Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta
D I P L O M O V Á P R Á C E
2005 Martin Jotov
Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta
Studijní program: 6208 - Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
Možné dopady zavedení rovné a negativní daně na ekonomiku ČR Potential Impacts of the Flat and Negative Tax on the Czech economy
DP-PE-KEK-200501
MARTIN JOTOV
Vedoucí práce: PhDr. Ing. Lenka Sojková, Ph.D. (katedra ekonomie)
Konzultant : Ing. Petr Mach, Ph.D. (Centrum pro politiku a ekonomiku)
Počet stran: 93 Počet příloh: 4 Datum odevzdání 20.5.2005
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 - školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Datum: 16.5.2005
Martin Jotov
Rád bych poděkoval za pomoc paní PhDr. Ing. Lence Sojkové, Ph.D. a panu Ing.
Petru Machovi, PhD.
Abstrakt
Tato práce analyzuje dopady rovné daně a negativní daně na českou ekonomiku. Na základě dat českého statistického úřadu hodnotí současný daňový systém a s výsledky porovnává potenciální dopady rovné a negativní daně na domácnosti dle různých příjmových skupin, společně s dopady na veřejné rozpočty. Modeluje různé parametry daňového systému a hledá optimální kombinaci.
Výsledkem práce je skutečnost, že by český daňový systém i po zavedení rovné daně zůstal progresivní. Největší přínos by reforma znamenala pro domácnosti s vyššími příjmy díky zrušení horních sazeb daně z příjmu a domácnosti s nízkými příjmy, které by díky vyšším odpočitatelným položkám žádné daně neplatily. Na domácnosti se středním příjmem by dolehla změna neutrálně. Na hodnotách efektivní daňové sazby také ukazuje, že negativní daň by výrazně motivovala jedince k přijetí zaměstnání i za nízkou mzdu, neboť jejím přijetím by nepřicházel o tak velkou část sociálních dávek, jako dosud.
Výsledkem práce je také navržení optimálních hodnot rovné daně z příjmu a DPH ve výši 16%, odpočitatelných položek 6000 Kč měsíčně na poplatníka a 4000 Kč na dítě a negativní daňové sazby 35%.
Abstract
This paper analyzes potential impacts of the tax reform on the Czech economy. Based on the data of the Czech Statistical Office it measures the present tax system. It compares the results with the potential impacts of flat and negative taxes on Czech households with different incomes, as well as the impacts on the public budgets.
A result of this paper is the fact that the Czech tax system would remain progressive after the introduction of flat tax. Best assets would be gained by households with high incomes due to the elimination of the high marginal rates of the income tax. Households with low incomes would pay no income taxes. The impact on the mid income households would be neutral.
Using the effective tax rate it is also shown that the negative tax would increase work incentives even for low-wage jobs. By accepting such job a person would lose smaller part of the social benefits then in present.
Another result of the paper is also a proposition of the optimal rates of the flat tax and VAT at 16%, tax allowances 6000 CZK per month per tax payer and 4000 CZK per child, negative tax rate at 35%.
Seznam použitých zkratek
ČR – Česká republika
ČSÚ – Český statistický úřad ČP – čistý příjem
DPH – daň z přidané hodnoty EMU – Evropská měnová unie
ETR – effective tax rate, efektivní daňová sazba EU – Evropská unie
HDP – hrubý domácí produkt HP – hrubý příjem
IMF – International Monetary Fund, Mezinárodní měnový fond IRS – Internal Revenue Service, americká daňová správa
METR – marginal effective tax rate, mezní efektivní daňová sazba mld. – miliarda
MPSV- Ministerstvo práce a sociálních věcí
OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
ODS – Občanská demokratická strana OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná
VÚPSV - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí VZ – vyměřovací základ
ŽM – životní minimum
Obsah:
Abstrakt ...5
Seznam použitých zkratek...7
1. Úvod ...10
2. Funkce daní a jejich dělení ...11
2.1 Funkce daní ...11
2.2 Třídění daní ...13
2.2.3 Paušální daň...16
2.2.4 Progresivní daň...16
2.2.5 Rovná daň...17
2.2.6 Sociální zabezpečení...19
2.2.7 Nepřímé daně...20
3. Teorie optimálního zdanění ...21
3.1 Spravedlnost...21
3.2 Efektivnost a jednoduchost ...22
3.3 Sociální politika...24
4. Daňový systém v ČR ...25
4.1 Definice pojmů ...25
4.2 Příjem...25
4.2 Daň z přidané hodnoty...30
4.3 Efektivní daňová sazba ...31
5. Dopady současného daňového systému na české domácnosti...31
6. Hodnocení současného systému...37
6.1 Spravedlnost...37
6.2 Efektivnost ...40
6.2.1 Přímé náklady veřejné správy ...40
6.2.2 Přímé náklady poplatníků ...41
6.2.3 Daňové úniky...41
6.2.4 Nepřímé náklady...43
6.3 Zdanění firem ...43
6.4 Sociální dávky v ČR ...44
8. Analýza dopadů zavedení rovné daně v ČR ...55
8.1 Rovná daň s odpočitatelnou položkou na dítě...55
8.2 Rovná daň bez odpočitatelné položky na dítě...57
8.3 Zhodnocení dopadů: ...59
8.4 Dopady zavedení rovné DPH...61
8.5 Srovnání rovné DPH 15% a současného systému 19% a 5%...63
8.6 Zhodnocení rovné DPH ...64
Pozitiva ...64
8.7 Rovná daň z příjmu právnických osob (rovná daň z podnikání) ...65
8.8 Dopady zavedení rovné daně z podnikání ...67
8.9 Celkové dopady zavedení rovné daně ...69
8.10 Dopady na rozpočty 2004 ...71
8.11 Dodatečné efekty rovné daně ...72
9. Negativní daň ...74
9.1 Dopady negativní daně ...76
9.1.1 Samostatně žijící osoba...76
9.1.2 Rodina se dvěmi malými dětmi...77
9.2 Zhodnocení dopadů negativní daně na domácnosti...80
10. Návrh parametrů rovné a negativní daně...84 11. Závěr...87 Seznam příloh ...92
1. Úvod
Daně a daňové principy jsou výsledkem vývoje různých názorů během uplynulých staletí. Názory na to, které daně jsou více či méně vhodné, se velmi různí a obvykle odrážejí filosofické a ekonomické přesvědčení své doby. Poměrně mladý daňový systéme představuje „rovná daň“ a její součást „negativní daň“, které jsou i tématem této diplomové práce.
Daňové systémy výrazně ovlivňují ekonomiku; působí na rozhodování spotřebitelů, manažerů i podnikatelů a velmi výrazně vstupují do úvah domácích či zahraničních investorů. V posledních letech se ve světě diskutuje o důchodových a daňových reformách, přičemž zejména v zemích střední a východní Evropy se čím dál výrazněji prosazuje právě koncept rovné daně. Analýzou možných dopadů zavedení rovné daně v České republice a návrhem konkrétních parametrů vhodného systému se zabývá tato práce.
První část se věnuje teorii optimálního zdanění, stanovuje kritéria pro hodnocení daňových systémů a charakterizuje současný stav v ČR. Analyzuje dopady současného daňového systému na české domácnosti a strukturu výdajů na jednotlivé druhy daní.
Další část hodnotí pozici rovné daně ve světě a analyzuje možné dopady jejího zavedení v ČR. Zabývá se propočty jednotlivých variant dosud prezentovaných Občanskou demokratickou stranou a vyhodnocuje jejich dopady na veřejné rozpočty i rozpočty domácností.
