňující se podmínky ochrany životního prostředí.

2. 2. 2 Zelené dodavatelské řetězce

Ekologičtější přístup pří řízení dodavatelských řetězců se v posledních letech dostává stále více do popředí jako klíčový faktor udržitelného podnikání. Pro zajištění udržitelnosti již nestačí klasická optimalizace dodavatelských řetězců spočívající ve zvýšeném využití a zlepšení distribuční sítě. Řízení zelených dodavatelských řetězců zahrnuje například monitorování environmentální výkonnosti dodavatelů, stanovení standardů nákupu (znemožnění odbytu produktů obsahujících nebezpečné látky), spolupráci s dodavateli na ekodesignu, poskytování školení a informací. Zlepšování udržitelnosti dodavatelských řetězců závisí na typu dodavatelského řetězce a jeho dopadu na životní prostředí.

Uplatňování principů zelených dodavatelských řetězců znamená, že podniky hledají nové způsoby ochrany životního prostředí, které mohou snižovat náklady a zvyšovat účinnost

(37)

37

a aktivitu dodavatelských sítí. Mezi tyto nové způsoby ochrany životního prostředí může patřit:

hledání nových přepravních tras (snížení přepravních kilometrů),

využívání efektivnější přepravy produktů (optimalizace balení),

konsolidace zásilek,

využívání alternativních paliv (snížení emisí skleníkových plynů),

a další.

Mezi iniciativy udržitelných (zelených) dodavatelských řetězců lze dále zařadit například:

ekologické objednávky (green ordernig) – uvádí množství uhlíku (CO2) spojeného s přepravou,

vytvoření „closed-loop“ dodavatelského řetězce – řetězec, ve kterém je veškerý použití materiál kompletně využit a recyklován (Veldhuijzen, 2010).

K dosažení udržitelného podnikání musí docházet k neustálému zlepšování systému environmentálního managementu a ochrany životního prostředí. Prvním krokem k dalšímu zlepšení vlivu podniku na životní prostředí může být zavedení konceptu společenské odpovědnosti (CSR) jako filozofie řízení podniků.

Práce se dále bude zaměřovat na ukazatel uhlíkové stopy, jako jeden z nových principů ochrany životního prostředí. Snižování uhlíkové stopy patří mezi nástroje udržitelného rozvoje podnikání, jehož součástí je koncept společenské odpovědnosti firem (CSR).

Zjišťování množství, analýza a snižování uhlíkové stopy je klíčovým nástrojem prevence ochrany životního prostředí před nárůstem objemu CO2 škodícího životnímu prostředí.

Uhlíková stopa, postup měření a její vazba na environmentální manažerský systém a udržitelné podnikání jsou blíže popsány v kapitole 2. 3. 1.

(38)

38

2. 3 Vztah mezi EMS a koncepcí společenské odpovědnosti firem

Environmentální manažerský systém znamená styl řízení celého podniku, jehož prostřednictvím začleňuje podnik péči o životní prostředí do svých činností.

Podniky mohou ochranu životního prostředí rozšířit, pozvednout na další úroveň. Jde o posun směrem k odpovědnému (udržitelnému) podnikání. Odpovědné podnikání znamená hledání a realizování takových řešení, která budou kompromisem mezi ekologickými, ekonomickými a sociálními aspekty.

Integrací pozitivních postojů, praktik či programů odpovědného podnikání do podnikatelské strategie firmy se zabývá koncept Společenské odpovědnosti (Corporate Social Responsibility – CSR). Společenská odpovědnost se zaměřuje především na tři základní pilíře – ekonomický, sociální, environmentální. Na rozdíl od environmentálního manažerského systému se tak koncept společenské odpovědnosti firem nezaměřuje pouze na environmentální a ekonomické aspekty činností podniku, ale také na jeho sociální aspekty. Podniky pro zajištění dlouhodobé úspěšnosti musí v dnešním podnikatelském prostředí výrazně zohlednit nejen potřeby a přání svých zákazníků, ale též zájmy dalších zainteresovaných stran – stakeholderů (Prskavcová a kol., 2008).

Společenská odpovědnost je, stejně jako systém environmentálního managementu, založena na principu dobrovolnosti. Společenská odpovědnost představuje závazek firem chovat se v rámci svého fungování odpovědně k životnímu prostředí i společnosti nad rámec legislativních požadavků. Jednání podniků v souladu s principy CSR přináší podniku řadu výhod a zisků především nefinančního rázu, které jsou důležité pro jeho kvalitní a dlouhodobě udržitelné fungování. (Steinerová, Václavíková, Mervart, 2008).

Z hlediska zaměření této práce bude dále podrobněji rozebírán pouze environmentální pilíř.

V environmentálním pilíři se podniky zaměřují na snížení negativního dopadu svých činností na životní prostředí, nejčastěji prostřednictvím environmentálního managementu.

Stejně jako v případě EMS, i koncept společenské odpovědnosti firem je třeba uplatňovat v celém dodavatelském řetězci.

References

Related documents

Diplomová práce Analýza prodeje osobních automobilů u vybraných prodejen v letech 2008-2013 je zaměřena jiným směrem (porovnání prodeje u značek ŠKODA a Mercedes-

Proto bylo u stanovení plošné hmotnosti této části plen brána v úvahu plošná hmotnost akviziční distribuční vrstvy jako celku a nikoliv jednotlivých vrstev této

Tato diplomová práce na téma Analýza vlivu daně z přidané hodnoty v oblasti volného pohybu služeb na české podnikatelské subjekty je zaměřena na dopad

Přestože orgány sociálního zabezpečení mohou zaměstnavatele kontrolovat (a skutečně tak pravidelně činí), nemusí ani sebepečlivější kontrola odhalit veškeré

Umístění parkovacích ploch je pak také ovlivněno maximální docházkovou vzdáleností, která by neměla překročit (Kotas 2007, s. Při návrhu rozmístění parkovacích

Přínosem standardu pro instituce však není pouze úspora času, ale také finančních prostředků, které by v případě jeho nepoužití musely být vynaloženy na

Po převedení těchto experimentů do podnikatelského prostředí se naskytují situace, kdy firma při marketingové komunikaci zdánlivě nabízí zákazníkovi

standardů PMI a IPMA a také nejrozšířenější metodiky PRINCE2. Hlavním cílem práce je optimalizace procesu plánování za využití metodik projektového řízení