ANALÝZA PÍSEMNÝCH PROJEVŮ RESPONDENTŮ ZKOUŠKY NA ÚROVNI A1 PRO ÚČELY TRVALÉHO POBYTU NA ÚZEMÍ ČR

ANALÝZA PÍSEMNÝCH PROJEVŮ

RESPONDENTŮ ZKOUŠKY NA ÚROVNI A1 PRO ÚČELY TRVALÉHO POBYTU NA ÚZEMÍ ČR

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 7504R269 – Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Romana Mišnerová

Vedoucí práce: Mgr. Svatava Škodová, Ph.D.

Liberec 2015

ANALYSIS OF THE WRITING SKILLS OF EXAMINATION CANDIDATES AT LEVEL A1

WHOSE AIM IS TO OBTAIN PERMANENT RESIDENCE IN THE CZECH REPUBLIC

Bachelor thesis

Study programme: B7507 – Specialization in Pedagogy

Study branches: 7504R269 – Czech Language for Education 7507R036 – English for Education

Author: Romana Mišnerová

Supervisor: Mgr. Svatava Škodová, Ph.D.

Liberec 2015

Poděkování:

Děkuji Mgr. Svatavě Škodové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a pomoc, které mi při tvorbě této bakalářské práce poskytla.

Mé poděkování dále patří mým přátelům a známým za ochotnou spolupráci při získávání materiálů pro výzkumnou část práce. Ráda bych také poděkovala všem, kteří mě po do bu psaní této práce podporovali.

Anotace

Účelem této bakalářské práce je zanalyzování písemných projevů jinojazyčných respondentů zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 a jejich porovnání s totožnými texty mluvčích rodilých. Teoretická část zahrnuje klasifikaci zkoušky z češtiny a popisuje čtyři vybrané komunikační funkce, a sice komunikační funkci pozdravu/oslovení, omluvy, návrhu a rozloučení, jež jsou předmětem zkoumání v textech obou skupin respondentů. Praktická část práce se zaměřuje především na odchylky od jmenovaných komunikačních funkcí, jichž se cizinci dopouštějí nejčastěji, a na porovnání těchto odchylek se způsobem vyjádření všech komunikačních funkcí skupinou rodilých mluvčích. Práce je zaměřená na písemné projevy cizinců, jejichž mateřským jazykem je ukrajinština.

Klíčová slova: komunikační funkce, jinojazyčný mluvčí, rodilý mluvčí, respondent, pozdrav, oslovení, omluva, návrh, rozloučení, zkouška z českého jazyka, analýza.

Annotation

The purpose of this bachelor thesis is to analyse written skills of foreign lang uage respondents of the Czech language examination at level A1 and their comparison with identical texts of native speakers. Theoretical part includes the classification of Czech language examination and describes four chosen functions of communication, namely greeting/addressing, apology, suggestion and farewell, which are subject matters of studying in the texts of b oth the respondents groups. Practical part focuses mainly on differences of the named functions of communication, which are made by foreigners most frequently, and the comparison of these differences with the way that native speakers express them. The bachelor thesis is focused on the written skills of foreigners whose mother tongue is Ukrainian.

Key words: function of communication, foreign - language speaker, native speaker, respondent, greeting, addressing, apology, suggestion, farewell, Czech langu age examination, analysis.

Obsah

Obsah ... 8

Seznam obrázků ... 10

Seznam grafů ... 11

Úvod ... 12

1 Definice komunikační funkce ... 14

1.1 Komunikační funkce pozdravu ... 16

1.2 Komunikační funkce oslovení ... 17

1.3 Komunikační funkce omluvy ... 19

1.4 Komunikační funkce návrhu ... 21

1.5 Komunikační funkce rozloučení ... 22

2 Definice zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 ... 24

2.1 Popis úrovně A1 ... 24

3 Metodika výzkumné sondy ... 27

3.1 Charakteristika skupin mluvčích ... 28

3.2 Popis metody vyhodnocování ... 29

4 Analýza komunikačních funkcí ... 30

4.1 Zadání úlohy psaní ... 31

4.2 Analýza komunikačních funkcí pozdravu a oslovení ... 32

4.3 Analýza komunikační funkce omluvy ... 34

4.4 Analýza komunikační funkce návrhu ... 39

4.5 Analýza komunikační funkce rozloučení ... 43

4.6 Procentuální výskyt komunikačních fun kcí ... 47

5 Ukázky textů ... 50

5.1 Ukázky textů cizinců ... 50

5.2 Ukázky textů rodilých mluvčích ... 53

6 Závěr ... 56

Seznam použité literatury a zdrojů: ... 59

Seznam obrázků

Ilustrace 1: Modelová verze úlohy písemné části zkoušky ... 31

Ilustrace 2: Ukázka — jinojazyčný mluvčí ... 52

Ilustrace 3: Ukázka — jinojazyčný mluvčí ... 52

Ilustrace 4: Ukázka — rodilý mluvčí ... 54

Ilustrace 5: Ukázka — rodilý mluvčí ... 55

Seznam grafů

Graf 1 ... 33

Graf 2 ... 34

Graf 3 ... 37

Graf 4 ... 38

Graf 5 ... 42

Graf 6 ... 43

Graf 7 ... 46

Graf 8 ... 47

Graf 9 ... 49

Úvod

Bakalářská práce se zaměřuje na rozbor písemných projevů jinojazyčných mluvčích a jejich srovnání s mluvčími rodilými a jejím cílem je analýza vybraných komunikačních funkcí nacházejících se v textech obou skupin responde ntů. V teoretické části v kapitole 1 popisuji na základě domácí jazykovědné literatury komunikační funkci obecně a dále konkrétně vybrané komunikační funkce, které jsem v rámci své výzkumné sondy analyzovala, a jazykové prostředky, jim iž se vyjadřují. V kapitole 2 krátce představuji zkoušku z češtiny na úrovni A1, zvl. průběh a obsah subtestu psaní. V podkapitole 2.1 na základě Popisu češtiny na úrovni A1 podle Společného referenčního rámce pro jazyky charakterizuji požadovanou znalost a dovednost vyjádření daných funkcí v písemné podobě.

V kapitole 3 představuji metodiku vlastní výzkumné sondy, v podkapitole 3.1 charakterizuji skupinu jinojazyčných mluvčích, jejichž písemný materiál byl analyzován, a dále skupinu rodilých mluvčích, jej íž písemný materiál jsem použila jako referenční pro srovnání s nerodilými mluvčími, v podkapitole 3.2 charakterizuji analyzovaný písemný komunikát, jeho objem, zadání na základě zkoušky, metodu vyhodnocení.

Stěžejní část práce představuje kapitola 4, kter á ukazuje výsledky analýzy formulované v podobě grafů a komentářů k nim.

V závěru práce shrnuji průběh a vyhodnocení celé výzkumné sondy a navrhuji další možná rozšíření realizovaných analýz.

1 Definice komunikační funkce

Kapitola 1 vymezuje pojetí komunik ační funkce v české jazykovědě, nejprve definuje komunikační funkci obecně a dále se podrobně zaměřuje na specifikaci komunikačních funkcí, které jsou předmětem bližšího zkoumání ve výzkumné sondě, tj. na komunikační funkci pozdravu/oslovení, omluvy, návrhu a rozloučení. Komunikační funkci rozloučení vymezuji pouze na základě své řečové zkušenosti rodilého mluvčího, neboť se mi její bližší popis v odborné literatuře nepodařilo dohledat.

