2 PRŮZKUM TÉMATU

40  Download (0)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)

Poděkování

Mé poděkování patří především paní doc. Ludmile Šikolové, M.A. za cenné rady a podporu. Velký dík si zaslouží kamarád a fotograf mé práce Miroslav Prousek, za jeho názory, trpělivost a ochotu. Dále bych poděkovala mým modelkám za nasazení v občas nelehkých podmínkách a skvělou spolupráci. A samozřejmě mým nejbližším, kteří mě podporují neustále ve všem, co dělám.

(6)

Abstrakt

V bakalářské práci s názvem Šperk jako vlasový doplněk se zabývám tématem úpravy dredů. Nahlížím na něj dvěma odlišnými způsoby. Prvním, vhodným pro denní nošení, kde jsem ze starých kovových natáček vyrobila sadu spínadel. Druhým mnohem uvolněnějším. Vzniklé objekty jsem navrhla pro zvláštní příležitosti. Inspirací mi byly konstrukce používané v architektuře. Výsledný efekt je založen na kontrastu jasných forem geometrických konstrukcí a dredů, které mají velmi přírodní charakter. Celek působí výstředním dojmem a zároveň vnáší do účesu jistou míru lehkosti.

Abstract

This bachelor thesis which is called Jewel as a hair accessory will provide informations about adjustment of dreadlocks. There are two different ways how to look at that. First way is how to wear it daily and the second one is more comfortable and easy. Objects which were created are inspiring by constructions which were used in architecture and they are suggesting for a special occasions. A final result is based on a clear and precise contrast of geometric, contruction forms and dreadlocks which have got very simple and natural character. Overall impression looks like very eccentric but on the other hand it brings eassines and lightness to a hairstyle.

(7)

Klíčová slova

Vlasy Dredy Konstrukce Spínadla

Keywords

Hair Dreadlocks Construction Clips

(8)

8

Obsah

1 ÚVOD ... 10

2 PRŮZKUM TÉMATU ... 11

2.1 Účes v průběhu dějin v souvislosti s odíváním... 11

2.1.1 Starověk ... 11

2.1.2 Středověk ... 14

2.1.3 Renesance ... 15

2.1.4 Barok a rokoko ... 16

2.1.5 19. století ... 19

2.1.6 20. století ... 20

2.2 Úpravy vlasů různých kultur ... 21

2.2.1 Vlasová spínadla ... 23

2.2.2 Fenomén dredů ... 23

3 INSPIRACE ... 25

3.1 Moderní architektura ... 25

3.2 Autoři ... 26

3.2.1 Petra Měchurová ... 26

3.2.2 Anna Orska ... 27

4. POUŽITÝ MATERIÁL ... 27

4.1 Železo ... 27

5. REALIZACE ... 27

6. POUŽITÉ TECHNOLOGIE ... 28

6.1 Řezání ... 28

6.2 Vrtání ... 28

6.3 Stříhání ... 28

6.4 Ohýbání ... 28

6.5 Pájení ... 29

(9)

9

6.6 Pilování ... 29

6.7 Nýtování ... 29

6.8 Pískování ... 29

6.9 Povrchová galvanická úprava ... 29

6.10 Lakování ... 29

7. Závěr ... 30

8. Použitá literatura a internetové zdroje ... 31

9.FOTODOKUMENTACE ... 33

(10)

10

1 ÚVOD

Fenomén dredů sahá do dávné historie. Své kořeny má nejen v Africe ale také v Indii, kde je nosí žebraví poutníci, tzv. Sádhuové.

Co mne přivedlo k tématu bakalářské práce? Jako většina mladých lidí mám potřebu se nějakým způsobem odlišovat, dát najevo svou individualitu. Někdo se výstředně obléká, jiný se bouří proti všem pravidlům svým chováním a mou chloubou jsou dredy. Nosím je už čtvrtým rokem. Protože chci vypadat dobře, starám se o ně, jak nejlépe umím. A hlavně – občas potřebuji vypadat jako dáma. Například při příležitosti plesů, svatby kamarádky nebo jiné společenské akce. Přesně v tuhle chvíli musíte s těmi neposednými dredy něco udělat. Dát jim tvar, učesat je. A protože kromě jehlic a gumiček se toho moc použít nedá, přivedlo mě to na myšlenku, vyrobit si cokoliv co by mi pomohlo při tvoření účesů.

To bylo důvodem vzniku sady spínadel. Při navrhování jsem se nejdříve zaměřila na jejich funkci a jakým stylem chci dredy sepnout. Od toho se odvíjelo i jejich tvarosloví, které bylo potřeba sjednotit. Při probírání různých spínadel do vlasů a studování jejich principu, jsem našla staré kovové natáčky. A protože jsem příznivcem recyklace, přišlo mi skvělé najít nové využití a aplikovat je ve své práci. Tímto se mi podařilo sjednotit vzhled celé sady.

Čím déle jsem se tímto tématem zabývala, tím více mne samotné dredy začaly fascinovat. Už jen proto, že většinou si sama od sebe nezačnu vymýšlet nějaký nový způsob jejich úpravy. Napadlo mě vyrobit objekty, pomocí nichž by se mi podařilo stvořit originální účes. Jejich tvary jsou inspirovány konstrukcemi používaných v architektuře. Při proplétání dredů jsem se mohla naprosto uvolnit a nechat pracovat svou fantazii, tvořit podle vlastního cítění. Objekty skýtají mnoho způsobů jak jimi dredy proplést. Výsledek je pokaždé rozdílný. Co účes to originál. A právě tato rozmanitost mě nejvíce baví. Vždy jsem zjišťovala a byla něčím překvapena, jaké možnosti dredy skýtají.

Důležitou součástí jsou fotografie, které dokumentují mé výsledky. Při realizaci se způsob mého nahlížení postupně rozšiřoval. Rozhodla jsem se objekty nafotit také ve volně aranžovaných a natupírovaných vlasech. Nabízí se zajímavý pohled na proměnu charakteru vlasů prolínajících se skrz objekty.

(11)

11

2 PRŮZKUM TÉMATU

2.1 Účes v průběhu dějin v souvislosti s odíváním

Již od nepaměti považují lidé vlasy za něco výjimečného a magického. Jsou součástí obřadů, poukazují na status jedince a často jsou omezovány různými pravidly.