Práce dále zkoumá současný systém sociálních dávek, jeho pravděpodobný vliv na ochotu pracovat a dále jej porovnává s konceptem negativní daně. Na výpočtech dokumentuje dopady zavedení negativní daně na různé typy domácností dle počtu ekonomicky aktivních členů a vyživovaných dětí.
V závěru jsou pak hodnoceny přínosy i zápory daňové reformy a navrženy vhodné alternativní parametry.
2. Funkce daní a jejich dělení
Daň je definována jako povinná, zákonem určená platbu do veřejného rozpočtu. Daň je neúčelová, nebo-li konkrétní daň nefinancuje konkrétní veřejný projekt, ale stává se součástí veřejných rozpočtů, z nichž jsou uspokojovány různé veřejné potřeby. Daň se vyznačuje neekvivalentností – je jednostranným pohybem peněžních prostředků od soukromého subjektu k veřejnému, přičemž soukromý subjekt nemá nárok na protihodnotu odpovídající výši jeho platby. Daně jsou placeny pravidelně v určitých časových intervalech (každoroční daň z příjmu), nebo jednorázově za určitých okolností (darovací, dědická daň).
Sporný případ zařazení mezi daně představují příspěvky na sociální zabezpečení, které vykazují některé charakteristiky daní (povinnost placení dána zákonem, jejich výše závisí na výši důchodu). Za platbu příspěvků však stát poskytuje konkrétní protihodnotu (důchody, nemocenská). Pro postoj občanů je však zásadní nutnost pravidelné platby z jejich příjmů, a proto ji také jako daň vnímají.
2.1 Funkce daní
Fiskální funkce představuje získávání prostředků do veřejných rozpočtů, z nichž se financují veřejné výdaje. Daně tvoří naprostou většinu příjmů státního rozpočtu (v ČR přibližně 95%). Neexistuje obecně přijímaný názor, jaký podíl by daně měly dosahovat na národním hospodářství. V posledních letech se tento podíl u vyspělých zemí pohybuje od asi 30 % HDP (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland) až k hodnotě 50 % HDP (skandinávské státy). Konkrétní velikost daní (veřejného sektoru) je vždy dána mnoha faktory jako: historickým vývojem, sociálně-politickým vývojem, administrativním uspořádáním státu a v neposlední řadě efektivností veřejného a soukromého sektoru.[27]
Graf 2-1: Daňové zatížení v EU 2003
0 10 20 30 40 50 60
Daňové příjmy v % HDP Litva
Lotyšsko Slovensko Irsko Estonsko Malta Kypr Polsko ČR Španělsko Velká Británie Portugalsko Řecko Maďarsko Nizozemí Slovinsko EU25 Německo EU15 EMU Lucembursko Itálie Rakousko Finsko Francie Belgie Dánsko Švédsko
Daňové zatížení v EU
Zdroj dat: Eurostat [30]
Alokační funkce má za úkol odstranit neefektivní rozmístění zdrojů, jehož příčinou jsou např. kladné či záporné externality (k narovnání slouží ekologické daně), nedokonalá konkurence či existence veřejných statků. Přílišný důraz na alokační funkci vede k distorzi cen v ekonomice (příkladem byla cenová regulace pomocí daní před rokem 1989) a k narušení efektivní alokace vzácných zdrojů. Projevy alokační funkce mívají obvykle podobu všelijakých osvobození specifických produktů či služeb od zdanění, celé škály sazeb daní pro různé výrobky, výjimek a podpor, které daňovou soustavu nesmírně zesložiťují a znepřehledňují.
Redistribuční funkce vychází do značné míry ze subjektivního vnímání slova spravedlnost. Čistě tržní rozdělení příjmů nelze považovat za společensky spravedlivé[11]
a určitá solidarita bohatších k chudším je naprosto nezbytná. Rozsah tohoto přerozdělování určuje zejména výše daňových sazeb a míra daňové progrese.
Odpovědi na dotazy ohledně sociální spravedlnosti a správného měřítka redistribuce se velmi liší právě podle příslušnosti k jednotlivým sociálním skupinám, kdy chudší se poměrně logicky nebudou bránit větší míře přerozdělení, bohatší do značné míry naopak.
Přílišná míra redistribuce může vést ke snížení motivace ekonomicky úspěšných subjektů (viz příklad USA 80. let minulého století s mezními sazbami daně z příjmů 98 %).
Stabilizační funkce zmírňuje cyklické výkyvy v ekonomice. Vestavěné stabilizátory se snaží udržovat zejména cenovou stabilitu a zaměstnanost. Například progresivní zdanění v době rychlého ekonomického růstu automaticky, přechodem příjmů do vyšších daňových pásem, zvyšuje míru zdanění a tím zbrzdí i přílišný růst poptávky.
2.2 Třídění daní
V této části se budeme zabývat vymezením potřebných daňových pojmů a možností různých výběrů daní. Dle vazby na důchod dělíme daně na přímé a nepřímé. Daně přímé platí poplatník ze svého důchodu a jsou nepřenositelné na jiný subjekt – příkladem jsou daně z příjmu, majetkové, darovací, sociální pojištění. Daně nepřímé neodvádí poplatník ze svého důchodu, ale přenáší je na jiný subjekt a to prostřednictvím zvýšené ceny – daň z přidané hodnoty, spotřební daň.
2.2.2 Osobní důchodová daň (Personal Income Tax)
Osobní důchodové daně (v ČR daň z příjmů fyzických osob) odvádějí lidé ze svých příjmů a to obvykle formou určité progresivní procentuelní srážky. Často je její výše považována za nejdůležitější sazbu a vede se kolem ní nejžhavější diskuse, přestože v ČR v roce 2004 a v letech předcházejících tvořily příjmy z ní pouze přibližně 13% HDP.
Konstrukce daňové povinnosti:
1) Sečtou se příjmy podléhajícím danění, stanovené zákonem, za určité období (mzda, příjmy z podnikání)
2) Od této částky se odečtou odčitatelné položky (na poplatníka, vyživované dítě, studenta, důchodové spoření, životní pojištění), podnikatelé odečítají náklady nezbytné pro vytvoření příjmů (mzdy zaměstnanců, energie, nájem)
3) Výsledek je daňových základem, který se zdaní, obvykle progresivní, sazbou (vyšší důchody podléhají vyššímu tarifu)
4) Vypočtená částka se může ještě snížit o daňové úlevy (např. v ČR se nově od roku 2005 na vyživované dítě neuplatňují v druhém kroku odčitatelné položky na děti , ale až na úplném konci přímo sleva dani). Výsledkem je daň, která bude zaplacena.
Největší komplikace systému daně z příjmu nastává v druhém kroku – uplatňování odečitatelných položek. Stát se jejich pomocí snaží motivovat občany k specifickému společenskému či ekonomickému jednání (důchodové spoření, životní pojištění, podpora rodin s dětmi, možnost odečtu úroků z hypotečního úvěru od daňového základu apod.).
Odečitatelné položky nahrazují systém, kdy stát vyplácí přímou podporu občanům na jím preferovanou činnost. Mohl by například měsíčně vyplácet za každé vyživované dítě určitou částku, nebo přispívat lidem spořícím na důchod. Avšak v mnoha případech je efektivnější a také levnější lidem peníze ponechat a část příjmů vynaložených na státem podporované činnosti nedanit. Nesmí však vzniknout systém nepřehledný, který šikovným jedincům umožní dokonale kličkovat mezi jednotlivými položkami a skrýt tak v nich velkou část svých příjmů.
2.2.2 Daň ze zisku společností (Corporation Income Tax)1
Tato daň v dnešní době existuje téměř v celém světě. Jejím základem je zjednodušeně řečeno rozdíl mezi výnosy a náklady. Její sazby jsou obvykle lineární a velmi se liší stát od státu. Firmy takto platí za využívání veřejných služeb, jako jsou ochrana majetku, infrastruktura, vzdělání pracovní síly, a tyto služby jim umožňují dosahovat vyššího zisku.
