• No results found

0 0 0

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "0 0 0"

Copied!
79
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)

Poděkování

Především bych chtěl poděkovat mému vedoucímu práce panu Mgr.

Radimu Antošovi za jeho cenné rady. Dále bych chtěl poděkovat své rodině

a blízkým, kteří mě vždy ve studiu plně podporovali. Děkuji trenérům, kteří

svoji ochotou vyplnili ankety. A v neposlední řadě bych poděkoval hlavně

svým oběma rodičům, kteří mě od mala vedli ke sportu a řádnému studiu.

(6)

Anotace

Diplomová práce Rozvoj silových schopností u mládežnických kategorií v klubech biatlonu České republiky se zabývá zjišťováním stavu testování a rozvoje silových schopností ve vybraných klubech biatlonu. Informace byly zjišťovány pomocí ankety distribuované od ledna do března 2016. 7 trenérů zastupující 6 klubů odpovídalo na 22 otázek. 8 otázek zjišťovalo informace o trenérech a klubech, 4 otázky se věnovaly testování a 10 otázek rozvoji silových schopností. Po shromáždění potřebných informací bylo zjištěno, že v klubech českého biatlonu neexistuje uspořádaná struktura či metodika v testování a rozvoji silových schopností. Ani jeden trenér se ve své odpovědi neshodoval s druhým v přístupu testování a rozvoje silových schopností. Ze zjištěných dat a teoretických znalostí bylo navrženo doporučení ke zlepšení situace v oblasti testování, rozvoje silových schopností a využití specifických přístrojů a pomůcek.

Klíčová slova: biatlon, sport, silový trénink, cvičení, mládežnické kategorie, testování, silové schopnosti.

(7)

Annotation

Diploma Thesis Development of strength abilities of youth categories biathlon clubs in the Czech Republic is concerned with finding out the testing and development of power abilities in selected clubs biathlon. Information was collected through a survey distributed from January to March 2016. 7 coaches representing 6 clubs responded to 22 questions. 8 questions to get information about coaches and clubs, 4 questions get information about testing and 10 questions get information about development of power abilities. After gathering the necessary information, it was found that in the Czech biathlon clubs, there is no organized structure or methodology of testing and development of power capabilities. Neither coach is in his responses did not match with another couch in testing and development of power abilities. Using the data and theoretical knowledge was proposed recommendations to improve the situation in the testing, development of power abilities and use special equipment and tools.

Key words: biathlon, sport, power training, workout, youth categories, testing, power abilities.

(8)

Obsah

Seznam obrázků, tabulek a grafů...9

Seznam použitých zkratek a symbolů...10

Úvod...11

1. Cíl práce...13

2. Historie biatlonu...14

2.1 Historie českého biatlonu...15

3. Pravidla biatlonu České republiky...16

3.1 Věkové kategorie v biatlonu...16

3.2 Typy biatlonových závodů...17

4. Běh na lyžích...19

4.1 Běh na lyžích volnou technikou...20

5. Základní pohybové schopnosti v dětském a dospívajícím věku...22

5.1 Věkové kategorie, které mohou závodit v biatlonu...23

5.1.1 Mladší školní věk...23

5.2 Starší školní věk (puberta)...24

6. Trénink dětí a mládežnických kategorií...25

6.1 Senzitivní období...25

6.2 Tréninková jednotka...26

6.3 Kondiční příprava...26

6.4 Rozvoj silových schopností...27

6.4.1 Mladší školní věk...27

6.4.2 Starší školní věk...28

7. Druhy silového tréninku v biatlonu...28

7.1 Specifická síla...29

7.2 Nespecifická síla...29

7.3 Test specifické a nespecifické síly...29

8. Metodika práce...30

8.1 Zkoumaný objekt...30

9. Sběr dat – anketa...31

10. Charakteristika vybraných klubů...32

10.1 SK Nové Město na Moravě...32

10.2 KB Letohrad...32

(9)

10.3 Střelka Brno...33

10.4 SG Jablonec...33

10.5 SKP Kornspitz Jablonec...33

10.6 SK Rover Praha...34

11. Výsledky výzkumu...34

11.1 Informace o trenérech a klubech...35

11.2 Rozvoj silových schopností...37

11.3 Výsledek ankety...48

12. Doporučení...49

13. Testy...49

13.1 Využití systému INDARES...49

13.2 Využití laboratorních funkčních testů...51

13.3 Využití testů SCM...51

14. Teoretická východiska pro rozvoj silových schopností...52

14.1 Znalost základní literatury...52

14.1.1 Dítě, sport a zdraví...52

14.1.2 Sportovní geny...53

14.1.3 Sportovní příprava...53

14.2 Znalost odborné literatury...54

14.2.1 Využití volně přístupných dokumentů v biatlonu a běžeckém lyžování...54

14.2.2 Literatura zdravotní tělesné výchovy...55

14.3 Vytvoření společné metodiky rozvoje silových schopností...56

14.4 Spolupráce s odborníky...57

15. Využití specifických pomůcek a přístrojů pro rozvoj silových schopností...58

15.1 Trénink na běžeckých lyžích...58

15.2 Trénink na kolečkových lyžích...59

15.3 Využití Ercolina upper body power, SkiErg...60

15.4 Využití Rollerboard...62

15.5 Využití závěsnéhi systému TRX a balančních pomůcky...63

15.6 Využití ostatních pomůcek...65

16. Závěr...67

17. Seznam použitých zdrojů...71

18. Seznam příloh...74

(10)

Seznam obrázků, tabulek a grafů Obrázky:

Obrázek 1. Dvoudobý způsob soupažný vpravo při jízdě do kopce Obrázek 2. Oficiální logo systému INDARES

Obrázek 3. Lyžařská výzbroj

Obrázek 4. Kolečkové lyže a výzbroj

Obrázek 5. Posilovací přístro Ercolina upper body power Obrázek 6. Trenažér SkiErg pro běžecké lyžování

Obrázek 7. Jedno z provedení Rollerboardu

Obrázek 8. Příklady některých cviků s posilovací pomůckou TRX Obrázek 9. Gymball

Obrázek 10. Příklady cvičení na Bosu Obrázek 11. Posilovací přístroj Jenberg

Obrázek 12. Gumový expander – elastické lano Obrázek 13. Příklad cvičení s gumovými expandery

Tabulky:

Tabulka 1. Členění kategorií podle ČSB

Tabulka 2. Délka tratí, střelba u jednotlivých kategorií Tabulka 3. Obecné informace ankety

Tabulka 4. Rozvoj silových schopností – část 1/3 Tabulka 5. Rozvoj silových schopností – část 2/3 Tabulka 6. Rozvoj silových schopností – část 3/3 Tabulka 7. Test tréninku silových schopností

(11)

Seznam použitých zkratek a symbolů

ČSB – Český svaz biatlonu

FTVS – Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze IBU – International Biathlon Union

INDARES – International Database for Research and Educational Support KB – Klub biatlonu

OH – Olympijské hry

RTC – Roční tréninkový cyklus SCM – Sportovní centrum mládeže

SG Jablonec – Sportovní gymnázium Jablonec nad Nisou SK – Sportovní klub

SKP – Sportovní klub policie SP – Světový pohár

TK – Trestné kolo

TRX - Total body Resistence Exercises UK – Univerzita Karlova

ZTV – Zdravotní tělesná výchova

(12)

Úvod

Motivací ke zvolení tématu mé diplomové práce bylo hned několik. Jako student tělesné výchovy a geografie na Technické univerzitě v Liberci mám velice blízko k pohybovým aktivitám, a to především k biatlonu. Jako aktivní sportovec se biatlonu věnuji téměř 10 let. Dříve, než jsem v něm začal závodit, věnoval jsem se běžeckému lyžování. Po ukončení základní školy jsem přestoupil na sportovní gymnázium Dr.

Randy v Jablonci nad Nisou, kde jsem se začal věnovat plně biatlonu pod vedením manželů Soukalových. Po ukončení střední školy jsem se rozhodl, že nadále budu závodit i při studiu na vysoké škole v Liberci. Během studia jsem vyhrál několikrát akademické Mistrovství České republiky a reprezentoval Technickou univerzitu v Liberci v roce 2015 na zimní světové univerziádě na Slovensku.

Po ukončení studia na sportovním gymnáziu jsem stále spolupracoval s klubovými trenéry. Nejen, že jsem mohl trénovat pod jejich vedením, měl jsem možnost být v klubu i jako pomocný trenér. Postupem času jsem se dostával do problematiky trénování mládežnických kategorií. Jako samostatný jedinec v klubu jsem si většinu svých tréninků tvořil sám. Mohl jsem tak sám na sobě testovat různé tréninkové metody a pomůcky, které jsem poznával během své trenérské praxe. Časem jsem shromažďoval informace od závodníků, trenérů v klubu a od ostatních biatlonových klubech. I díky informacím z vysoké školy jsem mohl posuzovat, které tréninkové metody jsou vhodné a které naopak nemají požadované výsledky.

