• No results found

Názory žáků II. stupně základní školy na vlastní pohybovou aktivitu a tělesnou výchovu

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Názory žáků II. stupně základní školy na vlastní pohybovou aktivitu a tělesnou výchovu"

Copied!
102
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Názory žáků II. stupně základní školy na vlastní pohybovou aktivitu a tělesnou

výchovu

Diplomová práce

Studijní program: N7401 – Tělesná výchova a sport

Studijní obory: 7503T114 – Učitelství zeměpisu pro 2. stupeň základní školy 7503T100 – Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy Autor práce: Bc. Václav Matoušek

Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Na tomto místě chci poděkovat svému vedoucímu práce, Mgr. Petru Jeřábkovi za vstřícnost a cenné rady.

(6)

Anotace

Diplomová práce se zabývá názory žáků II. stupně základní školy na vlastní pohybovou aktivitu. V první části jsou objasněny poznatky z oblasti pohybové aktivity sloužící jako teoretický základ pro část výzkumnou.

Představeny jsou některé projekty a výzkumy související s hlavním tématem a dále je popsán tělesný a motorický vývoj jedince. Ve výzkumné části jsou prezentovány vlastní názory žáků. Na základě vyhodnocení získaných dat jsou následně předkládány závěry a vytvořeny návrhy pro úpravu pohybového režimu dětí a pro modifikaci obsahu školní tělesné výchovy.

Klíčová slova

Pohybová aktivita, starší školní věk, volný čas, školní tělesná výchova, žák, děti

(7)

Annotation

The thesis is focused on opinions of pupils of lower secondary school on their physical activity. In the first part, the findings from field of physical activity are clarified and they serve as the theoretical basis for the experimental part. Some projects and researches relating to the main topic are introduced and the physical and motor ontology is described. In the experimental part, pupil’s opinions are presented. On the grounds of gained data, the conclusions are subsequently assumed and the proposals are created for both the adjustment of physical regime and modification of content of school physical education.

Key words

physical activity, lower-secondary school children, leisure time, physical education, pupil, children

(8)

OBSAH

Úvod ... 12

1 Teoretická východiska ... 13

1.1 Vymezení základních pojmů ... 13

1.2 Pohybová aktivita ... 15

1.2.1 Zdravotní hlediska pohybové aktivity ... 18

1.2.2 Benefity pohybové aktivity ... 22

1.2.3 Vztah pohybové aktivity a tělesné zdatnosti ... 25

1.2.4 Výzkumy týkající se pohybové aktivity dětí školního věku ... 28

1.2.5 Doporučení k pohybové aktivitě u dětí školního věku ... 32

1.2.6 Podpora pohybové aktivity ve školním prostředí ... 38

1.2.6.1 Projekt Pohyb a výživa ... 41

1.3 Životní styl ... 45

Vývojové charakteristiky prepubescence a pubescence ... 46

1.4 1.4.1 Charakteristika vývoje v prepubescenci ... 47

Somatický vývoj v prepubescenci ... 48

1.4.1.1 1.4.1.2 Motorický vývoj v prepubescenci ... 48

1.4.2 Charakteristika vývoje v pubescenci ... 49

1.4.2.1 Somatický vývoj v pubescenci ... 49

1.4.2.2 Motorický vývoj v pubescenci ... 49

1.5 Tělesná výchova na 2. stupni ZŠ... 50

2 Cíle práce ... 52

3 Metodika práce ... 53

3.1 Charakteristika výzkumného souboru ... 53

... 54

3.2 Charakteristika výzkumné metody 4 Výsledky výzkumu ... 56

(9)

4.1 Volný čas ... 56

... 62

4.2 Pohybová aktivita 4.3 Školní tělesná výchova ... 72

4.4 Doporučení pro praxi a závěry ... 80

5 Diskuze a závěr ... 83

6 Zdroje ... 86

7 Seznam příloh ... 97

(10)

Seznam obrázků

Obrázek č. 1 Klasifikace jednotlivých druhů pohybové aktivity ve vztahu k jejím

aspektům ... 16

Obrázek č. 2 Vzájemné vztahy zdraví a pohybové aktivity v dětství a v dospělosti ... 19

Obrázek č. 3 Hypotetické benefity a rizika realizace pohybové aktivity ... 24

Obrázek č. 4 Vazby mezi PA, zdravotně orientovanou zdatností a zdravím ... 25

Obrázek č. 5 Vztahy mezi pohybovou aktivitou, zdravotně orientovanou zdatností a zdravím ... 26

Obrázek č. 6 Souhrnné znázornění vztahů mezi pohybovou aktivitou, tělesnou zdatností a zdravím ... 28

Obrázek č. 7 Příklady počtů kroků v rámci některých pohybových aktivit během dne ... 36

Obrázek č. 8 Pyramida pohybu v rámci projektu Pohyb a výživa ... 42

Obrázek č. 9 Pyramida výživy v rámci projektu Pohyb a výživa ... 43

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Shrnutí zdravotních a behaviorálních efektů pohybové aktivity u školních dětí ... 21

Tabulka č. 2. Doporučení k provádění pohybové aktivity pro předškolní děti ve věku 3–6 let. ... 33

Tabulka č. 3 Doporučení k provádění pohybové aktivity pro děti školního věku 6–11 let. ... 34

Tabulka 4. Doporučení k provádění pohybové aktivity pro děti školního věku 11–18 let ... 34

Tabulka č. 5. Doporučení k pohybové aktivitě dětí a mládeže ze zdravotního hlediska ... 37

Tabulka č. 6. Počet respondentů v rámci sídel ... 54

Tabulka č. 7. Počet chlapců a dívek ve věkových kategoriích ... 54

Tabulka č. 8. Počet chlapců a dívek ve věkových kategoriích ve městech ... 54

Tabulka č. 9. Počet chlapců a dívek ve věkových kategoriích na vesnicích ... 54

(11)

Seznam grafů

Graf č. 1 Nejčastější aktivity pondělí–pátek ... 57

Graf č. 2 Nejčastější aktivity během víkendu ... 59

Graf č. 3 Nejčastější aktivity v rozmezí pondělí–pátek (dívky a chlapci) ... 60

Graf č. 4 Nejčastější aktivity během víkendu (dívky a chlapci) ... 60

Graf č. 5 Nejoblíbenější činnosti volného času (město a vesnice) ... 61

Graf č. 6 Zájem vyučujícího TV o PA žáků ve volném čase ... 62

Graf č. 7 Spokojenost či nespokojenost s četností aktivního pohybu ... 63

Graf č. 8 Pohybové aktivity mám přes týden dostatek ... 64

Graf č. 9 Motivace k pohybové aktivitě ... 65

Graf č. 10 Hlavní důvody důležitosti pohybové aktivity ... 67

Graf č. 11 Proč necvičím (nesportuji) alespoň 3x týdně ... 68

Graf č. 12 Četnost organizované pohybové aktivity během týdne ... 69

Graf č. 13 Četnost organizované pohybové aktivity během týdne (dívky a chlapci) ... 70

Graf č. 14 Četnost neorganizované pohybové aktivity během týdne (město a vesnice) ... 70

Graf č. 15 Četnost organizované pohybové aktivity během týdne (dívky a chlapci) ... 71

Graf č. 16 Oblíbenost školní tělesné výchovy ... 73

Graf č. 17 Čím je pro žáky tělesná výchova ... 74

Graf č. 18 Postoj k hodinám TV ... 74

Graf č. 19 Oblíbené aktivity v rámci TV ... 75

Graf č. 20 Oblíbené aktivity v rámci TV (dívky a chlapci) ... 76

Graf č. 21 Neoblíbené aktivity v rámci TV ... 76

Graf č. 22 neoblíbené aktivity v rámci TV (dívky a chlapci) ... 77

Graf č. 23 Spokojenost a nespokojenost s výukou TV ... 78

Graf 24 Preference prostor výuky ... 79

Graf 25 Preference prostor výuky (dívky a chlapci) ... 79

(12)

Seznam zkratek

AŽS Aktivní životní styl

BM Náležitý metabolismus

Kcal Kilokalorie

kJ Kilojoul

MET Klidový výdej energie

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NPA Neorganizovaná pohybová aktivita

NVP Národní vzdělávací program OPA Organizovaná pohybová aktivita

PaV Projekt Pohyb a výživa

RVP Rámcový vzdělávací program ŠVP Školní vzdělávací program

TV Školní tělesná výchova

VO2max Maximální hodnota spotřeby kyslíku

WHO Světová zdravotnická organizace

(13)

ÚVOD

Neustálý vývoj v oblasti moderních technologií a růst množství stresových podnětů, vede k trvalému snižování pohybové aktivity a přispívá tak k sedavému způsobu života. Děti školního věku ztrácejí zájem o přirozený pohyb a tuto absenci ani nepovažují za negativní. V důsledku toho dochází u jedinců k pasivnímu trávení volného času. Pravdou je, že v současné době se do popředí dostává trend zdravého životního stylu. Skrze masivní média jsme

“vzděláváni“ takřka ve všech oblastech zdravého způsobu života. Je však otázkou, zda si lidé skutečně začínají uvědomovat podstatu a dopady pohybu na kvalitu života, nebo se jedná o líbivý způsob, jak se stát součástí konzumní společnosti.