Tato daň se také stává nástrojem hospodářské politiky, kdy bývají některá odvětví, ležící v zájmu státu, či společnosti, provozující státem preferované aktivity, osvobozeny od jejího placení a tím oproti ostatním zvýhodněny. Slouží také jako automatický stabilizátor, neboť v době konjunktury mají zisky společností tendenci k většímu růstu nežli celkové důchody, daň z korporací je v té době vyšší a tím brzdí i přílišný růst osobních důchodů a poptávky.
1 Další označení může být firemní či korporátní důchodová daň, v ČR daň z příjmu právnických osob
Přes její některé výhody se vedou vážné diskuze o její opodstatněnosti. Čas od času se objevují návrhy na její zrušení kvůli nadbytečnosti, neboť zisky společností se nakonec stávají důchody občanů, které jsou daněny osobní důchodovou daní. Pokud by existoval komplexní a spravedlivý systém zdanění fyzických osob, mohl by daň ze zisku plně nahradit. Firmy jsou ale, především kvůli svému nižšímu počtu, snáze zdanitelné a kontrolovatelné, nežli občané.
Akcionáři by také mohli nerozdělený zisk ponechávat ve firmě, popřípadě ho reinvestovat a tím přivést do potíží veřejné rozpočty. (Příkladem může být firma Microsoft, která má na svých soukromých účtech uloženy desítky miliard dolarů zdaněného nerozděleného zisku; pokud by neexistovala daň ze zisku, byl by americký rozpočet prozatím o mnoho miliard chudší. Tuto ztrátu by doplnil až ve chvíli vyplacení dividendy a zdanění osobní důchodovou daní).
Dalším důvodem úvah nad jejím zrušením je její přesouvání na jiné subjekty. Firmy tuto daň kalkulují do svých nákladů, přenášejí ji do cen a tím ji převádějí na spotřebitele.
Daň uvalenou na bohaté firmy tak ve skutečnosti platí široká vrstva chudých a středopříjmových občanů. Její zrušení by na jedné straně vedlo k masivnímu přílivu kapitálu, na straně druhé však i k možnému vývozu nezdaněného zisku do zahraničí .
Ve většině států jsou daněny i dividendy (u akciových společností) a rozdělení zisku mezi společníky (např. u společnosti s ručením omezeným.). Takto fakticky probíhá dvojí zdanění, kdy jednou zdaněný zisk firem podléhá další dani z dividend.
Jednou z potíží je i definice základu daně. Obvykle se vychází z účetního zisku, ale většina států odlišuje účetní a daňový zisk, přičemž mezinárodně se výrazně liší daňově uznatelné náklady a délky odpisů majetku.
Zajímavý je i fakt, že tato daň má ve většině zemí lineární charakter (jednotnou sazbu pro všechny výše výnosů), a proto i příjem ze zisku společností do osobních důchodů je zdaněn lineárně, což odporuje obecně uznávané představě, že bohatší by měli platit procentuelně více.
2.2.3 Paušální daň
Je založena na principu, kdy všichni jedinci odvádějí stejnou absolutní částku do veřejných rozpočtů. Tento systém považuje všechny jedince za stejné, a proto všem ukládá i stejnou daňovou povinnost. Výhodou tohoto systému je fakt, že nezpůsobuje deformace trhu, protože nemění relativní cenu výrobních faktorů ani produktů (daň je odváděna, ať jedinec pracuje nebo ne; nenastává distorze mezi zdaněnou cenou práce a cenou volného času). Nezvýhodňuje ani různé typy investic a nemění tak jejich vzájemný poměr výnosnosti. Paušální daň ve své základní podobě je velmi jednoduchá na správu.
Paušální daň však může v dnešní společnosti jen těžko fungovat a zejména být přijímána jedinci se středními a nízkými příjmy kvůli svému regresivnímu charakteru. To znamená, že vzhledem k důchodu daňová zátěž jedinců klesá – čím větší mají příjem, tím relativně nižší daň zaplatí. Problematická je samozřejmě i její výše, neboť někteří občané by mohli mít osobní příjem dokonce nižší nežli samotná daň. Paušální daň obvykle považována za společensky nepřijatelnou, neboť určitá míra solidarity bohatších vůči chudším je podmínkou stabilního fungování moderní společnosti.
Tabulka 2-1: Regresivní paušální daň 500 Kč měsíčně
Měsíční hrubý
příjem Podíl daně na hrubém příjmu
1000 50,00%
2000 25,00%
5000 10,00%
10000 5,00%
15000 3,33%
20000 2,50%
30000 1,67%
50000 1,00%
75000 0,67%
100000 0,50%
Zdroj: Vlastní výpočty
2.2.4 Progresivní daň
Progresivní zdanění příjmu je nejrozšířenějším systémem ve světě. Spočívá v rostoucí mezní sazbě daně, neboli z každé další vydělané koruny je odváděna procentuelně vyšší částka. Princip progresivního zdanění si ukážeme na příkladu ČR.
Tabulka 2-2: Progresivní zdanění dle sazeb v ČR v roce 2005:
Hrubý příjem Daň* Procento příjmu
1000 150 15,00%
2000 300 15,00%
5000 750 15,00%
10000 1545 15,45%
15000 2545 16,97%
20000 3635 18,18%
30000 6303 21,01%
50000 12703 25,41%
75000 20703 27,60%
100000 28703 28,70%
Zdroj: Vlastní výpočty
*Neobsahuje odvody zdravotního a sociálního pojištění ani odpočitatelné položky.
Z tabulky je vidět poměrně vysoká míra progresivity zdanění, která je do značné míry ovlivněna neexistencí odečitatelných položek a sociálního pojištění (po jejich započtení se, jak si ukážeme v další kapitole, struktura a míra progrese výrazně mění).
Hlavním důvodem využívání tohoto typu zdanění je schopnost větší redistribuce (přerozdělení) prostředků. Základním principem, ze kterého vychází, je solidarita bohatých vůči chudým.
Rostoucí mezní daňová míra přináší některé problematické skutečnosti. Přechod do vyšších daňových pásem vytváří tlak na větší snahu o daňovou optimalizaci (najmutí si daňového poradce, skrývání příjmů, převod podnikání na rodinné příslušníky), v horším případě uchýlení se k nelegálním praktikám a přechod do šedé ekonomiky (zaměstnanec si nechá vyplácet odměny „načerno“, podnikatelé nepřiznávají příjmy).
2.2.5 Rovná daň2
Rovná daň z příjmu je založena na konstantní mezní míře zdanění – každá další peněžní jednotka je daněna stejnou sazbou. Princip ukazuje následující tabulka.
2 Přesnějším názvem této formy zdanění příjmu je lineární daň (slovo rovná je zaměnitelné za slova
stejná, shodná, což by byl případ paušální daně, kdy všichni plátci odvádějí stejnou absolutní částku). Pojem
„rovná daň“ (Flat Tax) jsem i pro název své práce zvolil proto, že je u nás, i v sousedním Slovensku, známější a používanější.
Tabulka 2-3: Rovná daň z příjmu ve výši 15%.
Hrubý příjem Daň* Procento příjmu
1000 150 15,00%
2000 300 15,00%
5000 750 15,00%
10000 1500 15,00%
15000 2250 15,00%
20000 3000 15,00%
30000 4500 15,00%
50000 7500 15,00%
75000 11250 15,00%
100000 15000 15,00%
Zdroj: Vlastní výpočty
*Neobsahuje odvody zdravotního a sociálního pojištění ani odpočitatelné položky
Jak již název rovná (lineární) daň říká, procentuelní odvod daně z příjmu je konstantní (na výpočtech různých variant aplikace rovné daně na ČR je vidět, že po započtení odečitatelných položek vykazuje rovná daň jistou míru progrese – viz 8. kapitola).
