Poděkování:
Děkuji Bc. Monice Líbalové za vedení mé bakalářské práce, za cenné rady, podněty a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Martinovi Krausemu, Dis za cenné rady při konzultaci. Děkuji mé rodině za trpělivost a podporu při studiu.
Anotace v českém jazyce
Jméno a příjmení autora: Pavlína Slaninová
Instituce: Technická univerzita v Liberci Fakulta zdravotnických studií
Název práce: Edukace pacienta s hlubokou žilní trombózou před propuštěním do domácího ošetřování Vedoucí práce: Bc. Monika Líbalová
Počet stran: 67 Počet příloh: 8 Rok obhajoby: 2018
Anotace: Tématem bakalářské práce je edukace pacienta s hlubokou žilní trombózou před propuštěním do domácího ošetřování.
Práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části se zabýváme příčinami vzniku onemocnění, léčbou a především prevencí.
Dále je zde uvedena stěžejní problematika edukace, která přispívá k eliminaci recidivy onemocnění. V té se zabýváme jednotlivými fázemi edukační činnosti, faktory které ovlivňují samotnou edukaci a sestavením edukačního plánu.
V druhé, výzkumné části, prezentujeme námi navržený edukační materiál k dané problematice, který byl vytvořen na základě dotazníkového šetření v praxi. Naším cílem je zjistit informovanost pacientů o hluboké žilní trombóze a na základě námi zjištěných informací vytvořit edukační materiál na téma Edukace pacienta s HŽT před propuštěním do domácího ošetřování.
Klíčová slova: hluboká žilní trombóza, edukace, pacient, ošetřovatelství
Annotation
Name and surname: Pavlína Slaninová
Institution: Technická univerzita v Liberci Fakulta zdravotnických studií
Title: Edukace pacienta s hlubokou žilní trombózou před propuštěním do domácího ošetřování
Supervisor: Bc. Monika Líbalová Pages: 67
Apendix: 8 Year: 2018
Annotation: The topic of this bachelor thesis is education of a patient with deep vein thrombosis before patientʼs discharge from hospital to home. The thesis consists of two parts.The theoretical part focuses on causes of disease, treatment and mainly of prevention of disease. The first part is also a description of pivotal issues of patientʼs education, which helps to eliminate relapse of the disease. Author focuses on individual phases of educational activity, on factors which affect education itself and assembling a educational plan.
The second part, practical part, contains educational information on stated issues, based on survey research. Purpose of this research was to evaluate patientsʼ knowledge of deep vein thrombosis and based on discovered information develop educational materials for pacients to teach them to prevent deep vein thrombosis after discharge from hospital.
Keywords: deep vein thrombosis, education, patient, nursing care
10
Obsah
Seznam použitých zkratek ... 12
1. Úvod ... 13
2 Teoretická část ... 14
2.1 Hluboká žilní trombóza ... 14
2.1.1 Rizikové faktory ... 14
2.1.2 Projevy a komplikace hluboké žilní trombózy ... 15
2.1.3 Diagnostika onemocnění ... 17
2.1.4 Léčba... 17
2.1.5 Prevence hluboké žilní trombózy ... 18
2.1.6 Technika bandážování končetin ... 19
2.1.6.1 Bandážování pomocí elastických obinadel... 20
2.1.6.2 Komplikace bandáží dolních končetin ... 21
2.1.6.3 Využití kompresivních punčoch ... 21
2.1.7 Aplikace nízkomolekulárního heparinu ... 22
2.1.8 Léčba Warfarinem ... 23
2.2 Edukace ... 24
2.2.1 Edukační proces ... 24
2.2.2 Fáze edukačního procesu ... 25
2.2.3 Faktory ovlivňující edukaci ... 26
2.2.4 Zásady vhodné edukace... 27
2.2.5 Sestavení edukačního plánu... 28
2.2.6 Hodnocení edukačního plánu ... 28
3 Výzkumná část ... 30
3.1 Cíle a výzkumné předpoklady ... 30
3.2 Metodika výzkumu ... 30
3.3 Analýza výzkumných předpokladů... 33
3.4 Analýza výzkumných předpokladů a cílů před edukací ... 54
4 Diskuze ... 57
5 Návrh doporučení pro praxi ... 61
6 Závěr ... 62
Seznam bibliografických citací ... 63
Seznam grafů ... 66
11
Seznam tabulek ... 67 Seznam příloh ... 68
12
Seznam použitých zkratek
APTT aktivní parciální tromboplastinový čas
CD kompaktní disk
Č. číslo
ČLS JEP česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně DVD digitální víceúčelový disk
FV Leiden faktor pět Leiden HAK hormonální antikoncepce HŽT hluboká žilní trombóza
INR International Normalized Ratio LMHW nízkomolekulární hepariny Onem. Onemocnění
PTS postrombotický syndrom s. strana
SÚKL státní ústav pro kontrolu léčiv
Sy. Syndrom
TEN tromboembolická nemoc tzv. takzvaně
UFH nefrakciovaný heparin
13
1. Úvod
Hluboká žilní trombóza je závažné onemocnění. Riziko vzniku je stejné jako žen, tak u mužů, bez ohledu na věkovou kategorii. V podvědomí lidí přetrvává fakt, že výskyt tromboembolické nemoci je ojedinělý, ale v porovnání se statistikou, která uvádí 160 evidovaných případů na 100 000 osob v průběhu jednoho roku, je tomu jinak. K postižení dolních končetin dochází častěji než k postižení končetin horních, kdy je výskyt 10x nižší. Trombóza se může vyskytnout ve všech věkových kategoriích.
V dětském věku je však výskyt trombózy vzácný, do 45 let je výskyt jednoho případu na 10 000 obyvatel, ve věkové skupině nad 45 let postihuje trombóza 5 případů a více za rok na 1000 obyvatel. Vzhledem k závislosti na stáří, je postiženo trombózou ve věku nad 80 let 1% obyvatel za rok. Zpravidla se uvádí, že se jedná o třetí nejčastější kardiovaskulární onemocnění (Hirmerová, 2014). Ovšem s dnešní filozofií života a uspěchanou dobou je pouze otázkou času, kdy výskyt bude mnohonásobně vyšší.
Proto je nezbytné, aby byli pacienti dostatečně informování o prevenci a rizikových faktorech trombózy. Na vzniku tromboembolické nemoci se podílí řada faktorů, které budou zmíněny v bakalářské práci. Hlavní zaměření práce bude směřováno na edukaci pacienta před propuštěním do domácího ošetřování po prodělané trombóze dolních končetin. Cílem práce je zjistit znalosti pacientů o prevenci, vzniku a rizikových faktorech napomáhající vzniku onemocnění. Stěžejní zaměření bakalářské práce se ubírá k edukační činnosti napomáhající eliminaci recidivy a vytvořením edukačního materiálu pro pacienty s prodělanou hlubokou žilní trombózou.
14
2 Teoretická část
2.1 Hluboká žilní trombóza
Hluboká žilní trombóza je stav, kdy dochází k částečnému nebo úplnému uzávěru hlubokého žilního systému krevní sraženinou (trombem). Nejčastěji postihuje hluboké žíly dolních končetin, ale může postihnout také žíly horních končetin, velké žíly v hrudní a břišní dutině (Vilímovský, 2015) ,,Na vzniku trombu se podílí tzv. Virchowovo trias – omezení krevního toku, hyperkoagulace a porucha cévní stěny“
(Hustý, 2012, s. 313). Vznik trombu můžeme dle Riegrové (2017) rozdělit na vznik z hlediska cévní stěny, proudění krve a změny ve složení krve. Při vzniku trombu ze strany cévní stěny dochází k porušení intimy, a to například aterosklerózou, zánětem, traumatem, ale také ischemickým poškozením. Dochází k poškození endotelu, obnažení kolagenu, k adhezi (neboli přilnutí), agregaci (shlukovaní) a degranulaci trombocytů.