Komunikační funkce je definována jako „cíl (účel), pro který byla mluvč ím vzhledem k adresátovi vyslovena či napsána.“ ¹

V různých komunikačních situacích mluvčí tím, j ak realizuje svou výpověď (tzn. jak ji formuluje a jakých jazykových prostředků v ní použije), usiluje o dosažení určitého komunikačního cíle, tedy např. chce adresáta o něčem přesvědčit, předat mu nějakou informaci, přimět ho jednat určitým způsobem apod. Na adresáta tedy mluvčí působí záměrně. Tímto záměrem se rozumí komunikační funkce.

Komunikační funkce výpovědi může reprezentovat prvky jako například pozdrav, otázku, prosbu, omluvu, nabídku, výhrůžku či varování, přání, odmítnutí, nesouhlas nebo

1 GREPL, M., KARLÍK, P. Skladba spisovné češtiny. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. S. 40.

protest apod. Základoškolská gramatika rozlišuje výpovědi s funkcí oznamovací, tá zací, rozkazovací a přací. V tomto případě se ovšem jedná o způsob pronesení dané výpovědi, nikoliv o její funkci. Způsobem pronesení výpovědi (například mírou intonace) je možné konkrétní komunikační funkci identifikovat a správně jí porozumět. ² Obecně není možné klasifikovat všechna možná použití komunikačních funkcí , jelikož v odlišných komunika čních situacích se jednotlivé komunikační funkce mohou svým významem lišit, například v závislosti na kontextu výpovědi.

Pro vyjadřování určitých typů komunikačních funkcí v jazyce se obecně užívá ustálených jazykových spojení či prostředků, které jso u nazývány výpovědní formy. Součástí těchto forem moho u být například lexikální prvky, jako jsou částice nebo prvky gramatického charakteru (formy času, osoby, vidu). Pro upřesnění některých druh ů komunikačních funkcí se používají i frazémy. ³

Bakalářská práce analyzuje komunikační funkce, které jsou součástí zadání písemné části testů z českého jazyka na úrovni A1. Analyz ovaným komunikátem je omluvný e -mail, v němž se uchazeč na základě pokynů om louvá z domluvené schůzky a navrhuje místo a čas schůzky nové.

V těchto komunikátech jsem vyčlenila 4 komunikační

2 GREPL, M., KARLÍK, P. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998. ISBN 80-7198-281-4.

3 GREPL, M., KARLÍK, P., pozn. 1, s. 40.

funkce, jejichž výskyt a způso b jazykové realizace analyzuji v kapitole 1. Jmenovitě se jedná o komunikační funkce pozdravu (podkapitola 1.1) a oslovení (podkapitola 1.2), komunikační funkci omluvy (podkapitola 1.3), komunikační funkci návrhu (podkapitola 1.4) a komunikační funkci rozlou čení (podkapitola 1.5). Řazení komunikačních funkcí v jednotlivých podkapitolách odpovídá pořadí, ve kterém b yly napsány ve zkoumaných e -mailech jinojazyčných i rodilých mluvčích.

1.1 Komunikační funkce pozdravu

Komunikační funkce pozdravu nebyla dosud normalizována. V odborné literatuře se vyskytují pouze úzuální doporučení, jakými způsoby by měl být pozdrav vyjádřen.

Pozdrav je v každé komunikaci považován za projev úcty.

Patří k prostředkům, jimiž se vyjadřuje společenský vztah mezi lidmi a plní funkci navazování, popř. ukončení kontaktu s adresátem. Formy používané k vyjádření pozdravu či oslovení se různí v z ávislosti na vztahu a společenském postavení mezi konkrétními mluvčími (generační rozdíly apod.) a rovněž na komunikační situaci.⁴ Při osobním setkání užíváme zpravidla jiných pozdravů než při psané formě komunikace.

4 Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. ISBN 80-710-6484-X. S. 328.

Mezi ustálené pozdravové výrazy, které byly vytvořeny pro opakované komunikační situace, patří Dobrý den, popř.

pozdravy užívané v konkrétní denní dobu jako Dobré ráno, Dobrý večer. Konkrétně užití výrazu Dobrý den je považováno za univerzální prostředek pozdravu a z původního užití pro mluvený projev bylo přeneseno i do neosobní komunikace (např. v elektronických komunikačních systémech). Užití formule Dobrý den může taktéž naznačovat vykání mezi mluvčími. Ustálené jsou také formule Ahoj, Nazdar, Čau, používané jedinci, kteří jsou si blízcí (přátelé, rodinní příslušníci apod.).

Výrazy používané pro pozdrav se s vývojem doby mění. V současnosti kupříkladu zřídkakdy slyšíme pozdravy jako Buďte zdráv či Stálé zdraví, taktéž se již nepoužívá tradičních pozdravových forem rozlišujících společenské postavení jedinců jako např. Má úcta, Má poklona, Ponížený služebník.⁵

1.2 Komunikační funkce oslovení

Komunikační funkce oslovení nebyla podobně jako komunikační funkce pozdravu dosud normalizována. I v tomto případě se vyskytují pouze doporučení, jakými způsoby by se oslovení mělo vyjadřovat.

Oslovení bývají často spojena s pozdravy. Volba

5 Ency kl oped ický s lov ní k če št iny, po zn. 4, s. 328 .

konkrétního typu oslovení je závislá na formálnosti/neformálnosti komunikační situace (zda si mluvčí vykají či tykají apod.) a na komunikační situaci.

Nejfrekventovanější je oslovení příjmením, popř. jménem, spolu s titulem pane/paní.⁶

6 JANČÁK, P., HÁJKOVÁ, E. in Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. ISBN 80- 710-6484-X. S. 328.

Oslovení jménem je považováno pouze za identifikaci adresáta, může ale nést i další informace. V případě, že je porušena formálnost oslovení, kterou adresát očekává, může být toto považováno za neadekvátní/nezdvořilé chování.

Existují případy, ve kterých je forma oslovení přímo určena (např. v armádě, kdy se mluvčí zpravidla oslovují hodnostmi).

V těchto situacích je porušení pravidla formálnosti považováno za mnohem závažnější.⁷

Nejužívanějším oslovením univerzálního charakteru se již zmiňované pane/paní + jméno. Jeho součástí bývá často například uvedení akademického titulu (paní docentko, pane profesore) či pojmenování vykonávané profese (pane řediteli, paní doktorko). Tato oslovení jsou většinou používána v kombinaci s vykáním adresátovi.

1.3 Komunikační funkce omluvy

Z hlediska komunikační funkce je omluva považována za specifický druh žádosti/prosby. Mluvčí se snaží přimět adresáta k reakci, která by vzhledem k mluvčímu plnila funkc i odpuštění, prominutí.

7 HIRSCHOVÁ, M. Pragmatika v češtině. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 80- 246-2233-5. S 248.

Hlavním účelem omluvy je mluvčího snaha o zmenšení míry svého provinění, jehož se vůči adre sátovi dopustil.⁸

Důležitým faktorem je skutečnost, že mluvčí si je vědom nevhodnosti svého současného či minulého počínání a tedy předpokládá, že je adresát jako nevhodné také vyhodnotí.

Podle mluvčího adresát na takové chování pohlíží nelibě.

