• No results found

Po vyhodnocení všech kladů a záporů jsem dospěla k závěru, že vytvořím pro svoji bakalářskou práci sadu šperků z koňských žíní

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Po vyhodnocení všech kladů a záporů jsem dospěla k závěru, že vytvořím pro svoji bakalářskou práci sadu šperků z koňských žíní"

Copied!
43
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)

4

Poděkování:

Děkuji M. A. Ludmile Šikolové za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a informačních podkladů. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mě při zpracování podporovali a poskytli potřebný materiál.

(6)

5

Abstrakt

Ke zhotovení mé práce jsem hledala inspiraci doma, i ve světě v různých materiálech, ať už v papíru, dřeva, v kamenech, v kovu a v jiných, přírodních materiálech. Touto myšlenkou jsem se poměrně dlouho zaobírala. Po vyhodnocení všech kladů a záporů jsem dospěla k závěru, že vytvořím pro svoji bakalářskou práci sadu šperků z koňských žíní. Ptáte se proč právě z koňských žíní? Protože jde o skvělý, i když trochu neprávem opomíjený, ryze přírodní materiál. Žíně jsou pružné, pevné, lesklé a výrobky z nich nejsou tak časté. V mé fantazii jsem si představovala lehký krok a cval koně, vlnění hřívy a pohyb ocasu.

Cílem této práce je zachytit a následně vyjádřit ladný pohyb koně. Myslím si, že přesně tento materiál je stvořen k výrobě krásných, elegantních a přesto pohodlných dámských šperků a doplňků.

Abstract

To make this thesis done I have been looking for an inspiration all over the word. It has been materials such as paper, wood, stones, metal or other nature materials. I have been playing with this idea for a long time and after recalculating pros and cons I have decided to create a jewelry collection made with horse hair. So why am I choosing to use horsehair in particular? For one, it is a material not so often used, two, it is amazing to work with and three, and horsehair is completely natural. Furthermore, horsehair is a material that is shiny, elastic yet strong and the products made of it are rare in today’s marketplace. My inspiration in making the piece is filled with that which horses so often engage in: the elegant walk followed by a swift gallop. I see their mane hair flowing in the wind and their tail gracefully moving along. In my work of art, I will aim to depict exactly that: the way of elegance horses possess when they move. With this inspiration, I truly believe that the actual piece can take on the class and the beauty horses so beautifully present. Jewelry made of horsehair is very chic and timeless, yet women wearing it will stay comfortable throughout the day.

(7)

6

Klíčová slova kůň

žíně Šperk ohon pohyb stříbro

Key words horse horsehair jewel tail

movement silver

(8)

7

Obsah

Úvod ... 8

1 Inspirace k tvorbě ... 9

1.1 Inspirace významnými osobnostmi – designéři šperků ... 9

1.1.1 George Manilla ... 9

1.1.2 Marcela Stefannová ... 10

1.1.3 Jan Vlasák ... 10

1.2 Inspirace významnými osobnostmi – výtvarníci koní ... 11

1.2.1 Edgar Degas ... 11

1.2.2 Radomír Kolář ... 12

1.2.3 Emil Kotrba ... 12

1.2.4 George Stubbs ... 13

1.3 Koně jako hlavní inspirace práce... 14

1.3.1 Historie koní ... 14

1.3.2 Rozlišení koní podle zabarvení srsti ... 16

2 Použité materiály ve šperku ... 18

2.1 Koňské žíně... 18

2.1.1 Historie zpracování koňských žíní ... 18

2.1.2 Vlastnosti žíní ... 20

2.1.3 Využití v průmyslu ... 20

2.1.4 Techniky práce s žíněmi ... 21

2.2 Stříbro ... 24

3 Praktická část ... 27

Závěr: ... 30

Seznam použité literatury ... 31

Seznam obrázků ... 33

(9)

8

ÚVOD

Ve své bakalářské práci jsem se záměrně rozhodla pro práci s žíněmi, které mě byly sympatické pro jejich vlastnosti, aplikovatelnost, vzdušnost, jednoduchost a originalitu pro vytvoření šperků. K tomu přispěly mé návštěvy v jízdárně, koňských farmách, kde jsem mohla sledovat vše, co se týká koní. Jak jejich pohyb těla, ladnosti, tak i lesklých žíní vlajícího se ocasu při běhu apod.

Lákali mě také tím, že z nich mohu vytvářet různě vzhledově vypadající výrobky s citlivostí a působením na nositele. Žíně skrývají v sobě velké množství různých možností a typů zpracování. Jako například vrstvení, skládání, uzlování, splétání s využitím kombinace i jiných materiálů například kovů, dřeva, papíru. Pro vytvoření mých šperků jsem využila kombinace dvou různých kontrastních materiálů - žíní a stříbra. Tímto spojením dojde k zvýraznění šperků a přinese každému nositeli osobní, jedinečný a zvláštní pocit.

Šlechetnost koně mě fascinuje nejen jeho vzezřením, zbarvením, ale hlavně jsem okouzlena krásou ušlechtilostí a jeho ladností pohybů, při kterých dochází k zvlnění jeho hřívy a ohonu. Při jízdě na koni jsem intenzivně cítila pružnost a pevnost jeho těla, přesné kladení jeho nohou, kterými vytvářel pravidelný krok, klus a cval. Je nutné, aby byl jezdec v naprostém souladu s koněm, poněvadž tato souhra je potřebná, aby došlo k dokonalému propojení těla a duše.

„ Jezdectví je dialog dvou těl a duší usilující o vznik dokonalé harmonie mezi nimi.“ (prohorses.eu, 2014, online)

(10)

9

1 INSPIRACE K TVORBĚ

Inspirace je originální představa každého jedince, která je ovlivněna v jeho osobním cítění, tvůrčí schopností a možností realizovat tuto myšlenku do konkrétní podoby jako například šperku. Pomocí inspirace můžeme vyrobit podobný produkt, ale díky osobnosti jedince a jeho fantazie nedojde k zhotovení naprosto stejnému výtvoru. Ve své bakalářské práci jsem byla ovlivněna a inspirována výraznými osobnostmi jako jsou výtvarníci George Stubbs, Radomír Kolář nebo mladá šperkařka Marcela Steffanová.

