ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL DĚTÍ NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Michal Soukal
Vedoucí práce: PhDr. Jitka Novotová, Ph.D.
Liberec 2014
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Po děkování
Děkuji vedoucí bakalářské práce, PhDr. Jitce Novotové Ph.D., za její odborné vedení, cenné rady, podnětné připomínky a ochotný přístup při vypracování této bakalářské práce. Rovněž děkuji své manželce a mým dětem za jejich trpělivost a podporu během studia.
Anotace
Bakalářská práce pojednává o zdravém životním stylu dětí na 1. stupni základních škol Libereckého kraje. Bakalářská práce se skládá z části teoretické a praktické.
V teoretické části jsou vymezeny důležité pojmy vztahující se k tématu bakalářské práce, a to zdraví, zdravý životní styl, volný čas, výchova ke zdraví a zdravá výživa.
V praktické části jsou specifikovány souvislosti mezi zdravým životním stylem a zdravou výživou dětí se zaměřením na to, jaké mají děti na 1. stupni vybrané základní školy znalosti o zdravé výživě. K výše uvedenému zjištění byl proveden průzkum formou nestandardizovaného dotazníku a rozhovoru s pedagogem vyučujícím téma zdravé výživy. Součástí praktické části jsou také popsané výukové lekce, které pořádáme pro děti za účelem zvýšení jejich vědomostí o zdravé výživě.
Klíčová slova
Zdraví, zdravý životní styl, volný čas, výchova ke zdraví, zdravá výživa.
Annotation
This bachelor thesis treats of healthy lifestyle of the children on 1. degree of chosen primary schools in Liberec region. The bachelor thesis is made of both theoretical and practical part.
In the theoretical part there are mentioned important notions, that are related to the topic of the bachelor thesis, namely health, healthy lifestyle, free time, health education and health sustenance.
In the practical part is specified the connection between healthy lifestyle and children´s health sustenance, with a view to the children´s knowledges about the health sustenance, that they have on the 1. degree of the chosen primary school.
To the above mentioned findings a research has been made through question-form and interview with the pedagogue teaching the topic of health sustenance. The part of the practical part is also description of the lesson, that we make for the children to improve their knowledges about health sustenance.
Key Words
Health, healthy lifestyle, free time, health education, health sustenance.
7
Obsah
ÚVOD ... 9
TEORETICKÁ ČÁST ... 11
1. Zdraví a zdravý životní styl... 11
1.1 Vymezení pojmu zdraví ... 11
1.2 Zdravý životní styl ... 11
1.3 Zdravá výživa dětí ... 13
1.4 Kritéria zdravé výživy dětí ... 14
2. Výchova ke zdraví... 15
2.1 Základní školní kurikulum výchovy ke zdraví ... 15
2.2 Zdraví v Rámcovém vzdělávacím programu škol ... 16
2.3 Vzdělávací obor Výchova ke zdraví na základní škole ... 17
2.4 Výchova ke zdraví na 1. stupni vybrané základní školy ... 18
2.5 Výchova ke zdraví a volný čas ... 19
2.6 Výchova ke zdravému stravování v rodině ... 19
2.7 Negativní vlivy na výchovu dítěte ... 21
2.8 Pedagog volného času a jeho možnosti výchovy ke zdraví ... 21
2.9 Přehled volnočasových aktivit na vybrané základní škole ... 22
3. Vlivy ohrožující zdravý životní styl dětí ... 23
3.1 Nedostatek pohybu ... 23
3.2 Nadváha a obezita ... 24
3.3 Kouření ... 27
3.4 Alkohol ... 28
3.5 Ostatní drogy ... 29
4. Přehled základních potravin a živin ... 30
4.1 Základní potraviny a jejich složení ... 30
4.2 Glykemický index potravin ... 33
4.3 Tělu prospěšné i potřebné živiny ... 34
4.4 Pitný režim a nápoje ... 38
4.5 Potravinová pyramida versus Zdravý talíř ... 39
8
PRAKTICKÁ ČÁST ... 42
5. Výukové lekce o zdravé výživě na vybraných základních školách ... 42
5.1 Úvodní motivace ... 42
5.2 Průběh výukových lekcí ... 43
5.3 Přehled škol, na kterých doposud proběhly výukové lekce ... 43
5.4 Nosné téma výukových lekcí ... 43
5.5 Průběh výuky v jednotlivých hodinách ... 44
5.6 Vlastní realizace výukových lekcí ... 45
5.7 Odborný výklad ... 46
5.8 Samostatná práce žáků ... 48
5.9 Celkové zhodnocení výukových lekcí ... 50
6. Průzkum a jeho výsledky ... 50
6.1 Cíle průzkumu ... 50
6.2 Průzkumné problémy ... 50
6.3 Metody průzkumu ... 51
6.3.1 Dotazník ... 51
6.3.2 Rozhovor ... 51
6.4 Průzkumný vzorek ... 52
6.5 Realizace a výsledky průzkumu ... 52
6.6 Závěr průzkumného šetření ... 59
7. Závěr ... 59
8. Seznam literatury ... 61
9. Seznam příloh... 63
9
ÚVOD
„Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.“
Sokrates O názvu své bakalářské práce „Zdravý životní styl dětí na základní škole“ jsem měl jasno již na počátku mého prezenčního studia. Já sám se o správně vedenou životosprávu i zdravou výživu aktivně zajímám zhruba pátým rokem. Velkým podnětem pro uvedené téma jsou z mé strany probíhající výukové lekce o zdravé výživě, které spolupořádám pro děti na 1. stupni vybraných základních škol Libereckého kraje. Do své bakalářské práce o zdravém životním stylu jsem tematicky zapracoval i praktické zkušenosti z činnosti s dětmi, které získávám v rámci volnočasových aktivit jako trenér žákyň volejbalového týmu VK Rychnov u Jablonce nad Nisou. V loňském roce jsem o zdravém způsobu života dětí vyhotovil do předmětu úvod do metodologie pedagogického výzkumu seminární práci, která se zabývala snídaněmi dětí na 1. stupni základních škol. Práce byla následně ve zkrácené podobě v dubnu roku 2013, publikována v měsíčníku Rychnovský zpravodaj, s. 14.
První kapitola mé bakalářské práce se obecně věnuje pojmu zdraví a zdravému životnímu stylu. Představuji zde hlavní faktory, které tyto aspekty ovlivňují včetně souvislostí, které s tématem úzce souvisí.
Ve druhé kapitole s názvem Výchova ke zdraví popisuji základní i vybrané kurikulární dokumenty používané v pedagogické oblasti vybrané základní školy. Dále stručně komentuji problematiku volného času včetně možností, které mají děti na vybrané základní škole. V závěru této kapitoly se také zabývám otázkou výchovy dítěte ke zdravému životnímu stylu v rodině.
Třetí kapitola mé práce představuje hlavní vlivy, které ohrožují současný zdravý životní styl dětí. Dále zde prezentuji důsledky, které dětem při zanedbaném pohybu, špatné životosprávě i vlivem působení patologických jevů dnešní doby, hrozí.
Čtvrtou kapitolou seznamuji čtenáře se základním přehledem potravin i živin potřebných pro zdravý tělesný vývoj jedince a zároveň představuji nový typ pomůcky pro výuku dětí ve zdravé výživě.
10
Pátá kapitola popisuje mé výukové lekce o zdravé výživě, které se uskutečnily na základních školách. Jejich součástí je průzkum zaměřený na zjišťování názorů i znalostí dětí na 1. stupni vybrané základní školy k problematice zdravé výživy i zjištění, zda dotázané děti dodržují základní pravidlo stravování, a to snídaně.
V poslední šesté kapitole se věnuji provedenému průzkumu. V ní jsou stanoveny hlavní cíle průzkumu, průzkumné problémy, metody provedení a zhodnocení jeho výstupu.
Hlavním cílem mé bakalářské práce je specifikovat souvislosti zdravého životního stylu a zdravé výživy dětí na 1. stupni základních škol. Dílčím cílem průzkumu tak je zjištění, jaké mají děti na 1. stupni vybrané základní školy znalosti o zdravé výživě.
11
TEORETICKÁ ČÁST
1. Zdraví a zdravý životní styl
1.1 Vymezení pojmu zdraví
Pojmem zdraví se v současné době zabývá stále více organizací i soukromých osob.
