• No results found

Stanovení úrovně pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku na vybraných základních školách

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Stanovení úrovně pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku na vybraných základních školách"

Copied!
90
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Stanovení úrovně pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku na vybraných

základních školách

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

Autor práce: Lucie Čížková

Vedoucí práce: PhDr. Iva Šeflová, Ph.D.

(2)
(3)
(4)
(5)

Poděkování

Chtěla bych především poděkovat PhDr. Ivě Šeflové PhD. za odborné vedení diplomové práce, věnovaný čas, pomoc a cenné rady, které mi poskytla při zpracování diplomové práce. Dále děkuji Mgr. Lukáši Jakubcovi, pracovníkovi z projektu Indares, za poskytnutí užitečné rady pro výběr a zpracování vybraného dotazníku. Dále děkuji učitelům a především žákům ZŠ Kaplického, ZŠ Vratislavice nad Nisou a ZŠ Dobiášova v Liberci a ZŠ Liberecká v Jablonci nad Nisou. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině za podporu po celou dobu mého studia.

(6)

Anotace

Diplomová práce se zabývá pohybovou aktivitou dětí mladšího školního věku. Cílem práce je stanovení úrovně pohybové aktivity u dětí 5. tříd vybraných základních škol v Libereckém kraji. K určení úrovně pohybové aktivity u dotazovaných dětí byl použit dotazník, který byl vytvořen a poupraven z mezinárodních standardizovaných dotazníků IPEN Adolescent a Youth Activity Profile tak, aby odpovídal věkové kategorii mladšího školního věku. První část práce přináší teoretické poznatky týkající se dané problematiky, tedy především pohybové aktivity, mladšího školního věku a následné doporučení pro pohybovou aktivitu u cílové skupiny. Ve druhé výzkumné části, představujeme konkrétní průběh dotazníkového šetření a interpretaci samotných výsledků. Na základě porovnání výsledků s doporučením a F.I.T.T. charakteristikou bylo zjištěno, že pouze třetina dotazovaných dětí splňuje kritéria pro doporučenou minimální úroveň pohybové aktivity. Úroveň pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku v našem souboru je tedy spíše nižší.

Klíčová slova: pohybová aktivita, mladší školní věk, dotazník, základní škola

(7)

Annotation

The diploma thesis deals with the physical activity of young school-age children. The goal of this thesis is to determine the level of the physical activity of fifth-grade children in selected primary schools in the Liberec region. In order to determine the level of the physical activity of the respondents, a questionnaire, which was adapted from the international standardized questionnaires IPEN Adolescent and Youth Activity Profile, was used. The questionnaire was modified so that it corresponded with the age category of young school-age children. The first part of the thesis presents theoretical findings that relate to the research problem, thus primarily to physical activity, then to young school-age children and finally to the recommendation for physical activity in the target group. The second part of the thesis contains a description of the implementation of the research. A specific process of the questionnaire investigation and the interpretation of the results are addressed. Based on the comparison of the results with the recommendation and the F.I.T.T. characteristics, it was found out that only a third of the respondents meet the criteria for a minimal level of the physical activity. The level of the physical activity of young school-age children in the target group is rather low.

Keywords: physical activity, young school-age children, questionnaire, primary school

(8)

7

Obsah

Úvod ... 13

1 SYNTÉZA POZNATKŮ ... 15

1.1 Pojem pohybová aktivita a jeho vymezení ... 15

1.1.1 Dělení pohybových aktivit ... 18

1.1.2 Pohybová aktivita a její význam ... 20

1.1.3 Význam pohybu během ontogeneze ... 23

1.2 Mladší školní věk ... 25

1.2.1 Tělesný vývoj ... 25

1.2.2 Motorický vývoj ... 26

1.2.3 Psychický vývoj ... 26

1.2.4 Pohybová aktivita v období mladšího školního věku ... 27

1.2.5 Doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí mladšího školního věku .. 28

1.3 Faktory ovlivňující pohybovou aktivitu dětí ... 34

1.3.1 Rodinné prostředí ... 34

1.3.2 Školní prostředí ... 35

1.4 Monitorování pohybové aktivity ... 38

1.4.1 Subjektivní metody ... 39

1.4.2 Pedometry ... 40

1.4.3 Akcelerometry ... 41

1.4.4 Snímače srdeční frekvence ... 41

1.4.5 Informační technologie ... 42

1.5 Současný stav úrovně pohybové aktivity u dětí v České republice ... 43

2 CÍLE PRÁCE ... 45

3 METODIKA PRÁCE ... 46

(9)

8

3.1 Charakteristika zkoumaného souboru ... 46

3.2 Charakteristika použitých metod a organizace výzkumu ... 46

3.3 Způsob zpracování výsledků práce a vyhodnocení ... 47

4 VÝSLEDKY A DISKUSE ... 49

4.1 Volnočasová pohybová aktivita ... 49

4.2 Habituální pohybová aktivita ... 65

4.3 Celkový přehled organizované a neorganizované pohybové aktivity našeho souboru ... 70

4.4 Přehled nabízených sportovních kroužků ... 72

4.4.1 ZŠ Kaplického ... 72

4.4.2 ZŠ Vratislavice nad Nisou ... 72

4.4.3 ZŠ Dobiášova ... 73

4.4.4 ZŠ Liberecká ... 74

5 ZÁVĚR ... 75

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 78

7 PŘÍLOHY ... 81

(10)

9

Seznam obrázků

Obrázek 1: Klasifikace druhů pohybové aktivity (Sigmundovi, 2015) ... 20 Obrázek 2: Vývoj doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí a mládeže do roku 2000 (Sigmundovi, 2015) ... 30 Obrázek 3: Vývoj doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí a mládeže po roce 2000 (Sigmundovi, 2015) ... 30 Obrázek 4: Pyramida pohybové aktivity (Suchomel, 2006) ... 32 Obrázek 5: Pyramida pohybu (Gajdošová, Košťálová, 2006) ... 32 Obrázek 6: Hodnocení pohybové aktivity pro podporu zdraví podle denního počtu kroků (Sigmund, 2007) ... 33 Obrázek 7: Doporučená minimální roční hodinová dotace tělesné výchovy jako povinného předmětu v denním povinném všeobecném vzdělávání (Evropská komise - Eurydice, 2013) ... 36 Obrázek 8: Pedometr s popisem ovládacích prvků (Sigmundovi, 2011) ... 40

(11)

10

Seznam tabulek

Tabulka 1: Rozdílná pojetí pohybové aktivity (Měkota, Cuberek, 2007) ... 18

Tabulka 2: Rozdělení dotazovaných žáků ... 46

Tabulka 3: Přehled dotazovaných dětí s neorganizovanou pohybovou aktivitou podle F.I.T.T. charakteristiky ... 70

Tabulka 4: Přehled dotazovaných dětí s organizovanou pohybovou podle F.I.T.T. charakteristiky ... 71

Tabulka 5: Nabídka sportovních kroužků na ZŠ Kaplického ... 72

Tabulka 6: Nabídka sportovních kroužků na ZŠ Vratislavice ... 73

Tabulka 7: Nabídka sportovních kroužků na ZŠ Dobiášova ... 73

Tabulka 8: Nabídka sportovních kroužků na ZŠ Liberecká ... 74

(12)

11

Seznam grafů

Graf 1: Pravidelné provozování sportu (organizovaně/neorganizovaně) ... 49

Graf 2: Frekvence pohybové aktivity ... 50

Graf 3: Sportovní kroužky, oddíly ... 51

Graf 4: Přivedení ke sportu ... 52

Graf 5: Rodiče a sport ... 53

Graf 6: Sportování s rodiči ... 54

Graf 7: Nejvíce pohybu v týdnu ... 55

Graf 8: Volný čas ... 56

Graf 9: Čas strávený sledováním televize ... 57

Graf 10: Čas strávený hraním počítačových nebo video her ... 58

Graf 11: Čas strávený používáním internetu ... 59

Graf 12: Důvod nesportování ... 59

Graf 13: Osvojené pohybové aktivity ... 60

Graf 14: Podpora k pohybové aktivitě dospělou osobou ... 61

Graf 15: Intenzita pohybové aktivity ... 62

Graf 16: Pohybová aktivita 30 minut ... 63

Graf 17: Pohybová aktivita během víkendu ... 64

Graf 18: Cesta do školy ... 65

Graf 19: Pěšky do školy ... 66

Graf 20: Pěšky ze školy ... 67

Graf 21: Chůze v kuse 10 minut ... 68

Graf 22: Domácí práce ... 69

(13)

12

Seznam použitých zkratek

RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

ZŠ Základní škola

(14)

13

Úvod

Diplomová práce se zabývá úrovní pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku. Téma práce jsem si vybrala kvůli mému blízkému vztahu ke sportu. Sport a pohyb je již odmalička mým největším koníčkem. Pozitivní vztah ke sportu a radost z pohybu bych chtěla, jako budoucí učitelka, předat i svým žákům.