1.1 INSPIRACE VÝZNAMNÝMI OSOBNOSTMI – DESIGNÉŘI ŠPERKŮ

1.1.1 George Manilla

George Manilla, syn pocházející z rodiny mexických zlatníků a rytců, studoval vizuální umění na Akademii v San Carlos v Mexiku. Studoval šperky na akademii řemesla a designu v Mexiku v institutu výtvarného umění. To bylo v době, než se přestěhoval do Belgie. Rok poté, kdy se zapsal na akademii Karel de Grote v Antverpách byl donucen, aby zapomněl vše o tradičním pohledu, který měl na šperky. Byl také donucen k výzkumu o kulturním mínění šperků, jeho konceptu možností a experimentech s materiálem a technikami. (artatak.cz, 2014, online) Manillaho obrovská produkce je jak absolutně nádherná, tak i hluboce zneklidňující právě pro přitažlivost, averzi, znepokojení. Jeho práce čelila jeho náboženské výchově a pohledu silného a důvěrného vnímání synkretické náboženství moderního Mexika. Nepřímá konfrontace s náboženskými obrazy a ikonografií ukázala často mučící a bolestný vztah, který měli Mexičani s jejich vírou. Dřevo, kosti, textil, značková kůže a stříbro jsou spojeny a transformovány v téměř rozpoznatelné tvary. Manilla se nebojí experimentovat se všemi druhy materiálu a procesy, nenechá stranou jeho mimořádné kovářské umění. Každý jeho kus je pečlivě vyroben v rozmanitém procesu, kterým je schopen vyjádřit jeho oblé myšlenky.(jorgemanilla.com, 2014, online)

(11)

10

Zdroj: artatak.cz, 2014., online Obr. č. 1 Chumáč

1.1.2 Marcela Stefannová

Šperkařka Marcela Steffanová se ve své tvorbě zabývá sociologickou rovinou artefaktů. Prostřednictvím svých objektů, šperků a instalací zkoumá vztahy věcí, materiálů a společnosti. Zabývá se například tématy pomíjivosti, návratu smyslu a recyklace. Velmi zajímavé byly v její tvorbě tzv. „pusinky“, které mě částečně inspirovaly. (majasteffan.cz, 2014, online)

1.1.3 Jan Vlasák

Český designér šperků, vyrábí šperky z obvyklých i neobvyklých materiálů.

Designu šperku se věnuje již několik let a úspěšně prodává své výrobky na českých, prodejních serverech. Jeho styl je již hotový a snadno rozpoznatelný.

(artatak.cz, 2014, online)

(12)

11

Zdroj: artatak.cz, 2014., online Obr. č. 2 Mandarinka na žíni

1.2 INSPIRACE VÝZNAMNÝMI OSOBNOSTMI – VÝTVARNÍCI KONÍ

1.2.1 Edgar Degas

Je francouzský malíř, který byl označován jako impresionista, přestože stál mimo impresionistické hnutí, do doby, než navázal přátelství s Mary Cassatovou. Ve svých dílech byl přímo posedlý lidskou postavou ve všech pozicích- například španělskými tanečnicemi a baletkami. Zajímavé bylo, že často zobrazoval také dostihy, kterými byl inspirován pro svoji tvorbu. Interesantní pro něj byla ladnost, vznešenost a pohyby koní, které mohl sledovat při dostizích v Longchamp.

Degasovy rané studie byly založeny na anglických grafických listech. Zachycovaly sportovní tématiku, často koně. (Vávra, 2014)

Zdroj: dostihy.cz., 2014, online Obr. č. 3 Edgar Degas

(13)

12

1.2.2 Radomír Kolář

Z českých tvůrců bych chtěla zmínit malíře Radomíra Koláře, kterého již od dětství přitahovala láska ke zvířatům, výrazně však ke koním. Jeho záliba vyrostla až do jakési posedlosti. Tyto kresby se hojně objevovaly v jeho sešitech. Jeho výtvarný talent byl rozvíjen nejen na městských školách, ale hlavně na rakovnické reálce pod vedením profesora Rudolfa Pucholta. Malířské vlohy Radomíra Koláře ho dovedly až na malířskou akademii v Praze, kde po vystudování zůstal jako odborný asistent. Velký vliv na něho měl Antonín Pelc a František Jiroudek, kde mohl docházet do jejich ateliéru. (rabasgallery.cz, 2014, online)

Pedagogická práce mu dávala patřičné zajištění, ale uspokojení našel v malování obrazů, při ilustrování knih, kde se projevil jeho bytostný figuralistický a animalistický talent. Později se stal členem armádního výtvarného studia. Obtížné období pro něj nastalo v době normalizace, ve které byl podrobován přísnému ideologickému dohledu. Až teprve v roce 1983 se mohl vrátit jako vedoucí školy na akademii. Většinou pracoval na objednávku, což považoval za přirozenou podmínku tvorby. (rabasgallery.cz, 2014, online)

Zdroj: rabasgallery.cz., 2014 online Obr. č. 4 Dostihy

1.2.3 Emil Kotrba

Patřil k nejlepším kreslířům. Vystudoval Akademii výtvarného umění u profesora Šimona. Absolvoval také školu uměleckých řemesel v Brně. Docházel i na veterinární fakultu, kde se seznámil s anatomií zvířat. Za vynikající činnost v oblasti světa zvířat mu byla udělena Pešinova medaile. Kotrba svými pobyty

(14)

13

v zahraničí si v Německu, Itálii a Francii prohluboval jeho umělecké cítění.

Obdivoval koně a tento obdiv se projevil v jeho tvorbě. Pracoval hlavně na dokonalém zachycení anatomie koňského těla. V minulém století patřil mezi nejlepší malíře koní na světě. Zachytil je ve všech možných polohách, pohybech, vnímal je jako ušlechtilá zvířata, věrné přátelé a pomocníky člověka. Kůň se pro něho stal symbolem pro úžasnou harmonii přírody a života. Koním obětoval ve svém životě hodně času. V ranních hodinách jezdil na koni a celé dopoledne strávil ve stájích a v ohradách. Aktivně jezdil, závodil a byl také zkušeným cvičitelem. (databazeknih.cz, 2014, online)

Zdroj: tfsimon.com., 2014, online Obr. č. 5 Cvičení koní

1.2.4 George Stubbs

Pocházel z Liverpoolu. Mladý Stubbs získal mnoho poznatků s prací s kůžemi od svého otce. Řemeslnou zručnost v malířství získal od mědirytce a malíře. Spoustu poznatku z této činnosti mu stačilo pro kariéru provinčního portrétisty. Věnoval se i studiu anatomie v nemocnici v Yorku a učil se i technice leptu. Anatomie lidí a zvířat ho fascinovala od mládí, což měla pravděpodobně na svědomí koželužna jeho otce. Informace o Stubbsově životě do 35. roku jeho života jsou pouze útržkovité a opírají se o záznamy jeho kolegyOziaseHumphryho sepsané koncem Stubbsova života. Rok a půl strávil zkoumáním těl mrtvých koní. Z této nevábné a páchnoucí činnosti vytěžil dokonalost, která v kombinaci s uměleckou invencí dala jeho dílu nesmrtelnost a v současnosti úder dražebního kladívka na šestimístných částkách. Obecně nelze obdivovat koně a přitom nenarazit na jméno tohoto malíře

