Volnočasové aktivity dětí na prvním stupni základních škol
Bakalářská práce
Studijní program: B7506 – Speciální pedagogika
Studijní obor: 7506R029 – Speciální pedagogika pro vychovatele
Autor práce: Nikola Karatsiolisová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Roudná
Liberec 2017
Poděkování
Chtěla bych tímto poděkovat vedoucí mé bakalářské práce, paní Mgr. Pavlíně Roudné za cenné připomínky a rady, které mi pomáhaly při tvorbě bakalářské práce.
Zároveň děkuji ředitelkám škol, které mi umožnily realizovat dotazníkové šetření a získat potřebné informace na půdě jejich základních škol.
Anotace
Bakalářská práce se zabývala volnočasovými aktivitami, které nabízejí venkovské základní školy. Cílem bylo zjistit, jaká je dostupnost volnočasových aktivit a jejich oblíbenost na těchto základních školách. Teoretická část bakalářské práce se věnovala vysvětlení pojmů, které souvisí s trávením volného času dětí. V praktické části byly pomocí metody dotazníku zjištěny nejčastější volnočasové aktivity, které jsou nabízeny žákům na venkovských základních školách. Porovnáváno bylo 5 venkovských základních škol. Výsledky průzkumu ukázaly, že volnočasové aktivity z těchto škol jsou obdobného zaměření. Největší oblibu jsme zaznamenali u kroužků se sportovním zaměřením. Většina dotazovaných žáků uvedla, že navštěvují i více kroužků, které nabízí jejich základní škola. Vedení kroužků nejčastěji zajišťují sami pedagogové nebo rodiče či přátelé jednotlivých škol.
Klíčová slova
Volný čas dětí, volnočasové aktivity, venkovské základní školy, důležitost hry, školní družina, výchova ve volném čase, školská zařízení pro volný čas.
Annotation
This bachelor thesis deals with freetime activities which are provided by rural elementary schools. The aim was to find out what the availability of leisure activities and their popularity at these schools was. The theoretical part of the bachelor thesis is focused on the explanation of expressions that are related to the spending of children’s leisure time. In the practical part, the most frequent activities which were provided to pupils at rural primary / lower secondary schools were found out using the questionnaire method. 5 rural primary / lower secondary schools were compared. The survey results have shown that leisure activities at these schools were similar in focus. The greatest popularity of sporting circles was recorded. Most of the interviewed pupils stated that they visited more than only one circle which were offered by their primary / lower secondary school. The leadership of the circles was provided most often by the teachers themselves, parents or friends of the schools.
Key words
Children’s free time, leisure activities, rural elementary schools, importance of games, school club, leisure time education, school facilities for free time.
7
Obsah
Seznam grafů ... 9
Seznam tabulek ... 10
Úvod ... 11
1 Teoretická část ... 13
1.1 Volný čas ... 13
1.2 Volný čas dětí a dospívajících ... 13
1.3 Historie volnočasových aktivit u dětí ... 15
1.4 Funkce volného času ... 16
2 Výchova ve volném čase ... 18
2.1 Volný čas jako ukazatel životního stylu ... 18
2.2 Výchovné cíle ... 19
2.3 Činitelé výchovy ve volném čase ... 19
2.3.1 Osobnost pedagoga ve výchově ve volném čase ... 20
2.4 Výchova mimo vyučování ... 21
2.4.1 Funkce výchovy mimo vyučování ... 22
3 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání ... 24
3.1 Formy zájmového vzdělávání ... 24
3.2 Střediska volného času ... 24
3.3 Školní družina ... 25
3.3.1 Kompetence ve školní družině ... 26
3.3.2 Činnosti ve školní družině ... 27
4 Důležitost hry pro děti mladšího školního věku ... 29
4.1 Výchova hrou ... 29
5 Praktická část ... 31
5. 1 Cíl výzkumu ... 31
5. 2 Hypotézy bakalářské práce ... 31
5.3 Metody průzkumu ... 31
5.4 Charakteristika subjektů a respondentů ... 31
5.4.1 Základní škola Pěnčín ... 32
5.4.2 Základní škola Radostín ... 33
5.4.3 Základní škola Kobyly ... 34
5.4.4 Základní škola Svijanský Újezd ... 35
5.4.5 Základní škola Černý Důl ... 35
8
6 Průběh výzkumu ... 36
6.1 Vyhodnocení dotazníku ... 36
6.2 Shrnutí výsledků dotazníkového šetření ... 50
6.3 Vyhodnocení hypotéz... 51
Závěr ... 53
Seznam použitých zdrojů ... 55
Seznam příloh ... 57
9
Seznam grafů
Graf č. 1: Pojem volný čas Graf č. 2: Informovanost žáků Graf č. 3: Navštěvovanost kroužků Graf č. 4: Obliba kroužků
Graf č. 5: Kroužky, které žákům chybí
Graf č. 6: Zda děti chtějí navštěvovat kroužky ve městě Graf č. 7: Důvody, proč žáci nemohou jezdit na kroužek Graf č. 8: Možnosti dojíždění na kroužky
Graf č. 9: Nejčastěji navštěvované kroužky ve městě Graf č. 10: Rozdělení žáků podle pohlaví
Graf č. 11: Navštěvovaný ročník
10
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Rozdělení žáků
Tabulka č. 2: Pojem volný čas v různých základních školách
Tabulka č. 3: Informovanost o nabídce kroužků v jednotlivých školách Tabulka č. 4: Navštěvovanost jednotlivých kroužků
Tabulka č. 5: Pořadí oblíbených kroužků
Tabulka č. 6: Rozložení odpovědí ano ˗ ne v jednotlivých školách Tabulka č. 7: Důvody
Tabulka č. 8: Možnosti dojíždění v jednotlivých základních školách
11
Úvod
Tématem předložené bakalářské práce je volný čas a aktivity, které jsou s ním spojené. Každý má o pojmu volný čas jinou představu. Někdo jej vyplní sportem, jiný sledováním televizních seriálů a další si nedovede představit volný večer bez knihy či křížovky. V tomto čase bychom se měli věnovat zájmům a koníčkům, které nás baví, naplňují a uspokojují. V žádném případě by vyplnění volného času nemělo působit stres či dokonce frustraci nebo depresi. Na různorodost trávení volného času může být nahlíženo z několika úhlů pohledu. Jinou představu mohou mít dospělí a jinak tomu může být u dětí a dospívajících. Každý způsob trávení volného času by měl vycházet z individuálních potřeb jedince, pohlaví, věku, mentální zralosti a jedinečnosti osobnosti. Volný čas je důležitou součástí života nejen dospělých, ale zejména dětí a dospívajících. Zvláště u dětí mladšího školního věku by se vhodné a smysluplné trávení volného času mělo stát běžnou součástí a pozitivním návykem jejich života.
Hlavními činiteli, kteří ovlivňují vhodný výběr zájmové činnosti pro děti a s dětmi, se stávají rodiče, pedagogové či vychovatelé. Již v útlém věku vznikají návyky trávení volného času, které mohou později pozitivně nebo negativně ovlivnit budoucí život dětí.
Správnými návyky vhodného trávení volného času můžeme předejít negativním vlivům a problémům, které přináší život v postmoderní společnosti. Smysluplné volnočasové aktivity dětí jsou zahrnuty do primární prevence patologických jevů, kterými mohou být například drogy, alkohol, šikana, agresivita či vandalismus.
Cílem předložené bakalářské práce je zjistit, jaké volnočasové aktivity jsou dostupné dětem na venkovských základních školách a jaká je oblíbenost těchto aktivit.
Venkovské základní školy mají svá specifika, ke kterým patří například malý počet žáků, téměř rodinné prostředí, smíšené třídy, ale i ztížená dostupnost některých zájmových aktivit, jež jsou provozovány ve vzdálenějších obcích či městech. Mezi důvody ztížené dostupnosti lze uvést například finanční či sociální situaci rodiny, zaměstnanost rodičů či prarodičů nebo nedostačující autobusové či vlakové spojení.