Mluvčí se tedy sám snaží zapůsobit tak, aby adresát svůj postoj změnil, což je závislé na adresátově vůli a ochotě na takovou změnu stanoviska přistou pit. Častým indikátorem omluvy, popř. prosby o odpuštění, jsou formule s performativem prosím nebo výpovědní formy s užitím imperativu jako promiňte, omluvte mě apod. Na těchto formách závislý obsah je vyjádřen vedlejší větou se spojkou aby nebo že, např. Promiňte, že jdu pozdě / Prosím Vás, abyste mi prominul, že jdu pozdě.

Jako specifický druh prosby může být omluva naznačena různými ustálenými jazykovými prostředky, kdy mluvčí může prosit o odpuštění dvěma způsoby, z nichž první je postoj lítosti mluvčího nad svým pochybením (např. Mrzí mě, že..., Bohužel jsem zapomněl... ). Druhým způsobem prosby o odpuštění se mluvčí snaží předem změnit předpokládaný negativní postoj adresáta. Omluvu mluvčí vyjadřuje zápornými výrazy, jako např. Nezlobte se (prosím), že jsem se opozdil.⁹

8 HIRSCHOVÁ, M., pozn. 7, s. 255 – 256.

9 GREPL, M., KARLÍK, P., pozn. 1, s. 74.

Nejfrekventovanější způsob realizace omluvy je v češt ině imperativní formule p romiň/promiňte, že..., popř. nezlob/nezlobte se, že..., často užívané je také formální pardon, především při komunikaci s cizí osobou. Pardon použité vůči blízké osobě může naznačovat ironii.

Při vyslovení omluvy mluvčí očekává, že na ni adresát bude nějakým způsobem reagovat. Adresát může omluvu buď tzv. uznat, tj. omluvu vezme na vědomí, avšak nedá najevo žádné „prominutí“, anebo ji může přijmout tím, že mluvčímu prominutí přímo vyjádří formu lemi typu To je v pořádku, Nic se nestalo apod.¹⁰

1.4 Komunikační funkce návrhu

Komunikační funkce návrhu je definována takto: “Návrh je upozornění adresáta na eventuální realizaci/nerealizaci takové činnosti, kterou mluvčí požaduje vzhledem k adresátovi za adekvátní. Přijetím svého návrhu si ovšem mluvčí není nikdy jist.“ ¹¹ Dá se předpokládat, že adresát nenamítá nic proti tomu, aby mluvčí danou činnost vykonal.

Záměrem mluvčího je přimět adresáta poznat fakt, že mluvčí je ochoten danou činnost v oboustranné m zájmu vykonat.

10 HIRSCHOVÁ, M., pozn. 7, s. 256.

11 GREPL, M., KARLÍK, P., pozn. 1, s. 78.

Výpovědní formule používané pro návrh mají v tomto případě funkci výzvy, tzn. že jejich záměrem je působit tak, aby adresát vykonal přesně to, oč mluvčímu jd e.¹² Formy této komunikační funkce, vyskytující se ve zkoumaném vzorku, byly realizovány například otázkou, imperativem či oznamovací větou. Konkrétní vyjádření této komunikační funkce analyzuji v podkapitole 4.3.

1.5 Komunikační funkce rozloučení

Přesnou definici komunikační funkce rozloučení se mi v odborné literatuře nepodařilo dohle dat. Tuto komunikační funkci tedy charakterizuji na základně vlastní řečové zkušenosti.

Rozloučení (neboli závěrečný pozdrav) je prostředkem ukončení kontaktu s adresátem, pro většinu komunikačních situací je také výrazem zdvořilosti. Častěji užívaným je v situacích přímé osobní komunikace mezi jedinci, kdy mluvčí adresáta ještě před vyslovením rozloučení předem upozorní, že se chystá probíhající konverzaci ukončit (například výrazy typu Tak jsme domluvení, Tak já se ozvu... ).

Takové upozornění není typic ké například pro elektronickou komunikaci ^— pisatel většinou pouze sdělí

12 Příruční mluvnice češtiny. 2. opr. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-710-6134-4. S. 790.

adresátovi potřebné informace a následně zpravidla poděkuje a rozloučí se.

Výrazy používané k vyjádření rozloučení závisí stejně jako v případě volby vhodných jazykových prostředků pro pozdrav na více faktorech, jako například na komunikační situaci, společenském postavení mluvčích, vztahu mezi nimi apod. V případě blízkého vztahu mezi mluvčím i (rodinní příslušníci, přátelé ...) jsou často používanými výrazy pro rozloučení Ahoj, Čau, popř. mluvčí použijí pouze přání adresátovi Měj se (pěkně/hezky/dobře...), Tak se měj (pěkně/hezky/dobře...). Nejčastějším vyjádřením rozloučení mezi jedinci ve vzájemně formálním vztahu je Na shledanou. Tato univerzální formule je akceptovatelná například mezi mluvčími ve vztahu nadřízený/podřízený, taktéž mezi mluvčími s výrazným věkovým rozdílem, avšak vyskytuje se povětšinou spíše při osobním setkání. Alternativní je také méně časté použití výrazů Na viděnou, popř. Na slyšenou v případě telefonického ro zhovoru.

Při jiné než osobní komunikaci (např. písemná korespondence, elektronická komunikace apod.) je nejfrekventovanější formulí vyjadřující rozloučení S pozdravem, popř. familiárnější Zdraví/Zdravím (Vás), často používané je také přání hezkého dne (Hezký den, Pěkný den, Přeji hezký den).

2 Definice zkoušky z českého jazyka na úrovni A1

Zkouška z českého jazyka na úrovni A1 sestává ze dvou částí, a to písemné a ústní. Písemná část se zaměřuje na čtení s porozuměním, poslech s porozuměním a psaní. Ústní část prověřuje úroveň mluveného projevu.

V popisu zkoušky se zaměříme pouze na průběh testu z dovednosti psaní, neboť z této části zkoušky jsme čerpali materiál pro analýzu. Informace uvedené v této analýze vycházejí z Popisu češtiny na úrovni A1 podle Sp olečného referenčního rámce pro jazyky.¹³

2.1 Popis úrovně A1

Úroveň A1 je nejnižší úrovní užívání daného jazyka.

Mluvčí, kteří úspěšně složí zkoušku tohoto stupně, jsou schopni jednoduché interakce, dokážou se ptát na otázky týkající se jich samotných, kupříkladu kde bydlí, co dělají apod., a na tyto otázky jsou schopni také odpovědět. Měli by být způsobilí komunikovat pomocí jednoduchých výroků a zapojit se do konverzace o běžných tématech.¹⁴

13 HÁDKOVÁ, M., LÍNEK, J., VLASÁKOVÁ, K. Čeština jako cizí jazyk [online]. 1. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého, 2005 [cit. 2015-04-08].