Zjistil jsem, že v klubu neexistuje ucelený systém trénování a tréninky se každý rok v některých případech poměrně liší. Z pohledu trenéra jsem po prostudování svých tréninkových deníků ze střední školy zjistil, že v klubu nebyla dostatečně věnována pozornost rozvoji silových schopností ani v minulosti, a to jak specifické tak nespecifické síle. Sám jsem tento nedostatek mohl pocítit po přestupu do mužské kategorie, která absolvuje v závodech nejtěžší a nejdelší tratě. Protože je biatlon silově vytrvalostní sport, cítil jsem po silové stránce, že trénink rozvoje silových schopností u mě nebyl dostačující na nejdelší biatlonovou trať měřící 20 kilometrů.

Když jsem se hlouběji zabýval problematikou testování a rozvoje silových schopností zjistil jsem, že i v jiných klubech neexistuje ucelená struktura. Tato problematika posloužila jako téma mé diplomové práce. Mne samotného zajímalo, jak

(13)

rozvíjí silové schopnosti i jiné kluby a jak tyto schopnosti testují. Z osobních rozhovorů s některými reprezentačními trenéry a sportovci jsem zjistil, že ani svaz Českého biatlonu nevytvořil jednotnou metodiku týkající se silového rozvoje. Trenéři biatlonových klubů tak nevědí, jaké nároky poté musí jejich svěřenci splnit aby silově stačili reprezentačním nárokům. Často se tak stalo, že závodníkovi z juniorské kategorie byly nedostatečně rozvíjeny silové schopnosti a v mužské reprezentaci tak zaostával.

Tato diplomová práce má za úkol rozebrat problematiku silového rozvoje. Aby se zjistilo, zda je trénink silových schopností efektivní, musí se testovat. Výsledky testů tak poslouží jako zpětná vazba a určí, zda jsou nebo nejsou tréninkové metody vhodné.

(14)

1. Cíl práce

Cílem diplomové práce je shromáždit informace o testování a rozvoji silových schopností u mládežnických kategorií ve vybraných klubech biatlonu. Na základě zjištěného stavu, nastudování problematiky a vlastních zkušeností navrhnout doporučení na zlepšení stavu testování a rozvoje silových schopností u mládežnických kategorií biatlonových klubů České republiky.

Dílčí úkoly

• Shromáždit teoretická východiska o biatlonu.

• Shromáždit teoretická východiska o testování a rozvoji silových schopností.

• Shromáždit data o stavu rozvoje testování a rozvoje silových schopností ve vybraných klubech biatlonu.

• Zjištění stavu testování a rozvoje silových schopností.

• Navrhnout doporučení na zlepšení.

(15)

2. Historie biatlonu

Ačkoliv je biatlon mladý sport, jeho historie sahá do 18. a 19. století. Právě v 19.

století se začal tento sport formovat do podoby, kterou známe dnes. V této době se biatlon rozvíjel především vojenskou formou a tou byly závody vojenských hlídek. Tyto počátky biatlonových závodů pochází ze Skandinávie, Ruska, Německa, Rakouska a Švýcarska. Jeho počátky se však berou především z Norska. Zde se v roce 1776 konal první závod v kombinaci jízdy na lyžích a střelby ze zbraně. V roce 1902 se takovýto typ závodu vojenských hlídek konal v Německu. Důležitým mezníkem pro biatlon, tak jak ho známe dnes, byl závod konaný v Norsku roku 1912. Zde se konal závod vojenských hlídek jednotlivců, kteří stříleli ve dvou položkách s deseti náboji. I po 1.

světové válce se závodilo stále jen mezi vojáky, pohraniční stráží a policií (Kašper 2006, Trojan 2014).

Výbava a zbraně časem procházely postupnými a častými změnami. Z počátku se používaly lovecké kulovnice, později velkorážné zbraně. Změnou procházely také terče a vzdálenost jejich umístění od palebné čáry. Ta se pohybovala v rozmezí 100 až 300 metrů. Na 1. zimních olympijských hrách ve francouzském Chamonix se v roce 1924 představil biatlon jako ukázkový sport, kterým byl závod vojenských hlídek. Následně tomu tak bylo i na zimních olympijských hrách v roce 1928,1936 a 1948. Do této doby nenesl název biatlon. Název biatlon se poprvé objevil v pravidlech roku 1955. Rokem 1957 patřil biatlon pod Mezinárodní federací moderního pětiboje (zkráceně UIMP). V roce 1968 se název změnil na Mezinárodní federaci moderního pětiboje a biatlonu. Díky federaci se v roce 1958 konalo první mistrovství světa v rakouském Saalfeldenu. Tento rok se tak uvádí jako klíčový pro vznik biatlonu. Zároveň se v Rakousku dohodlo, že se mistrovství bude konat každý rok kromě roku, kdy se budou konat olympijské hry.

Biatlon jako nový sport se oficiálně objevil na zimní olympiádě v roce 1960 ve Squaw Valley. V této době se ještě střílelo z velkorážné zbraně ve čtyřech položkách, které byly tři vleže a poslední ve stoje. Velikost terčů v průměru byly 30 cm, 25 cm, 20 cm vleže a 30 cm ve stoje. Vzdálenosti od palebné čáry byly 250 m, 200 m, 150 m a 100 m ve stoje. Střílelo se vždy na čtyřech střelnicích pět ran. Penalizace za netrefenou ránu činila dvě trestné minuty. V roce 1965 přibyl na mistrovství světa v Norsku ještě závod štafet.

V tehdejším Sovětském svazu se v Minsku roku 1974 poprvé odehrála premiéra rychlostního závodu na 10 kilometrů (Kašper 2006, Trojan 2014).

(16)

Rok 1976 byl pro vývoj biatlonu zásadní. Na kongresu UIPMB se razantně změnila pravidla. Od zimní sezóny 1977 a 1978 došlo ke změně zbraní a střelby. Velkorážné zbraně vystřídaly zbraně malorážní, vzdálenost terčů od palebné čáry se zkrátila na dnešních 50 metrů, průměr terče se změnil na 11 cm. Mezinárodně byl uznaný základní kruhový terč o průměru 16 a 11 cm. Dále se také změnila pravidla týkající se střelby a zásahu kruhů. První mistrovství světa v malorážním biatlonu se konalo v roce 1978. Zde byly poprvé použity a uvedeny do provozu sklápěcí mechanické terče, které vystřídaly dosud papírové terče (Kašper 2006, Trojan 2014).

Pro český biatlon byl významný rok 1980. V tomto roce se v biatlonovém areálu v Jáchymově poprvé konal závod žen pod patronací UIMP. Roku 1984 se poprvé ženy postavily na startu mistrovství světa ve francouzském Chamonix. Závod žen byl také součástí programu jako ukázkový sport zimních olympijských her v Calgary roku 1984.

Po čtyřech letech už byl závod žen součástí her v Albertville. V roce 1985 nastala změna pravidel týkajících se techniky jízdy, kdy se přešlo z klasické techniky na techniku volnou, neboli bruslení. O čtyři roky později byl zaveden stíhací závod, který závody v biatlonu ještě více zatraktivnil. Po postupném rozmachu biatlonu došlo k jeho oddělení od UIPMB a vznikla nová samostatná organizace Mezinárodní unie biatlonu IBU (International Biathlon Union) se sídlem v rakouském Salzburgu. Dnes je 67 členských států, včetně Českého svazu biatlonu. Na kongresu ve Varně roku 2004 byly schváleny další dvě nové disciplíny, a to smíšené štafety a supersprint (Kašper 2006, Trojan 2014).

2.1 Historie českého biatlonu

Československý a v současnosti i český biatlon má významnou roli ve světovém vývoji biatlonu. Významnou roli sehrál v zavedení malorážkových zbraní. Důvodem bylo, že u nás se malorážný biatlon provozoval již od poloviny šedesátých let, kdy se stal součástí tehdy tradičních branných závodů Dukelského a Sokolovského závodu branné zdatnosti. Republikové závody v malorážném biatlonu se u nás konají jak v zimním tak i letním biatlonu již od roku 1967. Byl to tak mnoholetý předstih v závodech s malorážkou oproti světovým závodům. V letech, kdy se ve světě přecházelo z velkorážných zbraní na malorážné, byla česká pravidla převzata v mezinárodní. Další významnou roli sehrál český biatlon také v prosazování závodů žen. Veliké zásluhy v prosazení malorážek ve světovém biatlonu patří panu PhDr. Zdeňku Kašperovi. Pan

(17)

Kašper byl zároveň u průkopníkem světového ženského biatlonu (Kašper 2006, Trojan 2014).