Následuje tvorba fibrinu. Tromby můžeme rozdělit na bílé, červené a smíšené. ,,Vzhled intravaskulární sraženiny určuje zastoupení krevních elementů v základu trombu, kterým je fibrinová síť s trombocyty“(Riegrová, 2017, s. 8). Bílé tromby se tvoří v tepnách a obsahují trombocyty, fibrin ale málo erytrocytů. Červené tromby se nachází v žílách a jsou totožné, jako tromby bíle množství erytrocytů je proporcionální (úměrné). Smíšené tromby jsou vrstevnaté, kdy se střídá bílá a červená varianta. Na vzniku trombu se také podílí pomalé proudění krve anebo nelaminární, turbulentní proudění krve (Riegrová, 2017). Ke zpomalenému průtoku dochází při imobilizaci pacienta, například po operačních zákrocích, dále se na vzniku trombu podílí hyperkoagulace, kdy dochází ke zvýšenému srážení krve.
Toto zvýšené srážení může vznikat na podkladě vrozené trombofilie (Hustý, 2012).
2.1.1 Rizikové faktory
Tromboembolická nemoc je multifaktoriální onemocnění, což znamená, že na jejím vzniku se podílí více příčin. Hadačová (2011) stejně jako Hirmerová (2016) rozděluje příčiny na vrozené a získané. Příčiny můžeme dle Musila (2015) rozdělit na zevní a vnitřní. Tromboembolismus je výsledkem působení více rizikových faktorů získaných a vrozených zároveň. Mezi získané, neboli negenetické faktory, patří kouření, operační výkony, traumata, vyšší věk, fraktura a s ní spojená sádrová fixace. Ohroženi
15
jsou pacienti s maligním onemocněním, dále pacienti s nefrotickým syndromem, pacienti trpící nespecifickými záněty střev, obézní pacienti a pacienti trpící nadváhou a systémovým lupus erytematodus. Ohroženou skupinou jsou těhotné ženy a ženy v šestinedělí (Musil, 2016). Významnou skupinou jsou ženy užívající hormonální antikoncepci, které jsou predisponovány pro vznik tromboembolické nemoci. U těchto dívek a žen je velmi důležitá rodinná a osobní anamnéza před užíváním HAK. Zda v rodině někdo prodělal trombózu, či má trombofilní onemocnění. Vzhledem k tomu, že řada dívek není dostatečně informována o rodinné anamnéze, je důležité, aby se do získání těchto důležitých informací zapojil dětský lékař, ještě před zahájením sexuálního života (Hadačová, 2012). Mezi trombofilní onemocnění řadíme mutace faktoru Leiden FV, deficit proteinu S, deficit proteinu C, deficit antitrombinu a mutace faktoru III (Karetová, 2015). Mezi další získané faktory patří dlouhé sezení, pacienti s chronickým selháním ledvin, dehydratovaní pacienti, plegičtí pacienti a pacienti s parézou dolních končetin. U pacientů s psychickým onemocněním je riziko vzniku TEN (trombembolická nemoc) z důvodu užívání antipsychotik. Důležitou roli zastupuje časový faktor, kdy nejvyšší riziko je v prvním měsíci užívání antipsychotik, dále vyšší dávky a kombinace více antipsychotik a také parenterální aplikace antipsychotik (Masopust, 2016). Mezi vrozené (genetické) faktory patří trombofilní onemocnění zmíněné výše, antifosfolipidový syndrom, dále hyperhomocysteinemie, která je spojována se zvýšeným rizikem žilní tak i arteriální trombózy (Masopust, 2016).
2.1.2 Projevy a komplikace hluboké žilní trombózy
Trombóza se může projevit v kterékoliv části žilního řečiště, kdy největší
výskyt, jak již bylo zmíněno, je na dolních končetinách v oblasti hlubokého nebo povrchového řečiště. Ve většině případů dochází k postižení na jedné končetině, ale také nálezy na obou končetinách bývají časté. Příznaky se s věkem mění. Dochází také k asymptomatickým příhodám, které se projeví až smrtelnými následky. Mezi místní projevy trombózy řadíme otok postižené končetiny, bolestivost, barevné změny na kůži ( namodralá až cyanotická místa). Dále si všímáme zvýšené náplně žil, teploty
16
v místě postižené končetiny (Hirmerová, 2015). Celkovými příznaky jsou dušnost, bolesti na hrudi, pocit nedostatečného dechu, slabost, únava, vykašlávání krve a z nichž vyplývají komplikace. Mezi komplikace HŽT (hluboké žilní trombózy) patří plicní embolie a postrombotický syndrom. Hirmerová (2015) uvádí jako nejčastější komplikace plicní embolii a postrombotický syndrom. Musil (2015) jako nejzávažnější komplikaci zmiňuje postrombotický syndrom a Indra (2014) uvádí do popředí plicní embolii, kterou řadí mezi nejčastější kardiovaskulární onemocnění a komplikací hluboké žilní trombózy.
Při plicní embolii dochází k obstrukci části plicního řečiště. Příznaky plicní embolie jsou nespecifické, proto může docházet k záměně s jiným kardiovaskulárním nebo plicním onemocněním zejména u starších pacientů. Mezi příznaky plicní embolie řadíme dušnost, bolest na hrudi, která může být pleurální nebo substernální, dále kašel, synkopa, cyanóza, tachykardie, tachypnoe. K diagnostice plicní embolie můžeme použít z některých ze skórovacích systémů, například Wellsovovo skóre, Ženevské skóre, viz příloha A. Dále se můžeme řídit predisponujícími faktory, které rozdělujeme na silné, střední a slabé. Jako silné predisponující faktory označujeme velké operace a trauma, frakturu kyčle nebo dolní končetiny, náhradu kyčelního nebo kolenního kloubu. Mezi střední faktory patří centrální žilní katétry, maligní onemocnění, hormonální antikoncepce, těhotenství a poporodní období, dále sem řadíme předchozí trombózu, embolii, trombofílii. Jako slabé predisponující faktory označujeme dlouhodobou imobilizaci, dlouhé sezení při cestování, vyšší věk, obezita, varixy (Indra, 2014). Dochází také k asymptomatickým příhodám, které se projeví až smrtelnými následky (Hirmerová, 2014)
Postrombotický syndrom je chronické onemocnění způsobené hlubokou žilní trombózou. Mezi nejčastější projevy patří bolestivost postižené končetiny, kožní změny, které mohou vést ke vzniku bércových vředů. Toto onemocnění vzniká na podkladě porušené žilní hemodynamiky, která je následkem postrombotických žilních stenóz a poškozených chlopní. Recidiva hluboké žilní trombózy na stejné končetině zvyšuje riziko vzniku postrombotického syndromu. Další příčiny ovlivňující vznik PTS jsou obezita, ženské pohlaví, varixy (Musil, 2015).
17 2.1.3 Diagnostika onemocnění
Diagnostika onemocnění se opírá o anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření a duplexní sonografii (Karetová, 2016). Při sepisování anamnézy lékaře zajímá předchozí prodělané trombózy, rodinná zátěž, zda v rodině někdo prodělal trombózu, a zda někdo trpí poruchou srážlivosti krve. Fyzikální vyšetření spočívá v pohledu a pohmatu, kdy nacházíme tuhé lýtko, známky zánětu na postižené končetině jako je zarudnutí, otok lýtka. Lékař nachází bolestivost lýtka při hluboké palpaci., vnitřní straně stehna a plosky nohy při došlápnutí. V laboratorním vyšetření provádíme koagulační vyšetření, test D- dimerů. Tento test podává informaci o přítomnosti trombotického děje. Ultrazvukový průkaz žilní trombózy hodnotí průchodnost vyšetřovaného žilního úseku. Tato metoda může poskytnout i informaci o stáří trombu a rozsah vytvořeného kolaterálního oběhu. Dále můžeme ze zobrazovacích metod využít kontrastní flebografii, která je kontraindikována v případě známé alergie na kontrastní látky, v těhotenství a u významné renální insuficience ( Karetová, 2015).