Možnosti úprav vlasů jsou nevyčerpatelné a vypovídají jak o společnosti, tak o jednotlivci. Podle psychologů je účes po prvotním očním kontaktu tím nejdůležitějším signálem, který vnímáme. Podtrhuje osobnost nositele a odráží se v něm různé symboly, vlivy a módní trendy. Proto se nyní podíváme do historie, abychom si udělali představu o tom, jak se v průběhu dějin vyvíjel nejen účes ale i s ním spjatý oděv. Podrobněji se pak budu zabývat obdobím baroka, rokoka a biedermeieru, kdy se nosívaly ty nejhonosnější účesy vyžadující konstrukce, které je pomáhaly tvarovat.

2.1.1 Starověk

Jak je známo Egypťané věnovali velkou péči očistě těla, od používání nejrůznějších čistících látek po kosmetiku. Z hygienických důvodů si vyholovali vlasy.

Jako ochranu před slunečními paprsky používali paruky. Ty byly zhotovené nejen z pravých vlasů, ale také z vlny nebo rostlinných vláken, které se obarvovaly. Vyvíjeli se od kratších k delším a propracovanějším účesům. U panovníků pak byly často doplňovány čelenkami, stuhami a korunami nejrůznějších tvarů. V době Nové říše si muži i ženy dávali do vlasů thébský kužel vyrobený ze směsi tuků a vonných látek. [1]

Vznikali i účesy asymetrické, místy s vyholenými vlasy, nebo naopak delšími.

Pro ženy je typické splétání vlasů do tenoučkých copánků. Také kombinace s volně spuštěnými prameny nebo splétanými copy. Vlasy jsou sestřiženy kaskádovitě nebo v jedné rovině stejně jako ofina. Zvláštností je, že už v době Střední říše si ženy holily vlasy, především na čele, aby opticky zvětšily svůj obličej. Muži nosili paruky krátké s pěšinkou uprostřed. Postupně se účes prodlužuje a také splétá. Zvláště u faraonů a jejich potomků byla typická tzv. Horova lokna. Ta souvisí s obřady, kdy se chlapci stávali dospělými. Zde jim byla slavnostně ustřižena. Co se týče vousu, nosil ho pouze faraon a nebyl pravého původu. [1]

(12)

12 Odívání v Egyptě upřednostňuje základní tvar před detailem, podporuje přirozené proporce těla. Nosili suknice, u mužů tzv. bederní rouška. Tvořil ji pruh tkaniny ovinutý kolem boků, občas býval provlečen mezi nohama. Ženy nosívaly sukně se silnými ramínky zakrývající poprsí. Jejich délka sahala do půli lýtek. Oděvy jsou jak přiléhavé tak zřasené, používají se lehké tkaniny. [1]

Na území Kréty jsou znatelné orientální vlivy především u oděvu žen. Klade se důraz na široká ramena a útlý pas. Skládá se ze dvou částí – dlouhé kuželovité sukně a živůtku. Ten byl často vpředu zcela otevřený, takže odhaloval ňadra. Mužský oděv byl prostší. Nosí se bederní pás nebo rouška různé délky s koženým opaskem. [1]

V tomto období jsou populární dlouhé zkadeřené vlasy – a to i u mužů. Účes dam působí velmi elegantně a propracovaně. Kombinuje drdoly spletené na temeni hlavy s volně spuštěnými prameny zvlněných vlasů. Oblíbenými doplňky jsou klobouky ve tvaru homole nebo komolého kužele. Vlasy se proplétali stuhou, čelenkou, šňůrkou z perel, jehlicí z kosti, bronzem, ale také drahými kovy jako je zlato a stříbro. Často je zpracovávali technikou granulace a filigránu. Známé bylo v této době už i pájení kovů. [1]

Mykénská kultura přejala mnohé z té krétské. Ženy byly oblečeny do jednoduchého dlouhého šatu s krátkými rukávy. Muži nosívali krátké přepásané kabátce. Oděvy jsou velmi pestré s odstíny žlutých, červených, modrých a bílých barev.

[1]

Základní střih oděvu Řeků je obdélníkového nebo čtvercového tvaru, který se po celou dobu nemění. Jde tedy spíše o možnosti jeho aranžování. Kratší a méně zřasené oděvy nosili chudší vrstvy obyvatel. [1]

Mužské dlouhé kudrnaté vlasy typické pro archaické období byly pečlivě upravovány a natírány vonnými mastmi. Častou úpravou byl účes krobylos. Lokny se svazovaly v týle stužkou omotanou kolem hlavy přes čelo. Také vousům se věnovalo mnoho pozornosti, bradky se klínovitě sestříhávaly a kombinovaly s knírkem. Takto o sebe pečovali jen ti nejvznešenější a přední bojovníci. Ostatní nechávali své dlouhé vlasy bez větších zásahů. V 5. století se dostává do Athén účes sepnutý kovovým páskem, pod něhož se vlasy navíjely. Jinak se nosily delší vlasy se zvlněnou sestřiženou ofinou, za ušima se spletenými prameny, vzadu překřížené. Odznakem filosofů byl delší

(13)

13 vous. Běžná pak byla malá bradka zastřižená do kulata, mladíci chodili zcela oholení.

Ženy oproti tomu v archaické době nevěnovali svým kšticím tolik pozornosti. Postačilo jednoduché splétání do copů, které byly volně spuštěné, nebo omotané okolo hlavy.

Celkově pak nosily vlasy dlouhé, velmi zřídka rozpuštěné. Krátce ostříhané pak symbolizovaly smutek, jinak je nosily pouze otrokyně. Později se česaly pěšinky uprostřed hlavy, přitom vlasy zakrývaly spánky a uši, odtud se svazovaly do uzlů.

Dodnes známý řecký uzel byl tvarován do jednoduché uzavřené formy anebo šnekovitého tvaru, umístěn v týle nebo na temeni. Často se vyskytoval také tzv.

melounovitý účes, což bylo několik stočených pramínků rozdělených do řad směrem od čela k šíji. Helénistická doba pak přináší větší složitost a náročnost, což vyžaduje různé příčesky a paruky. Drdoly jsou vysoce vyčesané a více propracované, obličej lemují jemné vlny. Nedílnou součástí jsou stužky, které jen přidržují anebo přispívají k tvarování. Mohou také vytvářet jakousi síťku ( kekryfalos), ta může v případě potřeby vlasy utáhnout. Častým šperkem doplňující účes dam je šňůra s visícími rozdělenými konci ozdobenými perlami. Oblíbené byly také různé druhy obrouček jednoduchých tvarů, na bocích zúžené nebo vzadu otevřené. Nosili se přes čelo. Mohly být i kombinovány jako je tomu u ampyxu, což byl úzký ráfek ze zlata nasazovaný na stuhu, která se vzadu svazovala. Oblíbeným doplňkem je věnec nazývaný stefanos. Je spletený z nejrůznějších rostlin, jako je například známý olivovník, břečťan, růže, fialky a šalvěj.

