Dějiny měst na Českolipsku ve světle středověkých privilegiíHistory of the cities in the district of Česká Lípa in the light of medieval privileges

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Historie

Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Humanitní studia a historie

Dějiny měst na Českolipsku ve světle středověkých privilegií

History of the cities in the district of

Česká Lípa in the light of medieval privileges

Bakalářská práce: 13–FP–KHI– 99

Autor: Podpis:

Veronika Bitalová _________________________

Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Zelenka Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

56 0 11 2 7 13

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Dějiny měst na Českolipsku ve světle středověkých privilegií

Jméno a příjmení autora: Veronika Bitalová

Osobní číslo: P09000481

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména

§ 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 22. července 2013

Veronika Bitalová

(5)

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala mým rodičům za pomoc a morální podporu při tvoření této práce. Další dík patří panu Mgr. Jaroslavu Zelenkovi za jeho ochotu, čas a vedení mé bakalářské práce.

(6)

Anotace

Bakalářská práce se zaměřuje na dějiny měst českolipského regionu ve vymezené periodě v kontextu obecných dějinných událostí. Zabývá se vztahem vrchnosti a města. Stěžejní část práce analyzuje vliv městských privilegií na jeho rozvoj.

Klíčová slova

Českolipsko, středověk, privilegia, město Anotation

Bachelor thesis is focused on history of Ceska Lipa region in the defined period in context of general historic events. It is dedicated to a relationship of the nobility with the town. The key part analyzes the influence of urban privileges on its development.

Key words

Ceskolipsko, medieval period, urban privileges, city

(7)

Obsah

Obsah...7

1 Úvod...9

2 Prameny...10

3 Literatura...11

4 Vymezení a charakteristika regionu Českolipska...14

5 Osídlení oblasti...14

5.1 Církevní majetek...16

5.2 Královský majetek...16

5.3 Majetek šlechty...17

5.3.1 Ronovci a jejich role při osidlování Českolipska...18

5.3.2 Markvartici a jejich role při osidlování Českolipska...19

6 Středověké město...20

6.1 Poddanská města a jejich specifika...21

7 Městské právo...22

7.1 Magdeburské právo...23

8 Městská privilegia...24

8.1 Správní privilegia...24

8.1.1 Správní orgány...24

8.1.2 Právo městského znaku...27

8.1.3 Právo městské pečeti...27

8.1.4 Soukromoprávní privilegia – právo volného odkazu...29

9 Hospodářská privilegia...30

9.1.1 Clo...30

9.1.2 Právo trhové...31

9.1.3 Právo várečné...33

9.1.4 Privilegia spojená se solí...36

9.1.5 Právo nuceného skladu...38

9.1.6 Řemesla a privilegia s nimi spojená...39

10 Závěr...43

11 Literatura...47

11.1 Nevydané ...47

11.2 Vydané...47

(8)

11.3 Použitá literatura...47

12 Seznam obrazových příloh...51

13 Tabulka č. 1...58

14 Tabulka č. 2...59

(9)

1 Úvod

Českolipsko je region rozkládající se v severní části České Republiky.

Oblast je ohraničena Ještědským hřebenem na východě a Českým středohořím na západě. Severní hranici regionu tvoří Lužické hory, jižní pak zalesněná Kokořínská pahorkatina. Historie českolipských měst je starší více než stovky let.

Zdejší krajinou již v 10. století procházely zemské stezky, avšak oproti jiným částem země bylo samotné osidlování Českolipska velice pomalé. Na přelomu 11. a 12. století lze doložit sídelní ostrůvky z oblasti Dubé. Mezi nejstarší obydlené lokality na Českolipsku patří Stranné, Stvolínky, Jezvé a Kravaře.

Samotná, více než sedm set let dlouhá, historie českolipských měst je spojena především se šlechtickými rody Markvarticů a Ronovců.

Tato práce je zaměřena na vznik a vývoj českolipských měst od jejich počátků do roku 1526. První část se pokouší charakterizovat specifické podmínky regionu Českolipska ve středověku, které měly významný vliv na vznik městského řízení v této oblasti. Je nastíněn postup osidlování zdejší krajiny a vliv, který měl na tento proces panovník, šlechta a církevní instituce. Následující oddíl práce obecně popisuje vznik středověkých měst a pozorněji se věnuje městům poddanským a městskému právu.

