Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání(dvouoborové) Autor práce: Michal Křenovský
Vedoucí práce: PaedDr. Lada Čuříková, Ph.D.
Liberec 2014
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Ladě Čuříkové, Ph.D. za podnětnou, odbornou a metodickou pomoc při zpracování práce. Poděkování patří rovněž mé rodině za poskytnutí materiální i duševní podpory během studia. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat lyžařskému klubu Ski klub Jablonec nad Nisou, který mi poskytl cenné informace.
Bakalářská práce se zabývá tvorbou zásobníku netradičních her pro běžecké lyžování.
Práce je rozdělena na dvě části.
První část pojednává o historii vzniku lyžování a teorii her v přírodě. Dále popisuje pomůcky pro orientaci v přírodě a řeší teorii školního lyžařského kurzu.
Druhá část práce obsahuje zásobník her pro běžecké lyžování. Tyto hry jsou rozděleny podle typu do pěti skupin a to orientační, s využitím GPS, koordinační, skupinové a hry s mezipředmětovými vztahy.
Klíčová slova: běžecké lyžování; zásobník her; netradiční zimní hry; lyžařský kurz
The bachelor thesis will deal with creating an innovative tray of games for the sport of cross-country skiing. The work is divided into two parts.
The first part deals with the history of skiing and the theory of its origin in its natural form. It also describes the tools needed for orientation in nature and deals with the theory and program in ski school through courses.
The second part contains a number of games for cross-country skiing. These games are divided into five groups: orientation set of games, games with GPS, coordination games, group games and games with intersubjective relations.
Keywords: Cross-country skiing; Tray of the games; Innovative winter games; Ski course
7
OBSAH
SEZNAM ILUSTRACÍ ... 9
SEZNAM TABULEK ... 9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 10
ÚVOD ... 11
1 CÍL PRÁCE ... 12
2 BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ ... 13
2.1 Historie lyžování ... 13
2.1 Běh na lyžích ve sportu ... 14
2.2 Běžecké lyžování v České republice... 16
3 HRY V PŘÍRODĚ ... 17
3.1 Definice hry ... 17
3.2 Teorie her ... 17
3.3 Dělení her ... 18
3.4 Pomůcky pro netradiční hry ... 20
3.4.1 Mapa pro orientační běh ... 20
3.4.2 Kompas a buzola ... 20
3.4.3 GPS ... 21
3.5 Hry s GPS zařízením ... 23
4 ŠKOLNÍ LYŽAŘSKÝ KURZ ... 26
4.1 Definice lyžařského kurzu ... 26
4.2 Metodický pokyn MŠMT ... 26
4.3 Předchozí kondiční příprava ... 26
4.4 Technika lyžování v rámci lyžařského kurzu ... 27
4.4.1 Dostatečná lyžařská výzbroj a výstroj ... 27
4.5 Všeobecná běžecká lyžařská průprava a hry na sněhu ... 28
4.5.1 Zahřívací a průpravné hry a cvičení ... 28
4.5.2 Obsah všeobecné lyžařské průpravy ... 29
4.6 Zásady úrazové prevence ... 32
5 ZÁSOBNÍK HER ... 33
5.1 Orientační hry ... 34
5.1.1 Indicie k tajence ... 34
5.1.2 Zapamatuj si stanovitě ... 35
5.1.3 Zmapuj své okolí ... 36
8
5.2 Hry s použitím GPS ... 38
5.2.1 Kreslení obrázků ... 38
5.2.2 Čtverec ... 39
5.2.3 Skryj svůj poklad ... 40
5.2.4 Hledání v lavině ... 41
5.2.5 Odhad vzdálenosti ... 42
5.2.6 Orientační běh ... 43
5.3 Koordinační hry ... 44
5.3.1 Lety na lyžích ... 44
5.3.2 Opičí dráha ... 45
5.3.3 Slepec a navigátor ... 46
5.3.4 Beznohý a bezruký ... 47
5.4 Skupinové hry ... 48
5.4.1 Sbírání surovin ... 49
5.4.2 Básničky ... 51
5.4.3 Mravenci ... 52
5.4.4 Raněný ... 53
5.5 Hry s mezipředmětovými vztahy ... 54
5.5.1 Vytvoř obrazec ... 54
5.5.2 Svět pohádek ... 55
5.5.3 Naplň svou bedýnku ... 56
5.5.4 Dopravní hřiště ... 57
6 ZÁVĚR... 58
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 59
8 SEZNAM PŘÍLOH ... 61
9
SEZNAM ILUSTRACÍ
Obr. 1: Historický snímek lyžařů ... 13
Obr. 2: Běžecký závod Vasaloppet ... 14
Obr. 3: Historický snímek závodů na běžeckých lyžích ... 15
Obr. 4: Použití buzoly v terénu ... 21
Obr. 5: Navigační přístroj GARMIN ... 22
Obr. 6: Orientační hra Geocaching ... 24
Obr. 7: Školní lyžařský kurz ... 32
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Kartička pro záznam odhadů a naměřených hodnot ... 42Tabulka 2: Bodové ohodnocení jednotlivých surovin ... 50
10
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ČR Česká republika
GPS Global Position System (globální polohový systém)
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky PC Personal Computer (osobní počítač)
SLČR Svaz lyžařů České republiky
USA United States of America (Spojené státy americké) ZŠ Základní škola
11
ÚVOD
V dnešní době se hovoří o způsobu života mladých lidí a již u malých dětí lze pozorovat trend, kdy místo toho, aby si hrály venku na hřišti, raději sedí doma a vykonávají aktivity spojené s počítačem, televizí nebo mobilním telefonem.
Tím, že rodiče své děti podporují v těchto aktivitách, dopouštějí se velkých chyb v jejich vývoji. Pohyb je pro děti stejně důležitý jako třeba jídlo nebo voda. Je to z důvodu rozvoje jejich motorických dovedností a psychiky. Mnoho dětí proto trpí obezitou, cukrovkou a má komplikace se srdcem.
Když selžou rodiče, musí nastoupit učitelé na základních školách, kteří se snaží připravit děti do další etapy jejich života. Ti pak narážejí na nezájem a nechuť žáků k tělesné výchově související s nedostatkem pohybu v raném věku – nízký vývoj motorických dovedností v pohybu samotném.
Jedna z hlavních příležitostí, kdy učitel může žáka učit základním dovednostem běžeckého lyžování, sjezdového lyžování a snowboardingu jsou zimní lyžařské kurzy. Zájem žáků o běžecké lyžování ale upadá, čemuž se školy přizpůsobují, a proto mnohdy pořádají lyžařské kurzy zaměřené pouze na sjezdové lyžování spojené se snowboardingem.
Přitom většina našich hor nabízí výborné podmínky právě pro běžecké lyžování, jsou zde upravovány lyžařské trasy v délkách několika desítek až stovek kilometrů. Lyžování má v České republice dlouholetou tradici, která by neměla vymizet. Měla by být podporována jak ze strany rodičů, tak ze strany školy. Ta by měla umět nabídnout rodičům alespoň základní materiální podporu v podobě možnosti zapůjčení vybavení pro sjezdové a běžecké lyžování po dobu kurzů.
Hlavním cílem bakalářské práce je dostat do podvědomí lidí lyže jako jednu z možností, jak zábavnou formou trávit volný čas na sněhu. Ukazuje učitelům, rodičům a dětem, že jezdit na lyžích se lze naučit i zábavnou formou a není k tomu třeba dlouhých výletů a těžkých, nudných cvičení na jednom místě.
Vytvořili jsme proto zásobník netradičních her na běžeckých lyžích, který by mohl sloužit učitelům jako předloha, či pomůcka, při organizaci lyžařských kurzů. Při jeho tvorbě jsme volili hry k procvičení základních dovedností, které jsou nezbytné k jízdě na běžeckých lyžích, a čerpali jsme z mé mnoholeté zkušenosti v lyžování.
12
1 CÍL PRÁCE
Hlavním cílem této práce je vytvořit zásobník netradičních her na běžeckých lyžích pro lyžařské kurzy základních škol druhého stupně.
13
2 BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ
Pro lepší uchopení tématu je důležité shrnout informace o historii vzniku lyžování.