Pohybová aktivita školní mládeže je často probíraným tématem. Diskuzí a článků, nebo odborných studií, zabývajících se touto problematikou, nalézáme celou řadu, avšak přesto se dle výzkumů tělesná zdatnost a zdravotní stav dětí dnešní společnosti prokazatelně zhoršuje. Je evidován stále vyšší počet obézních jedinců, včetně těch, kteří trpí nesprávným držením těla. Považujeme proto za žádoucí nahlédnout na tuto problematiku také z druhé strany a získat tak osobní názory dětí – žáků.

Hlavním důvodem výběru tohoto tématu je můj kladný postoj ke sportu a především zájem na získání informací, které mi jako nastávajícímu pedagogovi poslouží ke správné motivaci a nahlédnutí do problematiky pohybové aktivity mých budoucích žáků.

Cílem práce bylo prostřednictvím vyhodnocení dat zjistit názory školní mládeže na vlastní pohybovou aktivitu a školní tělesnou výchovu. Prostřednictvím syntézy získaných informací nahlédnout na problematiku očima druhé strany a pokusit se tak nastínit řešení problému skrze návrhy na úpravu pohybového režimu dětí a doporučení pro úpravu obsahu školní tělesné výchovy.

(14)

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA

1.1 Vymezení základních pojmů

Pohybová aktivita – jakýkoliv tělesný pohyb, jež vede ke zvýšení energetického výdeje a je zabezpečen kontrakcemi kosterního svalstva. Nemusí se tedy jednat pouze o sportovní aktivity, ale o jakýkoliv pohyb, která vede k vyššímu energetickému výdeji, než je ve stavu člověka při klidovém metabolismu (Bouchard, Shephard, Stephens, Sutton, & McPherson, 1990;

Thompson et al. 2003). Pro kvantifikaci pohybové aktivity je užíváno kilojoulů (kJ) nebo kilokalorií (kcal).

Habituální pohybová aktivita – pohybová aktivita, která je prováděna často a opakovaně a to jak organizovaně, tak i neorganizovaně. Do této kategorie můžeme zařadit manipulaci, postoj, sport, hru, pracovní, ale i sebeobslužnou motoriku (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Organizovaná pohybová aktivita – intencionální pohybová aktivita, prováděná pod vedením učitele, cvičitele či trenéra (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Neorganizovaná pohybová aktivita – chápána jako volně a bez pedagogického vedení (většinou emotivně podmíněná) prováděná pohybová aktivita (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Pohybový režim – je souhrn všech pohybových činností, všech motorických aktivit, které jsou víceméně pravidelně a relativně dlouhodobě začleněny do způsobu života

Pohybová aktivnost – je dle Hendla a Dobrého (2011) otázkou komplexnosti. Jde o základní (sportovní) pohybové aktivity v rámci určitého časového rozmezí (čas strávený ve škole, mimo školu, mezi blízkými, měsíc, den, hodina, školní přestávka atd.).

Pohybová nedostatečnost (inaktivita) – tedy v podstatě protipól pohybové aktivity. Je definována jako nedostatečná četnost v dosahování středně až vysoce intenzivní pohybové aktivity v rámci osobitých doporučení pro pohybovou aktivitu (Dobrý a kol., 2009).

(15)

Energetický výdej – sumární spotřeba energetických zdrojů v kcal (1 kcal = 4 6168 kJ). U sedavého člověka se podílí na energetickém výdeji klidový metabolismus přibližně z 65%, 10% je zastoupeno tepelným účinkem potravy (trávení, vstřebávání, transport potravy apod.) a 25 % podíl je při pohybové aktivitě. Je tedy podstatné, aby byla zachována rovnováha mezi energií přijatou z potravy a energií organismem vydanou (Frömel, Novosad & Svozil, 1999, Sigmund, Sigmundová, 2011).

MET – jednotka využívaná při měření energetického výdeje. Metabolický ekvivalent (1 MET), je charakterizován výdejem 3,5 ml kyslíku na 1kg hmoty za jednu minutu při nečinném sedu (3,5ml O2*kg-1*min-1), což je přibližně rovno jedné kilokalorii na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu (kcal * kg-1 * h-1).

1 MET je klidový výdej energie (3,5ml O2*kg-1*min-1) (Frömel, Novosad

& Svozil, 1999).

Názor – zaujetí určitého stanoviska při řešení určitého problému (Psychologie, pedagogika, 2016).

Postoj – autoři Krech, Crutchfield, Balachey (1969) považují postoje za stabilní struktury s pozitivní či negativní evaluací, která ovlivňuje chování v rámci sociálních vztahů (Psychologie, pedagogika, 2016).

Volný čas – je čas, ve kterém člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvlášť z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život (Hofbauer, 2004, str. 13).

Zdraví – nejedná se pouze o nepřítomnost nemoci, ale zároveň o celkovou vyrovnanost z hlediska psychického, sociálního a tělesného (Frömel, Novosad

& Svozil, 1999).

Životní styl – jeden z podstatných činitelů ovlivňujících úroveň (kvalitu) života jedince. Jedna se o lidské aktivity zaujímající škálu projevů od chování skrze myšlení až po konkrétní jednání, jež mají opakující se, předvídatelný, a pro jedince typický charakter. Mnohdy je životní styl hodnocen z hlediska postojů, názorů a projevů chování. (Slepičková 2000).

(16)

1.2 Pohybová aktivita

Na pohybovou aktivitu (z anglického physical activity) lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu. V prvním slova smyslu lze pohybovou aktivitu chápat jako pojem označující konkrétní tělesnou aktivitu – konkrétní tělesný pohyb, spojený se svalovou prací a energetickým výdejem. Ve druhém případě lze pohybovou aktivitu (PA) chápat jako komplexní označení pro pohybové chování (chůze, běh, plavání atp.) (Kasa, 2001; Gajda, 2004). Na základě těchto nejasností navrhuje proto Dobrý (2006) zavedení pojmu pohybová aktivnost, jež dle autora označuje soubor pohybových aktivit vykonávaných jedincem v rámci určitého časového úseku – například za den nebo týden.

PA je počítána mezi základní koncepty kinantropologie. Představuje takové chování a jednání člověka, které má komplexní charakter. Je předurčen společnými vztahy mezi sociálními, psychomotorickými, biologickými a psychickými stránkami člověka. Typické pro PA jsou frekvence, doba trvání, intenzita a druh pohybové činnosti (Suchomel, 2006). Přehledné dělení druhů pohybové aktivity přináší Sigmundová. Grafické znázornění tohoto dělení zobrazuje obrázek č. 1.

(17)

Obrázek č. 1 Klasifikace jednotlivých druhů pohybové aktivity ve vztahu k jejím aspektům (Sigmundová, 2010)

Pohybová aktivita je autory definována mírně odlišně, avšak podstatné rysy definice jsou si většinou velice blízké. PA lze definovat jako jakýkoliv tělesný pohyb, jež vede ke zvýšení energetického výdeje a je zabezpečen kontrakcemi kosterního svalstva. Nemusí se tedy jednat pouze o sportovní aktivity, ale o libovolný pohyb, který vede k vyššímu energetickému výdeji, než je ve stavu člověka při klidovém metabolismu (Bouchard, Shephard, Stephens, Sutton, & McPherson, 1990; Thompson et al. 2003). Narážíme zde tedy na problém týkající se nerovnováhy mezi energetickým příjmem a výdejem.