Veřejnoprávní i soukromé televize k tématu zdraví natočily množství zábavných i vzdělávacích pořadů, mnoho publikací o zdraví nacházíme v tiskové i internetové podobě a zdraví jako takové se bohužel svým způsobem stalo i obchodní komoditou dnešní doby. Zdraví jako všeobecný pojem se mezi lidmi nejčastěji používá pro označení stavu jedince bez příznaků nemoci či postižení.
„Zdraví se stává v současné době jednou z nejuznávanějších hodnot. Žít zdravě je nejen moderní, ale také nutné, vzhledem ke zvyšujícím se nárokům a požadavkům na psychické i fyzické možnosti jedince“ (Havelková, aj. 2005, s. 19).
Základ pro zlepšení našeho zdraví tvoří celkové uspořádaní našeho životního stylu.
Do jeho tří základních forem patří výběr vhodné stravy a její pravidelnost, pravidelný tělesný pohyb i aktivní odpočinek. Za formu aktivního odpočinku lze přitom považovat i četbu oblíbené knihy, krátké procházky v přírodě, naše záliby, ale i rodinnou návštěvu či setkání s přáteli.
Dle Svobodové je pojem zdraví nutno chápat celostně, nelze jej rozdělit na jeho jednotlivé části: duševní - tělesné - sociální. Je potřeba se naučit chápat zdraví jako pocit naší úplné pohody, vyrovnanosti i celkové spokojenosti (Svobodová 1998, s. 32).
Z pohledu zdravotního lze pojem zdraví specifikovat jako stav, ve kterém se lidský organismus v jeho základním prostředí, přiměřeně správně a včas adaptuje na každý nový průběh svých vnitřních funkcí v jejich normálním rozmezí.
1.2 Zdravý životní styl
Zdravý životní styl zahrnuje takový způsob a chování jedince, které bývá označováno pod pojmem wellness. Jedná se o tělesnou pohybovou aktivitu zaměřenou na zlepšení našeho zdraví. Neustále v nás existují možnosti jak své zdraví zdokonalit a limitně se tak přiblížit k vysoké úrovni zdraví označené pojmem high level wellness.
12
Zdravý životní styl každého jedince v sobě zahrnuje několik stejně důležitých a vzájemně propojených součástí:
• odpovídající tělesnou zdatnost,
• pozitivní přístup k životu,
• tělesné zdraví,
• správnou výživu spojenou s kontrolou hmotnosti,
• úspěšné zvládnutí stresu,
• naše osobní návyky.
Pohybově pravidelná a energeticky dostatečně náročná aktivita má bezesporu vliv na náš celkový zdravotní stav. Prodlužuje délku života, zvyšuje tělesnou zdatnost a pozitivně přispívá ke snížení rizik vzniku vysokého tlaku krve i k udržování tělesné hmotnosti. Napomáhá vývoji zdravých kostí, svalů i kloubů a působí v prevenci bolesti zad. Rovněž zlepšuje dobrý psychický stav, snižuje úzkost i depresi a celkově zvyšuje naše sebehodnocení. Správná pohybová aktivita dále snižuje riziko předčasného úmrtí zejména u kardiovaskulárních chorob, cukrovky a rakoviny tlustého střeva. Je tak zřejmé, že vztah pohybové aktivity a našeho zdraví je reciproční, kdy pohybová aktivita je nezbytná pro zdraví člověka a na druhou stranu dostatečná úroveň zdraví a tělesné zdatnosti je nezbytná pro vykonávání pohybových aktivit.
„Dobrý zdravotní stav a dobrá kondice je důležitou podmínkou spokojeného a plnohodnotného života. Právě životní styl je jedním ze základních faktorů ovlivňujících naše zdraví. Výživa a pohybová aktivita mají zásadní vliv na náš zdravotní stav“ (Müllerová 2008, s. 5).
Dle Křivohlavého pravidelné cvičení i pohyb prokazatelně pozitivně ovlivňují nejen celkovou fyzickou stránku jedince, ale rovněž jeho stránku psychickou. Pravidelné cvičení má vliv na zlepšování depresivních stavů, na snižování úzkostí, na zvýšení vnitřního sebehodnocení i posílení proti případnému pracovnímu či celkovému okolnímu stresu. Pravidelností, byť i jen v aerobním cvičení, se cvičící jedinec cítí volnější, svěží, odpočatý i bezstarostný (Křivohlavý 2001, s. 139).
Ke zlepšení stavu našeho zdraví značně přispívá naše první odhodlání a následné rozhodnutí. Nejlepším hnacím motorem je získání jakékoliv smysluplné motivace.
13
Mnohdy stačí začít krátkými procházkami, které si poté postupně prodlužujeme dle našich zdravotních možností. Každý nový úsek a každý nový cíl trasy, který zdoláme, pro nás bude velkým vítězstvím, nejen po stránce tělesné, ale i psychické.
Ovšem zdravý životní styl není jen o sportu či běžné každodenní pohybové aktivitě.
S pohybem jako takovým jdou v ruku v ruce i další podstatné složky, a to regenerace a rekreace, neboť tělo musí i odpočívat. Ke správnému odpočinku potřebujeme zejména správného, zdravého a pravidelného spánku, a to v délce minimálně osmi hodin. Zdravý spánek nám napomůže k udržení tělesného i duševního zdraví, ale i naší celkové tělesné výkonnosti. Důležitou součástí správného spaní je spát v naprosté tmě, tichu a v předem vyvětrané a nepřetopené místnosti. Za splnění daných podmínek se nám během spánku v mozku vytváří pro tělo nezbytný hormon melatonin, který poté v těle působí jako antioxidant. Ten z našeho těla odstraňuje nadbytečné volné kyslíkové radikály, které jsou jednou z možných příčin vzniku zhoubných nádorů (Strunecká, aj. 2012, s. 41).
V oblasti spánku není jistě bez zajímavosti, že i taková drobnost, jakou jsou květiny v místnosti, ve které spíme, nám mohou náš spánek velice zpříjemnit. Například orchideje rodu Scindapsus phaleenopsis, Africké fialky, Amarylis či Vánoční kaktus mají během filtrování domácího vzduchu díky svým listům schopnost pohltit veškeré škodlivé látky a fungují tak jako dokonalé čističky vzduchu. Rovněž je prokázáno, že rostliny typu Eukalyptus mají díky vonným silicím antibakteriální účinky, a tak je lékaři doporučují jedincům, kteří mají problémy s horními cestami dýchacími.
1.3 Zdravá výživa dětí
Ve zdravé výživě pro děti záleží podle Gregory především na správné kombinaci kvalitních potravin, která by měla vyhovovat celé rodině. Strava má být racionální, dostatečně pestrá, s optimálním poměrem živin, vápníku, železa i s dostatečným množstvím ovoce a zeleniny jako hlavními zdroji vitamínů a vlákniny. Děti poté dobře prospívají, zdravě vyrůstají, jsou spokojené a servírované jídlo jim chutná (Gregora 2004, s. 13).
Zjednodušený pohled na zdravé stravování dětí uvádí Kotulán, který obecně doporučuje servírovat dětem zdravou výživu jako pestrou a rozmanitou, ve které si nebudou děti příliš vybírat či některé z potravin dokonce odmítat. Jak dále uvádí, děti
14
ve své stravě potřebují minimálně 5x denně zeleninu i ovoce a každodenně dostávat mléko a mléčné výrobky. Měly by se zcela vyhýbat tučným jídlům a sladkostem.
Z obilovin konzumovat více žitný, případně celozrnný chléb než pečivo z bílé mouky a v přílohách je vhodnější dětem servírovat brambory, těstoviny a rýži než houskové knedlíky. Současně uvádí, že jídlo děti mají jíst pomalu a velmi dobře jej rozžvýkat (Kotulán 2005, s. 193).
Mezi základní doporučené množství jednotlivých výživových položek u dětí ve věku od 6 do 15 let patří:
• denní pitný režim přibližně 2000 ml tekutin,
• denní doporučená dávka obilovin v množství 5-6 porcí, přičemž za jednu porci považujeme jeden plátek chleba, dalamánek či kopeček rýže,
• průměrná denní spotřeba ovoce a zeleniny by měla činit 170-240 g,
• doporučená denní dávka mléka je 250-300 ml, u ostatních mléčných výrobků je to 70-85 gramů,
• u masa a masných výrobků jsou předepsané denní doporučené dávky 1- 2 porce, přičemž váha jedné porce masa se uvádí 50 g,
• ryba by se v jídelníčku dětí měla objevit 2x až 3x týdně, neboť je cenným zdrojem jódu a nenasycených mastných kyselin,
• denní dávka cukrů v podobě sladkostí jako rychlých kalorií by neměla přesáhnout 50 g volných cukrů.