S lyžováním se vyvíjela technika běhu, díky které bylo možné zvýšit rychlost a účinnost pohybu. Každý člověk, který si chce jízdu na lyžích užít, by se měl o techniku provedení svého pohybu zajímat.
V dnešní době existuje mnoho publikací o této tématice. Další možností, kde se lidé mohou učit základním lyžařským dovednostem a technice běžeckého lyžování, jsou lyžařské školy pro dospělé, které jsou velkým hitem. Vše by mělo probíhat zábavnou formou, nejlépe pomocí her. U dětí by tento přístup měl být podobný, akorát s větším důrazem na kolektivní hry, aby se rozvíjelo sociální cítění.
2.1 Historie lyžování
Historie vzniku lyžování je velmi zajímavá a stojí za to se oní alespoň zkráceně zmínit. Běžecké lyžování se za posledních 80. let vyvíjelo nejrychleji ze všech sportovních disciplín, jak v technice běhu, tak ve vybavení potřebného k vykonání kvalitně provedeného pohybu. Lyže se během těchto let zkrátily a snížila se jejich hmotnost. Nově vyráběné lyže mají lepší skluznost, váhu a design (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
Jako první nevznikly lyže, ale sněžnice, které pomáhaly k lepšímu pohybu na sněhu.
Lidé je dodnes používají k usnadnění chůze. Dalším vývojem sněžnic, že se z chůze stal skluz, vznikly první lyže (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
Obr. 1: Historický snímek lyžařů
Zdroj: Ski magazín. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
http://skimagazin.cz/soubory/0/a/a/0aa7e637b0ee91d0223300fef9320d1d.jpg
14
Odhadovaná doba vzniku lyží je v průběhu střední doby kamenné, pravděpodobně ve střední Asii, odkud se lyže rozšířily do Evropy. Zachovaly se nám nástěnné malby v jeskyních na území dnešního Norska a Ruska z dob přibližně před 4 000 lety. Zobrazují postavy při lovu na běžeckých lyžích, jak pronásledují jelena (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
První písemná zmínka o lyžařích pochází z let 526 - 559 n. l., kdy Procopius psal o klouzajících se Finech. V severských zemích se lyže využívaly především k lovu, přepravě na dlouhé vzdálenosti a v boji proti nepříteli. Měli více typů lyží – jedny krátké s pásem z kožešiny, z kterého se mohli odrazit, druhé dlouhé, které sloužily ke skluzu a větší rychlosti.
Namísto hůlek používali dlouhý klacek, který běžci na lyžích sloužil jako opěrný bod pro lepší koordinaci (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
V historických spisech se tvrdí, že lyžování dalo světu Norsko. Samozřejmě to nebylo jen Norsko, ale všechny severské státy. Hlavně ty části států, které leží za polárním kruhem, kde bylo nejvíce potřeba využívat efektivity lyží (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
2.1 Běh na lyžích ve sportu
Sportovní lyžování se začalo objevovat kolem roku 995 n. l. právě v Norském království, kde byl hlavním iniciátorem Norský král Olaf I. Tryggvason. Byl to vynikající sportovec, který zvládal sporty jak na zemi, tak na moři. V Norských dějinách se píše o vzniku závodu, který se začal jezdit na počest události, která se odehrála počátkem 13. století při záchraně norského krále Haakona, který dal později impulz ke sjednocení Norska. Lidé tento turistický závod pojmenovali Birkebeiner Ski Loppet (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
Obr. 2: Běžecký závod Vasaloppet
Zdroj: Langd: Vassaloppet. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
http://www.langd.se/getfile.php/2289051.1151.upuddvwtbw/vl_orm.jpg
15
Podobný závod se jezdí i ve Švédsku, zde se nazývá Vasaloppet, a lidé ho znají pod názvem Vasův běh. Každoročně se ho zúčastní na čtrnáct tisíc lyžařů, jezdí ho jak naprostí amatéři, tak špičkoví běžci, pro které patří neodmyslitelně k povinnosti, kterou si rádi splní. V průběhu 18. století se začal běh na lyžích dostávat do podvědomí lidí v přímořských oblastech, kde sloužil jako zábava pro děti i dospělé (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
Lyže sloužily také jako transportní prostředek a díky tomu se mohly rozvinout další aktivity. Běh na lyžích patří mezi nejstarší zimní sportovní disciplíny. Velká popularita tohoto sportu je dána praktičností jeho pohybu. První profesionální lyžařská soutěž se konala roku 1767 v Norsku a podle kroniky se závodilo ve slalomu, skoku a běhu na lyžích. Závodníci, kteří podstoupili tento závod, měli pouze jeden pár lyží pro všechny disciplíny (Bolek, Soumar, 2003).
Většina sportovců patřila k vojenským útvarům, ale i vojáci byli součástí lyžařské společnosti, a byli to právě oni, kdo využíval lyže k pohybu ve volné přírodě (Bolek, Soumar, 2003).
Prvním důležitým mezníkem v zařazení běžeckého lyžování mezi sportovní disciplíny byly zimní olympijské hry ve francouzském Chamonix v roce 1924. Závodníci absolvovali závod na 18 a 50 km, sdružený závod a skok na lyžích. v roce 1936 byl zařazen štafetový závod na 4 x 10 km. Postupem času se podoba soutěží měnila až do dnešní podoby – běh na lyžích a severská kombinace (Bolek, Soumar, 2003).
Obr. 3: Historický snímek závodů na běžeckých lyžích
Zdroj: PF UJEP: Historie běžeckého lyžování. [online]. [cit. 2014-04-14].
Dostupné z: http://pf.ujep.cz/~nosek/bezky/pics/historie10.jpg
16
2.2 Běžecké lyžování v České republice
Do Čech se sportovní lyžování dostalo kolem roku 1887, kdy Josef Rössler-Ořovský založil v Praze první evropský lyžařský spolek (pokud nepočítáme oblast Skandinávie). Češi také jako první založili lyžařský svaz - v roce 1903, který se nazýval Svaz lyžařů v království českém. Prvním předsedou svazu se stal významný propagátor lyžování Jan Buchar z Dolních Štěpanic, který napsal první metodický článek o jízdě na běžeckých lyžích (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
Nyní lyžování v České republice zastřešuje Svaz lyžařů České republiky (SLČR), který je zájmovým sdružením občanů ČR a vrcholnou organizací lyžařského sportu v České republice. Základním posláním SLČR je široká podpora rozvoje lyžování, lyžařského sportu, vrcholového lyžování a sportovní reprezentace ČR. Hlavní činností svazu je podporovat a propagovat všechny formy lyžování mládeže a dospělých (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
SLČR je nejstarším národním lyžařským svazem na světě. Byl založen 21. 11. 1903 v Jablonci nad Jizerou při setkání tří zástupců lyžařských klubů. V dnešní době má svaz osm odborných úseků. Jsou to úseky běhu na lyžích, skoku na lyžích, severské kombinace, alpských disciplín, akrobatického lyžování, snowboardingu, travního lyžování a základního lyžování (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
V naší zemi je lyžování velmi rozšířené, ale zájem o tento sport upadává a děti o něj projevují stále menší zájem. Výjimky jsou ve městech, kde je lyžování sport číslo jedna, například Jablonec nad Nisou, Nové město na Moravě, Vrchlabí a další (Bolek, Ilavský a Soumar, 2008).
V ČR máme mnoho klubů, kde se o děti starají v tzv. lyžařských školkách. Zde se děti seznamují s pohybem na lyžích, především formou her. Ne vždy to musí být hry, při kterých je potřeba lyží. Důležité je, aby děti vnímaly sníh přirozeně, aby se do něho nebály spadnout a dalším postupným seznamováním se jejich postoj k zimním radovánkám zlepšil.
17
3 HRY V PŘÍRODĚ
3.1 Definice hry
V literárních pramenech o teorii her jsou autoři nejednotní a uvádí „definici her“
odlišně. Například:
Podle Pedagogického slovníku: „Hra je forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení – je vůdčím typem činnosti. Hra má řadu aspektů: aspekt poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický“ (Průcha, 1998, str. 75).
Podle Psychologického slovníku: „Hra je jedna ze základních lidských činností, k nimž dále patří učení a práce. U dítěte je smyslová činnost motivována především prožitky a u dospělých má hra závazná pravidla, cíl nikoli pragmatický, ale ve hře samé“
(Hartl, Hartlová, 2000, str. 195).