14 HÁDKOVÁ, M., LÍNEK, J., VLASÁKOVÁ, K., pozn. 13, s. 2.

V písemné část i zkoušky A1, jež je předmětem zkoumání této bakalářské práce, se od uchazečů nepředpokládá produkce složitějších textů. Naopak se očekává, že mluvčí přizpůsobí vlastní písemný pro jev své řečové dovednosti, tzn., že bude schopen zapsat již ovládaný jazykov ý materiál a podle hláskování například dokáže rozeznat jemu neznámé jazykové prostředky. Při psaní by uchazeč jazykové úrovně A1 měl umět graficky zaznamenat všechna velká i malá písmena české abecedy v jejich tiskací i psací podobě, s čímž mívají často problém zejména uchazeči, jejichž mateřský jazyk nepoužívá k psaní latinku. Úspěšné zvládnutí písemné části zkoušky je přímo závislé na vztahu grafického systému mateřského jazyka mluvčího a češtiny.¹⁵

V písemných projevech by měl uchazeč s úrovní A1 být schopen psát jednoduché, izolované věty a fráze, měl by umět napsat informace o sobě a dalších osobách, kupříkladu o tom, kde žijí a co dělají. Podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky je úroveň A1, zaměřená na písemný projev, definována takto: „Uchazeč umí napsat jednoduchý text, umí vyplnit formuláře obsahující osobní údaje jako jméno, adresu, národnost, zaměstnání ... Umí jednoduchými frázemi a větami popsat místo, kde žije, a lidi, které zná.“¹⁶

15 HÁDKOVÁ, M., LÍNEK, J., VLASÁKOVÁ, K., pozn. 13, s. 239 – 241.

16 Společný evropský referenční rámec pro jazyky: jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak jazycích hodnotíme [online]. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002 [cit.

2015-04-08]. ISBN 80-244-0404-4. S. 24.

Od uchazeče se dále očekává schopnost písemné produkce textů v jednoduché korespondenci individuálního charakteru, např. blahopřání, kondolence, pozdravy z výletu či dovolené apod., taktéž se předpokládá, že tyto dovednosti využije i prostřednictvím elektronické pošty.

Absolvent písemné části zkoušky z češtiny dokáže formulovat jednoduché věty s určitým komunikačním záměrem.

Měl by být obeznámen se základními pravidly nezbytnými pro realizaci psaného projevu, být schopen ovládat českou abecedu, dále by měl mít odpovídající slovní zásobu a ovládat určit á pravidla, která psaná forma komunikace vyžaduje.¹⁷

17 CVEJNOVÁ, Jitka a kol. Metodika přípravy ke zkoušce z českého jazyka pro žadatele o trvalý pobyt (úroveň A1). 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze. ISBN 978-80- 87000-24.3. S. 54.

3 Metodika výzkumné sondy

Předmětem výzkumné sondy je analýza odchylek ve vyjádření vybraných komunikačních funkcí obsažených v emailech jinojazyčných mluvčích a jejich porovnání formulacemi rodilých mlu včích.

Materiál pro tuto analýzu byl čerpán testů vypracovaných v roce 2013 v rámci jaz ykové zkoušky z češtiny pro účely získání trvalého pobytu na území České Republiky, a dále z totožných textů rodilých Čechů, které byly napsány cíleně pouze pro tento průzkum. Při výběru rodilých mluvčích, jejichž texty jsem analyzovala, jsem dbala na to, aby ve skupině byli jedinci různých věkových kategorií a míry vzdělání. V obou skupinách respondentů jsou zastoupeni muži i ženy.

Jednotlivé texty jsou posuzovány oddě leně, tedy zvlášť pro rodilé mluvčí a zvlášť pro mluvčí jinojazyčné. Celkový počet jinojazyčných respondentů je 141, ve skupině rodilých mluvčích je 23 jedinců.

3.1 Charakteristika skupin mluvčích

Pro analýzu písemné produkce jsem vybrala na základě mateřského jazyka homogenní skupinu jinojazyčných mluvčí, resp. respondenty, jejichž prvním jazykem je ukrajinština, a to jednak z toho důvodu, že tito respondenti jsou ve z koušce četně zastoupeni, což mi zajistilo dostatek dat pro analýzu, jednak proto, že ukrajinština je slovanský jazyk a můžeme tudíž předpokládat její vliv na výsledný komunikát, a to v podobě pozitivního či negativního transferu. Veškerá metadata byla pro účely této výzkumné sondy anonymizována.

Analyzované komunikáty pocházejí od uchazečů, kteří skládali zkoušku v roce 2013.

Celkový objem analyzovaného materiálu je 141 textů, což představuje přibližně 282 slov s ohledem na to, že podle zadání testu musí respondenti napsat text o rozsahu 20 slov.

Pro porovnání výsledného komunikátu a vyjadř ování komunikačních funkcí jsme vybrali referenční skupinu rodilých mluvčích, jimž byla testová úloha psaní zadána paralelním způsobem. Do analýzy výzkumné sondy jsme zařadili 23 paralelních textů napsaných rodilými mluvčími.

V obou skupinách respondentů j sou zastoupení muži i ženy ve věkovém rozpětí 18 -65 let s různými stupni dosaženého vzdělání, tj. pouze vyučení, dále středoškolští absolventi s maturitní zkouškou, i nositelé vysokoškolského titulu.

3.2 Popis metody vyhodnocování

Při analýze komunikátů js em postupovala následujícím způsobem. Po přečtení všech písemných prací (celkem tedy 164) jsem si nejprve v textech jinojazyčných respondentů zvýraznila vyjádření jednotlivých zkoumaných komunikačních funkcí, konkrétně pozdrav, omluvu, návrh a rozloučení, pokud byla určitá komunikační funkce vynechána, zaznamenala jsem její absenci. Totéž jsem provedla i s texty Čechů. Dílčí komunikační funkce jsem poté zanesla do tabulky Excel společně s počtem výskytů a vynechání těchto funkcí (ANO/

NE). Podle tohoto sběr u dat jsem následně vyhodnotila procentuální výskyt všech čtyř funkcí u rodilých i jinojazyčných mluvčích (viz. Tabulka 1). Dalším krokem v analýze bylo rozčlenění jednotlivých typů komunikačních funkcí, tedy to, jakým způsobem a s použitím jakých jazykových prostředků tyto funkce vyjadřují cizinci a jak Češi.

Způsoby použití konkrétních typů každé dílčí komunikační funkce skupinou cizinců jsem následně porovnala s tím, jako tyto funkce vyjadřují rodilí mluvčí. Všechny užité typy vyjádření jsem poté zanesla do grafické podoby (viz. Kapitola 4). Jednotlivé grafy jsou vyvedeny pro každou skupinu mluvčích zvlášť.

4 Analýza komunikačních funkcí

V kapitole 4 jsou znázorněny výsledky analýzy odchylek ve zkoumaných komunikačních funkcích. Grafy zobrazují, jakými jazykovými prostředky respondenti tyto komunikační funkce vyjadřují.

Analýza vychází z reálných textů písemné části jazykové zkoušky z češtiny. Při zkoušce musí respondenti podle zadání umět opsat text a napsat e -mail. V konkrétním zadání úlohy, podle kterého byly napsány zkoumané komunikáty, je uchazečům uloženo napsat formální omluvný e -mail ve věci zrušení předem smluvené schůzky podle přesně uložených instrukcí. E -mail musí obsahovat následující informace: že uchazeč nemůže přijít, dále zdůvodnění, proč se schůzka ruší a návrh nového setkání. Celkový rozsah e -mailu je 20 -50 slov (zadání pro rodilé mluvčí) či minimálně 20 slov (zadání pro jinojazyčné mluvčí).

4.1 Zadání úlohy psaní

Pro ukázku zadání úlohy písemné části pro cizince byla vybrána modelová verze této zkoušky, ve které bylo uchazečům zadáno omluvit se z dohodnuté schůzky z důvodu poruchy automobilu. V textech se tyto důvody různí, uchazeči se na schůzku nemohli dostavit také kvůli havárii topení, nemoci, návštěvě lékaře, dovolené, zpožděnému letu a požáru v domě.