Stěžejní část práce analyzuje vývoj a vliv konkretních městských privilegií na danou oblast. Ta jsou rozdělena do dvou základních skupin. První z nich tvoří správní privilegia. Do této kategorie patří výsady, jež se týkají správních orgánů města, práv městského znaku a pečeti. Druhou skupinu představují privilegia hospodářská – právo trhové, právo na výrobu piva, práva spojená se solí, právo nuceného skladu a právo spojené s řemesly.

(10)

2 Prameny

Písemné prameny, které zachovávají obsah městských privilegií, lze rozdělit na vydané a nevydané. Pramenná základna ke zkoumání vytyčené problematiky není nikterak rozsáhlá. Do dnešních dní se dochovalo pouze několik desítek privilegií, z nichž většina se dochovala pouze v opisech z pozdější doby.

Dochované originální listiny jsou uloženy ve Státním okresním archivu v České Lípě.¹ V tamních fondech se nachází listinný materiál z období před rokem 1526 vztahující se k městům Česká Lípa, Jablonné v Podještědí a Doksy.²

Mezi nevydané prameny patří opisy listin. Mezi ty nejdůležitější, které se váží k Českolipsku, patří opisy privilegií Jablonného v Podještědí. Pamětní kniha (kopiář) města Jablonného v Podještědí je psána latinsky i německy a pochází z 16. století. Tento rukopis nalezneme v Národní knihovně České republiky.³

Zmíněné dobové materiály jsou doplněny o listiny, které jsou zpřístupněny v edici Codex Iuris Municipalis.⁴ Tento dokument jsem užívala především k ověření datace jednotlivých listin a umožnilo mi to také rozšířit pramennou základnu o pramenný materiál, jenž se nedochoval, nebo který by byl pro zpracování práce jiným způsobem nedostupný. Další edicí, využívanou ke zpracování tématu, je Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae.⁵ Z narativních pramenů poskytla cenné informace, týkající se privilegií měst českolipského regionu, Kronika Beneše z Weitmile.⁶

1 SOkA Česká Lípa, fond č. 14 AM Česká Lípa, SOkA Česká Lípa, fond č. 18 AM Doksy, SOkA Česká Lípa, fond č. 27 AM Dubá, SOkA Česká Lípa, fond č. 45 AM Jablonné v Podještědí, SOkA Česká Lípa, fond č. 133 AM Zákupy.

2 SOkA Česká Lípa, fond č. 14 AM Česká Lípa inv. č. 1 – 14., SOkA Česká Lípa, fond č. 45 AM Jablonné v Podještědí, inv. č. 1 – 4., SOkA Česká Lípa, fond č. 18 AM Doksy, inv. č. 1.

3 Národní knihovna České republiky, XXIV.C.41, Pamětní kniha (kopiář) města Jablonného v Podještědí (Gabel).

4 Codex iuris municipalis regni bohemiae IV – 1: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed.

HAAS, Antonín. Praha: Československá akademie věd, 1954., Codex iuris municipalis regni bohemiae IV – 2: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed. HAAS, Antonín. Praha:

Československá akademie věd, 1960., Codex iuris municipalis regni bohemiae IV – 3:

Privilegia nekrálovských měst českých. Ed. HAAS, Antonín. Praha: Československá akademie věd, 1961.

5 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II. Ed. J. EMLER. Pragea 1882.

6 Fontes rerum Bohemicarum. Fontes rerum Bohemicarum IV. : Prameny dějin českých. Ed.

EMLER, Josef. Praha: Nákladem nadání Františka Palackého, 1884. s. 534.

(11)

Mezi další edičně vydané prameny vážící se k Českolipsku patří Pamětní kniha města Česká Lípa.⁷ Edice přináší cenné podklady k dějinám, zejména k poznání struktury městské samosprávy a vývoji městské kanceláře, popis rukopisu, určování písařských rukou a také jazykový rozbor.

Důležitým zdrojem informací je rovněž regestářová sbírka Regesta Lippensia, která poskytuje celou řadu důležitých informací k dějinám města České Lípy do roku 1437. Později k této edici vyšly dodatky pod názvem Regesta Lippensia addenda v regionálním sborníku Bezděz.⁸

3 Literatura

Problematikou středověkých měst na Českolipsku se zabývá relativně četná historická literatura, která je psaná převážně populárně naučnou formou. Jejími autory jsou převážně regionální historikové a archiváři.