„Největší potíže ve výchově ke správně výživě působí přechodné nebo trvalé nechutenství dítěte. Dítě musí mít před jídlem hlad. Také nejí vždy stejné porce a rodiče by měli nechat na jeho rozhodnutí, kolik toho sní. Není důležité množství, ale kvalita stravy. Za pestrost a kvalitu stravy, její rozložení do jednotlivých denních porcí jsou odpovědni rodiče. Kolik toho dítě sní, ale nechejme na něm“ (Gregora 2004, s. 15).
1.4 Kritéria zdravé výživy dětí
Výchovou ke zdravé výživě dosáhneme správných výživových zvyklostí u maximálního počtu dětí. Nejde zde jen o to, aby žáci ve školách získali potřebné vědomosti, ale i o to, aby se jejich vědomosti staly základem pro jejich následné dovednosti a návyky (Kernová 2007, s. 12).
15
Zásady zdravé výživy bývají shrnovány do stručnějších, dobře pochopitelných a snáze zapamatovatelných sedmi obecných zásad správné výživy:
1. Jez pestrou stravu.
2. Vybírej stravu bohatou na zeleninu, ovoce a obilniny.
3. Udržuj si zdravou tělesnou hmotnost.
4. Vybírej si stravu s nízkým obsahem tuků a cholesterolu.
5. Používej sůl jen umírněně.
6. Používej cukr jen umírněně.
7. Jestliže piješ alkohol, čiň tak umírněně. Tato zásada je samozřejmě určena dospělým, děti a mládež do 18 let nesmí pít alkohol vůbec.
Není pochyb, že dodržováním uvedených doporučení, by stále narůstající problematika obézních dětí značně poklesla. V mnoha případech se v dětském jídelníčku bohužel objevují jen takové potraviny, které obsahují živočišné tuky i rychlé cukry, což v kombinaci s téměř nulovou pohybovou aktivitou dětí vede, ač pro dítě i nevědomě, ke značnému zvýšení jeho tělesné hmotnosti i zhoršení zdravotního stavu.
2. Výchova ke zdraví
2.1 Základní školní kurikulum výchovy ke zdraví
O tom, že kurikulární snahy o výchovu a vedení žáků ke zdravému životnímu stylu nejsou jen otázkou současné doby, se lze dočíst již v pedagogických principech Lietzových ústavů (Hermann Lietz, 1868-1919). „Dodržována byla přísná hygiena a zdravotní životní styl. Upřednostňována byla jednoduchá strava, bohatá konzumace zeleniny, ovoce, mléka, vajec a ryb, naopak bylo zakázání požívání alkoholu a silně kořeněných jídel. Ke zdraví vedlo střídání intelektuální a tělesné práce, zdravý odpočinek pomocí umělecké činnosti a hry, ale i postupné a účelné otužování.
Praktikována byla každodenní tělesná cvičení, zejména vandrování, běh, sportovní hry, plavání, veslování a cvičení apod. Tělesná cvičení probíhala ráno, v dopoledních přestávkách, pravidelně odpoledne, jednou týdně po celé odpoledne a také v neděli odpoledne. Denně se jednalo o přibližně dvě hodiny“ (Kasper, aj. 2008, s. 165).
Nosným kurikulárním dokumentem, ve kterém se v celosvětovém měřítku hovoří o aktuální nutnosti zavedení výuky výchovy ke zdraví na základních školách,
16
je celosvětově schválený dokument s názvem: „Zdraví pro všechny v 21. století.“
Ten byl v roce 1998 publikován v deklaraci Světové zdravotnické organizace (Světová zdravotnická organizace, 2014). Uvedená deklarace byla následně rozpracována a vydána ve schválených národních verzích všech evropských zemí, včetně České republiky, která ji přijala usnesením vlády č. 1046, ze dne 30. 10. 2002 (Usnesení vlády ČR, 1998).
Základní kurikulární dokumenty českého školství jsou vytvářeny na dvou úrovních, a to na úrovni státní a školní. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představuje Národní program vzdělávání a Rámcový vzdělávací program. Národní program vzdělávání vymezuje veškeré vzdělávání jako celek. Rámcové vzdělávací programy vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy - předškolní, základní a střední vzdělávání. Mezi hlavní cíle základního vzdělávání žáků dle Rámcového vzdělávacího programu patří pomoc utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu. Celkově je vzdělávací obsah Rámcového vzdělávacího programu organizačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé oblasti poté tvoří jeden vzdělávací obor nebo více obsahově blízkých vzdělávacích oborů.
2.2 Zdraví v Rámcovém vzdělávacím programu škol
V oblasti školství se tematickým pojmem zdraví zabývá Rámcový vzdělávací program (RVP), vydaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V doposud posledním aktualizovaném vydání RVP z roku 2013 je pojem zdraví zmíněn v celkem 148 souvisejících položkách.
„Zdraví člověka je chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody.
Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako jsou styl života, chování podporující zdraví, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, bezpečí člověka atd.
Protože je zdraví důležitým předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování podpory a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání“ (MŠMT České republiky, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2013, kapitola 5.8, s. 74).
17
2.3 Vzdělávací obor Výchova ke zdraví na základní škole
Ve své práci se budu dále podrobně zabývat, pro mou práci nosným vzdělávacím oborem, který má název: „Výchova ke zdraví“. Vzdělávací obor vede žáky k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví v propojení všech jeho složek (sociálních, psychických i fyzických) a učí je být za ně zodpovědný.
Svým obsahem navazuje na vzdělávací oblasti Člověk a zdraví a Člověk a jeho svět.
Uvedený vzdělávací obor se dále prolíná i do ostatních vzdělávacích oblastí. Žáci si v uvedeném oboru osvojují zásady zdravého životního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování v životě i k osvojování účelného chování při ohrožení v každodenních rizikových situacích či mimořádných událostech.
Z pohledu individuálního i sociálního rozměru uvedený vzdělávací obor obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Žáci si zde rozšiřují a prohlubují poznatky o sobě i o vztazích mezi jednotlivci, o partnerských vztazích, o manželství, o rodině, o škole i o společenství mezi vrstevníky.
V daném dokumentu jsou uvedeny očekávané výstupy pro žáky základních škol, ve kterých se hovoří o potřebě respektování přijatých pravidel soužití mezi svými spolužáky i vrstevníky, umění posoudit různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých a vyvození z nich osobní odpovědnosti ve prospěch aktivní podpory zdraví. Dále by žáci dle očekávaného výstupu měli umět přispívat k utváření správných mezilidských vztahů v celé komunitě, zvládnout vysvětlit na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním i sociálním zdravím i vysvětlit vztahy mezi základním uspokojením lidských potřeb a hodnotami zdraví. Žáci mají rovněž v rámci svých možností a zkušeností usilovat o celkovou aktivní podporu zdraví a vyjádřit svůj názor k problematice zdraví, mají zvládnout dát si do souvislostí správné složení stravy i naučené způsoby stravování s ohledem na vývoj civilizačních nemocí i v rámci svých možností uplatnit zdravé stravovací návyky (MŠMT České republiky, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2013, s. 76).
Hlavním obsahem vzdělávacího oboru je výuka o zásadách zdravého stravování, pitném režimu, vlivu životního prostředí i životních podmínek, způsobu stravování či
18
poruch příjmu potravy. Od samého počátku má být vzdělávání silně ovlivněno osobním příkladem vyučujícího s jeho všestrannou pomocí i celkově příznivou atmosférou školy.
V pozdější době nastupuje větší důraz na samostatné jednání žáků v jejich rozhodování i činnostech, které souvisí s jejich zdravím. Takto chápané vzdělávání je základ pro aktivní přístup žáků k rozvoji i ochraně jejich zdraví.
2.4 Výchova ke zdraví na 1. stupni vybrané základní školy
Na 1. stupni vybrané Základní školy Rychnov u Jablonce nad Nisou se výuce o zdraví a zdravém životním stylu věnují v kurikulárním dokumentu Školní vzdělávací program-školní družina, v kapitole 10, s názvem: „Výchova ke zdravému životnímu stylu“ (ŠVP 2013).