Podle knihy Homo ludens: „Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí, radosti a vědomím „jiného bytí“ než je všední život“ (Huizinga, 1971, str. 20).
3.2 Teorie her
Hlavní význam her spočívá v tom, že si děti zábavnou formou procvičují různé svalové partie, rozvíjejí rychlost, obratnost, sílu, vytrvalost a rovnováhu. Dalším přínosem her je rozvoj sociálních dovedností a spolupráce ve skupině. Díky nim se jednotvárná pohybová aktivita mění v příjemnou zábavu. Hra by měla u dětí probudit zájem o pohyb a zvýšit chuť ke cvičení. Dosahují při ní maximálního účinku s minimální námahou. Hry můžeme provádět v přírodě, na hřišti, v tělocvičně, ve městech i jinde. Zařazujeme je pro zahřátí organismu (před samotným tréninkem), pro zpestření, zaktivizování či uklidnění pohybového aparátu aj.
Abychom hry mohli vhodně využívat, musíme si promyslet základní otázky:
jak často hry zařazovat
jaké hry vybírat
jak dané hry správně zorganizovat
jaké pomůcky k nim budeme potřebovat
18
jak hry co nejefektivněji využít
zda vybírat známé či neznámé hry (Zapletal, 1986)
Hru musíme volit podle počtu dětí, jejich věku, pohlaví, tělesné vyspělosti, zaměření – co chci danou hrou především procvičit. Nesmíme opomenout ani podmínky, ve kterých ji budeme hrát – zda máme dostatečný prostor, venku nebo uvnitř, jestli máme potřebné pomůcky a zda ji jsme schopni organizačně zvládnout (Zapletal, 1986).
Dále musíme dbát na rozcvičení, což je příprava organismu před zahájením vlastní prováděné aktivity. Rozcvičení obsahující strečink a dynamické cviky na místě je důležité nejenom na začátku lekce, ale i po delším čekáni – na vleku, při jízdě sedačkovou lanovkou, dlouhé prostoje mezi jednotlivými aktivitami aj (Jandová a kolektiv, 2011).
Nesmíme ani opomenout výběr odpovídajícího terénu, který si učitel vybírá podle toho, jakou skupinu dětí bude učit např. běžeckému a sjezdovému lyžování aj. Pokud jsou to začátečníci, tak je doporučeno vybrat rovný a méně frekventovaný terén. Mírně pokročilé skupiny můžeme vzít na upravené tratě, kde s nimi trénujeme techniku. S pokročilou skupinou můžeme vyjet do těžkého terénu se spoustou zatáček a nerovných povrchů (Jandová a kolektiv, 2011).
3.3 Dělení her
Neexistuje jednotné dělení her, každý autor používá své vlastní. Rozdělit hry lze podle několika různých hledisek. Například:
podle počtu osob:
individuální
ve dvojicích
ve skupinách
podle ročního období:
jarní
letní
podzimní
zimní
19
podle místa:
v přírodě
v tělocvičně
ve vodě
na sněhu (Juklíčková-Krestová a kol., 1989)
podle motorických schopností, které rozvíjejí:
rychlost: „Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku“
(Kirchner, Hnízdil, Louka, 2005, str. 14).
koordinace (obratnost): „Koordinační schopnosti znamenají provedení pohybové činnosti takovým způsobem, aby se její průběh vyznačoval co nejrychlejší časovou, prostorovou a dynamickou strukturou“
(Kirchner, Hnízdil, Louka, 2005, str. 15).
síla: „V antropomotorice je síla definována jako schopnost překonávat vnější odpor nebo sílu podle zadaného pohybového úkolu“
(Kirchner, Hnízdil, Louka, 2005, str. 16).
vytrvalost: „Vytrvalost je charakterizována jako schopnost odolávat únavě. Je to soubor předpokladů provádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou co nejdéle“ (Kirchner, Hnízdil, Louka, 2005, str. 17).
další typy her:
orientační: „Orientační hry řadíme na pomezí tradičních pohybových aktivit, tvořících obsah tělesné výchovy a dobrodružných aktivit v nových, neznámých situacích s důrazem na rozvoj schopností a vlastností, které tělesná výchova v tradičním pojetí ne vždy v dostatečné míře podchycuje a rozvíjí“
(Kirchner, Hnízdil, 2004, str. 8).
mezipředmětové vztahy – „Vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty, chápání příčin a vztahů, přesahujících předmětový rámec je to prostředek mezipředmětové integrace“ (Průcha, 1998, str. 124).
netradiční hry – Jsou to hry, které jsou nějakým způsobem neobvyklé a využívají se k nim netradiční pomůcky, místa nebo pravidla.
20 3.4 Pomůcky pro netradiční hry
3.4.1 Mapa pr o or ient ačn í běh
Mapa znázorňuje část zemského povrchu, někdy větší někdy menší. Má za úkol přehledným způsobem ukázat všechno, co je možné v dané oblasti najít. Čím větší území zaznamenává, tím méně podrobností v ní nacházíme a naopak. O poměru vzdáleností skutečného terénu a terénu zakresleného na mapě nás informuje měřítko, které je nezbytnou součástí každé mapy. Je složeno vždy ze dvou čísel oddělených dvojtečkou např. 1 : 5 000. To nám říká, že na této mapě 1 cm odpovídá 5 000 cm, což se rovná 50 m ve skutečné krajině (Tomášek a Hofman, 1995).
„Ve srovnání se standardně užívanými mapami jsou mapy pro orientační běh zpracovány ve velmi podrobném měřítku, aby bylo možné zachytit všechny detaily nutné pro správnou orientaci závodníků“ (Kirchner, Hnízdil, 2004, str. 11).
Dalším důležitým prvkem jsou vrstevnice. Jsou to pomyslné linie, které spojují stejnou nadmořskou výšku a jednotlivé vrstevnice jsou od sebe vzdáleny nejčastěji 5 m. Čím blíže k sobě jsou vrstevnice na mapě zakresleny, tím je svah ve skutečnosti strmější. Můžeme si tak lépe představit, jaký terén nás čeká. Každá pátá vrstevnice bývá tištěna silněji a bývá k ní připsána aktuální nadmořská výška (Dartman, 1997).
Abychom s mapou mohli snadno pracovat, je také třeba se naučit základní mapové značky jako např.: pěšina, les, vodní plocha, skála aj. Méně používané mapové značky nalezneme v legendě dané mapy.
3.4.2 Kom pas a buzol a
Kompas byl využíván již ve středověku, především pro plavby přes moře a oceány.
Tvoří jej zmagnetizovaný kousek železa a střelka, která se volně otáčí na kompasové růžici a vždy se ustálí do směru sever – jih. Pro turistiku používáme buzolu, což je kompas opatřený stupnicí 0° - 360° (Břicháček, 1998).
21
Při orientaci ve volné přírodě se musíme naučit používat mapu a buzolu dohromady.
Když si chceme zorientovat mapu, znamená to, že natočíme mapu tak, aby světové strany na mapě odpovídaly světovým stranám v přírodě. Musíme si dát pozor na některé jevy, které mohou magnetickou střelku vychýlit: tramvaj, vedení vysokého napětí, bouřka, kovové předměty aj (Břicháček, 1998).
3.4.3 GPS
Satelitní navigační systémy vznikly v období druhé poloviny 20. století.
V prvopočátku se nejdříve využívaly pro vojenské účely americké armády, která těmito systémy sledovala plavidla na moři. Civilní použití bylo možné až roku 1964 a využívali ho především majitelé civilních jachet. Pro tyto účely uvolnila americká vláda přístup k GPS jen s přesností měření pozice na 100 m. GPS systémy se neustále vyvíjí a jejich přesnost a účinnost se zvyšuje. Do dnešní doby se na oběžnou dráhu vynesly čtyři generace nových GPS satelitů a připravuje se pátá, která omladí stávající, již dosluhující, přístroje (Svět mobilně, GPS navigace – historie [online]).