3. Pravidla biatlonu České republiky

Pravidla biatlonu jsou pravidelně aktualizovány. Tato pravidla jsou sestavena dle ustanovení mezinárodní biatlonové unie IBU (International biathlon union) a jsou specificky upravena pro pořádání závodů na území České republiky. Dále tato pravidla upravují a doplňují pravidla pro jednotlivé žákovské, dorostenecké a veteránské kategorie, které nejsou obsaženy v základních Pravidlech IBU. Tato pravidla zároveň obsahují i ustanovení pro pořádání letního biatlonu (ČSB 2014, IBU 2014).

3.1 Věkové kategorie v biatlonu

Podle pravidel ČSB a IBU rozhoduje do zařazení kategorie věk dosažený k 31.

prosinci daného roku (viz tabulka 1.). Sportovci kategorié mužů „B“, mužů „C“, žen

„B“ a žen „C“ mohou podle daného ustanovení startovat v mladších kategorií mužů a žen. V tomto případě se jedná o kategorie mužů „A“, mužů „B“, žen „A“ a žen „B“

( ČSB 2014).

Tabulka 1. Členění kategorií podle ČSB

Kategorie Zimní biatlon Letní biatlon

Žáci, žákyně „A“ 10 – 11 let 10let

Žáci, žákyně „B“ 12 – 13 let 11 – 12 let

Žáci, žákyně „C“ 14 – 15 let 13 – 14 let

Dorostenci, dorostenky „A“ 16 let 15 – 16 let Dorostenci, dorostenky „B“ 17 – 18 let 17 – 18 let

Junioři 19 – 21 let 19 – 21 let

Juniorky 19 – 21 let 19 – 21 let

Muži „A“ Od 22 let Od 22 let

Muži „B“ 36 – 45 let 36 – 45 let

Muži „C“ Od 46 let Od 46 let

Ženy „A“ Od 22 let Od 22 let

Ženy „B“ 31 – 40 let 31 – 40 let

Ženy „C“ Od 41 let Od 41 let

Zdroj: ČSB, 2014

(18)

3.2 Typy biatlonových závodů

Pravidla letního a zimního biatlonu se v některých případech liší. Jsou to rozdíly například v délkách tratí, skladbou tratí, v manipulaci se zbraní apod. Podstatným rozdílem je manipulace se zbraní, kdy jsou zbraně v letním biatlonu umístěny na střelnici ve stojanech a závodník s nimi manipuluje jen v prostředí střelnice. Oproti zimnímu biatlonu tak závodník neabsolvuje trať se zbraní na zádech (ČSB 2014).

Jak u zimního tak letního biatlonu jsou podle pravidel Českého svazu biatlonu a Světové biatlonové organizace stejné typy závodů. Každý závod je kromě délky specifický také počtem střeleckých položek a jejími druhy. V biatlonu jsou dva druhy střeleckých položek. Jsou to položky vleže (L) a položky vestoje (S). Počet položek, které může závodník biatlonista odstřílet, je 5 (ČSB 2014, IBU 2014).

Charakteristika biatlonových závodů podle pravidel Českého svazu biatlonu a Mezinárodní biatlonové federace pro dospělé kategorie:

Rychlostní závod (sprint):

Délka závodu je 10 km pro muže a 7,5 km pro ženy. Střílí se L, S (leže, stoje), penalizací za netrefený terč je trestné kolo (dále TK). Startuje se intervalově po 30 vteřinách (ČSB 2014, IBU 2014).

Stíhací závod (pursuit):

Délka je 12,5 km pro muže a 10 km pro ženy, střílí se L, L, S, S. Penalizací je trestné kolo. Startuje se se ztrátou z předchozího sprintu (tzv. Gundersenova metoda) (ČSB 2014, IBU 2014).

Vytrvalostní závod (individual):

Délka činí 20 km pro muže a 15 km pro ženy. Jedná se o nejdelší závod, který se v biatlonu jezdí. Střílí se L, S, L, S, přičemž je penalizací za netrefený terč tzv. trestná minuta, která se přičítá k výsledném, u času. Startuje se intervalově po třiceti vteřinách (ČSB 2014, IBU 2014).

Závod s hromadným startem (mass start):

Délka je 15 km pro muže a 12,5 km pro ženy, kteří střílí L, L, S, S. Za každý netrefený terč závodník jede trestné kolo. Startuje se hromadně v počtu 30 závodníků (nejlepších 30 závodníků pořadí SP, MS nebo OH) (ČSB 2014, IBU 2014).

(19)

Štafetový závod (relay / mixed relay):

Trať pro muže je dlouhá 7,5 km a pro ženy 6 km. Existují dva typy štafet. Pouze muži, kteří jedou 4 x 7,5 km, nebo ženy, jež absolvují trať 4 x 6 km. Druhou variantou jsou smíšené štafety. Zde závodí dvě ženy a dva muži. Střílí se L, S a k dispozici jsou 3 další rezervní náboje na každou střeleckou položku. V případě vystřelení všech nábojů , včetně nábojů náhradních, musí závodník absolvovat penalizaci v podobě trestného kola za každou netrefenou ránu (ČSB 2014, IBU 2014).

Tabulka 2. Délka tratí, střelba u jednotlivých kategorií Discpilína Vytrvalostní

závod

Rychlostní závod (sprint)

Stíhací závod Závod s hromadným startem Kategorie Délka

(km)

Druh střelby

Délka (km)

Druh

střelby Délka (km)

Druh střelby

Délka (km)

Druh střelby Žáci a

žákyně A 3 (L) 2 (L) 2 (L) 2 (L)

Žáci a

žákyně B 4,5 LL 3 LL 3 LL 4 LL

Žáci a

žákyně C 6 LLL 4 LL 5 LLL 5 LLL

Dorostenci

A 10 LSLS 6 LS 7,5 LLSS 7,5 LLSS

Dorostenky

A 7.5 LSLS 6 LS 6 LLSS 6 LLSS

Dorostenci

B 12,5 LSLS 7,5 LS 10 LLSS 10 LLSS

Dorostenky

B 10 LSLS 6 LS 7,5 LLSS 7,5 LLSS

Junioři 15 LSLS 10 LS 12,5 LLSS 12,5 LLSS

Juniorky 12,5 LSLS 7,5 LS 10 LLSS 10 LLSS

Muži A 20 LSLS 10 LS 12,5 LLSS 12,5 LLSS

Muži B 12,5 LSLS 7,5 LS 10 LLSS 10 LLSS

Muži C 12,5 LSLS 7,5 LS 10 LLSS 10 LLSS

Ženy A 15 LSLS 7,5 LS 10 LLSS 10 LLSS

Ženy B 10 LSLS 6 LS 7,5 LLSS 7,5 LLSS

Ženy C 10 LSLS 6 LS 7,5 LLSS 7,5 LLSS

Zdroj: Pravidla ČSB, 2014

(20)

Mezi další disciplíny, které jsou zahrnuty v pravidlech ČSB a IBU, patří štafetové závody. Štafetové závody mají několik druhů, které se liší mezi sebou počtem závodníků ve štafetě a jejím pohlavním složení. V České republice jsou nejčastější štafetové závody dvojic stejného pohlaví. Oproti tomu se ve světě jezdí singl mix štafety (muž, žena), mix štafeta (dvě ženy a dva muži), čtyřčlenná štafeta mužů a žen (ČSB 2014, IBU 2014).

4. Běh na lyžích

Běh na lyžích je charakteristický pravidelnou prací dolních a horních končetin, horních končetin a svalstvem trupu. Tímto projevem tak patří mezi cyklické sporty vytrvalostního charakteru. Patří mezi nejstarší sportovní disciplíny a spolu s dalšími sporty vytrvalostního charakteru vzešel z každodenních potřeb všedního života. I když jsou biatlon a běh na lyžích různé disciplíny, je mezi nimi úzká spojitost. Tyto dvě disciplíny spojují například stejné historické kořeny, běžecké styly, obě disciplíny jsou vytrvalostního charakteru, stejná část výzbroje atd. Z těchto podobností je zřejmé, že biatlon vchází z běžeckého lyžování. Jak už bylo napsáno v předchozích řádcích, mají biatlon a běžecké lyžování stejné kořeny, které pocházejí ze Skandinávie a to konkrétně z Norska (Ilavský 2005, Kašper 2006).

Rychlost a efektivita jízdy na lyžích je závislá na správném provedení jízdní techniky, která je schopná odolat vnějším vlivům jako jsou měnící se sněhové podmínky, kvalita stop. Technika je dále závislá na silových schopnostech lyžaře.

