Sborník grafických metod pro děti v předškolním věku

Sborník grafických metod pro děti v předškolním věku

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy

Autor práce: Adéla Kotlárová

Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová – Puchmajerová, Ph.D.

Katedra primárního vzdělávání

Liberec 2020

Zadání bakalářské práce

Sborník grafických metod pro děti v předškolním věku

Jméno a příjmení: Adéla Kotlárová Osobní číslo: P17000420

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy Zadávající katedra: Katedra primárního vzdělávání Akademický rok: 2018/2019

Zásady pro vypracování:

Cíl práce: Hledání a vyzkoušení různých metod ručního tisku s dětmi předškolního věku v praxi.

Metody práce: Porovnání grafických metod ručního tisku u dětí v předškolním věku.

Sestavení hodnotící tabulky na základě použitých technik ručního tisku a potřeb dětí.

Podmínky vedení práce: Osobní konzultace s vedoucím práce minimálně jednou měsíčně.

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování práce: tištěná

Jazyk práce: Čeština

Seznam odborné literatury:

BAUER, Alois. Grafika. Olomouc: Rubico, 1999. ISBN 8085839342.

KREJČA, Aleš. Grafické techniky. Praha: Aventinum, 1994.

ODEHNAL, Antonín. Grafické techniky: praktický průvodce. Brno: ERA, 2005, 111 s.

ISBN 80-7366-006-7.

PECINA, Pavel. Tvořivost ve vzdělávání žáků. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 99 s.

Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, sv. č. 111. ISBN 978-80-210-4551-4.

PODLIPSKÝ, Rudolf, Jaroslav VANČÁT, Věra UHL SKŘIVANOVÁ a Vladimíra

ZIKMUNDOVÁ. Tvořivost ve výtvarné výchově a její účinky na všeobecné vzdělávání.

Plzeň: ZČU v Plzni, 2017, vi, 266. ISBN 978-80-261-0728-6.

SMITH, Ray. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů: kompletní praktický průvodce nástroji, technikami a materiály pro malbu, kresbu, grafiku a tisk. Praha:

Slovart, 2000. ISBN 80-7209-256-1.

Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová – Puchmajerová, Ph.D.

Katedra primárního vzdělávání Datum zadání práce:

Předpokládaný termín odevzdání:

1. února 2019 1. května 2020

L.S.

prof. RNDr. Jan Picek, CSc. PhDr. Jana Johnová, Ph.D.

děkan vedoucí katedry

V Liberci dne 1. března 2019

Prohlášení

Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména

§ 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzitu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou univerzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

12. května 2020 Adéla Kotlárová

Poděkování

Ráda bych zde poděkovala MgA. Lucrezii Škaloudové Puchmajerové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady, které mi pomohly při zpracování této práce. Rovněž bych chtěla poděkovat ředitelkám a učitelkám mateřských škol Jizerka, Korálek, Kytička, Motýlek, Sluníčko a Škatulka za spolupráci při vypracovávání praktické části bakalářské práce.

Anotace

Bakalářská práce pojednává o grafice a jejích technikách pro uměleckou tvorbu, ale také pro tvorbu s dětmi v předškolním věku. Jejím cílem je hledání a vyzkoušení různých metod ručního tisku s dětmi předškolního věku v praxi. Bakalářská práce je rozdělená na teoretickou a praktickou část. Úvodní kapitoly teoretické části popisují grafiku obecně, základní grafické techniky tisku z výšky, z hloubky a z plochy. Ke každému způsobu tisku jsou přidané techniky tisku vhodné pro děti v předškolním věku. Následují nepravé grafické techniky vhodné pro děti v předškolním věku. Poslední kapitoly teoretické části se věnují tvořivosti a školní zralosti u dětí. V praktické části je popsána příprava na činnost s dětmi předškolního věku. Ve zbylé části praktické části je popsán průběh činnosti s každým dítětem. V závěru jsou získané poznatky porovnané a zhodnocené v tabulkách a grafu.

Klíčová slova

Mateřská škola, grafika, výtvarné umění, výtvarná výchova, tvořivost, školní zralost

Annotation

The bachelor thesis deals with graphics and its techniques for artistic creation and also for creation with preschool children. Its aim is to find and test different methods of printing with preschool children in practice. The bachelor thesis is divided into a theoretical and practical part. The introductory chapters of the theoretical part describe graphic in general, basic graphic techniques of printing – relief, intaglio and planography. To each of these printing methods are added printing techniques suitable for preschool children.

The following chapters contain false graphic techniques suitable for preschool children.

The last chapters of the theoretical part are devoted to children’s creativity and school maturity. The practical part describes the preparation for activities with preschool children.

The rest of the practical part describes the course of activity with each child. In the end, the obtained findings are compared and evaluated in charts and a graph.

Keywords

Kindergarten, graphics, fine art, Art Education, creativity, school maturity

7 Obsah

Úvod ... 9

1 Úvod do grafiky ... 10

1.1 Původní a reprodukční grafika ... 11

1.2 Volná a užitá grafika ... 11

2 Základní grafické techniky a jejich charakteristika ... 12

2.1 Tisk z výšky... 12

2.1.1 Ruční tisk ... 12

2.1.2 Dřevořez ... 13

2.1.3 Dřevoryt (xylografie) ... 14

2.1.4 Rytina do Mässrovy desky (křídové desky) ... 14

2.1.5 Linoryt a linořez ... 15

2.1.6 Olovoryt ... 15

2.1.7 Techniky tisku z výšky pro předškolní děti ... 15

2.2 Tisk z hloubky ... 17

2.2.1 Suchá jehla ... 18

2.2.2 Techniky tisku z hloubky pro předškolní děti ... 18

2.3 Tisk z plochy ... 18

2.3.1 Kamenotisk ... 19

2.3.2 Techniky tisku z plochy pro předškolní děti ... 19

2.4 Průtisk... 20

2.4.1 Serigrafie ... 20

2.5 Nepravé grafické techniky vhodné pro předškolní děti ... 20

2.5.1 Koláž ... 20

2.5.2 Frotáž ... 21

2.5.3 Gumotisk ... 21

2.5.4 Vosková rezerva ... 22

2.5.5 Rezerváž zmizíkem ... 22

2.5.6 Technika smývané tuše ... 22

3 Tvořivost ... 23

3.1 Prvky tvořivosti ... 23

3.2 Rozvoj tvořivosti ... 24

4 Školní zralost ... 25

4.1 Dítě a jeho tělo ... 25

4.1.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání ... 25

4.1.2 Konkretizované výstupy ... 25

8

4.2 Dítě a jeho psychika ... 26

4.2.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání ... 26

4.2.2 Konkretizované výstupy ... 27

4.3 Dítě a ten druhý ... 28

4.3.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání ... 28

4.3.2 Konkretizované výstupy ... 28

4.4 Dítě a společnost ... 28

4.4.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání ... 29

4.4.2 Konkretizované výstupy ... 29

4.5 Dítě a svět ... 29

4.5.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání ... 29

4.5.2 Konkretizované výstupy ... 29

5 Praktická část ... 31

5.1 Příprava na činnost ... 32

5.2 Poznámky k průběhu praktické činnosti ... 34

5.2.1 Mateřská škola Jizerka ... 34

5.2.2 Mateřská škola Korálek ... 37

5.2.3 Mateřská škola Kytička... 40

5.2.4 Mateřská škola Motýlek ... 42

5.2.5 Mateřská škola Sluníčko ... 45

5.2.6 Mateřská škola Škatulka ... 48

5.3 Vyhodnocení praktické části... 51

5.3.1 Shrnutí zkoumání ... 56

6 Závěr ... 57

7 Seznam zdrojů ... 58

8 Seznam příloh ... 60

9

Úvod

Téma své bakalářské práce jsem si vybrala proto, že mi grafika vždy přišla zajímavá, ale nikdy jsem se s ní při praxi v mateřské škole nesetkala.

Cílem této práce je hledání a vyzkoušení různých způsobů ručního tisku s dětmi předškolního věku v praxi. Ráda bych s dětmi vyzkoušela tři různé metody ručního tisku a zjistila, jaká metoda je pro děti předškolního věku nejvhodnější. Tyto metody tisku jsem si vybrala z dostupných pomůcek, které mě zaujaly a měla jsem je vyzkoušené z výuky grafiky na vysoké škole, takže jsem věděla, jak se s nimi správně pracuje. Tyto metody jsou tisk tříčem, kulískem a válečkem. Každé dítě tisklo každou touto metodou v tomto pořadí.