Pohybová aktivita je pro nás velmi důležitá a měla by být nezbytnou součástí našeho života, jelikož podporuje zdraví tělesné i psychické a také je prevencí vzniku nejrůznějších onemocnění. Problematika pohybové aktivity a vliv moderních technologií je v současnosti velmi diskutovaným tématem. Současné generace dětí mají převážně nedostatek pohybu a většina z nich dává přednost pasivnímu trávení volného času. Mým názorem je, že děti je důležité vést a motivovat k pohybu už od nejútlejšího věku. V tomto ohledu mají největší vliv rodiče, kteří by měli vést děti ke sportu jako koníčku a podporovat je v něm. Poté má velký vliv také učitel, který by měl připravovat zábavné a efektivní hodiny tělesné výchovy. Pokud si v dětství vybudujeme kladný vztah k pohybu, stane se pro nás potřebou i radostí.

Hlavním cílem diplomové práce je zjistit úroveň pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku na vybraných základních školách v Libereckém kraji pomocí dotazníkového šetření. Diplomová práce se zaměřuje na pohybovou aktivitu jak ve volném čase, tak i habituální. Práce je rozdělena na několik částí.

V první části se zabýváme syntézou poznatků ohledně pohybové aktivity a jejího významu, mladšího školního věku a jeho vývojových zvláštností, doporučení pohybové aktivity pro tento věk a v neposlední řadě monitorováním pohybové aktivity. V další části popisujeme metodu našeho výzkumu, kterou je dotazníkové šetření. Prostřednictvím dotazníku, který vyplňovali žáci 5. tříd na základních školách, zjišťujeme, jestli se děti věnují sportu a jakému, jaký vliv mají na pohybovou aktivitu jejich rodiče či kamarádi a zmíněná moderní technologie.

Další část vyhodnocuje dotazníkového šetření. Tato data by měla sloužit k vytvoření představy o současné úrovni pohybové aktivity dětí na 1. stupni

(15)

14

základní školy. Na závěr se také zabýváme aktuální nabídkou sportovních kroužků dotazovaných škol, jelikož má také významný vliv na zapojení dětí do pravidelné pohybové aktivity.

Prostřednictvím naší diplomové práce bychom chtěli přispět ke zvýšení povědomí o této problematice a také apelovat na rodiče, aby své děti co nejvíce podporovali k pohybové aktivitě.

(16)

15

1 SYNTÉZA POZNATKŮ

1.1 Pojem pohybová aktivita a jeho vymezení

S pojmem pohybová aktivita se setkáváme ve velkém množství literatury.

Tento pojem je spojován se zdravím, životním stylem, civilizačními chorobami, ale i v pedagogicky zaměřených materiálech zabývajících se výchovou a vzděláváním dětí a mládeže. Pravidelná pohybová aktivita je totiž v dětství a dospívání nezbytná pro zdravý vývoj kostí a jejich pevnost, funkčnost svalového aparátu, také pomáhá udržovat optimální tělesnou hmotnost. Dětství a dospívání jsou klíčovými obdobími, kdy se zároveň s biologickým a psychomotorickým vývojem utvářejí a formují vztahy a postoje dětí a mládeže k pohybové aktivitě.

Dostatečná motivace a pozitivní prožívání pohybové aktivity jsou důležitými faktory pro její dobrovolnou, pravidelnou a také dlouhodobou realizaci i v dospělosti a pro upevnění v životním stylu. Pravidelná pohybová aktivita má spolu s přiměřeným energetickým příjmem preventivní i léčebný vliv v celém populačním spektru (Bunc 2006, s. 9-14).

K poznání vlastních pohybových možností, zájmů a následnému celoživotnímu provozování zdravotně prospěšné pohybové aktivity směrují obecné cíle školní tělesné výchovy. Cílem je tedy utvářet pozitivní vztah žáků k pravidelné realizaci pohybové aktivity prostřednictvím nejrůznějších organizačních a didaktických forem a prostředků uplatňovaných na všestranně rozvíjejícím pohybovém obsahu. Žáci by měli být schopni ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života (RVP ZV 2017).

Pohybová aktivita je velmi často definována jako tělesný pohyb zprostředkovaný kosterním svalstvem, jehož výsledkem je energetický výdej.

Pokud energetický příjem převyšuje nad výdejem, jedná se o tzv. hypokinézu,

(17)

16

nedostatek pohybové aktivity. Hypokinézou trpí podstatná část populace, zejména v dospělém, ale i v dětském věku (Suchomel 2006, s. 245)

Sigmundovi (2011, s. 6) charakterizují pohybovou aktivitu z hlediska energetického výdeje jako jakýkoli tělesný pohyb zabezpečovaný kosterním svalstvem vedoucí ke zvýšení energetického výdeje nad úroveň klidového metabolismu jedince. Pohybová aktivita tvoř í 15 až 40 % z celkového energetického výdeje jedince. Obecně je však pohybová aktivita chápána šířeji jako komplexní mnohorozměrné chování, které může být kvalifikováno a charakterizováno termíny: frekvence, intenzita, typ a trvání.

Měkota a Cuberek (2007, s. 38) pohybovou aktivitu vymezují jako sumu činností, které realizuje kosterní svalový systém, jsou podmíněny energetickým výdejem a součinností všech fyziologických funkcí. V anglické lékařské literatuře je pojem physical activity (fyzická či pohybová činnost) definován jako každý tělesný pohyb produkovaný kosterními svaly, který má za následek kalorický výdej.

Hoffman & Harris (2000, s. 83-85) vytyčili čtyři charakteristické rysy, jimiž se liší lidská tělesná (pohybová) aktivity od zvířecí:

 Pohybová aktivita člověka je podložena inteligencí. Člověk jako tvor s velkým mozkem a vysokou inteligencí dokáže své pohybové projevy propojovat se sofistikovaným plánem a mentální imaginací, je schopen vytvářet a realizovat aktivity velmi složité.

 Lidská pohybová aktivita je podložena eticky a esteticky. Lidé jsou bytostí spirituální, disponují unikátním morálním a estetickým cítěním a mohou je projevit pohybem. Pouze člověk dokáže svým pohybovým projevem vyjádřit radost, údiv, hrůzu a jiné hluboké komplexní city.

 Pohybová aktivita člověka je mimořádně flexibilní a adaptabilní.

Anatomie lidského těla umožňuje unikátní kombinace a přizpůsobování pohybů. Vzpřímená postava a bipedální chůze umožnily uvolnit horní končetiny pro manipulace.

(18)

17

 Člověk je způsobilý zvyšovat a zdokonalovat svoji hybnost i výkonnost prostřednictvím plánovité praxe – cvičením a tréninkem. Inteligence člověku umožňuje využívat pohybovou aktivitu při vědomém a ověřitelném posilování zdraví, rozšiřování rejstříku dovedností, zvyšování výkonností i jako prostředku fyzické rehabilitace.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy definuje pohybovou aktivitu jako veškerou fyzickou aktivitu, která se od sportu liší v tom, že při pohybové aktivitě není nutné dosahovat maximálních výsledků a podmínky k jejímu výkonu nemusejí být přesně vymezené, kontrolované a organizované. Dalo by se říci, že pohybová aktivita zahrnuje všechny tělesné činnosti člověka. Jedná se tedy o mnohem širší pojem než sport. Patří sem rovněž pohybové aktivity pracovní, lokomoční, aktivity běžných životních úkonů, tělesné aktivity ve volném čase, kam řadíme rovněž sport, cvičení, turistiku a tanec (MŠMT, 2002).

Pohybová aktivita definována jako jakýkoli tělesný pohyb spojený se svalovou kontrakcí, která zvyšuje výdaj energie nad klidovou úroveň. Tato obecná definice zahrnuje všechny souvislosti tělesné aktivity, tj. pohybovou aktivitu ve volném čase (včetně většiny sportovních činností a tance), pohybovou aktivitu související se zaměstnáním, pohybovou aktivitu doma nebo v blízkosti domova a pohybovou aktivitu spojenou s dopravou (MŠMT: Pokyny EU pro pohybovou aktivitu 2008).