Sám o sobě není nijak cenný, svou hodnotu získává podle toho, při jaké příležitosti ho obdarovaný dostal. [1]

Země Etrusků byla po dlouhou dobu námořnickou velmocí a časté kontakty se Středomořím se viditelně odráží v utváření její kultury. Co se týká oděvu, je zde patrný vliv Řeků. V mnohém se mu podobá s výjimkou pláště zvaného tebenna který měl nejčastěji tvar půlměsíce (mohl být i čtvercový). Účesy byly velmi podobné řeckým, s tím že i muži si ze svých dlouhých vlasů vytvářeli pletence. [1]

Kultura Říma navazuje na Antiku, to dokazuje i móda, která z ní čerpá. Je doplňována dalšími prvky a vytváří různé varianty, čímž vzniká nový osobitý styl.

Základem oděvu je tunika v pase převázaná a podkasaná. Jako svršek se nosila tóga – symbol každého římského občana. Dala se nosit v různých variantách a záleželo na každém, jak ji okolo sebe ovine. [1]

(14)

14 Muži nevěnovali speciální péči vlasům ani vousům až do příchodu holičů z Řecka. Spolu s nimi přišel do módy krátký sestřih a hladké tváře. Byli ale i tací, kteří se holičů báli a tak si svůj porost nechávali upalovat ohněm. Ti kdo určovali tehdejší trendy, byli vladaři jako například Titus, po kterém je i krátký jemně zvlněný účes pojmenován. Ženské účesy mají mnoho podobného s řeckými. Postupem času se komplikují a jejich zhotovení si žádá více času. Přesto se ve společnosti velmi rychle prosazuje a dámy se rády předhání v tom, která z nich bude mít na hlavě propracovanější účes. [1]

2.1.2 Středověk

Zpočátku tohoto období probíhá formování Evropy a Řím pozvolna upadá. Do popředí vstupuje moc církve a s ní i křesťanství, které je postupně přijímáno za své. Ve vrcholném středověku se daří nejen obchodu, rozvíjí se i řemesla. Zvyšuje se životní úroveň, ženy mají nové postavení ve společnosti a staví se honosnější obydlí. V kurzu jsou luxusní látky a Francie je zemí, která začíná diktovat módní trendy. Ke konci přichází tvrdá rána v podobě morové epidemie, která ochromuje celou Evropu a mnoho zemí je také postiženo velkou neúrodou. Společnost je vyčerpána a začínají se prosazovat protichůdné proudy. [2]

V raném období se oděv navrací k antickým principům. Nosí se tunika, která se už nearanžuje, ale sešívá. Podoba šatu je ovlivněna z části orientem. Oblíbené jsou těžké, barevné a vzorované tkaniny s rostlinnými motivy. Nedílnou součástí mužského oděvu jsou kalhoty, které byly přejaty od germánských kmenů. Postupně se šaty zužují a začínají tvarovat, o to více zdůrazňují proporce lidského těla. Zároveň není opomíjena ani potřeba dobré pohyblivosti, což je zajištěno rozparky na bocích. Využívá se šněrování, spínání knoflíky a také vyztužování. Díky Francii vzniká evropský styl oblékání šířící se do Anglie, Německa a postupně celé Evropy. Módní prvky se střídají, některé jsou zapomenuty a následně znovu objeveny a poupraveny. Muži i ženy mezi sebou rádi soupeří, kdo z nich přijde s extravagantnějším modelem. V pozdním středověku přichází nejrůznější zákazy. Závoj musí zcela zakrývat krk. Pokud má žena výstřih musí být také zahalen. Trestají se i příliš zženštilí muži, kteří po vzoru žen upravovali své kštice, nejčastěji peněžní pokutou. [2]

(15)

15 Vlasy se nosí delší stočené do vln u mužů i žen. Natáčeny jsou různými způsoby pomocí rozžhaveného kusu železa kuželovitého tvaru. Duchovní tento způsob považovali za něco hříšného. Účes mužů se v průběhu středověku nějak zásadně neproměňuje. Nosí se delší sestřih, často obarvený, rozdělený pěšinkou. Zvlnění mohlo být i v několikařadé. V době kdy vrcholí kult ženy, se část z nich snaží vypadat jako ony a tak si vplétají do vlasů stužky, zdobí se věnci a tváře nosí hladce oholené. Jinak je v oblibě sestřih z krátkých vlasů zvaný palcéř.Později je častý pážecí účes z kratších rovných vlasů přetrvávající až do doby baroka. Podle toho co měly dámy na svých hlavách, se dalo snadno rozeznat, v jakém jsou postavení. Zadané ženy nosily své vlasy ukryté pod rouškou a pravděpodobně je upravovaly jen natáčením. Mladé dívky pak chodily prostovlasé nebo nosily panenskou ozdobu – vínek. Česaly si copy, které si mohly nastavovat umělými vlasy obtáčené okolo hlavy nebo byly volně spuštěné. Stále přetrvává proplétání vlasů stuhami, šňůrami perel. Krášlí se také peřím, věnci z květin, kovovými obroučkami a korunkami. [2]

2.1.3 Renesance

Kolébkou tohoto stylu je Itálie, která je středem pozornosti. Dochází ke znovuobjevování antických kořenů. Celkově se proměňuje náhled na svět, důraz se klade na člověka a společnost jako takovou a náboženství již nestojí na prvním místě.