Ukázka zadání úlohy psaní ¹⁸

18 CVEJNOVÁ, Jitka a kol. Připravte se s námi na zkoušku z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR. 2. vyd. Praha: NUV, 2012. ISBN 978-80-87652-90-9. S. 65.

Ilustrace 1: Modelová verze úlohy písemné části zkoušky

V analýze je hodnoceno, zda a jakým způsobem obě skupiny mluvčích vyjadřují základní čtyři komunikační funkce dané komunikační situace, a sice pozdrav (oslovení), omluvu za zrušenou schůzku, návrh schůzky nové a rozlouč ení se s adresátem.

Grafy modré barvy popisují výsledky u rodilých mluvčích, grafy barvy červené potom výsledky u cizinců.

4.2 Analýza komunikačních funkcí pozdravu a oslovení

Grafy č. 1 a 2 zobrazují, jakým způsobem rodilí i jinojazyční mluvčí vyjadřují p ozdrav či oslovují adresáta. Tyto dvě komunikační funkce jsou uvedeny dohromady, neboť jimi začínají všechny e -maily obou skupin respondentů, přičemž jsou užity buď každá zvlášť, nebo je mluvčí použili obě najednou. U cizinců se nejčastěji vyskytuje forma pozdravu Dobrý den spolu s oslovením adresáta jménem (např. Dobrý den paní Pavlíková, popř. často se vyskytující Dobri den, Dobryj den ).

Rodilí mluvčí nejčastěji používají oslovení Vážená paní / Vážený pane, která se vyskytují i v e-mailech cizinců. V jednotlivých textech jinojazyčných mluvčích jsou tyto výrazy napsané v různých podobách, např. jako Važeny pan + jméno, Važenyj pan + jméno, Vážený páne, Važenij pane, Vasena pani apod. Vyskytují se ale i příklady, které jsou na hranici akceptovatelnosti ( např.

pouze oslovení jménem ^— Paní Pavlíková či Vítám Vás, paní

Pavlíková), a další pozdravy, které jsou z hlediska pragmatiky nepřípustné, (např. Ahoj, Ahoj paní Pavlíková).

Z posledního uvedeného příkladu je zřejmé, že mluvčí v této situaci nerozlišovali mezi pozdravy přijatelnými při komunikaci s blízkou osobou (kamarád, známý, kolega z práce), se kterou si zřejmě tykají, a pozdravy vhodnými pro konverzaci na úrovni úředního jazyka.

Z celkového počtu 141 jinojazyčných jich deset nepoužilo pro zahájení e -mailové konverzace žádný pozdrav ani oslovení a rovnou přešlo k plnění jedné z instrukcí k textu.

Graf 1. Legenda:

1. Dobrý den + oslovení

2. Vážená paní / Vážený pane + jméno 3. Dobrý den + Vážená paní / Vážený pane 4. Oslovení pane/paní + jméno

5. Dobrý den

6. Žádný pozdrav / Žádné oslovení 7. Ahoj

8. Ahoj + oslovení

9. Vítám Vás paní/pane + jméno

1 2 3 4 5 6 7 8 9

0 10 20 30 40 50 60

Počet výskytu

Graf 1. Cizinci POZDRAV/ OSLOVENÍ

Graf 2. Legenda:

1. Vážená paní / Vážený pane + jméno 2. Dobrý den

3. Dobrý den + oslovení

4.3 Analýza komunikační funkce omluvy

Další dvojice grafů, tj. grafy č. 3 a 4., ilustruje způsoby omluvy za zrušení dohodnuté schůzky.

V e-mailech jinojazyčných respondentů se vyskytlo 16 různých typů omluv, přičemž mezi ně započítávám i případy, kdy se mluvčí výslovně neomluvili, pouze adresátovi oznámili, že na schůzku nepřijdou, popř. nemohou přijít, nebo že se domluvená schůzka ruší, což doplnili zdůvodněními, která se různila v závislosti na typu zadání úlohy. Důvody zrušení schůzky byly respondentům přesně zadány v popisu písemné části. Jednalo se o následující z důvodnění zrušené schůzky:

prasklé topení, autohavárie, nemoc respondenta, návštěva lékaře, dovolená, zpožděné letadlo a požár v domě.

1 2 3

0 2 4 6 8 10 12 14 16

Počet výskytu

Graf 2. Rodilí mluvčí POZDRAV/ OSLOVENÍ

Absence omluvy je u nerodilých mluvčích poměrně velká, z celkového počtu se jich neomluvila více než jedna třetina.

Ke stejnému jevu dochází i u rodilých, z nichž omluvu vynechali 3 zástupci ze skupiny, kteří podobně jako cizinci pouze konstatovali, že na schůzku nedorazí.

U první skupiny respondentů (jinojazyčných) se vyskytlo celkem 16 typů vyjádření komunikační funkce oml uvy, u skupiny rodilých se vyskytlo příkladů celkem 6. Nejčastěji užitým typem omluvy u obou skupin bylo spojení Omlouvám se, ale nemohu přijít na schůzku, popř. Omlouvám se, ale dnes se nemohu dostavit na schůzku a podobné. Cizinci však v této formulaci namísto spojky ale použili vícekrát spojku že (viz.

příklady Omlouvám se, že nemůžu přijít na schůzku, Omlouvám se, že nepřijdu). V češtině spojka ale primárně vyjadřuje odporovací vztah mezi větami v souvětí, tzn. že druhá věta je v protikladu k větě první

.

19 Příruční mluvnice češtiny, pozn. 12, s. 352, 353.

Způsoby vyjádření omluvy jako jedné z komunikačních funkcí jsou v obou skupinách mnohdy shodné. U rodilých i u cizinců se vyskytují stejné sl ovní obraty, např. Chci se omluvit, ale nepřijdu dnes na schůzku nebo Chci se omluvit z domluvené schůzky. Vhodnější způsob s použitím kondicionálu (viz. Graf 3 příklad 13: Chtěl bych se omluvit, že dnes nepřijdu na schů zku) se vyskytl pouze jednou, a to u zástupce z řad cizinců.

Rodilí mluvčí dávali většinou přednost obratu Omlouvám se, ale... (viz. výše); tento styl omluvy použila téměř polovina z nich. V této popisované skupině mluvčích se vyskytly i případy použití lítosti jako prostředku vyjádření omlu vy (viz.

Graf 4 příklad 6: Je mi líto, ale musíme schůzku odložit ), častým případem bylo taktéž Jsem nucen/a se omluvit. Tento typ omluvy nebyl u skupiny cizinců vůbec pozorován.

Je patrné, že jinojazyční respondenti primárně aspirovali na splnění požadavků této konkrétní úlohy, tedy především na to, aby jejich omluvný e -mail obsahoval všechny tři dílčí aspekty, jež jim byly uloženy v zadání (že nemohou přijít, důvod zrušení schůzky, návrh nové schůzky). Snaha o přesné splnění těchto požadavků měla mnohdy za následek, že respondenti, jak již bylo řečeno, nevyjádřili na začátku e -mailu žádnou omluvu a rovnou přešli k prvnímu bodu úlohy.

Graf 3. Legenda:

1. Omlouvám se, že dnes nemůžu přijít / nepřijdu na schůzku.

2. (Dnes) nemůžu přijít na schůzku kvůli/protože + zdůvodnění 3. Omlouvám se, ale dnes nemůžu přijít / nepřijdu na schůzku.