Stanoveným kurikulárním cílem zde je určeno:
• dodržovat zásady bezpečnosti, chránit si své zdraví a být za něj zodpovědný,
• posilovat tělesnou zdatnost a dodržovat hygienu,
• dodržovat správné stravovací návyky a pitný režim.
Uvedenou tematiku učitelé na 1. stupni dané školy vyučují ve třetí a čtvrté třídě v předmětu prvouka. Výuce je věnována časová dotace v rozsahu osmi hodin. V páté třídě se tématem zdraví a zdravý životní styl zabývají ve výukovém předmětu přírodověda, ve kterém se seznamují s uvedeným obsahem 16 vyučovacích hodin.
Výše zmíněné předměty na 1. stupni základní školy vždy vyučuje shodná vyučující.
Mezi její základní výukové pomůcky patří odborná literatura a skripta vydaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, volně dostupné publikace o výživě a stravování, dostupný materiál získaný z internetových stránek či z přednášek a seminářů, na které je vyslána školou či se jich zúčastnila ve svém osobním volnu.
Ve školním roce 2012, ani v roce 2013 se žáci 1. stupně výše uvedené školy bohužel nezúčastnili žádné z odborných přednášek pořádaných jinou organizací. Zdůvodnění ze strany jejich vyučující bylo, že jim nebyl nabídnut žádný odpovídající program či přednáška konaná v Libereckém kraji, která by jim svým obsahem vyhovovala, případně taková, která by byla svým obsahem zaměřená na uvedené ročníky 1. stupně základní školy.
19 2.5 Výchova ke zdraví a volný čas
Mnozí z nás neumí správně naložit se svým volným časem tak, aby jej efektivně využili. Jak ve své publikaci uvádí Pávková, ačkoliv je volný čas považován za tu část našeho dne k odpočinku či relaxaci, mnozí z nás ho jen bezúčelně stráví u televize nebo ho prospí. A obdobným způsobem k tomu bohužel poté přistupují i naše děti. Možností k aktivnímu odpočinku je nespočet. Lze jej kupříkladu využít k zábavě, k práci na zahradě, k dalšímu sebevzdělání či ke svým koníčkům. Jedním z nejefektivnějších způsobů jeho využití s dětmi je vyrazit společně pěšky nebo na kole do okolní přírody.
Pokud rodič zůstane doma s nezájmem o okolí i o sebe, tak tímto svým nicneděláním vychovává i své děti. Rodič, jak je známo, je dítěti nepsaným vzorem v každé výchovné oblasti. Dnešní děti však svůj volný čas již nechápou jako prostor pro volnočasové aktivity, péči o svůj zevnějšek či povinnosti spojené s chodem rodiny, ale jen jako možnost strávit jej zejména doma, a to u počítače na sociálních sítích. K aktivní činnosti je musíme přivést zejména my, jejich rodiče. Jedná se jen o to, jak je nenásilně motivovat, aby samy projevily zájem a výsledek jejich činnosti v nich navodil pocit sebeuspokojení i radost (Pávková 1999, s. 15).
Volný čas je pro jedince taková část času, ve které aktivně odpočíváme a regenerujeme své tělo i mysl, například návštěvou kulturního programu, zábavního centra či setkání s rodinou a blízkými přáteli. Jedná se zkrátka o takovou část dne, která nám zbývá po odečtení času povinné pracovní doby a nutné mimopracovní doby.
Mimopracovní dobu chápeme jako čas na naše biologické a fyziologické potřeby, ale i čas využitý k činnostem, kterými jsou péče o domácnost, rodinu či jednání s úřady.
„Volný čas je doba, kdy jedinec nevykonává činnosti pod tlakem. Hlavní funkce volného času jsou: Odpočinek - dochází k regeneraci na získání pracovní síly. Zábava - dochází k regeneraci duševních sil. Rozvoj osobnosti - zde se jedná o spoluúčast jedince na vytváření kultury“ (Hofbauer 2004, s. 13).
2.6 Výchova ke zdravému stravování v rodině
„Nežijeme proto, abychom se starali jen a jen o své zdraví, ale chceme být zdraví, protože pak máme proč žít“ (Chamoutová 2006, s. 6).
20
Jedním ze stěžejních úkolů při výchově dětí je dbát o jejich zdravý tělesný i psychický vývoj. Nosným pilířem každé úspěšné a správně vedené výchovy bude bezpochyby zdravě vyvážená a vhodně sestavená strava. Zdravé stravování tvoří každému dítěti základní stavební prvek imunitního systému, který ovlivňuje jeho celkový tělesný i duševní vývoj. Nezastupitelný a prvořadý vliv na správný způsob i kvalitu stravování dětí mají v první řadě rodiče či osoby zodpovědné za jejich výchovu. Děti samotné jsou v tématu zdravé výživy ovlivňovány i názory svých vrstevníků, například při svačinách o velké přestávce, na obědě ve školní jídelně či o přestávkách v jejich zájmových zařízeních.
Každý dospělí z vlastního pozorování ví, že děti mají ke všemu novému a nepoznanému velmi opatrný a nedůvěřivý přístup. A nejinak tomu bude i v tématu zdravé výživy. Proto jejich rodiče a zejména jejich názory a postoje ke zdravé výživě představují pro dítě největší a nejdůležitější výchovný vzor. Již od prvních dní po přechodu dítěte z tekuté na tuhou stravu, jej mohou rodiče snadnou cestou, ať již přímou či nepřímou, vést ke zdravé výživě správným směrem.
Sami jistě známe ten pocit, že ani my dospělí někdy nemáme chuť na připravené jídlo. Pokud se nám proto někdy stane, že nám dítě odmítá sníst stravu, aniž by bylo nemocné, není potřeba z dané situace nutně vyvozovat závěry. Dítě až dostane hlad, požádá o jídlo samo. Není proto nutné a přímo ani vhodné dítě nutit, aby snědlo vše, co dostalo na talíř a navíc za každou cenu. Může se nám totiž časem stát, že dítě na vnucené jídlo zanevře a již nikdy ho do úst nedá (Ostertágová 1999, s. 33).
Jedním z příkladů dobré a osvědčené praxe nepřímé výchovy dětí ke zdravé výživě jsou společné nákupy potravin dětí a rodičů. Mladšímu dítěti zcela postačí základní vysvětlení, proč vybírat raději čerstvou zeleninu než mraženou, proč raději koupit biopotravinu než komerční výrobek v celofánu, či proč si dát do nákupního košíku raději přírodní produkt než ten sice s poutavým obrázkem na obalu, ale malou
„chemickou laboratoří“ uvnitř.
K dalším možnostem, jak zaujmout a vychovávat v dětech správný postoj ke zdravým potravinám, patří nakupování na stále více a lépe zásobených farmářských trzích. Zde lze děti seznámit s vůněmi potravin, s jejich vzhledem, barevností i s jejich
21
názvy. O výhodách návštěv farmářských trhů mne přesvědčila má zkušenost při výuce na školách, protože děti nepoznávají lilek, mají mezery ve vůních základních bylinek a nevědí, kde a jak roste kiwi.
2.7 Negativní vlivy na výchovu dítěte
Častý protipól naší snahy o správnou výživu bohužel spočívá v přístupu některých rodičů a jejich názorů o neuznávání důležitosti zdravé výživy. Argumentují názory, že oni také vždy jedli vše a nikdy jim nic špatného nebylo, případně, že biopotraviny mají vždy vyšší cenu a nejsou dostupné v jejich oblíbeném obchodě. Ve výsledku pak tito rodiče nejčastěji řeší problematiku stravování způsobem, že dítěti místo zdravé a lehké snídaně zanechají v kuchyni položené finance, s pocitem, že jejich ratolest si jistě sama dokáže zakoupit takovou potravinu, která jí nejvíce chutná. Výsledek daných nákupů je znatelným odrazem způsobu stravování jejich rodičů.
Dále dnešní děti nepochybně negativně ovlivňuje působení každodenní záplavy cíleně zaměřených reklamních spotů komerčních společností i nadnárodních firem.
Se znatelnými výsledky ovlivnění jsem se rovněž často setkal při rozhovorech s dětmi na jednotlivých školách. K mnoha potravinovým výrobkům pro děti výrobci záměrně přidávají hračky zdarma a nadnárodní společnosti zabývající se rychlým občerstvením, záměrně staví své prodejny ve stylu pohádkových zámků či tajemných hradů.