Úlohu smysluplného naplňování volného času pro děti z venkova, které nemají jinou možnost, tak přebírá škola, která by je měla aktivně podporovat ve volnočasových aktivitách.
Téma předložené bakalářské práce bylo zvoleno s ohledem na skutečnost, že autorka pracuje jako učitelka ve venkovské základní škole a v odpoledních hodinách vede Výtvarný a tvořivý kroužek. Problematiku vhodného naplňování volného času dětí zná
12
pouze ze základní školy, kde působí a nabízí se otázka, zda je to podobné i v jiných venkovských základních školách.
Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se zabývá vymezením pojmů, které se vztahují k tématu volný čas, historie trávení volného času, jeho funkce a činitele, vysvětluje vztah a komunikaci mezi dětmi a pedagogy či vychovateli při výchově mimo vyučování, poukazuje na specifika venkovských škol a možnosti trávení volného času v rámci školní družiny. V praktické části bakalářské práce je představen průzkum založený na užití metody dotazníku.
V případě nejasností bylo dětem zadání dotazníku doplněno a upřesněno rozhovorem.
Průzkum v praktické části je vytvořen prostřednictvím vzorku 80 respondentů tvořeném žáky prvního stupně z 5 venkovských základních škol od 2. do 5. ročníku.
13
1 Teoretická část
1.1 Volný čas
Pro vymezení pojmu volný čas můžeme nalézt několik pokusů o jeho definici. Pro účely bakalářské práce postačí několik vybraných definic. Ve volném čase máme možnost výběru věnovat se činnostem, které máme rádi, baví nás, uspokojují, přinášejí radost a uvolnění. Chceme a můžeme je dělat (Pávková et al. 2002, s. 9). Volný čas je doba, která nám zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku). Čas, se kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů (Průcha, Walterová, Mareš 2008, s. 274). Souhrnně lze říci, že čas, který máme jako lidstvo k dispozici, můžeme rozdělit na část určenou pro povinnosti a část určenou pro volný čas. Sféra povinností zahrnuje zaměstnání nebo studium a přípravu na budoucí povolání, péči o domácnost či rodinu, sebeobsluhu a péči o zevnějšek a činnosti, které jsou nezbytné k zajištění biologických funkcí a časové ztráty související s plněním těchto povinností. Do sféry volného času zařazujeme odpočinek, rekreaci, zábavu, zájmové činnosti, dobrovolnou veřejně prospěšnou činnost a časové ztráty spojené s těmito aktivitami (Pávková et al. 2002, s. 13).
1.2 Volný čas dětí a dospívajících
Určitá specifika volného času existují u dětí a dospívajících. V porovnání s dospělými se liší mírou samostatnosti, obsahem a rozsahem aktivit a pedagogickým ovlivňováním volného času. Děti mají většinou více času než dospělí, ale nemají dostatek zkušeností a psychickou a fyzickou vyspělost, aby se dokázaly orientovat ve vhodné nabídce pro smysluplné trávení volného času. Proto je u dětí žádoucí pedagogické ovlivňování volného času. Toto ovlivňování by mělo být citlivé a nenásilné, aby nebyl porušen princip dobrovolnosti. O tom, jak budou děti trávit volný čas, by měli rozhodovat rodiče společně s dětmi, ale mnohdy se tak nestává. Důvodem může být zaměstnanost rodičů, chybějící materiální či finanční vybavení nebo nezájem rodičů. Rodina též nemůže nahradit pobyt s vrstevníky dětí (Pávková et al. 2002, s. 14).
Mezi dětmi jsou i jedinci, kteří nemají takřka žádný volný čas. Jedná se o děti, které převzaly část povinností od svých rodičů. Zabezpečují chod domácnosti, pečují o sourozence apod. Nebo se jedná o děti, na které rodiče kladou neúměrně vysoké
14
požadavky a které v rámci studia či nadbytku každodenních zájmových aktivit, nemají čas pro sebe, pro svou hru a své vrstevníky.
Některé skupiny dětí mají dostatek volného času, ale neumí ho vhodně zaplnit.
Neorientují se v možnostech vhodného naplnění volného času, chybí informovanost a pozitivní vzory. Může docházet k nevhodnému trávení volného času při experimentování s alkoholem, drogami či jinými sociálně patologickými jevy.
Společnost by měla mít zájem na tom, jak děti tráví svůj volný čas (Pávková et al. 2002, s. 14). Smysluplné naplnění volného času u dětí a pozitivní vzory mají preventivní význam do budoucnosti.
Děti tráví svůj volný čas v mnoha různých prostředích: v rodině, doma, ve škole či školní družině, ve střediscích pro zájmové aktivity, v přírodě, venku nebo na ulici a veřejných prostranstvích. Každé z těchto typů prostředí má své výhody a nevýhody.
Děti se většinou pohybují střídavě ve všech jmenovaných prostředích. Děti nemusí být 24 hodin stále pod dozorem, mnohdy díky tomu získávají nové zkušenosti a sociální dovednosti. Důležitý je zájem rodičů o volbu vhodných aktivit, poskytování pozitivních vzorů, bezpečnosti a omezování negativních jevů pro své dítě (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 30-31).
Volný čas můžeme rozdělit také podle oblasti zájmů. První skupinou jsou děti, které mají pestré, proměnlivé a nestálé zájmy, což je patrné hlavně u dětí mladšího školního věku. Další jsou děti s vyhraněným a jednostranným zájmem, což bývá často spojeno s vyhraněnými schopnostmi a nadáním dítěte, například sport, umělecké obory či technika. Dále děti s výrazným zájmem o určitý obor, ale i s dalšími širšími zájmy, a také děti, které jsou bez trvalejších zájmů nebo se zájmy, které jsou nežádoucí nebo problematické z hlediska společnosti. Tato kategorie dětí se jeví jako skupina nejvíce ohrožená působením sociálně patologických jevů, a proto bychom se měli pokusit nabízet takové aktivity, které by pro ni byly vhodné a dostupné.
Způsob využívání volného času je jedním z ukazatelů životního stylu. Vedení dětí ke správnému hospodaření s volným časem a podpora aktivního využívání volného času je součástí výchovy ke zdravému životnímu stylu (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 30-31).
15
1.3 Historie volnočasových aktivit u dětí
V dřívějších dobách neměly děti tolik volného času, jako je tomu v současnosti.
Musely již v raném věku pracovat a podílet se na péči o domácnost či sourozence.
Mnohé děti řešily existenční problémy spojené s úmrtím či nemocí rodičů. Patrně ve všech dobách si ale děti hledaly vhodná místa pro osamocené hry nebo hry s vrstevníky. Hry k životu malých dětí vždy patřily a zaujímaly významné místo.
Dokládají to nalezené figurky z pálené hlíny nebo slonové kosti v dětských hrobech (Verdon 2003, s. 130). Jinak trávily volný čas děti šlechticů a jiným způsobem děti chudé. Děti žily v užším svazku s přírodou, dokázaly se v ní lépe orientovat a pozorovat ji. Ke svým hrám využívaly snadno dostupné předměty ze svého okolí.
Na pastvě si například hrály s holemi, které měly soupeřovi zasáhnout nebo zlomit.
Některé hry byly z dnešního pohledu kruté. Na smetištích se děti zabavovaly tím, že se kameny trefovaly do slepic. Jak popisuje Verdon (2003), v roce 1405 se děti v kraji Senlis bavily hrou „na popelení“ hra spočívala v tom, že si děti házely popel do očí … Podobné hry často končily zraněním dítěte, které nedokázalo předjímat následky svých činů. Jejich volný čas nebyl pozitivně a vhodně pedagogicky ovlivněn.
Dnešní podoba trávení volného času a hry se stále vyvíjí. Základy se dědí z generace na generaci a mají své kořeny v dávných dobách. A stále jsou prožívány se stejným nadšením a radostí (Holeyšovská 2009, s. 16).