(15)

14

a současníka Hambletoniana, Eclipse a dalších dostihových velikánů. Důkladná studie těla koně v různých pozicích vdechla koním na plátně život - na rozdíl od jiných malířů koní, jako byli Francis Sartorius (1734-1804) nebo James Seymour (1702- 1752), jejichž koně na plátně měli tenoučké krky a drobné hlavy a kupírované ocasy. Až teprve fotografie z roku 1870 ukázala správně ztvárnění koně v pohybu, což Stubbs a jeho současníci nedokázali. (equichannel.cz, 2014, online)

Zdroj: equichannel.cz, 2014, online

Obr. č. 6 Hambletonian Rubbing Down

Obrazy koní v podání Stubbse nejsou jen vědeckými studiemi - teprve jeho cit pro námět a kompozici z nich činí výjimečná umělecká díla. Centrem jeho umění je kůň - jeho osobnost, jeho výraz. Zatímco jiní malíři jako John Wootton nebo James Seymour rozdíly mezi koňmi viděli hlavně v odznacích a barvě, Stubbsovi koně vyzařují osobnost.(equichannel.cz, 2014, online)

1.3 KONĚ JAKO HLAVNÍ INSPIRACE PRÁCE

Kůň pro svoji krásu a eleganci byl druhým nejčastějším motivem výtvarného umění. Staly se i podnětem mého zájmu zabývat se více problematikou koní.

1.3.1 Historie koní

Z historií koní se můžeme seznámit z mnoha publikací. Vzrušující příběhy koní začínají téměř před šedesáti miliony lety, to je v době, kdy se na naší planetě

(16)

15

objevil náš předek člověk vzpřímený. Téměř jeden milion let stáda sloužila k potravě primitivních lidí. Tyto poznatky byly vyjádřeny dokonalými životními jeskynními malbami, člověkem kromaňonským, jejichž stáří je odhadováno zhruba na patnáct až dvacet tisíc let. (Edwards, 1994)

Náročný proces zkrocení a zdomácnění koně je řazeno do doby před pěti až šesti tisíci lety, kdy kočovníci Arijského původu v evropských stepích i v oblastech Černého a Kaspického moře dosáhli úžasného hospodářství a vojenského rozvoje díky koním. Vývoj koně se v průběhu milionu let postupně měnil, kdy z malého zvířete se vyvíjel samec spásající travní porost. Z počátku měl jen tři prsty s kopýtky a teprve později měl jen jeden prst s kopýtkem na každé končetině. Vývoj jednotlivých typů koní byl dán místem, kde žili a kde se pásli. Tím došlo ke změně ve vývoji jejich koster, končetin, též zubů, které se musely přizpůsobit zpracování tuhých travin. Mezi první koně patří Meryhhipus a druhý je Pliohhipus. (Edwards, 1994) Tito koně byli zařazeni před dvěma miliony let do rodu equus.

Vývoj se podařilo odhalit pomocí nálezů z různých míst světa. Zajímavostí byla úplná kostra koně eohippus, která pocházela z Wyomingu i z jiných amerických států. Z Ameriky se koně šířili do Asie, do Evropy, nakonec i do Afriky. Jejich šíření bylo umožněno díky pevninským mostům, kdy v dobách ledových byla hladina moře zhruba o sto metrů níže než dnes. Tyto pevninské mosty začaly mizet pod vodou uvolňováním tání ledových štítů zhruba před dvanácti až jedenácti tisíci let. Široký most mezi Aljaškou a východní Asií zmizel v místech Beringovy úžiny. Tím došlo k izolaci severní Ameriky a následkem toho vymřelo mnoho zvířat. Do Ameriky se koně vrátili až se španělskými dobyvateli (15. století Columbus). V průběhu mnoha dalších let došlo k výrazným změnám ve vývoji i stavbě těla koní, podle toho, v kterých oblastech světa žili. Kůň Převalský je obyvatelem středoasijských stepí. Tento kůň je různě nazýván. Představuje článek mezi původními koňmi a současnými plemeny. Lesní Tarpan žil do devatenáctého století na území Polska, Ruska apod. Zajímavým potomkem tundrového koně je jakut, který snáší nejdrsnější klimatické podmínky. Jeho původ není ale dobře prozkoumán. (Edwards, 1994)

(17)

16

Do Evropy byli přivezeni divocí koně z okraje pouště Gobi. Tito koně i v zajetí si uchovávají útočnost a nezkrotnost. Zbarvení koní se liší u některých typů koní.

Převalský kůň má srst pískové barvy, černé nohy se zebrováním, zajímavý nápadný úhoří pruh na hřbetě. Černé jsou žíně hřívy i ohonu, ale břicho je krémové barvy. Kůň Kertag má zbarvení plaváku a hnědáku. Typickým znakem všech divokých koní je stojatá hříva v délce jen asi 20 centimetrů. Domácím koním hříva narůstá mnohem delší. Žíně divokých koní jsou kratší, nevytvářejí kštici.

(Edwards, 1994) Zajímavé jsou krátké žíně na horní části ohonu, ale v dolní polovině jsou dlouhé a hrubé.

1.3.2 Rozlišení koní podle zabarvení srsti

Rozlišujeme osm základních druhů zabarvení koní: (Mahler, 1995)

Bělouš má černou kůži s příměsí bílých a černých chlupů. Jeho barevné varianty jsou označovány pod názvem bělouš černý, smíšený a žlutý. Také stojí za zmínku barevná varianta u červeného, hnědého a mourka. Tuto variantu můžeme zařadit do kategorie nevybělujících běloušů.

Žluťáci (Izabela) svým zvláštním zbarvením srsti nesou jméno podle španělské královny Isabely, která si je oblíbila právě pro jejich atraktivnost. Srst mají po celém těle světlou nebo i tmavě žlutou, jen jejich žíně jsou smetanově bílé.

Plemeno Izabel, které bylo chováno na americkém území, dostalo pojmenování Palomino.

Albíni jsou koně „bez barvy“. Na jejich růžové kůži jim narůstá žlutobílá srst. Světlé mají i žíně a také rohovinu kopyt. Velkou zajímavostí jsou jejich oči, které jsou většinou červené nebo modré, pokud neobsahují vůbec barvivo. Přešlechtěním těchto koní bylo zjištěno, že jsou „ měkčí“ a choulostivější než ostatní koně.