2.1.4 Léčba
Léčbu můžeme rozdělit na konzervativní a intervenční. Do konzervativní léčby nepochybně patří režimová opatření, jako je včasná mobilizace nemocného, používání bandáží a kompresivních punčoch (Berková, 2016). Používání kompresivních punčoch je zmíněno dále v práci. Důležitá je farmakologická léčba. Venofarmaka nepředstavují prevenci vzniku trombózy, hluboké nebo povrchové, ale mohou být prospěšná, neboť u pacientů snižují subjektivní potíže, jako jsou pocity napětí, tlaku v dolních končetinách a dále snižují otoky končetin. Náleží sem tyto léky Traxerutin, Diosmin a jiné kapiláry stabilizující léky (Herman, 2011). Antikoagulační léčba je základem léčby žilní tromboembolie (Finks, 2016). Do antikoagulační léčby spadají injekční a perorální preparáty. Mezi injekční preparáty řadíme nefrakcionovaný heparin a nízkomolekulární hepariny. Heparin se podává kontinuálně intravenózně
18
při léčbě hluboké žilní trombózy. Při jeho podávání sledujeme hladinu APTT, hladina APTT by měla být prodloužena 1,5 - 2x. Antidotem heparinu je protamin sulfát, který se aplikuje při krvácení. V současné době je nefrakcionovaný heparin nahrazován nízkomolekulárními hepariny, které se aplikují subkutánně a slouží k léčbě i prevenci trombózy. Nejčastěji používané jsou Nadroparin, Enoxaparin. Tyto léky mají rychlý nástup, stabilní hladinu, krátký poločas, i když přípravky forte působí 24 hodin.
Po léčbě heparinem následuje léčba perorálními léky například Warfarinem.
Pro chronickou léčbu bývá obtížné stanovit léčebnou dávku. Dávkování se upravuje na základě INR (Berková. 2016). Optimální hodnota INR při léčbě je 2-3 (Herman, 2016).
Do intervenční léčby patří lokální trombolýza, perkutánní mechanická trombektomie. Principem lokální trombolýzy je vpravení trombolytika přímo do trombu za pomoci katétru. Katétr se zavádí do trombu za pomoci zobrazovacích metod. Takto umístěný katétr zajistí vyšší koncentraci trombolytika uvnitř trombu, jeho lepší odstranění a menší dávku trombolytika. Jako trombolytikum se používá Actinolysa.
Kontraindikací trombolýzy jsou krvácivé stavy a zvýšené riziko krvácení. Perkutánní mechanická trombektomie spočívá v rozbíjení nebo rozdělení trombu na části.
Je doporučováno provést trombektomii současně s trombolýzou (Herman, 2016).
2.1.5 Prevence hluboké žilní trombózy
V momentě, kdy jsou pacienti seznámeni se svým onemocněním, je pro ně snazší ovlivnit své zdraví a zabránit recidivě onemocnění. Důležitý je v tomto ohledu pohyb. Vyvarujeme se dlouhému sezení, preferujeme chůzi, která napomáhá snížení otoku dolních končetin (Hirmerová, 2015). Dále se zaměříme na cvičení dolních končetin, pro zlepšení svalové pumpy, kdy pomocí cvičení dochází k lepšímu průtoku krve končetinami. Cvičení mohou pacienti provádět vleže na lůžku, např. jízda na kole, nebo mohou přešlapovat na místě ve stoje, mohou provádět výstupy na špičky.
K lepšímu prokrvení končetin napomáháme také plaváním. Vhodné jsou procházky,
19
turistika, jízda na kole v rovnějším terénu či jízda na běžkách. Nevhodné jsou sporty, při kterých dochází k prudkým a intenzivním kontrakcím lýtkového svalu. Mezi tyto sporty patří squash, tenis na tvrdém podkladu. (Petejová, 2013). Procházky jsou vhodné i z hlediska prevence vzniku postrombotického syndromu (Vilímovský, 2015).
Při pracovních činnostech nestojíme delší dobu na místě, ale přecházíme z místa na místo, při dlouhodobém sezení je vhodné častější vstávání s krátkou procházkou (Hirmerová, 2015). Do prevence trombózy také patří vhodná obuv a ošacení.
Vyhýbáme se škrtícím oděvům (ponožky, punčochy). Volíme vhodnou obuv spíše s nízkým podpatkem (Petejová, 2013) Samozřejmostí je dodržování léčebného plánu, který byl sestaven ošetřujícím lékařem.
2.1.6 Technika bandážování končetin
Kompresivní terapie je základem konzervativní léčby a slouží k podpoře žilního a lymfatického oběhu. Kompresivní terapii používáme, abychom zvýšili průtok hlubokým žilním řečištěm a snížili doprovodný tok. Zda zvolíme ke kompresi obinadlo nebo elastické punčochy rozhoduje řada faktorů, mezi ně patří fáze onemocněni, schopnost spolupráce pacienta a nepochybně stav a rozměr postižené končetiny (Švestková, 2013). O pomůckách ke kompresivní terapii rozhoduje a předepisuje je ošetřující lékař. Dle Švestkové (2013) je účinek kompresivní terapie na žilní systém tento, zužuje rozšířené žíly, snižuje žilní hypertenzi, zlepšuje žilní návrat, snižuje riziko tromboembolické nemoci, zmenšuje tvorbu otoku, zlepšuje funkci žilně - svalové pumpy, v tepenném systému ovlivňuje průtok dolních končetin a zlepšuje mikrocirkulaci tkání. Důvody kompresivní terapie jsou varixy, akutní trombóza a postrombotický syndrom, prevence hluboké žilní trombózy a tromboembolické nemoci, léčba otoků. Metodu, kterou zvolíme, zda kompresivní elastické punčochy nebo obinadlo ovlivňuje typ onemocnění, fáze a průběh nemoci, pacientovi možnosti a schopnosti podílet se na léčbě a stav a rozměr postižené končetiny. V akutní fázi se častěji používají obinadla a pro dlouhodobou terapii chronicky nemocných volíme kompresivní punčochy (Švestková, 2013).
20 2.1.6.1 Bandážování pomocí elastických obinadel
Významnou roly při volbě vhodného obinadla je elasticita a výběr materiálu (Lacina, 2011). Pacient lépe toleruje kompresivní opatření v klidu, čím nižší je klidový tlak. V situaci vysokého klidového tlaku je potřeba kompresivní obvaz, a to obzvláště v noci, sundat. Při sundávání tlakového obvazu dochází k nahrnutí krve do uvolněných cév a vzniká pocit úporného svědění. Materiály používané k bandážím můžeme dělit následovně, a to na nepoddajné obvazy ze zinkoklihových obinadel s nejvyšším pracovním a nejnižším klidovým tlakem, dále na málo roztažné obvazy z krátkotažných obinadel také s vysokým pracovním a nízkým klidovým tlakem a dobře roztažitelné obvazy z dlouhotažných obinadel s relativně nízkým pracovním a vysokým klidovým tlakem. Dlouhotažná obinadla nejsou vhodná v akutní fázi onemocnění, ale jsou využívána při pohybu, nikoliv během klidu a spánku, na noc se sundávají.
V akutní fázi používáme obinadla krátkotažná, neboť lépe reagují na měnící se obvod dolní končetiny. Pokud jsou tyto obinadla přiložena správně, můžeme je na končetině ponechat několik dní, s výjimkou akutního stadia s výrazným otokem (Švestková, 2013). Špatně zvolený materiál může při dlouhodobém používání dráždit pokožku svým posunem a mechanickým tlakem při jeho rolování. Samozřejmostí je dokonalé zvládání techniky ošetřujícím personálem, a jeho správnou edukací pacienta s nácvikem bezchybné bandáže. Obinadla je důležité vždy přikládat na postiženou končetinu v celém jejím rozsahu a to tedy od prstů až nad úroveň patrných změn. Je vhodné začínat užším obinadlem a v proximální části navazovat obinadly širšími. Opakovanými chybami je vynechání paty při bandáži. Nejvyšší tlak by měl působit v oblasti kotníku (Lacina, 2011). Musíme také rozlišovat trvalé obvazy, které můžeme ponechat delší časové období a obvazy. Bandáž se přikládá, než pacient vstane z lůžka (Herman, 2011). Ukázka bandáží v příloze B.
21 2.1.6.2 Komplikace bandáží dolních končetin
Mezi komplikace bandáží dolních končetin patří porucha prokrvení periferních částí končetiny. Tato komplikace může vznikat tehdy pokud je bandáž příliš těsná.