Pro čtvrtý tisk si každý zvolil to, co ho bavilo, nebo se mu líbilo nejvíce. Toto pořadí jsem zvolila kvůli tomu, jakou silou se musí na pomůcku tlačit, aby došlo k co nejlepšímu otisku z matrice. Všechny tyto pomůcky mají vhodný tvar, který by se dětem měl dobře držet v rukách a tisk by pro ně měl být snadný. Všechny metody jsou vhodné pro praváky i leváky.

Pro práci jsem si zvolila děti předškolního věku, protože je u nich stanovené, co by měly umět a znát. Z toho důvodu se na to můžu spolehnout a hodnocení prací bude vyrovnanější a lepší pro porovnávání. V každé mateřské škole jsem si nechala učitelkami vybrat šest dětí – tři dívky a tři chlapce předškolního věku.

Tato bakalářská práce je rozdělená na dvě části – teoretickou a praktickou.

V teoretické části se budu zabývat úvodem do grafiky a základními grafickými technikami.

Techniky budou rozděleny do kapitol podle způsobu tisku – tisk z výšky, z hloubky a z plochy. U každé techniky popíšu postup a druh grafiky. Každou kapitolu doplním upravenými technikami vhodnými pro děti.

V praktické části popíšu přípravu na činnost s dětmi. Příprava bude obsahovat pomůcky, motivaci a přesný postup práce. Ve zbylé části bakalářské práce budu popisovat průběh činnosti s každým dítětem. Získané poznatky budu porovnávat a hodnotit podle použitých metod tisku. Zjištěné výsledky zapíši do tabulek.

10

1 Úvod do grafiky

Slovo grafika je odvozené z řeckého slova „grafein“, což znamená psát nebo kreslit.

Nejedná se ale přímo o kreslení, ale o reprodukování maleb pomocí otisku, čímž je dílo namnožené do několika exemlářů (Krejča 1994, s. 5). Počet výtisků tvoří náklad, za který umělec odpovídá, a proto ho podepisuje. Podpis je záruka toho, že se jedná o původní grafický list (Odehnal 2005, s. 11).

Z počátku se grafika oddělovala od malířství, což se jí povedlo až díky několika osobnostem, které jí pomohly tím, že ji nevyužívaly jen k reprodukování maleb. Grafika byla také spojena s knihou, protože ji zdobila a ilustrovala. Z toho vzniklo pozdější dělení na grafiku původní a reprodukční, ale také na grafiku volnou a užitou (Krejča 1994, s. 5).

„Dnes tedy stejně jako před staletími chápeme grafiku jako převedení kresby do takové podoby, ze které se dá v grafickém lisu natisknout větší množství stejných a stejně kvalitních výtvarných děl. Základním principem grafiky je tedy rozmnožování díla tiskem.“ (Bauer 1999, s. 9) Podle tohoto by byl považován za grafiku také tisk z kopírovacího stroje, u kterého vzniká pomocí tlačítka libovolný počet naprosto stejných a stejně kvalitních kopií. Tyto kopie za grafiku ale považovány nejsou. Grafik přenáší svou kresbu na pevný materiál a mechanicky, nebo chemicky ho zpracovává. Tak vytvoří matrici, na kterou nanáší tiskařskou barvu, která se tlakem grafického lisu otiskne na papír. Tak vzniká zrcadlový otisk, a tak je výsledné dílo vytvořeno tradiční tiskařskou metodou pomocí lisu a tiskařské barvy.

To je rozdíl, který rozděluje grafiku od strojových kopií (Bauer 1999, s. 10).

Čím více otisků je takto vytvořeno, tím více se matrice postupně znehodnocuje a otisky nejsou už tak kvalitní. Pokud tedy umělec chce mít všechny otisky stejně vydařené, musí být počet otisků – náklad omezený. Výše nákladu odlišuje umělecké grafiky od průmyslového tisku z tiskáren, protože tam je výše nákladu mnohem větší. Zatímco každý otisk od grafika je brán jako originál, otisk z průmyslových tiskáren je brán jako reprodukce.

U technik, kde se matrice tiskem neznehodnocuje a neničí (linoryt, dřevoryt, dřevořez a litografie), může vzniknout více otisků, a proto je za originální uměleckou grafiku považován náklad do výše 200 otisků. U jiných technik síla tlaku lisu kvalitu otisků postupně snižuje (například suchá jehla), a tak vzniká o dost menší výše nákladu, která se například u suché jehly pohybuje okolo čtyřiceti až padesáti otisků (Bauer 1999, s. 10).

Na závěr autor otisk podepisuje, čímž potvrzuje, že tisk byl provedený originální grafickou metodou a že všechny otisky, které podepsal, jsou kvalitní (Bauer 1999, s. 10).

Ke grafickým listům nepatří reprodukované grafiky, grafické práce v časopisech

11

a novinách, ani obrazy, které vznikly pomocí grafických programů počítačů. Grafický list se pozná podle rubu papíru, kde má grafický list viditelný i hmatatelný reliéf vytlačeného papíru, který vznikl grafickým lisem (Bauer 1999, s. 10).

1.1 Původní a reprodukční grafika

Dnes je za původní grafiku považovaný otisk, který je výsledkem tvořivého umělce – grafika, který jako kresbu předlohy použil vlastní nápad. Grafik sám zpracoval tiskovou formu, případně s pomocí tiskaře. Vše bylo vytištěno z originální desky pomocí tradičních řemeslných postupů. Důkladně zvolil výrazové prostředky a respektoval použitý materiál. Všechny otisky autorizoval, vyznačil výši a dodržel limit nákladu (Krejča 1994, s. 11).

Kvůli těmto pravidlům mnoho tisků neodpovídá původní grafice. Umělci se dříve často inspirovali jinými díly, nebo velmi často jen předkreslily předlohu, ale tiskem se zabýval už někdo jiný – tiskař. Výše nákladu nebyla omezena. Dnes jsou díla, která vznikla podle originální předlohy jiného autora, ručně zpracována tisková forma a z ní pak proveden ruční tisk v omezeném nákladu označována jako originální reprodukce.

Naproti tomu v reprodukční grafice pracovali řemeslní grafici, kteří zhotovovali tiskovou formu podle kresebné předlohy výtvarného umělce pomocí fotomechanických prostředků.

Cílem je pomocí moderních tiskových metod co nejvěrněji rozmnožit předlohu (Krejča 1994, s. 11).

1.2 Volná a užitá grafika

Do volné grafiky patří tvorba, která nemá žádný přímý účel, jedná se o volné tvoření umělcových představ do grafické podoby.

Užitá grafika je spojená s nějakým praktických úkolem, nebo cílem, jako například ilustrace knih, plakát či ex libris (Krejča 1994, s. 11).

Umělecká ex libris, novoročenky a další drobná grafika se tisknou v omezeném nákladu s tím, že jsou to malé grafické listy, které jsou tištěné některou čistě grafickou technikou (například rytina nebo lept) a jsou podepsány autorem (Odehnal 2005, s. 11).

12

2 Základní grafické techniky a jejich charakteristika

Grafické techniky se dají dělit podle toho, s jakým materiálem se pracuje a jak ho grafik zpracovává, jestli mechanicky, nebo chemicky. Nejčastější dělení je ale podle toho, jakým způsobem se provádí otisk ze zpracovaného štočku. Podle způsobu tisku se grafika rozděluje na tři základní skupiny: tisk z výšky, tisk z hloubky a tisk z plochy.

V poválečné době se přidala ještě jedna technika – sítotisk (také nazýván průtisk), která ale k tisovým technikám nepatří, protože se nepoužívá lis, ale barva se protlačuje skrz husté síto (Bauer 1999, s. 11).

2.1 Tisk z výšky

Jedná se o tiskovou metodu, která je nejstarší a také nejrozšířenější. Tisk z výšky spočívá v tom, že místa, která se nemají tisknout, se z povrchu vyhloubí. Na zbylá nevyhloubená místa se nanese barva a tato vyvýšená místa se pod tlakem otisknou. K tomuto způsobu tisku se používá jako materiál dřevo, kov, kámen, hlína, linoleum, těsto a podobně.