Velkou výhodou rovné daně je její administrativní nenáročnost, jednoduchá orientace i výpočty pro poplatníky, snadnost kontroly a také nižší šance plátců na skrývání příjmů v
„právní džungli“.
Díky neměnné mezní míře zdanění také nedeformuje trh práce; neodrazuje od práce jako progresivní zdanění, kdy za každou další odpracovanou hodinu nebo za vykonávání náročnější, lépe placené práce odvádí zaměstnanec vyšší daň.
Graf 2-2: Srovnání progresivity jednotlivých daní
Srovnání paušální, progresivní a rovné daně
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
0 20000 40000 60000 80000 10000 0 Měsíční příjem v Kč
Procento příjmu Progresivní daň ČR 2005
Rovná daň 15%
Paušální daň 500 Kč měsíčně
Zdroj: Vlastní výpočty
Z grafu je zřetelně vidět, že paušální daň má regresivní, rovná daň lineární a progresivní daň progresivní charakter.
2.2.6 Sociální zabezpečení
Příspěvky na sociální zabezpečení platí zaměstnanci a podnikající osoby. Podobají se osobním důchodovým daním, obvykle však nemají progresivní charakter. (V mnoha zemích jsou dokonce regresivní, neboť je stanoven strop příjmů, nad kterým se již zabezpečení neodvádí; lidé s velmi vysokými příjmy tedy přispívají relativně menší částí svého platu.)
Příspěvky jsou daní z práce, čímž ji zdražují. V mnoha zemích (ČR nevyjímaje) bývají tyto odvody kritizovány za způsobování distorze mezi výrobními faktory a pro svou přílišnou výši; vysoká cena práce pak způsobuje nezaměstnanost.
Každý člověk či domácnost může v životě čelit náhlé nepřízni osudu (zranění, úmrtí člena živitele rodiny apod.), kdy není schopen svými příjmy pokrýt všechny své náklady.
K tomu, aby se tyto situace nestaly neúnosnými, slouží sociální politika státu, která je hrazena právě z výběru pojistného na sociální zabezpečení – důchody, sociální dávky, příspěvky v nezaměstnanosti apod.
V současné době se většina vyspělých států v souvislosti se stárnutím populace potýká s nárůstem deficitů na důchodových účtech, kdy čím dál méně lidí v produktivním věku přispívá na lidi v pobírající penzi. Většina zemí hledá způsob, jak provést důchodovou reformu, neboť většině současných systémů hrozí kolaps. Odborníci se shodují na tom, že nerovnováhu nelze řešit zvýšením pojistného a cestu záchrany hledají na straně výdajů (zvyšování hranice odchodu do důchodu, snaha přimět občany k soukromému spoření během celého života apod.).
2.2.7 Nepřímé daně
Tyto daně jsou ukládány na prodeje výrobců a obchodníků, kteří ji přenesou na spotřebitele jejím zahrnutím do zvýšené ceny. Tyto daně mají za úkol postihovat veškerou spotřebu (některé druhy zboží či služeb mohou být vyloučeny – léky, vzdělání).
Daň z přidané hodnoty
Každá firma zdaňuje pouze svou přidanou hodnotu, neboli hodnota výrobních vstupů se nezdaňuje. Tím se zabraňuje dvojímu zdanění a podíl daně v konečné ceně je vždy stejný a nezávisí na počtu zpracovatelů.
DPH nezohledňuje platební schopnost spotřebitelů, daň je pro všechny stejná. Kvůli sociální citlivosti některých nezbytných druhů zboží a služeb existuje často i snížená sazba, v jejímž důsledku jsou i ceny vybraného zboží nižší.
Spotřební daně
Spotřební daně jsou ukládány na vybrané druhy zboží, u kterých má stát zájem penalizovat škodlivé návyky (alkohol, kouření) a zahrnout negativní externality do nákladů výrobců. Velmi významným faktorem je i příjem do veřejných rozpočtů, neboť sazby spotřebních daní bývají velmi vysoké. To je možné především proto, že statky zatížené touto daní nepatří mezi nezbytné a jejich spotřebu mohou lidé obvykle omezit.
3. Teorie optimálního zdanění
Naleznout optimální daňový systém je nesmírně obtížné a neexistuje univerzální recept. Pro každou dobu a pro každou zemi bude mít vhodný daňový systém svá specifika (různá mentalita národa, historický vývoj). Přesto je možné vymezit několik kriterií, která by měla dobrý systém charakterizovat. V roce 1776 zveřejnil Adam Smith čtyři daňové kánony3 ohledně daní:
1. „V každém státě by měli poddaní přispívat na výdaje na správu státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem, tj. úměrně důchodu, kterého pod ochranou státu užívají.“
2. „Daň, kterou má každý jednotlivec platit, by měla být stanovena přesně a nikoliv libovolně. Doba splatnosti, způsob placení a suma, kterou má platit, to všechno by mělo být poplatníkovi a komukoliv jinému naprosto jasné.
3. „Každá daň by se měla vybírat tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi nejlépe hodí.“
4. „Každá daň by měla být promyšlena a propracována tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, kolik ona daň skutečně přináší do státní pokladny.“
Tyto teze jsou dodnes všeobecně mezi ekonomy uznávány a také většina literatury se shoduje na několika charakteristikách „dobrých“ daní. Dobrý daňový systém by měl splňovat určité požadavky: měl by být efektivní (levný), spravedlivý, neutrální, právně perfektní, transparentní a politicky průhledný.[9]
3.1 Spravedlnost
Spravedlnost je zřejmě nejproblematičtější částí diskuse o daních. Daňová spravedlnost spočívá v tom, že každý jedinec by měl nést správný díl nákladů své vlády.
Problém nastává při snaze definovat, jak velký je tento správný díl nákladů vlády pro různé jednotlivce. Většina daňových systémů se shoduje na principu platební schopnosti, který říká, že jedinci mají být vyměřeny daně podle jeho schopnosti je platit. Ta je nejčastěji vyjádřena jeho důchodem. Ten slouží jako daňový základ, ze kterého se podle určitého postupu vypočítává odpovídající daň.
3 SMITH, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: SNPL, 1958, s. 392
Dalšími poměrně široce uznávanými koncepty spravedlnosti, které se však potýkají s jistými potížemi, jsou horizontální a vertikální spravedlnost.
Horizontální spravedlnost znamená, že dva lidé, kteří jsou na tom relativně stejně, by měli zaplatit i na daních stejnou částku. Co však znamená, že jsou na tom relativně stejně:
stejné povolání, schopnosti, příjem, majetek nebo spotřeba? Podle odpovědi na tuto otázku se tvůrci přiklánějí k daním přímým (z důchodu), nepřímým (daň z přidané hodnoty, spotřební) či majetkovým (daň z nemovitosti).
Vertikální spravedlnost je ještě problematičtější: člověk, který je na tom relativně lépe, by měl platit i relativně vyšší daň. Zde opět nastává problém, jak zjistit, kdo na tom jak skutečně je, určit, kolik by měl zaplatit a také jak „spravedlivé“ je, aby bohatší jedinec platil více nejen absolutně ale i každou korunu zdanil relativně více.