Mezi obinadlo bychom měli vložit dva prsty. Pacient může pociťovat brnění v končetině. Končetina je chladná, bledá. Další komplikací je neúčinná bandáž z důvodu volně přiloženého obinadla. Při nesprávně přiložení bandáži mohou vznikat na končetině otlaky, zvláště v místech, kdy se bandáž zařezává do kožních záhybů, zejména u obézních pacientů (Juřeníková, 2015).
2.1.6.3 Využití kompresivních punčoch
Kompresivní elastické punčochy jsou vhodné k dlouhodobému léčení, kdy se objem postižené končetiny již nemění a není zde přítomna asymetrie rozměrů.
Musíme brát v potaz také schopnost pacienta si punčochy navléci. U končetin s asymetrickými rozměry a při nadměrných velikostech, lze využít elastické punčochy vyrobené na míru. Punčochy jsou vždy dlouhotažné, mají tedy vysoký klidový tlak a nízký pracovní tlak. Je důležité na noc kompresivní punčochy sundávat. Kompresivní elastické punčochy dělíme podle tlaku, který vyvíjejí v oblasti kotníku do čtyř skupin.
První skupina jsou punčochy s lehkou kompresí, které se využívají hlavně v prevenci křečových žil, při únavě dolních končetin. Do druhé skupiny spadají punčochy se středně silnou kompresí. Se silnou kompresí jsou elastické punčochy třetí skupiny.
Aplikujeme je při trombóze hlubokých žil, při křečových žilách, které vznikají na základě poškození hlubokého žilního systému po zvládnutí akutní fáze posttrombotického syndromu. Do čtvrté skupiny jsou zařazeny punčochy s extra silnou kompresí. Tyto punčochy jsou ideální pro pacienty s chronickými, výraznými a tuhými otoky končetin. Používání kompresivních punčoch je kontraindikováno u pacientů, kteří jsou dekompenzovaní a u selhávání srdce a u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin (Švestková, 2013). Nevhodně zvolená kompresivní punčocha není účinná a může docházet k tlakovému poškození kůže a periferních nervů. Na výběr máme také punčochy s vyšším obsahem bavlny, které snižuje podráždění pokožky, ale nevýhodou je, že takováto punčocha je silnější a není natolik vzdušná. Opakovaně
22
řešený problém s otevřenou špičkou. Pokud klademe důraz na pokrytí i distálních částí prstů jsou vhodnější punčochy s uzavřenou špičkou, ale navlékání punčoch se špičkou otevřenou je pro pacienta snazší, vždy jde tedy o domluvu mezi pacientem a lékařem (Herman, 2011). Podstata kvalitního výsledku je vhodné určení kompresivní třídy punčochy a stanovení správné velikosti. Žádoucí dobou k měření končetiny je ráno, kdy končetina není zkreslena narůstajícím otokem (Lacina, 2011).
2.1.7 Aplikace nízkomolekulárního heparinu
Nízkomolekulární hepariny jsou spojeny s nižším rizikem krvácení a heparinem indukované trombocytopenie (Ludka, 2016). Jsou to roztoky v předplněných jednorázových stříkačkách s jehlou k podkožnímu tedy subkutánnímu podání. Tyto připravené stříkačky mohou mít objem 0,2- 1,0 IU/ml. Při používání předplněných stříkaček, se neodstraňuje vzduchová bublina, aby nedošlo k úniku léčivé látky (Vytejčková, 2015). Dávkování nízkomolekulárního heparinu se stanoví dle váhy pacienta (Brůhová, 2011). Jak již bylo zmíněno výše, nízkomolekulární hepariny se aplikují subkutánně. Důležité je poučit pacienta o vhodných lokalitách k aplikaci léčivé látky. Místo vhodné k aplikaci je oblast břicha. Nevhodné je aplikovat injekci do místa s jizvou, otokem, do míst lokálního zánětu a míst častých vpichů. Důležité je střídání místa vpichu, aby nedošlo ke kumulaci léčivé látky. Není nutno aspirovat, vzhledem k přítomné vzduchové bublině. Tato bublina zpětným nasátím krve upozorní na napíchnutí cévy. Úhel, pod kterým se látka aplikuje by měl být 90° a po celou dobu aplikace by měla být vytvořena kožní řasa. Tuto řasu vytvoříme tak, že uchopíme kůži palcem a dvěma prsty. Místo aplikace řádně dezinfikujeme a po aplikaci místo nemasírujeme, aby nedošlo k tvorbě hematomů ( Vytejčková, 2015). Správná místa a technika aplikace nízkomolekulárního heparinu viz příloha C.
23 2.1.8 Léčba Warfarinem
Warfarin se řadí do skupiny perorálních antikoagulancií. Stanovení potřebné dávky je obtížné, protože každý pacient reaguje individuálně na antikoagulační léčbu.
Faktorem ovlivňující reakci organismu na léčbu může být věk pacienta, tělesná konstituce a funkce jater a ledvin. Hladina Warfarinu je také ovlivňována užíváním jiných léků, proto je velmi důležité informovat lékaře o užívání Warfarinu, aby nedošlo k interakci mezi léky a ke krvácivým komplikacím. Léků ovlivňujících hladinu Warfarinu jsou stovky, například z analgetik je to Paracetamol, nesteroidních antirevmatik Diklofenak. Hladinu ovlivňují také antidiabetika, antihypertenziva, psychofarmaka, antiarytmika a antitrombotika (Berková, 2016).
Existuje skupina potravin, které mohou ovlivňovat hladinu Warfarinu.
Potraviny obsahující vyšší množství vitamínu K nelze z jídelníčku vyloučit, protože obsahují pro nás další důležité složky, zejména vlákninu, ale musíme je přijímat v takovém množství, aby byl přísun vitamínu K rovnoměrný a nekolísal. Optimální rozmezí INR při užívání Warfarinu a dodržování dietního opatření je INR v rozmezí mezi 2,0 - 3,0 (Berková, 2016). Horáková (2012) rozděluje potraviny obsahující množství požadovaného vitaminu K na potraviny bezpečné, kdy tyto potraviny můžeme užívat volně bez omezení, a jsou to mléčné výrobky, cereálie, vaječný bílek. Dále jsou potraviny kontrolované. Tyto potraviny při konzumaci většího množství mohou ovlivnit antikoagulační léčbu a jsou to fazole, okurka, mrkev a dýně. Rizikové a nestabilní potraviny obsahují vysoké množství vitamínu K nebo množství vitamínu v nich je nestabilní, kolísá, a proto není možné určit jejich vhodný přísun, ale i přesto by měli být zastoupeni v dietě. Spadá sem listová zelenina (špenát, brokolice, zelí, kapusta, květák, petrželová nať), žloutek, drůbeží a hovězí maso, heřmánek. Z tuků je vhodnější zařazovat řepkový a slunečnicový olej, neboť neobsahují takové množství vitamínu K jako olej olivový a sojový (Horáková, 2012). Obezřetně by se také měl používat česnek, papája, šalvěj, zázvor a avokádo (Berková, 2016).
Nezbytnou součástí správné diety je dodržování pitného režimu. Mezi nevhodné tekutiny řadíme třezalkový, kopřivový a zelený čaj a nahradíme jej čaji ovocnými nebo čajem černým. Alkohol také zvyšuje účinek Warfarinu (Horáková, 2012).
24 2.2 Edukace
Edukace je odvozena z latinského slova educo, educare. Toto v překladu znamená vést vpřed, vychovávat. Edukace je ,, symbolom nového, aktívneho a cieľavedomého prístupu k životu a mala by vyvolať zmeny vo sfére poznania a pochopenie informácií vo vzájemných súvislostiach´´ (Nemcová, 2010, s. 13).
Již Florence Nightingalová (zakladatelka moderního ošetřovatelství), dbala na informovanost pacientů v oblasti zdravé výživy, zdravého vzduchu, cvičení a dodržování hygieny. Edukace obsahuje vždy učení. Je to aktivní proces, který můžeme rozdělit na senzomotorické učení, kdy si subjekt osvojuje a zdokonaluje pohybové činnosti (například pacient se učí aplikovat injekci). U verbálně kognitivního učení si osvojujeme vědomosti pomocí jazyka (výklad). Další klasifikací učení je sociální učení. Toto učení probíhá od samého začátku tedy od dětství po celý život.