Ryzák vzhledem k své rezavé srsti připomínal lišku, proto se jím říká „fuksy „. Tito koně pro své jemné zbarvení jsou velmi oblíbení, neboť bíle skvrny -odznaky, tvoří jejich ozdobu na hlavě a na nohách. Na rozdíl od hnědáků a plaváků, jejich žíně s hřívy a ocasu nesmí být nikdy černé.

(18)

17

Hnědáci - nejčastěji je jejich srst hnědá (tzv. „ braunů“), která bývá doplněna černou hřívou, ocasem a také spodkem končetin. Zajímavá je jeho pigmentová kůže. Rozlišujeme hnědáka světlého, tmavého, šedého a černého.

Vraníci mají černý pigment s možností bílých znaků. U vraníka mluvíme o totálním melanismu. Jsou démonicky krásní. Dokonce panovala pověra, že mohou mít zlou povahu a také přinášet neštěstí. Šlo o omyl, protože černá barva nemusí přinášet smůlu. Jen zřídka se mohou objevit bíle odznaky na hlavě a končetinách. Pokud je bez lesku, říkáme ji uhlová. Sytost barvy se může změnit, v létě do sytě černé, kdežto v zimě vidíme hustě prorostlou šedou nebo hnědavou podsadou. Tento vraník je nazýván jako letní.

Plaváci dokonale splývali se stepí a písčitou polopouští. Plaváci se vyznačují žlutavou nebo šedavou srstí, černou hřívou i ocasem a také černými spodky končetin. Zajímavý je pro ně tmavý úhoří pruh, který se táhne od kohoutku až k ocasu. Dále můžeme u některých plaváků vidět tzv. „oslí kříž“, což je tmavší pruh na plecích a kroužkování neboli zebrování na jejich končetinách.

Strakoši působí velmi malebně. Po celém těle jsou rozhozeny velké bílé skvrny a podle toho, jaký podklad mají, dělíme je na strakoše hnědé, černé nebo červené.

Velmi zajímaví jsou strakoši achátoví, kteří mají různě barevné plochy na těle a porcelánoví se světlými lemovanými okraji barevných ploch. U strakošů se rozlišují různé kresby podle zbarvení. Mluvíme o grošování-jablíčka nebo prokvetlost aneb vločkování. Takový kůň v létě vypadá jako zasněžený černými vločkami.

Zajímavé je, že podle vrozených odznaků nenajdeme dva stejné koně.

(19)

18

2 POUŽITÉ MATERIÁLY VE ŠPERKU

2.1 KOŇSKÉ ŽÍNĚ

Koňské žíně jsou součástí koňského ocasu. Jde o hustý svazek ostrých a tvrdých žíní, které koni slouží při běhu, při skoku a cvalu, jako „kormidlo“. Také mu v klidu slouží k odhánění nepříjemného hmyzu. Temperamentní a hrdí koně mají vysoko zdviženou oháňku, která jim za běhu vlaje jako praporec. Pokud u koně zpozorujeme svěšenou, ochablou visící oháňku mluvíme o koni flegmatickém nebo dokonce nemocném. Někdy mluvíme o šikmo neseném ocasu- nazývaný praporek, dále o silně prořídlém ocasu- myší a ocas, který se od shora dolů zužuje je nazýván bažantí. Koňské žíně rostou jako vlasy, tím jak se ocas musí se žíně přistříhávat a protrhávat. (Mahler, 1995)

Zdroj: hairball.blog.cz, 2014., online Obr. č. 7 Koňský ocas

2.1.1 Historie zpracování koňských žíní

Od 4. tis. př. Kr. je doloženo zpracování koňských žíní, ze kterých byla zhotovována síta, výplety nebo kartáče a které se využívaly v době halštatské na zpevnění popruhů či lemů. Z 2. tis. př. Kr. pocházejí egyptské nálezy naznačující zpracování žirafích či sloních žíní. Podobným typem suroviny jako žíně jsou lidské

(20)

19

vlasy, ze kterých se vyráběly především jemné vlasové síťky. Řemeslníci nejrůznějších kultur světa využívali ve svých uměleckých dílech splétání jemných koňských žíní. Tak tomu bylo při tvorbě korejských tradičních svatebních oděvů, až po venkovské odění keltské doby bronzové a také „ďábelských houslí“, které byly využívány ve středověku v Pobaltí. Koňské žíně obstály pro svou přirozenou krásu a schopnost odolávat živlům po celý čas. (knot-a-tail.com, 2014, online) Tato tradice byla přijata v různých částech světa. Tak byla přivezena do Ameriky s prvními přistěhovalci v oblastech majestátních hřebenů hor v Coloradu. O tom, kde a kdy se objevili první umělci, kteří tvořili z koňských žíní na území amerického kontinentu, se dochovalo málo informací. Předpokládá se, že práce s žíněmi vznikla ve Španělsku přibližně v 8. století. Právě Španělky měly údajně představit toto umění Američanům, kde se tato tvorba vyvíjela po mnoho let.

Dokonce se věří, že kovbojové by měli být obdivovány pro původní americkou dovednost drhání z žíní. Z historie tvorby žíní je známo, že byla využívána v teritoriálních věznicích, kdy se běžně užití žíní snižovalo, takže díky vězňům, kteří si krátili čas splétáním žíní do opasků, a jiných produktů nebyly zapomenuty.

Drhání je velmi časově náročné, proto z těchto důvodů bylo dáno vězňům, kteří měli spoustu času na dlouhé a náročné výtvory. Tyto dovednosti se přenášely z jednoho vězně na druhého. Tak tomu bylo ve věznici v Montaně, Yuma v Arizoně, Wyomingu, Washingtonu. Koňské žíně byly využívány i v jiných částech světa k různým výrobkům. Za zmínku stojí nejstarší dochovaná žíněná textilie, která je podle některých údajů tkanina, na které byl asi v 9 století zakreslen plán kláštera, který se nacházel ve švýcarském St. Gallenet. Zhruba v polovině osmnáctého století se zakládaly v Evropě první tkalcovské dílny a až v devatenáctém století přišli do módy různé druhy tkanin na nábytkové potahy.

(knot-a-tail.com, 2014, online) Tím došlo ke značnému rozmachu výroby.

V období dvacátého století byla část žíní nahrazena přízemi z levnějších umělých vláken. Na konci tohoto období velké množství výrobků pocházelo z Asie. Teprve na začátku jednadvacátého století byly známi asi dvě evropské tkalcovny, které se zabývaly zpracováním koňských žíní.