Vzhledem k vynaloženému úsilí a únavě při déletrvající pohybové činnosti, musí lyžař zvládat techniku co nejlépe, aby docházelo k optimálnímu a efektivnímu projevu pohybové činnosti. K přednostem běhu na lyžích buď v rekreační nebo závodní formě patří, že nedochází k nadměrnému zatěžování a opotřebování pohybového aparátu vlivem gravitačního přetížení při odrazu, poškození nebo namožení svalových úponů a kloubních spojení. Při správné technice nedochází u běhu klasickou technikou ke zvýšenému zatěžování bederní páteře a u volné techniky ke zvýšeným nárokům na pohyblivost kyčelního a kolenního kloubu. Jediné riziko ohledně zdravotní stránky lyžaře se týká respiračního aparátu. Na sportovce mohou mít negativní vliv klimatické podmínky a extrémně nízké teploty (Ilavský 2005).

(21)

4.1 Běh na lyžích volnou technikou

Poměrně podstatným společným znakem běžeckého lyžování a biatlonu je běh na lyžích volnou technikou. Pro tento styl se také využívají termíny jako bruslení či skate.

Ve všech věkových kategoriích se závodí v biatlonu právě volnou technikou. Výjimkou jsou žákovské kategorie, které v některých závodech závodí i klasickou technikou.

Pravidla těchto závodů jsou vystavena podle IBU a Českého svazu biatlonu (ČSB 2014, IBU 2014).

Běh volnou technikou je značně rychlejší než běh klasicky. Dříve se biatlonové závody jezdily pouze klasickou technikou, než se přešlo na rychlejší způsob jízdy (Kašper 2006). Tento způsob běhu nejen, že zrychluje biatlonistu, ale také mu umožňuje lepší přenos zbraně na zádech. Zbraň se tak během tohoto stylu jízdy na zádech nepohybuje tak, jako tomu bylo právě u jízdy klasickou technikou. Její přenos je tak komfortnější. Další výhoda tohoto stylu je, že závodník nemusí na lyže nanášet stoupací vosky. Nedochází tak k zašpinění koberců pro střelbu vleže na palebné čáře.

Běh volnou technikou může být proveden třemi jízdními způsoby, které se mezi sebou liší jejich provedením. Mezi tyto způsoby patří oboustranné bruslení jednodobé, oboustranné bruslení dvoudobé, oboustranné bruslení se střídavé, oboustranné bruslení prosté (Čuříková in Vodičková a spol. 2010, s. 41-51; Ilavský 2005).

Způsoby volnou technikou:

• Oboustranné bruslení jednodobé: tento způsob se uvádí také jako 1:1. Je charakteristické soupažným odpichem holí na každý odraz nohy. Jeho zvládnutí je základem pro ostatní způsoby, a je tak nejúčinnějším a nejrychlejší způsobem volného běhu. Tento způsob vyžaduje fyzickou a funkční připravenost. Jeho využití při jízdě je na rovinách, v mírnějších kopcích, při přechodu z roviny do sjezdu apod (Čuříková in Vodičková a spol. 2010, s. 41; Ilavský 2005).

• Oboustranné bruslení dvoudobé: tento způsob se také uvádí jako 2:1 kdy na jeden soupažný odpich připadají dva odrazy a skluzy lyží. Odpich je provázen vždy s odrazem jedné nohy např. levé a při odrazu pravou se paže vracejí vpřed.

Jeho charakteristikou je vyšší frekvence pohybu, vyšším postojem, kratším skluzem. Nohy jsou v základním postavení více od sebe. Tento způsob se uplatňuje nejvíce ve strmých nebo středně těžkých stoupáních (Čuříková in Vodičková a spol. 2010, s. 48; Ilavský 2005).

(22)

• Oboustranné bruslení střídavé: používá se při pomalé rychlosti či únavě. Je charakteristické střídavou prací paží. Na každý odraz nohy připadá jeden odpich souhlasnou paží. Koordinačně se jedná o stejnostrannou práci souhlasné horní a dolní končetiny. Tento způsob je méně efektivní, a proto se tolik nevyužívá (Čuříková in Vodičková a spol. 2010, s. 50; Ilavský 2005).

• Oboustranné bruslení prosté: Toto prosté bruslení se jezdí ve sníženém postoji.

Je to bruslení bez odpichu holemi. Jeho využití je na rychlém sněhu, rovině nebo v mírném klesání. Jeho správné provedení vyžaduje dobrou rovnováhu ve skluzu a mohutný odraz z vnitřní hrany lyže z důvodu, že pohyb vřed není podporován holemi (Čuříková in Vodičková a spol. 2010, s. 51; Ilavský 2005).

Při nácviku techniky a tréninku se trenér a sportovec zaměřují na dvě techniky. Na jednodobý bruslařský krok se soupažným odpichem na obou stranách. Druhý nácvik je zaměřen na dvoudobý bruslařský krok se soupažným odpichem pouze vlevo nebo vpravo, přizpůsobený terénnímu stoupání. Třetí je dvoudobý bruslařský krok se soupažným odpichem pouze vpravo nebo vlevo pro dosažení vysoké rychlosti běhu v rovinatém terénu. Při tréninku a popisu dvoudobého způsobu do kopců je vhodné rozlišovat mezi „silnější“ a „slabší“ stranou. Silnější noha je charakteristická zjevným podpořením bruslařského pohybu nohy soupažným odpichem, souhlasí se stranou vedoucí paže, jejíž hůl je u většiny běžců zapichována dále vpředu (Čuříková in Vodičková a spol. 2010, s. 41-51; Ilavský 2005).

(23)

Obrázek 1. Oboustranné bruslení dvoudobé při jízdě do kopce Zdroj: Vlastní

5. Základní pohybové schopnosti v dětském a dospívajícím věku

Za základní typy pohybu, od kterých se odvíjí veškeré pohybové aktivity jak ve sportu tak v běžném životě, jsou obratnost, rychlost, síla a vytrvalost. Všechny tyto pohyby nikdy nepůsobí izolovaně a vždy probíhá kombinace alespoň dvou nebo například všech čtyř v různém poměru. V jakém poměru se druhy pohybu zapojují určuje aktivita, kterou jedinec vykonává. Poměr zapojení druhů pohybu také samozřejmě určuje věk. Lékař, trenér či samotný jedinec by tak měl znát, který druh pohybu v daném věkovém období převládá. Organismus by měl být po stejnou dobu, po kterou provádí či neprovádí nějaký pohyb, zatížen kompenzační aktivitou. Příkladem může být uvedeno, že po stejnou dobu kterou spí, by se měl organismus pohybovat. V pozdějších letech života by měl být tento vztah zohledněn ke statické práci, která se realizuje v dětském věku především ve škole. To znamená, že stejný čas sezení ve škole, by měl být aktivní pohyb dítěte všeobecně rozvíjejícího charakteru. V dnešních dobách se k tomuto režimu věnuje jen malá část populace (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

(24)

5.1 Věkové kategorie, které mohou závodit v biatlonu

Ve většině sportů mohou závodit téměř všechny věkové kategorie. Biatlon je tímto omezen z důvodu manipulace se zbraní. Nejmladší věkové kategorie by tuto manipulaci nezvládly z důvodu váhy zbraně. S tím tak souvisí bezpečnost, která s manipulací zbraně úzce souvisí. Nejen, aby zbraň neohrožovala samotného závodníka, nesmí ohrožovat okolí a ostatní závodníky. Proto se v biatlonu závodí od desátého roku života (ČSB 2016).

5.1.1 Mladší školní věk

Jedná se o období 6-11 let. V tomto období jsou přírůstky tělesné váhy a výšky pozvolné a rovnoměrně. Děti nastupují do školy a výrazně se tak změní pohybový režim. Hlavním faktorem ovlivňující denní pohybový režim je usednutí do školních lavic. Málo pedagogů si uvědomí, že je pro dětský organismus veliká zátěž statická práce. Tato zátěž představuje dlouhodobé přetěžování axiálního systému. Vrtivé pohyby v lavici tak nemusí být vždy známkou nekázně, ale vyjádřením potřeby kompenzace jednostranné zátěže. V tomto období je na počátku obtížná nervosvalová koordinace především u jemného svalstva. Mezi chtěným pohybem a percepcí nedochází vždy k souladu. Pokud však jedinec pravidelně cvičí, lze dosáhnout značného zlepšení. S růstem se dále mění postura, která je více podobná dospělému jedinci. Děti v tomto období mohou vykazovat i tuhost některých svalových skupin v důsledku růstového

„pohybu“. Mezi tyto svalové skupiny patří hamstringy, pravděpodobně v souvislosti s rychlým růstem dlouhých kostí. Věkové období 8-10 let se také nazývá „zlatý věk motoriky“. Je tomu tak, že děti v tomto věku se nejsnadněji učí pohybovým dovednostem. V podstatě stačí perfektní ukázka (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Pro trenéry je důležité znát, jaké jsou vhodné aktivity a nevhodné aktivity. V tomto období dosahují děti vytříbenou formou běhání, chytání a házení jako u dospělých. Dále zlepšuje kontrolu takových pohybů jako je šplh, skoky, přeskakování a poskoky.