V současné době statistiky hovoří o převaze energetického příjmu nad energetickým výdejem. Tento fakt souvisí s tzv. hypokinézou, což je definováno jako nedostatek pohybové aktivity. Nedostatek energetického výdeje má negativní dopady na lidské zdraví. Ty se však neprojevují náhle, nýbrž pozvolna a v dlouhodobějším horizontu. Tento fakt je velkým úskalím v otázkách týkajících se prevence.

PA je jedním z aspektů mající vliv na ontogenezi jedince. Svými projevy dotváří a usměrňuje vývoj organismu. Lidské orgány (jako smyslové orgány, pohybový aparát atd.) nemohou zůstat bez funkce, a právě díky pohybové aktivitě

(18)

dochází k jejich rozvoji. PA je charakterizována nejen svým proběhem a výsledky, ale také vnitřním prožíváním, neboli pocity zklamání či uspokojení.

Z těchto pocitů následně vyplývá zanechání pohybové aktivity, nebo naopak její opakované vykonávání. Jak již bylo zmíněno výše, důležitá je četnost pohybové aktivity z důvodu zachování rovnováhy mezi nedostatečnou pohybovou úrovní (hypokinézou) a nadbytečnou úrovní (hyperkinézou). Obě tyto varianty mohou lidskému organismu škodit (Suchomel, 2006).

V otázce pohybové aktivity hraje svou roli celá řada činitelů.

Sallis et al (1992) a Jürimäe, T. a Jürimae J. (2001) uvádí čtyři úrovně těchto činitelů na základě rozboru publikovaných prací. Jedná se o úroveň biologickou (např. růst či biologická zralost), psychologickou (např. sebehodnocení, motivace) dále úroveň sociokulturní (rodina či role v kolektivu) a úroveň ekologickou (např.

bezpečnost, materiální vybavení). V souvislosti s tím se také setkáváme se čtyřmi složkami, jež se podílejí na výsledné úrovni pohybové činnosti: morfologická (tělesné dispozice), motorická (pohybové předpoklady), motivační a koordinační (Kasa, 2003).

Orgánové změny v období prebuscence vedou k vysokému objemu spontánní pohybové aktivity. Dětem mladšího školního věku je obecně pohyb doporučován alespoň po dobu srovnatelnou s dobou sezení ve škole. V této PA by zpravidla měly být obsažen průřez pohybovými vzorci s cílem umožnit dítěti získat co nejširší škálu pohybových dovedností. Důležitým aspektem, mající pozitivní účinky na PA dětí prepubescentního věku, je umožnění pobytu venku.

Úroveň pohybové aktivity je dle průzkumů spjata s časem stráveným ve venkovních prostorách. Klíčovým je v tomto věku tedy hlavně usměrňování pohybového chování jedince tak, aby vedlo k rozvoji ve všech možných směrech.

S nástupem do školy a tedy se začátkem období, kdy převážnou většinu dětí sedí, souvisí pohybová nedostatečnost, která bohužel není v dostatečné míře kompenzována tělesnou výchovou ani dobrovolnou sportovní činností.

(Suchomel, 2006).

V pozdějším vývojovém období, pubescenci, stále přetrvává relativně vysoká přirozená potřeba pohybu (až pět hodin denně). Avšak nedostatek

(19)

PA je výraznější než v období prepubescence. (Moravec et al., 1996). Věk okolo dvanáctého roku je nejvyšším bodem v úrovni pohybové aktivity dětí a následně začíná klesat. Znatelné snížení úrovně PA můžeme u dívek sledovat ve věku 13-18 let. Více o charakteristikách jednotlivých v období v kapitole 1.4.

Jako ideální období pro vytvoření návyku na pravidelnou pohybovou aktivitu je uváděn dětský a mládežnický věk (Moravec et al., 1996). Je tedy velice důležité již od dětství začínat s pravidelnou pohybovou činností, jelikož šance na vytvoření pevného vztahu k pohybu jsou v tomto období vysoké a v budoucnu stálé. Mezi doporučované patří činnosti, jež mají seznamovací a vzdělávací charakter. Je také žádoucí kombinovat aktivity spontánní a aktivity řízené. (Bunc, 1993, Kárníková & Vaníčková, 1994).

1.2.1 Zdravotní hlediska pohybové aktivity

Morfologické a funkční změny v lidském organismu jsou důsledky pohybové aktivity, jež mohou předcházet, zabránit, nebo oddálit vznik nemocí, které jsou významnou hrozbou dnešní populace. Zároveň tyto změny mohou přispět k vyšší výkonnosti nejen při tělesné námaze (pracovní skupina EU Sport a zdraví, 2008). Avšak stále se měnící způsob (styl) života v důsledku narůstající technizace a zvyšování podílu práce, která vyžaduje duševní námahu (nárůst stresu), vede k výraznému snižování objemu a intenzity pohybového zatěžování u lidské populace. Výzkumy přitom dokazují, že pravidelná a energeticky dostatečně náročná PA má pozitivní účinky na celkový zdravotní stav člověka.

PA má vliv na prodloužení délky života, zvýšení tělesné zdatnosti, výrazně také snižuje rizika nemocnosti a úmrtnosti, jež jsou spojena s civilizačními onemocněními. Pravidelná pohybová aktivita souvisí zejména s onemocněními typu kardiovaskulárního. Jejím důsledkem je také pokles rizika onemocnění cukrovkou 2. typu a rakoviny prsu, prostaty nebo tlustého střeva. Současně je významným činitelem v otázce zvýšeného krevního tlaku, kde působí jako prevence, případně existuje možnost skrze pohybovou aktivitu vysoký krevní tlak snížit. Dále PA působí na redukci hmotnosti. Je tedy významným činitelem

(20)

prevence obezity, která je v současné době chápána jako civilizační choroba.

Pravidelná pohybová aktivita přispívá k rozvoji kosterního (zvýšená mineralizace), svalového i kloubního aparátu. Mezi další můžeme zařadit prevenci bolesti zad, podporu dobrého psychického stavu, snížení rizika úzkosti, demence, depresí a naopak zvýšení sebehodnocení (Dobrý, 2006; Suchomel, 2006; Pracovní skupina EU Sport a zdraví, 2008).

Vzájemné vazby mezi PA a zdravotními výstupy byly zprvu prokázány u dospělých osob. Obrázek č. 2 zachycuje vztahy mezi zdravím a PA v dětství a v dospělosti, přičemž důležitou je oboustranná vazba právě mezi pohybovou aktivitou a zdravím. Jak bylo demonstrováno výše, je PA nezbytnou součástí pro zdraví jedince, avšak zároveň musí příslušný jedinec disponovat dostatečnou úrovní zdraví a tělesné zdatnosti, aby byl schopen pohybovou aktivitu provádět (Suchomel, 2006).

Zdravotní prospěšnost pohybové aktivity se lépe prokazuje u dospělých osob vzhledem k potřebnému časovému horizontu ať už zjištění vlivu PA, nebo projevení příslušného onemocnění. Z tohoto důvodu výzkumy zjistily ve většině případu těžko vysvětlitelné vztahy mezi PA a zdravím u dětí školního věku.

U dětské populace můžeme tedy hovořit hlavně o predikci. Řada výzkumů však přesto u dětí školního věku prokázala vazby mezi stupněm pohybové aktivity, tělesnou zdatností a rizikovými faktory kardiovaskulárních onemocnění. Toto

Zdraví v dětství

Pohybová aktivita v dospělosti

Zdraví v dospělosti

Pohybová aktivita v dětství

Obrázek č. 2 Vzájemné vztahy zdraví a pohybové aktivity v dětství a v dospělosti (Malina, 2001; Welk & Blair, 2002;

Suchomel, 2006)

(21)

je jeden z mnoha důvodů, proč je již v útlém věku potřeba podporovat zájem o pravidelnou PA (Suchomel, 2006).

Nedostatek pohybové aktivity se v současné době ve vysoké míře týká školní mládeže, přičemž z genderového hlediska se jedná zejména o dívky.

Významný pokles je v posledních letech zaznamenáván hlavně v oblasti spontánní pohybové aktivity. V období, kdy se jedinec nejvíce vyvíjí a roste, se tento fakt negativně podepisuje na celkovém funkčním stavu a tělesném složení organismu (Suchomel, 2000). V tomto kontextu Máček & Vávra (1998) uvádí, že platí-li fakt, že funkce vytváří orgán, je tělesný pohyb hlavním stimulátorem zdravotně kvalitního vývoje a růstu jedince.