Pokud pracují dva srovnatelní jedinci stejný počet hodin denně za různé hodinové mzdy, pak se často přijímá za poměrně spravedlivé, že ten lépe ohodnocený zaplatí na daních více. Otázka spravedlnosti však zřetelně vyvstává v případě, kdy mají oba stejnou hodinovou sazbu, ale jeden z nich pracuje denně např. o 3 hodiny déle. Je správné a spravedlivé, aby byl příjem z jeho vyššího pracovního úsilí daněn vyšší sazbou?
Spravedlivé to zřejmě příliš není a rozhodně to není ekonomicky efektivní odrazovat pracovitější jedince od dodatečné práce vyšším zdaněním.
3.2 Efektivnost a jednoduchost
Výběr daní, neboli transfer peněžních prostředků od občanů a firem do veřejných rozpočtů, je provázen vznikem dodatečných nákladů, které snižují efektivnost zdanění a také efektivnost ekonomiky. Dobrá daňová politika je proto co možná nejvíce snižuje. Tyto náklady se rozlišují na přímé a nepřímé náklady.[26]
Přímé náklady můžeme rozdělit na
a) náklady státní správy na řízení a organizaci daňového systému, výběr a kontrolu daní, evidenci poplatníků, běžný provoz finančních úřadů či pronájem budov. Tyto náklady jsou velmi snadno zjistitelné z kapitoly ministerstva financí. Poněkud hůře spočitatelné jsou náklady ostatních institucí, které zajišťují pro daňovou správu činnosti s výběrem daní související (statistický úřad pro sběr dat, náklady na soudní řízení).
Přímé náklady jsou do značné míry přímoúměrné složitosti systému, množství výjimek, daňových sazeb, odpočitatelných položek. Ve vyspělých ekonomikách se pohybují kolem 1 % daňových výnosů. Existují však daně, kdy tyto náklady dosahují i 80 % a v minulosti nejedna daň byla zrušena, protože přímé náklady na její výběr byly vyšší než její výnos (náklady na daň z příjmů z výplat pojištění na dožití dosahovaly v roce 1993 několikanásobku oproti výnosu).
b) náklady soukromého sektoru (firmy, domácnosti) zahrnují čas občanů a zaměstnanců, který stráví vyplňováním daňových přiznání, studiem předpisů, kontrolami a návštěvami na finančních úřadech, peníze zaplacené daňovým poradcům, náklady na soudní řízení a právní poradce, auditory a mnoho dalších. Patří sem i čas strávený snahou daním se vyhnout či alespoň jejich platbu optimalizovat.
Výše nepřímých nákladů také přímo souvisí se složitostí daní, je zvyšována častými změnami zákonů. Její výpočty jsou velmi složité a výsledky se různí, neboť jsou mnohá data nahrazována odhady.
Nepřímé náklady jsou nejskrytější, a tím také nejhůře vyčíslitelné. Zahrnují, jakým způsobem daně mění a ovlivňují rozhodování lidí, způsobují tak distorze a snižují efektivnost ekonomiky. Je velmi obtížné vyčíslit, kolik podniků se nikdy neotevřelo kvůli příliš vysokým daním, kolik investic nebylo uskutečněno kvůli zdanění určité oblasti podnikání. Kolik lidí by šlo pracovat nebo práci skončilo, pokud by kleslo nebo stouplo zdanění práce, jak daně ovlivňují poměr mezi volným časem a prací, či jak působí na skladbu našich nákupů, kde různé produkty jsou zatížené odlišnou sazbou daně nebo daní úplně jinou (DPH, spotřební daň). Spotřebitel se posunem směrem k nezdaněné komoditě částečně vyhne zaplacení daně, celkově však vyhnutím se dani realizuje nižší užitek. Tyto dopady jsou nazývány náklady mrtvé váhy (deadweight losses).
Příkladem z historie může být daň z komínů (na Moravě od roku 1671) či daň z oken v 18. století (Rusko, Anglie, Itálie). Tyto formy danění vedly občany snažící se o minimalizaci daní ke stavbě úzkých domů téměř bez oken a komínů. Výsledkem tak byly nižší odvody do státní pokladny, změna chování lidí a snížení jejich užitku (život v domě bez oken a komínů).
Jedinou daní, nevyvolávající distorzi a následnou substituci, je daň paušální, kdy všechny subjekty platí daň v stejné absolutní výši. Avšak v době volného pohybu je i možné se i paušální dani vyhnout přestěhováním do jiného státu.
Jednoduchost a právní zřetelnost daňového systému spočívá především v jeho srozumitelnosti pro poplatníky, kteří by měli být schopni si bez pomoci daňových poradců spočítat, kolik mají na daních zaplatit. S tím také souvisí obtížnost vyplňování daňových formulářů, jejichž délka a složitost do značné míry vypovídají o komplikovanosti celého systému.
Jednoduchost systému je zásadní jak pro samotné poplatníky, tak samozřejmě pro státní správu, která musí daňová přiznání zpracovávat a kontrolovat. Přílišná složitost a neprůhlednost také zvyšuje riziko sporů o výklad, vleklých soudních jednání a tím náklady jak pro občany a firmy, tak pro stát.
3.3 Sociální politika
Některá sociální opatření zaměřená na odstraňování chudoby způsobují často oslabení pracovních podnětů. Mnoha lidem z nižších příjmových skupin se nevyplatí nastoupit do práce, neboť by přišli o sociální podporu a jejich čistý příjem by se nezvýšil. K měření dopadů daňového a sociálního systému se využívá efektivní míra daně (ETR) a mezní efektivní sazba daně (METR), které v sobě zahrnují jak míru zdanění práce, tak i ztrátu sociálních dávek. Společné působení daní a poklesu sociálních dávek znamená mnohem vyšší efektivní zdanění rodiny.
Zvýšení hrubého pracovního příjmu jedince o jednotku obvykle znamená zvýšení čistého příjmu domácnosti o menší částku než o jednotku. Část ze zvýšení hrubého pracovního příjmu je zdaněna daní z příjmu a pojistným na sociální politiku, domácnost také může přijít o nárok na některé sociální dávky. Může se dokonce stát, že zvýšení hrubého pracovního příjmu vyústí ve snížení čistého pracovního příjmu.[28]
Mnoho sociálních programů se navzájem překrývá a všeobecně bývají špatně provázány. Proto se objevují úvahy o zavedení jednoho komplexního systému, který by zajišťoval nižší životní standard v případě, že se jedinec rozhodne nepracovat. Tím by došlo ke snížení mezní efektivní sazby daně k hodnotám, kdy se jedinci vyplatí vstoupit na trh
práce. Čím nižší je úroveň garantovaného příjmu, tím nižší je mezní implicitní daňová sazba. Optimální hodnota se pohybuje mezi 30 - 50 %.[4]
4. Daňový systém v ČR
4.1 Definice pojmů
Tato část popisuje jednotlivé proměnné, které se vyskytují ve výpočtech v této práci.
Pro analýzu dopadů zavedení rovné daně na domácnosti byly použity data z Mikrocenzu, výběrového zjišťování o peněžních a naturálních příjmech domácností za rok 2002 zpracované Českým statistickým úřadem a Statistiky rodinných účtů za rok 2002, též zpracované ČSÚ.
Rodinné účty jsou již tradiční, každoročně zpracovávanou statistikou, sledující příjmy a výdaje přibližně 3000 domácností. Mikrocenzus je naopak nepravidelný. V roce 2002 proběhlo šetření 7,5 tisíc domácností.