V oděvu přetrvává snaha vytvořit padnoucí střih s tím, že se respektují přirozené proporce. Detaily jsou čím dál tím složitější. Vzorem pro ostatní země je italská móda, která se poupravuje a doplňuje dalšími prvky. Muži oblékají krátké, nařasené pláště v pase svázané s nabíranými rukávy doplněné punčochami. Košili nosí pouze ti z vyšších vrstev. Novinkou u žen jsou šaty složené ze dvou částí, Živůtku a nařasené sukně. [3]

Symbolem krásy vznešených dam je světlá pleť a taktéž vlasy. Odbarvují se pomocí slunečních paprsků, prostrčeny skrz klobouk bez korpusu a rozprostírají se po jeho okruží. Délkou sahají do půlky zad, svázané do antikizujících uzlů. Okolo tváře mohou být jemně zvlněné anebo úplně sčesané. Občas si také nechávají vyholovat vlasy z čela, aby se opticky zvýšilo. Později se takovéto uhlazené účesy opouští. Populární jsou stále stuhy, šňůry perel a také ferronière – tenoučká čelenka s perlou uprostřed čela, která přetrvává až do biedermeieru. Vlasy mužů dosahovaly maximálně po ramena. Zakrývají uši a sčesané jsou do čela. Konečky se natáčejí a jsou pečlivě

(16)

16 uhlazeny, což často působí dosti nepřirozeně. O něco déle jsou v kurzu dlouhé zvlněné vlasy a s reformací nastupuje účes zvaný pačesy. Je to jedna z těch méně slušivých úprav. Původem z Německa rovně zastřižené vlasy těsně pod ušima a nad obočím se nosí i na českém území. [3]

2.1.4 Barok a rokoko

V této době je oblast Evropy zasažena třicetiletou válkou, což má zásadní dopad i na způsob odívání. Projevuje se kupodivu v podobě větší půvabnosti a rafinovanosti použitých materiálů. Odstraňují se části šatu, aby se jejich nositelé mohli pohodlněji pohybovat, jako jsou nejrůznější vycpávky a výztuže. Důležitou roli hraje efekt světla a stínu v záhybech těžších tkanin. Velmi oblíbená je krajka, kterou nosí i muži. Ti vyměňují beztvaré oblečení vkusnějším kabátcem s prodlouženými šosy. Ženy nosí živůtky s velkým výstřihem a rozměrnou sukní. Nejsvrchnější je rozevřená a pod ní klasická sukně se spoustou spodniček. [4]

U mužů jsou opět populární kudrnaté vlasy černé barvy působící lehce neupraveným dojmem v kombinaci s tenoučkým knírkem nebo malou bradkou. Také uhlazenější účesy jsou v kurzu. Například à la Cadenet jehož specifikem byly dva delší pramínky přečnívající ze sestřihu. Nosily se rozpuštěné, nebo spletené a splývaly na ramena, často také zdobené suvenýry od dam v podobě stužek nebo perel. [4]

Roku 1656 se v Paříži vyrábí první paruky. Po vzoru krále Ludvíka XIV. se o pár let později stává nedílnou součástí image. Zajímavostí je, že tomuto doplňku podlehli i duchovní. Protože paruky z pravých vlasů byly drahé, levnější varianty se vyráběly z vlny, žíní anebo kozího vlasu. V 70. létech je rozšířená alonžová paruka.

Vyráběla se z dlouhých natočených vlasů nejdříve ve žluté a světlehnědé barvě připomínající lví srst. Později se nosí tmavší barvy a o něco déle se začínají pudrovat.

Existovalo několik variant jako paruka binette složená ze tří částí silných pramenů kroucená do loken. En crinière, v překladu hříva imituje přirozené kudrnaté vlasy, existuje také ve verzi načesané v oblasti nad čelem. Typem à la mouton je krátkým, hojně zkadeřeným. Nutno dodat, že paruky zrovna nepřispívaly k hygieně. I když se pod nimi nosily krátké vlasy, pokožka pod nimi nedýchala a často svědila.

Proto vznikají drbátka, často dekorovaná s možností zastrčení pod paruku nebo pod korzet. [4]

(17)

17 Rokoko je typické svou jemností, hravostí, ale také přezdobeností a občas působí dosti vyumělkovaně. Oděv mužů se výrazněji neproměnil, ale dámy opět sahají po obručích a rodí se podoba sukně krinolíny. Muži neradi upouští od své alonžové paruky.

Ta se zmenšuje, vlasy jsou rovné, sepnuté stužkou a ukryté v pytlíčku z taftu (Obr.1).

Kratší prameny po bocích tvoří vodorovné ruličky loken, kroucené také ve více řadách, jak můžete vidět na obrázku č.1, s názvem ailes de pigeon, francouzsky holubí křídla.

[4]

Dalším příkladem může být druh la parruque à noed paruka s konci rozdělenými do tří částí, střední kratší, pevně stočený, ty na kraji jsou pozvedlé a svázané. Nebo la queue nattée tvořen dvěma copy převázané stuhou. Paruka také plní funkci stavovského odznaku a občas je cíleně neupravená, nebo dokonce nošena tak, že odhaluje vlasy nebo lysinu. [4]

Účes žen v rané fázi nevyužívá žádných specialit. Vlasy jsou lehce vlnité, na spáncích na krátko zastřižené, zdánlivě ledabyle stočené do uzlu. Zpevněné pomocí síťky nebo jehlic. Za vlády krále Ludvíka se začaly pramínky hustě kadeřit obtáčením okolo papírků, také se mastily pro lepší fixaci a občas se využívalo i tupírování.

Nejobvyklejší úpravou je fontange, až 60 cm vysoký účes, jehož základem je stupňovitá drátěná konstrukce. Ta je pokryta žíněmi a hedvábím, přes to se vrstvily vlasy a krajkové stuhy seskládané do záhybů. I tento způsob úpravy se vyvíjí, postupem času se snižuje, zakulacuje a změkčuje. Rokoko zpočátku účes opět tvarově redukuje. Je přimknutý těsně k hlavě, často přikrytý čepečkem z krajky. Nejtypičtějším je provedení tapé – s vlasy zvlněnými okolo obličeje tvořící jakýsi „diadém“. Zároveň odhaluje celé čelo. Později se svázanost zmírňuje, vlny jsou větší, spuštěné okolo krku nebo spletené do copů ukončených kudrlinami. Později se vysoce vyčesávají, komplikují a dosahují

Obr.1 Pánské paruky v době rokoka [4]

(18)