Až na konci 20. století začala být PA podporována z důvodu snížení rizik onemocnění, a to na základě amerických výzkumů. Do té doby (přibližně do 90. let) byla pohybová aktivita podporována zejména za účelem zvýšení tělesné zdatnosti. Zmiňované výzkumy došly k závěrům, že není třeba pohybové aktivity s vysokou intenzitou, aby bylo dosaženo pozitivních zdravotních efektů.

Tento fakt je dobrou zprávou pro jedince, kteří nejsou pohybově příliš nadaní.

Pro tělesně nezdatné jedince školního věku jsou velice podstatné zdravotní a behaviorální účinky pravidelného provádění PA. Tyto efekty jsou shrnuty v tabulce č. 1, jež vytvořili autoři Jürimäe, T. a Jürimäe J. (2001) a Strong et al (2005).

(22)

Tabulka č. 1 Shrnutí zdravotních a behaviorálních efektů pohybové aktivity u školních dětí (přepracováno podle: Jürimäe, T. a Jürimäe J. (2001) a Strong et al. (2005)

Rozvoj tělesného složení Prevence obezity

Redukce tělesného tuku u jedinců s nadváhou Rozvoj aktivní tělesné hmoty

Zlepšení svalově-kosterního zdraví Podpora rozvoje kosterního aparátu

Prevence svalových a kosterních zranění a úrazů Zvýšení svalové síly a vytrvalosti

Zlepšení pohyblivosti a funkční nezávislosti Zlepšení kardiovaskulárního zdraví Regulace krevního tlaku u hypertoniků

Zvýšení hladily HDL cholesterolu Snížení hladiny triglyceridů

Zvýšení kardiovaskulární/aerobní zdatnosti Zlepšení mentálního zdraví Prevence depresí

Prevence úzkosti a strachu

Redukce příznaků deprese a úzkosti Zvýšení sebeúcty

Zvýšení celkového tělesného sebepojetí Zvýšení školní výkonnosti Zlepšení školního prospěchu

Zlepšení nepřímých indikátorů – koncentrace, paměti, chování

(23)

V současné době není příliš velká šance na zvýšení úrovně pohybových aktivit ve škole. Jednou z nadějí jsou přestávky, jejichž časové rozmezí je však značně omezeno. Významnou roli tak přejímá čas aktivně strávený ve volném čase (tedy čas mimo školu a rodinu). V dnešní době je ve volném čase chlapcům i dívkám umožněno téměř bez omezení realizovat veškeré své pohybové touhy a potřeby. Zapojením mladších jedinců do skupin s jedinci staršími jsou vytvářeny sociální vazby, zároveň však také vztahy k přírodě a dochází současně rozvoji charakterových vlastností (Suchomel, 2006). V současné době je od pohybové aktivity pozornost odváděna různými technologickými vymoženostmi (počítač, chytrý telefon, tablet a jiné). V tomto kontextu uvádějí autoři Medková (1997) a Kaplan (2001) preferenci počítačových her u chlapců a sledování televize u dívek.

Nedostatek pohybové aktivity je považován za jeden z nejdůležitějších činitelů životního stylu ve vztahu k riziku budoucích kardiovaskulárních onemocnění, jako je např. riziková hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak, pohybové neaktivní životní styl a obezita.

1.2.2 Benefity pohybové aktivity

Nedostatek pohybové aktivity je popisován jako 4. rizikový faktor globální úmrtnosti po vysokém krevním tlaku, kouření a vysoké hladině cukru v krvi (World Helath Organization, 2010). Nadváha a obezita mají za následek 5 % celkové úmrtnosti (Mathers et al., 2009; World Health Organization, 2010).

Vysoký podíl pohybové inaktivity je důsledkem kardiovaskulárních onemocnění, diabetes typu II nebo rakoviny v mnoha zemích. K dosažení podstatného zdravotního přínosu (týkající se kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky typu II, vysokého krevního tlaku, astmatu a dalších) by měla být prováděna PA alespoň střední intenzity, a to po dobu 30 minut po dobu pěti (nebo více) dnů v týdnu (World Helath Organization, 2010). Více viz kapitola „Doporučení k pohybové aktivitě u dětí školního věku“.

(24)

Dle USDHHS (2008) by všichni lidé měli být právě kvůli výše uvedeným benefitům fyzicky aktivní. Nejen zdravotní výhody pohybové aktivity ve svém výčtu přináší zahraniční text Physical Activity Fact (2001).

Sociální benefity pohybových aktivit

 zvýšení sebevědomí, důvěry,

 prodloužení nezávislého života starších osob,

 podpora lepších rodinných vztahů,

 zlepšení sociálních dovedností.

Zdravotní a duševní benefity pohybových aktivit

 zlepšuje kvalitu života,

 snižuje riziko chronických onemocnění,

 pomáhá redukovat tělesnou hmotnost,

 zlepšuje spánek,

 snižuje stres a deprese,

 rozvíjí motorické schopnosti,

 zlepšuje koncentraci, paměť a učení.

Přínosy pohybových aktivit pro životní prostředí

 snižuje dopravní zácpy,

 snižuje znečištění,

 snižuje emise skleníkových plynů,

 snižuje hlučnost,

 vytváří bezpečnější prostředí (místa).

Přínosy pohybových aktivit pro ekonomickou oblast

 vytváří pracovní místa,

 podporuje turistiku,

 stává se dopravním prostředkem,

 podporuje místní podnikání,

 snižuje pracovní absence a trestné činnosti,

 vytváří zdravotní úspory.

(25)

Spolu se zdravotními přínosy jsou s PA spjata také zdravotní rizika. Toto je graficky zpracováno na obrázku č. 3. Potenciální hrozby jako úraz nebo přetrénování, je proto nutno vyvažovat výše zmíněnými výhodami pohybové činnosti. Vyjma náhlých zranění při provádění PA jsou rizika především přetrénování či celkové přetěžování organismu (Sigmund, Sigmundová, 2011).

Obrázek níže zobrazuje průběh dvou prolínajících se stránek pohybové aktivity. Původní podoba obrázku zobrazovala v první fázi („pohybová aktivita pro udržení zdraví“) linii zdravotních rizik v dotyku s osou „pohybová aktivita, což by čtenářem mohlo být chápáno jako rizika nulová. To samozřejmě nemůže platit. Obrázek byl proto přepracován s mírným odsazením od osy x.

Obrázek č. 3 Hypotetické benefity a rizika realizace pohybové aktivity (upraveno podle Sigmund, Sigmundová, 2015)

INTENZITA Střední Velmi vysoká

FREKVENCE Nepravidelně Denně

DOBA

TRVÁNÍ < 10 min 30 min 30 min > 40 min <120 min

(26)

1.2.3 Vztah pohybové aktivity a tělesné zdatnosti

Pro pojem tělesná zdatnost (angl. physical fitness) nalezneme opět celou řadu definic. Jako snadno pochopitelné se jeví následující. Tělesná zdatnost je stav organismu člověka umožňující provádět denní činnost bez nepříjemné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času (Malina et. al, 2004, uvádí Suchomel, 2006).

Zdařilé grafické znázornění vztahů mezi pohybovou aktivitou, zdravotně orientovanou zdatností a zdravím (obrázek č. 4) publikovali Bouchard a Sheprard (1994). Propracovanější model obdobných vazeb (zaměřený více prakticky) můžeme vidět na obrázku č. 5.

Obrázek č. 4 Vazby mezi PA, zdravotně orientovanou zdatností a zdravím (upraveno podle Bouchard a Shepard, 1994)

(27)

Obrázek č. 5 Vztahy mezi pohybovou aktivitou, zdravotně orientovanou zdatností a zdravím (upravil Suchomel (2006) podle Jürimäe, T. a Jürimäe, J., 2001)

Vztah mezi pohybovou aktivitou a tělesnou zdatností je poměrně jednoznačný. Se zřetelnější a vyšší výpovědní hodnotou se však setkáváme u dospělých jedinců. U dětské populace je toto mnohem problematičtější záležitostí. PA přispívá k úrovni tělesné zdatnosti u dospělých jedinců, avšak u dětské populace nejsou tyto vazby tolik výrazné z důvodu působení několika faktorů (biologická zralost, dědičnost, tělesný růst atp.). Děti se přirozeně zlepšují v tělesné zdatnosti v rámci svého biologického rozvoje, a to nezávisle na úrovni PA (Suchomel, 2006).