Největšího rozvoje se navigační přístroje GPS dočkaly v posledních letech díky novějším a přesnějším technologiím, které umožňují výrobu menších a spolehlivějších navigačních přijímačů. Druhým zásadním krokem v rozvoji GPS systémů bylo rozhodnutí USA z roku 2000 o zrušení záměrné chyby, která znemožňovala zpřesnění signálu, díky čemuž je umožněno běžným uživatelům využívat GPS signál s přesností na 5 – 10 m. Před tímto rozhodnutím mohli využívat měření své pozice pouze s přesností na 100 m (Steiner, Černý, 2006).
Obr. 4: Použití buzoly v terénu
Zdroj: Hedvábná stezka: Svět outdooru. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
http://www.hedvabnastezka.cz/public/data/uploads/svetoutdooru_cz/clanky/vyb9_buzolaSport.jpg
22
„Systém je založen na výpočtu vzdáleností mezi uživatelem na Zemi a družicemi na oběžných drahách ve výšce přibližně 20 000 km. Pro výpočet polohy je nutno zpracovat signál z minimálně tří družic a pro výpočet polohy i s výškou je zapotřebí signál čtyř družic“
(Steiner, Černý, 2006, str. 9).
GPS přijímače můžeme rozdělit do několika skupin dle jejich využití v praxi např.:
lodní, letecká a automobilová doprava. V dnešní době se vyrábí i přístroje, které neslouží jen pro jednu cílovou skupinu, ale dají se využít ve více oblastech současně. Zmiňme tedy typy, které jsou pro učitele běžně dostupné.
Turistické mapové přístroje
Tato kategorie GPS přístrojů je nejrozšířenější. Lidé při koupi kladou důraz především na velikost přístroje a tím i jeho hmotnost, aby nebyl přítěží při jejich cestování. Dalším důležitým bodem je výdrž baterie, která by se měla optimálně pohybovat okolo 15 až 30 hodin. Jako u všech elektronických přístrojů i tady hraje roli intuitivní ovládání a příjemný design. Všechny přístroje v této kategorii mají stejnou přesnost pro určení polohy, která se pohybuje okolo 7 – 10 m. Při určení výšky je to 15 – 20 m. Pokud bychom chtěli mít přesnější měření výšky, potřebovali bychom přístroj se zabudovaným barometrem, který nám udává přesnost výšky kolem 2,5 m (Steiner, Černý, 2006).
Mapové přístroje, které jsou prodávány v Evropě, mají v paměti uloženou mapu celého světa s větší podrobností pro Evropu, Afriku a Střední Východ. Do přístroje s přepisovatelnou pamětí se dají nahrát podrobnější mapy (Steiner, Černý, 2006).
Obr. 5: Navigační přístroj GARMIN
Zdroj: GPS navigace: GARMIN. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
http://www.gpsnavigace.cz/Produkty/GPS/Rucni/gps60-LF-LG.jpg
23
Turistické přístroje jsou konstruovány tak, aby vydržely používání především v přírodě. Dalším specifickým znakem je odolnost vůči pádům, krátkodobému ponoření do vody a případně vibracím na řídítkách horského kola (Steiner, Černý, 2006).
Mobilní telefon s vestavěnou GPS
Mobilní zařízení jsou dnes součástí našeho života. Spousta lidí si pořizuje mobilní telefony s technologií, která nám umožňuje kdekoli se připojit k internetu a vyhledat svojí pozici pomocí GPS. Díky aplikacím ji můžeme využít pro různé sportovní aktivity i jako mobilní navigaci (Steiner, Černý, 2006).
Hlavní předností mobilních telefonů je jednoduchost a dostupnost. Součástí těchto zařízení jsou mapy, které se dají stáhnout do mobilního telefonu. Můžeme je díky GPS využívat k určení naší polohy všude kromě míst, kde GPS signál nenalezneme. Jedná se o domy, garáže, tunely, někdy i hustý les (Steiner, Černý, 2006).
GPS systém využívá stále více lidí po celém světě. Setkávají se s nedostatkem informací, jaké možnosti GPS nabízí, proto se bakalářská práce dále zabývá základními informacemi o využívání této techniky k jejímu snadnějšímu používání, což by mohlo pomoci učitelům při zapojení GPS, žáky běžně využívané aplikace v mobilních telefonech, do výuky (Steiner, Černý, 2006).
3.5 Hry s GPS zařízením
Dnes se již GPS navigační přístroje nepoužívají jen pro navigaci, ale čím dál více jsou využívány jako moderní hračky nejen pro dospělé. Děti, které vlastní mobilní telefony s vestavěnou GPS anténou, mají možnost si vyzkoušet mnoho aplikací, které slouží pro zábavu spojenou s moderní technologií. Jedna z důležitých podmínek pro tyto hry je, že se děti musí nacházet ve volném prostranství, aby GPS přístroje neměly problém zachytit signál ze satelitů na oběžné dráze, jak je tomu např. v hustém lese, viz výše (Steiner, Černý, 2006).
GPS grafity
Při této hře se využívá záznamu prošlé trasy, která se pomocí nahrané trasy vykreslí do mapy jako obrázek. Můžeme ho vidět na displeji GPS přístroje nebo po nahrání záznamu do PC. Lidé mohou soutěžit mezi sebou o nejhezčí a největší obrazec, který se může nahrát na internet, jen tak pro pobavení ostatních (Steiner, Černý, 2006).
24
Dále se soutěží v tom, kde byl obrazec vytvořen. Nejčastěji se lidé rozhodnou vyjít do přírody a chodit po lese, louce nebo cestách. Někteří dobrodruzi kreslí tyto obrazce ve vzduchu v letadle nebo na paraglidingu. Další možností je využití lodě nebo nafukovacího člunu (Steiner, Černý, 2006).
Geocaching
S nápadem pro tuto hru přišel student z USA, Dave Ulmer, který na oslavu zrušení úmyslného znepřesňování GPS signálu vytvořil v přírodě skrýš, kam ukryl zápisník a drobnosti. Poté zveřejnil souřadnice na internetu a nabídl lidem, kteří měli zájem, aby tuto skrýš našli a zapsali se do zápisníku. Lidé inspirováni tímto nápadem tvořili nové skrýše po celém světě, čímž se hra dostala do podvědomí více a více lidí (Steiner, Černý, 2006).
Člověk, který nalezne skrýš, si z ní může vzít jakoukoli jednu věc, ale na oplátku tam jednu musí dát. Do skrýší by se neměly dávat věci, které jsou nebezpečné pro děti, protože právě ony rády hledají ukryté předměty. Na celém světě můžeme nalézt okolo 220 000 skrýší z toho v České republice jich je kolem 1 000. Tento počet neustále roste spolu s popularitou této hry (Steiner, Černý, 2006).
Obr. 6: Orientační hra Geocaching
Zdroj: Caching box: Co je Geocaching. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
http://www.cachingbox.com/wp-content/uploads/2012/06/What-is-Geocaching1.jpg
25 Bojovka
Bojovka je náročná na předchozí přípravu, učitel musí vymyslet úkoly a místa se stanovišti, kde budou určité indicie k nalezení například pokladu. Na startu dostane tým do ruky GPS přístroj a jednoduchou mapu území. Na začátku se hráčům nahrají souřadnice prvního stanoviště, na kterém najdou souřadnice k druhému stanovišti. Takto pokračují až k pokladu. Pokud někdo stanoviště neobjeví, tak v mapě nalezne zakreslená záchranná místa, kde budou požadované souřadnice vystaveny. Tato místa se však nachází mimo hlavní trasu a tím se hráči zdrží (Steiner, Černý, 2006).
GPS Golf
U této hry se musíte zaregistrovat na webové stránce a určit si okolí, ve kterém budete chtít GPS Golf hrát. Server vám náhodně vygeneruje 9 nebo 18 pozic. Tyto pozice slouží jako jamky, ke kterým se musíte přiblížit co nejblíže, abyste získali určitý počet bodů. Po připojení se k serveru se vám ukážou získané body i celkový výsledek, díky kterému zjistíte, jak jste se umístili v porovnání s ostatními hráči. GPS Golf může hrát jednotlivec nebo skupina hráčů (Steiner, Černý, 2006).