Rovněž interiér prodejen vybavují a vyzdobují tak, aby dokázal udržet dětského zákazníka dlouho na místě, jelikož jim zaujmutí dítěte přinese očekávaný zisk z následného prodeje. Přestože se všeobecně ví o nezdravém a nevhodném složení jednotlivých potravin z prodejen s rychlým občerstvením, zisky daných firem budou zřejmě pro majitele tím jediným měřítkem, proč v tom i nadále pokračovat.
„Smyslem výchovy ke zdravé výživě je prodloužit lidský život, udržovat co nejdéle pracovní způsobilost i životní vitalitu a naučit umění moudře žít. Střídmost a kázeň ve výživě se příznivě promítá do duševního, fyzického i sociálního blaha jedince“
(Jungbauerová, aj. 1996, s. 9).
2.8 Pedagog volného času a jeho možnosti výchovy ke zdraví
Pedagog volného času by měl mít z pohledu zdravého životního stylu na děti stejný vliv jako každý jiný pedagog. Přesto v oblasti volnočasových sportovních aktivit,
22
kupříkladu v roli sportovního trenéra, jej má z mého pohledu mnohem znatelnější.
Naprostá většina dětí do vybraných sportovních pohybových kroužků dochází s elánem, nadšením z očekávaného úspěchu i svou zdravou vnitřní soutěživostí. A zejména tyto aspekty v dětech musíme nejen včas a správně podchytit, ale i neustále rozvíjet.
Pedagog volného času by tak měl být pro děti ve sportovním kroužku nejen jejich vzorem, ale i osobností a odborníkem, ke kterému si budují důvěru ve všech jeho složkách, včetně otázky zdravého životního stylu. Mladí svěřenci svého trenéra bedlivě sledují a vnímají. Mapují jeho životosprávu, ale i jeho celkové pohybové a motorické schopnosti. Rovněž sledují jeho dodržování pitného režimu a způsoby doplňování vydané energie po jejich společném tréninku.
Já, jako trenér volejbalového týmu žákyň druhého stupně ZŠ Rychnov u Jablonce nad Nisou, se často setkávám s tím, že se hráčky chodí dotazovat, které potraviny či druhy nápojů mají konzumovat během turnajů či soustředění. Ve vlaku, cestou na zápasy či soustředění, společně diskutujeme problematiku energetického výdeje na úhradu jejich pohybové aktivity, doporučené složení stravy či energetických doplňků i jejich správného užívání z hlediska energetického krytí. Vzhledem k tomu, že dívky v období pubescence velmi citlivě vnímají své tělesné i růstové změny, mají naše společné diskuze na téma rychlých cukrů či nasycených živočišných tuků velmi pozitivní ohlas, za což jsem rád. A skutečně mohu uvést, že tato má, byť laická poradenská činnost, přináší pozitiva a již se u nich nesetkávám se svačinami ve složení kofeinová limonáda, bílé pečivo, uzenina a jablko, které poté nakonec jako jediné dovezly zpět domů. Z pohledu dosavadních znalostí pedagoga volného času uvádím, že děti ze sportovních i ostatních pohybových kroužků představují nejlepší subjekty ve výchově ke zdravému životnímu stylu.
2.9 Přehled volnočasových aktivit na vybrané základní škole
Na základní škole Rychnov u Jablonce nad Nisou ve školním roce 2013/2014 probíhá několik pohybových kroužků. Ty jsou vedeny přímo pedagogickými pracovníky jmenované školy, případně dobrovolníky z řad veřejnosti či rodičů se základním pedagogickým vzděláním.
23
Přehled sportovních kroužků uvádím v pořadí jejich oblíbenosti i jejich nejvyšší návštěvnosti.
1) Turistický kroužek (1. - 5. tř.) - 1x měsíčně, víkendová akce 2) Volejbalový kroužek dívek (5. - 9. tř.) - 1x týdně
3) Florbal (6. - 9. tř.) - 1x týdně
4) Outdoor klub (6. - 9. tř.) - 1x měsíčně víkendová akce.
O výše uvedené kroužky děti všeobecně projevují velký zájem, kapacita kroužků je naplněna a účast dětí v tréninkových hodinách je dostatečná. Potěšujícím zjištěním je vzrůstající zájem o florbal, a to nejen ze strany chlapců, ale i dívek, neboť se jedná o sport, který se z hlediska rozvoje aerobní zdatnosti dětí ukazuje nejefektivnější.
3. Vlivy ohrožující zdravý životní styl dětí
3.1 Nedostatek pohybu
Školní mládež současné doby a zejména dívky trpí novým syndromem doby nazvaným hypokineze. Jedná se o pojem označující nedostatek celkového pohybu, zapříčiněný současnou přemírou snadno dostupné techniky i způsobem současné virtuální komunikace. Alarmující je zejména pokles spontánních pohybových aktivit.
To vše se nepříznivě odráží na celkovém funkčním stavu a tělesném složení organismu v období jeho růstu a vývoje. Doporučená úroveň pohybové aktivity dětí činí 60 minut vývojově přiměřených, zábavných a různorodých pohybových činností střední a vyšší intenzity, s dobou trvání jednoho intervalu minimálně 10 minut.
Jak uvádí Matějček, je obecně známo, že za poslední léta se neuvěřitelným způsobem rozšířily některé negativní návyky, které ohrožují tělesné i duševní zdraví, a to zvláště u dětí a dospívajících. Mezi tyto návyky patří kouření, alkohol a drogy.
Rodiče často bývají šokování, když se dozvědí, že jejich dítě již začalo kouřit nebo okusilo některou z drog. Věk, ve kterém dítě začne kouřit, pít alkohol nebo zkoušet drogy, se neustále snižuje. Některé studie ukazují, že mnoho dětí ochutnalo alkohol už ve svých 9 letech a s kouřením se dnes začíná kolem 13 let. Není pochyb o tom, že k nevhodným návykům dětí výrazně přispívá chování rodiny, zvláště pokud rodiče sami kouří, pijí alkohol či řeší své životní situace užíváním léků k uklidnění či povzbuzení (Matějček, aj. 1997, s. 158).
24
Náš současný způsob života se díky civilizačnímu vývoji rychle a zásadně mění, a to i v ohledech zdravotně nám velmi nepříznivých. Často dochází k přejídání, složení výživy bývá jednostranné, stáváme se víc a víc pohodlní a hypokinetičtí, dostáváme se pod opakovanou psychickou zátěž a někteří z nás každodenně podléhají svým slabinám v podobě kuřáctví, alkoholismu či nadužívání léků (Kotulán 2005, s. 22).
„Ateroskleróza postupuje pomalu a nepozorovaně. Říká se, že je to nemoc dobrého bydla a sedavého způsobu života. Její příčinou je nevhodný životní styl, špatná výživa a dědičné faktory. Dochází k ucpání (snížení průsvitu) cév, především cholesterolem, který zamezí průtoku krve. Dojde-li v důsledku ucpání cév k omezení zásobení srdce krví, vzniká infarkt myokardu. Mozková mrtvice bývá obvykle způsobena přerušením přívodu krve do některých částí mozku“ (Mandžuková 2001, str. 7).
3.2 Nadváha a obezita
Nadváha i obezita patří mezi ty civilizační choroby, jejichž příčinou je proces související s vývojem doby. Lidé nedokáží racionálně využít výhod, které jim civilizační pokrok přináší, ba naopak jej zneužívají ke svému pohodlí. Nejčastějšími rizikovými faktory vzniku nadváhy i obezity jsou nezdravý životní styl jedince spojený s nedostatkem pohybové aktivity i konzumace nadměrného množství stravy.
Rovněž novodobě velmi rozšířený způsob sedavého života je i v České republice častým faktorem obezity u dětí i dospělých. Děti se musí včas naučit vytvořit si takové zdravé životní návyky, které si poté úspěšně přenesou do dospělosti. Pravidelné tělesné cvičení, zahájené již v dětství, jim sníží nejen možná rizika obezity, ale napomohou též předcházet onemocněním srdce či často rozšířené cukrovce.
Každé správně provedené tělesné cvičení jim rovněž posiluje kosti i svaly, což je pro ně důležité zejména v jejich období růstu, neboť se v jejich organismu vytváří všechny potřebné základy pro jejich budoucí zdravě funkční pohybový aparát (Emmerová, aj. 2007, s. 124).