Dovednosti jemné motoriky jsou snadnější, plynulejší a rychlejší. Normální pohyby jsou více kontrolovány, jsou rychlejší a plynulejší, snadnější a víc zautomatizované. Celkově se tak zdokonaluje celková koordinace a přírůstek svalové síly je souvislý. U konce tohoto období je možnost zahájit sportovní trénink jako formou hry. Sportovní aktivity by měly vést jedince k rozvíjení silových schopností, rychlostně-silové, obratnostní,

(25)

schopnosti dynamické síly a prvků vytrvalosti. Pohyb by měl být pestrý. Sportovní trénink je pravidelnou a vhodnou doplňkovou aktivitou při zajištění optimálního režimu školního dítěte. Mohou být zařazeny silové a úpolové sporty, u kterých není riziko poranění a hlavně přetížení, která mohou negativně ovlivnit dynamiku zrání kostního systému. Posilování se zátěží by mělo být určeno pouze k usměrnění pohybu. Děti v tomto věku nesmí zvedat těžší závaží než 10% jejich celkové váhy. Při volbě sportu v tomto věku by se měla ctít zásada výběru pro jednotlivce, nikoliv vhodného jednotlivce pro příslušný sport (Kučera aj. 2011).

5.2 Starší školní věk (puberta)

Toto věkové období by se dalo rozdělit na tři části. První část období ve věkovém rozhraní 11-13 let se nazývá před pubertou (prepubertu), druhá puberta v rozhraní 13-15 let a třetí 15-18 let po pubertě (postpubescence). Nastávají růstové a hormonální změny.

Samotné pubertální období nastupuje až koncem této etapy. V tomto věkovém období je velká potřeba a snaha provádět nejen organizovaný sport, ale také různé individuální sporty. To platí pro obě pohlaví. Organizovaný trénink musí tento stav respektovat a podle něho být i stanovený obsah, který by měl být jak kvalitativní tak kvantitativní. Pro jeho efektivitu musí být také motivací pro jedince. Je velice důležité, aby se střídala kvantita a kvalita pohybové aktivity. V některých sportech může nastat i přes pozitivní faktor jak přetížení psychické tak fyzické. Děti v tomto věkovém období jsou schopny zvládnout prakticky všechny pohybové prvky (Hájek 2001, Jansa aj. 2007, Kučera aj.

2011).

V období puberty dochází k velké pohybové potřebě. Dochází tak k zvětšení zájmu o sportovní aktivity. V pubertě dochází také k věkovým odchylkám, kdy u odlišných jedinců různého pohlaví nastává puberta. Pohybová potřeba je dána výrazným nárůstem svaloviny a také kostními změnami. Pohyb tak na tyto dvě složky působí přímo a to jak ve smyslu harmonického rozvoje, tak i možných jednostranných odchylek. U chlapců se projevuje zájem o silová cvičení, u dívek to jsou cvičení na obratnost (Hájek 2001, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Období po pubertě neboli postpubescence je poslední fází v období velkých změn.

U jedinců se vyvíjejí nové vyzrálé základní pohyby v oblasti posturální kontroly nebo

(26)

stability. Mizí posturální nastavení z dětského věku a je dosaženo ideální postury člověka v dospělém věku. V tomto věku je kontrola síly a směru pohybu efektivní.

Organismus si tak za kvalitních i kvantitativních podmínek osvojuje nové pohyby. V tomto období se i nadále doporučuje všeobecná pohybová aktivita a nutnost omezit jednostranné zatížení, které mohou způsobit deformace a patologické adaptace a hypertrofie. Co se týče tréninků, musí dodržovat zásady adekvátnosti zátěže a kompenzačních aktivit.

6. Trénink dětí a mládežnických kategorií

Tréninky dětí a mládežnických kategorií je specifický a výrazně se odlišuje od tréninku dospělých. Rozdíly jsou především ve stavbě těla, vnímání a chápání věcí a psychiky. Je proto nutné přistupovat k tréninku jinak než právě u dospělých kategorií.

Hlavním cílem tréninku by mělo být utvoření předpokladů pro pozdější trénink. Tyto tréninky předpokladů by měly umožňovat požadovaný nárůst výkonnosti v pozdějším věku, kdy budou dosaženy maximální možnosti pro rozvoj (Jansa aj. 2007, Kučera 2011).

6.1 Senzitivní období

Senzitivním obdobím se nazývají určitá období, ve kterých dochází k nejvýraznějšímu nárůstu předpokladu pro rozvoj konkrétní činnosti. Pro trenéry je tak vhodné, aby tohoto období využili a v tomto urychleném nárůstu rozvíjeli pohybové schopnosti. Pokud by nastala situace, že by chtěl trenér rozvíjet určitou pohybovou činnost v jiném věku než v příslušném senzitivním období, může být efekt rozvoje nízký a časově nehospodárný (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Pro tuto práci je důležité, jak v tomto období pracovat s tréninkem síly. Podle Jansy (2007) a Kučery (2011) by měli trenéři rozvíjet až do konce staršího školního věku dynamickou sílu, zaměřenou na explozivní a rychlou sílu. Ve věku 8 a 14 let je u chlapců senzitivní období pro stimulaci explozivní síly. V rozhraní 14 až 18 let je vhodné období pro rozvoj maximálního nárůstu svalové síly. Hlavním důvodem je největší produkce pohlavních a růstových hormonů v tomto věku, které napomáhají vytvářet tyto změny (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Na silové schopnosti navazují i tréninky schopností rychlostních, vytrvalostních,

(27)

obratnostních a pohyblivost. I tyto schopnosti mají různá věková období, ve kterých je jejich ideální rozvoj.

6.2 Tréninková jednotka

Každá tréninková jednotka by měla mít tři části, a to úvodní, hlavní a závěrečnou.

Úvodní část slouží k rozcvičení, přípravě a „rozehřátí“ organismu na tréninkové zatížení. Její funkce by měla plnit několik úkolů. Jako první je to psychický úkol, kde si mají děti uvědomit, že jsou přítomny na tréninku, kde se dodržují určitá pravidla. Úkol trenéra spočívá v tom, že děti seznámí s náplní tréninku. Dále následuje rozcvičení a následně zapracování (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Na úvodní plynule navazuje část hlavní. Tato část je hlavním těžištěm celého tréninku. Vhodné je, aby tréninková cvičení šla v určité konkrétní posloupnosti vycházející z fyziologických zákonitostí organismu. Silové tréninky se v hlavní části aplikují k závěru tréninku, jelikož nejsou tak energeticky nároční. Pokud je trénink vyloženě silový, je posilování jako poslední část. Jinak jako poslední jsou cvičení na vytrvalostní rozvoj (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Závěrečná část slouží k uklidnění a uvolnění organismu. Měla by nastartovat regenerační procesy. Podle Kučery (2011) je rozdělena na dvě části. První část je dynamická a měla by obsahovat vyklusání, vyjetí na kole apod. v délce asi 5-10 minut.

Dále by mělo následovat protažení svalových skupin, které v tréninku byly nejvíce namáhány. Jsou využívány i obdobné cviky, které se užívají v úvodní části při rozcvičení. Nedílnou součástí je také u mládežnických kategorií zhodnocení trenéra a pár poznámek k nadcházejícímu tréninku (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

6.3 Kondiční příprava

Kondiční příprava tvoří v dětském věku základ pro výkon. Hlavním úkolem je vytvořit široký pohybový fond, ze kterého dále bude sportovec čerpat. Budou z něj vycházet speciální dovednosti, které bude jako budoucí sportovec potřebovat. Základem je tak všestranná příprava. Rozvoj pohybových schopností je důležitý hlavně pro stimulaci základních předpokladů pro možnost jejich pozdějšího maximálního rozvoje.

Trenéři by se tak měli v přípravě zaměřit především na stimulaci nespecifických

(28)

pohybových schopností a učit sportovce různým dovednostem, například koordinačním schopnostem (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

Trénink mládežnických kategorií by měl být pestrý a měl by střídat různá prostředí.