Za cílevědomou pohybovou aktivitu je označovaná organizovaná pohybová aktivita, které je prováděná pod vedením učitele a trenéra. Do těchto aktivit spadají: zájmové kroužky zaměřené na pohybovou činnost, letní a zimní tábory, kurzy, soustředění a jednotky tělesné výchovy (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Pohybová aktivita je velmi rozsáhlé a členité téma. V literatuře, jak jsme se přesvědčili, nalezneme mnoho definic. Pojem pohybová aktivita je pojímán široce a jednotlivými autory různě. V tabulce 1 máme popsaná tři různá pojetí pohybové aktivity.

(19)

18

Tabulka 1: Rozdílná pojetí pohybové aktivity (Měkota, Cuberek, 2007)

1.1.1 Dělení pohybových aktivit

V této kapitole se budeme zabývat různými druhy pohybových aktivit (Obrázek 1). Můžeme ji dělit podle několika parametrů. Například z pohledu životního stylu můžeme dělit pohybovou aktivitu na aktivitu vykonávanou v zaměstnání (u dětí ve škole), v domácnosti, ve volném čase a sportu. Pohybová aktivita je také součástí přesunů z místa na místo.

Dále se můžeme setkat s přívlastky pohybové aktivity, jako je habituální, organizovaná, neorganizovaná a týdenní. Jejich definicí se zabývali Sigmundovi (2011, s. 6-7).

Habituální (obvyklou) pohybovou aktivitu chápeme jako běžně a opakovaně prováděnou organizovanou i neorganizovanou pohybovou aktivitu ve volném čase i zaměstnání (škole). Člověk ji realizuje pro uspokojení základních

Určení

Singulární pohybová činnost

Pluralitní pohybová činnost Pohybová aktivita

Pohybový akt parciální globální (aktivnost)

Vymezení

sled pohybů nutných pro realizaci

pohybového úkonu

množina pohybových aktů zaměřených na dosažení cíle

souhrn všech pohybových aktů

a aktivit za určité období

Příklad přeskok;

běh na 10 m

tenisová hra;

běh zvlněným terénem (5 km)

veškerá pohybová činnost žáka během dne, týdne, měsíce, … Trvání časově omezené

(sekundy)

delší (minuty, hodiny)

dlouhé (dny, týdny, měsíce)

Zaměření na splnění konkrétního úkolu (přeskočit překážku)

na splnění obecnějšího cíle např.

sehrát tenisové utkání

zlepšení či uchování zdravotního stavu, práceschopnosti…

Sledované znaky

obecné, převážně kvalitativní znaky rozrůzněnost soustavnost (rytmus, plynulost…) objem a intenzita

Hlavní techniky registrace

a objektivizace

pozorování, biomechanické záznamy

a rozbory aj.

chronometráže, herní záznamy, sporttestery aj.

pedometry, akcelerometry,

sporttestery, časové snímky, dotazníky, interview aj.

(20)

19

životních potřeb, zahrnují pohybovou činnost nepracovní a nesportovní. Zahrnuje také lokomoci, manipulaci, hru, sport, sebeobslužnou a další běžnou životní motoriku. Jde tedy o přirozenou součást našich denních povinností jako např.

cestu do zaměstnání, nákupy, práce v domácnosti apod.

Organizovaná pohybová aktivita je uspořádaná, záměrná a je prováděna pravidelně pod vedením příslušného organizátora (nejčastěji jím bývají trenéři, učitelé, cvičitelé, vychovatelé), který zařazuje pohybové aktivity podporující zdravý vývoj dítěte a celkově podporující jeho zdraví. Zároveň pečlivě dohlíží na kvalitu, vhodnost, přiměřenost aktivit ale v neposlední řadě také bezpečnost svěřence. Základem jsou většinou vyučovací jednotky tělesné výchovy, tréninkové a další cvičební jednotky s pohybovým obsahem.

Neorganizovaná pohybová aktivita je většinou spontánní aktivita, ovlivněná vlastními potřebami a zájmy. Jedná se o aktivitu prováděnou ve volném čase bez pedagogického vedení. Neorganizovanou pohybovou aktivitu může dítě vykonávat samostatně, nebo v součinnosti s vrstevníky a kamarády. Typicky jsou tyto aktivity zastoupeny běháním a hraním venku s kamarády či psem, také jízdou na kole.

Týdenní pohybová aktivita je souhrn organizovaných i neorganizovaných pohybových aktivit, realizovaných v průběhu sedmi po sobě následujících dnů, s možností srovnávání pracovních a víkendových dnů.

Dále také nalezneme dělení pohybové aktivity z hlediska fyzické zátěže na rekreační a závodní. Rekreační pohybová aktivita vede především ke komplexnímu rozvoji osobnosti. Je prostředkem aktivního odpočinku. Její cílem je regenerace organismu, relaxace a zvýšení fyzické i duševní kondice. Slouží nám také k příjemnému a účelnému prožití volného času. Označení sportovní (závodní) pohybová aktivita je důležitá pro člověka a jeho seberealizaci.

Zahrnuje pohybové akty a dílčí aktivity všech sportů a sportovních her.

Typickými znaky sportovní aktivity jsou zaměření na výkon a soutěžení, systematičnost, plánovitost tréninku a vytyčení konkrétních cílů (Sigmundovi 2011, s. 7).

(21)

20

Obrázek 1: Klasifikace druhů pohybové aktivity (Sigmundovi, 2015)

1.1.2 Pohybová aktivita a její význam

V další kapitole se budeme zabývat významem pohybové aktivity a jejím vlivem na zdraví člověka. Správně prováděná pravidelná pohybová aktivita má také pozitivní vliv na organismus člověka jak po stránce fyzické, tak psychické.

Zlepšuje celkový zdravotní stav, podporuje činnosti vnitřních orgánů a také zvyšuje činnost organismu. Zvyšuje pracovní kapacitu, usnadňuje zvládání stresu a pocitů únavy. Pravidelná pohybová aktivita má celkově pozitivní vliv na psychický stav.

Po mnoho tisíc generací se lidský organismus vyvíjel za podmínek náročných na pohybovou aktivitu a jim se i přizpůsobil. Aby si člověk obstaral dostatek potravy, a tím i příjem energie, musel několik hodin denně strávit pohybovou činností jako sběrač a lovec. Tomuto způsobu života jsou stále přizpůsobeny všechny životní funkce. Geneticky zakódovaná fyziologická výbava je stejná jako před padesáti tisíci lety. Během posledních sto let však došlo vlivem urbanizace a technizace k výraznému snížení objemu i intenzity přirozené

(22)

21

pohybové aktivity. Velká většina dospělých, ale i dětí v současných podmínkách žije sedavým způsobem života. Nedostatek pohybové aktivity vede ke zdravotním poruchám nazývaným „civilizační nemoci“. Jsou to hromadná neinfekční onemocnění, jimiž dnes trpí značná část populace (např. obezita, srdeční choroba, diabetes 2. typu). Řešení civilizačního problému je úpravou životosprávy a zařazením cvičení do denního programu. Zde docházíme k prvořadému významu pohybové aktivity, což je především primární i sekundární zdravotní prevence (Měkota, Cuberek 2007, s. 39).

Primární prevence zahrnuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít výskytu nových onemocnění. Primární prevenci dělíme na specifickou a nespecifickou. Specifická primární prevence je zaměřená proti výskytu rizikových faktorů a na zvýšení účinku ochranných faktorů. Primární prevence nespecifická znamená veškeré aktivity vedoucí ke zdravému živému stylu, a tím posilování a rozvíjení zdraví. Důležitou roli také hraje sekundární prevence, která vede k zabránění progrese nebo k vyléčení asymptomatického nebo časného stádia nemoci. Je však už z části záležitostí lékařů (Šeflová 2014, s. 19).

Šeflová (2014, s. 13-14) se zabývá stručným popisem biologických účinků pravidelné pohybové aktivity.

 Kostní tkáň

Pravidelná pohybová aktivita u dětí má velký význam pro hustotu a množství kostní hmoty. Mechanické zatěžování stimuluje obnovu kostní tkáně a snižuje její úbytek. Hustota kostní tkáně je v určitých částech těla vyšší u pravidelně sportujících než neaktivních osob. Pravidelná pohybová aktivita slouží jako prevence osteoporózy (ubývání množství kostní hmoty). Dále má pohyb vliv na remodelaci pojivé tkáně a zesilují šlachy a vazy.