Hra na vojáky v poušti
Hráči jsou vybaveni GPS přístrojem a souřadnicemi základního tábora. Vedoucí je v noci odveze od hlavního tábora tak daleko, aby se stihli vrátit v rozumném čase – jejich úkolem je dostat se co nejkratší cestou do tábora. Trasu zvolíme podle věku a zkušeností hráčů, na území by se neměly nacházet nebezpečné srázy a propasti. Jelikož se jedná o noční hru, je třeba dbát na maximální opatrnost. Důležité je vybavit hráče náhradními bateriemi do GPS přístroje, aby se v noci neztratili (Steiner, Černý, 2006).
26
4 ŠKOLNÍ LYŽAŘSKÝ KURZ
4.1 Definice lyžařského kurzu
Lyžařské kurzy jsou školou pořádané či volnočasové akce, zaměřené na výuku běžeckého lyžování, jsou mnohdy spojené se sjezdovým lyžováním a snowboardingem a jsou pořádány základními a středními školami. Základním cílem kurzu je rozvinout u dětí pohybovou všestrannost a vzbudit v nich zájem o pohyb v přírodě. Dále se žáci seznamují s pobytem na horách v zimním období, rozšiřují své pohybové dovednosti a schopnosti a zvyšují svou tělesnou zdatnost. Slouží dětem i jako ukázka, jak je možné strávit jejich volný čas (Havel, 1984).
Hlavní náplní kurzu je základní lyžařský výcvik, který je vyučován jednak formou praktické části, ve které se žáci učí nápodobou a sami si zkouší různé techniky lyžování, a jednak části teoretické, která probíhá formou přednášek. Během výcviku si žáci rozvíjí své tělesné schopnosti, osvojují si vědomosti o lyžařské výstroji a výzbroji, seznamují se s technikami lyžování, mazáním lyží, bezpečným pohybem v zimní krajině, první pomocí a horskou službou (Havel, 1984).
4.2 Metodický pokyn MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo v Praze dne 22. Prosince 2005 nový metodický pokyn č. j.: 37 014/2005-25, který se zabývá zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (MŠMT, Metodický pokyn [online]).
Metodický pokyn týkající se lyžařských výcviků viz příloha J.
4.3 Předchozí kondiční příprava
Lyžařský výcvik přináší intenzivní pohybové zatížení, které je velmi vysoké při porovnání s fyzickými nároky normálního života. Proto je prvním důležitým předpokladem protiúrazové prevence kondiční příprava, která předchází o 2 až 3 měsíce lyžařský výcvik a je zaměřena na silové schopnosti dolních končetin, vytrvalost a celkovou obratnost. Zvýšení tělesné zdatnosti vede ke snížení únavy při výcviku a umožňuje rychlejší postup při nácviku lyžařské techniky. Je nutné mít na paměti, že bez dostatečné tělesné zdatnosti se člověk nemůže nikdy naučit dokonalou techniku (Jandová a kolektiv, 2011).
27
4.4 Technika lyžování v rámci lyžařského kurzu
„Běh na lyžích je mnohostranná pohybová činnost. Zahrnuje nejen vlastní způsoby běhu na lyžích klasickou technikou a bruslením, ale i další běžecké dovednosti. Tento celý komplex pohybových činností nazýváme běžecká technika. Zvládnutí celého obsahu běžecké techniky je nutné pro bezpečný a účelný pohyb na běžeckých lyžích v terénu i běžecké stopě“
(Gnad, Postová, 2005, str. 51).
Technika lyžování je velmi specifická, protože je zapotřebí koordinace celého těla a je velmi těžké naučit se ji ovládat. Kdo prošel lyžařskou školou a výcvikem, zjistil, že to není otázka jednoho týdne. Každý sportovec říká, že technika se musí trénovat celý život, a tím pádem to je běh na dlouhou trať.
Ten, kdo začíná s lyžováním, by se měl v první řadě seznamovat se sněhem a lyžařským vybavením. Někteří lidé vyrazí na hory a až na místě zjistí, že neví, jak si upravit poutka u holí, nebo jak správně namazat vosk na lyže. Někteří ani nevědí, jak nasunout boty do vázání. Proto se doporučuje si nejdříve osvojit tyto základní vědomosti a dovednosti, a až poté se začít učit techniku běhu na lyžích.
Trendem dnešní doby jsou komerční lyžařské školy pro dospělé a mladistvé. Tyto školy jsou podporovány známými jmény, jako jsou například Lukáš Bauer, Martin Koukal, Kateřina Neumanová a mnoho dalších.
4.4.1 Dos tat ečná l yž ařská výzbroj a výstroj
Základní podmínkou bezpečného lyžování musí být správně zvolená lyžařská výzbroj.
To znamená mít správnou délku lyží a holí. Lyže se dají rozdělit na tři skupiny:
1. Pro bruslařský způsob běhu potřebujeme lyže dlouhé cca do výšky hlavy a hole by měly být po bradu. Pro bruslařskou techniku se využívají i speciální bruslařské boty se zpevněným kotníkem. Jedna z výhod tohoto způsobu je, že se lyže nemusí mazat stoupacími vosky (Soumar, Bolek, 2012).
2. Pro klasický způsob běhu potřebujeme lyže dlouhé cca do výšky vzpažené ruky, kde nám začíná zápěstí. Hole by měly být vysoké po podpaží. Boty na klasickou techniku jsou bez zpevněného kotníku. Menší nevýhodou tohoto způsobu je, že se lyže musí mazat stoupacími vosky (Soumar, Bolek, 2012).
3. Pokud chceme využít obou dvou způsobů najednou, zvolíme univerzální hole a lyže.
V prodejně s lyžařským vybavením nalezneme tuto výzbroj pod názvem KOMBI (Soumar, Bolek, 2012).
28
4.5 Všeobecná běžecká lyžařská průprava a hry na sněhu
„Je pohybová průprava prováděná nejlépe na běžeckých lyžích s cílem osvojit si základní lyžařské dovednosti a vytvořit si komplexní lyžařské vjemy, a ty pak využít při dalším nácviku běhu na lyžích, sjíždění a zatáčení“ (Jandová a kolektiv, 2011).
4.5.1 Zahří vací a průpravné hry a cvičení
Ještě před tím, než začneme učit začínající lyžaře základním pohybovým dovednostem na běžeckých lyžích, zařadíme průpravné a zahřívací hry. Pro tyto hry je potřeba využít prostor mimo běžecké tratě, nejlépe na upravené louce nebo stadionu, kde se nepohybuje tolik lidí, takže budeme mít možnost nerušeně využít celý prostor.
Mix
Žáci stojí v kruhu o průměru cca 30 m. Ve středu tohoto kruhu mají své lyže a hůlky.
Na povel vyběhnou k odloženým lyžím a holím. Vyberou si svoje, běží zpět na kruh, a co nejrychleji se připraví k jízdě. Kdo bude nejrychlejší, vyhrál(Brtník, Neuman, 2006).
Sněžní zajíci
Určíme jednoho žáka, který bude lovec, ostatní jsou zajíci. Na rovné ploše zapíchneme slalomové tyče v počtu o dvě méně než je zajíců. Lovec chytá zajíce, když ho chytí, zajíc se stává dalším lovcem. Zajíc se může schovat do domečku tak, že se chytne slalomové tyče.
v domečku může zůstat pouze po dobu pěti vteřin a nevejde se tam více než jeden zajíc.
Lovec nesmí čekat před domečkem, než se zajíc pustí. Hra končí v okamžiku, když zůstane poslední zajíc ve hře. Ten se stává lovcem do příští hry. Hru opakujeme třikrát až pětkrát a může probíhat na běžeckých lyžích i bez nich (Brtník, Neuman, 2006).
Létající rukavice
Vymezíme herní pole, na jehož konce zapíchneme hůlky do sněhu – pro každou skupinu jednu hůlku. Žáky rozdělíme do dvou skupin, jedna skupina má rukavici. Tu si žáci přihrávají, kdo ji drží, nesmí se pohybovat, pouze ji může hodit spoluhráči. Skupina získává bod, když dopraví rukavici na svoji hůlku. Druhá skupina se snaží rukavici získat tak, že ji chytí, nebo srazí na zem – nesmí ji vytrhnout nikomu z ruky ani se nesmí dotýkat protihráčů.