K nástinu obecného vývoje městského zřízení a městských privilegií jsem využila práci Františka Hoffmanna⁹ a dále také práci Jiřího Kejře.¹⁰ O obecných proměnách státu a společnosti v královských Čechách v letech 1198 – 1253 jsem čerpala z díla Josefa Žemličky.¹¹ Další roky vývoje státu pokrývají dějiny zaznamenané v literatuře od Petra Čorneje¹² a Josefa Macka.¹³ Při teoretickém poznávání městských práv mi byly velice užitečné studie od Zikmunda Wintera.¹⁴

7 EBELOVÁ a kol. Libri Civitatis I. - Pamětní kniha města České Lípy 1461 – 1722. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2005. ISBN 80 7044 620-X.

8 PANÁČEK, Jaroslav. Regesta Lippensia addenda. In Bezděz. Česká Lípa: roč. 2011, č. 20, s. 398 – 394.

9 HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-543-2.

10 KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v Českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80- 7184-515-9.

11 ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198 – 1253 : proměna státu a společnosti.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-140-9, s. 276.

12 ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české. V. díl. Praha – Litomyšl: Paseka 2000. ISBN 80-7185-296-1.

13 MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 3. Města. Díl 4.

Venkovský lid. Národnostní otázka. Praha: Academia 1998-1999, ISBN 80-200-0629-X, 80- 200-0699-0.

14 WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst: Život veřejný v XV. a XVI. věku I. Praha:

Matice česká, 1890., WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst: Život veřejný v XV. a XVI. věku II. Praha: Matice česká, 1892.

(12)

V neposlední řadě bych ráda uvedla dílo Středověká kolonizace v českých zemích - práce se zabývá kolonizací jednotlivých území České republiky.¹⁵

K českolipskému regionu vyšlo mnoho sekundární literatury již v době předválečné. Tato literatura byla psána německým jazykem. Příkladem takového díla je Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen, mit vier Illustrationen und zwei Stammtafeln.¹⁶ Kniha se věnuje dějinám Jablonného v Podještědí a zámku Lemberk, který se v tomto městě nachází. Další německy psanou publikací je kniha Geschichte der Stadt Niemes und ihrer nächsten Umgebung.¹⁷ Toto dílo, vydané již v roce 1905, je dodnes nepřekonaným zdrojem informací k dějinám města Mimoně, a to i přes řadu nedostatků a omylů. Dílo zahrnuje vznik a vývoj města a velice podrobně se věnuje řemeslům v této oblasti Českolipska. Další německý titul Böhmisch Leipa 1337-1937¹⁸ vyšel k šestistému výročí od první zmínky o České Lípě. Tato kniha je sice velice útlá, avšak obsahuje mnoho faktografických informací a to s ohledem nejen na obecnou historii, ale i na hospodářskou a kulturní minulost města.

Podrobně jsou zpracovány dějiny města Bělé pod Bezdězem. Autorem tohoto díla je Ferdinand Šimáček, který zde líčí nejen vznik města a vrchnost působící v Bělé pod Bezdězem, ale i městská privilegia, jež město ve středověku získalo. Kniha je obohacena o pověsti z této oblasti a dokonce o přepisy památných listin městského archivu.¹⁹

Kniha Z dějin České Lípy, kterou napsala Marie Vojtíšková společně s Jaroslavem Panáčkem a Ladislavem Smejkalem, je důležitým zdrojem informací pro tuto práci. Dílo se věnuje městu Česká Lípa od jeho osídlení, dále se zaměřuje na jeho vznik a vývoj.²⁰

15 ŠIMÁK, Josef V. České dějiny. Díl 1, část 5, Středověká kolonisace v zemích Českých. Praze:

Jan Laichter, 1938.

16 PINKAVA, Victor. Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen, mit vier Illustrationen und zwei Stammtafeln. Gabel: 1897.