 Svalová tkáň a tělesné složení

Pravidelná pohybová aktivita pomáhá udržet optimální energetickou bilanci a mění se tělesné složení ve smyslu poklesu množství tuku a zvýšení tukuprosté hmoty. Při zatížení svalu se zvyšuje kapacita

(23)

22

jednotlivých zdrojů energie a aktivita enzymů příslušného metabolismu, množství kontraktilních bílkovin, stoupá obsah iontů draslíku.

 Kardiovaskulární systém

Vlivem pravidelné pohybové aktivity se zlepšuje ekonomika práce srdce, snižují se nároky myokardu na kyslík a dochází ke zvýšené výkonnosti srdečního svalu. Pravidelným pohybem se celkově zlepšuje činnost a efektivita práce kardiovaskulárního systému.

 Dýchací systém

Při pravidelné pohybové aktivitě dochází k ekonomizaci dýchání. Zvyšuje se zužitkování kyslíku ve tkáních.

 Neuroendokrinní systém

Pravidelné a dlouhodobé cvičení zvyšuje aktivitu autonomní nervové soustavy. Dochází ke zvýšené pohybové koordinaci charakterizované ekonomikou neuronové aktivace.

Pravidelná pohybová aktivita nepřináší pouze zdravotní zisky, ale je také přínosem vnitřních prožitků. Jak jsme se už zmínili, pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na psychiku. Snižuje stres, zlepšuje adaptaci na stres a pracovní zatížení. Také zvyšuje sebedůvěru, přináší pocity libosti jako důsledek vyplavování endorfinů, které snižují bolest a zlepšují náladu. Dále také přináší pocity uspokojení z pohybu a radosti z vítězství v soutěži apod. Ovlivňuje postoje člověka k vlastnímu zdraví a pozitivně ovlivňuje životní návyky a výživu.

Další význam pohybové aktivity spočívá v poskytování příležitosti navazování a udržování sociálních kontaktů a přátelských vztahů, přispívá tedy k sdružování kolektivu, a má tedy širší sociálně-kulturní rozměr. Tato veškerá pozitiva přináší jen pohybová aktivita adekvátní věku a zdravotním stavu aktéra.

Nepřiměřený objem a intenzita aktivity může mít negativní následky, jako je chronická únava, celkové oslabení organismu, pocity vyčerpání a ztráta motivace k další činnosti (Měkota a Cuberek, 2007, s. 40).

(24)

23 1.1.3 Význam pohybu během ontogeneze

V této kapitole se budeme zabývat vývojem jedince, a jak pohyb působí na vývoj a vývoj na pohyb. Pravidelná pohybová aktivita má i věkově specifický význam.

Stejskal (2012, s. 24 - 27) uvádí, jak ovlivňuje pohyb jednotlivá období vývoje jedince. Už v kojeneckém věku (od 28. dne do konce prvního roku života) pohyb (odpověď motoriky na zevní impulzy) ovlivňuje zrání CNS a pohybového systému, růst kostí, svalů, šlach a vaziva a rozvíjení většiny ostatních funkcí.

V batolecím věku (1 až 3 roky), dochází k propojení fyzického a psychického zrání, vytváří se řada nových pohybových projevů (chůze, běh, jízda na tříkolce atd.), které zvládá díky zlepšující se pohybové koordinaci a schopností udržovat rovnováhu. Chůzí počínaje a během konče. Intenzivní rozvoj zasahuje hlavně motorika, myšlení a řeč. Dominuje hra, při které se bohatě a rychle střídají rychlostně vytrvalostní, silové a obratnostní činnosti. Při spontánní pohybové aktivitě dítě tvořivě vybírá a spojuje pohybové činnosti a tím ovlivňuje celý proces růstu a harmonického vývoje. Batole používá pohybu k realizaci myšlenkových pochodů.

V předškolním věku (3 – 6 let) se nejvýrazněji vyvíjí nervový systém (počátky abstraktního myšlení a z něho plynoucí možnosti volby pohybových činností) a pohybový systém. Velká pružnost vaziva a neukončená osifikace umožňuje pohyb přesahující kapacitu kloubů (kloubní hypermobilita). Většinu času tráví dítě v pohybu, který se stává základní potřebou jeho zdravého a harmonického vývoje před šestým rokem života. Pohyb jednak stimuluje růst a vývoj dítěte, jednak slouží už jako prevence pozdějších patologických stavů.

Nedostatek pohybu nebo nesprávný pohyb se může projevit na negativních změnách pohybového a oběhového systému, nebo na prodloužení reakční doby při převodu podnětu ke svalové tkáni (Stejskal 2012, s. 25)

(25)

24

Ve školním věku je správné poskytnout dítěti na základě zhodnocení jeho schopností, možností a limitů adekvátní pohybovou aktivitu. U pohybově nadaných jedinců, kteří se zapojují do sportovního tréninku, by se měly rozvíjet všechny jejich pohybové vlastnosti. Pohybově průměrné děti s průměrnými motorickými schopnostmi by se měli věnovat adekvátnímu pohybu nejen ve školní tělesné výchově. Základní denní potřebou dítěte do puberty je jedna hodina denně buď intenzivního cvičení, nebo spontánní aktivity rozvíjející zejména všechny pohybové schopnosti. Děti oslabené některým chronickým interním onemocněním (diabetes mellitus 1. typu, chronické zánětlivé onemocnění ledvin, atd.) se musí většinou podrobit určitým, často jen dočasným omezením pohybové aktivity. Je však pro ně nezbytné, aby získaly určitou míru pohybových návyků a aby na základě doporučení dětského nebo tělovýchovného lékaře byly zařazeny do zdravotní školní výchovy. Zvláštní skupinu vyžadující speciální přístup tvoří sice zdravé, ale neobratné děti, které mají většinou nadváhu nebo obezitu, mají horší známky ze školní tělesné výchovy a vůči pohybu často cítí spíše odpor.

Takové děti potřebují ze strany pedagogů nebo rodičů především povzbuzení a motivaci. V žádném případě by neměly být osvobozovány od tělesné výchovy (Stejskal 2012, s. 25-26).

Rozhodující období pro pohyb je tedy věk 1-3 a 6-8 let, kdy návyky z těchto období významně ovlivňují jednání i chování jedince v dospělosti. Pokud si dítě v tomto období vypěstuje pozitivní vztah k pohybu, nebude mít problém s pravidelnou pohybovou aktivitou ani v dospělosti.

V dorostovém věku vyhledávají adolescenti pohyb pro vlastní seberealizaci, uplatnění a zvýšení tělesné zdatnosti. V tomto období se projevuje zájem o závodní sportovní činnosti. U aktivních adolescentů je nižší procento tělesného tuku, vyšší kvalita svalové hmoty.

Ve věku dospělosti ubývá u velké části populace příležitosti i chuti k pravidelné pohybové aktivitě. V každém případě se však budou lišit motivační faktory a výběr sportovních odvětví (Stejskal 2012, s. 27).

(26)

25

1.2 Mladší školní věk

Toto období je vymezeno vstupem do školy (6. – 7. rok) až do začátku tělesného a psychického dospívání, tj. asi do 11 – 12 let. Vývoj u dětí mladšího školního věku probíhá nepřetržitě a kvalitativně. Jedná se zejména o zdokonalování všech schopností, dovedností a poznatků o světě, ve kterém školák žije, o rozvoj poznatků, které získá o sobě samotném, upevňuje se hierarchie hodnot. V tomto období je velmi důležité vytváření postojů žáka.

1.2.1 Tělesný vývoj

Mladší školní věk (6 – 11 let) je možné označit za období relativního růstového klidu, stále však dochází k vyzrávání ostatních systémových struktur a zdokonalování koordinace pohybových aktivit. Jak uvádí Vilímová (2002, s. 38), v tomto období začíná vývoj sekundárních pohlavních znaků. Tempo tělesného vývoje se začíná zpomalovat růstem těla do výšky a zintenzivní se růst objemu těla. Dívky mají růst o něco rychlejší než chlapci.

Kosti a kloubní spojení jsou velmi měkké a pružné. Slabě vyvinuté je zádové svalstvo. Celkově je období školního věku charakterizováno neustálým vývojem kostí a jejich osifikací, dokončením vývoje chrupavek a pasivního, tedy skeletálního i aktivního svalového aparátu.

V období mladšího školního věku dítě roste o 4–5 cm ročně, zvyšuje se podíl svalstva a tím roste i svalová síla. Dítě zahajuje školní docházku, pohybová aktivita se tak snižuje při dlouhotrvajícím sezení ve škole i doma u televize i počítače. Proto bývá toto období často počátkem vzniku obezity a funkčních poruch páteře, vadného držení těla (např. skoliózy (Pastucha 2011, s. 29).