Na našem území se setkáváme s pedagogickým ovlivňováním zejména u Jana Amose Komenského, jezuitů a piaristů. Komenský chtěl rozvíjet všechny děti bez rozdílu pohlaví. Kladl důraz na výchovy, jeho škola byla „dílnou lidskosti“, chtěl, aby si žáci za pomoci učitele sami utvořili závěry na základě poznání určité skutečnosti (Jůva, et al.
2001, s. 30). Pedagogické dílo Komenského má celosvětový přesah a je stálým zdrojem poučení.
Jezuité pro své studenty zakládali koleje a v nich studenti internátně žili. Znamenalo to, že se musí postarat o studenty nejen během vyučování, ale zajistit celotýdenní či celosemestrální režim nejen časový, ale i výchovný. Časově bohatou náplní volného času studentů byla účast na kázáních a bohoslužbách. Dalšími dvěma významnými faktory, ovlivňujícími volný čas, byly divadlo a hudba. Obojí sloužilo nejen
16
k náboženskému poučení či procvičení latiny, ale jejich nácvik a příprava sloužily k didaktickému naplňování volného času (Přadka 2002, s. 15-16).
V 19. století byl vývoj velmi dynamický, zejména v Evropě. Nastal rozvoj průmyslu a z venkova se stěhovalo velké množství obyvatelstva do měst. Učni a pomocníci na stavbách byli často v rozmezí 12 – 14 let, někdy jim bylo i méně. Vyvstal problém s mládeží, jejím vzděláním, výchovou a volným časem. Kvůli rychlé industrializaci nastalo odtržení dětí a mládeže od přírody.
Velkými osobnostmi, které se věnovaly dětem a mládeži v tomto období, jsou například Švýcar Jan Jindřich Pestalozzi, italský katolický kněz Giovanni Bosco a Ernst Thomson Seton, který působil v Kanadě a Spojených státech. U nás můžeme najít osobnost Miroslava Tyrše.
Vznikla řada spolků, z nichž převážná většina působí i v současnosti. Některá sdružení jsou inspirována přírodou, například skauting, který pochází z Anglie a Českou skautskou organizací se stal Junák. Tělovýchovné zaměření má organizace Sokol, za jejíž zakladatele považujeme Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. V Čechách a na Moravě v této době vznikla řada kulturních spolků, kam můžeme zařadit pěvecké, divadelní, čtenářské, taneční a vzdělávací sdružení (Přadka 2002, s. 10 – 26).
1.4 Funkce volného času
Volný čas by měl přinášet příjemné prožitky, pomocí nichž získáváme nejen nové vztahy, které přispívají k socializaci jedince, ale učíme se novým poznatkům, dovednostem a návykům. Učíme se respektovat a tolerovat zájmy ostatních a prostřednictvím různých rolí vstupujeme do společnosti ostatních. „Někam patříme.“
Volný čas má své funkce a možnosti, které vymezuje Opaschowski. Ten rozděluje funkce volného času do osmi skupin:
• Rekreace: slouží k uvolnění a zotavení sil po pracovních či školních povinnostech. Potřeba zotavení zdůrazňující zdraví, sexuální potřeby, pocit osvobození se od chybných a přemrštěných požadavků. „Natankování“ nových sil.
17
• Kompenzace: která má sloužit k odstraňování zklamání a frustrace, jež jedinec získal. Uvolnění se od sledovaných cílů a účelů, vyrovnání nedostatků, zřeknutí se pravidel. „Nicnedělání a lenošení.“
• Výchova a další vzdělávání: slouží k sociálnímu učení a výchově o svobodě a ve svobodě. Úsilí poznat a užívat nové, stimulující touha po zážitku, výměna rolí a učení se jednat v rolích, edukace a rozvíjení svého Já. Potřeba učení a aktivizace vlastních možností jednání.
• Kontemplace: slouží k hledání smyslu života a jeho duchovní výstavby. Mít a umět získat čas pro sebe, autoreflexe, osvobození se od stresu, nalezení vlastní identity, pocit vlastní ceny a sebevědomí.
• Komunikace: má za úkol navazovat sociální kontakty a udržovat partnerství.
Potřeba sdělování, touha nebýt sám, možnost trávení času pro jiného, zvýšené vnímání pocitů, lásky, empatie, sexuální kontakty.
• Integrace: která je důležitá při stabilizaci života rodiny a vrůstání do společenských organismů. Potřeba společnosti a skupinové atmosféry, hledání emocionální jistoty, práce a hry s ostatními, společné prožívání, sociální učení ve skupině a se skupinou.
• Participace: slouží jedinci k angažování se na vývoji společnosti. Potřeba účasti, podílu a spolupůsobení na dění, úsilí o společné cíle, realizace společných záměrů, připravenost ke kooperaci a solidaritě.
• Enkulturace: při které dochází k rozvoji sebe samého, kreativitě v umění, sportu či technických a dalších činnostech. Potřeba nezávislého růstu osobních schopností a nadání, prosazování vlastních myšlenek, přání vlastního tvůrčího uplatnění (Opaschowski in Vážanský, Smékal 1995, s. 30-31).
18
2 Výchova ve volném čase
Pojem výchova bývá často chápán jako záměrné, cílevědomé, a plánované působení na rozvoj jedince. Koná se v určité společnosti, pro určitou společnost a na úrovni určité společnosti (Jůva 2001, s. 48). Podobně je tomu i ve výchově ve volném čase.
I zde by měla platit záměrnost a cílevědomost při rozvoji jedince. Avšak podmínky při výchově ve volném čase jsou specifické. Pedagog či vychovatel pracuje v proměnlivých podmínkách s věkově různorodými dětmi. Má dostatek příležitostí pro pozorování a rozhovor s dětmi ve své skupině a je méně vázán na stálé prostředí.
Ve výchově ve volném čase se setkáváme s pojmy, které spolu souvisí, ale nejsou totožné. Nejprve se zaměříme na pojem výchova k volnému času. Podstatou je vytvářet a rozvíjet schopnosti, dovednosti a kompetence pro hodnotné využívání volného času.
Druhým termínem je výchova ve volném čase. Jedná se o výchovné působení v čase, kdy se můžeme relativně svobodně rozhodovat, jak ho využijeme. A třetím pojmem je výchova volným časem. Tento termín označuje aktivity, příslušné instituce, metody a formy jako prostředky výchovy (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 69).
2.1 Volný čas jako ukazatel životního stylu
Ze způsobu využívání volného času můžeme usuzovat jaký, životní styl vyznává jedinec či rodina. Životní styl se ve volném čase projevuje ve třech základních oblastech: ve způsobu využívání materiálních a sociálních podmínek, v hodnotové orientaci a ve způsobu jednání.
Materiální prostředky mohou uspokojit touhu poznávat a získat rozmanité zážitky, ale mohou vést i k získání osobní prestiže či vyššího společenského hodnocení.
Neúměrné nakládání s materiálními prostředky může působit negativně. Vliv sociálního prostředí může být u volnočasových aktivit odlišný. Někdo upřednostňuje individuální zájmy, jiní raději preferují sociální skupiny, které mohou být větší či menší. Tyto formy je vhodné střídat a kombinovat.
Hodnotová orientace jedince je ukazatelem způsobu a obsahu trávení volného času.
Mohou nastat tři situace, ve kterých jedinec prokáže, zda chápe či nechápe význam volného času. Pokud jedinec význam volného času podceňuje, ocitá se v situaci, kdy jsou pro něj povinnosti převažující částí života. Odpočívat nelze bez splnění všech povinností. Často jsou tyto situace pro jedince stresující a spojené s výčitkami svědomí.
19
Pokud jedinec význam volného času přeceňuje, za hlavní náplň života považuje jen to, co ho baví dělat. Někdy nastane situace, kdy se povolání stane koníčkem. Je to pozitivní stav pouze do doby, než jedinec ztrátou zaměstnání či onemocněním o povolání přijde.