18 obdivuhodných rozměrů, kdy jsou i dvakrát vyšší než hlava. Pozdní fáze se soustředí na vše, co se týká módy v oblasti hlavy. Klobouky, čepce, různé doplňky od rostlin po modely lodí zakomponované v honosných účesech. Ty byly pravidelně zaznamenávány v časopisech, začínají také vycházet publikace věnující se tématu úpravy vlasů. Mnoho dam se inspiruje kreacemi Marie Antoinetty, měla dokonce svůj osobní účes, který směla nosit jen ona sama. Nebojí se žádných výstředností, důkazem je pracný účes à la fregate. Stěžejním prvkem je model lodi o velikosti větší než půl metru, upevněn konstrukcí a řádně vyztužen. Její osobní návrhářkou je Rosa Bertinová. Kadeřníci jsou velmi váženi, oceňováni a tím se zařazují mezi dvořany. Účesy jsou velmi pestré a čerpají ze všech možných sfér. Coiffure à la Flore je zdoben závěsy z květin, perlami, šiškami, peřím a závojem. Nebo „zahradnice“ s propletenými ředkvičkami, artyčokem a květákem, à la Mappemonde, v překladu glóbus zas znázorňuje části světa. Některé byly dokonce zakazovány. Vznikaly i praktičtější kreace jako u aigrette-parasol se zakomponovaným slunečníkem, který se dal rozevřít, aby chránil před sluncem. Další varianty můžete sledovat na obrázku 2. Honosné úpravy vlasů si žádají speciální pokrývky hlavy, např. kaleša je sklápěcí čepec nařasený jako harmonika. Klobouky se nosí v různých tvarech a velikostech, doplněny peřím, květinami, krajkami a dalšími materiály. [4]

Obr.2 Účesy dvorních dam v době rokoka [4]

(19)

19

2.1.5 19. století

V této éře se střídají módní styly velice rychlým tempem, na čemž se podílí i řada událostí ve společnosti.

Rozruch způsobený revolucí ve Francii má dopad i na celkové vzezření módního stylu. Způsobem oblékání dával každý najevo svůj názor na politické dění. Jednoduchý soukenný oděv protestuje proti měšťanskému stavu, který vystupuje velmi suverénním způsobem. [5]

Paruky ustupují a jsou považovány za směšný doplněk. Nahrazují je krátce střižené vlasy, jemně vlnité. Vrací se typ à la Titus v mnoha provedeních. Ženy nosí části mužského oděvu a stejně tak krátké vlasy doplněné malými vlnkami okolo obličeje. Mohou být i ploché, název této lokny je šístka. Později se opět vrací k řeckým uzlům a poupravují se jejich provedení. Ženy sahají po příčescích i menších parukách.

Důležitou roli hraje barevnost. Přes den se nosí světlé odstíny večer tmavé. [5]

V době biedermeieru se situace uklidňuje a větší váhu má slovo měšťanstva.

Trendy jsou ovlivněny také rozvojem průmyslu a začíná se o ně zajímat širší okruh společnosti. Z dobových záznamů můžeme sledovat karikatury na úpravu vlasů dam. Ty musejí dávat velký pozor při jakékoliv činnosti na své složitě vykonstruované vysoké účesy neobvyklých tvarů (obr.3). [5]

Obr.3 Účes v době biedermeieru [5]

(20)

20 Oblíbené jsou lokny nošené na obou stranách hlavy, ve dne nošené na krátko a večer se prodlužují až po prsa. Pokrývky se příliš nenosí, zato ozdobami ve vlasech se nešetří. Šperky, květy, peří, kousky látek a stuh jsou neoddělitelnou součástí.

U mužského účesu nesledujeme větší změny. [5]

Od 40. let se navrací ke krinolínám. Nyní se vyrábí průmyslově ocelové obruče a díky tomu odpadá nošení velkého množství spodniček. Šat mužů spěje ke střídmosti a střízlivosti. [5]

Složité konstrukce v hlavách žen se stávají jednoduššími, kadeření se redukuje pouze na oblast spánků. K formování se používá podložka zvaná žíhon a také návlaska, rulička, na kterou se omotaly prameny a svinuly do drdolu. Praktikuje se také natáčení tenoučkých pramínků pro dosažení většího objemu. Pomalu se také prosazují hladké úpravy, které nosí i muži. Ti prostřednictvím svého vousu dávají najevo svou originalitu. Tuží je a jsou k vidění v mnoha variacích. [5]

Secese ovládá všechny oblasti lidské aktivity. Při tvorbě šatu se řeší nejen vzhled ale také funkce a pro jakou příležitost má být zhotoven. Hlavně u žen se projevuje snaha o opuštění korzetu pro jejich větší pohodlí. [6]

Dámské účesy připomínají tvary květin jako je lilie nebo karafiát, některé dokonce navrhoval i sám Alfons Mucha. Vlasy se krepují, jsou nadýchané a volně sepnuté do drdolu takže okolo hlavy tvoří jakýsi bochánek. Začíná se také nosit malá ofina nebo patka. K vidění jsou i hladší pracně sepnuté provedení, které mají v oblibě emancipované ženy. Muži preferují pěšinku na straně nebo uprostřed a své kštice uhlazují pomádou. [6]

2.1.6 20. století

Je obdobím kdy doznívá secese a blíží se světová válka. V této nelehké době ale móda nezaostává. Vzniká spousta rozličných oděvů do společnosti, práce a vhodného ke sportování. Dalo by se říci, že nosí každý to, co považuje za vhodné.

Muži své krátké vlasy česali směrem k týlu. Natírali je pomádou, aby byly hladké, občas s pěšinkou na straně nebo uprostřed. Dámy nosí zvlněné kadeře sepnuté ve volných uzlech. Večer je zdobí peřím a štrasovými šperky. Novinkou je vynález trvalé ondulace v Německu, což vede k velkému usnadnění při tvorbě účesů.

(21)

21 Roku 1916 se navrací pážecí účes díky módní návrhářce Coco Chanel. Tvoří ho vlasy dlouhé po krk na koncích dovnitř stočené. Z této úpravy se vyvinul oblíbený účes zvaný mikádo a jeho zvlněné varianty. Později s érou hippies jsou „in“ delší vlasy. Styl úpravy už není tak jednotný ovlivňují ho i slavné osobnosti, například hudební skupina Abba, po jejichž vzoru se lidé rádi češou. Konec 70. let je ve znamení punku, charakterizují ho výstředně tvarované vlasy do „číra“ a obnošené oblečení [7]. Dnes je účes také projevem různých subkultur jak už je třeba například zmíněný punk nebo skinheads typičtí svou vyholenou hlavou nebo příznivci hudebního stylu reggae, kteří se zdobí dredy.