17 TILLE, Josef. Geschichte der Stadt Niemes und ihrer nächsten Umgebung. Niemes: 1905.

18 BIENERT, Karl J. Böhmisch Leipa 1337-1937. B. Leipa: 1937.

19 ŠIMÁČEK, Ferdinand. Paměti města Bělé pod Bezdězem. Bělá pod Bezdězem: Tiskárny Čistá, 2000.

20 PANÁČEK, Jaroslav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie; SMEJKAL, Ladislav. Z dějin České Lípy. Česká Lípa: Magdalena Sobotková, 1999. ISBN 80-238-4113-0.

(13)

Manželé Vojtíškovi²¹ zpracovali obrazy z dějin města ze Stráže pod Ralskem.²² Toto dílo zahrnuje osídlení krajiny a vznik tohoto města. Několik kapitol se věnuje šlechtickým rodům, které měly významný vliv na tuto oblast.

Důležitým zdrojem informací mi byla studie o várečném právu od Jaroslava Panáčka²³, která vyšla ve sborníku Bezděz v roce 2006 pod názvem Pivovary a várečné právo v České Lípě. Práce je zaměřena na vývoj pivovarnictví na Českolipsku a zároveň zpracovává listiny, jež se k právu vaření piva vztahují.²⁴

Zcela novou publikací je Mimoň v zrcadle staletí.²⁵ Tuto knihu zpracovali pracovníci Vlastivědného muzea v České Lípě. Tato kniha se zabývá dějinami Mimoně od osídlení oblasti až po vznik a vývoj města. Středověká část zpracovává veškeré historické prameny a upřesňuje některé informace z výše zmíněné práce od Josefa Tilleho.

Regionální sborník Bezděz je důležitým zdrojem informací nejen v oblasti historie, ale i například geografie.²⁶ Důležitá jsou i německá regionální periodika Jeschken-Iserland, Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken und Isergebirge, Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege a vlastivědný čtvrtletník Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.²⁷

21 Marie Vojtíšková byla první ředitelkou okresního archívu v České Lípě a její manžel Břetislav Vojtíšek stál v čele zdejšího Vlastivědného muzea. Manželé po celý svůj život pravidelně přispívali svými studiemi do regionálního časopisu Bezděz.

22 VOJTÍŠKOVÁ, Marie; VOJTÍŠEK, Břetislav. Stráž pod Ralskem – Obrazy z dějin města.

Česká Lípa: -END-, 2002. ISNB 80-901955-7-1.

23 Jaroslav Panáček působil v České Lípě jako archivář a významný historik, který zpracoval edici pramenů města Česká Lípa - PANÁČEK, Jaroslav. Regesta Lippensia. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 2000. ISNB 238-5170-5. Také působil jako člen redakční rady vlastivědného sborníku Bezděz, do něhož sám pravidelně přispíval.

24 PANÁČEK, Jaroslav. Pivovary a várečné právo v České Lípě. In Bezděz. Česká Lípa: roč.

2006, č. 15, s. 25 – 44.

25 HONCŮ, Miroslav. Mimoň v zrcadle staletí. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-254- 8365-7.

26 Tento sborník vychází jednou ročně a jeho vydavatelem je Vlastivědný spolek Českolipska, Státní okresní archiv Česká Lípa, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě.

27 Jeschken-Iserland: Beiträge zur Heimatkunde Hrsg. Franz Runge – 1939-1943., Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken und Isergebirge 1923 – 1941., Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1915-1938., Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 1878 – 1914., Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 1915- 1938.

(14)

4 Vymezení a charakteristika regionu Českolipska

Českolipsko je regionem v severní části České Republiky. Do této oblasti spadají města: Bělá pod Bezdězem, Česká Lípa, Doksy, Dubá, Jablonné v Podještědí, Jestřebí, Jezvé, Kamenický Šenov, Kravaře, Kuřivody, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Stvolínky a Zákupy. Severní Čechy ovlivňovaly i okolní oblasti, jako například Horní Lužici.

Tu získal v roce 1075 Vratislav a došlo tak ke zvětšení území na severu země. Tato oblast měla vliv na dění v severních Čechách, ale i mimo ně. Poté byla na čas oddělena, ale opět se v roce 1158 stala součástí českého státu. Horní Lužice tvořila zvláštní zemi, která při svém připojení k českému státu dostala zaručeno další neoddělování a trvalý svazek s českým státem.²⁸ Novým prvkem ve správě Lužice byl spolek pěti lužických měst a české Žitavy z roku 1346 – tzv. Šestiměstí.²⁹ Avšak ještě v polovině 15. století došlo k určitým vnitřním státoprávním úpravám. Součástí těchto změn bylo oddělení Žitavska.