Dále by měl vycházet z dětské přirozenosti a měl by být různorodý (netrénovat pouze jednu věc například po celé léto). Atmosféra při tréninku by měla být veselá a a radostná. Proto je dobré využívat herního principu. Děti by měly mít z tréninků dobrý pocit a měly by se tak těšit na další a motivovat je k pohybu. Hlavním úkolem tréninků je posilování organismu, a proto by měl probíhat ve zdravém prostředí. Je proto vhodné zařazovat kromě speciální přípravy i všeobecnou přípravu pro rozvoj všestrannosti (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

6.4 Rozvoj silových schopností

Rozvoj silových schopností slouží spíše jako podpůrná schopnost pro rozvoj rychlostních a obratnostních schopností, případně i vytrvalostních (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

6.4.1Mladší školní věk

V tomto období je vhodné rozvíjet sílu především herní formou. Jako příklad to může být přetahování, zápasení, házení míčem apod. Případně to mohou být tréninky ve stížených podmínkách jako je běh v písku, ve vodě, rašeliništi. Trénink může být organizovaný formou kruhového tréninku právě na úpolové hry, cvičení ve ztížených podmínkách, výbušnou sílu (skoková a odrazová cvičení, házení, drobné hry) a přirozené posilování (posilování vlastní vahou). U této věkové skupiny se silové tréninky zaměřují na posilování velkých svalových skupin. Veškerá tato cvičení by měla být hravou a zábavnou formou v polohách, které minimalizují zatížení páteře. Po každém cvičení je důležité protahovat posilované svalové partie. V závěru by měla být prováděna vyrovnávací, kompenzační a dechová cvičení (Hošková 2013, Grasgruber aj.

2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

(29)

6.4.2Starší školní věk

V tomto věkovém období je už možné zařazovat do tréninku v určité míře i silové cvičení. Je však důležité, aby při těchto cvičeních nebyla zatěžována páteř a přetěžovány velké klouby. V nástupu puberty se stávají silové schopnosti jednou z významných oblastí tréninku. V důsledku výrazné produkce růstových a pohlavních hormonů dochází k nárůstu svalové hmoty tak i k růstu svalové síly. Pro trenéry může být nevýhodou v tréninku individuální nástup puberty u sportovců. To poté klade vysoké nároky na individualizaci silové přípravy. Ve starším školním věku má tak silová příprava různé úkoly, formy a metody. Trénink by tak měl být zaměřen na nácvik techniky posilování. Měl by vytvářet správné návyky pohybu a dýchání. Také by měl obsahovat všeobecnou silovou průpravu například formou jednoduchého kruhového tréninku. Sportovce tak zatěžují jak po stránce silové tak vytrvalostní. Cviky by měly být na posilování vlastního těla, s malými činkami nebo malými plnými míči, odporem soupeře a cvičení ve stížených podmínkách (obohacené o běh do kopce, lezení, vylézání z vody apod.). Rychlostně silové schopnosti mohou být rozvíjeny formou odrazových a odhodových cvičení. Pro biatlon jsou vhodné v tomto případě skoky přes překážky, výskoky a další podobné cviky (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011, Lehnert aj. 2010).

Z hlediska rozvoje by měl být silový trénink metodou rychlostní a vytrvalostní. U obou metod je hmotnost zátěže kolem 30% až 50% maxima. Počty opakování u rychlostního silového a silově vytrvalostního posilování jsou dány délkou zatížení. U rychlostního 10-15 s a vytrvalostního 15-20 s (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011), Lehnert aj 2010).

U tréninků dětí staršího školního věku může trenér pozvolna přistoupit k cílenému tréninku rozvoje silových schopností. Tréninky by měly vycházet ze zásad, které byly popsány v kapitole týkající se mladšího školního věku. Cíl silových tréninků není ještě maximální rozvoj silových schopností, ale utvoření základních předpokladů ve smyslu techniky pohybu a silové průpravy pro pozdější trénink (Jansa aj. 2007, Kučera aj.

2011).

7. Druhy silového tréninku v biatlonu

Při rozvoji silových schopností, a to nejen v biatlonu, ale i v jiných sportech, se

(30)

setkáváme se dvěma pojmy. Jsou jimi síla specifická a nespecifická. Následující dvě kapitoly vysvětlují, čím se tyto dvě síly liší a jak k nim přistupovat v tréninku zaměřeném na silový rozvoj a jak tyto síly testovat.

7.1 Specifická síla

Specifická síla je síla, která je pro daný sport klíčová. V biatlonu je to síla, která je potřebná k vykonávání běhu na lyžích. Tréninky této síly by měli sportovci poté převést do praxe, tedy do závodu (Grasguber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011). V biatlonu se jedná o cviky zaměřené především na horní a dolní končetiny. Jedná se tak o specifickou vytrvalostní sílu. Konkrétní cviky na rozvoj specifické síly horních partií jsou například tahání gum, SkiErg, Ercolina, soupaže na kolečkových lyžích apod. Pro trénink specifické síly dolních končetin se využívají například imitační běhy s holemi, jízda na kolečkových lyží bez holí apod. (Žák 2015, Jakl 2012).

7.2 Nespecifická síla

Nespecifická síla se také nazývá základní síla celého těla. Rozvoj této síly se zaměřuje na rozvoj silové vytrvalosti hlavních svalových skupin celého těla. Součástí jsou i cviky k prevenci úrazů a cviky na zpevnění těla tvz. core. Hlavním cílem je tak vytvořit pevný základ, na kterém se může stavět specifická lyžařská síla. Silový trénink může být chápán jako pyramida, kde základem je síla obecná, základní a vrcholem je síla specifická. Pouze rozvoj základní síly nemusí zaručit úspěch (Grasguber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).

7.3 Test specifické a nespecifické síly

Pro testování těchto dvou sil existuje spousta odborné literatury. Pokud chce trenér zjistit, jak je sportovec zdatný ze stránky silového rozvoje, musí si vybrat vhodný test, který mu poskytne vhodné ukazatele (Jansa aj. 2007).

Pro test specifické síly budou využívány pomůcky a metody, které co nejvíce korespondují s daným sportem. V biatlonu tomu tak budou například soupaže buď na kolečkových lyžích nebo v zimě, které určí silovou zdatnost horních končetin. Pro test dolních končetin mohou být využity také pohyby na kolečkových nebo zimních lyžích.

(31)

Může se tak jednat o jízdu bez pomoci paží, tedy o jízdu bez holí. Aby byl test variabilní a měřitelný, měl by být prováděn stále ve stejném prostředí za stejných podmínek. Z hlediska testování silového rozvoje na lyžích mohou být tyto podmínky jako problém.

Konkrétně se jedná o obtížné měření v zimě, kdy se téměř každý den liší druh sněhu a stejné podmínky téměř neexistují. Terénní testování tak může být v některých případech náročné a nepřesné. Jediným spolehlivým prostředkem může být testování na speciálních zařízeních, která jsou k takovému testování určené. Tento druh testu se provádí ve speciálních laboratořích, ve kterých jsou zároveň odebrány i vzorky krve. Ze vzorku krve lze zjistit, jaká je míra trénovanosti daného sportovce. Hlavním ukazatelem je laktát neboli kyselina mléčná. Hodnoty z krve poté trenérům ukazují, jak dokáže sportovec překonat „bolest“ při nahromadění laktátu v krvi. Po zátěži je krev odebírána znovu. Důvodem odebrání vzorku po výkonu v určitém čase je zjištění, jak rychle dokáže laktát odbourávat a jak je schopen rychle regenerovat (Jansa aj. 2007).

Nespecifická síla se dá měřit téměř podobně jako specifická. U testu nespecifické síly může trenér vycházet z mnoha metod. Důležité je opět to, aby daný test vyhodnocoval ty vhodné silové schopnosti, které trenér potřebuje znát pro další práci se svými svěřenci (Jansa aj. 2007).

8. Metodika práce

Český svaz biatlonu sdružuje biatlonové kluby ze všech krajů České republiky.

Mezi nejznámější kluby patří SKP Kornspitz Jablonec, SG Jablonec, KB Jilemnice, KB Letohrad. Z těchto klubů také pochází nejvíce reprezentantů, jak ze současných, tak i minulých let (ČSB 2014).

8.1 Zkoumaný objekt

Pro tuto práci bylo hlavním zkoumaným objektem zjistit, jak biatlonové kluby v České republice pracují se silovou přípravou, jakým způsobem ji rozvíjí a testují. V Českém svazu biatlonu neexistuje jednotná metodika pro silovou přípravu, a tak si kluby své silové tréninky vytvářejí buď samy nebo se nechávají inspirovat jinde. Dále neexistuje jednotná metodika pro silové testy. Kluby si svůj silový trénink testují samy.