Volba materiálu i způsob zpracování má vliv na výsledný otisk. Tisk lze provést ručně, nebo pomocí lisu. Výsledný otisk je charakteristický tím, že má ohraničené plochy. Navíc tlakem v lisu se papír mírně protlačuje a na rubu papíru vzniká reliéf (Krejča 1994, s. 21).

2.1.1 Ruční tisk

U tisku z výšky je možný tisk i bez lisu. Stačí tiskařská barva, která je hustá a lepivá, papír, váleček, sklo nebo jiná hladká plocha na naválení barvy a knihařská kostice (lze nahradit lžičkou, či jiným předmětem). Na skle, nebo jakékoliv hladké ploše rozválíme rovnoměrně barvu, kterou poté nanášíme válečkem na připravenou matrici – štoček.

Na štoček, který je naválený barvou, položíme papír a poté přejíždíme knihařskou kosticí po rubu papíru. Nadzvednutím papíru lze zjistit, zda je otisk dobrý. Ruční tisk je ale namáhavý a není snadné udržet u všech tisků stejnou kvalitu.

Pro ruční tisk lze také použít šroubový lis, který používají knihaři. Tlak ale není rovnoměrný, a tak je možné dobře vytisknout jen menší formáty. Někteří používají hydraulický zvedák, který vyvine velký tlak, ale takový tisk je vhodný spíše pro tisk ocelorytiny (Odehnal 2005, s. 16–17).

13 2.1.1.1 Kuličkový lis

Kuličkovým lisem, neboli kulískem se nahrazuje tiskařský lis. Tento lis funguje na principu kuličkového ložiska. Tiskne se krouživým pohybem s přítlakem. Kulísek má takový tvar, že pohodlně padne do ruky, je lehký a přenosný a lze ho použít i na větší formáty. Je vhodný na linoryt, mědiryt, slepotisk, papírořez nebo otisk koláží a přírodnin.

Lze s ním tisknout na papír i textil. Není vhodný na tisk měkkých materiálů, kde může zanechat vytlačené stopy po kuličkách (Marxová Kvochová 2015).

2.1.1.2 Váleček

Pro tisk z výšky lze místo grafického lisu použít také tvrdý gumový váleček.

Je to jednoduchá a přenosná varianta, která je vhodná pro děti. Charakteristickým znakem těchto tisků je matricí mírně protlačený papír. Tisk je možné opakovat znovu (Galerie Hollar 2020).

2.1.1.3 Tříčový tisk

Pokud není k dipozici žádný lis, lze si vyrobit tříč. Může to být například plochý kámen, který je obalený vatou a svázaný v plátně. Je možné také použít lžičkový tisk, kdy se lžičkou krouživým pohybem přejíždí po tiskové desce. Je to ale zdlouhavější způsob (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 9).

2.1.2 Dřevořez

Jako štoček pro dřevořez se používá deska ze dřeva uříznutá po délce vláken.

Zpracování, tedy druh dřeva a způsob povrchové úpravy, má vliv na výsledek. Pro jemnou kresbu se používá hruškové, třešňové či jiné tvrdé dřevo. Dřevo musí být suché, bez trhlin a suků. Rozdíly v letokruzích by neměly být příliš velké, protože by nůž nebo rydlo při přejíždění poskakovaly. Pokud není kresba jemná, ale jsou tam větší plochy, lze použít lipové, topolové, nebo jiné měkčí dřevo. Deska se musí zhoblovat a při použití tiskařského stroje musí mít určenou velikost (23,56 mm). Před řezáním je dobré dřevo zpevnit pomocí slabého roztoku klihu, nebo bezbarvým lakem. Je také možnost to zpevnit do hotové řezby před tiskem. Nenapuštěné dřevo by odsávalo z tiskové barvy pojidlo (Odehnal 2005, s. 20).

Kresba na dřevěné desce se může rozvrhnout tužkou nebo tuší. Pokud je kresba připravená na papíře, je možné ji na dřevěnou desku přenést pomocí kopírovacího papíru.

14

Při překreslování kresby na desku je ale důležité myslet na to, že otisk bude zrcadlově převrácený.

Linie kresby, které jsou na desce nakreslené, se opatrně obřezávají ostrými ocelovými noži s krátkou čepelí, která je zasazená v dřevěném držátku pro lepší držení. Těmto nožům se říká rydla. Nože mají různé tvary, a tak je možné provedení i nejtenčích linií. Řez je vedený vždy shora dolů, směrem k sobě. Místa, která nemají být otištěná, musí být vydlabaná více do hloubky, aby na nich nezůstala žádná barva. Na okraji desky se po obvodu nechává rám, který chrání větší plochy před zašpiněním a také plní estetickou funkci (Krejča 1994, s. 33–34).

2.1.3 Dřevoryt (xylografie)

Tato technika se vyvinula z dřevořezu, ale na rozdíl od něho se používá tvrdé dřevo, například zimostrázové nebo hruškové. Dřevo je nařezané napříč přes léta, ne podélně jako u dřevořezu. K rytí se nepoužívají nože, ale různé typy rydel, kterými se vydrolí jemný dřevěný prášek z vyhlazeného povrchu (Bauer 1999, s. 13–14).

Destičky musí být vysušené a po stranách zhoblované. Destičky se sklíží do hranolu asi 40–60 cm tak, aby středy a kraje letokruhů vždy přišly k sobě. Tento blok se znovu po zaschnutí rozřeže na podélné plochy v pravém úhlu k původnímu řezu. Plochy desek se znovu zhoblují a sklíží a jsou posunuté tak, že vytváří šachovnici. Takto upravená plocha je odolná proti zkroucení nebo změnám objemu. Konečným rozřezáním a srovnáním v hoblovací fréze na stejnoměrnou výšku 23,5 mm se získá několik stejných destiček.

Destičky se brusným papírem vyhladí, následně napustí vlažným lněným olejem a nechají zaschnout. Pokud destičky poprášíme jemnou mletou pemzou s několika kapkami politury (roztok 5 dag) šelaku v 500 cm³ denaturovaného lihu) a plátěným tampónem budeme pohybovat krouživými pohyby, destička dosáhne vysokého lesku (Krejča 1994, s. 41).

K rytí se používají nože, dlátka a rýtka. Nůž se používá k vyřezání obrysů. Dřevo se odrývá dlátkem. Dlátkem a rydlem se pracuje ve směru vlákna. Dlátko vytváří zaoblené rýhy, rydla vytváří ostřejší vrypy. Rydla zařezávají ostřeji a stopa po nich je užší a hlubší než po dlátku (Smith 2000, s. 260).

2.1.4 Rytina do Mässrovy desky (křídové desky)

Tato technika je velmi podobná dřevorytu. Jedná se o papírový kartón, na který

15

se nanese vrstva směsi plavené křídy a klihu, do které se po zaschnutí ryje (Bauer 1999, s. 14).

Pracuje se stejnými nástroji jako u dřeva – dřevoryteckými rydly a rycí jehlou, protože křída neklade takový odpor jako dřevo. Hotová rytina se zpevní roztokem šelaku.

Kresba vyrytá do Mässrovy desky může také sloužit jako předloha pro zinkografický stoček v tiskárně. Napodobuje tak původní dřevoryteckou ilustraci. Tato technika se používá pro drobnější práci, jako jsou novoročenky nebo ex libris (Krejča 1994, s. 47).

2.1.5 Linoryt a linořez

Tato technika je na stejném principu jako dřevořez a dřevoryt, ale cenově vyjde levněji a rytí je snazší. Linoleum má měkčí povrch, a proto se s ním pracuje snáz než se dřevem. Linorytecká rydla, které se u této techniky používají, jsou z tenké lisované oceli a mají různé tvary ve tvaru V a U. Vrypy vypadají stejně čistě jako u dřeva, ale velmi rychle se tupí. Pokud rydla nejsou perfektně ostrá, okraje vrypů se drobí a na tisku se to projeví jako přerušované čáry (Smith 2000, s. 264).

2.1.6 Olovoryt

Technika, která se snáz zpracovává než rytina do mědi, je rytina do olověných desek.