Učení můžeme také rozdělit na učení náhodné, kdy si subjekt neuvědomuje, že se učí.
Osvojuje si nové poznatky. Záměrné učení můžeme vysvětlit tak, že se subjekt chce vzdělávat, chce získávat nové vědomosti (Nemcová, 2010). Edukace představuje plánované a předpokládané změny. Edukace může být základní, kdy pacient získává nové informace o svém onemocnění, získává nové postoje. Komplexní edukace je edukace, kdy jsou pacientovi ve fázích předávány vědomosti, informace, nácvik dovedností a toto vede k udržení nebo zlepšení zdraví. Komplexní edukace se využívá například v kurzech. Jako třetí typ edukace je reedukace. Reedukaci lze vysvětlit tak, že pacient si prohlubuje další vědomosti a poznatky o svém onemocnění, například pacient s onemocněním diabetus mellitus, který dosud užíval pouze perorální léky, se učí aplikovat inzulín (Juřeníková, 2010). Každá edukace má své cíle. Edukační cíle můžeme rozdělit na cíle kognitivní (vědomosti), afektivní (postoje, hodnoty) a psychomotorické (činnosti, návyky, zručnost). Cíle můžeme rozdělit také na cíle sestry a edukační cíle pacienta. Edukace má vést k předcházení onemocnění, mírnit následky onemocnění, zlepšit kvalitu života. (Nemcová, 2010)
2.2.1 Edukační proces
Před organizací edukačního procesu je důležitá příprava. Jestliže pacient pozoruje aktivní zájem personálu o svou osobu, může přistupovat k edukaci
25
zodpovědněji. Dalším činitelem ovlivňující edukaci je motivace. Motivace je soubor faktorů, které ovlivňují rozhodování a chování pacienta (Svěráková, 2012). Motivaci můžeme rozdělit na vnější a vnitřní. Vnitřní motivace je, kdy pacient se sám chce naučit nové věci, změnit své postoje, naučit se nový úkon, nemocný chce zlepšit péči o své zdraví. Jako vnější motivace označujeme snahu edukátora zvýšit zájem pacienta o učení. Edukace je důležitým faktorem v oblasti primární, sekundární a terciární prevence. Primární prevenci lze označit jako snahu zdravotníků zlepšit zdraví a zabránit u zdravých jedinců vzniku onemocnění. Jedná se o soubory opatření zaměřujících se na konkrétní rizikové oblasti, které mají vliv například na vznik kardiovaskulárních onemocnění, onkologických onemocnění. Snaha zvýšit okruh vědomostí v oblasti zdravého životního stylu, pohybové aktivity, prevence přenosu pohlavních chorob.
Sekundární prevence je zaměřená na již nemocné, kdy je snaha o zlepšení zdraví a snaha zabránit vzniku komplikací. Terciární prevence je zaměřená na nemocné s trvalými následky, kdy se snažíme zvýšit kvalitu života a zabránit dalšímu vzniku komplikací. V této oblasti prevence je také mimo edukace využívaná fyzioterapie, ergoterapie, balneoterapie a v neposlední řadě rehabilitace. (Svěráková, 2012)
2.2.2 Fáze edukačního procesu
Edukační proces rozdělujeme do pěti fází, první fáze diagnostiky, druhá fáze plánování, třetí fáze realizace, následuje fáze čtvrtá upevnění a prohlubování učiva a poslední pátou fází je hodnocení nebo také fáze zpětné vazby (Juřeníková, 2010) První fáze je fáze diagnostiky. Zde edukátor získává informace o pacientovi, rodinných příslušnících. Získává informace o stupni vědomostí, dovedností. Zjišťuje oblast potřeby edukace (Nemcová, 2010). Důležité pro stanovení cílů. Tyto informace získáváme pozorováním, rozhovorem, ze zdravotnické dokumentace. Důležité je, aby informace byli komplexní, přesné, systematické. Informace, které nám sdělí sám pacient jsou subjektivní. Objektivní informace, které získáme měřením, testováním, od rodinných příslušníků, ze zdravotní dokumentace. Na základě pozorování stanoví edukátor cíle. Určí metodu, způsob edukace, pomůcky potřebné k edukaci a stanoví časový rámec. Důležité je zda budeme edukovat skupinu nebo jedince a tomu
26
přizpůsobit prostředí. Ve druhé fázi se stanovují edukační potřeby pacienta. Za edukační potřebu lze určit nedostatek informací v oblasti vědomostí, dovedností, návyků a postojů pacienta ke svému zdraví (Juřeníková, 2010). Ve třetí fázi označované jako fáze realizace, vycházíme z prioritních potřeb edukace a z potřeb které budou následovat. Tuto fázi rozdělujeme do čtyř kroků motivace, expozice, fixace a aplikace.
Zprostředkováváme nové poznatky. Důležité je nové dovednosti procvičovat a zdokonalovat. Následuje průběžná diagnostika, kdy prověřujeme pochopení učiva.
Snažíme se, aby byl pacient schopný dovednosti použít. Čtvrtá Fáze upevňování a prohlubování učiva. Zde je kladen důraz na procvičování a ukládání poznatků, vědomostí a dovedností do dlouhodobé paměti nemocného. V poslední páté fázi hodnotíme výsledky edukace ze strany naší i ze strany pacienta. Zda byla edukace úspěšná, byly stanoveny vhodné metody a prostředky edukace (Juřeníková, 2010). Fáze edukačního procesu viz příloha D.
2.2.3 Faktory ovlivňující edukaci
Faktory ovlivňující edukaci můžeme rozdělit do dvou skupin na faktory ze strany sestry a na faktory ze strany pacienta (Svěráková, 2012). Edukátor by měl mít určité vlastnosti a předpoklady. Tyto předpoklady můžeme také rozdělit. Důležité jsou charakterové vlastnosti edukátora. Edukátor by měl být trpělivý, důsledný, svědomitý.
Měl by mít odborné vzdělání v dané problematice, schopnost přizpůsobit se. Ovládat znalosti a dovednosti v oblasti komunikace a edukace. Nedostatečná připravenost v oblasti edukace (Juřeníková, 2010). Sestry si nejsou jisté svými schopnostmi edukace.
Nedostatečné odborné znalosti daného problému. Edukace není řádně naplánovaná, není vymezen dostatek času. Při edukaci nejsou brány v úvahu schopnosti pacienta učit se, zdravotní hendikep (porucha sluchu, zraku). Jsou zvoleny nevhodné metody učení.
Faktory ovlivňující edukaci ze strany pacienta, zde můžeme zařadit akutní nebo chronické onemocnění a tím vyvolaný stres u pacienta. Pacient popírá a odmítá potřebu edukace. Pacient nechce převzít odpovědnost za své zdraví. Již zmíněné smyslové poruchy (Nemcová, 2010). Edukaci ovlivňuje, také prostředí ve kterém
27
edukace probíhá (Juřeníková, 2010). Prostředí je hlučné, není zachováno soukromí, dochází k přerušování edukace. Sestra a pacient nejsou schopni se na edukaci plně soustředit Na kvalitu edukace má také vliv čas. Nedostatek času z důvodu brzkého propuštění pacienta do domácího ošetřování, znemožňuje navázání důvěry mezi pacientem a sestrou (Nemcová, 2010). Specifika edukace seniorů viz příloha E.
2.2.4 Zásady vhodné edukace
Do vhodné edukace nesporně patří patřičně zvolená komunikace. Komunikaci můžeme rozdělit na nonverbální a verbální. Součástí nonverbální komunikace jsou gesta, postoje. Do nonverbální komunikace patří proxemika, mimika, haptika, kinetika, gestika, pohled z očí do očí, posturologie a úprava zevnějšku. Při této komunikaci nepoužíváme slova, mnohdy si neuvědomujeme, že takto komunikuje s protějškem.
