David Kejklíček, Design prostředí Čas
Bakalářská práce
Poměrně jednoduchá definice času je obsažená ve fyzice, v mysli dětí a tím to asi končí. Všechno ostatní je subjektivní, psychologické, filosofické, literární a více či méně srozumitelné těm, kdo nemají chuť se vtáhnout do marného boje. David Kejklíček se ve své bakalářské práci pokusil zkoumat čas a jeho hodnotu z pozice osobního prožitku, z hlediska plynutí, které je nevratné a které je limitující tomu, co se limitovat dá… V práci je řada osobních pocitů, které zaznamenávány v prostředí
rodinného domu se samy o sobě definují jako faktor plynutí vymezeného úseku časové osy Davidova života. Poznámky, zaznamenané na archaickém psacím stroji, jako by mimo čas iniciovaly
automaticky vynořující se vzpomínky náhodných reflexí Davidovy mysli. Průběžným shromažďováním odkazů literatury i jednotlivých citací klasiků se David dobírá toho, jak je nesnadné čas uchopit a uvědomit si jeho hodnotu. V textu se objevuje ale také řada nepřesností /obrázky za vteřinu promítané projektorem filmového pásu – expozice nikoliv 1/24 sec, ale 1/50/ a jiné drobné subjektivní domněnky, které však pramení z touhy se fenoménu času zmocnit nějak…autorsky.
Zajímavou částí práce je sestavení střihového bloku, který demonstrativně prezentuje náš stav,kdy se bez většího zájmu necháme vláčet beze smyslu „průjmem“ přepínání televizních kanálů, aniž
vnímáme jejich obsah nebo smysl vizuální intervence do našeho časového kontinua. V tomto smyslu je koncipována i konfrontace dokumentárního záznamu kambodžského dělníka, který v jakési stereotypní činnosti vytváří pocit aktivity, aniž si směl uvědomovat právě onen zásadní vliv časového vymezení svého úsilí.
David Kejklíček se pustil do nesnadného úkolu a jeho upřímné úsilí se nepregnantněji projevilo v autentických záznamech psaného a v práci faximilovaného textu. Neusměrňovaný tok slov i myšlenek v bezvědomí vnějšímu světu uzavřenému prostoru je patrně přesnou studií, která vytváří jasný vztah k časovému neomezení k vyjádření fragmentu Davidova časového pásma, který strávil psaním textu, aniž znal dobu, kterou takové činnosti věnoval.
Po celou dobu studia Designu prostředí se David Kejklíček věnoval tématům, jejichž uchopení nebylo jednoznačné a zkoumání teritoria „Hic Sunt Leones“ posilovalo Davidovu objevitelskou mánii v cestě vpřed.
Práci Davida Krejklíčka oceňuji jako odvážný krok k prožitku, jehož smysl je pouze osobní a jehož význam je nesmírně křehkou a intimní zpovědí, nicméně cestu na začátku, poznamenanou hledáním a ujasňováním vytyčovaných hranic stěží postižitelného toho, čemu se říká – čas.
Práci Davida Kejklíčka doporučuji k přijetí a navrhuji hodnotit: velmi dobře
prof. Mgr. Jaroslav Brabec