Zpracovává se dřevoryteckou metodou. Tato technika se používá na drobné typografické doplňky, nebo na volné grafické listy. Pro rytí je vhodné naředěné olovo (85% olovo, 10% antimon a 5% cín), protože je slitina měkčí. Deska se vyrábí odlitím do formy v libovolném formátu a v síle asi 4,5 mm. Vyrovná se a zbrousí. Kresba se kreslí přímo na kov, nebo se přenáší pomocí průsvitného papíru. K práci se používají dřevorytecká rýtka a dlátka. Pestré barvy při dotyku s olovem černají, a tak je potřeba odmaštěnou desku přetřít šelakovým lakem. Pro tisk většího množství nákladu se může nechat deska pomědit, poniklovat nebo poocelit (Krejča 1994, s. 51).

2.1.7 Techniky tisku z výšky pro předškolní děti 2.1.7.1 Tisk z koláže

Koláž spočívá ve vrstvení ploch. K vrstvení se používá silnější papír – karton. V této technice lze používat i strukturu různých papírů (karton, lepenka, toaletní papír), textilií (krajka, gáza, manšestr, nitě a provázky), nebo další předměty (dráty, smirkový papír, přírodniny – rostliny, listy, peří). Vrstvy se musí dobře lepit (doporučuje se lepidlo Herkules),

16

aby se při navalování barvy nepřilepily na váleček. Pro koláž jsou charakteristické bílé okraje vedle nalepených částí. Před tiskem se doporučuje natřít matrici fermeží nebo terpentýnem, aby se promastila a přijala rychleji barvu, kterou nevpije. Fermež se nechá zaschnout a poté se válečkem naválí barva (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).

2.1.7.2 Tisk z papírové šablony, vystřihovánky

Tato technika je podobná tisku z koláže. Šablony by měly mít jednoduchý tvar a tisknou se jednotlivě. Mohou se vystřihovat, vytrhávat, prořezat nebo děrovat. Šablony se tisknou jednotlivě, a tak je u každého tisku možné šablony posunout, nebo změnit – lze vytvořit cyklus posunem a otisk získává dojem pohybu (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).

2.1.7.3 Tisk z muchláže

Muchláž je technika, při které se papír zmuchlá a natře barvou, což po vyrovnání vytváří kresbu připomínající praskliny. Další možností je například tisk tímto zmuchlaným a natřeným papírem jako tiskátkem. Muchláž funguje i v prostoru jako reliéf (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).

2.1.7.4 Papírořez

Do kartonu se prořezají prvky, nebo ornamenty a papír se napustí fermeží, naválí barvou a tiskne se. Tuto techniku lze použít v technikách tisku z koláže a ze šablon. Karton se prořezává ostrým řezacím nožem. Pod papírem je potřeba mít desku, aby nedošlo k poškození stolu. Řeže se tak, že plochy, které se mají tisknout, nesmí vypadnout, a tak se nechávají „spojovací proužky“. Vnitřní a obrysové linie musí být propojené, například před tiskem zpevněné lakem (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 14).

2.1.7.5 Slepotisk

Tisk je bez použití barvy, ale tisk je viditelný díky světlu a stínu. Na hluboko vyleptanou, vyrytou matrici se položí vlhký papír a pod větším tlakem se protáhne lisem. Jiná možnost je na papír rozložit různé předměty a ty poté pomocí tlaku vmáčknout, čímž vznikne reliéfní obraz (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 14).

17 2.1.7.6 Plastelínoryt

Na papír se rozetře 1,5–2 cm silná vrstva plastelíny, do které se vyrývá dřívkem, hřebíkem či jinými předměty. Plastelína se nechá ztuhnout, aby nelepila. K tisku se mohou používat temperové, olejové i tiskařské barvy, které se nanáší tamponem nebo válečkem (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 15).

2.1.7.7 Otisk předmětů, přírodnin, lidského těla

K tomuto tisku lze použít jakékoliv předměty podle potřeby a představivosti.

Lze vytvořit tiskátka z brambor pomocí vykrajovátek na cukroví, korkové zátky, přírodniny, gumy, podrážky bot, prsty, dlaně a mnoho dalšího. Lze graficky zaznamenat pohyb, například kutálející se kamínek, papírová kulička, pohyb obarvené nitě. Tento tisk lze kombinovat s dalšími tisky, kresbou, inkousty a také lze sestavovat různé kompozice (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 15).

2.1.7.8 Tisk z pěnové hmoty

Tento tisk je na podobném principu jako linoryt. Místo linolea se používá deska z pěnové hmoty. Pěnová hmota je lehká a měkká. Nejsou potřeba rydla, protože se neryje, ale do pěnové hmoty se vytlačuje. Je to bezpečnější a snazší varianta (Artikon 2020).

2.2 Tisk z hloubky

Tisk z hloubky (hlubotisk) je metoda založená na opačném principu než tisk z výšky.

Mechanicky nebo chemicky se vyhlubují linie a plochy. Otištěná jsou právě místa, která jsou grafikem vyryta nebo vyleptána, netknutá místa netisknou. Do prohlubní se vtírá tiskařská barva a ostatní povrch se od nanesené barvy otře. Na papír, který je navlhčený, se velkým tlakem barva usazená ve vyrytých místech otiskne. Grafické listy, které jsou vytištěné touto metodou, mají měkce odstupňované tóny a lze je ovlivnit i způsobem vytření barvy. Jako materiál štočku se většinou používá měděná nebo zinková deska, u některých rytin lze použít i plastové hmoty. Hlubotisk se dá rozdělit na dvě skupiny: na ty, kde grafik zpracovává materiál štočku mechanicky (označované jako rytiny), a na leptané štočky (označované jako lepty). K leptání se používá leptadlo (například kyselina dusičná nebo chlorid sodný).

Aby se ochránila místa, na která nemá leptadlo přijít, používá se kryt, který je složený z asfaltu, vosku, mastixu, popřípadě se používá i kalafuna, nebo jiné pryskyřice. Grafik ryje

18

do krytu až na kovovou desku a působením leptadla vzniká jamka, do které se po odstranění krytu vtírá tiskařská barva (Bauer 1999, s. 15–17).

2.2.1 Suchá jehla

Suchá jehla patří mezi rytiny, protože štoček je zpracovaný mechanicky. V této technice se vyrývá kresba přímo do měděné desky pomocí ostré ocelové jehly se špičkou z diamantu, nebo jiného tvrdého kamene. Vrypy jehlou nejsou tak hluboké jako stopy po ryteckém dlátku. Otisk umožňují hřebínky kovu (grátky), které vznikají vrypem jehly, kdy se vyhrnují po stranách vrypu nad plochu desky a zachycují tak barvu. Pokud by se grátky odstranily, otisk by nebyl zřetelný. Grátky se v lisu rychle opotřebují, a tak lze pořídit pouze omezené množství kvalitních tisků. Suchá jehla je ze všech ryteckých technik nejpodobnější kresbě tužkou a nejsou k ní potřeba žádné zvláštní technické dovednosti (Smith 2000, s. 268).

2.2.2 Techniky tisku z hloubky pro předškolní děti 2.2.2.1 Papíroryt

Jedná se pouze o školní grafickou techniku, kdy se papírová matrice upraví lakem.

Do ní se ryje opatrně a netlačí se. Výsledné vrypy u papíru nebudou tak jemné jako u plechu.

Barva se vtírá stejně jako u suché jehly. Je to zjednodušená a levnější varianta, kterou lze použít pro práci s předškolními dětmi. Lze tvořit i ve velkých formátech. Papíroryt se může kombinovat s dalšími technikami, například matrici lze použít pro koláž (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 18).

2.3 Tisk z plochy

Tato technika má místa, která tisknou a netisknou, ve stejné rovině. Využívá se zde princip vzájemného odpuzování mastnoty a vody. Jako základní materiál se používá litografický kámen, popřípadě i hliníkový nebo zinkový plech. Princip tohoto tisku je v tom, že kresba, která je provedená mastnými přípravky, snadno přijímá mastnou tiskařskou barvu a místa, která nemají tisknout, jsou zvlhčená vodou a mastnou barvu odpuzují (Krejča 1994, s. 139).

19 2.3.1 Kamenotisk

Kamenotisk neboli litografie má název podle toho, že se kresba provádí mastnou tuší nebo mastnou litografickou křídou do vybroušeného a vyleštěného kamene. Kámen se pomocí kyseliny upraví tak, aby ve vlhkém stavu odpuzoval mastnou kamenotiskařskou barvu na nepokreslených místech. Místa pokreslená mastnou tuší nebo křídou při nanášení válečkem barvu přijímají. Z nich se potom v lisu tlakem otiskuje na papír (Bauer 1999, s. 23).