Potom mohou nastat krizové situace. Ideálním stavem je, když jedinec chápe reálný význam volného času. Kromě svých pracovních či jiných povinností má i své zájmy, kterým se ve volném čase věnuje. Poskytují mu relaxaci, obnovení sil a pozitivní zážitky (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 32-33).
2.2 Výchovné cíle
Obecným cílem výchovy ve volném čase je naučit jedince, jak má vhodně a smysluplně nakládat se svým volným časem. Pro potřeby dětí a mládeže je důležité vést je k rozumnému hospodaření s materiálními prostředky, které mají při svých zájmech k dispozici, učit je reálně hodnotit vlastní možnosti a potřeby. Nenásilnou formou vybírat vrstevníky či jejich skupiny, v kterých bude jedinec působit a podporovat touhu po zážitcích s nimi. Učit děti a mládež reálně posuzovat význam i důležitost volného času. Nepodceňovat ho ani nepřeceňovat. Naučit jedince relaxovat a podporovat je v rozvoji zájmů i z hlediska budoucnosti. Podporovat u nich aktivně provozované činnosti a vlastní tvořivost. Výchova volnočasovými aktivitami pomáhá vytvářet vhodné návyky při využití volného času, a tím předcházet sociálně patologickým jevům (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 33-40).
2.3 Činitelé výchovy ve volném čase
K tomu, aby mohla úspěšně fungovat výchova ve volném čase, je potřeba několik činitelů. Na jedné straně stojí pedagog. Jako první pedagog na nás působí rodič, později učitel či vychovatel a ještě později lektor nebo řídící pracovník. Na druhé straně stojí vychovávaný jedinec, tím můžeme rozumět nejenom dítě, žáka nebo studenta, ale později i dospělého. Jedinec by neměl být při tomto procesu pasivní. Bereme na zřetel jeho zájmy, potřeby a věk. Nemůžeme stejnými postupy působit na děti mladšího školního věku a na adolescenty. Každá skupina má svá specifika. Což ovšem nevylučuje, že se vychovávaným jedincem nemůžeme stát i v dospělosti. Mezi oběma činiteli dochází ke stálé interakci, která se neustále vyvíjí (Jůva, et al. 2001, s. 55).
Komunikace mezi oběma činiteli by měla být obousměrná. Hlavními činiteli výchovy ve volném čase jsou primárně rodiče, pedagogové či vychovatelé, ale značný vliv mají i média nebo vrstevníci.
20
2.3.1 Osobnost pedagoga ve výchově ve volném čase
Pedagog, vychovatel či rodič je osoba, která působí na vychovávaného jedince. Nese společenskou odpovědnost a k tomu, aby byl ve svém působení úspěšný, potřebuje určité kvality. Zahrnujeme sem pozitivně laděnou hodnotovou orientaci, případně vlastní postoje či názory, nedílnou součástí osobnosti pedagoga je také jeho vzdělávání.
Správný pedagog výchovně působí na svěřené jedince hned od počátků. Patrně není velkých rozdílů mezi působením na vlastní děti, či děti, na které výchovně působí v rámci školy nebo volnočasových aktivit. Mnohdy si to ani neuvědomujeme a činíme tak intuitivně. Už v těchto počátcích vzniká interakce ve výchovně vzdělávacím procesu, která nás bude provázet po celou dobu našeho působení, a u vlastních dětí se jedná o působení celoživotní. Pokud budeme pedagogy v pozicích učitelů a vychovatelů, nastává vzájemná interakce se žáky. Pedagog je v celém výchovně- vzdělávacím procesu činitelem, který nese společenskou odpovědnost za jeho účinnost a úspěšnost. (Jůva, et al. 2001, s. 55). Abychom mohli být jako pedagogové úspěšní, je nesmírně důležitá naše osobnost. Jak uvádí Jůva slova pedagogických klasiků (2001, s. 55), že žákovu osobnost lze vychovat jedině působením skutečné osobnosti učitelovy.
Pro každého pedagoga či vychovatele, by měl být nejdůležitějším cílem, správný rozvoj nové generace, která za čas nastoupí na jejich místo a ukáže, zda splnili svůj úkol zodpovědně. Pro zdárné naplnění tohoto cíle, jsou důležité některé pedagogovy osobní vlastnosti a postoje. Hlavním kritériem je správný žebříček hodnot. Pro děti a žáky je důležitá rovnováha mezi duševním a materiálním aspektem hodnot. V tomto směru dokáží velmi bedlivě pozorovat nejenom pedagogy či vychovatele, ale i rodiče a každý rozpor mezi tím, co dospělý říká a jak se chová, dokáží rychle vypozorovat. Působení tímto nevyrovnaným směrem, může mít spíše negativní dopad. Pedagog či rodič si autoritu vynucuje a žáci či děti přestávají dospělému věřit. Jak uvádí Matějček (2013), výchova k odpovědnosti se nedá dělat kázáním, tresty a strachem, ale odpovědnost je celkový postoj k životu a nejúčinnějším výchovným prostředkem je osobní příklad vychovatele.
Mezi další aspekty, důležité pro pedagoga, patří dobrá komunikativnost.
Při každodenní komunikaci je důležité respektovat individualitu dítěte a vybrat správný a pochopitelný způsob komunikace. Tím dochází k žádoucímu ovlivňování žáků či dětí. Komunikace má často neformální charakter a poskytuje prostor k vyjádření vlastních názorů či přání. Děti mohou vypravovat, co právě prožívají nebo, co je zajímá.
21
Pozorování komunikace dětí je cenný zdroj poznatků o nich (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 87). Stejně potřebné jsou i organizátorské dovednosti. Bez nich se dobrý pedagog či vychovatel neobejde. Z dalších rysů osobnosti pedagoga či vychovatele je důležitý pedagogický optimismus. Pedagogický klid a takt se projeví sebeovládáním a trpělivostí při jednání s dětmi (Jůva, et al. 2001, s. 56‒58). Samozřejmostí v působení na žáky, děti či mládež by měla být spravedlnost. Pedagog či vychovatel by se měl vyvarovat jednání pod vlivem předsudků či ve vzteku a měl by postupovat podle stejných kritérií při řešení přestupků či v konfliktních situacích s dětmi či žáky. Často je toto nelehký úkol. Ale vyřčené slovo pod vlivem vzteku či předsudků již nelze vzít zpět.
2.4 Výchova mimo vyučování
Výchova mimo vyučování je významnou oblastí výchovného působení a vystihuje vše, co souvisí s výchovou dětí v období, kdy dochází do základní a střední školy po skončeném vyučování. Jedná se o označení jedné z oblastí výchovy. Kromě ovlivňování volného času můžeme do oblasti výchovy mimo vyučování zahrnout například i přípravu do školy a upevňování hygienických a kulturních návyků (Pávková et al. 2002, s. 38). Dalším pojmem, který se ve výchově mimo vyučování vyskytuje, je pedagogika volného času. Zde se jedná o vědní obor, který se zabývá teoretickými i praktickými aspekty výchovy ve volném čase.
Výchova mimo vyučování je vymezována těmito znaky:
• probíhá mimo povinné vyučování,
• probíhá převážně ve volném čase,
• probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny,
• je zajištěna institucionálně (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 69).
Ve výchově mimo vyučování se můžeme setkat s rozdělením výchovy na formální, informální a neformální.
Formální výchova zahrnuje působení škol či jiných odborných vzdělávacích zařízení.
Dokončení vzdělání je potvrzeno příslušným dokladem, vysvědčením či osvědčením.
Informální výchova zahrnuje učení v běžných životních situacích. Jedná se o učení záměrné, ale i zcela nahodilé v běžných životních situacích. Souvisí s nejširším výkladem pojmu výchova, zahrnuje i formativní působení vlivu prostředí.