Kvůli nedostatečně vyvinutému dýchacímu svalstvu je jejich dýchání málo hluboké. Zvýšením frekvence dýchání kryjí větší spotřebu kyslíku organizmu.

V tomto období mají děti relativně větší objem srdce než dospělý, což působí

(27)

26

kladně na krevní oběh. Dokážou se po fyzickém nebo psychickém zatížení dostat velmi rychle na normální hodnoty srdeční frekvence (Vilímová 2002, s. 38).

1.2.2 Motorický vývoj

K motorickému rozvoji kladně napomáhá biologická a psychická vyrovnanost dětí v mladším školním věku. U dětí v tomto věku se často objevuje spontánní pohybová aktivita. Jejich radost z pohybu, soutěživost, emoční prožívání, soustředěnost, přirozený rozvoj kondičních a koordinačních schopností, sociální faktory a spousta dalších jsou příčinou nejvhodnějších podmínek pro motorický růst (Bursová 2001, s. 59).

U nově naučených pohybů se objevuje určitá neobratnost, která v průběhu vývoje vymizí. Děti se stávají obratnými, jsou schopné hrát hry, které vyžadují sílu i obratnost. Jejich lokomoční pohyby se neustále zdokonalují. Novým pohybovým schopnostem a dovednostem se děti učí rychle, proto je toto období vhodné pro nácvik jednotlivých sportů, jízdě na kole či plavání. Pokud nedochází k jejich opakování, jsou velmi rychle zapomenuty (Gajdošová, Košťálová, 2006, s. 10).

Toto období bývá také typické, že při provádění pohybové aktivity děti provedou spoustu pohybů navíc. Dětská motorika oproti motorice dospělého postrádá úspornost pohybu.

1.2.3 Psychický vývoj

Vstup do školy je pro děti velice klíčovým obdobím. Přibývá novým vědomostem, zkušenostem a zlepšují se veškeré psychické činnosti. Děti si zvykají na přechod od hry k vážné činnosti, nová pravidla a sociální normy.

V životě se objevuje nová autorita učitele, která může zastínit rodiče.

(28)

27

Dochází k rozvoji a zdokonalení paměti, vnímání, představivosti, myšlení a řeči. Na začátku období je jen malá schopnost chápat abstraktní pojmy, děti se spíše soustředí na konkrétní jevy. Abstraktní myšlení se rozvíjí postupně na základě získávání zkušeností. V období mladšího školního věku se pozvolna rozvíjí schopnost koncentrace. Dítě se dokáže plně koncentrovat po dobu 4 – 5 minut. Školní věk je také definován jako fáze snaživosti, dítě usiluje o dobrý výkon a jeho prostřednictvím o své uplatnění a prosazení. Prohlubuje se tak socializace do nových skupin. Rozvíjí se intelekt, tj. otevřenost zkušenosti, ale i vztah k práci, povinnostem, tj. svědomitost. Dítě postupně přebírá větší odpovědnost za svoji práci. Vztah k sobě je definován na základě hodnocení, které vyplývá z výkonu, ale i mírou pozitivní akceptace jinými lidmi, která přispívá k sebepotvrzení. Významným faktorem rozvoje osobnosti je školní zkušenost, která může její další vývoj zásadně ovlivnit, zejména v oblasti sebehodnocení a s tím související svědomitosti (Vágnerová 2010, s. 238).

1.2.4 Pohybová aktivita v období mladšího školního věku

Toto období je charakteristické rozporem mezi intenzivní potřebou pohybu a jeho výrazným omezením při zahájení školní docházky, což klade vysoké nároky na rodinu, která by měla zajistit dítěti dostatečné množství mimoškolní pohybové aktivity. Podpora sportovní činností dětí ze strany rodičů je velmi důležitá, protože zajišťují dostupnost sportovních zařízení či programů pohybové aktivity pro děti. Je především na rodičích a jejich vlastním příkladu, jak najít a ukázat dětem cestu k pohybové aktivitě a vytvořit k ní pozitivní vztah. Je nutné, aby rodiče své děti povzbuzovali v pohybových aktivitách, vyzkoušeli s nimi několik sportů, aby zjistili jejich zájem o některý z nich. Také je důležité dítě dostatečně chválit. Před vlastními výsledky preferovat snahu a úsilí zlepšovat se (Pastucha 2011, s. 46).

Pastucha (2011, s. 47) uvádí, že mezi nejoblíbenější sporty českých chlapců patří především fotbal, lyžování, bruslení, plavání a cyklistika. Velmi oblíbenou pohybovou aktivitou dívek je také tanec. Dítě by mělo trávit aktivním pohybem

(29)

28

stejný čas, jako tráví ve škole, ideálně 5 hodin denně. Nedostatečný podíl hodin tělesné výchovy ve školách a neúčast dětí na další pravidelné pohybové aktivitě prohlubuje energetickou dysbalanci a více prohlubuje rozdíl v celkovém energetickém příjmu a výdeji, což je krizovým obdobím pro rozvoj dětské obezity (7. rok).

Pohyb pro děti v tomto období je velmi důležitý, jelikož podporuje tělesnou zdatnost a rozvíjí všestrannou pohyblivost a ohebnost. Myšlení v tomto věku zraje velmi rychle, proto se pohyb má skládat zejména z her, které se ovšem více zaměřují na rozvoj koordinace pohybů a spolupráce v kolektivu (skupinové hry).

Tělesná výchova ve škole je příležitostí připravit děti na zdravý životní styl, který se zaměřuje na jejich celkový tělesný a duševní rozvoj a vede děti k takovým významným společenským hodnotám, jako je disciplinovanost, solidarita, týmový duch, tolerance a fair play. Umožňuje rozvíjení pohybových dovedností potřebných k provozování pohybových aktivit. Ovládnutí pohybových základů usnadňuje průběžné osvojování dalších pohybových dovedností. Dává žákům možnosti dosáhnout úspěšně vyšších výkonnostních úrovní a zvyšuje pravděpodobnost vytvoření návyků pravidelné účasti na pohybových aktivitách.

1.2.5 Doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí mladšího školního věku Pro dětský věk je obtížné stanovit optimální úroveň pohybové aktivity, protože není přesně dána odpovídající úroveň ani typ pohybové aktivity, které by vedly k optimálnímu zdravotnímu stavu. Při výběru pohybové aktivity musíme brát na vědomí individuální zvláštnosti. Základní problém představuje určení tzv.

pásma účinných intenzit zatížení.

(30)

29

Doporučení k realizaci pohybové aktivity pro podporu zdraví vycházejí ze 4 základních principů:

 Provádění jakékoliv pohybové aktivity je přínosnější než neprovádění žádné pohybové aktivity.

 Zdravotní přínosy z provádění pohybové aktivity značně převažují nad jejími zdravotními riziky.

 Mnohé zdravotní přínosy z pohybové aktivity jsou do značné míry nezávislé na věku, pohlaví, rasové a národnostní příslušnosti jedinců (Sigmundovi 2011, s. 41).

Při zdravotně orientovaném doporučení k provádění pohybové aktivity se budeme zabývat pohybovou aktivitou střední a vysoké intenzity. Pohybová aktivita vysoké intenzity se projevuje rychlejším dýcháním, pocením a zvýšením srdeční frekvence. Jde tedy spíše o tělesně náročnější pohybové aktivity.

Příkladem je běh, aerobik, rychlá jízda na kole. Pohybová aktivita se střední intenzitou se projevuje o něco rychlejším dýcháním než v klidu, zrychlením srdeční frekvence a je vnímán pocit zahřátí organismu. Jedná se tedy o aktivity se střední námahou, mezi které patří rychlá chůze, jogging, práce v domácnosti či na zahradě.

Sigmundovi (2015, s. 27-30) se zabývají doporučením pro pohybovou aktivitu a její úroveň dětí školního věku, které se opírá o F.I.T.T. charakteristiku.

F – frekvence cvičebních lekcí, I – intenzita cvičebních lekce, T – trvání cvičební lekce, T – typ cvičení. Tato doporučení prošla v posledních letech značným vývojem (viz obrázek 2 a 3). Nejprve byla velmi podobná doporučením pro dospělé jedince, později začali odborníci respektovat rozdíly mezi dětmi a dospělými. Výrazný posun v doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí a mládeže byl v roce 1998, kdy byla doporučena denní doba provádění pohybové aktivity střední až vysoké intenzity 30 minut, v ideálním případě 60 minut. Do cvičení byly navíc zahrnuty aktivity pro posílení svalů, kloubů a rozvoj flexibility. Po roce 2000 (obrázek 3) nastalo zvýšení doby realizace pohybové aktivity z 30 na 60 minut denně, jelikož původní doba prováděné aktivity u většiny adolescentů

(31)

30

nepostačila k omezení nárůstu nadváhy a obezity. Nejnovější návrh doporučení pohybové aktivity pro školní děti ve věku 6–11 let je 90 minut denně středně až vysoce intenzivní aktivity denně. Je však efektivnější pohybovou aktivitu rozložit do kratších, alespoň desetiminutových úseků s cílem souhrnné realizace 90 minut za den.