2.2 Úpravy vlasů různých kultur

V oblasti severní Nambie žije kmen Himbů, lidí, kteří se nenechali ovlivnit civilizací a stále se drží svých tradic. Jejich život ovlivňuje silné voodoo a rituály s ním spojené. Zvláštností je jejich vzezření, především žen. Celé se potírají hlínou, která jejich pleť zbarvuje do červena (obr.4). Na hlavách nosí vlasy spletené do dredů, rovněž obalené vrstvou hlíny, na konci roztřepené do tvaru zvonku. Krášlí se také korunkou vyrobenou z kravských uší a tenkými čelenkami nejčastěji z korálků. Dívky mají vyholené vlasy uprostřed s dlouhým copánkem spleteným od týla směrem k čelu zakrývající nos a ústa. Chlapci nosí také cop ale opačně sčesaný, pokud mají na hlavě dva copy, signalizuje to, že hledají manželku. [8]

Papua Nová Guinea je domovem kmene Huli přezdívaného parukáři. Muži nosí na hlavách paruky vyrobené z vlastních vlasů (Obr.5). Předchází tomu dlouhý proces období několika měsíců, kdy musí dodržovat zvláštní půst a dokonce musí spát

Obr.4 Dívka z kmene Himba [8]

(22)

22 vpolosedě. Vlasy proplétají skrz konstrukce a postupně jak rostou, dosahují požadovaného tvaru. Když jsou s výsledkem spokojeni, kštice se odstřihne od hlavy a paruka je dozdobena pestrým peřím. Podle jejího tvaru se také snadno rozezná postavení jedince v kmeni. Homolovité tvary nosí níže postavení, bojovníci se chlubí špičatými tvary. [9]

Děti z ostrova Jáva se zacuchanými vlasy, mající schopnost věštit budoucnost opřádá zvláštní pověra. „Legenda praví, že královna jižních moří neboli Nyi Loro Kidul poslala své děti k pradávnému zakladateli plošiny Dieng, muži jménem Temenggung Kolodete. „Na cestu jim dala dar v podobě zamotaných vlasů, dredů, které je měly ochraňovat. Zároveň královna Temenggungovi vzkázala, že každá vesnice, v níž se takové dítě narodí, bude připojena k jeho území. Temenggung chtěl později dětem darované dredy odebrat, jenže se ukázalo, že je to nemožné. Děti s dredy tak v této oblasti i nadále přicházejí na svět.“ [11] Aby rodiče děti zbavili dredů, provádí se ve vesnici rituál, kdy se jim musí splnit přání. Odstřižené prameny jsou pak vhozené do místního jezera, aby se vrátili královně moří. Pokud se přání nesplní, děti onemocní a teprve když vlasy začnou opět růst, uzdraví se.

Obr.5 Muž se zdobenou parukou [10]

Obr.6 Dívenka se zacuchanými vlasy [11]

(23)

23

2.2.1 Vlasová spínadla

Spínadla prvotně vznikla pro potřebu přichycení volných oděvů. Již v pozdní době kamenné lidé používali ke spínání kostěné jehlice. Zlomovým artiklem je fibule, spona z jednoho kusu drátu se zapínacím mechanismem a pérovým vinutím. Římský oděv hojně využívá zdobené spony – agrafy.

Vlasy se zprvu proplétaly stužkami, síťkami a používaly se jehlice. V dobách biedermeieru se složité účesy přidržují hřebeny. Secese nachází zálibu ve zdobených sponách technikou emailu v kombinaci s drahými kameny.

Dnes je k mání nespočet druhů spínadel. K nejpoužívanějším patří vlasové perko. Tvoří ho ohnutý drát na horní straně zvlněný, aby nesklouzávalo z vlasů. Konce jsou mírně rozevřené pro lepší manipulaci. Vlasové hřebeny jsou kovové, ale také plastové, mohou být různě zdobené. Spony mohou být z drátu nebo plechu, charakteristické jsou svou pružností. Skřipce jsou opatřeny pružinkou, která zajišťuje jejich rozevření nebo sevření podle potřeby.

2.2.2 Fenomén dredů

Zálibu v této nevšední úpravě vlasů můžeme sledovat již v hinduismu, kdy je bůh Šiva zobrazován se spletenými prameny vlasů, někdy dokonce spletených do koruny. Náboženské hnutí rastafariánství vzniká na Jamajce. Čerpá z křesťanského, židovského a také islámského náboženství. Ve znaku má lva a nošení dredů odkazuje na jeho hřívu.

Ať už se jedná o jakékoliv místo, většinou se názory shodují v myšlence, že všechna energie člověka odchází z těla skrz hlavu. Proto se věří, že ten kdo má vlasy smotané do dredů je zdravějším a silnějším. Protože energie nemá kam uniknout a zůstává v těle jedince.

Je jasné, že každý není příznivcem této módy. Lidé mají spoustu předsudků vůči odlišnostem. Často slýchávám od svých kamarádů, kteří dredy nosili, že se jich museli vzdát kvůli práci. Podle mne to je to spíš o celkové vizáži a vystupování. Samozřejmě že když někdo uvidí člověka, který o sebe zjevně nedbá a k tomu má na hlavě „hnízdo“

nevzbudí v něm žádné sympatie. A sama za sebe mohu říci, že nemám žádnou negativní zkušenost zapříčiněnou tím, co nosím na hlavě.

(24)

24 Dredy mohou vznikat dvěma způsoby. Vlasy se nečešou, čímž vznikají cuchance, které se musí rozdělovat do pramínků. Nebo technikou kdy se přes sebe pramínky zacuchávají, kříží a utahují. I když je to poměrně bolestivé, hlavně těsně u hlavy, vlasy se musí pevně přitáhnout. Tento proces může trvat i několik desítek hodin, dle množství a délky vlasů. Nakonec se vyčnívající vlásky protahují skrz dred pomocí háčku, to proto, aby byly úhlednější a pevnější. Mohou se i opalovat nebo zavoskovat. Postupně jak odrůstají, musí se vlásky opět vháčkovat pro udržení kulatého tvaru.I když by se to nemuselo zdát, vyžaduje tato úprava spoustu péče, především ze začátku než si vlasy zvyknou se samovolně cuchat.

Zvláště choulostivou otázkou je hygiena. Většina lidí dredy považuje za něco nečistého a špinavého. Je to ale stejné jako s vlasy. Existují ti, co se o ně pečlivě starají ale i tací, kteří jim nevěnují příliš péče. Myjí se pouze přírodními šampóny bez kondicionérů, aby se zbytečně nerozpouštěly.

Pokud se někomu tento styl líbí a nemá odvahu na to, aby si je nechal zaplést z vlastních vlasů, může sáhnout po umělých dredech. Výhodou je rychlá aplikace, velké množství barev a menší náročnost údržby. Když nastavené dredy odrostou, rozčešou se vlasy, na kterých jsou uchycené a mohou se připlést znovu. Dají se také kombinovat s těmi přírodními anebo je nastavovat. Vyrábí se z kanekalonu různých odstínů.