22
Neformální výchova zahrnuje dobrovolné aktivity cílené a strukturované, které probíhají ve volném čase mimo vyučování. Mohou, ale nemusí být ukončeny vydáním dokladu. Zahrnuje celoživotní výchovu a vzdělávání, respektuje požadavek dobrovolnosti, demokratismu a participace (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011 s. 70).
2.4.1 Funkce výchovy mimo vyučování
Specifickou oblastí výchovného působení je výchova mimo vyučování se svými typickými funkcemi. Pávková et al. (2002, s. 39, 41) zmiňuje výchovně-vzdělávací, preventivní, zdravotní a sociální funkce. Uvádí také, že instituce a zařízení, které poskytují výchovu mimo vyučování, plní tyto funkce podle svého charakteru a zaměření v různé míře.
Na výchovně-vzdělávací funkci je v současnosti kladen velký důraz. Instituce zajišťující výchovu mimo vyučování kladou důraz na rozvoj schopností a dovedností dětí a mládeže a uspokojování jejich zájmů a potřeb. Snaží se o formování žádoucích postojů a morálních vlastností. V rámci různorodých aktivit a činností se děti motivují k nenásilnému získávání vědomostí, dovedností a návyků, které mohou ovlivňovat názory jedince a pohled na svět. Úspěchy ve volnočasových aktivitách mohou vést jedince k pocitu uspokojení, naplnění a seberealizace. Děti, které jsou z nějakých příčin neúspěšné ve škole, mohou v rámci zájmových činností poznat pocit úspěchu a uznání ostatních.
Neméně důležitou funkcí ve výchově mimo vyučování je preventivní a rozvojové zaměření. Prevence je zaměřena do oblastí jako je například kriminalita a delikvence, drogy či alkohol, virtuální drogy, kam můžeme zařadit počítače, televizi či mobilní telefon, šikana a různé formy násilného jednání, xenofobie či rasismus a podobně.
Při preventivním působení by se instituce či programy pro děti a mládež měly zaměřit na možnosti a potenciál dětí. Instituce by měla poskytnout dětem a mladistvým bezpečné místo ve skupině vrstevníků, ve které si mohou osvojit řešení problémů či hraní různých sociálních rolí.
Zdravotní funkce vede k rozvržení režimu dne tak, aby se děti a mládež naučily zdravému životnímu stylu ve smyslu střídání činností. Velmi důležitý je pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu, který kompenzuje sezení během vyučování. K tomu, aby docházelo ke zdravému duševnímu rozvoji, nabízí instituce, zajišťující výchovu mimo
23
vyučování, příjemné a klidné prostředí a estetickým a nezávadným vybavením.
Důležitou součástí je i osvojení zásad bezpečnosti při práci.
Součástí sociální funkce je nácvik a rozvoj komunikativních dovedností, rozvoj sociálních kompetencí a nácvik společensky přijatelného chování. Instituce, které se zabývají výchovou mimo vyučování, do jisté míry pomáhají dětem z konfliktního či nepodnětného rodinného prostředí tím, že vyrovnávají rozdíly a nastavují určitá pravidla specifická pro danou instituci. Snaží se pozitivně ovlivňovat děti a mládež v době, kdy jejich rodiče jsou v zaměstnání (Pávková et al. 2002, s. 39-42).
24
3 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání
Podle vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, se zařízeními pro zájmové vzdělávání rozumí střediska volného času, školní kluby a školní družiny (Hájek, Pávková a kol. 2011).
V současné době je poměrně značný nárůst institucí, které se zabývají výchovou mimo vyučování. Řada z nich jsou typicky komerční organizace. Pro naše potřeby jsme vybrali pouze některé instituce, které mohou navštěvovat děti mladšího školního věku.
Aktivity a činnosti, které instituce nabízejí, můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou aktivní činnosti, při kterých dítě samo něco dělá či vytváří. Jako příklad uvedeme zpívání, malování, sportování či práce na počítači. Do druhé skupiny řadíme aktivity a činnosti receptivní. Tím rozumíme sledování filmů, koncertů, výstav či sportovních utkání (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 43).
3.1 Formy zájmového vzdělávání
Mezi formy zájmového vzdělávání můžeme zařadit zejména tyto:
• Příležitostná výchovná, vzdělávací a zájmová forma, případně tematická rekreační činnost, která se uskutečňuje v místě školského zařízení pro zájmové vzdělávání.
• Pravidelná výchovná, vzdělávací a zájmová činnost.
• Táborová činnost a činnost spojená s pobytem mimo školské zařízení, které zabezpečuje zájmové vzdělávání.
• Osvětová činnost spojená se shromažďováním informací pro děti, případně další osoby, které vedou k prevenci před sociálně patologickými jevy.
• Individuální práce, při které jsou vytvářeny podmínky pro rozvoj nadání u dětí.
• Využití široké možnosti spontánních činností.
3.2 Střediska volného času
Můžeme sem zařadit domy dětí a mládeže a stanice zájmových činností. V těchto institucích se zaměřují především na specializované zájmové činnosti, které jsou realizovány pod odborným a kvalifikovaným vedením. Zájmové aktivity jsou určeny pro děti, žáky, studenty či rodiče a další zájemce. Nabízejí pravidelné zájmové činnosti
25
v kroužcích, ale i příležitostné aktivity, kam můžeme zařadit prázdninové tábory či soutěže. Organizují osvětovou poradenskou činnost a nabízejí příležitost a prostor pro spontánní aktivity, například na hřišti či v herně (Pávková et al. 2002, s. 44).
Střediska volného času poskytují zájmovou činnost pravidelnou, příležitostnou, táborovou či osvětovou. Nabízejí také otevřené spontánní aktivity a práci s nadanými a talentovanými dětmi.
3.3 Školní družina
Školní družina je zařízení, které má v naší zemi mnoholetou tradici. Hraje významnou roli zejména pro děti prvního stupně základního vzdělávání. Školní družina poskytuje zájmové vzdělávání, seznamuje děti s možnostmi zájmových aktivit, aktivizuje děti, prohlubuje školní znalosti, rozvíjí osobnost a kompetence, zejména komunikativní, kompetence k řešení problémů či sociální a personální. Školní družina tvoří určitý přechod mezi vyučováním a pobytem doma. Pobyt ve školní družině by neměl být chápán jako pokračování školní výuky, protože pedagogická práce v ní má svá specifika a nejedná se ani o pouhé hlídání dětí. Práce ve školní družině se řídí specifickými požadavky a pravidly pedagogiky volného času. Jedná se o samostatnou oblast vzdělávání (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 7-10).
Školní družina je rozdělena do oddělení. Oddělení se naplňují nejvýše do počtu 30 účastníků. Ředitel stanoví nejvyšší počet účastníků na 1 pedagogického pracovníka s ohledem na druh vykonávané činnosti účastníků, zejména s ohledem na jejich bezpečnost. (Vyhláška č. 74/2005 Sb.,). Pokud by se jednalo o oddělení školní družiny složené pouze z dětí se zdravotním postižením, počet těchto dětí je shodný s počtem žáků ve třídě této školy. (Vyhláška č. 74/2005, Sb.,). Děti jsou přihlášeny písemně k pravidelné docházce. Počty dětí navštěvující školní družinu se mohou lišit během dne či odpoledne. Některé odcházejí domů samostatně nebo je vyzvedávají rodiče či prarodiče. Jiné odcházejí do zájmových kroužků.
Činnosti ve školní družině jsou zpracovány dle školního vzdělávacího programu, který obsahuje konkrétní cíle vzdělávání, formy a obsah, časový plán, popis personálních, materiálních a ekonomických podmínek a podobně. Nesmí být opomenuta část, ve které se školní vzdělávací plán zabývá žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 51). Při plánování činností je třeba pamatovat na děti, kterým se i přes vynaložené úsilí ve škole nedaří, ale i na děti
26
mimořádně nadané. Největší motivací je pro děti zažitý úspěch. Ve školní družině se nabízí prostor pro činnosti, za které můžeme každé dítě pochválit (Holeyšovská 2003, s. 7).