Hra končí, když jedna nebo druhá skupina získá pět bodů. Hráči se pohybují na běžeckých lyžích bez holí (Brtník, Neuman, 2006).
29 Diktátor
Rozdělíme žáky do skupin po pěti až deseti žácích, každá skupina si zvolí jednoho vedoucího. Ten pažemi určuje směr pohybu skupiny, která se pohybuje malými krůčky vpřed (vlevo, vpravo a dozadu), dále mění pohyb podle domluveného signálu pro jednotlivé cviky – dřep, výskok, otočka o 180° atd. V roli vedoucího se vystřídají postupně všichni (Brtník, Neuman, 2006).
Ranní ptáče
Vyznačíme startovní čáru tak, aby se na ni vešli všichni žáci. Do vzdálenosti 15 m vyznačíme první čáru, za dalších 15 m druhou a po 15 m třetí čáru. Žáci se postaví na vyznačenou startovní čáru v kompletní výstroji a výzbroji pro běžecké lyžování. Na pokyn učitele všichni vybíhají na třetí čáru, kde odloží rukavice a čepici, poté se vrací zpět na startovní čáru. Pak běží na druhou čáru, kam odloží svou bundu a vrací se znovu na startovní čáru. Poté běží na první čáru, kde odloží lyže a hůlky a vrací se. Nakonec si vše posbírají a navlečou v opačném pořadí (lyže, bundu a rukavice s čepicí) a běží zpět na startovní čáru. Kdo je první připraven na startovní čáře k jízdě, vyhrává (Brtník, Neuman, 2006).
Kachní rodina
Rozdělíme žáky do skupin po čtyřech až pěti lyžařích stojících v zástupu. První se stává kachnou matkou a libovolně kličkuje po volném prostranství. Ostatní lyžaři se stávají káčátky a přesně kopírují cestu své matky. V roli matky se vystřídá každý člen skupiny a je na ní, jak obtížnou zvolí trasu a jak rychle pojede (Brtník, Neuman, 2006).
4.5.2 Obsah všeobecné lyžařské průpr avy
manipulace s lyžařskou výzbrojí
pády a vstávání
obraty na rovině a na svahu
chůze na lyžích
skluz na obou lyžích, odšlapování, bruslení a výstupy
brždění a zastavování
pohyby na lyžích na svahu a sjíždění
přejíždění terénních nerovností a terénní skok (Jandová a kolektiv, 2011)
30 Základní prvky
Nošení lyží a holí
Běžecké lyže spojujeme většinou speciální páskou nebo řemínky u špiček a patek.
Poté se lyže nosí na rameni a hole v druhé ruce. Pokud jdeme s lyžemi na krátkou vzdálenost, můžeme je nést tak, že v každé ruce poneseme jednu hůlku a lyži. Pro přepravu lyží s holemi používáme vak na lyže. Před položením do vaku bychom je měli mít svázané a skluznici chráněnou kusem textilu nebo papíru (Dvořák a spol., 1996).
Připínaní a odepínání lyží
Připínání a odepínání na rovném terénu je bez problému. Dbáme na to, aby lyže byly řádně očištěny od sněhu. Hole při připínání a odepínání zapíchneme do sněhu, abychom si je neponičili. Na svahu si nejdříve připneme nižší lyži a druhou zabezpečíme tak, aby nám neujela. Odepíná se nejdříve lyže vyšší a poté, co ji zabezpečíme proti ujetí, odepneme druhou (Dvořák a spol., 1996).
Držení holí
„Správně se hole drží tak, že se ruce provléknou poutky zespodu a potom se přes poutka uchopí držadlo holí. Přímé provléknutí ruky poutkem je držení chybné a nelyžařské a hlavně neumožňuje správné provedení odpichu“ (Dvořák a spol., 1996, str. 14).
Chůze na lyžích
Chůze na lyžích je základem nácviku rovnováhy ve skluzu. Nejdříve se zaměříme na chůzi sunem a poté přecházíme do chůze skluzem. Dbáme na to, že pohyby pánve, trupu, dolních končetin a paží jsou shodné. Trup se snažíme mít mírně v předklonu tak, abychom nevysadili pánev, dolní končetiny a paže jsou v mírném pokrčení.
„Odlehčená lyže se při pohybu nezvedá od sněhu, jen se sune vpřed. Současně se zapichuje protilehlá hůl na úroveň vázání lyže, která je vpředu, práce paží je střídavá“
(Dvořák a spol., 1996, str. 15).
31 Obraty
Používáme je ke změně směru na místě a provádíme je na rovině a na svahu.
obrat opakovanými přívraty
obrat opakovanými odvraty
obrat přednožením
obrat výskokem (Dvořák a spol., 1996) Výstupy
Dokážeme tím vystoupat chůzí přímo po spádnici nebo šikmo svahem, záleží na tom, jaké máme stoupací vosky. Chůzi přizpůsobíme sněhovým podmínkám, děláme kratší kroky a snažíme se zapojit více paže. Hole se snažíme zapichovat spíše za tělo, abychom zamezili proklouznutí.
výstupy oboustranným odvratem
výstupy jednostranným odvratem
výstupy stranou (Dvořák a spol., 1996) Sjíždění
Základní postoj při sjíždění se učíme po spádnici na velmi mírném svahu, kde máme možnost dojezd na rovnou plochu. Při prvních pokusech se snažíme vyrovnávat mírné nerovnosti tím, že využíváme práci dolních končetin ve směru vertikálním. Nejčastější chyby při sjezdu jsou:
předklon a vysazení pánve
příliš předpažené paže a hole držené šikmo vpřed, bodci dopředu
hole jsou za tělem nebo vláčeny po sněhu (Dvořák a spol., 1996) Odšlapování
Způsob, kterým se nejjednodušeji změní směr jízdy, zreguluje rychlost nebo se případně zastaví.
odšlapování ke svahu (Dvořák a spol., 1996)
32 Brzdění
Základem běhu na lyžích je bezpochyby zastavení jízdy a regulace rychlosti. Patří to k základům bezpečnosti jízdy na běžeckých lyžích.
jednostranný přívrat
oboustranný přívrat (Dvořák a spol., 1996)
4.6 Zásady úrazové prevence
Instruktor školního lyžování se musí snažit snížit úrazovost na minimum. Musí ovlivnit jednání svěřenců tak, aby si byli vědomi nebezpečí vzniku úrazu a aby věděli, jak mu předcházet. Při lyžování musí instruktor dodržovat zásady úrazové prevence, jako například:
seznámit se s terénem plánované trasy, umět si přivolat pomoc, znát číslo horské služby, nepohybovat se mimo značené cesty, respektovat pravidla pro pohyb na lyžařských tratích, nedělit skupinu a jiné (Jandová a kolektiv, 2011).
V průběhu lyžařského výcviku je také nutné dodržovat dostatečný stravovací a pitný režim. Jedinci musí mít základní hygienické podmínky a možnost klidného spánku, abychom se vyvarovali nebezpečným situacím při denních aktivitách, způsobené únavou či vyčerpáním (Jandová a kolektiv, 2011).
Obr. 7: Školní lyžařský kurz
Zdroj: 6. ZŠ Jablonec n. Nisou. Lyžařský kurz. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:
http://www.6zs-jablonec.cz/fotogalerie/2010-2011/lyze2011-bezky/slides/04_010.jpg
33
5 ZÁSOBNÍK HER
Hry v tomto zásobníku slouží pro rozvoj základních dovedností, které je potřeba žáky naučit pro správný a efektivní pohyb na běžeckých lyžích, zábavnou formou. Pro lepší orientaci je rozdělen do několika tematických celků:
Orientační hry 1. Indicie k tajence
2. Zapamatuj si stanoviště 3. Zmapuj své okolí Hry s použitím GPS 1. Kreslení obrázků 2. Čtverec
3. Skryj svůj poklad 4. Hledání v lavině 5. Odhad vzdálenosti 6. Orientační běh Koordinační hry 1. Lety na lyžích 2. Opičí dráha 3. Slepec a navigátor 4. Beznohý a bezruký Skupinové hry 1. Sbírání surovin 2. Básničky 3. Mravenci 4. Raněný
Hry s mezipředmětovými vztahy 1. Vytvoř obrazec
2. Svět pohádek
3. Naplň svou bedýnku 4. Dopravní hřiště
34 5.1 Orientační hry
5.1.1 Indicie k t aj ence
Typ hry: pohybová, vědomostní, orientační hra
Cíl: žáci se zdokonalí v orientaci v přírodě, naučí se základní práci s mapou, zlepší si jízdu na běžeckých lyžích ve volné přírodě
Pomůcky: tajenka (viz příloha A), 12 kontrol – indicie k tajence, mapa pro každého hráče s vyznačenými kontrolami, stopky, buzola
Místo: zajímavý terén v zimní krajině
Časová náročnost: 45 – 60 min, podle náročnosti terénu Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Učitel rozmístí kontroly na daném území – okolí chalupy, ohraničený les, část kopce (jasně vymezený prostor). Tyto kontroly zakreslí do mapy. Žáci pojedou ve dvojicích, kontroly navštěvují v libovolném pořadí – sami si vybírají nejrychlejší cestu. Učitelé se náhodně pohybují ve vymezeném území, aby dohlíželi na své žáky.