Základní jednotkou všech výpočtů je bytová domácnost. Domácnosti jsou rozděleny na decily dle výše hrubých příjmů na člena domácnosti. Výsledky práce mohou být do značné míry ovlivněny vlastnostmi a způsobem sběru dat. Například při zjišťování přímým dotazem v domácnostech dochází k tomu, že některé sdělené kvantitativní údaje jsou podhodnocené (zejména se to týká peněžních příjmů) anebo chybí zcela. Výběrový soubor domácností ze Statistiky rodinných účtů neodráží přesně příjmové rozložení všech domácností. Jsou zde velmi málo zastoupeny domácnosti na spodním a na horním konci příjmového rozložení. Proto může docházet při výpočtech ke zkreslení právě u domácností na okrajích rozdělení dle příjmu. V tomto směru lepší vypovídací hodnotu má šetření Mikrocenzus 2002, založený na náhodném dvoustupňovém výběru a lépe tak odráží skutečné rozložení příjmů domácností. Metodika šetření obou výzkumů je na webových stránkách ČSÚ.
4.2 Příjem
Pro hodnocení míry zdanění je potřeba určit základnu, se kterou bude možné odvody srovnávat. Hrubý příjem ze závislé činnosti je částka, kterou zaměstnanec nalezne na výplatní pásce. Zahrnuje tedy jeho odvody na zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmu a čistou mzdu. Ve skutečnosti však nad tuto úroveň odvodů platí i zaměstnavatel zdravotní a
sociální pojištění za zaměstnance. Přestože pojištění odvádí zaměstnavatel, skutečné náklady nese zaměstnanec.
Celkový hrubý příjem ze závislé činnosti se skládá z:
• odvodů na zdravotní a sociální pojištění hrazené zaměstnancem
• odvodů na zdravotní a sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem
• daně z příjmu fyzických osob
• čisté mzdy
Zdravotní pojištění odvádí zaměstnanec ve výši 4,5 % ze svého platu, zaměstnavatel dalších 9%. Sociální pojištění odvádí zaměstnanec 8%, zaměstnavatel 26%. Daň z příjmu fyzických osob definuje zákon č. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pro výpočet výše daně z příjmu je potřeba zjistit daňový základ. U zaměstnanců je dán jejich hrubou mzdou (na výplatní pásce), od které se odečítá nezdanitelný základ ve výši 3170 Kč měsíčně (38040 ročně). Dále poplatník odečte svůj příspěvek na zdravotní pojištění (4,5 % ze mzdy) a sociální zabezpečení (8 % ze mzdy). Dále může uplatnit některou z řady odpočitatelných položek (za studenta, ZTP, životní pojištění, důchodové spoření). Výsledná částka je základem pro výpočet daně, která se daní podle následující tabulky.
Tabulka 4-1: Progresivní zdanění příjmu fyzických osob v ČR 2005
Základ daně od
Kč Základ daně do
Kč Daň
Ze základu přesahujícího
Kč
0 109.200 15%
109.200 218.400 16.380Kč+20% 109.200 218.400 331.200 38.220Kč+25% 218.400 331.200 a více 66.420Kč+32% 331.200
Zdroj: Ministerstvo financí ČR
Poznámka: Tato tabulka se od roku 2002 nezměnila, proto je využívána i ve výpočtech daní v následujících letech
Tabulka 4:2: Odvody na zdravotní a sociální pojištění
Výše záloh z měsíčního
vyměřovacího základu na: Organizace Zaměstnanec
Důchodové pojištění 21,50% 6,50%
Státní politika zaměstnanosti 1,20% 0,40%
Nemocenské pojištění 3,30% 1,10%
Zdravotní pojištění 9% 4,50%
Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení
Všichni plátci daně z příjmu odvedou 15% z částky nižší, nežli 109 200 Kč. Částka v rozmezí 109 200 až 218 400 je daněna 20%, rozmezí 218 400 až 331 200 daněno 25% a maximální sazba daně je pak 32% z částky přesahující 331 200.
Tabulka 4-3: Výše odvodů ze mzdy roce 2005:
Celkové Podíl Celkový
Hrubá náklady Zdravotní Sociální Základ Daň Čistý daně z podíl mzda na mzdu pojištění pojištění daně z příjmu příjem příjmu odvodů
1000 1350 970 340 0 0 40 0,00% 97,04%
2000 2700 970 680 0 0 1050 0,00% 61,11%
5000 6750 970 1700 910 137 3944 2,02% 41,58%
7200 9720 972 2448 3130 470 5831 4,83% 40,02%
10000 13500 1350 3400 5580 837 7913 6,20% 41,39%
15000 20250 2025 5100 9955 1536 11589 7,59% 42,77%
18000 24300 2430 6120 12580 2061 13689 8,48% 43,67%
20000 27000 2700 6800 14330 2411 15089 8,93% 44,11%
30000 40500 4050 10200 23080 4405 21845 10,88% 46,06%
50000 67500 6750 17000 40580 9689 34061 14,35% 49,54%
75000 101250 10125 25500 62455 16689 48936 16,48% 51,67%
100000 135000 13500 34000 84330 23689 63811 17,55% 52,73%
500000 675000 67500 170000 434330 135689 301811 20,10% 55,29%
Zdroj: Vlastní výpočty
Poznámka: Zvýrazněně jsou stanovená minimální mzda pro rok 2005 a průměrná mzda v roce 2004.
Vysoký podíl celkových odvodů z nízké mzdy (97% u mzdy 1000 Kč měsíčně) je způsobeno minimální výší zdravotního pojištění (970 Kč měsíčně).
Graf 4-1:
Podíl odvodů ze mzdy
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
70,00%
80,00%
90,00%
100,00%
0 20000 40000 60000 80000 100000 120000 Mzda
Procento odvodů
Podíl daně z příjmu Celkový podíl odvodů
Zdroj: Vlastní výpočty
Hrubý příjem z podnikání zahrnuje příjmy osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjmy ze živnosti atd.
Skládá se z:
• zdravotního pojištění
• sociálního pojištění
• daně z příjmu fyzických osob
U osob samostatně výdělečně činných je v roce 2005 základem pro výpočet zdravotního a sociálního pojištění částka, kterou si plátce určí, ne však méně nežli 45%
rozdílu mezi ročními příjmy a výdaji. Minimální výše základu je rovna 40 416 Kč (minimální pojistné 13741 Kč), maximální 486 000 Kč (pojistné 165 240 Kč) za rok .
U zdravotního pojištění je základ vynásoben sazbou 13,5 %, přičemž minimální výše pojistného u OSVČ je 13716 Kč ročně, maximální 65610 (0,135 x 486 000 = 65610). Výše sociálního pojištění je dána násobkem vyměřovacího základu a sazby 34 %.
Souhrn odvodů i strukturu příspěvků na sociální zabezpečení ukazuje následující tabulka:
Tabulka 4-4: Odvody zdravotního a sociálního pojištění OSVČ pro rok 2005:
Výše měsíčních minimálních záloh OSVČ hlavní OSVČ vedlejší Důchodového pojištění (29,6 % z VZ) 1 192 Kč 530 Kč Nemocenského pojištění (4,4 % z VZ) 178 Kč 79 Kč Zdravotního pojištění (13,5 % z VZ; min.
13,5 % z poloviny průměrné měsíční mzdy
– 16 920 Kč - za rok 2003 podle sdělení MZ) 1 143 Kč --- Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení
Pro zkoumání vlivu daní na domácnosti jsou použita data z roku 2002. V tomto roce byly sazby pojistného stejné, pouze vyměřovací základ tvořilo 35% rozdílu mezi příjmy a výdaji (oproti 45% pro rok 2005).
Daň z příjmu z podnikání je stanovována stejným způsobem jako daň z příjmu ze závislé činnosti. Pouze základem daně není výše ročního platu ale rozdíl mezi příjmy a náklady. Od roku 2004 byla zavedena i minimální roční daň ve výši 9435 Kč pro rok 2004 a 10380 Kč v roce 2005, kterou je nutno platit i v případě ztráty či nulového zisku.