Existuje několik typů, podle tloušťky se aplikují v 50-140 kusech. Pseudo dredy mají svou charakteristickou strukturu spirálovitě stočených pramínků. Silky dredy připomínají hadičky, díky omotávání vlákna okolo vlastního pramínku vlasů. Další typ se snaží co nejvěrněji připodobnit přírodnímu dredu, zhotovuje se stejnou technikou v přírodní nebo zaháčkované formě.

Co se týče ozdob do dredů, nosí se korálky z jakéhokoliv materiálu. Mohou být také doplněny přívěsky. Objevují se různé spirálky, trubičky, nebo kovové matice, oblíbené především u chlapců. Fantazii se meze nekladou…

(25)

25

3 INSPIRACE

3.1 Moderní architektura

S vynálezem lokomotivy vzniká potřeba výroby železných kolejnic, ty předcházeli vývoji nosníku. Do této doby málo používaný materiál nahrazuje dřevěné trámy díky své ohnivzdornosti a postupně nachází široké uplatnění v architektuře.

Zprvu se používá ke stavbě mostů, později v arkádách železničních nádraží a výstavních halách. Železo, litina, sklo a železobeton vytváří novou estetiku staveb. [12]

Náročnost technologie vyžaduje konstruktéra, který zajistí funkci stavby. Vyrábí se prefabrikované díly, které se dají rychle sestavit do požadovaných konstrukcí, jako tomu je u průlomového Křišťálového paláce v Londýně. Příhradová konstrukce a její křížící se linie vytváří zajímavý efekt. [12]

Motivem architektury jsem se zabývala již v semestrální práci druhého ročníku na téma „řetěz, řetězení, řazení“. Ráda chodím po okolí Jizerských hor a navštěvuji zdejší rozhledny. Většinou to jsou zděné stavby, mne ale zaujala Slovanka. Čerpala jsem z principu litinové konstrukce rozhledny, která mě vábila svými přísnými, jasně definovanými tvary v kontrastu s okolím jehličnatého lesa. Vznikl set náhrdelníků, hlavní řetěz je vyroben z mosazného pásku plechu, spojený nýtkem. Je prostorově ohnutý do tvaru hranaté osmičky, takže z každého úhlu se ukazuje jiný tvar. Tento princip jsem pak praktikovala u řetězu vyrobeného z brček sloužících k pití nápojů.

Další řetězy byly zpracovány volnějším způsobem.

Obr.7 Semestrální práce druhého ročníku

(26)

26 Příhradovou konstrukcí a dalšími typy jsem se nechala ve své bakalářské práci inspirovat. Použité prvky v objektech vycházejí z tvarosloví, někdy více, někdy méně, kdy jsem se od nich zcela odpoutala. Objekty jsou inspirovány spíše principem než konkrétní konstrukcí jedné stavby. Mají ale plnit stejný účel – přidržet a podepírat dredy či vlasy v požadovaném tvaru.

3.2 Autoři

3.2.1 Petra Měchurová

Tato úspěšná vlasová stylistka vlastní salón a do jeho zákulisí nechává nahlédnout prostřednictvím designbloku 2008. Zde také prezentuje svou kolekci Black and White Armor. Pyšnit se může nejvyšší trofejí AIPP Grand Trophy, udílená světovou asociací profesionálního kadeřnického tisku. Přesto ale nezaostává a účastní se módních přehlídek, kadeřnických show a přednáší na Akademii [13]. Zaujaly mne kolekce Office z roku 2006, dále Sophisticated působící honosným přepychovým dojmem. A především jedna, s názvem Play. Jak název vypovídá, jde o jakousi hru při tvarování vlasů. Je mi sympatická svou uvolněností a lehkostí pojetí.

Obr.8 Účes z kolekce Play [14]

(27)

27

3.2.2 Anna Orska

Přístup k tvorbě této šperkařky z Polska se mi velmi zamlouvá. Ráda pracuje se zapomenutými předměty, kombinuje je s novými a propůjčuje jim novou funkci.

Pracuje s drahými materiály ale i těmi méně přitažlivými jako je obyčejný drát.

Objevuje se v kolekci Grapevine. Šperky plazící se po těle, různorodě propletené a smotané stejně jako vinná réva, jenž jí byla inspirací. Materiálem je drátek obalený v bužírce, který dříve sloužil k vedení elektrického proudu. Přesto působí naturálním dojmem a svým chováním a strukturou mi připomínají dredy.

4. POUŽITÝ MATERIÁL 4.1 Železo

S tímto kovem jsem pracovala ve formě drátu a také v podobě polotovaru – kovové natáčky. Železo patří mezi nerosty a těží se z rud. Pro průmysl nepostradatelný materiál se využívá v podobě slitin.

5. REALIZACE

Mé práci předcházela představa o finální podobě, ale nejdůležitější částí byly zkoušky v materiálu. Pod rukama mi začaly vznikat tvary, které bych na papíře jen těžko promýšlela. Podobné to bylo s natáčkami. Zkoušela jsem je různě seřezávat

Obr.9 Náhrdelník Grapevine [15]

(28)

28 a kombinovat abych dosáhla estetického a hlavně funkčního výsledku. Byl to velmi tvůrčí a zábavný proces.

Natáčky jsem nejprve seřezávala pod různými úhly, abych dosáhla požadovaných tvarů. Poté jsem musela vyvrtat otvory, do kterých jsem zaletovala malé trubičky sloužící pro uschování magnetů. Následovalo pilování všech kusů. Jako poslední jsem nýtovala kusy článkovitého vlasového spínadla.

U výroby konstrukcí jsem si nejdříve nastříhala železný drát do požadované délky. Vzniklé kusy jsem ohýbala, letovala a začišťovala spoje pilníkem.

6. POUŽITÉ TECHNOLOGIE 6.1 Řezání

Používá se k oddělení dvou částí materiálu. Ve zlatnictví je to lupenková pilka.

Tenoučký pilový lístek uchycený do oblouku je opatřen zoubky na jedné straně. Ty musí ubíhat směrem dolů. Vyrábí se různé hrubosti. Pro snadnější řezání se pilka maže včelím voskem.

6.2 Vrtání

Před tímto procesem je důležité vyznačit si bod, kde budeme vrtat. O to víc když se vrtají kulaté tvary. Důlčíkem se vyrazí malá prohlubeň, do které se vrták usadí a vyhloubí přesný kruhový otvor. Materiál je obráběn třískovým způsobem.