Za vznikem nadváhy i obezity stojí nadměrné ukládání tuku v těle. Jedná se o energetickou nerovnováhu vzniklou nepoměrem mezi příjmem a výdejem energie.
Pouze v ojedinělém množství má na ukládání podkožního tuku vliv genetická dispozice jedince. Obezita i nadváha jsou celosvětový problém, který bývá již označován
25
pod kritickým pojmem epidemie. Varovným zjištěním je zejména alarmující nárůst nadváhy a obezity v dětské populaci. Při překročení normální hmotnosti cca o 10%
hovoříme o nadváze, při váze vyšší než 25%, již mluvíme o obezitě.
Ke zjištění váhové kategorie slouží hodnotová tabulka BMI (Body Mass Index), která je výpočtem váhy v kg/výška v m2.
Tab. 1: Hodnotová tabulka BMI
Kategorie Muži Ženy
Obézní > 30,0 > 30,0
Nadváha 25,1 - 30,0 24,1 - 30,0
Normální váha 23,1 - 25,0 22,1 - 24,0
Štíhlí 18 - 23,0 17,0 - 22,0
Podváha < 18,0 < 17,0
Zjištěnou obezitu považujeme za chronické onemocnění, které často doprovází další zdravotní problémy, například artróza kloubů, bolesti zad, kožní onemocnění, impotence, kardiovaskulární poruchy, cukrovka, rakovina tlustého střeva a mnoho dalších. V České republice se téměř 75% mužů a 50% žen nachází v kategorii nadváhy.
Výskyt obezity se v naší zemi uvádí u 21% českých mužů a 31% českých žen.
„Děti se stávají obézními na základě působení řady činitelů. Mezi základní z nich se počítají pohybová inaktivita, nezdravé stravovací návyky, vliv dědičnosti a různé metabolické poruchy. Důležitá je skutečnost, že současný nárůst výskytu nadváhy a obezity probíhá v období, kdy se nemění kalorická hodnota potravy“ (Suchomel 2006, s. 193).
K diagnostice obezity u dětí a mládeže se doporučuje do 18 let věku používat tzv.
růstové percentilové grafy a tabulky BMI, které bývají dostupné v každé ordinaci pediatra. Pásmo takzvaně širší normy je vymezeno mezi 3. až 97. percentilem.
Uprostřed uvedené škály se nalézá 94% všech hodnot pro zjišťovaný věk a pohlaví.
V rozhraní 25. až 75. percentilu se nachází hodnoty poloviny všech dětí. Dané pásmo považujeme za pásmo středních hodnot, kdy zcela průměrnou hodnotou je 50. percentil.
26
Jedinci s velkou výškou se nacházejí nad 75. percentilem, naopak malí jedinci jsou pod 25. percentilem.
Obr. 1: Percentilový graf, dívky 3 – 14,5 roku
Obr. 2: Percentilový graf, chlapci 3 – 15,5 roku
27
Z grafu tak lze na základě věku a zjištěného BMI dítěte určit jeho následné zařazení do příslušné tabulky hmotnostní kategorie.
Tab. 2: Percentilová tabulka BMI dítěte
Hmotnostní kategorie dítěte Hodnoty percentily BMI dětí
Obézní nad 97.
Nadváha 90. – 97.
Robustní 75. – 90.
Střední 25. – 75.
Štíhlí 10. – 25.
Hubení 3. – 10.
Podváha pod 3.
3.3 Kouření
Kritické období, ve kterém děti začínají kouřit, označujeme věk mezi 10. a 15.
rokem. Kouřit však často zkoušejí i mnohem mladší děti, naštěstí jejich kuřácká aktivita vesměs končí s úvodními nepodařenými pokusy, které doprovází často nepříjemné zdravotní komplikace. Jejich stěžejním motivem proč začít kouřit je touha být dospělí, svobodný a samostatně rozhodující či jen potřeba napodobit své vrstevníky či vysněné ideály z médií. Mládež však nekouří jen pro potěšení, ale též kvůli zlepšení jejich postavení v hierarchii třídy či skupiny, do které se chtějí zařadit. V kouření cigaret v současné době častěji dominují více děvčata než chlapci.
Současná mládež však častěji přechází na kouření jointu, což je typ ručně balené cigarety bez filtru, naplněné rozdrcenou sušenou marihuanou (trávou), a to samičími květy obsahující psychotropní látku THC. Mládež jej konzumuje z důvodu její snadnější dostupnosti i nižší ceny. Přestože je prodej kusových cigaret zakázán, v asijských prodejnách mohou běžnou cigaretu koupit již od 5 Kč za kus. Celá krabička cigaret nyní průměrně stojí 75 Kč. Na diskotékách však dostanou marihuanu
28
již od 150 Kč za 1 gram. Z jednoho gramu marihuany pak lze, při balení v kombinaci s tabákem, vyrobit až 4 ks jointových cigaret. Tu poté běžně kouří skupinka 3 až 5 osob a účinek jointu jim vystačí, dle obsahu THC v látce, na 4 až 5 hodin jejich potěšení, přičemž o náklady za nákup marihuany se vždy vzájemně rozdělí.
„Marihuanové cigarety obsahují o polovinu více rakovinotvorných látek nežli tabák.
K velkým sociálním rizikům marihuany a hašiše patří podněcování sklonu k násilnosti, poruchy paměti, nezájem a apatie. Na rozdíl od laických názorů, drogy z konopí vyvolávají psychickou i fyzickou závislost“ (Nešpor, aj. 1996, s. 51).
Na kouření dětí má stěžejní vliv skutečnost, zda kouří jejich rodiče i to, jaký mají jejich rodiče názor na kouření druhých. A stejně jako s další drogou, alkoholem, i zde dítě ovlivňují hlavně jeho kamarádi, spolužáci i hromadné sdělovací prostředky (Kotulán 2005, s. 224).
3.4 Alkohol
Alkohol považujeme za drogu, která se řadí mezi ty, které nám ze zdravotního pohledu působí nejvíce společenských a zdravotních problémů, ačkoliv se může zdát, že jiné drogy působí v organismu jedince mnohem větší škody. Alkohol se mezi mládeží nepije jen pro získání lepšího postavení v partě kamarádů, ale i z důvodů, které lze rozdělit do následujících skupin:
• Způsobuje příjemné účinky, zlepšuje náladu a napomáhá ke snadnějšímu navazování vztahů.
• Mládež je pod vnějším tlakem společnosti i kamarádů v partě, ale i ovlivněna cílenou či skrytou reklamou v hromadných sdělovacích prostředcích.
• Mladiství popíjením alkoholu chtějí napodobit dospělé, jejichž názory a postoje tak kopírují v každodenní situaci (Vigué 2006, s. 208).
„Alkohol je pro děti a mladistvé mnohem nebezpečnější nežli pro dospělé. Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat v takové míře jako u dospělých a navíc mají menší tělesnou hmotnost. Již velmi malé množství alkoholu může vyvolat u dětí nebezpečné otravy. Návyk na alkohol se u dětí a mladých lidí vytváří velmi rychle“
(Nešpor, aj. 1992, s. 49).
29 3.5 Ostatní drogy
„Droga je každá látka s potencionálně psychotropními vlastnosti, která může vyvolávat závislost a být škodlivá jednotlivci i společnosti“ (Žaloudíková, aj. 2008, str. 5).
Problematika drog na českém trhu, a to včetně dětí na základních, středních i vysokých školách, je věcí všeobecně známou, dlouhodobou, velmi rozšířenou, avšak stále nedostatečně diskutovanou. Přestože na školách probíhají debaty na téma užívání drog, včetně přizvaných hostů (z řad policistů či vyléčených toxikomanů), jedná se o tak problematickou věc, ve které zejména peníze hrají hlavní roli a je již nemožné problém drog zastavit. Nezbývá tak jen správnou rodinnou výchovou se maximálně snažit o to, aby drogy nezačalo užívat i naše dítě.
Na evropský trh, včetně českého, se drogy dostávají z různých zemí dle toho, o jakou drogu se jedná. Například většina heroinu pochází z Afghánistánu, a to jednou z nejznámějších cest, takzvanou Balkánskou cestou přes Turecko, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, s velkými překladišti v Kosovu, Makedonii i Albánii. Kokain přichází na evropský trh nejčastěji přes Španělsko a Portugalsko, a to lodní dopravou z Latinské Ameriky, zejména Maroka. Klíčovou roli dovozců kokainu si drží kolumbijské kartely, které úzce spolupracují s italskou Ńdranghettou. V oblasti syntetických drog typu extáze, metamfetamin, amfetamin a látek příbuzných jsou nejvýraznějšími dodavateli země Nizozemí a Belgie, u nichž je zajímavostí nově rozšířený barterový obchod za kokain z Latinské Ameriky. Velkými dodavateli syntetických drog do České republiky jsou dealeři z Polska, Baltských států a Ruské federace.