To se v roce 1424 trvale připojilo k Horní Lužici.³⁰

Oblast Horní Lužice je v této práci uvedena z důvodu jejího vlivu na Severní Čechy. Tato severní část Zemí Koruny české sice spadala z církevního hlediska pod město Litoměřice³¹, avšak co se týče městského práva ovlivňovala tuto oblast výše zmíněná Žitava a tedy i žitavské právo, které bylo České Lípě uděleno roku 1381 Hynkem Berkou z Dubé.³²

5 Osídlení oblasti

V raném středověku pokrýval Českolipsko rozlehlý prales a krajinou prostupovala bažinatá půda. Z tohoto důvodu jsou doklady pravěkého a středověkého osídlení jen velmi sporadické. Až v době pozdněhradištní lze doložit sídelní ostrůvky na jižním, západním a jihovýchodním okraji území, stejně

28 HLEDÍKOVÁ, Zdena, JANÁK, Jan, DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106- 906-5, s.19.

29 Šestiměstí byl spolek uzavřený proti loupeživým rytířům a stal se ochráncem zemského míru a byl také důležitým rozhodujícím činitelem lužické politiky. HLEDÍKOVÁ, Zdena, JANÁK, Jan, DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha:

Nakladatelství Lidové noviny, 2007, ISBN 978-80-7106-906-5. s.20.

30 Tamtéž, s. 22.

31 Českolipský region byl řízen Litoměřickou kapitulou, jež vznikla roku 1057.

32 SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č. 1.

(15)

jako v jeho centru. Jeden z nich se na přelomu 11. a 12. století vytvořil v okolí Dubé, dále kolem 12. století na Kravařsku, kde rozsáhlá území získal v letech 1175 – 1178 doksanský klášter. Mezi nejstarší sídelní lokality na Českolipsku řadíme Stranné, Stvolínky, Jezvé a Kravaře. K osidlování Českolipska došlo ve srovnání s ostatními částmi Čech relativně velmi pozdě.³³

Rozložení osídlení na konci raného středověku v této oblasti vycházelo ze starých sídelních území na Litoměřicku, Mělnicku a v Pojizeří. Ostatní části Českolipska zůstávaly dlouho neobydlené, nikoliv neprostupné. Již v raném středověku regionem procházely významné obchodní stezky. Střed Čech s Lužicí spojovaly dvě staré dálkové cesty. Na západ od České Lípy vedla cesta od Litoměřic ve směru přes Stvolínky a Stružnici na sever k Sebnitz.³⁴ Směrem na východ byla cesta žitavská, která navazovala na evropskou spojnici mezi východem a západem. Vycházela ze Žitavska na Jablonné v Podještědí a odtud dvěma větvemi. Patrně starší větev vedla přes Mimoň a Kuřívody trasou přes Stráž a Svébořice na Hradiště a dále na Mladou Boleslav a Prahu, od Boleslavi odbočkou na Nymburk a Jihlavu. Pravděpodobně mladší cesta vedla z Mimoňska přes úpatí Bezdězu na Mělník a Prahu. Tato cesta byla též zvaná záhvozdská nebo milčanská.³⁵ Osídlování regionu, které zpočátku iniciovaly zejména církevní instituce, se šířilo hlavně z jihozápadu – Stranné, Kravaře, Stvolínky, Jezvé. Z jihu pak směřovalo přes Bezděz, Dubou a další osady v okolí.