4. Promiňte, nemůžu/nemohu přijít na schůzku.

5. Dnešní schůzku musíme odložit/zrušit.

6. Promiňte, omlouvám se, že dnes nepřijdu / nemůžu přijít na schůzku.

7. Dnes nepřijdu. Omlouvám se + zdůvodnění

8. Omlouvám se za zrušení (dnešní) schůzky, + zdůvodnění 9. Dnes nemůžeme mít schůzku. / Dnes nebude schůzka.

10. Omlouvám se z dnešní schůzky.

11. Omlouvám se, musíme schůzku odložit.

12. Prosím přijmout omluvu, nemůžu dnes přijít na schůzku.

13. Chtěl bych se omluvit, že dnes nepřijdu na schůzku.

14. Chci se omluvit, ale dnes nepřijdu na schůzku.

15. Prosím Vás o prominutí, + zdůvodnění + nemůžu dnes přijít.

16. Promiňte, nepřijdu na schůzku + zdůvodnění

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 0

5 10 15 20 25 30 35 40 45 50

Počet výskytu

Graf 3. Cizinci OMLUVA

Graf 4. Legenda:

1. Omlouvám se, ale dnes nemohu přijít / nemohu se dostavit / nepřijdu na schůzku.

2. Nemohu přijít na schůzku. / Nemohu se zúčastnit schůzky. / Nemohu se dostavit na schůzku.

3. Chci se omluvit z domluvené schůzky.

4. Jsem nucen/a se omluvit z dnešní schůzky.

5. Musím se bohužel omluvit z dnešní schůzky.

6. Je mi líto, ale musíme schůzku odložit.

7. Omlouvám se, že se nemohu dostavit na schůzku.

1 2 3 4 5 6 7

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet výskytu

Graf 4. Rodilí mluvčí OMLUVA

4.4 Analýza komunikační funkce návrhu

Tato část popisuje, jakým způsobem mluvčí ve svých projevech postupovali při návrhu nové schůzky. V e-mailech cizinců lze nalézt 24 různých typů této komunikační funkce, u Čechů se vyskytlo celkem 8 odlišných návrhů. V tomto konkrétním případě návrhem mluvčí upozorňuje adresáta na možnost sjednání náhradní schůzky, kterou vzhl edem k dané situaci považuje za adekvátní. Zda jeho návrh bude přijat či nikoliv, není ovšem jisté

.

Jinojazyční se často potýkají s problémem, že adresátovi pouze oznámí termín nového setkání, což může působit velmi stroze a samotného adresáta od realizac e nové schůzky odradit.

Z hlediska komunikačního záměru pisatele je tedy použití tohoto typu návrhu nevhodné, přesto ho použilo téměř 30%

zkoumaných respondentů. Ještě více nevyhovujícím a u jinojazyčných často se vyskytujícím jevem při návrhu je použití imperativu (viz. příklady 3, 7, 9 u Grafu 5). Samotné

„Sejdeme se v (den, čas)“ je vzhledem k faktu, že schůzka se ruší z důvodů vlastních mluvčímu, použito neadekvátně. Užitím imperativu mluvčí, byť ne záměrně, naznačuje, že je vůči adresátovi v nadřazeném postavení. Podobně nevhodný je i příkaz „Napište, kdy bude nová schůzka“, přičemž pouhým přidáním výrazu „prosím“ na začátek věty by sdělení z pohledu adresáta znělo mnohem uctivěji.

20 GREPL, M., KARLÍK, P., pozn. 1, s. 77 – 78.

Nejčastěji se vyskytujícím typem návrhu nové schůzky u rodilých mluvčích jsou věty typu „Pokud Vám to vyhovuje, navrhuji se sejít v...“. Tento typ byl použit čtvrtinou respondentů.

Poměrně frekventovaným jevem je také použití kondicionálu jako vyjádření prosby o nový termín schůzky, častěji použitý skupinou rodilých mluvčích, avšak lze ho nalézt i u cizinců (viz. příklady 10, 17, 18 v Grafu 5). Dalším častým příkladem u rodilých byla explicitní formule s použitím performativa navrhuji, jímž mluvčí záměrně působí na adresáta s cílem zrealizovat svůj komunikační záměr, jako například Navrhuji schůzku přesunout nebo Navrhuji, abychom se sešli... Rodilí mluvčí tedy pro žádost o novou schůzku v mnohem větší míře používají formule zdvořilostního charakteru.

V textech je možné nalézt i několik případů návrhů nové schůzky položením otá zky. Výpověď s funkcí otázky má za cíl přimět příjemce, aby mluvčímu následně poskytl takovou informaci, jakou sám mluvčí potřebuje.²¹

Ve zkoumaných e-mailech se jedná především o otázky zjišťovací, kdy mluvčí očekává kladnou i zápornou odpověď.

Konkrétní případy vyskytující se v textech rodilých mluvčích je možno nalézt v poznámkách Grafu 6 v příkladech 5, 7 a 8. U obou skupin můžeme pozorovat opětovné použití

21 GREPL, M., KARLÍK, P., pozn. 1, s. 57.

podmiňovacího způsobu (např. Bylo by možné se sejít v...?, Mohli bychom se setkat v....? ), avšak ve větší míře zastoupené u rodilých. Otázky u jinojazyčných mluvčích jsou mnohdy položené tak, jak by je rodilý Čech použil v přímé osobní komunikaci s adresátem, nikoliv však s písemném projevu.

Pronikání prvků mluveného projevu do psaného je jevem poměrně častým, a to i u rodilých mluvčích, zejména však u cizinců, kteří často nejsou schopni rozlišit mezi výrazy vhodnými pro formální mluvu a běžný hovor. Jako příklad lze uvést otázky typu „Co takhle (sejít se) zítra?“ nebo „Šlo by to jindy?“. Frekvenci užit í dalších typů otázek lze vyčíst z Grafu 5.

Graf 5. Legenda:

1. Nová schůzka bude v (den, čas). / Na novou schůzku přijdu v (den, čas).

2. Můžeme se domluvit na (den, čas). / Můžeme se sejít v (den, čas).

3. Sejdeme se v (den, čas).

4. Prosím Vás o nový termín. / Prosím Vás o novou schůzku.

5. Přijdu v (den, čas).

6. Kdy/ Kde bude nová schůzka?

7. Domluvíme se na (den, čas).

8. Odložíme to na (den, čas).

9. Napište, kdy bude nová schůzka.

10. Mohla by schůzka být v (den, čas)? / Mohl/a bych přijít v (den, čas)? / Můžu se zastavit v (den, čas)?

11. Můžeme schůzku odložit/posunout na (den, čas)?

12. Jestli by to šlo v (den, čas.) / Jestli by to šlo odložit na (den, čas).

13. Můžu přijít v (den, čas).

14. Šlo by to v (den, čas)?

15. Nová schůzka by mohla být v (den, čas).

16. Musíme schůzku odložit na (den, čas).

17. Přijel/a bych v (den, čas).

18. Rád/a bych se sešel / sešla v náhradním termínu v (den, čas).

19. Chci, abychom se sešli v (den, čas).

20. Mohli bychom se sejít v (den, čas).

21. Novou schůzku navrhuji v (den, čas).

22. Uvidíme se v (den, čas).

23. Co takhle (den, čas)?

24. Smím nabídnout nový termín v (den, čas)?

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 0

5 10 15 20 25

Počet výskytu

Graf 5. Cizinci NÁVRH NOVÉ SCHŮZKY

Graf 6. Legenda:

1. Pokud Vám to vyhovuje, navrhuji schůzku přesunout na (den, čas). /Pokud/Jestli Vám to vyhovuje v (den, čas) prosím o potvrzení.