V oblasti marihuany je velmi rozšířené takzvané indoorové (domácí) pěstování, které probíhá v celé severní i východní Evropě. Její pěstování se nejvíce rozšířilo opět z Nizozemí, kde tolerují jejího držení a dosahují nižších pěstitelských nákladů než v severských zemích. V České republice, na Slovensku i v Polsku nyní stoupá organizované pěstování marihuany asijskými migranty, kteří následným ziskem splácejí své dluhy za jejich imigrační převoz do států Evropy.
I v oblasti drog, stejně jako v oblasti všech výše uvedených škodlivých látek pro dětský i dospělý organismus, je tak důležitý postoj i přístup jeho nejbližšího okolí
30
i počáteční výchova v rodině. Každého z nás se daný problém dotýká, ale i každý z nás má šanci se daným nešvarům úspěšně vyhnout. Jde jen o to, jak se s tím sami dokážeme vyrovnat i jak mu v tom jeho okolí může a chce pomoci. Úspěšná volba správné výchovy dítěte spočívá již od počátku v zajištění dostatečného zdravého pohybu, vedení k zájmové činnosti, udržování pevné rodinné vazby a ve snaze o jejich přiměřeně vyváženou a zdravou stravu.
4. Přehled základních potravin a živin
4.1 Základní potraviny a jejich složení Mléko, mléčné výrobky
Mléko, ať již kravské či kozí je velmi dobrým zdrojem vitaminů a minerálních látek, především vápníku, hořčíku a fosforu. Tyto látky pro každého z nás a zejména pro děti, bývají nezbytné pro vývoj kostí a zubů. Mléko dále obsahuje nepatrné množství vitaminu D, který napomáhá vstřebávání kalcia do kostí. Mléko a mléčné výrobky by tak měly být důležitou součástí každodenní stravy dětí jak v předškolním, tak ve školním věku (Hanreich 2001, s. 23).
Nezbytně důležitou součást jídelníčku dětí tvoří upravené mléčné výrobky, které patří do potravin vyrobených samotným zpracováním mléka jako jeho základní suroviny v mlékárně. Mezi mléčné výrobky patří zejména máslo, sýry, syrovátka, podmáslí, smetana, zakysaná smetana, kefír, jogurt, jogurtové nápoje, tvarohy i zmrzlina. Mléko a mléčné výrobky však vyjma uvedených vitamínů a minerálních látek obsahují i důležité a tělu prospěšné bakterie typu Laktobacilus.
„Bakterie mléčného kvašení celé řady kmenů, z nichž je nejznámější Laktobacilus acidophilus, jsou doporučeny pro všechny děti. Samotný Laktobacilus není významně účinný ve smyslu zlepšení mikrobiální střevní dysbalance (nerovnováhy). V tom smyslu jsou lepší (z praktického pohledu) acidofilní mléko a kefír. Přesto se směs mléčných kvasných kultur velmi osvědčuje. Acidophilus a další zmíněné kultury lze v čisté, sušené nebo tekuté formě použít jako výborný doplněk pro děti, které nekonzumují živé zakysané mléčné výrobky a mají problémy se zácpou a dokonce i s imunitou“
(Fořt 2000, str. 90).
31 Sýry
V České republice, dle zveřejněných údajů z roku 2013 na internetových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu, byla v roce 2012 průměrná spotřeba 2,2 kg tavených sýrů na osobu a rok. Jedná se o největší množství spotřeby sýrů v celé Evropě.
Dle Terezy Morávkové z Ústavu mléka, tuků a kosmetiky VŠCHT Praha, ale naprostá většina tavených sýrů obsahuje zvýšené množství konzervačních tavených solí s přídavky fosfátů. Konzervační tavící soli na sebe sice přirozeně vážou vápník, který však lidské tělo v této podobě nedokáže vstřebat, a proto ho bez užitku vyloučí. Tavící soli obsahují velké množství fosfátů, zejména fosforu a sodíku, čímž již v jedné porci sýra překračujeme doporučené denní množství soli.
Nejvhodnějšími sýry ke spotřebě jsou ty, které byly vyrobeny tradiční, tedy pouze přírodní cestou a jejichž složení tak neobsahuje žádné tavící soli, rostlinné tuky, konzervanty ani zvýrazňovače chuti. Za svou osobu čtenářům doporučuji z českých výrobků čistě smetanové sýry z mlékárny v Sedlčanech, ze zahraničních pak sýry typu
„gervais“.
Maso a masové výrobky
Mezi nejlepší dodavatele minerálů železa v naší stravě patří maso, které poskytuje velmi cenné bílkoviny i vitamin B12. Mezi oblíbené druhy masa, zejména u českých konzumentů, patří kuřecí i drůbeží maso. To většině dětí chutná, zejména pro jeho křehkost a snadnou stravitelnost. U kuřat a krůt musíme dbát na důležitý aspekt, který zaručí, že maso bude skutečně dokonale čerstvé a správně tepelně upravené.
Vzniká zde totiž nebezpečí, že maso by mohlo obsahovat škodlivé salmonely, což jsou bakterie způsobující průjem i zvracení. Vepřové maso obsahuje množství špatně stravitelného tuku, vitaminy zastupuje pouze vitamín B1. Maso hovězí obsahuje ve velké míře zastoupený zinek, jehož přítomnost v těle je nezbytnou podmínkou fungování enzymatických systémů, zejména při tvorbě inzulínu. Střídejme masa vepřová a hovězí v libové formě a masa drůbeží od každé pernaté, hrabavé i vodní zvěře. Problematickou oblastí masa představují uzeniny, které pro děti nejsou vhodné.
Obsahují velké množství tuku, ochucovadel, regulátorů chuti a stabilizátorů, bývají slané a pro děti zcela nevhodně kořeněné. Mezi tolerované druhy uzenin pro děti
32
patří výběrová šunka, dětský šunkový salám a vybrané drůbeží a krůtí salámy. Ovšem zcela zapovězené by dětem měly být trvanlivé salámy a masné výrobky typu paštik a konzervovaných výrobků.
Ovoce
Ovocem označujeme jedlé plody kultivovaných, případně volně rostoucích rostlin.
Základně je dělíme na jádrové, peckové, bobulové, citrusové a skořápkové. Mezi dětmi bývá ovoce velmi oblíbené, proto jím často doplňujme jejich jídelníček. Děti jej mají rády zejména pro jeho sladké i aromatické vlastnosti. Ovoce rovněž obsahuje mnoho tělu prospěšných minerálních látek a vitaminů. Pozor však musíme dát u druhů, které mají vyšší kalorickou hodnotu, zejména u dětí, které mají sklony k obezitě.
Mezi nejoblíbenější druhy zahradního ovoce dětí patří jablka a hrušky, maliny, ostružiny, rybíz, angrešt a jahody. Z citrusových plodů děti vyhledávají pomeranče a pomelo.
Zelenina
Zeleninu rozdělujeme na osm základních druhů, a to na kořenovou, košťálovou, listovou, cibulovou, tykvovitou, lilkovitou, luskovou a hlízovitou. Zelenina samotná má velmi malou energetickou hodnotu. Obvykle obsahuje 80-95 % vody a pouze několik málo procent proteinů a využitelných sacharidů. Nutriční hodnota zeleniny tak spočívá především v jejím obsahu vitaminů. Z těch má nejvyšší zastoupení beta- karoten, vitamin C, provitamín A i kyselina listová. Z minerálů jsou pro naše tělo důležité prvky draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu a železa. Zelenina rovněž přispívá k pocitu nasycení, a proto se stává vhodnou součástí redukčních diet. Všechny její druhy obsahují vlákninu, podporují tak peristaltiku (střevní pohyb) a mají mírně projímavý účinek.