Z části docházelo i ke kolonizaci ze severovýchodu - Jablonné v Podještědí, Lemberk. Okolí budoucí České Lípy na spojnici mezi oběma dálkovými cestami

33 BIENERT, Karl J. Böhmisch Leipa 1337-1937. B. Leipa: 1937., TILLE, Josef. Geschichte der Stadt Niemes und ihrer nächsten Umgebung. Niemes: 1905., PANÁČEK,Jaroslav;

VOJTÍŠKOVÁ, Marie; SMEJKAL, Ladislav. Z dějin České Lípy. Česká Lípa: Magdalena Sobotková, 1999. ISBN 80-238-4113-0., VOJTÍŠKOVÁ, Marie; VOJTÍŠEK, Břetislav. Stráž pod Ralskem – Obrazy z dějin města. Česká Lípa: -END-, 2002. ISNB 80-901955-7-1., ŠIMÁČEK, Ferdinand. Paměti města Bělé pod Bezdězem. Bělá pod Bezdězem: Tiskárny Čistá, 2000.

34 PANÁČEK,Jaroslav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie; SMEJKAL, Ladislav. Z dějin České Lípy. Česká Lípa: Magdalena Sobotková, 1999. ISBN 80-238-4113-0, s 11.

Česká Lípa: -END-, 2002. ISNB 80-901955-7-1, s. 14. KRACÍKOVÁ, Lucie; SMETANA, Jan. Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa. Praha: Unicornis, 2000.

ISBN 80-86204-04-9., PANÁČEK,Jaroslav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie; SMEJKAL, Ladislav.

Z dějin České Lípy. Česká Lípa: Magdalena Sobotková, 1999. ISBN 80-238-4113-0, s 11.

ŠIMÁK, Josef V. České dějiny. Díl 1, část 5, Středověká kolonisace v zemích Českých. Praze : Jan Laichter, 1938, s. 748 - 782.

(16)

bylo až do poloviny 13. století zřejmě zcela neosídleno.³⁶ Velice pozvolnou koncentraci osídlení zde můžeme sledovat od jeho druhé poloviny.

5.1 Církevní majetek

Další osidlovací proces vycházel ze starších center související především s již zmíněným klášterem v Doksanech. Odtud ho zahájili proboštové kláštera ženské větve premonstrátského řádu.

Kravaře jsou jedinou obcí Českolipska, která má o své existencí přímé písemné doklady již z 12. století.³⁷ Z nejstaršího známého zápisu o Kravařích se dovídáme, že v letech 1175 až 1178 došlo ke směně³⁸, kdy se Kravaře dostaly do majetku premonstrátského řádu. Pod dohledem mateřského kláštera premonstrátů na Strahově byly připsány doksanským jeptiškám.

Také širší území v okolí Kravař bylo ve svých počátcích církevním majetkem – Stvolínky náležely ke klášteru tepelskému, Hrádek biskupům pražským a Blíževedly, nejdříve královské, patřily podle privilegia Václava II.

z roku 1292 biskupu Tobiášovi.

5.2 Královský majetek

I sám panovník se snažil udržet moc v tomto vzdáleném kraji. Oporou královské moci se stal hrad Bezděz, vystavěný mezi lety 1260 – 1278.

S výstavbou Bezdězu se rozvíjelo i osidlování, které začalo narušovat celistvost okolních hvozdů. Rozsáhlý kolonizační podnik zahájil král Přemysl Otakar II.

S velkou pravděpodobností se k tomuto počinu vztahuje zakládající listina vydána 22. října 1264 v Písku samotným králem.³⁹ Na základě tohoto dokumentu měli za 100 hřiven stříbra bratři Konrád a Hertvik z Kravař založit nové královské město na 100 lánech bezdězského lesa při potoce Doks.⁴⁰

Někteří historikové jako například J.V. Šimák, J. Emler a A. Sedláček jsou přesvědčeni, že listina se týká Doks.⁴¹ Naproti tomu A. Haas a Zdeněk Fiala toto

37 SOkA Česká Lípa, fond č. 54 AM Kravaře, s. I.

38 Kravaře se dostaly do držení Chřena, syna mělnického probošta Juraty, do majetku premonstrátského řádu, jenž při právním jednání zastupoval strahovský opat Vojtěch.

39 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II. Ed. J. EMLER. Pragea 1882, s. 180.