2.3.2

U této techniky je každý otisk originál a nelze ho opakovat. Tuto techniku lze zařadit i do malby, protože se vytváří malbou štětcem temperovými nebo olejovými barvami na skleněnou, nebo jinou hladkou desku a poté se tiskne na papír. Barva nesmí být příliš hustá, ale ani řídká a maluje se několika barvami najednou. Rozlišuje se několik způsobů otisku.

Je možné vše malovat najednou, přičemž vzniká otisk. Také se tiskne postupně (například po barvách), kdy se jedna barva otiskne, do stejného papíru se otiskne další a to celé se může opakovat. Barva se na desce prorývá (opačná strana štětce), což v ploše vytvoří bílé linie.

Tato technika je vhodná pro velké formáty, ale záleží na velikosti desky. Další možností je tisknout ručně jen hlazením rukou nebo gumovou stěrkou. Je potřeba rychle pracovat, aby nezaschla barva. Pro tuto techniku je typické vytváření „keříčků“ – na začátku vzniká větvení a postupně se barva stéká do jednoho bodu, záleží na směru stažení papíru (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 19).

2.3.2.2 Protisk

Bývá řazený mezi monotypy, protože otisk nejde znovu opakovat, ale každý otisk se musí znovu nakreslit. Na plastovou destičku (může být i kovová, gumová, skleněná) se naválí tiskařská nebo olejová barva ve slabé vrstvě. Na to se přiloží měkký papír a tvrdou tužkou se kreslí na papír. Lze kreslit i prsty nebo jinými nástroji, protože jakýkoliv dotek se protiskne. Barva na papíře snadno zůstává, a proto je to vhodné i pro velmi malé děti (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 19).

2.3.2.3 Tisk z reliéfní linky

U této techniky se využívá klovatina, dnes i lepidlo Herkules, a proto se jí také říká

20

tisk z klovatinové kresby. Na tužší papír se kreslí štětcem nebo dřívkem, plastická kresba se vytvoří neředěnou klovatinou. Po zaschnutí se na to naválí barva a tiskne se (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 19).

2.4 Průtisk

Tato technika se také nazývá sítotisk a je ze všech technik nejmladší. Velmi se rozšířila do různých odvětví průmyslu, ale i umělecké grafiky. Je to metoda rozmnožovací kresby nebo grafických částí pomocí šablony.

Tisková forma je šablona, která se zpracovává tak, že je napnutá velmi jemná síťovina z textilního, kovového nebo syntetického vlákna na pevném dřevěném či kovovém rámu.

Princip tisku spočívá v protlačování barvy propustnými místy šablony pomocí tříče.

Lze potiskovat skoro každou hmotu (papír, textil, kůži, sklo, kov, plast, dřevo a podobně), a proto má v průmyslu velké využití (Krejča 1994, s. 181–182).

2.4.1 Serigrafie

Název serigrafie pochází z latinského slova sericum, což znamená hedvábí. U této techniky výtvarník vytváří tiskovou formu sám. Při práci na šabloně používá různé postupy, čímž docílí při tisku zvláštního efektu. Pracují s matovými krycími barvami, které kombinují s lesklými nebo transparentními barvami.

Serigrafický otisk charakterizuje stejnoměrné ulpění barvy v mírném reliéfu bez tlaku na povrch papíru. Sílu barevného nánosu lze regulovat od velmi slabého po pastózní, ale také lze překrývat tmavé tóny světlými barvami (Krejča 1994, s. 182).

2.5 Nepravé grafické techniky vhodné pro předškolní děti

Nepravé grafické techniky jsou ty, jejichž výsledek připomíná grafiku, ale technologie je odlišná. Těmito technikami nevzniká žádný otisk. Za nepravé grafické techniky jsou považovány například koláž, frotáž, gumotisk, vosková rezerva, rezerváž zmizíkem nebo technika smývané tuše (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 20).

2.5.1 Koláž

V textu byla již jednou zmíněna, ale tentokrát se jedná o techniku netištěnou. Koláž

21

spočívá ve vrstvení ploch, k čemuž se používají zejména různé druhy papíru, například karton, lepenka, novinový či barevný papír. Často se používají také textilie, jako třeba krajka, gáza, manšestr, nitě nebo provázky. Na koláž je možné použít i další předměty, například dráty, smirkový papír nebo přírodniny. Vrstvy je doporučeno lepit Herkulesem, aby z koláže neopadaly (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).

Rozlišujeme několik druhů koláže – základním druhem je koláž papírová, která vzniká různými kvalitami, barvami a strukturami papíru. Koláž textilní vzniká různými strukturami a barvami látky (viz výše).

Dekoláž, neboli strhávaná koláž vzniká navrstvením barevných obrázků (třeba z časopisů nebo plakátů), které se po zaschnutí postupně strhávají.

Lepením zmuchlaného papíru k podkladu vzniká muchláž. Zmuchlaný papír je možné nalepit jako reliéf a poté domalovat.

Rozsouvání tvarů je technika, při které je jednoduchý geometrický obrazec rozstříhán na proužky – ty mohou být rovné, zahnuté, ale i různě široké. Proužky se pak s různými mezerami nalepí na barevný papír. Výsledný obraz může být deformovaný, zvlněný nebo nějak prohnutý.

Při roláži jsou fotografie, plakát nebo pohlednice rozstříhány na svislé nebo vodorovné proužky či mezikruží. Jednotlivé dílky je možné lepit těsně vedle sebe nebo s malými mezerami, do každé mezery vložíme druhý (stejný) obrázek.

Proláž vzniká podobně jako roláž, ale jsou mezi sebou proložené dva nebo tři různé obrázky, čímž vzniká větší deformace (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 20–21).

2.5.2 Frotáž

Jedná se o snímání povrchu a struktur, jako například dřevo nebo textílie. Na povrch se přiloží papír, po kterém se přejíždí tužkou, uhlem nebo pastelem. Na papíru se zobrazí to, co vystupuje nad povrch (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 21).

2.5.3 Gumotisk

Gumotisk je odkrývací technika, protože kresba, která je provedená klovatinou, se smývá. Zředěnou klovatinou se kreslí na papír, po jejím zaschnutí se vetře prach z uhlu nebo pastelu. Teplou vodu se klovatina smyje – klovatina se rozpustí a zůstane uhlové kresba (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 21).

22 2.5.4 Vosková rezerva

Tato technika se také nazývá odkrývací technika na voskovém podkladě.

Je to kombinace světlé linie a černé plochy. Na papír se nanese vrstva voskového podkladu – silná vrstva voskovek, nebo se pokryje barvami a na vrch vrstvou parafínu (obyčejná bílá svíčka). Voskový podklad se překryje vrstvou tuše a po zaschnutí se lehce prorývá jehličkou nebo hřebíkem. Vrypy nechávají světlou linku v barvě voskovek pod tuší.

Lze kombinovat s další technikou. Je možné dokreslovat tuší, tužkou nebo voskovkami (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 21–22).

2.5.5 Rezerváž zmizíkem

Papír se obarví neředěným inkoustem a nechá se zaschnout. Pro kresbu se používá zmizík, čímž vzniká bílá kresba na modrém podkladu. Postup lze také obrátit – nejdříve se na bílý papír kreslí či píše zmizíkem, poté se papír obarví inkoustem. Vzniká tajná zpráva, která se objeví po natření inkoustem (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 22).

2.5.6 Technika smývané tuše

Tato technika spočívá v tom, že se kreslí tuší (štětcem, špejlí), ale tuš se nenechá zcela zaschnout. Kresba se dá pod proud vody, nezaschlá tuš se odplaví a suchá zůstane. Postup lze několikrát opakovat, nebo kombinovat s klovatinovou rezervou (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 22).

23

3 Tvořivost

Tvořivost je obecně neoddělitelná od výtvarné výchovy. Tento pojem ale nemá přímou definici, a proto je o tvořivém výkonu ve výtvarné výchově rozhodováno podle estetického cítění. Esteticky posuzuje každý individuálně podle svých vlastních poznávacích a komunikačních možností. Kvůli tomuto důvodu nemůže učitel rozhodovat o výsledcích tvořivosti dětí. Při špatném posouzení tvořivosti ve výtvarné výchově může učitelův názor děti zavádět, nebo dokonce omezovat (Podlipský, Vančát, Skřivancová, Zikmundová 2017, s. 1).