Pro funkční chod družiny je potřeba stanovit a dodržet určité podmínky, mezi které řadíme personální, materiální a řídící či kontrolní podmínky.
• Personální podmínky: kvalifikovaná a odborně vzdělaná osobnost vychovatelky či vychovatele s chutí pracovat s dětmi a dostatečnou dávkou empatie.
• Materiální podmínky: vkusně a účelně vybavená klubovna nebo herna či možnosti využívání tělocvičny nebo hřiště či sportoviště.
• Řídící a kontrolní podmínky: školní družina má povinnost vést pedagogickou dokumentaci. Má právní oporu ve vymezení své činnosti (Hájek, Pávková a kol.
2011).
3.3.1 Kompetence ve školní družině
Školní družina by měla být pro dítě prostor, kde se může pod pedagogickým dozorem, přímým i nepřímým, rozvíjet a bavit přirozeným dětským způsobem.
Bezpečné prostředí je důležité nejen z hlediska fyzického, ale i psychického a sociálního. Pro naplňování vymezených cílů, odvozujeme kompetence, které mají děti získat. Pojmem kompetence v zájmovém vzdělávání definuje Hájek, Pávková a kol.
(2011) jako souhrn schopností a znalostí a s nimi souvisejících postojů i hodnotových orientací, které jsou předpokladem k výkonu činností. Kompetence ve školní družině navazují a rozvíjejí kompetence, které jsou uvedeny v programech pro základní či předškolní vzdělávání, a tím dochází k určitému propojení.
• Kompetence k řešení problémů: Žák si všímá dění ve svém okolí, chápe možnosti problému, plánuje a promýšlí řešení problémů, rozlišuje správná a chybná řešení, svá rozhodnutí je schopen obhájit.
• Komunikativní kompetence: Žák vhodně formuluje své myšlenky, sdělení a otázky, využívá i mimoslovní komunikaci, zapojuje se do diskuse a naslouchá druhým.
• Kompetence k učení: Žák využívá efektivní způsoby pro učení, dokončuje započatou práci, kriticky hodnotí své výkony, získané poznatky dává do souvislostí a zkušenosti uplatňuje v praktických situacích.
27
• Sociální a interpersonální kompetence: Žák se učí plánovat a organizovat, rozhoduje se o svých činnostech a uvědomuje si, že za ně nese důsledky, je schopen respektovat jiné a je tolerantní k odlišnostem mezi lidmi, ovládá své chování tak, aby dosáhl pocitu uspokojení a sebeúcty.
• Občanské kompetence: Žák si uvědomuje své povinnosti a práva, vnímá nespravedlnost a agresivitu a dovede se jim bránit, chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné prostředí, respektuje a chrání tradice a kulturní dědictví či životní prostředí.
• Kompetence k trávení volného času: Specifická kompetence pro zájmové vzdělávání. Žák se orientuje v nabídce smysluplného trávení volného času, rozvíjí své zájmy, umí říci „ne“ nevhodným nabídkám pro trávení volného času.
Získané kompetence by měly děti vybavit vědomostmi, dovednostmi a postoji, které jim pomohou čelit nástrahám sociálně patologických jevů, mezi něž řadíme závislosti drogové a virtuální, agresivitu či nesnášenlivost (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 11-12).
3.3.2 Činnosti ve školní družině
Časové rozvržení činností ve školní družině se řídí požadavky psychohygieny. Klade se důraz na podporu tělesného, duševního i sociálního vývoje dítěte. Při sestavování režimu je třeba přihlížet k biorytmům, potřebám a zájmům dítěte. Protože rozdíly mezi dětmi mohou být značné, měla by vychovatelka vycházet z obecných pedagogicko- psychologických poznatků, ze znalosti individuálních zvláštností dětí a konkrétních podmínek školní družiny. Pro děti mladšího školního věku je typická snadná unavitelnost, ale i rychlá regenerace. Proto je vhodné činnosti střídat (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 65). Ve školní družině se střídají odpočinkové činnosti, rekreační, zájmové, sebeobslužné, veřejně prospěšné či příprava na vyučování. Jednotlivé činnosti se vzájemně prolínají.
• Odpočinkové činnosti: Mají odstranit únavu, slouží k regeneraci sil. Do denního režimu se zařazují po obědě či při ranní družině pro děti, které brzy vstávají.
Mohou být hromadné, skupinové i individuální. Děti mohou odpočívat na podložce či koberci při četbě, klidných hrách nebo při vyprávění. Aktivním odpočinkem může být i pohyb venku jako spontánní či organizovaná činnost (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 146-147).
28
• Rekreační činnosti: Většinou mají podobu pohybových aktivit na čerstvém vzduchu. Často se u dětí projevuje zvýšená potřeba pohybu jako kompenzace sezení při vyučování. Rovněž psychická únava u dětí se může projevit značnou pohybovou aktivitou (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 65). Uplatňují se zde pohybové hry a rekreační sport, který může probíhat individuálně, hromadně či ve skupinách.
• Zájmové činnosti: Pomáhají dětem rozvíjet a uspokojovat své potřeby a zájmy.
V rámci školní družiny se děti seznamují s nabídkou zájmových činností, které jsou většinou obecně zaměřené. Mezi nejčastější patří pohybové, tvořivé a hudebně zaměřené činnosti. Často se vychází z osobních předpokladů a zájmů vychovatelek, pedagogů či rodičů.
• Sebeobslužné činnosti: Pomáhají u dětí rozvíjet a upevňovat hygienické a kulturní návyky v dané společnosti. Děti se učí pečovat o svou osobu a svůj majetek.
• Veřejně prospěšné činnosti: Rozvíjejí u dětí povědomí o dobrovolnictví a vlastním podílu práce ve prospěch druhých. Děti se učí chránit přírodu, pomáhat menším dětem či starším lidem, účastní se společné práce na zvelebování okolního prostředí (Pávková et al. 2002, s. 115).
• Příprava žáků na vyučování: Tento požadavek převládal hlavně v minulosti, kdy měla družina především sociální funkci, a žáci veškerou přípravu na vyučování vykonávali v družině. V současnosti některé školní družiny tuto činnost dětem umožňují, jiné nikoliv. Jako žádoucí se tato činnost jeví u dětí z méně podnětných rodin, kdy jim příprava může zlepšit klasifikaci a omezit sociální vyloučení. Příprava na vyučování by se měla zařazovat až po 15. hodině, nejlépe až po pobytu venku. Vypracování domácích úkolů by mělo být vždy projednáno a schváleno se zákonnými zástupci, s vedením školy a třídním učitelem (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 146-148).
29
4 Důležitost hry pro děti mladšího školního věku
Hra není zdaleka určena jen pro děti, i když s nimi ji máme nejčastěji spojenou.
Provází nás celým životem. Hrajeme si pro pocit radosti, sblížení se s ostatními nebo se hra využívá ve výchově jako nenásilný výchovný prostředek. Hra umožňuje kontakty s vrstevníky a má vliv na sociální rozvoj. Hra může probíhat individuálně nebo ve dvojicích či ve skupinách. Hraje tudíž velkou a nenásilnou úlohu při socializaci. Hra učí děti přizpůsobit se pravidlům, zapojit se do skupiny a uhájit si své místo. Hry jsou součástí všech druhů a typů činností ve výchově mimo vyučování. Výsadní místo udržují hry pohybové, které kromě rozvíjení vzájemné komunikace mezi děti podporují i přirozený pohybový vývoj, zlepšují obratnost a kondici a uvolňují napětí (Holeyšovská 2009, s. 16). Hra je základní formou činnosti i ve školní družině.