Značí naše názory, náladu, emoce. Zvyšuje účinek verbální komunikace. Proxemika je komunikace pomocí vzdálenosti mezi subjekty. Tuto vzdálenost můžem rozčlenit do několika zón. Veřejná zóna, společenská zóna je zóna, kterou nejčastěji využíváme při každodenní komunikaci s nadřízenými, při obchodním jednání. Osobní zóna je určená pro kolegy, kamarády. Intimní zóna je určena jen pro nejbližší, Jejím narušením můžeme trvale poškodit vztahy mezi subjekty. Tuto zónu v praxi narušujeme při ošetřování klienta, proto je velmi důležité vysvětlit klientovi nezbytné kroky, které musíme provést. Dalším pojmem v nonverbální komunikaci je mimika. Jedná se o výraz obličeje. Značí naše psychické rozpoložení, náladu, smutek, radost, napětí.
Gestika je komunikace pomocí horních končetin. Někdy nahrazují komunikaci pomocí slov a to v případě znakové řeči. V haptice se nejvíce uplatňuje podání ruky.
Do kinetiky jsou zapojeny pohyby těla, kdy si všímáme rychlosti, napětí těla. Pohled z očí do očí, zde bychom měli dbát na to, aby byli naše pohledy ve stejné úrovni (Juřeníková, 2010).
Verbální komunikace je vývojově mladší než komunikace nonverbální. Jedná se o sdělování pomocí slov a symbolů. Při edukaci je důležité vyjadřovat se jasně, srozumitelně, nepoužívat odborné výrazy, ale upřednostňovat výrazy české. Při edukaci mluvíme spisovným jazykem. Důležitým prvkem edukace je také vhodně zvolená forma
28
nebo metoda učení (Juřeníková, 2010). Tyto metody můžeme rozdělit na mluvené slovo, kdy pouze probíhá výklad, dále můžeme použít audiovizuální pomůcky, různé přehrávače, nosiče DVD, CD, které jsou zejména vhodné při nácviku různých postupů.
Pro lepší představivost můžeme pacientovi předložit tištěné materiály, různé brožurky, plakáty. Vhodné je tyto metody během edukace využít současně (Svěráková, 2012).
Zajímavým prvkem edukace je prezentace na danou problematiku, kdy již samotný název, by měl přítomné zaujmout. Prezentace, stejně tak jako edukace, by měla být sestavena precizně, souvisle, organizovaně. Přednes by měl být zajímavý, kdy pro efektivitu prezentace je důležitých několik minut na začátku. Pokud prezentace nezaujme, nedostaví se požadovaný výsledek (Juřeníková, 2010).
2.2.5 Sestavení edukačního plánu
Základen při sestavováni edukačního plánu je sestavení plánu dle potřeb klienta. Klient se aktivně podílí na vytváření edukačního plánu. Tento plán by měl mít písemnou formu a měl by být založen v dokumentaci klienta. Edukační plán by měl obsahovat několik základních informací. Mezi tyto informace nezbytně patří označení edukační potřeby. Na základě určení potřeby vytyčíme dlouhodobý cíl. Měly bychom stanovit metody a formy edukace vhodné pro klienta. Edukace by měla být rozčleněna do několika výukových částí. V každé této části se musí stanovit obsah výukové oblasti.
Jmenovat prostředky k hodnocení edukace jednotlivých oblastí tak celého edukačního plánu. Edukátor by si měl při úvodním rozhovoru s edukantem ujasnit snahu a touhu edukanta o učení, získání nových informací a poznatků. Ujasnit si, zda edukant přijme změnu v dosavadním životním stylu. Vhodné je zařadit do edukačního plánu záznam s podpisem pacienta, kdy tímto podpisem stvrzuje absolvování edukace, a že tuto edukaci pochopil a úkon si dostatečně procvičil. Edukant získává pocit důležitosti edukace a zároveň zodpovědnost za její dodržování (Juřeníková, 2010).
2.2.6 Hodnocení edukačního plánu
29
Hodnocení je poslední úsek při sestavování edukačního plánu. Nejčastěji hodnotíme získaní nových informací, dovedností, postojů. Hodnotíme také efektivitu edukačního plánu. Pokud se nám nepodaří stanové cíle splnit, musíme si klást otázky, z jakého důvodu, nebylo cíle dosaženo. Těchto důvodů může být několik, nesprávně jsme stanovili edukační diagnózu nebo jsme určili nereálný cíl. Edukant nebyl
dostatečně motivovaný, mohlo dojít k nedopatření v komunikaci mezi edukantem a edukátorem. Nebyl stanoven dostatek času na edukaci. Pokud nesplníme cíle a požadavky v edukaci je nutné přehodnotit stanovený plán, nalézt chyby při edukaci a stanovit edukační plán nový. Hodnocení edukace můžeme provádět během samotné
edukace nebo v jejím závěru. Můžeme provádět formativní nebo sumativní hodnocení.
Formativní hodnocení se zaměřuje na vyhledávání chyb a nedostatků během edukace.
Cílem tohoto hodnocení je zjistit rozsah získaných informací, dovedností a návyků.
Zásluhou zpětné vazby můžeme edukaci přizpůsobit potřebám edukanta. Sumativní hodnocení, nebo li také konečné hodnocení provádíme na konci určitého období, například před propuštěním pacienta do domácího ošetřování. Cílem je sečíst pokroky edukanta. Hodnocení můžeme provést ústní nebo písemnou formou, dále k hodnocení můžeme použít dotazníkové šetření, kdy edukaci hodnotí sami zůčastnění.
Toto hodnocení je v písemné podobě a je anonymní (Juřeníková, 2010).
30
3 Výzkumná část
3.1 Cíle a výzkumné předpoklady
Cíle práce
1) Zjistit informovanost pacientů o onemocnění hluboké žilní trombózy.
2) Zjistit informovanost pacientů o rizikových faktorech vzniku hluboké žilní tromózy.
3) Zjistit informovanost pacientů o preventivních opatřeních zabraňující relapsu hluboké žilní trombózy.
Výzkumné předpoklady
1) Předpokládáme, že 70% a více pacientů určí 2 a více příčiny vzniku hluboké žilní trombózy.
2) Předpokládáme, že 70% a více pacientů je schopno určit 2 a více rizikové faktory vzniku hluboké žilní trombózy.
3) Předpokládáme, že 70% a více pacientů je schopno určit 3 a více preventivních opatření zabraňující relapsu hluboké žilní trombózy.
3.2 Metodika výzkumu
Výzkumná část bakalářské práce na téma edukace pacienta s hlubokou žilní trombózou před propuštěním do domácího ošetřování byla zpracována formou kvantitativního výzkumu, dotazníkem vlastní konstrukce. Pro sběr empirických dat byla použita dotazníková metoda, založena na dotazování respondentů na soubor předem definovaných otázek. Dotazník obsahoval 3 identifikační otázky, otázky číslo 1-3, znalostní otázky byly zastoupeny v otázkách číslo 7., 8., 9., 10., 11., 12., 13., 14, Jako doplňující otázky byly formulovány otázky číslo 6., 15., 16., 17., 18. Formulace dotazníkových otázek byla testována předvýzkumem, který byl proveden v období září – řijen 2017 na interním oddělení Krajské nemocnice Liberec v období říjen - listopad
31
2017. Bylo osloveno 10 respondentů. Na základě předvýzkumu byly předpoklady ponechány, a dále neměněny. Ve výzkumu bylo rozdáno 60 dotazníků, byla zaznamenána návratnost 54 dotazníků. Dotazníkové šetření probíhalo v období leden - březen 2018. Po představení se respondentovi, mu byl předán dotazník spolu s obálkou, do které respondent následně vyplněný dotazník vložil. Tím byla zajištěna anonymita respondenta, ve spolupráci se sloužící sestrou byl dotazník vložen do připravené bedýnky.
V dotazníku byly použity uzavřené otázky a 1 polouzavřená, kterou mohl respondent doplnit. Po navrácení dotazníku byla provedena kontrola. Na základě této kontroly bylo 6 dotazníků vyřazeno pro neúplnost vyplnění. Po eliminaci nevyhovujících dotazníků jsme měli k dispozici 48 dotazníků, se kterými jsme dále pracovali. Dle výsledků výzkumu byl vypracován edukační materiál pro pacienty.
Pro ověření účinnosti navrženého edukačního materiálu, jsme v dubnu 2018 provedli dotazníkové šetření u 10 ti respondentů v cévní ambulanci nemocnice Liberec.