Při přípravě zeleniny ke konzumaci, doporučuje se postupovat dle uvedených zásad:
1. zásadně dáváme přednost syrové zelenině před sterilovanou, 2. mimo sezónu využíváme široké nabídky zmražené zeleniny,
3. při tepelném zpracování ji jen dusíme, nebo připravíme v horkovzdušné troubě, 4. zeleninu připravujeme čerstvou, nedovařujeme najednou pro celou dobu výdeje, 5. nepřipravujeme jíšku, ale zahušťujeme strouhaným bramborem či škrobem,
33
6. saláty připravujeme s olejem a přísadami, eventuálně s jogurtovou zálivkou, 7. čerstvou zeleninu používáme na oblohu jídel (Šoltysová, aj. 1996, s. 37).
Obiloviny
Pod pojmem obiloviny se skrývají zrna vyšlechtěných trav. V našich klimatických podmínkách se pěstuje zejména pšenice, ječmen, oves a žito. Mezi obiloviny řadíme kukuřici, pohanku, amarant nebo proso. Obiloviny, rýže, kroupy, brambory, ale i následné výrobky z nich, kterými jsou těstoviny i pečivo, se podávají jako přílohy.
Navzdory tomu patří mezi nejdůležitější skupinu potravin a měly by tvořit nejméně jednu třetinu pokrmu. Velikou oblibu u dětí získávají například tyto pokrmy: špagety, rýže, kukuřičný salát či brambory na různé způsoby. Chléb a teplé obilné přílohy dodají tělu zejména energii, neboť obsahují velké množství škrobů. Obiloviny obsahují také důležité B vitaminy a minerální látky typu hořčík, draslík a fosfor. Obsahují rovněž významný obsah hrubé vlákniny, která v těle zlepšuje zažívání a chrání střevní stěny i stěny žaludku. Obiloviny se též konzumují v podobě ovesných vloček nebo celých obilných zrn, známých jako müsli. Ty mají vysoký obsah vitamínů a vlákniny, a proto tvoří vhodnou složku zdravé potravy. Problematickou se stává jejich konzumace ve formě máčených tyčinek či ochucených směsí, neboť obsahují velké množství cukru.
Vejce
Vejce mají vysoký obsah plnohodnotných bílkovin a obsahují tuky, vitamíny a minerální látky. Slepičí vejce obsahují velké množství vody, jejím největším zdrojem je samotný bílek. Bílek i žloutek obsahují bílkoviny, kdežto tuky se soustředí pouze ve žloutku. Slepičí vejce ovšem obsahují mnoho cholesterolu (424 mg/100 g vajec).
Podle některých studií však zas až tolik nepřispívají ke zvyšování krevního cholesterolu, neboť navíc obsahují lecitin, který naopak množství cholesterolu v krvi snižuje. Vejce samotná bývají energeticky velmi vydatná, ale těžko stravitelná.
Jejich stravitelnost však závisí na jejich tepelné úpravě. Lidský organizmus snadněji stráví vařená vejce než ta smažená. Doporučuje se dětem servírovat 3 až 5 ks za týden.
4.2 Glykemický index potravin
Glykemický index (GI) označuje jednotku bezrozměrnou a určuje nám rychlost využití glukózy našim tělem z jednotlivých potravin. Je známo, že glykemický index
34
v potravinách se zvyšuje s dobou jejich tepelné úpravy. Čím déle potraviny vaříme, pečeme nebo smažíme, tím víc v nich stoupá glykemický index. Glykemický index je tak údaj, který vyjadřuje účinek potravin na zvýšenou hladinu cukru v krvi ve srovnání s glukózou. Někdy se glykemický index odvozuje nikoli od glukózy, ale od bílého chleba, což znají především diabetici, kteří odvažují jídlo podle
"chlebových" jednotek. Výši glykemického indexu ovlivňuje vzájemný poměr tří základních živin - sacharidů, tuků a bílkovin. Čím vyšší máme číslo GI, tím rychleji stoupá hladina cukru v krvi a naopak. Zajímavostí je, že čistý cukr nemá glykemickou hodnotu 100, ale jen 87. Dané číslo pouze udává rychlost využití glukózy z konzumované potraviny našim organismem.
K potravinám s nízkým indexem patří například ořechy, luštěniny, tmavá rýže, žitný tmavý chléb, mléko, jogurty a také většina ovoce a zeleniny. Po každém jídle nám stoupá hladina cukru v krvi a nastává proces vyplavení hormonu zvaného inzulín.
Ten nám sice zajišťuje stabilitu hladiny cukru v krvi, ale jakmile cukr příliš klesne, dostaví se pocit hladu nebo jen chuti na něco dobrého. Je potřeba tak jíst málo, ale pravidelně, neboť čím častěji v našem těle dochází k těmto výkyvům, tím více nám hrozí pravděpodobnost vzniku nadváhy a následných zdravotních komplikací.
4.3 Tělu prospěšné i potřebné živiny
Živiny jsou látky, které náš organismus potřebuje přijmout pro svou základní výživu i celkový vývoj. Jedná se o organické látky, které zajišťují vysoký přísun energie a základních stavebních látek těla. Mezi základní typy živin poskytující energii řadíme bílkoviny, sacharidy a tuky. Látky podporující náš funkční metabolismus jsou vitamíny, minerální látky a voda.
Bílkoviny
Bílkoviny přestavují podstatnou součást lidského těla. Činí důležitý faktor při růstu dítěte a jeho vývoji všech tkání s předpokladem udržení dobrého zdraví i celkové vitality člověka. Dále nám slouží jako základna při tvorbě svalů, krvetvorbě, obnovení kůže, růstu nehtů i vývoji vnitřních orgánů, včetně mozku a srdce. Zajišťují nezbytný podíl bílkovin při tvorbě hormonů ovlivňujících tělesné funkce, jako růst, pohlavní vývoj i celkový průběh metabolismu. Ve stravě dětí by více než polovinu jejich příjmu
35
měly tvořit plnohodnotné bílkoviny. Mezi ně patří bílkoviny z luštěnin, sója, fazole, čočka a hrách. Bílkoviny živočišného původu jsou lépe stravitelné a biologicky cennější, bílkoviny rostlinného původu jsou plnohodnotné a lehce stravitelné.
Sacharidy
Sacharidy, glycidy, uhlohydráty či nepřesně cukry, to vše jsou názvy organických sloučenin se stejným významem. Sacharidy v našem těle tvoří velmi důležitou živinu i výživový prvek, neboť mu dodávají potřebnou energii pro všechny druhy aktivit, udržují naší normální tělesnou teplotu a zajišťují nenahraditelnou stavební složku všech našich buněk. Největší podíl sacharidů náleží potravinám, které obsahují škrob.
Jako příklady potravin s vysokým počtem sacharidů lze uvést brambory, obiloviny, luštěniny, ovoce a zeleninu. Mezi další cukry, vyjma běžného řepného cukru (sacharózy), tak známe cukry z ovoce (fruktóza), z medu, z ovoce a zeleniny (glukóza), cukry z klíčících zrn (maltóza) a cukr z mléka (laktóza).
Dětská strava však potřebuje zdaleka nejvhodněji přijímat složené cukry, takzvané polysacharidy. Pro jejich vstřebání působí důležité enzymy v zažívacím traktu tak, že udržují hladinu cukru ve stabilní výši, a nepřetěžují slinivku produkující inzulín.
Mezi potraviny obsahující polysacharidy lze uvést obiloviny, luštěniny, celozrnné pečivo či zeleninu. Běžný cukr jako sladidlo dobře nahradí med, stévia i javorový sirup.
Tuky
Tuky vytváří nejbohatší zdroj energie pro organismus člověka, dokonce dvakrát více než bílkoviny i cukry. Tuky v našem těle zajišťují nezbytné vstřebávání vitamínů D, E, K, A, které rozpouští. Dělíme je na nasycené a nenasycené. Zdroj nasycených tuků tvoří potraviny živočišného původu (máslo, vejce, červené maso). Nenasycené tuky obsahují převážně potraviny rostlinného původu (rostlinné oleje, ořechy), ale též bílé maso (ryby, kuřecí). U dětí by neměly obsahovat více než 30-35% jejich denní energetické potřeby.
„Tuky jsou nejkoncentrovanějším zdrojem energie v potravě. Vyskytují se v každém živočišném těle hlavně pod kůží a ve vnitřnostech. Kromě toho jsou v plodech některých rostlin, např. ve lněných semenech, ořechu, podzemnici olejné, semenech slunečnic apod. Ve srovnání se sacharidy a bílkovinami mají přibližně dvojnásobnou energetickou hodnotu“ (Ostertágová 1999, str. 39).