Popis hry: Rozlosujeme žáky do dvojic, každá dvojice dostane jednu mapu se zakreslenými stanovišti. Dvojice má pět minut na prohlédnutí mapy a na domluvení se, jakou zvolí cestu a strategii, aby v daném časovém limitu zvládla obejít všechny kontroly. Na kontrolách je vždy indicie k tajence, kterou musí zvládnout vyluštit.
Vyhrává družstvo, které má nejrychlejší čas a vyluštěná všechna pole tajenky.
Pravidla: Žáci musí dbát na bezpečnost, dodržovat správné chování v přírodě (neničit stromy, neplašit zvěř,…), dodržovat pravidla bezpečné jízdy na běžeckých lyžích.
Ve dvojicích si musí pomáhat, silnější vždy počká na slabšího. Jednotlivé dvojice by si vzájemně neměly radit. Nikdo nesmí schovávat ani strhávat rozmístěné indicie.
Poznámky: Pokud žádné družstvo nestihne v daném limitu vyluštit tajenku, můžeme prodloužit herní dobu, nebo můžeme indicie dávat za speciální úkoly – to záleží na každém učiteli. Místo tajenky můžeme na kontroly rozmístit čísla, příklady, básničky, jména slavných lidí a jiné – slouží ke kontrole, že žáci obešli všechna stanoviště.
35 5.1.2 Zapam atuj si s tanovitě
Typ hry: orientační hra
Cíl: žáci si zdokonalují krátkodobou paměť, zlepší se v jízdě na běžeckých lyžích, naučí se vyhledávat stanoviště podle mapy
Pomůcky: plánek se zakreslenými stanovišti, fáborky, tužka + papír pro každého, kartičky s písmenky
Místo: vyznačené území, nejlépe les Časová náročnost: 15 – 30 min Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Učitel vymezí herní pole, do jehož středu umístí plánek daného pole.
Rozmístí do něj deset stanovišť, která zakreslí do plánku. Žáci běhají po dvojicích a učitelé jim v případě potřeby pomohou a hlídají dodržování pravidel (obzvláště počet nahlédnutí do mapky).
Popis hry: Žáci se rozlosují do dvojic a stopnou si do středu herního pole k mapce.
Podívají se do mapky a zapamatují si co nejvíce stanovišť. Poté vybíhají a hledají zakreslená stanoviště. Na každém stanovišti si opíší písmenko, které slouží jako kontrola, že jej našli. Snaží se najít všechna stanoviště a z písmenek na kartičkách poskládat slovo (přesmyčka) : NEUMANNOVÁ + napíší, kdo to je a čím se proslavila. Do mapky však mohou nahlédnout pouze pětkrát. Nejrychlejší dvojice vyhrává.
Pravidla: Žáci při nahlédnutí do mapky musí dodržovat pořadí, v jakém dorazili.
Mapky se nikdo nesmí dotknout ani ji nikam odnášet. Žáci nesmí ničit ani schovávat lístečky na stanovištích.
Poznámky: Na stanovištích mohou být úkoly nebo jiné dovednosti spojené s nácvikem běžeckého lyžování. Pro mladší žáky je možné zvýšit počet nahlédnutí, nebo je vůbec neomezovat. Pokud žáci nezvládnou obejít všechny kontroly na pět nahlédnutí, můžou si nahlédnutí „koupit“ za libovolný úkol, který učitel vymyslí.
Pokud máme větší skupinu žáků, můžeme na střed dát dvě mapy k nahlédnutí, aby nedocházelo k zbytečnému čekání.
36 5.1.3 Zm apuj s vé okolí
Typ hry: orientační, vytrvalostní hra
Cíl: žáci se naučí zakreslovat své okolí do plánku, zdokonalují se v orientaci v přírodě, zvládají jízdu na běžeckých lyžích v náročnějším terénu
Pomůcky: papír + tužka pro každého žáka, fáborky, lístečky s úkoly Místo: les, okolí rybníka, jakékoli území, které se dá jasně ohraničit Časová náročnost: 60 – 90 min
Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Jasně vymezené území, které si děti zakreslují. Vyznačení tratě barevnými fáborky a rozmístění deseti stanovišť na trasu. Mezi kreslením mapy a samotnou hrou musí být čas pro vyznačení trasy. Žáci startují jednotlivě v dvouminutových rozestupech. Učitelé se pohybují volně na trati a provádí namátkovou kontrolu, zda žáci plní úkoly.
Popis hry: Žáci si kreslí mapu vymezeného území (např.: 500 x 1000 m), mají na to omezený čas (nejlépe 30 min). Vyznačí si všechny významné body, které potkají a snaží se o co nejpřesnější nákres okolí. Poté učitel vyznačí trasu, která je celá na daném území, a rozmístí na ni lístečky s úkoly, např.:
1) Nasbírej pět šišek a přivez je na chatu (pokud je hodně sněhu, tak vynecháme).
2) Nauč se danou básničku.
„ Kdy už budeme na tom místě?
Já to, hochu, nevím jistě.
Asi tak pět kilometrů je to, To je prima, že teď není léto.“
3) Udělej deset dřepů na lyžích.
4) Jeď po levé noze k dalšímu fáborku.
5) Jeď po pravé noze k dalšímu fáborku.
37 6) Jeď pozadu k dalšímu fáborku.
7) Napiš tři věty o jednom z učitelů.
8) Třikrát oběhni vyznačený bod.
9) Pantomimicky ztvárni libovolnou scénu z kurzu (možno ve dvojicích či trojicích, vymyslet až na chatě).
10) Jeď bez hůlek k dalšímu fáborku.
Každý žák jede vyznačenou trasu a plní svědomitě úkoly. Do své mapky zakreslují co nejpřesněji, kde se které stanoviště nachází. Hodnotíme celkový čas, splněné úkoly a hlavně zakreslení do mapy. Věty o učitelích a scénky z kurzu budou žáci prezentovat při večerním programu.
Pravidla: Žáci musí plnit požadované úkoly, nesmí strhávat ani jinak poničit či schovat jednotlivá stanoviště. Chovají se v lese slušně, nevyhazují odpadky apod., dbají na bezpečnost při jízdě na běžeckých lyžích (při jakémkoli zdravotním problému počkají na žáka za sebou, který mu pomůže – doprovodí, přivolá pomoc,…)
Poznámky: Cílem této hry je orientace v přírodě a zmapování svého okolí, včetně zakreslování jednotlivých stanovišť, takže na ně není potřeba dávat žádné úkoly, to slouží pro zpestření hry. (Nebo naopak můžeme zadat jiné, tematické úkoly, čísla, …) Můžeme žáky poslat po dvojicích či ve skupinách, záleží na nás.
38 5.2 Hry s použitím GPS
5.2.1 Kresl ení obr ázků
Typ hry: pohybová, kreativní, týmová hra
Cíl: žáci se naučí využívat GPS přístroj, rozvíjejí prostorovou orientaci a představivost, rozvíjejí komunikaci ve skupině
Pomůcky: lístečky s obrázky (viz příloha B), fáborky k vymezení prostorů, GPS zařízení (GPS v mobilním telefonu s aplikací GPS Draw), promítací plátno, dataprojektor a počítač
Místo: nejlépe rovný terén ve volném prostranství Časová náročnost: 30 – 45 min
Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Je potřeba vymyslet několik tvarů, které se dají nakreslit jedním tahem (např. čtverec, domeček, kytička a jiné…). Dále je nutné nainstalovat aplikaci GPS Draw (viz příloha I) do mobilních telefonů, díky níž se vykreslí zaznamenaná trasa (GPS zařízení mají už v sobě záznam trasy). Vymezit prostory cca 100 x 100 m, podle počtu skupin. Mezi jednotlivými obrázky musíme daný záznam ukončit, uložit a začít nový.