Haywood a Getchel (2005) podotýkají, že je nutné velmi opatrně reprodukovat výsledky komponent související s přirozeným růstem. Negativní efekty sedavého životního stylu mohou být totiž zakrývány právě těmito komponentami. V souhrnu tak děti mohou v testech tělesné zdatnosti dosahovat lepších výsledků než dospělí, avšak není pravidlem, že mají vyšší úroveň PA.

V dospělosti je tělesná zdatnost velmi dobrým ukazatelem, avšak v dětství je tento vztah na úrovni mírné až střední (Suchomel, 2006).

Maximální výkon v rámci motorické výkonnosti byl v dřívější době jedním z hlavních cílů školní TV. Tento záměr vycházel z předpokladu vysoké

(28)

závislosti tělesné zdatnosti na pohybové aktivitě. Toto přinášelo negativní zpětnou vazbu aktivním jedincům, kteří nedosahovali odpovídajících výsledků v testech týkajících se motoriky, jelikož jejich výsledky byly zkresleny dalšími vlivy (dědičnost, biologická retardace atp.). A právě jedinci s akcelerovanou biologickou zralostí mohli dosahovat skvělých výsledků v motorických testech i přes nízkou úroveň PA (Suchomel, 2006). Pangrazi (2000) uvádí, že ze zdravotního hlediska je důležité monitorovat úroveň pohybové aktivity.

Dodává, že udržení jisté úrovně tělesné zdatnosti není dlouhodobě reálné bez adekvátní úrovně pohybové aktivity. Cílem tělesně výchovného procesu by tedy měla být snaha o zvýšení úrovně PA.

Dědičnost a biologická zralost jsou u dětí školního věku determinanty ovlivňující tělesnou zdatnost více než úroveň pohybové aktivity. K výše zmíněnému cíli tělesné výchovy přidáváme ještě navádění k rekreační podobě PA, jež lze realizovat po v průběhu celého života (například cyklistika, chůze atp.). Je žádoucí být pohybově aktivní, a to bez ohledu na úroveň tělesné zdatnosti. Ta je sice požadovaným výsledkem, avšak důraz by měl být kladen na podporu PA (Suchomel, 2006).

Pohybová aktivita je pouze jedním z činitelů podmiňujících tělesnou zdatnost. Ve výzkumu mezi úrovní habituální pohybové aktivity a indikátory zdravotně orientované zdatnosti (běh na 1 míli, shyby opakovaně, leh-sed opakovaně, předklon v sedu) u dětí ve věkové kategorii 9-10 let, byly u chlapeckých souborů zjištěny středně silné vztahy úrovně pohybové aktivity ve vztahu k indikátorům zdravotně orientované zdatnosti. U dívek byly potom zjištěny výraznější korelace pouze u výsledků testu led-sed opakovaně a předklon v sedu. Úroveň PA může být tedy u dětí vztažena ke všem složkám zdravotně orientované zdatnosti, přičemž poněkud silnější vazby byly detekovány u chlapců než u dívek (Sallis et al., 1993, uvádí Suchomel, 2006).

V současné době převládá mínění, že pohybová aktivita a tělesná zdatnost se vzájemně ovlivňují a zároveň mají nezávislé vlivy na zdraví jedince (viz obrázek č. 6). Děti a mládež s nízkou úrovní tělesné zdatnosti získávají zdravotní benefity z realizace pohybových aktivit. Zároveň jednotlivci

(29)

s dostatečnou úrovní tělesné zdatnosti potřebují být pohybově aktivní k udržení svého zdraví (Suchomel, 2006).

Obrázek č. 6 Souhrnné znázornění vztahů mezi pohybovou aktivitou, tělesnou zdatností a zdravím (upraveno podle Suchomel, 2006)

1.2.4 Výzkumy týkající se pohybové aktivity dětí školního věku

Výzkumů, které byly zpracovávány celými skupinami odborníků, nebo jednotlivci, a to v časovém horizontu jednoho týdne nebo několika let, je uveřejněna celá řada. Velká většina těchto projektů byla realizována v 90. letech 20. století. Níže uvádíme výčet některých průzkumů, jež dokazují výše uvedené zdravotní aspekty pohybové aktivity, nebo jednoduše fakta týkající se dětí školního věku.

V rámci populačního šetření Lhotská (1995) konstatuje, že organizovaná PA byla pro zhruba 55 % dětí školního věku představována pouze školní tělesnou výchovou a 6 % bylo od TV uvolněno. V tomto kontextu uvádějí Moravec et al. (1990), že necelých 51 % chlapců a 58 % dívek se nezapojuje do tělovýchovných aktivit. Ve výzkumu provedeném o rok později předkládají Moravec et al (1996) výsledky, dle kterých více než jedna třetina dívek a přibližně pětina chlapců ve věku 11–18 let cvičila pouze v hodinách školní tělesné

Dědičnost Prostředí Životní styl Osobní vlastnosti

Pohybová aktivita

Tělesná zdatnost

Zdraví &

Wellness

(30)

výchovy. Úroveň volnočasové pohybové aktivity je ve všech věkových kategoriích celkově nižší u dívek než u chlapců (Frömel et al., 1999).

Autorky Karníková a Vaníčková (1994) konstatují, že počet dětí, pravidelně provozujících organizovanou sportovní aktivitu, není vyšší než 50 %. Tento počet má ve starším školním věku klesající tendenci a nárůst je zaznamenán jen v mladším školním věku. Více znepokojující výsledky přináší Naul et al. (1997) na podkladě internacionálního výzkumu v letech 1994–1995.

Ve věkové kategorii dívek a chlapců ve věku 12 a 15 let se pouze 35 % českých chlapců a 31 % českých dívek účastnilo organizované a neorganizované sportovní činnosti. Ve srovnání s Německem nebo Finskem, jsou výsledky českých žáků výrazně nižší. Pozitivní není ani fakt, že více než 10 % českých dívek a chlapců, ve výše uvedené věkové kategorii, nevykonávalo žádnou intenzivní pohybovou aktivitu.

Mezinárodní studie WHO nesoucí název „Mladí lidé a zdraví“ z roku 1998, jež se týkala českých dětí ve věku 11, 13 a 15 let, zjišťovala úroveň sportovní a pohybové aktivity ve volném čase (Rážová, 1999). Výsledky ukazují, že volnočasové sportovní a pohybové aktivitě se pravidelně každý den věnuje pětina dívek a třetina chlapců. Vůbec se ji potom nevěnuje 11 % dívek a 9 % chlapců.

Bunc et al. (2004) konstatují, že snižování úrovně PA s přibývajícím věkem je typické pro dnešní dětskou populaci. Na podkladech reprezentativního šetření uvádí průměrné hodnoty souhrnného denního energetického výdeje u dětí do 10 let: chlapci 5,3 ± 1,8 kcal.kg-1.den-1 a dívky 4,7 ± 1,2 kcal.kg-1.den-1. U dětí starších chlapců a dívek jsou uvedeny hodnoty o něco vyšší.

Havlíčková et al. (1993) využili pro svůj výzkum dotazník s celotýdenním záznamem pohybových činností a žáky 6 tříd rozdělili do tří kategorií. Skupiny byly rozděleny dle četnosti vykonávání pohybové činnosti respektive dle % přesahu náležitého metabolismu (dále jen nál. BM):

a) hypermobilní jedinci žáci sportovních tříd s pravidelným tréninkem (4–6 x týdně cca 1,5 hod);

(31)

b) normomobilní jedinci – zde průměrná intenzita PA přesahovala 170% nál. BM;

c) hypomobilní jedinci – průměrná intenzita PA byla nižší než 170% nál. BM.

Průměrný denní energetický výdej se pohyboval mezi 8,9 MJ a 11,3 MJ. Většinu času věnovali dotazovaní spánku (41 % denní činnosti) a činnostem spojeným se školní docházkou (33 % denní činnosti). U druhých dvou zmiňovaných kategorií byl zaznamenán pokles intenzity PA o víkendu. U probandů spadajících do kategorie první se tento problém neprojevil, a to vzhledem k víkendovým sportovním soutěžím.

Frömel et al. (1999) zjistili, že nejběžnější prováděnou PA je během týdne u dívek i chlapců chůze a jízda na kole. Potvrzena byla také nižší pohybová aktivita ve víkendových dnech, a to typičtěji u dívek než u chlapců. Z čehož můžeme vyvodit, že je třeba zapracovat na nabídce víkendových pohybových aktivit zejména pro dívky.