Tvořivost je spojená s aktivitou dětí a jejich samostatností. Projevuje se jak zvýšenou aktivitou dětí na základě vnitřních pohnutek, spontánních zájmů, emocioálních nebo životních potřeb, tak vědomým úsilím, jehož cílem je osvojit si příslušné vědomosti, dovednosti, návyky, postoje a způsoby chování (Pecina 2008, s. 10).

3.1 Prvky tvořivosti

Tím, že tvořivost nemá přímo stanovenou definici, ji lze snáz pochopit rozdělením na jednotlivé prvky, ze kterých se skládá. Je to hlavně paměť, myšlení, představivost, fantazie, imaginace a intuice. Další jsou tvůrčí schopnost, jako například senzitivita, fluence, flexibilita, elaborace, fantazie nebo představivost.

Senzitivita se projevuje jako citlivost na problémové situace, schopnost odhalit problém, zaznamenat nedostatky a vidět možnost ke zlepšení.

Fluence neboli bohatost myšlenek je schopnost plynule a pohotově vytvořit co nejvíc nápadů nebo návrhů řešení.

Flexibilita je schopnost měnit východiska řešení a dívat se na problém z odlišných hledisek.

Elaborace znamená schopnost rozvést myšlenku a vypracovat detaily řešení.

Fantazie je schopnost vytvořit představy, které neodpovídají realitě, nebo ji nově vytváří.

Představivost neboli obrazotvornost je schopnost znovu vyvolat již dříve vnímanou skutečnost (Pecina 2008, s. 19–21).

24

3.2 Rozvoj tvořivosti

Děti je potřeba podporovat v rozvíjení jejich tvořivosti. Je nutné chápat jejich tvůrčí osobnost, jedinečnost a osobitost a respektovat je kvůli tomu. Děti musí být schopné svobodně volit a vytvářet. Je potřeba k jejich dílům přistupovat s respektem jako k autorským produktům. Nelze srovnávat a porovnávat s ostatními dětmi, ale posuzovat individuálně originalitu a dosavadní vývoj tvůrce. Je vhodné každému dítěti tvořit jeho vlastní portfolio, protože ukazuje jeho vývoj. Výsledná díla učitel nehodnotí podle sociálních nároků kreativity, ale podle pokroku v jeho osobním rozvoji (Podlipský, Vančát, Skřivancová, Zikmundová 2017, s. 12–14).

Učitel by měl dětem vytvářet příjemné prostředí. Dětem brání v soustředění hlučné prostředí, kterému je třeba se vyvarovat. Důležitá je také vizuální stránka – úprava prostředí.

Aby se dětem prostředí líbilo, je vhodné je zapojit do výzdoby třídy. Příjemné prostředí lze také zajistit dobrými vztahy mezi učitelem a dětmi. Příliš autoritativní učitel nevytváří vhodné prostředí pro tvůrčí výkony, protože se jen soustředí na vědomosti. Učitel musí vést děti k objevování a bádání. Děti nesmí mít z učitele strach a bát se riskovat, protože to je v tvoření podstatné. Učitel by měl děti zaujmout a dovést je nenásilnou formou k řešení (Pecina 2008, s. 27–28).

Při rozvoji tvořivosti dítěte je potřeba ho rozvíjet všeobecněji. Je nutné rozvíjet jeho zvědavost, protože to je touha poznávat, vědět, pohrávat si s různými způsoby a zkoušet je.

Také je třeba rozvíjet jeho ochotu riskovat. Učitel by měl děti vést k tomu, aby se v některých ohledech nebály rizika a neměly strach říct, nebo zkusit neobvyklý nápad nebo věc. Proto by měl každý nápad dětí učitel přijmout s respektem a uznáním (Pecina 2008, s. 28).

Děti potřebují zpětnou vazbu a spravedlivé hodnocení. Pro hodnocení je potřeba, aby dítě přesně vědělo, co se od něj očekává. Učitel by dítě neměl ohodnotit za něco, co dítě ani předem nevědělo, že se bude hodnotit. Ztrácí totiž potom jistotu a je zklamané. Mělo by převládat pozitivní hodnocení před negativním. Je potřeba sledovat všechny práce dětí a sledovat jejich vývoj. Měl by se tolerovat i neúspěch. Učitel by měl vyjmenovat dítěti pozitivní věci, ale také věci, které se dají vylepšit. Učitel by měl v dětech vyvolávat další nápady, které se týkají zlepšení nebo pokračování (Pecina 2008, s. 28).

Pokud dochází ke krizi ve výtvarné výchově, je nutné dát dětem, rodičům i učitelům takovou nabídku, která by je nejen osobně zaujala a potěšila, ale která by jim byla i prospěšná (Podlipský, Vančát, Skřivancová, Zikmundová 2017, s. 7).

25

4 Školní zralost

Na konci předškolního věku by dítě mělo znát a umět jisté věci. Učitelé by měli mít povědomí o tom, co má dítě na konci předškolního vzdělávání vědět a znát, nebo jaké má mít dovednosti a postoje. To vše je sepsané v Konkretizovaných očekávaných výstupech Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Učitel by měl mít stanovenou vzdělávací nabídku, pomocí které by očekávané výstupy naplňoval (MŠMT 2012).

4.1 Dítě a jeho tělo

Dítě a jeho tělo je oblast biologická. Spadají do ní fyzický rozvoj a pohybová koordinace, jemná motorika, koordinace ruky a oka, sebeobsluha, zdraví a bezpečí (MŠMT 2012).

4.1.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání

Podle očekávaných výstupů z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání by si dítě mělo zachovávat správné držení těla, mělo by zvládat základní pohybové dovednosti a prostorové orientace. Mělo by zvládnout vědomé napodobovaní jednoduchých pohybů podle vzoru, ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku.

Mělo by umět zacházet s pomůckami, nástroji a materiály, zvládat sebeobsluhu a jednoduché pracovní úkony. Dále by mělo uplatňovat základní hygienické návyky a znát pojmenování částí těla (MŠMT 2012).

4.1.2 Konkretizované výstupy

Dítě by mělo být schopné se přizpůsobit, provést jednoduchý pohyb podle vzoru nebo pokynů. Mělo by upřednostňovat používání pravé nebo levé ruky. Mělo by mít správný úchop tužky, kterou by mělo dokázat vést stopu při kresbě, a napodobovat základní geometrické obrazce nebo různé tvary. Mělo by provádět jednoduché činnosti s výtvarnými pomůckami (tužkou, nůžkami, lepidlem, štětcem) a materiály (papírem – překládání, trhání, textilem). Dítě by mělo umět kreslit, malovat, modelovat, vytrhávat, stříhat, lepit, nebo vytvářet objekty. Samostatně by mělo pečovat o osobní hygienu – umývat si ruce a udržovat pořádek se zvládnutím jednoduchých úklidových prací. Dítě by mělo umět pojmenovat viditelné části těla a mělo by si uvědomovat, co je nebezpečné (MŠMT 2012).

26

4.2 Dítě a jeho psychika

Psychická oblast se dělí na tři části. První je Jazyk a řeč, ve které je výslovnost, gramatická správnost řeči, porozumění, dorozumívání se a vyjadřování. Druhá jsou Poznávací schopnosti a funkce, představivost, fantazie a myšlenkové operace. V této části se řeší vnímání, pozornost, soustředění a paměť, tvořivost, vynalézavost, fantazie, rozlišování obrazných a grafických symbolů, grafické vyjadřování, časoprostorová orientace, základní předmatematické představy a řešení problémů. Poslední část Sebepojetí, city a vůle je o sebevědomí, sebeuplatnění, sebeovládání, sebepojetí, citech a vůli (MŠMT 2012).

4.2.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání

4.2.1.1 Jazyk a řeč

Dítě by mělo pojmenovat to, co ho obklopuje, samostatně se vyjadřovat ve smysluplných větách, dorozumívat se slovy a porozumět slyšenému (MŠMT 2012).