(21)

20

2.1.2 Vlastnosti žíní

Jejich vlákna jsou v celku hrubá, jiná mohou být hladká, ale všechna jsou pružná, pevná, stabilní a odolná proti opotřebení. Fyzikální vlastnosti vláken, jejich číselné údaje, nejsou dosud nikde publikovány. Známé jsou jen žíně z hřívy, které jsou jemnější v délce cca do 45 centimetrů a hrubší žíně z ocasu dosahující až 120 centimetrů délky.

2.1.3 Využití v průmyslu

Koňské žíně byly využívány již stovky let pro jejich kvalitní materiál. Byly důležitou součástí při zhotovování indiánských oděvů a mokasín společně s kůží. K nejstarším způsobům použití žíní je výroby kartáčů, smetáků apod. Dalším využitím žíní bylo polstrování nábytku a plnění matrací. Jednalo se o přírodní, nesmírně lehký a přitom vysoce kvalitní materiál. Náplň z koňských žíní do matrací se používá dodnes z důvodu velké pružnosti a výborné schopnosti akumulovat teplo.(raj-futonu.cz, 2014, online). V hudebním odvětví jsou řazeny k důležitým prvkům u všech smyčcových nástrojů.

Typy smyčcových nástrojů

Hudební nástroje se používají od pravěku až dodnes. Z počátku šlo o různé jednoduché bicí nástroje, rákosové stéblo, ze kterého bylo možné vyloudit tón, nebo dále tětiva luku, která vydala určitý zvuk při vystřelení šípu. Primitivní hudební nástroje se začaly postupně zdokonalovat. Smyčcové nástroje se vyvinuly už ve středověku nazývané Fidéle nebo Rubeba. Pro hraní na smyčcové nástroje jsou používány smyčce. Velmi oblíbené byly v oblasti Asie. Dnes, mezi nejrozšířenější smyčcové nástroje řadíme housle, kontrabas, viola a violoncello.

Rozlišujeme čtyři nejznámější smyčcové nástroje: (hudebniny-shop.cz, 2014, online)

Housle

Housle jsou nejmenším strunným smyčcovým nástrojem. Počátek prvních houslí spadá do Itálie na počátek 16. století. První moderní housle byly sestaveny Andrem Amatim na objednávku od rodu Medičejských. Snad nejznámější housle

(22)

21

pod názvem „Le Messie“ (tzv. Salabue) byly vyrobeny v roce 1716 Antoniem Stradivarim. Dnes jsou vystaveny v muzeu v Oxfordu, ale nikdy se na ně nehrálo.

Viola

Viola patří do skupiny houslových nástrojů. Její 4 struny jsou laděné v kvintách.

Největší její rozkvět byl v době renesance a baroka. Jde o nástroj velmi podobný houslím, je ale větší. Smyčec pro violu je kratší a mohutnější než u houslí.

V současnosti jsou využívány v orchestrech.

Violoncello

Violoncello nazýváme také jako cello. Název pochází z italštiny. Je menší než kontrabas a zhruba dvojnásobně větší než housle i viola. Pří hraní je opřen o zem bodcem a drží se mezi koleny. Pro výrobu se využívá smrkového dřeva, ale deska je vyrobena z javoru. Je uplatněno ve vážné hudbě.

Basa (Kontrabas)

Kontrabas je dalším strunným smyčcovým nástrojem, který vznikl v 16. století v Itálii. Jeho předchůdcem byly basové violy da gamba. Kontrabasové gamby, nazývané violoni, byly přímým předchůdcem kontrabasu. Tento nástroj musel dlouho čekat na své uplatnění. Nepostradatelným se stal ve skupině smyčců.

Postupně se osamostatnil a dodnes má uplatnění prakticky ve všech hudebních žánrech.

2.1.4 Techniky práce s žíněmi

Rozlišujeme mnoho způsobů práce s žíněmi. V následujících řádcích je několik vysvětlení pro ty nejčastější způsoby.

Drhání

Jako u splétání, jsou provazce na počátku práce uzlovány. Drhání je možná tou nejvíce časově náročnou záležitostí zpracování žíní. Používáme během práce barev, drhač může tvořit vzory, jako jsou diamanty nebo spirály. Často se na závěr drhané výrobky lisují. Drhání vyžaduje tvoření stejnoměrných oček podobných

(23)

22

jako je poloviční závěs uzlů v souosém uspořádání na dřevěném nebo drátěném čepu. Toho se využívá pro realizace zajímavých geometrických návrhů. Největší trubice jsou rovnány a přidávají se ručně vyráběné kožené kolíky a tvoří se typické vzory. Menší trubice jsou vyráběny na drátěných čepech, a tak dochází k pevnému cylindrickému tvaru, které jsou využívány například na přívěscích klíčů, kloboukových stuh a náramcích. Drhání je mnohem časově náročnější a spletitější než splétání, právě proto jsou drhané výrobky dražší než ty pletené. (knot-a- tail.com, 2014, online)

Tkaní

Též zvané jako prstové tkaní, či ploché splétání. Řada provazců je použita pro vytvoření osnovy, kde vnější provazce jsou protahovány nad i pod útkovou nití, využívajíc stejných principů jako tkalcovny. Prstové tkaní vede k tomu, že je ploché a nedodržuje striktně tvar čtvercového pletence. V tomto typu práce je celková šířka rovna jednomu kusu. (knot-a-tail.com, 2014, online) Toho se nejvíce využívá v kombinaci z kůže u pásků a kloboukových stuh.

Zaplétání

Zaplétání má velký význam pro koně, též i pro majitele, poněvadž přispívá ke zkrášlení koně, ale také jde o zábavnou a též relaxační činnost. Pro koně je to stejné jako pro člověka vlasová masáž. Veškerá péče o koně přispívá k posílení pouta mezi člověkem a čtyřnohým partnerem. Zaplétání je pro koně z praktických důvodů, aby se hříva necuchala a nemotala do otěží. Teprve později se začala oceňovat estetická funkce zaplétání. Zároveň sloužilo jako symbol postavení majitele. Složité zapletení u koní vyzdvihla krásu, upravenost a tím předčila krásu konkurenčních společností a tak okouzlila případné zákazníky. Rozlišujeme několik bezpečnostních pravidel při zaplétání žíní. Jeden ze základních pravidel je stoupání na stoličku, která musí být stabilní ne příliš těžká a to z důvodu lehkého přesouvání. Při zaplétání ocasu je důležité postavit se dozadu za koně. Vždy při této činnosti je velmi důležité pracovat s koněm, kterému můžeme plně důvěřovat.