Obrázek 2: Vývoj doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí a mládeže do roku 2000 (Sigmundovi, 2015)

Obrázek 3: Vývoj doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí a mládeže po roce 2000 (Sigmundovi, 2015)

(32)

31

Pro děti školního věku jsou doporučovány pohybové činnosti, které obsahuje tzv. pyramida pohybové aktivity uvedená na obrázku 4 (Suchomel 2006, s. 257) a na obrázku 5 (Gajdošová, Košťálová 2006, s. 13). Pyramida pohybové aktivity se skládá z pohybových skupin, které jsou rozděleny do pater. Ke každé skupině je napsán počet, kolikrát by se minimálně měly pohybové aktivity provádět za týden. Děti by se měly naučit a následně provádět pohybové aktivity z každé úrovně pyramidy.

V prvním patře, neboli základně pyramidy, jsou činnosti prováděné jako součást každodenního života. Jsou to pohybové, sportovní i jiné činnosti, které by se měli provádět každý den. Jsou to např.: chůze, jízda na kole, hraní různých pohybových her, domácí práce apod. Druhé patro pyramidy zahrnuje aerobní činnosti (běh, cyklistiku, tanec, bruslení apod.) a aerobní sporty (basketbal, florbal, tenis, lední hokej apod.). Děti jsou v tomto věku velmi aktivní, rády učí a osvojují nové druhy pohybu hlavně díky zábavě, proto jsou vhodné týmové hry, Tyto aktivity by měly být zařazeny do týdenního režimu 3–5x. Dítě by si mělo osvojit pohybové dovednosti spojené s těmito aktivitami nejpozději do nástupu puberty. Děti by se do nich měly zapojovat podle dosažené úrovně pohybových zkušeností a své biologické zralosti. Třetí patro zahrnuje aktivity volného času a aktivity podporující obratnost a sílu. Ty by se v týdenním režimu měly objevit 2–

3x. Mezi cvičení podporující obratnost a sílu radíme např. gymnastiku, atletické disciplíny, strečink, jógu, balet, bojové umění. V závislosti na svém růstu a vývoji by děti měly provádět aktivity z obou skupin činností, ale v žádném případě by se neměly přetěžovat. Upřednostňovat by se měly rychlostně-obratnostní pohybové aktivity před aktivitami silového charakteru. Posilovací cvičení provádí děti pouze vlastní vahou těla. Do čtvrtého patra, vrcholu pyramidy, řadíme odpočinkové aktivity (sledování televize a videa, počítačové hry, učení, stravování, čtení apod.). Dlouhé posedávání vede k negativní energetické bilanci a hypokinezi, proto by se tyto činnosti měli snížit na minimum. Nepřetržité sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 90 minut denně.

Z pyramidy tedy můžeme vyvodit, že bychom měli děti podporovat především ke každodenní pohybové aktivitě.

(33)

32

Obrázek 4: Pyramida pohybové aktivity (Suchomel, 2006)

Obrázek 5: Pyramida pohybu (Gajdošová, Košťálová, 2006)

(34)

33

Jak uvádějí Sigmundovi (2011, s. 42), děti by se měly každý den účastnit neorganizované pohybové aktivity alespoň střední intenzity po dobu 90 minut, nebo by alespoň měly být zapojeny do organizované pohybové aktivity 3-4x týdně po dobu 90 minut. Upřednostňujeme všestranný pohybový rozvoj před jednostranným pohybovým zaměřením a rychlostně-obratnostní pohybové aktivity před aktivitami silového charakteru.

U dětí bychom měli podporovat pohybově aktivní (pěší a cyklistický) transport dětí do školy a ze školy, zájmových organizací a dalších volnočasových aktivit. Pro podporu zdraví je uváděno za optimální normu denního minima kroků vykonání 10000 kroků. Toto množství je však pro děti a mládež příliš nízké.

Sigmundovi (2007, s. 31) uvádějí, že Tudor-Lockeová zjišťuje, že jedinci s více než 9000 kroky za den mají častěji normální tělesnou hmotnost, zatímco 5000 a méně kroků za den úzce souvisí s obezitou.

Sigmundovi (2011, s. 113) uvádějí, že denní počet kroků u dětí v mladším školním věku by měl dosahovat 12000 kroků u děvčat a 14000 kroků u chlapců.

Hodnocení pohybové aktivity na základě denního počtu kroků můžeme vidět na Obrázku 6.

Obrázek 6: Hodnocení pohybové aktivity pro podporu zdraví podle denního počtu kroků (Sigmund, 2007)

(35)

34

1.3 Faktory ovlivňující pohybovou aktivitu dětí

Při rozhodování o trávení volného času jsme ovlivňováni řadou činitelů. V dětství jsou to především vnější faktory, jako například:

 rodina

 škola

 vrstevníci, spolužáci

Dále to mohou být vnitřní faktory, které hrají roli spíše v dospělosti:

 věk

 pohlaví

 psychická a fyzická kondice

 zdravotní stav

1.3.1 Rodinné prostředí

V úrovni realizované pohybové aktivity u dětí sehrává důležitou roli prostředí, ve kterém vyrůstají. Velký vliv na pohybovou aktivitu má dostatek bezpečného prostoru pro hraní, pohybově stimulující hračky. Děti z rodin, které bydlí v rodinném domě se zahradou, vykazují vyšší denní pohybovou aktivitu (reprezentovanou aktivním energetickým výdejem a počtem kroků), než děti ze sídlištních bytů (Sigmund 2007, s. 14).

Důležitá role rodinného prostředí se také projevuje ve zvyšování motivace dětí k účasti v pohybových aktivitách. Pohybová aktivita rodičů velmi ovlivňuje úroveň pohybové aktivity dětí. Rodiče svými postoji, zájmy a volnočasovými aktivitami mají velký vliv na vytvoření pozitivního vztahu k aktivnímu životnímu stylu. Rodiče jsou pro malé dítě vzorem, a proto má přirozenou potřebu je napodobovat. Jestliže rodiče dávají přednost pasivní činnosti před pohybem, můžeme předpokládat, že děti se budou chovat stejně. Rodina má tedy řídící, podněcující a koordinační funkci při vytváření odpovídajících časových a prostorových podmínek pro provozování pohybových činností dětí.

(36)

35

Rodiče ovlivňují výskyt rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění u dětí jak z hlediska významného působení dědičnosti, tak z hlediska působení zvyklostí životního stylu. Řada odborníků uvádí, že ještě silnější vztah k výskytu rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění než dědičnost, má životní styl rodiny. V něm je řada zvyklostí, které mohou v případě pozitivního směřování pomoci redukovat zdravotní rizika. Naopak nezdravý způsob rodinného života zahrnující nevhodnou výživu, pohybovou aktivitu a kouření silně podporuje rizikovou hladinu cholesterolu, vysoký krevní tlak a obezitu u dětí školního věku.

Rodiče by měli mít na paměti, že zvyklosti životního stylu se děti učí již v raném dětství (Suchomel, 2006, s. 246).

1.3.2 Školní prostředí

V Pokynech EU pro pohybovou aktivitu z roku 2008 se uvádí, že sociální prostředí škol a sportovních klubů jsou důležitá místa pro zvyšování pohybové aktivity související se zdravím dětí a mládeže. Tělesná výchova je ve školách povinný předmět, a tak škola může nabídnout zdravou a atraktivní tělesnou výchovu, která vzbudí zájem o pohybovou aktivitu. Tělesná výchova ve školách je účinná pro zvyšování úrovně pohybové aktivity a zlepšování tělesné zdatnosti.

Pro dosažení významných zdravotních změn je však nezbytná každodenní pohybová aktivita po dobu jedné hodiny organizované jako hra na školním hřišti nebo v hodinách tělesné výchovy (MŠMT: Pokyny EU pro pohybovou aktivitu 2008).