4.2.1.2 Poznávací schopnosti a funkce, představivost, fantazie a myšlenkové operace

Podle očekávaných výstupů by dítě mělo vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů a zaměřovat se na to, co je z poznávacího hlediska důležité. Také by se mělo záměrně soustředit, udržet pozornost a činnosti dokončovat. Mělo by tvořivými činnostmi vyjadřovat svou představivost a fantazii, chápat a orientovat se v prostoru, chápat základní číselné a matematické pojmy a podle potřeby je používat. Také by mělo zvládnout řešit problémy a úkoly a myslet u toho kreativně (MŠMT 2012).

Dítě by mělo vnímat, že je zajímavé dozvídat se nové věci a ty poté používat, prožívat radost ze zvládnutého, dokončeného a poznaného. Také by mělo zvládnout odloučení se od rodičů a být aktivní i bez jejich opory, pracovat samostatně i ve skupině a vyjádřit svůj souhlas i nesouhlas (MŠMT 2012).

4.2.1.3 Sebepojetí, city a vůle

Dítě by mělo ovládat své pocity a přizpůsobovat své chování pro danou situaci. Mělo by být schopné uvědomování si svých možností a limitů, přijímání pozitivního i negativního ocenění a hodnocení svých osobních pokroků. Také by se mělo zvládnout soustředit

27

na činnost a její dokončení, uvědomovat si příjemné i nepříjemné prožitky a prožívat a projevovat pocity (MŠMT 2012).

4.2.2 Konkretizované výstupy 4.2.2.1 Jazyk a řeč

Dítě by mělo správně mluvit, artikulovat, vše vyjadřovat správně a mluvit zřetelně.

Mělo by znát většinu slov a výrazů, které se používají v jeho okolí. Osvojená slova by mělo aktivně používat v řeči. Mělo by být schopné vyjádřit své myšlenky, nápady, pocity. Umět se dorozumívat verbálně i neverbálně – gesty, udržovat oční kontakt. Mělo by chápat jednoduché hádanky a vtipy (MŠMT 2012).

4.2.2.2 Poznávací schopnosti a funkce, představivost, fantazie a myšlenkové operace

Dítě by mělo rozlišovat tvary předmětů, základní geometrické tvary, barvy základní a složené a vlastnosti předmětů (například lesk, hladkost). Rozpoznat odlišnosti v detailech – vyhledat a doplnit chybějící část, skládat jednotlivé části v celek. Mělo by znát charakteristické znaky předmětů, osob a zvířat, hmatem rozlišit vlastnosti předmětu, určit jeho tvar, materiál, počet a velikost (MŠMT 2012).

Dále by mělo dokončit rozdělanou činnost, neodbíhat od ní, udržet pozornost i u méně zajímavých činností. Mělo by poslouchat pokyny učitele a řídit se jimi. Mělo by si záměrně zapamatovat a poté vybavit prožité pocity a postupy řešení, vyjadřovat fantazijní představy (MŠMT 2012).

Dítě by mělo tvořivě využívat materiály při výtvarných činnostech, experimentovat s nimi. Mělo by zvládnout dokreslovat chybějící části obrázku, sestavovat části v celek, tvořit podle vlastní představy a navrhovat další varianty. Mělo by rozlišovat vpravo a vlevo a rozlišovat další základní prostorové pojmy – dole, nahoře, uprostřed, před, za, vedle.

Měl by se orientovat v řadě – první, poslední, uprostřed. Také by mělo poznávat základní geometrické tvary (čtverec, obdélník, kruh, trojúhelník), jejich velikost, rozpoznat pojmy hmotnosti, porovnávat a uspořádávat předměty podle určeného kritéria, orientovat se v číselné řadě 1–10 a tyto čísla mezi sebou porovnávat (MŠMT 2012).

28 4.2.2.3 Sebepojetí, city a vůle

Dítě by mělo reagovat přiměřeně dané situaci. Mělo by zná svoje limity – zvládnout rozlišit, co zvládne a co je příliš. Také by mělo zvládnout ohodnotit sebe i ostatní vzhledem k aktuálním možnostem. Mělo by se zvládnout přizpůsobovat změnám. Mělo by přijímat pokyny od učitele, činnosti podle instrukcí plnit a projevovat radost z nových informací a dokončených činností (MŠMT 2012).

4.3 Dítě a ten druhý

Interpersonální oblast se zabývá komunikací mezi dítětem a dospělým, ostatními dětmi ve skupině a vzájemnou spoluprácí (MŠMT 2012).

4.3.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání

Podle očekávaných výstupů z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání by mělo dítě zvládnout navazování kontaktu s dospělými, komunikovat a spolupracovat s ostatními dětmi. Také by si mělo uvědomovat potřeby a přání své i druhých, brát ohledy na druhé a uzavírat kompromisy (MŠMT 2012).

4.3.2 Konkretizované výstupy

Dítě by mělo navazovat kontakty s učiteli, spolupracovat a respektovat dospělé osoby a obracet se na ně pro radu a pomoc. S dalšími dětmi by mělo aktivně komunikovat, chápat a respektovat jejich názory. Mělo by se s nimi domlouvat, vyjednávat a spolupracovat. Mělo by být schopné obhájit své potřeby, svůj postoj a přání. Těch by si také ale mělo všímat u druhých a na základě toho poté tvořit kompromisy a dohody. Mělo by rozumět běžným projevům emocí a nálad a v případě potřeby nabídnout pomoc druhým. Na základě důvěry a respektu by mělo spoluvytvářet prostředí pohody (MŠMT 2012).

4.4 Dítě a společnost

V oblasti sociálně-kulturní se řeší společenská pravidla a návyky, zařazení do společnosti a kultura s uměním (MŠMT 2012).

29

4.4.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání

Dítě by mělo mít představu o pravidlech chování a společenských normách a podle nich se chovat. Mělo by být schopno se začlenit mezi své vrstevníky ve třídě. Dítě by mělo umět hodnotit své zážitky, vyjadřovat své představy a zachycovat skutečnost pomocí různých výtvarných činností a technik (MŠMT 2012).

4.4.2

Dítě by mělo umět zdravit, děkovat, poprosit, požádat, poděkovat, rozloučit se, poslouchat druhého a komunikovat. Mělo by dodržovat dohodnutá pravidla v mateřské škole i na veřejnosti. S pomůckami by mělo zacházet opatrně. S ostatními dětmi by dítě mělo navazovat vztahy, rozvíjet s nimi přátelství, projevovat k nim ohleduplnost a vážit si jejich práce. Se zájmem by mělo pozorovat uměleckou tvorbu a dokázat vyjádřit a zhodnotit požitky. Výtvarnými výrazovými prostředky by dítě mělo být schopné zobrazovat reálné i nereálné objekty (MŠMT 2012).

4.5 Dítě a svět

Enviromentální oblast se zabývá všeobecnými poznatky, sociální informovaností, adaptabilitě změnám a vztahu k životnímu prostředí (MŠMT 2012).

4.5.1 Očekávané výstupy z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání

Ve známém prostředí by se dítě mělo dobře orientovat. Mělo by mít všeobecné povědomí o společenském a přírodním prostředí. Vnímat, že svět je rozmanitý a má svůj řád.

Mělo by si všímat změn a dění v okolí. Mělo by být schopné rozlišovat aktivity, které mohou okolní prostředí podporovat a které poškozovat (MŠMT 2012).

4.5.2

Dítě by mělo zvládat činnosti a požadavky, které se v mateřské škole opakují. Mělo by mít základní poznatky o tom, s čím se setkává, co okolo sebe vidí a co prožívá.

Uvědomovat si, že příroda je různorodá a rozmanitá. Mělo by se zajímat o okolní svět a všímat si změn v přírodě. O přírodu by mělo pečovat, všímat si nepořádku a škod a dbát

30 na pořádek a čistotu (MŠMT 2012).

31

5 Praktická část

Tato práce je o hledání a vyzkoušení různých metod ručního tisku s dětmi předškolního věku v praxi. S dětmi vyzkoušíme tři různé metody ručního tisku – tisk tříčem, kulískem a válečkem. Tyto metody tisku jsou zvolené z dostupných pomůcek, které mě zaujaly a měla jsem je vyzkoušené z výtvarné výuky na vysoké škole. Proto jsem věděla, jak se s nimi správně pracuje a mohla jsem to děti naučit správně. Každé dítě tisklo všemi třemi způsoby. Pro čtvrtý tisk si každý zvolil to, co ho bavilo, nebo se mu líbilo nejvíce.