Po provedení edukace, podle námi navrženého materiálu pro pacienty, byly rozdány ověřující dotazníky, které po vyplnění respondenti vložili do připravených obálek. Tyto obálky byly od respondentů následně vybrány sestrou sloužící na ambulanci.
Charakteristika respondentů
Do výzkumu bakalářské práce bylo zahrnuto 48 respondentů hospitalizovaných na interním oddělení, po prodělané hluboké žilní trombóze dolní končetiny nemocnice Česká lípa, Turnov a Liberec. Ve výzkumu bylo zastoupeno 30 žen a 18 mužů, nejvíce byla zastoupena věková kategorie 40-49 let. Dotazník byl respondentům předán při plánovaném propuštění do domácí péče. Pro ověření účinnosti edukačního materiálu bylo osloveno 10 respondentů cévní ambulance nemocnice Liberec. Po námi provedené edukaci byly rozdány dotazníky, pro zhodnocení účinnosti námi provedené edukace.
32 Zpracování dat
Získané údaje z dotazníků byly zpracovány do tabulek a grafů pomocí programu Microsoft Word a Microsoft Excel. Klíčové otázky vztahující se k cílům byly zhodnoceny pomocí statistiky.
33 3.3 Analýza výzkumných předpokladů
3.3.1 Analýza dotazníkového šetření před provedením edukace 3.3.1.1 Analýza dotazníkové položky č. 1: Věk
Tabulka 1 – Věk respondentů
Otázka č. 1
Absolutní četnost
Relativní četnost
<29 3 6,25%
30-39 16 33,33%
40-49 19 39,58%
50-59 7 14,58%
60> 3 6,25%
Celkem 48 100,00%
Graf 1 – Věk respondentů
6,25%
33,33%
39,58%
14,58%
6,25%
<29 30-39 40-49 50-59 60>
34
Na otázku: Uveďte prosím svůj věk, byly 3 respondenti (6,25%) mladší 29 let, 16 respondentů (33,33%) bylo ve věku mezi 30 – 39 let, 19 respondentů (39,58%) ve věku
40 – 49 let, 7 respondentů (14,58%) ve věku 50 – 59 let a 3 respondenti (6,25%) ve věku
60 let a více.
3.3.1.2 Analýza dotazníkové položky č. 2: Pohlaví Tabulka 2 - Pohlaví
Otázka č.2 Absolutní četnost Relativní četnost
Žena 30 62,50%
Muž 18 37,50%
Celkem 48 100,00%
Graf 2 - Pohlaví
Na otázku: Uveďte prosím Vaše pohlaví uvedlo 30 respondentů (62,50%) žena a 18 respondentů (37,50%) muž.
62,50%
37,50%
Žena Muž
35
3.3.1.3 Analýza dotazníkové položky č. 3: Četnost onemocnění Tabulka 3 - Četnost onemocnění
Otázka č. 3
Absolutní četnost
Relativní četnost
1 24 50,00%
2 18 37,50%
3 a více 6 12,50%
Celkem 48 100,00%
Graf 3 - Četnost onemocnění
Na otázku Kolikrát jste již prodělal (a) hlubokou žilní trombózu uvedlo 24 respondentů (50%) jedenkrát, 18 respondentů (37,50%) dvakrát a 6 respondentů (12,50%) 3 a více hlubokých žilních trombóz.
50,00%
37,50%
12,50%
1 2 3 a více
36
3.3.1.4 Analýza dotazníkové položky č. 4: Poučení o onemocnění Tabulka 4 - Poučení o onemocnění
Otázka č. 4
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano, zdravotní sestrou 32 55,17%
Ano, lékařem 26 44,83%
Ano, nikým z výše uvedeným 0 0,00%
Ne, nebyl(a) 0 0,00%
Celkem 48 100,00%
Graf 4 – Poučení o onemocnění
37
Na otázku: Byl(a) jste poučen(a) o svém současném onemocnění, uvedlo 32 respondentů (50,79%) ano zdravotní sestrou, 26 respondentů (41,27%) ano lékařem Nikdo z respondentů neuvedl, že ano nikým z výše uvedeného.
3.3.1.5 Analýza dotazníkové položky č. 5: Preventivní opatření Tabulka 5 - Preventivní opatření
Otázka č. 5
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 35 72,92%
Ne 0 0,00%
Nevím, nepamatuji se 13 27,08%
Celkem 48 100,00%
38 Graf 5 – Preventivní opatření
Na otázku: Byl(a) jste současně poučen(a) o preventivních opatřeních hluboké žilní trombózy, uvedlo 35 respondentů (72,92%) ano, 13 respondentů (27, 08%) nevím, nepamatuji se.
3.3.1.6 Analýza dotazníkové položky č. 6: Hodnocení poskytnuté edukace Tabulka 6 - Hodnocení poskytnuté edukace
Otázka č. 6 Absolutní četnost Relativní četnost
Dostačující 35 72,92%
Nedostačující 6 12,50%
Nevím 7 14,58%
Celkem 48 100,00%
39 Graf 6 – Hodnocení poskytnuté edukace
Na otázku: Považujete informace, které Vám byly poskytnuty v průběhu onemocnění
a před propuštěním do domácího léčení za, uvedlo 35 respondentů (72,92%) jako dostačující, 7 respondentů (14,58 %) nevím a 6 respondentů (12,50%) jako nedostačující.
72,92%
12,50% 14,58%
Dostačující Nedostačující Nevím
40
3.3.1.7Analýza dotazníkové položky č. 7: Příčiny vzniku HŽT Tabulka 7 - Příčiny vzniku HŽT
Otázka č. 7
Absolutní četnost
Relativní četnost Traumata (popáleniny, rány, poranění páteře a míchy) 23 29,49%
Slepota, hluchota 5 6,41%
Zácpa, průjem 1 1,28%
Trombofilní onemocnění 36 46,15%
Nefrotický syndrom 13 16,67%
Celkem 78 100,00%
Graf 7 – Hodnocení vzniku HŽT
Na otázku: Označte 3 příčiny vzniku hluboké žilní trombózy, uvedlo 36 respondentů (46,15%) trombofilní onemocnění, 23 respondentů (29,49%) traumata (popáleniny,
29,49%
6,41%
1,28%
46,15%
16,67%
Traumata (popáleniny, rány, poranění páteře a
míchy)
Slepota, hluchota Zácpa, průjem Trombofilní onemocnění
Nefrotický syndrom
41
rány, poranění páteře a míchy), 13 respondentů (16,60%) nefrotický syndrom, 5 respondentů (6,41%) slepota a hluchota a 1 respondent (1,28%) zácpa, průjem. Tato otázka má několik správných odpovědí. Všechny správné odpovědi označilo 5 respondentů (10, 42%) ze všech dotázaných.
3.3.1.8 Analýza dotazníkové položky č. 8: Souvislost mezi operačními výkony a HŽT
Tabulka 8 - Souvislost mezi operačními výkony a HŽT
Otázka č. 8
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 30 62,50%
Ne 18 37,50%
Celkem 48 100,00%
Graf 8 - Souvislost mezi operačními výkony a HŽT
Na otázku: Domníváte se, že mezi příčiny hluboké žilní trombózy patří prodělané operační výkony, uvedlo 30 respondentů (62,50%) ano a 18 respondentů (37,50%) ne.
62,50%
37,50%
Ano Ne
42
3.3.1.9 Analýza dotazníkové položky č. 9: Eliminace rizikových faktorů Tabulka 9 - Eliminace rizikových faktorů
Otázka č. 9
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 44 91,67%
Ne 4 8,33%
Celkem 48 100,00%
Graf 9 - Eliminace rizikových faktorů
Na otázku: Můžete svým postojem ke svému zdraví snížit rizikové faktory hluboké žilní trombózy, uvedlo 44 respondentů (91,67%) ano a 4 respondenti (8,33%) ne.