Jedním z nejvýznamnějších podmínek hry je hračka, která má velký význam pro děti mladšího školního věku (Pávková et al. 2002, s. 90). Již v dávné minulosti si děti hrály s předměty, které jim byly blízké v jejich okolí. Později s hračkami, které pro ně vyrobili jejich blízcí, a v současné době je z hračkářského průmyslu dobře prosperující odvětví. Děti ještě nejsou schopné uvědomit si, co je jim při výchově k užitku a čím se nejlépe rozvíjejí jejich schopnosti a dovednosti. Odpovědnost při výběru hry nebo hračky proto spadá do kompetencí rodičů. Hračky v různé míře působí na psychiku dítěte. Některé podněcují smyslové vnímání, jiné cvičí rozkládání a skládání celků či paměť. Při hře se dětem rozvíjí tvořivá fantazie. Hry podle pravidel vedou děti k poznávání a přijímání řádu a pravidel v okolním světě (Matějček 2013, s. 107-110).
Na hračky jsou kladeny stále vyšší nároky. Hračka by měla být hygienicky nezávadná, bezpečná, ale i vkusná a trvanlivá, protože dětské ruce chtějí vše prozkoumat. Jako nevhodné se jeví hračky, které neposkytují podněty, nevedou děti k přemýšlení a rozvoji. Patří sem často nákladné a atraktivní hračky. V současné době je na hračku zaměřena pozornost odborníků z mnoha oborů, jakými jsou například lékaři, psychologové, výtvarníci, pedagogové či ekonomové (Pávková et al. 2002, s. 90-91).
4.1 Výchova hrou
Využití hry ve výchově není nic nového. Existuje řada her s výchovně vzdělávacím podkladem. Dobře předložená hra může sloužit jako komunikační prostředek mezi pedagogem a žákem. Cílem pedagoga, který hru předkládá, není vyhrát, ale předat dětem porozumění, postoje či dovednosti. Pedagog se dostává do postavení tajného
30
agenta, který předstírá, že zprostředkovává dětem zábavu. Ale jeho cílem je zábavu využít k dosažení svých výchovně vzdělávacích cílů (Činčera 2007, s. 7-10).
Důležitost hry podnítila ke vzniku samostatné pedagogické profese, jakou je herní specialista. U nás se objevují zpravidla ve zdravotnictví, kde pomáhají uvolňovat napětí, zklidňovat a adaptovat dětské pacienty (Pávková et al. 2002, s. 91).
31
5 Praktická část
5. 1 Cíl výzkumu
Hlavním cílem výzkumu předložené bakalářské práce bylo zjistit, jaké volnočasové aktivity jsou dostupné dětem na venkovských základních školách. Zároveň byla zjišťována obliba těchto aktivit u žáků.
5. 2 Hypotézy bakalářské práce
Hlavními hypotézami pro potřebu této bakalářské práce byla tato tvrzení:
1) Děti častěji využívají zájmové kroužky v rámci školy, než dojíždění za volnočasovými aktivitami do města.
2) Chlapci častěji navštěvují sportovní kroužky než dívky.
3) Dívky častěji navštěvují tvořivé kroužky než chlapci.
5.3 Metody průzkumu
Pro získání informací, potřebných pro průzkum, byla zvolena metoda dotazníku.
Tato metoda byla, vzhledem k věku respondentů, doplněna o rozhovor, který byl veden převážně u menších dětí v rámci vyjasnění některých otázek. Rozhovor se uskutečnil s žáky před započetím vyplňování dotazníku k uvolnění atmosféry a vysvětlení důvodu průzkumu. V průběhu vyplňování dotazníku, rozhovor sloužil k vysvětlení některých pojmů a u menších dětí bylo použito společné pročítání jednotlivých otázek. Děti se často potřebovaly ujistit, zda si otázku dobře přečetly a zda ji správně pochopily.
5.4 Charakteristika subjektů a respondentů
Tématem bakalářské práce jsou volnočasové aktivity dětí na prvním stupni venkovských základních škol. Do výzkumu byly zapojeny čtyři venkovské školy z Libereckého kraje a jedna venkovská škola z Královéhradeckého kraje. Všechny fungují jako málotřídní školy.
Málotřídní školy mají v naší zemi již dlouholetou tradici. Poskytovaná výchova a vzdělávání v těchto institucích přináší svá specifika. Za málotřídní školu se považuje taková, ve které jsou v jedné třídě společně vyučováni žáci ze dvou či více ročníků.
Tyto školy jsou provozovány vesměs na venkově, kde poskytují plnohodnotné
32
vzdělávání dětem z blízkých obcí. Mezi pozitivní specifika málotřídních škol můžeme uvést větší soudržnost žáků, jejich rodičů a pedagogů. Mladší žáci se učí spontánně od starších a jsou vedeni k větší samostatnosti. Na pedagogy jsou kladeny vyšší nároky na přípravu na vyučování, upřednostňuje se individuální přístup k žákovi a využívají se formy výuky, které berou ohled na věkové odlišnosti a specifické potřeby žáků (Valachová, 2005). Mnoho pedagogů ještě zajišťuje během odpoledne vedení zájmových kroužků, protože je mnohdy komplikované sehnat odpovídající vedoucí pro zájmovou činnost.
5.4.1 Základní škola Pěnčín
První školou, zapojenou do výzkumu, je Základní škola Pěnčín, Pěnčín 17, 463 45.
Ředitelkou je Mgr. Jana Seiwaldová.
Základní škola Pěnčín vzdělává žáky prvního stupně a všichni žáci mohou navštěvovat školní družinu po celou dobu docházky do školy, tzn. od první do páté třídy. Pravidelné volnočasové aktivity jsou zde nabízeny v rámci družiny. Rodiče na začátku školního roku přihlásí své dítě na vybrané kroužky písemnou formou. Cena zájmového kroužku je 300 Kč na pololetí. Cena je, dle paní ředitelky, přizpůsobena podobným kroužkům v nedalekém Turnově.
Děti z okolních vesnic jsou do školy pravidelně sváženy mikrobusem místního úřadu. Základní škola má k dispozici nejen 2 místnosti pro školní družinu, ale i školní zahradu a sportovní areál, který spravuje TJ Pěnčín. Ve sportovním areálu jsou k dispozici hřiště na fotbal, plocha s umělým povrchem a tenisové kurty. Školní družina funguje denně od 6:30 ráno do 15:30 odpoledne, přičemž dozor u dětí při ranní družině od 6:30 do 7:30 zajišťuje paní školnice. Týdenní skladby zaměstnání v rámci školní družiny se mění s ohledem na roční období a počasí. Děti mají k dispozici množství stavebnic, deskových her a knih či CD k poslechu. V rámci školní družiny mohou děti kreativně tvořit z papíru či jiných materiálů, kreslit, číst, rozvíjet smyslové vnímání a pohyb. Pokud jsou děti přihlášeny na nějaký kroužek, vyzvedne si je vedoucí z družiny a po skončení kroužku jsou děti opět vedoucím odvedeny zpět do školní družiny nebo si je vyzvednou rodiče.
33
Základní škola Pěnčín nabízí pro školní rok 2016/2017 tyto zájmové kroužky:
• Kroužek vaření
• Výtvarný kroužek
• Cvičení s hudbou
• Anglický jazyk
• Přírodovědný kroužek
• Výuka hry na klavír
• Informatika
Vedoucími těchto kroužků jsou buď učitelky působící na této škole nebo rodiče, či přátelé školy.
5.4.2 Základní škola Radostín
Základní škola Radostín, Radostín 19, 463 44 Sychrov. Ředitelkou je Mgr. Lenka Vyhlídková.
Tato základní škola vyučuje v současnosti 36 žáků, přičemž 30 žáků navštěvuje školní družinu. Žáci jsou vyučováni ve spojených odděleních. První třída je samostatná a společně je druhý a čtvrtý ročník, respektive třetí a pátý ročník. Základní škola má pro školní družinu k dispozici nejen jednu velkou místnost, ale i školní zahradu, malou tělocvičnu ve škole, kde je umístěn stůl na stolní tenis, a sportovní halu nedaleko školy.