Výše uvádění se také věnovali detailnímu průzkumu PA v týdenním režimu žáků základních škol. U dívek byl celkový denní energetický výdej 1 931 kcal. den-1, u chlapců potom 2 170 kcal. den-1, z toho průměrná denní PA byla zastoupena u dívek 457 kcal. den-1 a 649 kcal. den-1 u chlapců.

U výsledné hodnoty dívčího vzorku tedy ani nebyla dosažena doporučená denní hodnota, jež činní 500 kcal. den-1.

Z novějších uvedeme průzkum s názvem „Odlišnosti v pohybové aktivitě předškolních dětí ve srovnání s pohybovou aktivitou adolescentů a mladých dospělých“. Práce kontinuálně monitorovala během 7 dní PA 5–7 letých předškoláků (n = 208), dále PA 12–17 letých adolescentů (n = 1174) a v poslední řadě PA 18–24letých dospělých (n = 787). Monitorování probíhalo pomocí akcelerometru Caltrac a hodnocení bylo realizování prostřednictvím proměnné, a to aktivního energetického výdeje (AEE – kcal/kg.den-1). Závěry práce doplňují některé výše uvedené výzkumy. Ukázalo se, že každodenní organizovaná PA u předškoláků (2x20 min cvičení na koberci a 50˗˗70 minutová procházka venku), s umožněním další spontánní PA (pohyb ve škole či zahradě) a volnočasovou PA vytváří předpoklady pro jejich zdravý vývoj. Autoři dále uvádějí, že pouze u předškoláků je o víkendových dnech srovnatelná

(32)

(nebo dokonce vyšší) PA než ve školních dnech (Sigmund, Sigmundová, Miklánková, Frömel, & Groffik, 2009).

Sigmund, Sigmundová a el Ansari (2009) provedli longitudinální studii v letech 2005, 2006 a 2007. Studie týkající se změn v pohybové aktivitě dětí při přestupu z mateřské školy do první třídy základní školy se týkala 176 dětí.

Hodnocení probíhalo opět pomocí akcelerometru Caltrac a zároveň skrze denní počet kroků z pedometru Yamax. Autoři uvádějí následující. Přestup dětí z mateřské školy je doprovázen značným poklesem PA, a to především v době, kdy jsou děti ve škole a o víkendu. Rozdíly mezi PA ve víkendové a pracovní dny, které v mateřské škole nejsou zaznamenány, vystávají s příchodem do první třídy základní školy.

Studie s názvem „Vztahy mezi pohybovou aktivitou a inaktivitou rodičů a jejich 8–13 letých dětí“ se zabývala vlivem rodinného prostředí na PA dětí školního věku. Pro zjištění výsledků byla použita česká standardizovaná krátká administrativní verze dotazníku IPAQ. Vztahy mezi pohybovou aktivitou dětí a pohybovou aktivitou jejich rodičů jsou pozitivní, a to bez ohledu na pohlaví i věk. Děti a jejich matky, jež se dva- a vícekrát týdně zúčastňují organizované PA, vykazují výrazně delší dobu provádění intenzivní PA než děti a matky bez této účasti.

Z výše uvedených výzkumu můžeme vyvodit, že se stoupajícím věkem školní mládeže ubývá četnosti PA, přičemž u dívek je úroveň PA znatelně nižší než u chlapců stejné věkové kategorie. Zároveň je u obou pohlaví prokázána nižší úroveň PA o víkendových dnech0 než ve dnech pracovních.

Dále uvádíme výčtem některé z výsledků výzkumu s názvem

„Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže“, právě ty zmiňuje Bunc ve svém příspěvku. Záměr je soustředěn na vzdělávací procesy, kterých se děti a mládež účastní v definovaném prostředí, a to jak ve školních (povinných), tak i mimoškolních (sportovních i rekreačních) pohybových aktivitách.

(33)

Prezentované výsledky výzkumných záměrů v letech 1994–2004

ve věku do dvanácti let nalézáme cca 10–12% dětí s nadváhou (zhruba stejné % u chlapců a dívek). Od tohoto věku u děvčat procento jedinců s nadváhou roste až do výše přibližně 16–20 % ve věku 18 let. U chlapců není nárůst nadváhy ve stejném věkovém období tak charakteristický, nacházíme přibližně 14 % dětí s nadváhou;

v mladším školním věku je objem realizovaných pohybových aktivit na úrovni cca 5 hodin týdně (včetně aktivit v rámci školní TV). Ve věku 14 let jsou to již pouze dvě a půl hodiny;

opakovaně se potvrzuje, že mládež spíše preferuje mimoškolní tělesnou výchovu a sport před jinými zájmovými činnostmi pokud k tomu má odpovídající podmínky a je vhodným způsobem informována a motivována;

jednoznačně se potvrzuje růst podílu aktivit realizovaných mimo

"oficiální" sportoviště a často „zastaralá“ nabídka, nebo nevhodná forma pohybových aktivit v rámci školní TV;

za rozhodný věk pro získání „kladného“ vztahu k pohybovým aktivitám, tedy vztahu s dlouhodobým charakterem a přetrvávání i do dospělosti, je vedle věku 1–3 roky, mladší školní věk 6–7 let;

potvrdil se zhruba dvojnásobný výskyt zvýšeného krevního tlaku u dětí a mládeže (cca 7 %) oproti současným normám;

u mladých hypertoniků (hraniční hypertenze) byl ověřen šesti měsíční intervenční program, což mělo za následek jednak zlepšení tělesné výkonnosti a úpravu hmotnosti, ale znamenal i pokles systolického TK cca o 4–6 mm Hg.

1.2.5 Doporučení k pohybové aktivitě u dětí školního věku

Z výše uvedených výzkumů souvisejících s pohybovou aktivitou vychází také její doporučení. Doporučení k provádění pohybové aktivity prošla v posledních několika desítkách let řadou změn. Tyto změny jsou odrazem technologického vývoje přístrojů, umožňující PA monitorovat a zároveň

(34)

souvisejí se snahou zabránit nežádoucímu poklesu PA u běžné populace, související s konzumním způsobem života (Sigmund, Sigmundová, 2011).

Je velice obtížné určit ideální úroveň PA u dětí školního věku s ohledem na zdravotní stav jedince a zároveň brát v potaz zdravotní benefity PA. Klíčovou roli ukazují hranice vymezené intenzitou zatížení a nejnižšími objemy PA (Jürimäee & Jürimäe, 2001; Suchomel, 2006). Obsáhlé epidemiologické výzkumy umožnily ověřit a upřesnit doporučení, jež jsou založena na FITT charakteristice, jejíž komponenty představují: F – frekvence, I – intenzita, T – trvání PA, T – typ PA (Tucker & Gilliland, 2007). Doporučení dle této charakteristiky pro jednotlivá věková období dětí předškolního a školního věku zobrazují tabulky č. 2, č. 3 a č. 4.

Tabulka č. 2. Doporučení k provádění pohybové aktivity pro předškolní děti ve věku 3–6 let (Sigmund, Sigmundová (2011)

(35)

Tabulka č. 3 Doporučení k provádění pohybové aktivity pro děti školního věku 6–11 let (Sigmund, Sigmundová, 2011)

Tabulka 4. Doporučení k provádění pohybové aktivity pro děti školního věku 11–18 let (Sigmund, Sigmundová, 2011)

(36)

Doporučení pro realizaci pohybové aktivity za účelem podpory zdraví jedince jsou založena na 4 výchozích předpokladech (Oja, Bull, Fogelholm & Martin, 2010):

- jakákoliv PA je lepší než žádná PA,

- nárůst zdravotních přínosů PA koreluje se zvyšující se intenzitou, frekvencí a delší dobou jejího provádění,

- zdravotní přínosy z realizace PA výrazně převažují nad jejími zdravotními riziky,

- zdravotní přínosy jsou do jisté míry nezávislé na rase, věku, pohlaví čí národní příslušnosti.

Ve škále typů doporučení k pohybové aktivitě nacházíme doporučení související s množstvím nachozených kroků, aktivním energetickým výdejem či s délkou provádění pohybové aktivity (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Časovou dotaci 10– 12 hodin uvádějí pro děti školního věku autorky Kárníková a Vaníčková (1994). Bunc (1996) navrhuje v ČR dodržení minimálního týdenního energetického výdeje při PA 6–8 MJ (1435–1914 kcal). Autoři Frömel, Novosad a Svozil (1999) a obdobně Sigmund et al. (1999) doporučují pro děti školního věku (ČR) ve věkové kategorii 6–15 let dvě vzájemně související úrovně. Výše zmíněný počet nachozených kroků a aktivní energetický výdej. Prvně jmenovaní autoři stanovují aktivní energetický výdej v rámci PA u dívek na 9 kcal.kg-1.den-1. U chlapců potom na 11 kcal.kg-1.den-1. Časové vymezení PA během převažujících dnů v týdnu bylo stanoveno na 85 minut u dívek a 95 minut u chlapců. 3x týdně a to po dobu 90 minut by měla být realizována pohybová aktivita, která je řízena. Energetický výdej by měl činit jednu čtvrtinu z celkového energetického výdeje za týden.