6.3 Stříhání

Pomocí nůžek se odděluje materiál na dvě části. Vzniká nevzhledný okraj, který se musí opilovat. Nůžky se dělí na ruční a pákové.

6.4 Ohýbání

Je to proces deformování materiálu do různých úhlů. Nástrojem jsou kleště, svěrák, mechanické válce nebo ohýbačky.

(29)

29

6.5 Pájení

Rozumí se tím spojování částí v jeden kus pomocí „pájky“, tak aby byl spoj stejně pevný jako pájený předmět. Je to směs kovových pilin, tavidla a vody. Pájka se nanese na dobře vyčištěné, odmaštěné místo a plamenem se zahřívá, dokud se neroztaví.

6.6 Pilování

Provádí se k začištění materiálu. Odstraňují se ostré hrany, nerovnosti a tzv.

groty pomocí pilníků různých velikostí a hrubostí.

6.7 Nýtování

Jedná se o spojení dvou i více kusů za studena. Místo kde chceme materiál spojit, provrtáme. Do otvoru vsadíme nýtek a pomocí kladívka vytvarujeme hlavičku, která zajistí spoj.

6.8 Pískování

Je to mechanický proces, kdy částečky písku sršící z trysky pistole dopadají na výrobek a narušují jeho povrch. Používá se brusivo s různou velikostí zrna. Křemičitý písek, karbid křemíku a korund.

6.9 Povrchová galvanická úprava

Před galvanizací je nutné výrobek zbavit nečistot a odmastit. Poté se moří a namáčí se ve speciální chemické lázni, kterou je veden elektrický proud. Díky němu se z kovových solí vylučují částečky, které ulpívají na vodivých výrobcích.

6.10 Lakování

Jedná se o proces, při němž částečky barvy dopadají na povrch a vytváří souvislou vrstvu. Povrch výrobku musí být předem jemně zdrsněn a odmaštěn aby lak dobře přilnul.

(30)

30

7. Závěr

Snahou této práce bylo vytvoření nápaditých a neotřelých šperků zdobících dredy pro mou vlastní potřebu. Přesto že se skládá z dvou rozdílných přístupů, myslím, že díky použité barevnosti se mi je podařilo propojit. Odstíny modré, tyrkysové a žlutozelené v kombinaci s nikovým pokovem se v hnědých vlasech krásně vyjímají.

Největším zážitkem pro mne bylo focení objektů. Přesvědčilo mne to o tom, jak odlišná může být představa od reality. Zpočátku jsem se na to dívala trochu skepticky, s výsledkem jsem spokojená. Organizačně to nebylo úplně lehké, protože najít skulinu ve volném čase čtyř lidí není úplně lehké. Šlo o souhru mnoha faktorů. Jelikož se fotilo v exteriéru, do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli mi bude hrát do karet počasí.

Proplétání dredů konstrukcemi si vždy vyžádalo chvíli trpělivosti. Stávalo se také, že jsem nebyla úplně spokojená a tak jsem aranžovala od začátku. Protože jsem měla fotografa i slečny domluvené jen na určitý počet hodin, chvílemi to pro mne byl trochu adrenalin. S rozpuštěnými vlasy to bylo o něco náročnější. Byly velmi „živé“ a jejich tvar se proměňoval, k čemuž dopomohl silný vítr, který v ten den foukal.

Když se na to dívám zpětně, musím ocenit snahu mého fotografa a kamaráda Mirka, který svou úlohu vzal opravdu zodpovědně a i když jsem byla občas rozpačitá, působil na mne klidným dojmem. Vznikly fotky, ze kterých mám opravdu radost. Neobešli jsme se ani bez přihlížejících, kteří nás se zájmem sledovali. Jednou jsem i zaslechla, jak vykřikli: „Pěkná práce!“. A takové reakce člověka vždy potěší.

(31)

31

8. Použitá literatura a internetové zdroje

[1] KYBALOVÁ, Ludmila. Starověk. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 220 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-145-x.

[2] KYBALOVÁ, Ludmila. Středověk. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, 278 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-146-8.

[3] KYBALOVÁ, Ludmila. Renesance: (15. a 16. století). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, 174 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-143-3.

[4] KYBALOVÁ, Ludmila. Barok a rokoko. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 235 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-144-1.

[5] KYBALOVÁ, Ludmila. Od empíru k druhému rokoku. Vyd. 1. Ilustrace Margita Žáčková. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, 271 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-147-6.

[6] KYBALOVÁ, Ludmila. Doba turnýry a secese. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006, 295 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-142-5.

[7] TYLÍNEK, Petr. Základní etapy vývoje oděvní kultury. Vyd. 1. Liberec:

Technická univerzita v Liberci, 2004, 99 s. ISBN 80-7083-784-5.

[8] Krásky z kmene Himba (Namibie) [online], [cit.12.5.2015], dostupné z:

http://atanova-zasuvka.blog.cz/1004/krasky-z-kmene-himba-namibie

[9] Kmen Huli - Paua Nová Guinea [online], [cit.12.5.2015], dostupné z:

http://vanishingworldphotography.com/kmen-huli.html

[10] Lidé Huli Wigmen [online], [cit.12.5.2015], dostupné z:

http://www.naturfoto.cz/lide-huli-wigmen-fotografie-9972.html

(32)

32 [11] Zacuchané princezny z Diengu [online], [cit.12.5.2015], dostupné z:

http://www.lideazeme.cz/clanek/zacuchane-princezny-z-diengu

[12] FRAMPTON, Kenneth. Moderní architektura: kritické dějiny. Vyd. 1. Praha:

Academia, 2004, 457 s. ISBN 80-200-1261-3.

[13] Petra Měchurová představí novou kolekci účesů [online], [cit.12.5.2015], dostupné z: http://www.designmagazin.cz/moda/3910-petra-mechurova- predstavi-novou-kolekci-ucesu.html

[14] Obrázek [online], [cit.12.5.2015], dostupné z:

http://www.petramechurova.cz/kolekce/2001-2/

[15] Obrázek [online], [cit.12.5.2015], dostupné z:

https://c2.staticflickr.com/4/3607/3584061741_621b6bd431.jpg

(33)

33

9.FOTODOKUMENTACE

(34)

34

(35)

35

(36)

36

(37)

37

(38)

38

(39)

39

(40)

40

Figure

Updating...

References

Related subjects :