Postupujeme velmi opatrně. K této činnosti je vhodné využít jednoduché pomůcky, které můžeme zakoupit v obchodech s jezdeckým vybavením nebo můžeme sami improvizovat. Aby koňská hříva a ocas byli ozdobou koně, musíme žíně důkladně

(24)

23

vyčistit například od zaschlého bláta a šupin staré kůže. Používáme hodně vody se zředěným šamponem. Důležité je vypláchnutí veškeré pěny, která by koně mohla dráždit, a kůň by si mohl žíně vydřít. Na ocas můžeme použít octový roztok pro zvýraznění lesku koňských žíní, který je pro vzhled koně velmi důležitý. Bývá dokonce pravidlem, kdy v soutěžních třídách, kde záleží na exteriéru, rozhodčí při vyhlašování vítěze se obvykle přikloní na stranu lépe upraveného a ozdobeného koně.(Lewisová, 2007) To se může docílit splétáním, které začíná vinutím žíní dohromady, a vytvoření toho, čemu říkáme uzel, provazec nebo pramínek. Pletač pracuje s vnějšími žíněmi (8 až 12 provazců). Každý z těchto provazců vytvoří čtvercové pletence nebo prameny, a když jsou hotovy, mohou být sešity dohromady k dokončení výsledného výtvoru. Stuhy na klobouky jsou tvořeny 3, 5 nebo 7 prameny. Počet pramenů volíme podle toho, jaký výtvor chceme vytvořit.

Nejjednodušší splétání, které lidé znají, je ze tří pramen. Většina splétacích technik je však mnohem náročnějších, kdy 8 až 12 pramenný čtvercový pletenec je užíván velice často jako podbradkové lanko u kovbojských klobouků, dohromady splétané prameny dávají opasky, kloboukové stuhy, řemeny, uzdy a mnoho dalších věcí. Splétání může též zahrnovat drhání, jako např. u kloboukových stuh nebo uzd. (knot-a-tail.com, 2014, online)

Zdroj: equichannel.cz, 2014., online Obr. č. 8 Zaplétání

Výrazně působivější je horem pletený francouzský cop. Další typ je holandský, který se plete spodem místo horem. Efekt copánku pak vypadá, jako by na žíních seděl. Pro každé zakončení copánku lze použít dva způsoby. Buď omotáním gumičky, nebo kouskem provázku, které mohou s žíněmi splynout nebo s nimi kontrastovat. Někdy je preferován způsob zakončený uvázáním uzlem z žíní. Pro

(25)

24

údržbu dlouhého ocasu (aby dorostl do jeho maximální délky) je nutné jeho zaplétání, aby nedocházelo k lámání a poškozování žíní. (Lewisová, 2007)

Uzlíčkování

Uzlíčkování se používá zejména pro výrobu lan. Před začátkem uzlování jsou volné žíně spřádány do pramenu, podobně jako vlna. Tyto prameny se následně uzlují do lan. Když je lano hotové konce vyčnívající z lana jsou kousavé.

Spirálovité a kostkované vzory jsou zde nejběžnější. Lana jsou popisovány počtem pramenů a výsledným průměrem. (knot-a-tail.com, 2014, online)

Ze všech typů prací s žíněmi jsem zvolila uzlíčkování, nikoli pro výrobu lan, ale pro vytvoření kreativního šperku, který právě uzlíčkováním dodá šperku pohyb a jednoduché geometrické ztvárnění. Geometrie v tomto případě nemusí být přesná a není tak důležitá právě z toho důvodu, že každý uzlík je jinak technicky zpracován. Ať už utažením, navýšením množství uzlíků nebo vzdálenostní čí kompozičním uspořádáním. Celý efekt šperku bude zvýrazněn použitím stříbra.

Stříbro bude působivým doplňkem celé kolekce. Tento šperk v sobě nese individualitu v provedení, v používaném materiálu a originálním nápadu.

(Čechová, 2004)

2.2 STŘÍBRO

Vzhledem k možnostem výběru některých materiálů jako je zlato, měď, mosaz, platina, hliník jsem dospěla k názoru, že nejlepší a nejzajímavější bude práce se stříbrem. Jako vedlejší produkt při výrobě olova, mědi a zinku se dnes získává většina stříbra. Po mnoha tisíciletí se stříbro v celém světě zpracovává a využívá se v různých oblastech i formách, ať se jedná o výrobu šperků, mincí a jiných.

Mnohdy se stříbro využívá ve formě jeho slitiny se 7.5% mědi pro výrobu cenných jídelních příborů nebo kuchyňských nástrojů. Stříbro je poměrné vzácné, na vzduchu stálé a je velmi měkké a též tvárné, tak může sloužit i pro různé tepané ozdoby. Až později se využívalo i v mincovnictví. Jde o ušlechtilý kov s krásným bílým leskem, který můžeme leštit a řadíme ho pro jeho tvrdost mezi měď a zlato.

Ze všech kovů má největší tepelnou a elektrickou vodivost a největší těžnost ze všech kovů. (eurochem.cz, 2014, online)

(26)

25

Stříbro má teplotu tavení zhruba 960C. Teplota varu je kolem 2100C. Jeho atomová hmotnost činí 107.87 a měrná hmotnost je 10.49g/cm3. Důležitá je pevnost v tahu, která je kolem 178MPa, tažnost mezi 40-50% a tvrdost 27- 30RB(podle Brinella). Původně ve středověku se stříbro převáželo do Evropy španěly poměrné ve velikém množství, to vedlo k velkému poklesuješ ceny.

Stříbro postupem času cenově vzrostlo a stalo se tak důležitým a nenahraditelným průmyslovým kovem. Stříbro se dnes využívá v moderní elektronice a v počítačové technice právě pro jeho jedinečné fyzikální vlastnosti. Stříbro ve styku s dalšími kovy se nenarušují. Na vzduchu je naprosto stálé. K jeho rozpuštění dochází v kyselině dusičné a také v horké kyselině sírové. Silně oxidační látky jako jsou chlorečnany, peroxidy, kyselina chromová a jiné stříbro korodují. Účinek korodování je zvětšován některými solemi. Také čpavek a salmiak tvoří reakci se stříbrem. Nepříjemné je černání stříbra vlivem sirovodíků nebo jinými sirnými sloučeninami. V průmyslovém zpracování se nepoužívá stříbra čistého (pro přílišnou měkkost), ale jeho slitin z mědi. Další možností na výrobky stříbrnické se spotřebuje asi třetina vyrobeného stříbra, pro fotografický průmysl 25%. Dále se využívá ke spotřebě galvanického postříbřování (šperky, bižuterie), též v chemickém průmyslu a pro zubní techniku. Zde se hlavně pracuje se slitinami nebo sloučeninami stříbra. Stříbro je důležitým stopovým prvkem pro nezbytně správné fungování lidského organismu. Má profylaktickou ochranou povahu, pomáhá posilovat imunitní systém. (nom.wz.cz, 2014, online)

Zdroj: eurochem.cz, 2014., online Obr. č. 9 Stříbro

(27)

26

Užívání stříbra v minulosti

Již v období antiky se využívalo stříbro pro jeho antibakteriální vlastnosti a také jako prevence proti chorobám. V dřívější době se totiž ve stříbrných nádobách mohly dlouhodobě uchovávat potraviny před předčasnou zkázou. Až do dnešní doby se prakticky stříbro užívalo v chirurgii, dále ve formě velmi jemné moučky sloužilo jako lék proti infekčním chorobám, na ošetření popálenin. Velmi důležitou roli hrálo stříbro i v léčbě různých druhů bakterií, virů a hub. Ve 20. století význam stříbra v medicíně v nekoloidní formě neboli makroskopicky upadal pro nedostatečnou výrobu a vysoké náklady. S rozvojem vědy u nanotechnologií dochází k výrobě řady přípravků částicemi s novými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. To znamená mnohonásobně vyšší účinnost než v minulosti.