Pro běžnou populaci je relativně dostupná kontrola pohybové aktivity prostřednictvím krokoměrů. Řada autorů proto svá doporučení zakládá na této metodě. Hranici 10 000 kroků jako ideální navrhuje pro dospělou populaci dr. Y. Hatanen (1993). Výše uvedení Frömel, Novosad a Svozil (1999) stanovili hladinu nachozených kroků na 11 000 kroků u dívek a 13 000 kroků u chlapců.

(37)

Stejná čísla prezentují také Vincent & Pangrazi (2002). S vyššími nároky v roce 2007 přicházejí Duncan a Schofield, kteří zvyšují počty u dětí ve věku 5–12 let na 13 000 kroků/den pro děvčata a 16 000 kroků/den pro chlapce.

Obrázek č. 7 Příklady počtů kroků v rámci některých pohybových aktivit během dne (Sigmund, Sigmundová, 2011)

V souvislosti s českou školní mládeží nyní uvedeme některá aktuální doporučení. Pro děti ve věkovém rozpětí 6–11 let byla v roce 2011 Sigmundem, Sigmundovou a Šnoblovou stanovena denní hranice počtu kroků na 12 000 pro děvčata a 14 000 pro chlapce. Pro starší věkovou kategorii (11–15 let) je Sigmundem a Sigmundovou (2011) uváděno doporučení pro pohybovou aktivitu přinejmenším střední intenzity v časové dotaci nejméně 60 minut (a více) denně. Energetický výdej při PA dívek by se měl pohybovat na úrovni 9 kcal.kg-1.den-1 a 11 kcal.kg-1.den-1 u chlapců – tedy stejně jako u názoru Frömela, Novosada a Svozila (1999). Pro zobrazení vývoje v doporučení k realizaci pohybové aktivity a pro porovnání s některými mimoevropskými zeměmi uvádíme tabulku č. 5.

(38)

Tabulka č. 5. Doporučení k pohybové aktivitě dětí a mládeže ze zdravotního hlediska (upraveno podle Suchomel (2006)

Autoři (rok) Stát Doporučení k PA

Ross a Gilbert (1985) USA Minimálně 3x týdně, po dobu 20 min na úrovni 60%

aerobní kapacity, zapojení velkých svalových skupin.

Shephard (1986) Kanada Minimálně 3 hod týdně, v průměru 25 min denně, na úrovni intenzity odpovídající 4 METs.

Pyke (1987) Austrálie Frekvence 3-4x týdně, po dobu minimálně 30 min, vyšší intenzita zatížení

Blair et al. (1994) USA Minimální energetický výdej při tělesných cvičeních 3 kcal.kg-1.den-1.

ACSM (1991) USA USA Frekvence 3x týdně, po dobu minimálně 20 min, intenzita na nebo nad úrovní 60 % VO2max.

Telama et al. Finsko Minimálně 30 min pohybové aktivity každý den Corbin et al. USA Každý den 60 min PA alespoň střední intenzity ( ve

3+ intervalech) s výdejem energie nejméně 6-8 kcal.kg-

1.den-1.

Sallis a Patrick (1994) USA Děti ve věku 11-21let: 30-60 min PA denně nebo skoro denně, doplněné o 3 nebo více intervalů týdně obsahujících nejméně 20 min PA střední až vyšší intenzity.

Bunc (1996) ČR Minimální týdenní energetický výdej při pohybových činnostech 6-8 MJ a rozvíjející okolo 17 MJ/týden Pangazi et al. USA Denně 30-60 min PA stř. intezity, z toho alespoň 3x

týdně 20 min kontinuálně, přímo se nedoporučuje PA vysoké intenzity

Cooper (1999) USA Denně 30-60 min PA, z toho minimálně 3-4x týdně 30 min aerobních aktivit stř. a vyšší intenzity, 3x týdně protahovací cvičení a 2-3x týdně posilovací cvičení.

Frömel et al. (1999) ČR V převažujícím počtu dnů v týdnu energetický výdej při vlastní PA u chlapců 11 kcal.kg-1.den-1 a 9 kcal.kg-

1.den-1. U dívek. Denní počet kroků u chlapců 13 000 a 11 000 u dívek. Denní PA 95 min u chlapců, 85 min u dívek.

PCPFS (2001) USA Dosáhnout minimálně 5x týdně denního počtu 11 000 kroků

Strong et al. (2005) USA Denní kumulace nejméně 60 min vývojově přiměřených, zábavných a různorodých PA stř. a vyšší intenzity s dobou trvání jednoho intervalu minimálně 10 min.

(39)

Vysvětlivky: ACSM = Americká společnost sportovní medicíny;

PCPFS = Prezidentská rada pro tělesnou zdatnost a sport.

Podstatné je také uvědomit si vliv nejbližšího okolí na realizaci pohybové aktivity jedince. Děti mohou být silně ovlivňovány přáteli, vzory, autority atd. Autoři Sigmund, Lokvencová, Sigmundová, Turoňová a Frömel (2008) docházejí ve svém výzkumu, který se týkal vztahu mezi inaktivitou rodičů a jejich 8–13 letých potomků, k jasným závěrům. Tyto vztahy jsou pozitivní, a to bez ohledu na věk, nebo pohlaví jedinců. Můžeme tedy konstatovat, že pohybově aktivnější rodiče vychovávají pohybově aktivnější děti.

Jako neakceptovatelné se jeví dlouhé etapy bez pohybové aktivity. U dětí školního věku se jako příhodná ukazuje častá a intenzivní pohybová aktivita kratších úseků. Vhodné je také pro udržení pozornosti relativně častá změna typu aktivity, stejně jako změna úrovně zátěže. Z výše uvedeného vyplývá důležitost podpory přirozeného pohybu dětí školní mládeže, a to jak v prostřední školním, tak prostředí mimo školu. Nedílnou součástí pro uskutečnění těchto aspektů je informovanost širokou veřejností počínaje samotnými jedinci konče (Kupr, 2015).

1.2.6 Podpora pohybové aktivity ve školním prostředí

Již výše byl zmíněn silný vliv okolí na realizaci pohybových aktivit dětí školního věku. Mezi zásadní prostředí, která mají dopad na PA dětí, patří neodmyslitelně prostředí školy. Žáci zde tráví podstatnou část svého času, což nepochybně dotváří jejich vztah k pohybové aktivitě. Prostředí školy by mělo být využíváno s největší efektivitou, jelikož celosvětový vývoj týkající se nejen pohybové aktivity, ale také např. související výživy, je alarmující. Prevalence obezity neustále roste. Některé země (například Anglie) dokonce vykazují ztrojnásobení výskytu tohoto onemocnění za posledních 20 let (Department of Health, 2004).

(40)

Začátek školní docházky je výrazným zásahem do každodenního života.

Je prokázáno, že se zahájením školní docházky se PA dětí výrazně snižuje. Mimo jiné je příčinou dlouhotrvající sezení. I to je jedním z příčin dětské obezity a špatného držení těla. A právě dětské období je obdobím, v němž jsou pro správné držení těla utvářeny návyky (Berdychová, 1981). Během školní docházky prochází každý jedinec etapami dětství a dospívání, tedy etapami lidského života, během kterých dochází k zásadním změnám. Tyto změny se týkají vývoje jak duševního, tak fyzického. Získávány jsou sociální a zdravotní návyky, uchovávané po celý život. Školní prostředí je tedy výrazným činitelem a jakýmsi vodítkem při vybírání zdravého životního stylu jedince. Pohled na zdraví je současně silně utvářen osnovami. Podstatná je tedy nejen praktická část, ale také teoretické obeznámení jedinců s riziky, která hrozí. V širším pojetí může škola ovlivnit vnímání, postoje, aktivitu a chování nejen žáků, též také rodičů, učitelů či místní komunity (WHO, 2001).