Popis hry: Rozdělíme žáky do skupin podle toho, kolik máme k dispozici GPS přístrojů. Podle počtu žáků ve skupině dostanou počet obrázků. Tyto obrázky musí nakreslit tak, že půjdou na lyžích a GPS zaznamená jejich trasu – vykreslením trasy na mapě vznikne požadovaný obrázek. Každý z členů týmu musí vést skupinu právě při jednom obrázku (ostatní mohou radit). Konečné výsledky se večer budou promítat na chatě a samy děti si určí, který z obrázků se jim líbí nejvíce a který se nejvíce podobá zadanému vzoru.
Pravidla: Žáci se k sobě chovají slušně a nesvalují vinu na někoho, že není obrázek dokonalý. Vytvořené obrazce musí být velké přes celý vymezený prostor (ten si učitel určí sám) přibližně 100 x 100 m. Žáci musí mít GPS zařízení v uzavíratelné kapse, aby nedošlo ke ztrátám či poškození a nesmí se na něj během cesty dívat.
39 5.2.2 Čtver ec
Typ hry: orientační, týmová hra
Cíl: žáci se naučí využívat GPS přístroj, rozvíjejí prostorovou orientaci a představivost, rozvíjejí komunikaci ve skupině
Pomůcky: GPS zařízení (mobilní telefon s GPS snímačem + aplikace na snímání trasy např. GPS Draw), buzola, fáborky, mapa hracího území (stačí plánek), promítací plátno, dataprojektor a počítač
Místo: jednodušší varianta je na rovné ploše např. louce nebo stadionu, těžší varianta je v členitém terénu
Časová náročnost: jednodušší varianta 30 – 45 min, těžší varianta 45 – 60 min Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Je nutné před zahájením hry vysvětlit používání buzoly a mapy, aby si hráči dokázali určit světové strany a lépe se orientovali v prostoru. Vytvoříme skupiny tak, aby v každé uměl alespoň jeden hráč s buzolou a mapou pracovat. Na startu hráči musí na přístroji GPS zapnout záznam. Skupiny startují v rozestupech jedné minuty.
První tým startuje na sever, druhý tým startuje na jih a poté se to takto střídá.
Popis hry: Rozdělíme žáky do skupin po 4 – 5 podle toho, kolik máme k dispozici pomůcek. Každé skupině dáme GPS přístroj, buzolu a mapu (plánek). Na startu dostanou pokyny jak používat orientační pomůcky a určíme jim časový limit. Jejich cílem je co nejpřesněji nakreslit čtverec o velikosti 200 x 200 m (měli by skončit opět na startu). Jakmile vyrazí, tak GPS přístroj zaznamenává jejich trasu a vykresluje ji do mapy. Když čtverec dokončí, tak vypnou GPS přístroje. Večer na chatě se stáhnou data z přístrojů, promítnou se na promítacím plátně a vyhodnotí se výsledky. Vítězem se stane ten tým, který bude mít nejpřesněji vytvořený čtverec.
Pravidla: Hráči se chovají slušně, dbají na bezpečnost ve volné přírodě, dávají pozor na GPS přístroje. Mohou se pouze jednou za celou hru podívat na aktuální výsledek jejich „kreslení“. Ve skupině by se měli zapojit všichni členové. Čtverec kreslí tak, že se na každou stranu hráči střídají ve vedoucí pozici, aby si každý vyzkoušel svoje orientační schopnosti.
Poznámky: Můžeme využít jakýkoli geometrický útvar. Pro ztížení hry můžeme dát nakreslit trojúhelník, čtverec a obdélník a to ve stejném prostoru a za stejný čas.
40 5.2.3 Skryj s vůj pokl ad
Typ hry: orientační hra
Cíl: žáci se naučí využívat GPS přístroj, rozvíjejí prostorovou orientaci a představivost Pomůcky: GPS přístroj, krabička (od sirek nebo větší) pro každou dvojici, do dvojic tužku + papír a libovolnou věc, která se vejde do krabičky, fáborky
Místo: vymezené území, nejlépe les Časová náročnost: 30 – 60 min Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Učitel vymezí herní pole alespoň 500 x 500 m. Během hry se učitelé volně pohybují v daném poli a kontrolují své žáky.
Popis hry: Žáky rozdělíme do dvojic, každá dvojice umístí svou krabičku s předmětem na libovolné místo v herním poli, podle GPS přístroje si napíší souřadnice daného místa. Po návratu z herního pole vybereme všechny lístečky se souřadnicemi a promícháme je. Každá dvojice si vytáhne jeden lísteček a jde hledat poklad. Pokud si některá dvojice vytáhne vlastní souřadnice, prohodí si je s nějakým dobrovolníkem. Po nalezení svého pokladu se všichni vrátí do chalupy.
Pravidla: Na uschování krabičky mají žáci časový limit 10 – 20 min (podle náročnosti terénu), na nalezení svého pokladu mají žáci 20 – 30 min. Žáci musí schovat poklad na viditelném místě a musejí napsat správné souřadnice pokladu, pod něž se jeden z dvojice podepíše. Vzájemně si poklady nesmí krást.
Poznámky: Pokud některá dvojice nemůže najít svůj poklad, vydáme se za předepsanými souřadnicemi všichni a poklad najdeme společně.
41 5.2.4 Hledání v l avin ě
Typ hry: orientační, týmová hra
Cíl: žáci se naučí využívat GPS přístroj, rozvíjejí prostorovou orientaci a představivost, rozvíjejí komunikaci ve skupině, seznámí se s problematikou pohřešovaných lidí v zimní přírodě
Pomůcky: GPS přístroj do dvojice, souřadnice vymezeného pole, pět označených PET lahví, skicák
Místo: les
Časová náročnost: 30 – 45 min Věková kategorie: II. stupeň ZŠ
Organizace: Napíšeme na papír souřadnice čtyř bodů, které vymezují herní prostor (nejlépe obdélníkového tvaru 300 x 600 m). Rozmístíme PET lahve ve vymezeném prostoru tak, aby nebyly snadno nalezitelné.
Popis hry: Všichni žáci společně dostanou souřadnice vymezeného území a pokyn, že se zde ztratilo pět lidí (PET lahví). Musí si na skicák načrtnout tvar prohledávaného území a vymyslet strategii, jak najít a zachránit všechny ztracené lidi, když ví, že po uplynutí 30 min by hledané osoby umrzly. Území není nijak vyznačené, takže se musí orientovat pouze pomocí souřadnic vymezující prostor – pokud nemají GPS přístroj pro každého, rozdělí se do dvojic či trojic. Hra končí po uplynutí časového limitu, pokud žáci nenajdou všechny lidi, prohráli. Na chatě si prohlédneme jednotlivé záznamy z GPS přístrojů a zhodnotíme, jak si žáci při hledání vedli – zda nechali nějaké místo neprohledané, nebo jestli opustili vymezený prostor.
Pravidla: Lahve se nacházejí maximálně ve výšce očí a nejsou zahrabané. Účastní se všichni hráči a fungují jako jeden tým. Kdo nalezne PET lahev, musí ji donést k učiteli a vrátit se zpět pomoct svým spolužákům v hledání dalších „pohřešovaných“.
Učitelé vyhlásí konec hry v okamžiku naleznutí všech „pohřešovaných“ nebo v případě uplynutí časového limitu.
Poznámky: Velikost herního území volíme podle počtu žáků a náročnosti terénu. Bylo by dobré tuto hru spojit s přednáškou o tom, jak se pohybovat na horách, abychom nezabloudili, a co dělat v případě, že se ztratíme. Děti si tímto zkusí, jak těžkou práci horská služba vykonává, a že není snadné pohřešované lidi nalézt.