(28)

27

3 PRAKTICKÁ ČÁST

Na začátku své práce jsem vytvořila několik návrhů a zkoušek, díky kterým jsem poznala, jak se s žíněmi pracuje, jak jsou pevné a poddajné. Zjistila jsem, že některé žíně jsou slabší a přetrhávají se, jiné jsou pevné a velice pružné. Práce s bílými žíněmi byla jiná než s černými. Ačkoli černé žíně se zdají být oproti bílým pevnější, tak toto zdání je klamné. Zjistila jsem, že některé bílé žíně mohou být velmi slabé, připomínající vlas, ale jiné jsou dokonce mnohem pevnější než černé, připomínající vlasec.

Zkoušela jsem žíně natáčet pomocí kulmy, ohýbat přes různé předměty, zaplétat je, svazovat. Nejzajímavější metodou práce bylo uzlíčkování, ve kterém jsem nejvíc vnímala pohyb. K tomu, jak bude vypadat závěrečná kolekce mých šperků, jsem došla pomocí modelů ze špejlí a vlasců.

Před realizací jsem zvažovala výběr kontrastního materiálu k žíním.

Nejvhodnějším materiálem bylo stříbro. Při rozhodování pro realizaci mé bakalářské práce mě nelákali žádné typy krajek, dírkované pleteniny ani jiné různé rukodělné výrobky, které jsem mohla shlédnout při studiích historie starověkých kultur, antiky, raného středověku, dále gotiky a renesance, barok a rokoko a jiných.

Stěžejním rozhodnutím pro moji práci bylo využití koňských žíní v podobě různých typů šperků. K tomu mi napomohla nejen historie koňských žíní, ale i rozmanitost a možnost, která mě přivedla k myšlence, pracovat právě s koňskými žíněmi.

Různou technikou jako je například pletení, háčkování, uzlování jsem došla k závěru, že nejzajímavější pro vytvoření mé kolekce bude zhotovení několika šperků vysloveně z koňských žíní v kombinaci se stříbrem.

Vzhledem k technice zpracování jsem rozdělila kolekci na dvě části.

První prací byly dva náhrdelníky, vytvořené důmyslným, ale jednoduchým uzlíčkováním jednotlivých koňských žíní, které působí vzdušně, nadýchaně, jemně, přestože k jeho realizaci byly využity tuhé, pevné a nepoddajné a přesto

(29)

28

velmi živé koňské žíně. Práce s nimi byla náročná a vyžadovala velkou trpělivost, protože docházelo k přetrhávání jednotlivých žíní. Při vázání uzlíků byla zapotřebí citlivá manipulace s tímto materiálem, aby nedocházelo k poškození, přetrhání a aby byl kvalitně dokončen šperk podle mých představ. Sestavením tohoto šperku bude zvýrazněn pohyb podle chůze či postoje člověka. Součástí této kolekce je náramek, vyroben opět technikou uzlíčkování. Náramek je tvořen několika nepravidelnými částmi, které se rozliší způsobem nošení.

Do druhé kolekce jsem zařadila tři různé brože. První je sestavená ze stříbrného podkladu (kolečka), na kterém je pomocí háčku a nýtů připevněn svazek z točených žíní. Háček umožňuje zachycení pouze částí žíní nebo celku. Pokud jsou žíně zachyceny kompletně háčkem, jedná se o brož v klidu, jakmile uvolníme žíně z háčku, dojde k prstencovitému spuštění. V tom momentě se stávají žíně pohyblivými. Na každém nositeli záleží, zda žíně budou spuštěny pouze z části nebo celé, podle toho dojde k vyjádření prstencového efektu. Další typem je brož, která připomíná pohyb koňského ocasu. Jsem je i zařazena brož, z které vyčnívají na obou stranách koňské žíně. Součástí je náhrdelník, který je vyroben natáčením přes kulmu. Jde o prstencovitě stočené žíně, které jsou neustále v pohybu. Stříbro zde slouží ke zpevnění a žíně z něho vytvářejí specifický efekt.

Příprava žíní

Nejprve bylo nutné žíně pečlivě vymýt od prachu, nečistot, popřípadě i výkalů. Je vhodné mytí žíní přibližně 2-3 dny před zpracováváním, protože žíně po vymytí jsou zbaveny mastnoty, takže se stávají jemnějšími, jsou více klouzavé a práce s nimi je pak náročnější pro zpracování.

Po umytí využijeme kondicionér, který žíním vrátí jejích pružnost, lesklost a lépe se s nimi pracuje. Při práci jsem dbala, aby nedošlo k zacuchání, k vytrhání nebo poškození žíní. K této práci jsem použila středně tvrdý kartáč. Koňský ocas uchopíme do ruky a začneme s rozčesáváním odspodu směrem vzhůru. Pomoc při této práci bylo upevnění čistých pramínků provázkem nebo gumičkou. Při této činnosti jsem neustále musela dodržovat bezpečnostní pravidla proti úrazu. V tomto případě člověk stojí za koněm. Je důležité pracovat s koněm v klidném prostředí bez rušivých elementů, aby nedošlo k zneklidnění koně. S koněm

(30)

29

komunikujeme klidným a vyrovnaným hlasem. Nesmíme zapomenout, že pokud budeme žíně gumičkovat či svazovat provázkem, dojde ke zvlnění žíní.

Výroba stříbrných trubiček

Nejprve bylo zapotřebí zjistit průměr trubičky, kterou potřebuji a materiál ze kterého budu vyrábět. Zvolila jsem sílu plechu s průměrem 0.35 mm. Na základě průměru byl vypočítán obvod pláště. Pomocí pákových nůžek jsem si ustřihla potřebnou šíři pásku. Pásek jsem na jednom konci sestřihla do špičky a kleštěmi pro ohýbání plechu si lehce „předehnula“ žlábek. Pomocí průvlačky jsem protahovala pásek jednotlivými otvory, až se vytvořila trubička potřebného rozměru.