Časová dotace pro Tělesnou výchovu nesmí ze zdravotních a hygienických důvodů klesnout pod 2 hodiny týdně. Na 1. stupni se realizuje základní výuka plavání v celkovém rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin, kdy očekávané výstupy je možné splnit již v 1. období 1. stupně. O zařazení do ročníků rozhoduje ředitel školy. Škola má však k dispozici disponibilní časovou dotaci, která je vymezena pro 1. stupeň základního vzdělávání v rozsahu 16 hodin. Škola využívá disponibilní časovou dotaci k realizaci takových vzdělávacích obsahů, které podporují specifická nadání a zájmy žáků a pozitivně motivují žáky k učení.

Disponibilní časovou dotaci je také možné využít k posílení časové dotace TV

(37)

36

zpravidla ve dvou po sobě následujících ročnících 1. stupně, kde probíhá výuka plavání (RVP ZV 2017).

Co se týče celého rozsahu denního povinného všeobecného vzdělávání, v některých zemích se časová dotace pro tělesnou výchovu mění jen nepatrně, zatímco v jiných zemích jsou mezi jednotlivými ročníky značné rozdíly, jak můžeme vidět na Obrázku 7. V některých evropských zemích je časová dotace pro tělesnou výchovu buď relativně vysoká, například ve Francii, Maďarsku, Lucembursku a Slovinsku nebo relativně nízká, například v Irsku a v Lotyšsku. V zemích s významnými rozdíly mezi ročníky, například v Německu, ve Španělsku, v Lucembursku, v Chorvatsku a v Turecku, se udávaná časová dotace po prvních čtyřech až šesti rocích denního povinného všeobecného vzdělávání snižuje. V několika zemích, například v Dánsku, v Řecku a na Kypru, se naopak časová dotace zvyšuje (Evropská komise - Eurydice, 2013).

Obrázek 7: Doporučená minimální roční hodinová dotace tělesné výchovy jako povinného předmětu v denním povinném všeobecném vzdělávání (Evropská komise - Eurydice, 2013)

(38)

37

Zásahy zahrnující tělesnou výchovu pouze dvakrát nebo třikrát týdně vykázaly pouze menší zdravotní zlepšení. Proto je také dobré pohybovou aktivitu začlenit do programu školních družin.

Školní tělesná výchova by měla směřovat k rekreačním pohybovým činnostem, resp. pohybovým dovednostem použitelným v dalším životě. Děti potřebují ve školní tělesné výchově především atraktivní pohybové aktivity přinášející pozitivní prožitek, přiměřenou fyzickou zátěž, častá povzbuzení, správnou motivaci a dobrý kolektiv, ve kterém se nemusí bát výsměchu.

Mnoho škol dnes nabízí kvalitní sportovní zázemí odpovídající standardům.

Podle možností školy se děti mohou věnovat pohybové aktivitě v rámci nějakého sportovního kroužku pod vedením odborného trenéra.

Role učitele – zejména v tělesné výchově, je velmi významná a někdy ovlivňuje jedince až zásadním způsobem. Často se stává, že učitel vyzdvihuje ty talentovanější, nadprůměrné a třeba i nechtěně upozaďuje, podceňuje nebo příliš kritizuje ty méně nadané. Tento přístup učitele často vede k tomu, že tito přehlížení podprůměrní žáci získávají k pohybové aktivitě odpor. Častým problémem bývá, že se učitelé více orientují pouze na výkon, ale nevytvářejí kladný vztah dětí k pohybu.

(39)

38

1.4 Monitorování pohybové aktivity

Monitorování pohybové aktivity představuje souhrn nezbytných činností a prostředků zabezpečujících přesné sledování a analyzování mimolaboratorní pohybové aktivity realizované v běžných životních podmínkách. Pohybová aktivita v běžných životních podmínkách je chápána jako komplexní mnohorozměrné chování, které však může být kvantifikováno a charakterizováno termíny: frekvence, intenzita, typ a trvání pohybové aktivity (Sigmundovi 2011, s.

11).

Monitorování pohybové aktivity si klade za cíl získat co nejpřesnější popis úrovně realizované pohybové aktivity, která je ovlivněna biologickými a environmentálními determinanty. Při kontrole a evidenci terénní (nelaboratorní) pohybové aktivity, provozované běžnou populací dětí a mládeže, jsme limitováni použitou metodikou jejího monitorování. S minimálními technickými nároky lze úroveň prováděné pohybové aktivity běžně stanovovat podle jejich FITT charakteristik (frekvence, intenzita, typ a trvání pohybové aktivity) a zároveň lze její úroveň kontrolovat a analyzovat za pomocí ukazatelů z jednoduchých objektivních monitorovacích přístrojů (Sigmundovi 2011, s. 40).

Prostředky monitorování pohybové aktivity rozdělujeme prostředky na objektivní (přímé sledování, dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá kalorimetrie, snímače srdeční frekvence, akcelerometry, pedometry a multifunkční přístroje) a subjektivní (dotazníky, záznamní archy a rozhovory).

Metody dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá kalorimetrie jsou nejpřesnějšími metodami určování energetického výdeje, ale pro náročnost z hlediska techniky, organizace a finančních nároků se používají pouze výjimečně. Jejich využití nalezneme v kazuistických šetřeních nebo výzkumech prováděných a malého počtu testovaných jedinců.

(40)

39 1.4.1 Subjektivní metody

Subjektivní metoda používá dotazníky a záznamní archy jako souhrnné záznamy jevů, jejichž kvalita závisí na množství a komplexnosti dotazníkových položek. Je to metoda založená na osobním záznamu běžných denních aktivit v určitých časových obdobích. Vzhledem k ekonomické nenáročnosti a výzkumně organizační jednoduchosti jsou subjektivní metody nejrozšířenějšími a nejpoužívanějšími nástroji ke zjišťování úrovně pohybové aktivity. Cílem této metody je zjišťovat závislosti mezi proměnnými, které nelze vzhledem k povaze výzkumu změřit přesněji. K vyhodnocování dotazníků se používá především popisná statistika s určováním vztahů mezi jednotlivými proměnnými a následným testováním hypotéz. Aplikační jednoduchost a závislost na osobě zapisovatele se však podílí na nižší míře validity a reliability ve srovnání s přístrojovým monitoringem pohybové aktivity (Sigmundovi 2011, s. 16).

Záznamní archy a dotazníky jsou vyplňované sebeadministrací, prostřednictvím rozhovorů nebo jsou vyplňované nesledovanou osobou (rodičem, učitelem, výzkumníkem). Proto jsou subjektivní metody používané k monitorování pohybové aktivity obecně nejméně přesné při určování energetického výdeje, vykazují však relativně uspokojivou stabilitu. K analýze pohybové aktivity u školáků v průběhu vyučování je spíše uplatňován dotazník vyplňovaný nesledovanou osobou. Jejich přesnost je však závislá na autentičnosti sledující a zaznamenávající osoby – rodiče, učitele.

Současným trendem objektivního zjišťování úrovně pohybové aktivity je týdenní monitorování. Tento typ monitorování umožňuje také srovnání pracovních a víkendových dnů. Jelikož každý z monitorovacích prostředků zachycuje jiný aspekt pohybové aktivity, je vhodné používat kombinaci akcelerometrů, snímačů srdeční frekvence a individuálního záznamního archu nebo dotazníku. Metodologická pestrost a košatost v celosvětově uplatňovaných typech a verzích dotazníků a záznamních archů při postihování pohybové aktivity bránila národním srovnáváním výsledků se snahou o celosvětově platná zobecnění. Snažili se vytvoření celosvětově použitelného nástroje k postihování

(41)

40

pohybové aktivity za účelem mezinárodních komparací a zobecňování. Vznikl tak mezinárodní standardizovaný dotazník k pohybové aktivitě IPAQ. Postihuje souhrnnou týdenní pohybovou aktivitu, ale i pohybovou aktivitu v zaměstnání (škole) a ve volném čase (Sigmundovi 2011, s. 17).

1.4.2 Pedometry

Pedometr (krokoměr) měří počet kroků při chůzi. Využívání pedometrů je historicky nejstarším a v současné době nejrozšířenějším způsobem přístrojového sledování pohybové aktivity. Obecně jsou pedometry nejpřesnější pro určování počtu kroků, méně přesné při vypočítávání překonané vzdálenosti a nejméně přesné při stanovování energetického výdeje (Sigmundovi, 2011, s. 19).

Obrázek 8: Pedometr s popisem ovládacích prvků (Sigmundovi, 2011)

Pedometry jsou relativně objektivní použitelné přístroje pro monitorování lokomoční pohybové aktivity u rozsáhlých souborů dětí, mládeže a dospělých.