91,67%
8,33%
Ano Ne
43
3.3.1.10 Analýza dotazníkové položky č. 10: Rizikové faktory Tabulka 10 - Rizikové faktory
Otázka č. 10
Absolutní četnost
Relativní četnost
Kouření, obezita, vyšší věk 28 19,72%
Sádrová fixace 35 24,65%
Výška pacienta 0 0,00%
Vzdělání 0 0,00%
Užívání antikoncepce 35 24,65%
Dlouhé sezení 21 14,79%
Dlouhé procházky 2 1,41%
Dehydratace 21 14,79%
142 100,00%
44 Graf 10 - Rizikové faktory
Na otázku: Označte z následující nabídky všechny rizikové faktory vzniku hluboké žilní trombózy. Na tuto otázku bylo možné označit více odpovědí Nejvíce uvedených odpovědí bylo 35 (24,65%) – sádrová fixace a užívání antikoncepce. Dále respondenti 28x (19,72%) uvedli jako rizikový faktor kouření, obezita, vyšší věk, 21x respondenti (17,79%) uvedli dlouhé sezení a dehydratace a 2x respondenti (1,41%) uvedli dlouhé procházky. Výšku pacienta ani vzdělání nikdo neuvedl. Všechny správné odpovědi označilo 18 respondentů (37,5%) ze všech dotázaných.
3.3.1.11 Analýza dotazníkové položky č. 11: Dlouhodobá imobilizace Tabulka 11 - Dlouhodobá imobilizace
Otázka č. 11
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 47 97,92%
Ne 1 2,08%
Celkem 48 100,00%
19,72%
24,65%
0,00% 0,00%
24,65%
14,79%
1,41%
14,79%
Kouření, obezita, vyšší
věk
Sádrová fixace Výška pacienta
Vzdělání Užívání antikoncepce
Dlouhé sezení Dlouhé procházky
Dehydratace
45 Graf 11 - Dlouhodobá imobilizace
Na otázku: Může mít dlouhodobá imobilita (neschopnost volného pohybu, nepohyblivost) vliv na vznik hluboké žilní trombózy, uvedlo celkem 47 respondentů (97,92%) ano a 1 respondent (2,08%) ne.
3.3.1.12 Analýza dotazníkové položky č. 12: Prevence Tabulka 12 - Prevence
Otázka č. 12
Absolutní četnost
Relativní četnost
Dostatek tekutin 43 36,44%
Bandáže dolních končetin 39 33,05%
Dlouhé sezení 6 5,08%
Kouření 7 5,93%
Cvičení lýtkových svalů 23 19,49%
Celkem 118 100,00%
97,92%
2,08%
Ano Ne
46 Graf 12 - Prevence
Na otázku: Označte preventivní opatření zabraňující vzniku hluboké žilní trombózy. Vyberte z následující nabídky možnost(i) o kterých se domníváte, že patří do preventivního opatření vzniku hluboké žilní trombózy. Na tuto otázku bylo možné více odpovědí. Celkem respondenti odpověděli 43x (36,44%) dostatek tekutin, 39x (33,05%) odpověděli bandáže dolních končetin, dále 23x (19,49%) cvičení lýtkových svalů, 7x (5,93%) odpověděli kouření a 6x (5,08%) odpověděli dlouhé sezení. Správně odpovědělo 22 respondentů (45,83%) ze všech dotázaných.
36,44%
33,05%
5,08% 5,93%
19,49%
Dostatek tekutin Bandáže dolních končetin
Dlouhé sezení Kouření, obezita, vyšší věk
Cvičení lýtkových svalů
47
3.3.1.13 Analýza dotazníkové položky č. 13: Neovlivňující faktory Tabulka 13 - Neovlivňující faktory
Otázka č. 13
Absolutní četnost
Relativní četnost
Pohlaví 35 63,64%
Sádrová fixace 16 29,09%
Užívání vitamínu K 4 7,27%
Aplikace nízkomolekulárního heparinu 0 0,00%
Celkem 55 100,00%
Graf 13 - Neovlivňující faktory
63,64%
29,09%
7,27%
0,00%
Pohlaví Sádrová fixace Užívání vitamínu K Aplikace
nízkomolekulárního heparinu
48
Na otázku: Vyberte z následující nabídky možnost(i), o kterých se domníváte, že nepatří do preventivního opatření vzniku hluboké žilní trombózy, bylo možné označit více odpovědí. Celkem 35x (63,64%) bylo odpovězeno pohlaví, 16x (29,09%) odpověděli sádrová fixace a 4x (7,27%) bylo označeno užívání vitamínu K. Aplikaci nízkomolekulárního heparinu neoznačil žádný z respondentů. Správně odpovědělo 16 respondentů (33,3%) ze všech dotázaných.
3.3.1.14 Analýza dotazníkové položky č. 14: Trombóza spojená s cestováním Tabulka 14 - Trombóza spojená s cestováním
Otázka č. 14 Absolutní četnost Relativní četnost
Používání kompresivních
punčoch nebo bandáží 42 60,87%
Snížení příjmu tekutin 0 0,00%
Pravidelné zastávky s krátkou
procházkou 26 37,68%
Dlouhé sezení 1 1,45%
Celkem 69 100,00%
49 Graf 14 – Trombóza spojená s cestováním
Na otázku: K prevenci trombózy spojené s cestováním přispívá, bylo možné označit více odpovědí. Celkem 42x (60,87%) bylo označeno používání kompresivních punčoch, nebo bandáží, dále 26x (37,68%) bylo označeno pravidelné zastávky s krátkou procházkou a 1x (1,45%) dlouhé sezení. Nikdo z respondentů neoznačil snížení příjmu tekutin. Správně odpovědělo 26 respondentů (54,17%) ze všech dotázaných.
3.3.1.15 Analýza dotazníkové položky č. 15: Warfarin Tabulka 15 - Warfarin
Otázka č. 15
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 37 77,08%
Ne 11 22,92%
Celkem 48 100,00%
60,87%
0,00%
37,68%
1,45%
Používání kompresivních punčoch nebo bandáží
Snížení příjmu tekutin Pravidelné zastávky s krátkou procházkou
Dlouhé sezení
50 Graf 15 - Warfarin
Na otázku: Domníváte se, že při užívání léku Warfarin je nutné vynechat, nebo snížit příjem některých tekutin, uvedlo 37 respondentů (77,08%) ano, 11 respondentů (22,92%) ne.
3.3.1.16 Analýza dotazníkové položky č. 16: Listová zelenina a Warfarin
Tabulka č.16 - Listová zelenina a Warfarin
Otázka č. 16
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 12 25,00%
Ne 34 70,83%
Nevím 2 4,17%
Celkem 48 100,00%
77,08%
22,92%
Ano Ne
51 Graf 16 - Listová zelenina a Warfarin
Na otázku: Domníváte se, že při užívání léku Warfarin můžete konzumovat bez omezení listovou zeleninu (špenát, brokolice, zelí, kapusta), odpovědělo 34 respondentů (70,83%) ne, 12 respondentů (25,00%) ano a 2 respondenti (4,17%) nevím.
3.3.1.17 Analáza dotazníkové položky č. 17: Technika bandážování Tabulka 17 - Technika bandážování
Otázka č. 17
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 33 68,75%
Ne 12 25,00%
Nevím, nepamatuji se 3 6,25%
Celkem 48 100,00%
25,00%
70,83%
4,17%
Ano Ne Nevím
52 Graf 17 - Technika bandážování
Na otázku: Byl(a) jste poučen(a) o technice bandážování dolních končetin pomocí elastických obinadel, odpovědělo 33 respondentů (68,75%) ano, 12 respondentů (25,00%) ne a respondenti (6,25%) označilo odpověď nevím, nepamatuji se.
3.3.1.18 Analýza dotazníkové položky č. 18: Bandážování elastickým obinadlem
Tabulka 18 - Bandážování elastickým obinadlem
Otázka č 18
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano 36 75,00%
Ne 12 25,00%
Celkem 48 100,00%
68,75%
25,00%
6,25%
Ano Ne Nevím, nepamatuji se
53 Graf 18 - Bandážování elastickým obinadlem
Na otázku: Domníváte se, že je nezbytné při přiložení bandáže pomocí elastického obinadla zabandážovat i patu, uvedlo 36 respondentů (75,00%) ano a 12 respondentů (25,00%) uvedlo ne.
75,00%
25,00%
Ano Ne