2. Navrhuji schůzku přesunout na (den, čas). / posunout o týden. / abychom se sešli v (den, čas).

3. Rád/a bych si sjednal/a novou schůzku. / Rád/a bych navrh/a nový termín schůzky.

4. Chtěl/a bych požádat o (nový termín schůzky. / novou schůzku. / přesunutí schůzky.) / Chtěl/a bych si sjednat novou schůzku.

5. Je možné se sejít v (den, čas)? / Mohli bychom se setkat v (den, čas)?

6. Napište, kdy bych mohla přijít, mně se to hodí v (den, čas).

7. Mohu navrhnout nový termín v (den, čas)?

8. Bylo by možné se s Vámi sejít v (den, čas)?

4.5 Analýza komunikační funkce rozloučení

Grafy 7 a 8 znázorňují výskyt jednotlivých druhů rozloučení, které obě skupiny mluvčích použily ve svých elektronických korespondencích. Vyskytují se zde závěrečné pozdravy spíše nevětného charakteru, jako např. S pozdravem, Hezký den, S pozdravem a přáním hezkého dne. Stejně jako při osobním setkání vždy použijeme nějaký pozdrav na rozloučenou, měl by i v písemných projevech být závěrečný

1 2 3 4 5 6 7 8

0 1 2 3 4 5 6 7

Počet výskytu

Graf 6. Rodilí mluvčí NÁVRH NOVÉ SCHŮZKY

pozdrav jejich nedílnou součástí. Avšak ve zkoumaných skupinách rodilých a jinojazyčných mluvčích často dochází právě k tomu, že respondenti po napsání hlavního obsahu sdělení v konkrétní písemnosti pouze poděkují, popř. se pouze podepíší. Závěrečný pozdrav tedy mnohdy chybí. U cizinců je tento jev pozorovatelný u téměř poloviny z nich, žádné rozloučení taktéž nepoužila čt vrtina Čechů. U cizinců je užití žádného pozdravu nejfrekventovanější, druhým nejpoužívanějším typem rozloučení je Na shledanou, typické spíše pro mluvený projev. V celkovém počtu e -mailů jinojazyčných se vyskytuje i mnoho variant tohoto pozdravu, např. hovorovější Naschle, nebo Skledanou, Nachle danou, Naskle.

I zde tedy lze pozorovat proniknutí mluvené komunikace do psané, v tomto případě pouze u cizinců. Rodilí mluvčí ve vysoké míře používají výraz S pozdravem, jenž je zastoupen i v řadách nerodilých, a to celkem 16x, dále také často vyjadřují adresátovi přání hezkého dne (Hezký den) či spojují tyto dva pozdravy v jeden (S pozdravem a přáním hezkého dne). Poslední uvedený příklad byl jinojazyčnými použit pouze jedenkrát.

Jak již bylo řečeno, jinojazyční respondenti závěrečný pozdrav mnohdy částečně či zcela vynechávají. Obvyklým jevem ve zkoumaných e -mailech je i použití výrazů Děkuji, Díky za pochopení apod., majících však primární funkci poděkování. V těchto případech byly skupinou jinojazyčných užity sekundárně jako rozloučení. U cizinců se vyskytly také případy neadekvátního použití pozdravů, které rodilí mluvčí opět používají spíše v mluveném projevu, popř. v písemném

projevu s blízkou osobou, nikoliv však ve formální komunikaci.

Jako příklad lze uvést výraz Ahoj, který v závěru e -mailu napsalo pět uchazečů. Z pragmatického hlediska lze toto považovat za nepřijatelné. Přestože nerodilí mluvčí pravděpodobně nezamýšlejí působit nezdvořile, užitím tohoto výrazu dosáhnou přesného opaku. Použití Ahoj jako prostředku pro rozloučení je tedy v tomto případě zcela nevyhovující.

Podobně nevhodné je i spojení Ahoj s Nashledanou, které bylo použito v jednom případě taktéž u skupiny nerodilých.

Graf 7. Legenda:

1. Bez rozloučení

2. Na shledanou (varianty: Naschle/Na schledano/Naschle danou) 3. S pozdravem

4. Děkuji / Díky za pochopení / Předem děkuji 5. Ahoj

6. Hezký den, nashledanou 7. Nashledanou + s pozdravem 8. Mějte se dobře / Mějte se hezky 9. Hezký den

10. Zatím nashledanou 11. Brzy nashledanou 12. S poděkováním 13. Nashledanou! Ahoj!

14. Hezké odpoledne 15. Těším se na Vás 16. Zdraví Vás + podpis

17. S pozdravem a přáním hezkého dne

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 0

10 20 30 40 50 60

Počet výskytu

Graf 7. Cizinci ROZLOUČENÍ

Graf 8. Legenda:

1. S pozdravem 2. Bez rozloučení

3. S pozdravem a přáním hezkého dne 4. Hezký den

4.6 Procentuální výskyt komunikačních funkcí

Graf 9 ukazuje četnost výskytu použití či vynechání každé ze čtyř zkoumaných komunikačních funkcí. Modré sloupce grafů znázorňují skupinu cizinců, zelené sloupce potom skupinu rodilých mluvčích (světlé odstíny ukaz ují počet výskytů, kdy daná komunikační funkce byla použita, tmavé odstíny počet jejího vynechání). 100% výskyt u obou skupin mluvčí je pouze u užití komunikační funkce návrhu, všichni respondenti tedy splnili tento konkrétní požadavek a do svého omluvného e-mailu napsali návrh nové schůzky. U zbylých třech zkoumaných funkcích se procentuální hodnoty obou skupin liší. Zatímco komunikační funkci pozdravu či oslovení použilo 100% rodilých mluvčích, u cizinců je výskyt o něco nižší, 87%.

1 2 3 4

0 2 4 6 8 10 12

Počet výskytu

Graf 8. Rodilí mluvčí ROZLOUČENÍ

Druhým zkoumaným jeve m, jak již bylo řečeno, bylo omluvení se za zrušení smluvené schůze, při čemž žádnou omluvu nevyjádřilo 38% cizinců a 13% Čechů. Největší rozdíl lze pozorovat u poslední funkce, a to u závěrečného pozdravu.

Jinojazyční mluvčí napsali rozloučení pouze v 53% případů, zbylých 47% po navržení nového termínu schůzky pouze poděkovalo a podepsalo se, popř. se jen podepsalo, u rodilých mluvčích je tato funkce zastoupena u všech respondentů.

Jedinou komunikační funkcí, jež byla stoprocentně zastoupena u obou zkouman ých skupin, byl tedy návrh. Dá se předpokládat, že tomu tak je z důvodu přesně zadaných instrukcí k analyzovaným e -mailům, jež mluvčím ukládaly do e-mailu napsat návrh nové schůzky. Ostatní tři funkce, tedy pozdrav či oslovení, omluva a rozloučení se s adr esátem, nebyly striktně uvedeny jako nutná součást e -mailu, bylo tedy pouze na mluvčích samotných, zda tyto funkce použijí či nikoliv.