(31)

30

ZÁVĚR:

Pro vypracování mé bakalářské práce jsem byla vedené moji původní myšlenkou vytvořit kreativní kolekci šperků. Byla jsem překvapená několika možnostmi práce s materiálem například natáčením, žehlením, skládáním a především uzlíčkováním. Tím došlo k mnoha modelům. Abych mohla práci zkompletovat, zvolila jsem předem uvedenou kolekci šperků. Při zpracování jsem se snažila dodržet představu o tom, jak celá kolekce bude vypadat. Záleží na nositeli, s jakou elegancí bude šperky užívat, jak s nimi bude zacházet a k jakým příležitostem je bude využívat. Jednoduše zvolenou kombinací a výběru barevností žíní ve spojení se stříbrem vznikla nevšední kolekce.

Když bůh stvořil koně, řekl:„Tvoji hrdost jsem ti dal do hřívy a ocasu, ale tvoji lásku a schopnost nosit na sobě, ale i v srdci tvého pána ti dám do celého těla“

(konskestylyjezdeni, 2014, online)

(32)

31

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

CLUTTON-BROCK, J., Koně. 1. vydání, Praha: Fortuna Print, 1996, 63 s. ISBN 80-85873-36-2.

ČECHOVÁ, A., Dějiny odívání: Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha: Lidové noviny, 2004, 220 s. ISBN 80-7106-668-0.

EDWARDS, E. H., Obrazová encyklopedie koní. 1. Vydání, Londýn: Dorling Kindersley Limited, 1994, 400 s. ISBN 80-7181-192-0.

EDWARDS, E. H. Velká kniha o koních. 1. vydání. Bratislava: GEMINI, 1992, 240 s. ISBN 80-85265-36-2

LEWISOVÁ, CH., Zaplétání hřívy a ocasu. Storey Publishing, 2007, 151 s. ISBN 978-80-242-2951-5.

MAHLER, Z., Člověk a Kůň. 1. vydání. České Budějovice: DONA, 1995,183 s.

ISBN 80-85463-50-0.

RAJ-FUTONU.CZ: Koňské žíně [online], 2014, [cit. 15. Březen, 2014], Dostupné z:

http://www.raj-futonu.cz/materialy/konske-zine

ROSSHAARSTOFF.COM: Koňské žíně [online], 2014, [cit. 11. Březen, 2014], Dostupné z: http://www.rosshaarstoff.com/rosshaarstoff.htm

RABASGALLERY.CZ: Radomír Kolář – z malířské tvorby [online], 2014, [cit. 1.

květen, 2014], Dostupné z: http://www.rabasgallery.cz/k_v/vystava_info.php?jazyk

=cz&what=3&file=xml/2004/20040415radomir_kolar___z_malirske_tvorby.xml HUDEBNINY-SHOP.CZ: Hudební nástroje [online], 2014, [cit. 25. Duben, 2014], Dostupné z: http://www.hudebniny-shop.cz/hudebni-nastroje/eshop/5-1 SMYCCO VE -NASTROJE

DATABÁZEKNIH.CZ: Emil kotrba [online], 2014, [cit. 25. duben, 2014], Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/emil-kotrba-67120

(33)

32

Vávra, J., Od impresionismu k postmoderně: dějiny uzuelního umění. 1. Vydání.

Olomouc: Nakladatelství Olomouc, s.r.o., 2001,127 s. ISBN 80-7182-120-9

MAJASTEFFAN.CZ: Mája Štefanová - životopis [online], 2014, [cit. 19. Březen, 2014], Dostupné z: http://www.majasteffan.cz/portfolio.html

ARTATAK.CZ: Honza Vlasák [online], 2014, [cit. 28. Březen, 2014], Dostupné z:

http://artatak.cz/cz/produkty/Honza%20Vlas%C3%A1k_mandarinka%20 na%

20%C5%BE%C3%ADni

JORGEMANILLA.COM: Jorge Manilla [online], 2014, [cit. 29. březen, 2014], Dostupné z: http://www.jorgemanilla.com/Biography/

KNOT-A-TAIL.COM: Koňské žíne [online], 2014, [cit. 29. duben, 2014], Dostupné z: http://knot-a-tail.com/sites/knot-a-tail.com/files/eBook_HairCare_KAT.pdf

NOM.WZ.CZ: Kov stříbro [online], 2014, [cit. 19. duben, 2014], Dostupné z: http://

www.nom.wz.cz/KOVY/Stribro.htm

EUROCHEM.CZ: drahé kovy - stříbro [online], 2014, [cit. 15. duben, 2014], Dostupné z: http://www.eurochem.cz/polavolt/anorg/systemat/ag/remy.htm

(34)

33

Seznam obrázků

Obr. č. 1 Chumáč ... 10

Obr. č. 2 Mandarinka na žíni ... 11

Obr. č. 3 Edgar Degas ... 11

Obr. č. 4 Dostihy ... 12

Obr. č. 5 Cvičení koní ... 13

Obr. č. 6 Hambletonian Rubbing Down ... 14

Obr. č. 7 Koňský ocas ... 18

Obr. č. 8 Zaplétání ... 23

Obr. č. 9 Stříbro ... 25

(35)

34

Fotodokumentace

(36)

35

(37)

36

(38)

37

(39)

38

(40)

39

(41)

40

(42)

41

(43)

42

References

Related documents

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL

Už tehdy jsem spolupracoval s firmou Grupo Antolin Turnov a ve své bakalářské práci mohu v této spolupráci dále pokračovat, za což jsem velmi

V kapitole 1.6 jsou nastíněny problémy při řešení potlačování vibrací jako je shoda reálných a imaginárních částí impedance piezoelektrického vzorku a

Beru na v ě domí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diserta č ní práce pro vnit ř ní pot ř

Ke každodenním č innostem patří především zajištění vysílacích smluv, pracovní a pobytová povolení, organizace poznávacích pobytů (Pre Assignment Trip), organizace

Pomocí těchto hodnot jsou získány všechny hodnoty, které jsou uvedeny v samotné práci.. Nejdříve vytvoříme samotnou tabulku závislostí, která se v programu definuje

V návaznosti na práci ‘Neměnné objekty’(str.32 - 33) vzniká tato bakalářská práce, kdy namísto kamery a možnosti jednoho úhlu vidění, skrývám objekty

Zdravotnická zařízení ústavní péče poskytují pobytové sociální služby osobám, které už nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale s ohledem na svůj zdravotní stav