Jediným společným testem zdatnosti pro většinu klubů jsou SCM testy, které se konají

(32)

2x ročně. Zde však nemají přístup všichni sportovci a jsou to spíše testy celkové zdatnosti ve všech směrech (síla, rychlost, vytrvalost, střelba).

Prostředkem pro tento výzkum byla anketa. Ta byla sestavena tak, aby mohli respondenti odpovídat otevřeně. Z důvodu udržení anonymity, nebudou v anketě uvedena jména a věk trenérů, které trenéři do ankety vyplňovali. Tyto údaje nahradí přiřazená čísla ke každému trenérovi.

Mezi respondenty patřili trenéři významných klubů biatlonu, kterým byla anketa odevzdána buď v písemné formě nebo poslána elektronicky. Ve výsledku odpovědělo sedm klubových trenérů a jeden reprezentační. Bohužel z důvodů probíhající zimní sezóny, bylo poměrně náročné potřebná data shromáždit. Shromážděné informace jsou z klubů SG Jablonec, SKP Kornspitz Jablonec, KB Letohrad, SK Nové Město na Moravě, Střelka Brno, SK Rover Praha. Z klubu SK Nové Město na Moravě pochází dvě vyplněné ankety. Důvodem je, že jeden z trenérů je trenér žákovských kategorií a druhý dorostu a juniorů, případně dospělých. Naopak z jiných klubů jsou výsledky ankety souhrnné jak pro žákovské kategorie, tak juniorské a dospělé. Klub, který na anketu odmítl odpovědět byl KB Jilemnice. Z tohoto klubu například pocházejí významní reprezentanti jako jsou Jaroslav Soukup, Veronika Vítková nebo bývalý reprezentant a současný trenér ženského A týmu Zdeněk Vítek.

9. Sběr dat – anketa

Anketa

Cíl ankety je zjišťování názorů, postojů na aktuální a určité téma. Má velmi blízko k dotazníku. Rozdílů je však několik. Z hlediska metodologie je to nenáročná, méně relevantní a nepříliš systematický výzkumná metoda. Hlavní charakteristika je absence procesu výběru respondentů. Výběr tak probíhá takzvaně samosběrem, neoslovují se respondenti a zároveň je jejich účast čistě dobrovolná. Počet respondentů není daný.

Otázky jsou tvořeny otevřenou formou. Pro potřeby studentských absolventských prací v praktické části je tento způsob průzkumu dostačující. Student ji může aplikovat v kombinaci i s jinou metodou. Její využití je tak rozsáhlé. Anketní otázky by měly být srozumitelné a měly pouze jednu možnost interpretace. Zároveň by měla být otázka směřována vždy na jednu věc. Zdůvodu, že u ankety nedochází ke standardnímu výběru respondentů, není možné výsledky zobecňovat (Vojtíšek 2012, s. 25).

(33)

10. Charakteristika vybraných klubů

10.1SK Nové Město na Moravě

Nové Město na Moravě leží v Kraji Vysočina. V poslední době je toto město známé díky poměrně nově vybudovanému biatlonovému areálu zvaném Vysočina aréna. V předchozích letech se tu konal Světový pohár v biatlonu a MS v biatlonu. Dále tento stadion hostí i světové závody běžeckého lyžování. V létě je znám díky pořádání Světového poháru v cyklokrosu.

I když prozatím není z Nového Města na Moravě žádný reprezentant v A týmu, v juniorské a další mladé reprezentaci už jich několik najdeme. Jedná se o poměrně mladý klub, který má i nově vybudované zázemí. Ve vedení klubu působí několik trenérů, kteří trénují žákovské, dorostenecké a juniorské kategorie. Klub dále spolupracuje s místním gymnáziem se sportovními třídami (SK Nové Město na Moravě 2016).

10.2 KB Letohrad

Biatlonový klub Letohrad patří k nejvýznamnějším biatlonovým klubům v republice. Tento klub se nachází ve stejnojmenném městě Letohrad ležící v Pardubickém kraji. Pro současný stav českého biatlonu je to významný klub. Nejen, že pod jeho vedením prošlo několik reprezentačních závodníků, zároveň z tohoto klubu pocházejí i významné osobnosti ve vedení českého biatlonu.

Co se týče počtu sportovců, patří KB Letohrad k těm největším. Jeho základna čítá podle informací z webových stránek www.biatlonletohrad.cz cca 85 sportovců z žákovských, dorosteneckých, juniorských a dospělých kategorií. Na tento počet sportovců spadá podle informací cca 15 trenérů. Podle výsledků jednotlivců zimní sezóny 2015/2016 v Českém pohárů měl Letohrad nasazených 58 sportovců z žákovských, dorosteneckých a juniorských kategorií. Dále jsou členy klubu i rozhodčí a aktivní členové. Mezi odchovance Lethoradského klubu patří třeba olympijský medailista Ondřej Moravec, Michal Šlesingr a bývalý mistr světa Roman Dostál (KB Letohrad 2016).

(34)

10.3 Střelka Brno

Jak už napovídá název, pochází tento klub z Jihomoravského kraje, konkrétně z Brna. Je to jeden z menších biatlonových klubů, který spolupracuje s jednou z místních základních škol, ve které má částečně i zázemí. I když jsou v klubu zastoupeny juniorské a dospělé kategorie, hlavní zaměření je na žákovskou a dorosteneckou kategorii. Klub má tak celkově se všemi sportovci z různých kategorií 20 členů. Na tento počet sportovců spadají dva trenéři (KB Střelka Brno 2016).

10.4 SG Jablonec

Klub Sportovní gymnázium Jablonec je klub spadající pod Gymnázium Dr. Randy v Jablonci nad Nisou, kde součástí této školy jsou také sportovní třídy. Jablonec nad Nisou leží v Libereckém kraji v podhůří Jizerských hor. Klub SG Jablonec patří mezi středně velké kluby. Ten je zaměřen pouze na dorost a juniory, kteří zároveň studují na gymnáziu. V současnosti má klub 9 členů. Ačkoli klub nepatří mezi největší v republice, nedalo by se říci, že nepatří mezi ty významné. Bývalými studenty a zároveň sportovci jsou současní reprezentanti Eva Puskarčíková, Jitka Landová apod. Vedle těchto jmen je bývalým studentem a sportovcem současný šéftrenér českého biatlonu Ondřej Rybář. V neposlední řadě sem patří i Gabriela Soukalová, vítězka Světového poháru zimní sezony 2015/2016. Ta sice na gymnáziu nestudovala, ale závodila pod ním za dob, kdy na gymnáziu působili její rodiče Gabriela a Karel Soukalovi (Gymnázium Dr. Randy 2016).

10.5 SKP Kornspitz Jablonec

Tento klub se řadí mezi nejvýznamnější a největší biatlonové kluby v republice počtem svých sportovců. Stejně jako SG Jablonec se nachází v Libereckém kraji v Jablonci nad Nisou. V českém biatlonu je jeho význam největší. Jeho členem jsou všichni reprezentační sportovci dospělých kategorií a všichni reprezentační trenéři. Pod klub spadají ještě nereprezentační týmy žákovských, dorosteneckých a juniorských kategorií. Je tu i pár dospělých nereprezentačních závodníků, ale klub je především zaměřen na žákovské, dorostenecké a juniorské kategorie(SKP Kornspitz Jablonec 2016).

(35)

10.6 SK Rover Praha

Rover Praha patří svoji členskou základnou k těm větším klubů. Nachází se přímo v hlavním městě Praha, kde probíhá převážná část letní přípravy na Barrandově. Zimní příprava se z velké části trénuje v biatlonovém areálu Jáchymov v Krušných horách. V těchto horách také probíhá i část letní přípravy. SK Rover má poměrně silnou žákovskou základnu o vysokém počtu sportovců. Ti na webových stránkách uvádějí, že trénují v několika tréninkových skupinách v rozhraní 2 let např. 12-13 let, 14-15 let apod. Každá tato skupina má svého jednoho nebo dva trenéry. Záleží na počtu trenérů.

Pro diplomovou práci poskytl informace hlavní trenér žactva Jan Novák, který má zároveň na starosti i skupinu 14-15 let (SK Rover 2007).

11. Výsledky výzkumu

K získání informací od trenérů posloužila anketa, která měla celkem 22 otázek. 8 otázek byly obecné informace o trenérech a klubech, 10 otázek o rozvoji silových schopností a 4 o testování silových schopností. V anketě odpovídalo 7 biatlonových trenérů. Některým trenérům byla anketa odeslána v elektronické podobě, některým v písemné. Trenéři odpovídali na otázky týkající se silové přípravy u jejich svěřenců a jak tyto tréninky testují, pokud je testují. Předpokládá se, že trenéři anketu vyplňovali podle pravdivých a skutečných informací. Pokud tomu tak neučinili, výsledky ankety poté ztratí na váze a přínosu pro další možné využití.