Výčtem uvedeme některá další specifika školního prostředí související s podporou pohybové aktivity:

- dětství je v současné době charakterizováno obrovskou institucionalizací, jejímž výsledkem je pasivnější (sedavější) způsob života, a proto by měly školy a školky poskytovat dětem a adolescentům početnější a lepší možnosti k pohybové aktivitě, tak aby ji přijali jako základní potřebu a lidské právo (WHO, 2007),

- v řadě zemí dochází ke snižování počtu dětí, jež chodí do školy pěšky, nebo jezdí na kole (Department of Health, 2004). Tento trend se často zdůvodňuje nebezpečím na cestách (WHO, 2007), - velká priorita se přikládá teoretickým disciplínám, jako

je matematika a jazyky, žádoucí je dostat do popředí také tělesnou výchovu (Bauman et al., 2002),

(41)

- navyšování počtu kantýn a rozmach informačních technologií, vyskytujících se ve školách, také přispívá ke snižování úrovně pohybové aktivity (WHO, 2007),

- řada empirických výzkumů prokázala, že se nezhoršují výsledky v klasických předmětech při navýšení hodin tělesné výchovy.

Existují silné důkazy o pozitivním vztahu mezi pohybovou aktivitou a kognitivními funkcemi a rovněž mezi zvýšenou úrovní pohybové aktivity a zvýšenou schopností koncentrace (Caterino & Polak, 1999),

- hodiny tělesné výchovy jsou sportovně zaměřené, důraz je tedy kladen na výkon, soutěživost a soupeřivost. Tento problém vyžaduje lepší zacílení na přijatelnější alternativy pohybové aktivity nevýkonnostního charakteru s důrazem na alternativy pro neaktivní studenty (Bauman et al., 2002),

- v současné době je nedostatečný počet adekvátně vzdělaných učitelů (nejen tělesné výchovy), kteří by působili na studenty ve prospěch budování postojů a získání pozitivního přístupu k aktivnímu životnímu stylu (World Health Organization, 2007).

Lidský organismus po delší době sezení podléhá únavě a přirozeně se tak ztrácí koncentrace na danou činnost. Ze strany pedagoga by na toto mělo být optimálně reagováno. Řešením jsou relaxační přestávky zahrnující jistá uvolňovací cvičení. Tyto přestávky, nazývané „tělovýchovné chvilky“, trvající dvě až tři minuty, mohou plnit celou řadu funkcí.

Dle Nováčka, Mužíka a Kopřivové (2001) mají tělovýchovné chvilky svá následující pozitiva:

- pomáhají odstranit únavu, - působí pozitivně na pozornost,

- poskytují žákům odpočinek od dlouhého sezení, - pomáhají odbourávat psychickou únavu,

- podporují návyk správného držení těla,

(42)

- upevňují pozitivní vztah žáků k PA,

- jsou zpestřením hodiny a pomáhají lépe se připravit na hodinu.

Pro co nejlepší efektivitu tělovýchovných chvilek je také potřeba dbát zásad, které dále autoři uvádějí.

- Správné načasování pro změnu činnosti,

- opakováním upevňovat a zpřesňovat správnost provedení pohybu, - skrze pohyb navodit přátelské vztahy v kolektivu,

- dbát správné rovnováhy mezi zátěží a odpočinkem.

Z metodického hlediska je vhodné zařazovat zpočátku cvičení koordinačně jednodušší. S rostoucí zručností žáků by mělo docházet k nárůstu náročnosti, a to i za pomoci jednoduchých pomůcek (učebnice, penál atd.). Vždy je žádoucí respektovat věk a možnosti jednotlivce (Nováček, Mužík, Kopřivová).

1.2.6.1 Projekt Pohyb a výživa

Projekt Pohyb a výživa (dále jen PaV) je zaměřen na změny v pohybovém a výživovém režimu žáků ZŠ. Pokusné ověřování bylo vyhlášeno MŠMT 26. Března 2013. Nositelem projektu je Národní ústav pro vzdělávání.

Cílem ověření bylo ověřit metody, obsah, formy a organizaci vzdělávání. Sledovat jejich přínosy a také rizika. Na tomto základě potom zhodnotit možnosti jejich realizace pro ostatní školy v běžném režimu. Cílem projektu je vytvoření školního prostředí pro děti mladšího školního věku, mající kladný dopad na jejich pohybový a výživový režim. Projekt je postaven na 6 pilířích týkajících se pohybu a výživy. Pojmenovány jsou jako priority 6 P nebo také VI P (VIP). Mezi tyto jsou řazeny následující: pravidelnost, pestrost, přiměřenost, pravidla přípravy, pravdivost informaci a pitný režim. Žáci, dodržující tato pravidla, budou označeni jako „VIP školáci“. Vytvoří-li škola vhodné prostředí pro naplňování uvedených priorit, bude označena jako „VIP škola“. Úkolem pilotního je ověřit, zda je program možné realizovat na jednotlivých typech ZŠ – od malotřídních až po školy plně organizované. Do pilotního projektu bylo zapojeno 33 škol z 10 krajů ČR. Na základě pozitivní a negativní zpětné vazby jsou potom

(43)

předkládána doporučení pro zlepšení jak rámcových, tak školních vzdělávacích programů. Podklady a informace o projektu jsou distribuovány prostřednictvím webových stránek, kam také může široká veřejnost přispívat svými dotazy.

Program je doprovázen řadou propagačních a metodických materiálů doplněných o ilustrace. Mezi doprovodné ilustrace z dvou základních oblastí (pohyb a výživa) patří pyramida pohybu a pyramida výživy zobrazené na obrázku č. 8 a č. 9 (NÚV, 2013).

Obrázek č. 8 Pyramida pohybu v rámci projektu Pohyb a výživa (Mužík, Mužíková, 2014)

(44)

Obrázek č. 9 Pyramida výživy v rámci projektu Pohyb a výživa (Mužík, Mužíková, 2014)

V roce 2016 (16. 2. 2016) byla na metodickém portálu (http://pav.rvp.cz/) publikována závěrečná zpráva projektu Pohyb a výživa. Tento dokument obsahuje jednotlivě rozepsané výsledky dílčích částí. Níže výčtem uvádíme závěry a souhrnná doporučení pro školní praxi. V případě zájmu o bližší výsledky odkazujeme na zmiňovaný dokument.

Závěry a souhrnná doporučení pro školní praxi vycházející z projektu Pohyb a výživa:

Doporučení SOUHRNNÁ

1. Na základě konkrétních připomínek učitelů pilotních škol upravit a vydat metodické materiály programu PaV pro potřeby všech ZŠ.

2. Vytvořit interaktivní modifikace metodických materiálů k elektronickému uplatnění ve výuce na 1. stupni ZŠ (aplikace pro interaktivní tabule, webové stránky škol apod.).

3. Zachovat webové stránky programu PaV a využít je k dalšímu prezentování příkladů dobré praxe.

4. Implementovat nové, originální části programu PaV do pregraduální přípravy učitelů a do jejich dalšího vzdělávání.

References

Related documents

Vzhledem k tomu, že v testech byly sledovány stejné gramatické (pravopisné) jevy, bylo možné posoudit klady a zápory užitých procvičovacích metod a následně

Z výzkumu vyplývá, že žáci s rozšířenou výukou tělesné výchovy mají lepší složení těla (podle indexu tělesné hmotnosti a dle množství tělesného tuku) než žáci

Část 2 Logopedická intervence ve škole nás provede problematikou diagnostiky, prevence i reedukace narušené komunikační schopnosti u žáků, ale seznámí nás

Podkladem pro vypracování návrhu na podporu pohybové aktivity na Základní škole Kobyly je dotazníkové šetření provedené u všech žáků druhého stupně základních škol

Ve školní praxi profesní orientace znamená krátkodobou či jednorázovou pomoc mladým lidem, v naší práci tedy adolescentům, při jejich výběru školy nebo budoucího

Jak mi vyplynulo z rozhovoru, děti opravdu velmi často tráví volný čas na mobilním telefonu, tabletu, či u televize. Proto si myslím, že odpověď dospělé

Při zranění hráče může rozhodčí zastavit hru v případě, když družstvo zraněného hráče má míč v držení, jinak musí počkat, dokud soupeřovo družstvo nedokončí akci, nebo dokud

– Poznávání jednoduché písně dle slyšeného rytmu: Při tomto cvičení budu dětem tleskat rytmus písní: „Skákal pes“, „Kočka leze dírou“,.. „Běží liška k Táboru“,