K dispozici mají žáci také množství deskových her, stavebnice, knihy ve školní a družinové knihovničce či CD na poslech. V rámci družiny jsou také zařazovány dobrovolné tvořivé činnosti zaměřené na sezónní témata. Školní družina funguje denně od 6:30 do 15:30 hodin, přičemž dozor při ranní družině (od 6:30 do 7:15) zajišťuje paní školnice. Umístění školy blízko lesa umožňuje a nabízí časté procházky spojené se sportovní či přírodovědnou tématikou. Děti z okolních obcí dochází pěšky s paní vychovatelkou od zámku Sychrov nebo je přiváží rodiče auty. Stejným způsobem to funguje i odpoledne po skončení školní družiny, kdy si děti odvezou rodiče nebo je paní vychovatelka dovede opět k zámku.
Zájmové kroužky, které škola nabízí pro školní rok 2016/2017:
• Zdravé pískání na flétnu
• Sportovní kroužky (tanec a fotbal)
• Výtvarný a tvořivý kroužek
34
• Vyšívání
• Hravá angličtina (pouze pro žáky 1. ročníku)
Cena kroužků se pohybuje od 100 Kč pro fotbalový kroužek a Vyšívání do 250 Kč pro Výtvarný a tvořivý kroužek. Cena kroužků je na celý školní rok. Taneční kroužek, Zdravé pískání na flétnu a Hravá angličtina jsou zdarma. Vedoucími kroužků jsou učitelky vyučující na této škole nebo rodiče dětí či přátelé školy.
5.4.3 Základní škola Kobyly
Základní škola Kobyly, Kobyly 31, 463 45 Pěnčín. Paní ředitelkou je Mgr. Martina Pichrtová.
Školu v tomto školním roce navštěvuje 91 žáků, z toho je 43 žáků na prvním stupni a 48 žáků na druhém stupni. Tato základní škola vyučuje první stupeň jako málotřídní se spojenými třídami a žáci na druhém stupni jsou zařazeni do samostatných tříd. Školní družina funguje denně od 6:30 do 15:30, přičemž od 6:30 do 7:00 zajišťuje dozor u dětí paní školnice. Školní družinu navštěvuje 29 dětí. V rámci družiny mají děti k dispozici dvakrát týdně sportovní činnost v tělocvičně nebo, v případě pěkného počasí, na hřišti s altánem. Dále mohou využít deskové hry, stavebnice nebo CD či DVD. Nedílnou součástí družiny je i příprava na vyučování. Školní družina se věnuje osvojování čtenářských dovedností. V rámci školní družiny jsou děti pasovány na čtenáře, pravidelně si čtou a nocují ve škole při akci Noc s Andersenem. Zájmových kroužků vyčleněných mimo družinu je méně, protože paní vychovatelka pravidelně s dětmi kreativně tvoří v rámci družiny. Zájmové kroužky, které škola nabízí v tomto školním roce pro první stupeň:
• Angličtina hrou
• Cvičení pro školáky
• Vaření
• Čtenářský koutek
Vedoucími kroužků jsou opět pedagogové vyučující na této škole. Všechny kroužky jsou poskytovány dětem zdarma.
35 5.4.4 Základní škola Svijanský Újezd
Základní škola Svijanský Újezd 78, 463 45 Pěnčín. Paní ředitelkou je Mgr. Zdeňka Piflová.
Základní škola patří k nejmenším. V tomto školním roce je zde vyučováno 15 žáků.
Školní družina je v provozu denně od 6:30 do 15:30 odpoledne. Školní družina využívá jednu místnost a školní zahradu s prolézačkami. Školní budova sousedí s budovou mateřské školy. Děti mohou využívat různé typy stavebnic, deskových her, knih a časopisů. Všechny zájmové kroužky jsou dětem poskytovány zdarma. Zájmové kroužky nabízené ve školním roce 2016/2017:
• Sportovní kroužek
• Výtvarný kroužek
• Výuka cizího jazyka
• Hudební kroužek
Vedoucími kroužků jsou paní učitelky.
5.4.5 Základní škola Černý Důl
Základní škola Černý Důl, Městys Černý Důl 48, 543 44. Ředitelkou je Mgr. Naděžda Bachtíková.
Základní škola Černý Důl se nachází v Královéhradeckém kraji, nedaleko města Vrchlabí v okrese Trutnov. V současnosti se zde vzdělává 36 dětí v prvním až pátém ročníku, z nichž 29 navštěvuje školní družinu. Školní družina má k dispozici dvě místnosti, školní zahradu, na které jsou prolézačky a hřiště. Děti mohou v družině využívat množství deskových her, knih, časopisů a stavebnic. V rámci družiny jsou dětem nabízeny různé tvořivé činnosti, při nichž rozvíjejí svou kreativitu. Zájmové kroužky, které škola nabízí ve školním roce 2016/2017:
• Sportovní kroužek
• Výtvarný kroužek
• Kroužek deskových her
Vedoucími kroužků jsou paní učitelky a přátelé školy.
36
6 Průběh výzkumu
Dotazníkového šetření se účastnilo celkem 80 žáků z 5 základních škol. Šetření bylo provedeno vždy na části žáků z celkového počtu ve třídě, například při reprezentaci školy ostatních žáků na atletických závodech nebo fotbalovém turnaji apod. Z tabulky je patrné rozdělení žáků podle pohlaví, základních škol a ročníků, které navštěvují.
Tabulka č. 1: Rozdělení žáků v jednotlivých školách
Ročník
ZŠ Černý Důl ZŠ Kobyly ZŠ Pěnčín ZŠ Radostín ZŠ Svijanský Újezd
Celkem žáků
Chlapci Dívky Chlapci Dívky Chlapci Dívky Chlapci Dívky Chlapci Dívky
2.
ročník
2 1 2 2 3 3 2 1 1 1 18
3.
ročník
3 0 4 5 4 2 1 1 1 0 21
4.
ročník
2 3 4 3 1 3 2 2 0 1 21
5.
ročník
1 2 3 2 4 0 2 3 3 0 20
Celkem 8 6 13 12 12 8 7 7 5 2 80
6.1 Vyhodnocení dotazníku
Předkládaný dotazník byl určen pro žáky druhého až pátého ročníku na venkovských základních školách. První ročník jsme záměrně vynechali, protože žáci si ve škole teprve zvykají a mnohdy ještě nejsou plně seznámeni s činnostmi, které probíhají ve škole. Dotazník obsahuje 11 otázek. Z toho 5 otázek bylo uzavřených, ve kterých žáci jen kroužkovali vhodnou odpověď, 3 otázky byly polouzavřené, ve kterých žáci buď kroužkovali, nebo dopisovali vhodnou odpověď, a 3 otázky otevřené, ve kterých se žáci mohli volně rozepsat.
37
Otázka č. 1:
Co si myslíš, že znamená pojem volný čas? Co si pod tím pojmem představuješ?
• Je to čas, kdy se učíš ve škole.
• Je to čas, kdy si můžeš hrát, chodit na kroužky nebo si číst nebo sledovat televizi.
• Je to čas, kdy musíš uklízet a pomáhat rodičům.
• Je to čas, kdy spíš.
Graf 1: Pojem volný čas
V této otázce měli žáci za úkol zakroužkovat odpověď, o které se domnívají, že je správná. Jak je zřejmé z grafu většina žáků správně rozumí pojmu, co znamená volný čas. Z celkového počtu 80 žáků, odpovědělo 67 žáků, že volný čas je doba, kdy si mohou hrát nebo chodit na kroužky, případně si číst či sledovat televizi. 1 žák označil odpověď, že je to doba, kdy se učí ve škole, 2 žáci označili za volný čas dobu, kdy musí uklízet a pomáhat rodičům a 10 žáků odpovědělo, že volný čas je, když spí. Tabulka č. 2 ukazuje rozložení odpovědí žáků v jednotlivých školách. Odpovědi žáků různých škol se výrazně nelišily.
1
67
2 10
Otázka č. 1: Co znamená pojem volný čas?
Učení ve škole
Hraní, kroužky, čtení, televize Úklid a pomoc rodičům Spánek