Výsledky ankety by měly zjistit, jak jednotliví trenéři postupují, v čem se jejich tréninkové metody shodují a kde se na opačnou stranu jejich názory rozchází. Pod každou tabulkou tak bude komentář autora diplomové práce ke každé otázce. Ten by měl názory trenérů mezi sebou porovnat a zhodnotit je. Z výzkumu by tak mělo vyplynout, ve kterých případech mohou být nedostatky a které tréninkové metody mohou být správné.

(36)

11.1Informace o trenérech a klubech

Tabulka 3. Obecné informace ankety

Zdroj: Vlastní

V první tabulce (Tab. 1) jsou otázky s obecnými informacemi o trenérech a klubech. Otázka 1., 2. jsou anonymní a uvádějí jména a věk trenérů. Tyto údaje nejsou v diplomové práci uvedeny z důvodu anonymity respondentů a ochrany jejich osobních údajů. Otázky číslo 3., a 4. uvádí délku trenérské praxe a název klubu, ve kterém trenéři působí.

(37)

Trenéři, kteří v anketě odpověděli, jsou ve věkovém rozhraní od 24 let až 40 let. Ve věku 24-30 let jsou 4 trenéři a ve věku 31-40 let jsou zbylí 3.

Z údajů vychází, že do biatlonu vstupují noví a mladí trenéři, kteří mohou být po škole nebo po trenérských zkouškách. Mohou tak do skladby tréninku přinést nové a inovativní metody, které se osvědčily například ve světě, nebo se jimi nechali inspirovat apod. Tyto údaje nemusí ale znamenat, že by trenéři s vyšším věkem a delší praxí nepřinesli do tréninku nové trendy. V některých případech mohou mít tito trenéři daleko větší přehled a měli tak odzkoušeno, které tréninky jsou pro jejich svěřence vyhovující.

Podle otázky 5. vychází informace, které kluby mohou být největší co se týče počtu sportovců. Největšího počtu sportovců má SK Rover Praha. Podle otázky 8. by však ve věku 13-15 let (žáci a žákyně „C“) počet neodpovídal. Podle výsledků zimní sezóny 2015/2016 závodilo za SK Rover 9 chlapců a 8 dívek v kategorii žáci a žákyně „C“. V podobném případě je tomu tak i v KB Letohrad. Podle informací z ankety má klub 105 sportovců. Podle celkových výsledků jednotlivců zimní sezóny 2015/2016 měl KB Letohrad závodících 58 sportovců v žákovských, dorosteneckých a juniorských kategoriích. V dorosteneckých a juniorských kategoriích závodilo 7 juniorů a 14 dorostenců. Tyto kategorie odpovídají věkovému rozhraní podle informací z otázky 8. Z tohoto celkového počtu je 11 dorostenců, 3 dorostenky, 4 junioři a 3 juniorky.

Z otázek 6 a 7 vychází, že všechny kluby mají smíšená družstva co se týče počtu chlapců a dívek. U některých klubů převažuje počet dívek jako například u SG Jablonec, u některých je pro změnu převaha chlapců. Vyrovnaný počet chlapců a dívek je například u KB Střelka Brno. V následujících otázkách může počet chlapců a dívek ovlivnit i skladbu silových tréninků jednotlivých klubů.

(38)

11.2 Rozvoj silových schopností

Tabulka 4. Rozvoj silových schopností – část 1/3

Zdroj: Vlastní

Další tabulka (Tab 2.) už se věnuje konkrétním otázkám týkající se silové přípravy u jednotlivých týmů. V otázce číslo 9 se všichni trenéři shodli, že u svých svěřenců rozvíjí obě síly. V anketě měli na výběr ze tří možností, a to zda trénují specifickou, nespecifickou či obě síly.

(39)

V otázce číslo 10, která zjišťuje v jakém tréninkovém období trénují u svých svěřenců specifickou sílu, se některé odpovědi odlišují. Společným znakem v této otázce je, že všichni rozvíjí specifickou sílu v přípravném neboli předzávodním období.

Rozdílem jsou délky trvání této silové přípravy během celého roku. Někteří trenéři rozvíjí specifickou sílu po celý rok, někteří v přípravném období a někteří trénink zařazují i v části závodního období. Jelikož je tento druh síly poměrně náročný, měl by být rozvíjen postupně, tedy od nespecifické sily, která by měla sportovcům poskytnout silový základ pro zvládání náročnějších forem posilování. Není tak úplně vhodné, rozvíjet tento způsob síly po celý rok i během přechodného období tréninkového cyklu.

Tento trénink se tak může křížit s rozvojem nespecifické síly, které se věnuje následující otázka. Následkem nadměrného posilování může dojít k přetížení lidského organismu.

Navazující otázkou na silovou přípravu je otázka 11. Zde měli trenéři napsat, v jakém období rozvíjí sílu nespecifickou. I zde se některé části názorů shodují. Všichni trenéři se věnují nespecifické síle téměř celý rok. Konkrétně tomu tak je v přípravném období, kdy se této síle věnují všichni. Někteří trenéři sílu rozvíjí postupně od nespecifické ke specifické. Tomu tak je například u trenéra číslo 5., z Nového Města na Moravě.

V otázkách 12 a 13 odpovídali trenéři kolikrát týdně a jak dlouho se věnují tréninku nespecifické a specifické síly. Někteří trenéři se přizpůsobují podle tréninkového období, jako tomu tak je u trenéra číslo 6. Ostatní trenéři odpověděli, že se rozvoji těchto sil věnují aspoň 1x týdně. Někteří délku a počet tréninků přizpůsobují věkové kategorii. Pokud by tyto informace byly srovnány s předchozími otázkami 10 a 11, v některých klubech by se silové přípravě, a to buď specifické či nespecifické, věnovali až 5x týdně s minimální délkou 20 minut. Pouze trenéři 5. a 7. uvedli, že berou v potaz, co které síly zahrnují a v jakém období se tréninku daných sil věnovat. Počítají tak například do nespecifické síly i různá cvičení přirozeného pohybu nebo jízdu na kole, jízdu na vodě apod. To je důležité si uvědomit, kde se nachází hranice mezi sílou řízenou a neřízenou u rozvoje nespecifické síly. V odborné publikaci Dítě, sport a zdraví od Miroslava Kučery (2011) se uvádí, že do silového rozvoje dětí a mládeže můžeme zahrnout přirozený pohyb jedince, který vykonává aniž by si to sám uvědomoval (skoky, házení míčem, různé hry apod.). Délka této silové přípravy tak může trvat několik desítek minut.

Souhrnem by se dalo říci, že v této části se některé názory a způsoby tréninku

(40)

rozvoje sil rozcházejí. Konkrétně tomu tak je u zařazování tréninku během celého roku a uvědomění si, co daná síla zahrnuje a jak jsou tréninky silového rozvoje přizpůsobené věkové kategorii. Přizpůsobení se tak týká i délce tréninkové jednotky čistě zaměřené na sílu. Takový trénink by neměl přesahovat více jak 30 minut u mládežnických kategorií, kterých se tato práce týká. Výjimkou mohou být juniorské kategorie, které mohou snést delší dobu silového tréninku.

Tabulka 5. Rozvoj silových schopností – část 2/3

Zdroj: Vlastní

References

Related documents

Order enligt undertecknad anmälningssedel ger Aqurat fullmakt att för undertecknads räkning sälja, köpa eller teckna sig för finansiella instrument enligt de villkor som gäller

Finansiella instrument som omfattas av erbjudandet har inte och avses inte att registreras i något annat land än Sverige och kommer således inte att erbjudas

Order enligt undertecknad anmälningssedel ger Aqurat fullmakt att för undertecknads räkning sälja, köpa eller teckna sig för finansiella instrument enligt de villkor som

Härmed tecknar jag/vi, genom samtidig kontant betalning, det antal aktier i Aptahem AB (publ) som anges nedan enligt villkoren för teckningsoptionen.. Antal

Order enligt undertecknad anmälningssedel ger Aqurat fullmakt att för undertecknads räkning sälja, köpa eller teckna sig för finansiella instru- ment enligt de

• Att jag genom undertecknandet av denna anmälningssedel befullmäktigar Sedermera att för undertecknads räkning verkställa teckning av units enligt de villkor som framgår

 Att jag genom undertecknandet av denna anmälningssedel befullmäktigar Sedermera Fondkommission att för undertecknads räkning verkställa teckning av aktier enligt de villkor som

Teckning sker i enlighet med villkoren i memorandumet utgivet i mars 2012 av styrelsen för Gullberg & Jansson AB (publ).. Vid en bedöm- ning av bolagets framtida utveckling är