Tisklo se v pořadí tříč, kulísek, váleček. Všechny tyto pomůcky měly dobrý tvar, který by se dětem měl dobře držet v rukách, a tisk by pro ně měl být snadný, pomůcky jsou vhodné pro praváky i leváky. Pořadí tisku bylo zvolené podle toho, jakou silou museli na pomůcku tlačit, aby došlo k co nejlepšímu otisku z matrice. Nejméně síly bylo třeba použít na tisk tříčem, proto byl první. Nejvíce síly bylo potřeba vynaložit na tisk válečkem, a tak jím děti tiskly jako se třetím. Matrici bude tvořit každé dítě samo technikou koláže z kartonu.

Pro práci jsou zvolené děti předškolního věku, protože je u nich stanovené, co by měly umět a znát, a tak z toho lze v práci vycházet. Porovnání i hodnocení bude snazší a spravedlivější, protože by vybrané děti měly být na podobné úrovni. V každé mateřské škole učitelky vybrat šest dětí – tři dívky a tři chlapce předškolního věku. Výběr dětí podle jejich schopností byl na učitelkách.

Nejdříve bude popis přípravy na činnost s dětmi. Příprava bude obsahovat pomůcky, motivaci a přesný postup práce. Pro motivaci je zvolená hádanka. V hádance je totiž zmíněné, že motýli mají na křídlech krásné kresby. Tak je možné si s dětmi povídat o tom, jak motýli vypadají, jaká mají křídla, barvy a tvary na nich. Každému se ukáže předloha, aby děti věděly, jak mají pracovat a jak má vrstvení vypadat. Každé dítě tak bude vědět o mnoho možnostech zpracování a výsledky mohou být velmi různorodé.

Na práci dáme každému bílou čtvrtku A5, kterou děti budou stříhat a trhat a poté vrstvit a lepit. Je lepší jim dát menší formát papíru, protože při velikosti A4 se jim bude pracovat špatně a budou plýtvat papírem. Když budou mít velikost A5, tak si to lépe předkreslí, lépe se jim bude stříhat a nezůstane takové množství odstřižků. Když někdo bude potřebovat další papír, protože mu A5 nebude stačit, dostane další. Je na dětech, jestli budou používat papír na výšku, nebo na šířku.

Ve zbylé části praktické části bakalářské práce je popsaný průběh činnosti s každým dítětem. Podle toho jsou rozdělené kapitoly, které jsou pojmenované podle jmen dětí. Jména jsou taková, jak se děti představily. Podepisovaly se tak na matrici a v závěru jsou

32 tak podepsané na dokončené tisky.

Získané poznatky budou porovnávané a hodnocené podle použitých metod tisku a zjištěné výsledky budou zapsané do tabulek. Hodnotit se bude deset předem stanovených kritérií, která jsou zmíněná v informacích jednotlivě u každého dítěte. Hodnocené je to, na co byly děti upozorněny a o čem se s nimi povídalo. Oblíbenost způsobu tisku bude znázorněna v grafu podle toho, jaký způsob tisku si každé dítě zvolilo.

Zadání se dětem popíše a názorně ukáže. Bude se hodnotit to, jak zadání pochopily.

Konkrétně to, jestli na navrstvený papír ještě kreslily, protože při tisku nebudou vidět linky nakreslené tužkou, ale jen navrstvený papír, a tak je zbytečné, aby na navrstvený papír kreslily. Z toho důvodu se musí děti upozornit na to, aby použily více vrstev.

Počet vrstev bude další část hodnocení. Nejprve si děti nakreslí obrysy motýla, podle kterých budou stříhat. Je dobré jim poradit, aby pro snazší stříhání kreslily motýla po částech a postupně si ho stříhaly a skládaly vedle na jiný papír, na který ho potom nalepí – to se bude také hodnotit.

Další věc pro hodnocení je přesnost stříhání, především tvar koleček a stříhání podle linky. V motivační básničce se řeší zdobení křídel motýlů, o kterých se s dětmi musí povídat, aby mělo každé jedinečného motýla. Tato jejich kreativita se bude také hodnotit. V rámci toho se bude hodnotit předmatematická gramotnost, která se ukáže na počtu ozdob na křídlech a správném počtu částí těla motýla (například dvě křídla, každé rozdělené na dvě části, stejný počet dekorací na každém křídle, dvě tykadla a podobně). Po dokončení matrice měl každý za úkol se podepsat. Podle tohoto podpisu se podepíšou v závěru jejich hotové otisky.

Před tiskem se jim vždy ukáže, jak má tisk probíhat. Především střídání rukou, aby byl otisk rovnoměrný. Střídání rukou se bude hodnotit u každého tisku. Pohyby rukou s pomůckou, držení papíru na matrici a naválení barvy má vliv na kvalitu tisku, která se bude také hodnotit. Je třeba myslet na to, že některé části mohly mít děti špatně přilepené a vlivem tisku se odlepily. Poslední hodnocení bude metoda tisku, která je bavila nejvíce. Pro čtvrtý tisk si totiž děti mohou vybrat pomůcku k tisku podle sebe. Ukáže se tím metoda, která je bavila nejvíce, se kterou se jim pracovalo nejlépe a který tisk podle nich dopadl nejlépe.

5.1 Příprava na činnost

Počet dětí: 6 předškolních dětí – 3 chlapci, 3 dívky Námět: motýl

33

Organizační formy: skupinová s individuální dopomocí Časová dotace: matrice – 1 hodina, tisk – 1 hodina

Pomůcky: matrice – bílé A5 čtvrtky, tužky, lepidla, nůžky, vzorová matrice; tisk – bílé A4 čtvrtky (pro každé dítě 4x), tiskařská barva, gumové podložky, špachtle, váleček, kulísek, tříč, ředidlo, hadr, igelity na proklad, vzorová matrice, vzorový otisk

Motivace: hádanka

„Krásné kresby na křídlech, až se z toho tají dech.

Koho jsem to chytila?

Asi nejspíš...“ (Holečková 2018) Postup:

Práce je rozdělená do dvou částí a každá se uskuteční při návštěvě mateřské školy.

Při první návštěvě nejprve proběhne motivace formou hádanky. V hádance se mluví o kresbách na křídlech, které děti budou muset tvořit – vhodná motivace: vytvoř motýla, který takové krásné kresby na křídlech má; jaké může mít na křídlech kresby? Dětem nejprve vysvětlíme postup a ukážeme jim již hotovou práci pro představu, jak se papír vrství, aby si o dokázaly lépe představit. Následně s dětmi vytvoříme papírovou matrici.

Matrice bude na A5 bílé čtvrtce a vznikne vrstvením bílé čtvrtky. Děti si nejdříve předkreslí motýla na bílou čtvrtku A5. Mohou si ho nakreslit celého, nebo po částech – křídla, tělo, hlava, ozdoby na křídla. Vše poté budou stříhat a lepením vrstvit na další bílou čtvrtku A5. Zároveň si připraví různé tvary, které budou lepit do tří vrstev na sebe tak, aby vytvořily motýla s ornamenty na křídlech podle své představy. Musíme dětem ukázat vzor, protože je pro ně těžko pochopitelné, že to, co je nakreslené tužkou, nebude vidět, ale bude vidět jenom to, co je navrstvené. Lepidlo na matrici necháme zaschnout.

Druhou návštěvu bude činnost probíhat postupně, protože budou tisknout po dvou dětech třemi různými technikami. U stolu přesto sedí všichni a ti, kteří zrovna netisknou, zatím vnímají, co a jak se dělá, a pomáhají – podávají čtvrtky, prokládají igelitem, podávají pomůcky. Ti, kteří tisknou, si nejdříve dají na gumovou podložku barvu, kterou si rovnoměrně naválí válečkem na matrici. Na matrici s barvou si potom položí co nejpřesněji A5 čtvrtku. Tato část byla pro všechny otisky stejná, ale dál se tiskne třemi různými způsoby.

K otiskování dojde pomocí kamene, kulísku a válečku. Děti otisknou matrici ale čtyřikrát, protože čtvrtý otisk jim zůstává na památku. U čtvrtého tisku si mohou vybrat techniku tisku samy podle toho, co je bavilo, nebo se jim líbilo nejvíce.

Grafiky označíme technikou otisku, číslem tisku, jménem a věkem dítěte. Pracovní