Tabulka 4-5: Odvody osoby samostatně výdělečně činných v roce 2005:
Rozdíl Podíl Celkový
výnosů a Zdravotní Sociální Základ Daň Čistý daně podíl nákladů pojištění pojištění daně z příjmu příjem z příjmu odvodů
1000 1143 1192 0 865 -2200 86,50% 320,00%
2000 1143 1192 0 865 -1200 43,25% 160,00%
5000 1143 1192 0 865 1800 17,30% 64,00%
10000 1143 1530 4157 865 6462 8,65% 35,38%
15000 1143 2295 8392 1259 10303 8,39% 31,31%
20000 1215 3060 12555 2056 13669 10,28% 31,66%
30000 1823 4590 20418 3739 19848 12,46% 33,84%
50000 3038 7650 36143 8269 31044 16,54% 37,91%
75000 4556 11475 55799 14559 44410 19,41% 40,79%
100000 6075 15300 75455 20849 57776 20,85% 42,22%
500000 30375 76500 389955 121489 271636 24,30% 45,67%
Zdroj: Vlastní výpočty
Z tabulky lze vidět, že OSVČ s velmi nízkým příjmem platí díky minimálním odvodům na zdravotní a sociální pojištění a minimální daň více, nežli si vydělají. Až přibližně od příjmu 15000 Kč měsíčně se začíná projevovat progrese, kdy vyšší příjmové skupiny platí procentuelně vyšší odvody.
Sociální pojištění = 0,34xHrubý příjem ze zaměstnání+0,34x0,35xHrubý příjem z podnikání Zdravotní pojištění = 0,045xHrubý příjem ze zaměstnání+0,135x0,35xHrubý příjem z podnikání
Ostatní příjmy pocházejí z kapitálového majetku, z pronájmu, z příležitostných činností.
Naturální příjmy jsou ve výpočtech zanedbán. Jejich výše je velmi nízká, nepodléhají dani a nemají tak ani vliv na hodnocení daňového systému.
4.2 Daň z přidané hodnoty
Data rodinných účtů ČSÚ ukazují výdaje na jednotlivé statky spotřeby domácností.
Z nich byla vypočítána i celková DPH, kterou domácnosti zaplatí.
DPH2002 = (Výdaje22 - Výdaje22/1,22) + (Výdaje5 – Výdaje5/1,05)
V roce 2004 však došlo ke změnám v DPH. Základní sazba byla snížena z 22% na 19% a některé položky byly přeřazeny ze snížené do základní sazby. Pro hodnocení dopadů
na domácnosti v letech 2004 a 2005 byl učiněn předpoklad, že se struktura spotřeby domácností nezměnila, neboli že změnou sazeb DPH nezačaly domácnosti substituovat jednotlivé statky jinými. Výdaje na DPH byly přepočteny podle sazeb a kategorií platných v těchto letech.
DPH2004 = (Výdaje19 - Výdaje19/1,19) + (Výdaje5 – Výdaje5/1,05)
4.3 Efektivní daňová sazba
V kapitole dopadů zavedení negativní daně je počítáno, jak se změní čistý příjem rodiny, pokud se některý ze členů rozhodne vstoupit do zaměstnání. K tomu nám poslouží parametr efektivní sazby daně (Effective Tax Rate - ETR). Ten ukazuje, o kolik procent hodnoty hrubého příjmu přijde rodina na daních, zdravotním a sociálním pojištění a sociálních dávkách pokud začne některý ze členů domácnosti pracovat.
Čistý příjem domácnosti po vstupu do páce označíme ČPzaměstnání, původní čistý příjem je ČPpůvodní. HPzaměstnání je hrubý příjem ze zaměstnání (hrubá mzda).
ČPzaměstnání – ČPpůvodní
ETR = 1
-
x 100%HPzaměstnání
5. Dopady současného daňového systému na české domácnosti
Pro analýzu dopadů změn daňového systému na domácnosti, je třeba nejdřív prozkoumat systém současný. K tomuto účelu jsou využita data Rodinných účtů a data z Mikrocenzu 2002.
V roce 2002 byly průměrné celkové hrubé příjmy domácností 365 859 Kč a z nich bylo odvedeno na daň z příjmu, zdravotní a sociální pojištění a DPH v průměru 135 589 Kč, což činí přibližně 37,1%.
Tabulka 5-1: Průměrné roční výdaje na daně a jejich podíl na hrubých příjmech domácnosti
Hrubý Zdravotní Sociální Daň z Celkem příjem
domácnosti pojištění Pojištění příjmu DPH daň.
zatížení Průměr 365 859 24110 61793 23867 25819 135589 Podíl na hrubém příjmu x 6,6% 16,9% 6,5% 7,1% 37,1%
Podíl na příjmech z práce 224523 10,7% 27,5% 10,6% 11,5% 60,4%
Podíl na celk. daních 135589 17,8% 45,6% 17,6% 19,0% 100,0%
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Jak je vidět, nejvyšší podíl na daních domácností mají povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění, která zahrnují jak platby zaměstnanců tak zaměstnavatelů. Dohromady tvoří téměř čtvrtinu všech výdajů domácností. Zajímavý je i průměrný odvod z příjmů z práce (daný součtem hrubých příjmů ze závislé činnosti a zaměstnání). Ten ukazuje, že ke každé vydělané stokoruně, za kterou si domácnost koupí zboží, přináleží doplaceno na daních, ať již zaměstnavatelem nebo na DPH, dalších 61 Kč (částka by byla ještě vyšší, kdybychom započetli spotřební daň). Tyto statistiky ukazují na poměrně vysokou míru zdanění v ČR. Další skutečností je, že povinné zdravotní a sociální pojištění tvoří 63%
daňových výdajů domácností. Společně s daní z příjmu tak ukazují na výraznou převahu přímých daní nad nepřímými (avšak nejsou započítány spotřební daně4).
4 Výpočty nezahrnují spotřební daně, neboť koncept rovné daně s jejich změnou nepočítá. Pro orientaci byly provedeny propočty spotřeby domácností dle Statistiky rodinných účtů. Z nich vyplývá, že průměrné zatížení domácností spotřební daní činí asi 2% celkových hrubých příjmů a přibližně 6% všech odvodů. Ostatní daně jsou ve výpočtech zanedbány, jejich celková výše se pohybuje pod 1%.
Graf 5-1:
Podíly jednotlivých daní na celkových odvodech domácností
17,8%
45,6%
17,6%
19,0%
Zdravotní pojištění Sociální Pojištění Daň z příjmu Daň z DPH
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Nyní prozkoumáme dopady jednotlivých daní na domácnosti, rozdělené do decilů dle celkového hrubého příjmu. Tabulka 5-2 ukazuje na výraznou změnu struktury placených daní s rostoucím příjmem domácností. Všechny příjmové skupiny byly nejvíce zatíženy odvody na sociální pojištění. Zdravotní pojištění, sociální pojištění a daň z příjmu mají progresivní charakter, pouze DPH je regresivní. Domácnosti nejnižšího příjmového decilu zaplatí na DPH šestkrát více než na dani z příjmu, naopak nejbohatší domácnosti odvedou na DPH pouze polovinu toho, co zaplatí na dani z příjmu. Pokles relativního podílu DPH na odvodech je dán skutečností, že spotřeba roste pomaleji nežli příjmy.
Poslední příjmový decil domácností zaplatil na zdravotním a sociálním pojištění méně, nežli osmý a devátý decil. To je dáno poměrem mezi příjmy ze závislé činnosti a podnikání. Na příjmech nejbohatších rodin se podstatně vyšší měrou podílejí příjmy z podnikání, ze kterých se odvádí výrazně nižší pojistné.