Pozdrav/

oslovení

Omluva Návrh nové schůzky

Rozloučení

Rodilí mluvčí ANO

100% 87% 100% 74%

Rodilí mluvčí NE

0% 13% 0% 26%

Cizinci ANO 87% 62% 100% 53%

Cizinci NE 13% 38% 0% 48%

Tabulka 1: Procentuální výskyt zkoumaných komunikačních funkci u obou skupin mluvčích Pozdrav / oslovení Omluva Návrh nové schůzky Rozloučení 0%

20%

40%

60%

80%

100%

Počet výskytu

Graf 9. Výskyt komunikačních funkcí

5 Ukázky textů

V kapitole 5 jsem vybrala skutečné texty jinojazyčných (obr. 2 a 3) a rodilých mluvčích (obr. 4 a 5), které byly využity pro analýzu odchylek v komunikačních funkcích . Každé dvojici obrázků předchází popis zadaných pokynů, kterými se obě skupiny při psaní omluvného e -mailu řídily.

5.1 Ukázky textů cizinců

Ukázky jsem vybrala na základě toho, jak v nich mluvčí vyjadřují zkoumané komunikační funkce. Pro každou skupinu respondentů jsou dvě ukázky, první vždy obsahuje správně použité všechny komunikační funkce, v druhé ukázce každé skupiny mluvčích vyjádření těchto komunikačních funkcí zcela chybí.

Obrázky 2 a 3 znázorňují texty jinojazyčných mluvčích.

První ukázka jinojazyčného mluvčího (obr. 2) podobně jako její obdoba od mluvčího rodilého (o br. 4) obsahuje všechny čtyři komunikační funkce zkoumané v této analýze. Mluvčí zde pro pozdrav použil v ýrazu Dobrý den, který ve svých e -mailech uvedlo 8% ze všech jinojazyčných uchazečů. Na pozdrav mluvčí ihned navázal omluvou Omlouvám se, že se nemohu dostavit. Jak již bylo zmíněno, užití konjunkce že namísto vhodnějšího ale bylo v textech jinojazyčných p ozorováno ve velké míře, celkem u 33% případů. Po zdůvodnění, proč

nemůže na schůzku přijít, mluvčí přešel k plnění požadavku na návrh nové schůzky, který vyjádřil otázkou Můžeme posunout schůzku na čtvrtek? , po níž následuje nabídka konkrétního dne a času možného setkání. Závěrečný pozdrav je stejně jako u první ukázky rodilého mluvčího formulován pomocí výrazu S pozdravem + jméno adresáta. Z pragmatického hlediska lze tento e -mail přijmout jako zcela vyhovující požadavkům na tento konkrétní typ úlohy při plnění zkoušky z češtiny na úrovni A1.

Ve druhé ukázce mluvčí ve svém e -mailu opomněl pozdravit či oslovit adresáta a celý e -mail začíná velmi neurčitě. Začátek e-mailu působí, jako by uchazeč měl v úmyslu napsat omluvu ve znění Omlouvám se, že nemůžu přij ít, protože jsem nemocný., avšak zapomněl napsat první část věty a pokračoval rovnou větou vedlejší. Omluva tedy chybí, stejně tak i závěrečný pozdrav. Jedinou komunikační funkcí , jež je zde vyjádřena, je návrh nové schůzky realizovaný imperativem, který, jak již bylo řečeno, působí nezdvořile a jeho užití není v této komunikační situaci adekvátní. Jelikož je v písemné zkoušce z češtiny úrovně A1 mimo jiné hodnoceno prá vě užití a způsob vyjadřování komunikačních funkcí , bylo by možné tuto konkrétní práci kl asifikovat jako nevyhovující a uchazeč by zkoušku nesplnil.

Ilustrace 2: Ukázka — jinojazyčný mluvčí

Ilustrace 3: Ukázka — jinojazyčný mluvčí

5.2 Ukázky textů rodilých mluvčích

Pro rodilé mluvčí jsem vytvořila zadání e -mailu paralelní k zadání daného textu ve zkoušce pro trvalý pobyt. Jediným rozdílem bylo, že pro rodilé mluvčí nebylo třeba se vyhýbat instruktážnímu metajazyku, z tohoto důvodu jsem užila pouze verbálního zadání bez ilustračního podkladu. Zadání, podle nějž psali e -mail rodilí mluvčí, bylo následující:

Zadání úlohy pro rodilé mluvčí

Dnes máte vy a paní Pavlíková schůzku. Napište formální omluvný e-mail ve věci zrušení této domluvené schůzky.

E-mail musí obsahovat:

 že nemůžete přijít

 proč nemůžete přijít (důvodem je autonehoda – máte rozbité auto a nemáte se na schůzku jak dopravit)

 kdy a kde bude nová schůzka (v pátek 6.1. ve 13:30) E-mail musí být v rozsahu 20- 50 slov.

Na prvním z obrázků je e -mail, v němž bylo spr ávně použito všech zkoumaných komunika čních funkcí. V e-mailu autorka pro pozdrav použila frekventované Vážená paní/

Vážený pane spolu s oslovením adresáta. V textu nevynechala ani omluvu, jež je zde ve znění „jsem nucena se omluvit“. V celkovém počtu textů rodilých mluvčí se tento typ omluvy vyskytuje 3x (viz. Graf 4). Návrh nové schůzky je zde vyjádřen s použitím kondicionálu, jímž se autorka snažila působit zdvořile a přesvědčit adresáta, že o novou schůzku projevuje

skutečný zájem. Nechybí ani poděkování a závěrečný pozdrav

„S pozdravem“, jenž se v textech Čechů vyskytuje téměř u 50%

případů. Ve srovnání s druhou ukázkou může být tento e -mail považován za vzorový pro správné psaní omluvného e -mailu.

V druhém z textů (obr. 5) autor vynechal omluvu, stejně jako dalších 13% z celkového počtu ro dilých respondentů. Namísto omluvy pouze konstatoval, že se nemůže dostavit a dal tak adresátovi najevo, že se schůzka nebude konat. V níže popsaném způsobu návrhu nové schůzky (stejně jako autorka prvního e-mailu) také použil podmiňovací způsob. Část závěrečného pozdravu je zde uvedena spolu s poděkováním adresátovi za pochopení.

Ilustrace 4: Ukázka — rodilý mluvčí

Ilustrace 5: Ukázka — rodilý mluvčí

6 Závěr

Hlavním záměrem práce byla analýza písemných projevů jinojazyčných a rodilých mluvčích a následná evaluace jednotlivých objevených odchylek u čtyř vybraných komunikačních funkcí. Cílem bylo zjistit, jakým způsobem tyto komunikační funkce v písemné podobě vyjadřují nerodilí mluvčí a následně tato vyjádření porovnat s tím, jak je vyjadřují Češi.

Ve vlastní výzkumné sondě jsem vycházela ze skutečných textů jinojazyčných respondentů, jež jsou součástí písemné části jazykové zkoušky z češtiny, a z textů rodilých mluvčích, jejichž písemný materiál jsem použila pro srovnání s texty cizinců. Předpokládala jsem, že ve skupině jinojazyčných bude míra absence dílčích komunikačních funkcí vyšší než u skupiny rodilých. Tento předpoklad výsledky analýzy potvrdily.

V kapitole 1 jsem se zaměřila především na teoretická východiska práce zahrn ující definici ko munikační funkce obecně a popisující zkoumané č tyři komunikační funkce, a to komunikační funkci pozdravu v podkapitole 1.1, komunikační funkci oslovení v podkapitole 1.2, komunikační funkci omluvy v podkapitole 1.3, komunikační funkci návrhu v podkapitole 1.4 a komunikační funk ci rozloučení v podkapitole 1.5 a na možné způsoby jejich realizace.