Pedometry jsou schopny zaznamenat a zobrazit pouze celkový počet kroků za

(42)

41

sledovanou dobu. Nejsou však schopny určit typ a intenzitu pohybové aktivity.

Preferované umístění pedometru je v pase na boku monitorovaných jedinců.

Terénně používané pedometry jsou tak nejpřesnější při monitorování běžné chůze a celkové denní pohybové aktivity. Jako dostatečně dlouhá doba pro spolehlivé zachycení terénní pohybové aktivity u dětí pomocí pedometrů je doporučováno 6denní a delší monitorování, pokud možno zahrnující oba víkendové dny (Sigmundovi, 2011, s. 20).

1.4.3 Akcelerometry

Akcelerometr je pohybový senzor k měření pohybu těla ve směru vertikálním i horizontálním. Používá se k odhadu výdeje energie při zátěžích nízkých a středních intenzit (Šeflová, 2014, s. 48).

Nejvhodnější umístění akcelerometru při monitorování pohybové aktivity je pozice v pase na pravém či levém boku jedince. Pro spolehlivé zaznamenání habituální PA u dětí a mládeže pomocí akcelerometrů je nezbytné minimálně 4denní monitorování a optimální je 7dennní zahrnující víkendové dny.

Reprezentantem relativní výstupní jednotky z akcelerometru, která při charakteristice pohybové aktivity alespoň částečně zohledňuje individuální somatické rozdíly, je celkový nebo aktivní energetický výdej vztažený k jednotce tělesné hmotnosti a době monitorování (Sigmundovi, 2011, s. 23).

1.4.4 Snímače srdeční frekvence

Snímače srdeční frekvence neboli sporttestery, jsou v současné době dostupnými a poměrně spolehlivými přístroji. Jsou to monitory velikosti náramkových hodinek a umožňují zaznamenání a zobrazení aktuální srdeční frekvence pomocí elastického hrudního pásu se za zabudovanými elektrodami.

Využívají se také ke stanovení intenzi pohybových aktivit a výpočtu energetického výdeje, který vychází ze vztahu mezi srdeční frekvencí a spotřebou

(43)

42

kyslíku. Lze jej využít k určování celodenního energetického výdeje u dětí, není však vhodný pro týdenní a delší monitorování pohybové aktivity u rozsáhlých skupin dětí a mládeže.

1.4.5 Informační technologie

S pokrokem v informačních technologiích a zvýšeným úsilím podpory realizace zdravotně prospěšné pohybové začali vznikat softwary, které nejsou primárně určené jen na ukládání a statistickou analýzu dat, ale i na jejich interaktivní zobrazování podle individuálních potřeb uživatele. Příkladem takových internetových informačních systémů s vysokou vizualizační uživatelskou hodnotou jsou Indares.com (http://www.indares.com), který je zaměřen na evidenci, analýz a srovnávání pohybových aktivit uživatelů. Také umožňuje dlouhodobé zaznamenávání a zobrazování individuální pohybové aktivity monitorované prostřednictvím pedometru, IPAQ dotazníku a individuálního záznamního archu. Využívaný je také systém Silva (http://www.silvaconnect.se) či Sportypal (http://sportypal.com), který využívá komunikace mezi geografickými informačními systémy a senzorem a aplikacemi v mobilním telefonním přístroji k přesnému zaznamenání a mapovému zobrazení místa a průběhu realizované pohybové aktivity (Sigmundovi, 2011, s. 36-38).

(44)

43

1.5 Současný stav úrovně pohybové aktivity u dětí v České republice

V současné době má na úroveň pohybové aktivity velký vliv nedostatek volnočasových sportovních aktivit, zejména na vesnicích přetrvává problém s nedostatkem či úplnou nepřístupností sportovních, zájmových kroužků a jiných volnočasových aktivit, které by dětem umožnily smysluplně trávit svůj volný čas.

Dále má velký vliv nedostatek času, který je následkem dlouhé a náročné výuky, kdy dětem ubývá sil na aktivní trávení volného času. Lidé také tráví více času oproti dřívějším dobám v dopravních prostředcích. Na pohybovou aktivitu mají vliv rodiče, kteří dávají přednost pasivním činnostem a jsou tak špatným vzorem pro děti. Faktor, který má v dnešní době největší vliv je technologický pokrok, který umožňuje dětem trávit volný čas surfováním na internetu, hraním počítačových her či sledováním televize. Tyto uvedené vlivy způsobují to, že převážná většina dětí dává přednost pasivní, nenáročné činnosti před aktivní tělesnou aktivitou. Celosvětově je v posledních 10 letech zjišťován velký nárůst dětské nadváhy a obezity, která je svázána se snižující se pohybovou aktivitou.

Aktuální zahraniční studie zjišťují o pohybové aktivitě současné generace dětí a mládeže, že pohybová aktivita u dětí klesá s rostoucím věkem, vyšší pohybová aktivita se prokazuje u chlapců než u dívek. Vyšší pohybová aktivita se taktéž objevuje v pracovních dnech než o víkendu (Sigmund 2007, s. 10).

20–30% dětské populace a mladistvých má horší tělesnou zdatnost a zdravotní formu, než je optimální a žádané. Souvisle s rostoucím věkem klesá čas, který děti pohybem stráví, respektive jsou mu ochotni věnovat. Některé zdroje uvádí, že děti omezí pohyb až o polovinu, či dokonce 70 %. A i dle zpráv z Evropského parlamentu se také ve školách postupně významně zkracuje čas, který je vymezen tělesné výchově. Uvádí se, že od roku 2002 se na středních školách zkrátila časová dotace tělesné výchovy v průměru ze 117 na 101 minut za týden.

V samotné České republice to pak je pouhých 90 minut týdně. 16 % dětí v České republice neprovozuje žádný sport a soustavnějšímu pohybu se věnuje pouze ve škole v hodinách běžné tělesné výchovy (Pastucha 2011, s. 49).

(45)

44

Celkově je úroveň pohybové aktivity českých školáků nízká, doporučení pro pohybovou aktivitu v roce 2014 plnilo 20-30 % chlapců a 14-24 % dívek v závislosti na jejich věku. Česká republika také patří mezi státy, v nichž děti překračují doporučené množství času (<2 hodiny denně) tráveného před televizní obrazovkou. Od roku 2002 čas trávený před obrazovkou vzrostl u chlapců v průměru na více než 4 hodiny denně a u dívek až na 2 hodiny denně. Zjištěný rostoucí trend koresponduje s nárůstem počtu domácností s počítačem a internetovým připojením, zjištěný Českým statistickým úřadem (Sigmundovi 2015, s. 102-104).

(46)

45

2 CÍLE PRÁCE

Hlavní cíl:

Hlavním cílem práce je stanovení úrovně pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku na vybraných základních školách z Libereckého kraje.

Dílčí úkoly:

 Prostudovat odbornou literaturu vztahující se k dané problematice.

 Přizpůsobit dotazník IPEN Adolescent a Youth Activity Profile pro děti mladšího školního věku.

 Analyzovat získaná data z dotazníkového šetření a interpretovat výsledky.

 Vytvořit přehled nabízených sportovních kroužků dotazovaných základních škol z Libereckého kraje.

References

Related documents

(momentální stav žáka, rodinné problémy, nemoc atd.). Všichni respondenti uvádějí, že je pro ně důležité, aby učitelka hodnotila i snahu a nejen

V teoretické části diplomové práce jsem analyzovala běh na lyžích, krajní typy svalových vláken, dále svaly zkracované při klasické technice, flexibilitu

Toto měření lze správně vyhodnotit pouze s vertikálně uloženými senzory 2 a 3, které zajistí, že zřetelně vidíme jejich zatížení a můžeme určit, na kterém boku pacient

Závěry výzkumu ukazují, že dědičnost a biologická zralost podmiňují nízkou úroveň tělesné zdatnosti a dětí školního věku více než úroveň jejich

Bakalářská práce vychází z hlavních předpokladů, že v mateřské škole je 30% dětí se zdravotním oslabením dále pak, že většina mateřských škol se

 Rušná část: Děláme kroky (jako slon, jako myšky, čápi, medvěd atd.), chytáme sněhové koule do rukou (buď hází kamarád a pak se vymění, nebo

Při tvorbě nové skupiny nebo týmu lidí, ze začátku společné práce převládá ve skupině pocit nejistoty a nepohodlí.. Pokud se lidé navzájem dobře neznají, atmosféra

Například dodrţování stanovených hranic a pravidel, kontrola plnění úkolů, vedení k samostatném přípravě do školy, výchova k trpělivosti nevzdávat plnění