Tabulka 5-2: Dopady jednotlivých daní na domácnosti dle příjmových skupin
Decily Hrubý příjem Zdravotní Sociální Daň z Celkové domácností domácnosti pojištění Pojištění příjmu DPH odvody
1 176072 8973 22723 2724 15432 49851 2 256528 14323 36222 10528 20771 81843 3 258041 14541 36815 10337 20303 81996 5 274696 16234 41125 11050 21823 90232 4 275051 18949 45126 9835 21005 94915 6 278864 18157 45961 11350 21810 97278 7 300573 19447 49121 15300 21733 105601 8 433111 31208 79035 28411 28976 167630 9 555074 42497 107646 43939 35999 230080 10 850142 59002 150313 93294 50337 352946 Průměr 365 859 24110 61793 23867 25819 135237
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Přestože je sazba zdravotního a sociálního pojištění konstantní, lze i u těchto položek zjistit určitou progresivitu, kterou dokumentují tabulka 5-3 a graf 5-2 (nejchudší zaplatili na povinných odvodech celkem 18%, nejbohatší 24,6%). Je to dáno strukturou příjmů, kdy u chudších domácností tvoří sociální transfery (důchody, sociální dávky) až 50% všech čistých příjmů v porovnání se 4% u nejbohatších. Z těchto příjmů se zdravotní a sociální pojištění neodvádí, a tím je způsobena vyšší procentuelní míra odvodů u příjmově silnějších domácností.
Tabulka 5-3: Podíl výdajů na daně na celkových příjmech
Decily Hrubý příjem Zdravotní Sociální Daň z Celkem domácností domácnosti pojištění Pojištění příjmu DPH daň. zatížení
1 176072 5,1% 12,9% 1,5% 9,1% 28,6%
2 256528 5,6% 14,1% 4,1% 8,4% 32,2%
3 258041 5,6% 14,3% 4,0% 8,2% 32,1%
4 274696 5,9% 15,0% 4,0% 8,2% 33,1%
5 275051 6,9% 16,4% 3,6% 7,9% 34,8%
6 278864 6,5% 16,5% 4,1% 8,1% 35,2%
7 300573 6,5% 16,3% 5,1% 7,5% 35,4%
8 433111 7,2% 18,2% 6,6% 6,9% 38,9%
9 555074 7,7% 19,4% 7,9% 6,7% 41,6%
10 850142 6,9%* 17,7%* 11,0% 6,1% 41,7%
Průměr 365 859 6,6% 16,9% 6,5% 7,1% 37,1%
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Graf 5-2:
0,0%
2,0%
4,0%
6,0%
8,0%
10,0%
12,0%
14,0%
16,0%
18,0%
20,0%
1 2 3 5 4 6 7 8 9 10
Decily domácností
Podíl jednotlivých daní na celkovém hrubém příjmu domácností
Zdravotní pojištění Sociální Pojištění Daň z příjmu Daň z DPH
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Analýza ukázala, že zatížení domácností roste se stoupajícím příjmem, neboli celkové daňové zatížení domácností v ČR je progresivní (Graf 5-3). Progrese však není oproti jiným zemím příliš silná – nalézá se v rozmezí 28% u nejchudších domácností a 42% u nejbohatších. Částečně se na tom podílí schopnost bohatých rodin uplatnit vysoké odpočitatelné položky, hypotéky, pojištění, spoření apod.), kterými si snižují daňový základ a vysoké daňové sazby na ně často vůbec nedopadnou. Progresi výdajů ukazuje graf 5-3.
Graf 5-3:
25,00%
27,00%
29,00%
31,00%
33,00%
35,00%
37,00%
39,00%
41,00%
43,00%
1 2 3 5 4 6 7 8 9 10
Decily domácností
Podíl odvodů na celkových hrubých příjmech
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Chudší domácnosti jsou více zatížené daní z přidané hodnoty, naopak podíl DPH na hrubých příjmech bohatých klesá. Tyto skutečnosti dokumentuje i graf 5-4, který sleduje vývoj podílu jednotlivých druhů daní na celkových odvodech. Zřetelně se ukazuje rostoucí podíl progresivní daně z příjmu a naopak klesající podíl DPH. Zdravotní a sociální pojištění mají udržují konstantní poměrnou část výdajů, což odráží i jejich konstantní sazby.
Graf 5-4:
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
1 2 3 5 4 6 7 8 9 10
Decily domácností
Podíly jednotlivých daních na celkových odvodech
Daň z DPH Daň z příjmu Sociální Pojištění Zdravotní pojištění
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Nepříliš výrazná progrese by mohla budit zdání, že míra solidarity bohatých vůči chudým je v naší zemi nedostatečná. Tabulka 5-4 ukazuje, jak velkou částí přispívají do veřejných rozpočtů obyvatelé podle příjmových skupin. Nejzřetelnější ukázka rozdílu mezi příspěvky chudších a bohatších je obsažena ve sloupci daně z příjmu. Dolních 14%
populace zaplatí na dani pouze 0,4% celkových příjmů do rozpočtů, horních 8% obstarává 32,7% výnosů z daně z příjmů fyzických osob.
Celkově dolních 14% populace odvádí pouze 3,7% celkového objemu daní do veřejných rozpočtů. Na druhé straně horních 8% odvede celých 26%, což ukazuje na značnou míru solidarity dnešního systému.
Tabulka 5-4: Podíl odvodů do veřejných rozpočtů dle procent populace
Kumulovaná Kumulovaná procenta z odvodů do veřejných rozpočtů procenta Zdravotní Sociální Daň z Celkové populace pojištění Pojištění příjmu DPH odvody
14,0% 0,9% 0,9% 0,4% 1,3% 3,7%
22,9% 3,3% 3,4% 2,2% 4,4% 9,8%
32,5% 7,2% 7,3% 5,5% 9,1% 15,9%
41,1% 12,8% 12,9% 10,2% 15,7% 22,5%
54,2% 20,4% 20,4% 16,4% 24,1% 29,6%
65,3% 29,8% 29,7% 24,1% 34,3% 36,8%
73,5% 41,2% 41,1% 33,9% 46,3% 44,6%
82,9% 55,8% 55,7% 47,6% 60,8% 57,0%
92,0% 74,8% 74,7% 67,3% 78,3% 74,0%
100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
6. Hodnocení současného systému
Současný daňový sytém v ČR republice je velmi komplikovaný. Složitá je zejména konstrukce daně z příjmu fyzických osob, která obsahuje více něž sto položek odčitatelných, osvobozených od daně či podléhající zvláštní sazbě. Ani po zdárném výpočtu základu daně nemá poplatník vyhráno, neboť tabulka progresivního danění neumožňuje jednoduchý výpočet finální částky. Jen málokdo se již obejde bez moderní výpočetní techniky, která výpočty značně usnadňuje.
6.1 Spravedlnost
Současný systém z hlediska celku lze klasifikovat jako vertikálně spravedlivý, neboli lidé s vyšším příjmy odvádějí nejen absolutně ale také relativně vyšší částky. Solidarita v ČR je zřejmě dostatečná, přestože v jiných státech světa bývá často mnohem výraznější.
Rozhodně lze odmítnout myšlenku zavádět další daňová pásma blížící se padesáti procentům pro bohaté (milionářská daň), jak se čas od času objeví v návrzích některých politických stran. Jelikož by se tato daň dotýkala pouze nepatrného zlomku populace, mohla by být z pohledu velké části obyvatel poměrně snadno přijatelná. Problém však spočívá ve velmi malém výnosu z tohoto zdanění, naprosté demotivaci k práci a snaze o vysoké výdělky, a naopak obrovský stimul pro daňové „úhybné manévry“ a podvody.