40 Tamtéž, s. 180.

(17)

tvrzení odmítají.⁴² Problematika s určením polohy tohoto města souvisí pravděpodobně s postupným vznikem tří malých městských středisek, která představoval Starý Bezděz, Kuřívody a Doksy.⁴³ Přemysl Otakar II., jenž budoval v šedesátých letech 13. století hrad Bezděz, se bezpochyby rozhodl získat v této krajině nové důchody pro královskou komoru založením města. Protože se v textu zmíněné listiny na vyhrazeném místě uvádí existence mlýna na potoce Dogz, je možno se přiklonit k názoru, že šlo o Doksy, a nikoliv o Starý Bezděz.⁴⁴

Tento kolonizační ruch trval až do počátku 14. století a struktura osídlení byla završena přemístěním Starého Bezdězu do Nového Bezdězu neboli dnes do Bělé pod Bezdězem, která byla potvrzena roku 1337 Hynkem Berkou z Dubé.

Hynek Berka z Dubé přenáší město Bezděz na Nový Bezděz neboli Bělou, kam patří v soudní správě města Bezděz (Starý), Doksy a všechny vesnice bezdězského hradu.⁴⁵

Panovníkovi se příliš nedařilo v tomto regionu zakládat města a svůj vliv si tak na Českolipsku udržet. Velmi záhy vše získala do svých rukou šlechta, která zde sama zakládala další města.

5.3 Majetek šlechty

Ve 13. století začali tuto oblast osidlovat i světští feudálové.

Mezi nejvýznamnější patřily rody Markvarticů a Ronovců. Rod Markvarticů se dále dělil na pány z Lemberka a pány z Vartenberka a rod Ronovců na pány z Lipé a Berky z Dubé.

41 ŠIMÁK, Josef V. České dějiny. Díl 1, část 5, Středověká kolonisace v zemích Českých. Praze:

Jan Laichter, 1938, s. 751., Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II.

Ed. J. EMLER. Pragea: 1882, s. 180. SEDLÁČEK, August. O Starém rozdělení Čech na kraje.

Praha: Česká akademie věd a umění, 1921, s. 105.

42 Codex iuris municipalis regni Bohemiae IV – 1: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed.

HAAS, Antonín. Praha: Československá akademie věd, 1954, s. 180.

43 SOkA Česká Lípa, fond č. 18 MěÚ K Doksy, s. I. srov. KRACÍKOVÁ, Lucie; SMETANA, Jan. Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa. Praha: Unicornis, 2000.

ISBN 80-86204-04-9, s. 9. srov. ŽEMLIČKA, J. Nezdařená městská založení v Čechách ve 13. století. Hospodářské dějiny, č. 4, 1979, s. 43 – 68.

44 Při založení bylo ustanoveno z každého obdělaného lánu platit jednu pražskou hřivnu ročního úroku a odvádět vepřové plece, tři kuřata a po korci z tří druhů obilí. Neobdělaná půda dostala lhůtu osmi let. Konrád se stal dědičným rychtářem a obdržel třetinu pokut z rychty, čtyři svobodné lány a mlýn, který měl postavit na potoce Dogz. SOkA Česká Lípa, fond č. 18 MěÚ Doksy, s. II.

45 PANÁČEK, Jaroslav. Regesta Lippensia. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 2000. ISNB 238- 5170-5, s. 24. ŠIMÁK, Josef V. České dějiny. Díl 1, část 5, Středověká kolonisace v zemích Českých. Praze: Jan Laichter, 1938, s. 757.

(18)

5.3.1 Ronovci a jejich role při osidlování Českolipska

K českému středověkému státu náležely rozlehlé oblasti Lužice, spravované královskými kastelány v Budyšíně. V letech 1232 – 1237 byl budyšínským kastelánem Ronovec Jindřich. Svého úřadu využil k tomu, aby spolu s bratrem Častolovem získali statky v sousedním Žitavsku, jež bylo součástí přemyslovského státu.⁴⁶ Podařilo se jim získat dědičný úřad purkrabský v Žitavě.

Tento okamžik lze pokládat za zahájení působení tohoto šlechtického rodu na Českolipsku.⁴⁷ Počátky růstu rodové moci šlechtického rodu Ronovců jsou těsně spjaty se vznikem města Žitavy. Názory na tuto myšlenku se rozcházejí.

Česká historiografie, zejména starší (např. Palacký, Šimák) se shoduje v myšlence, že Ronovci se stali nejprve purkrabími královského hradu v Žitavě a teprve později, nejspíše po nezdařilém povstání české šlechty proti Václavovi I., přešla do jejich dědičného vlastnictví.⁴⁸ Stejného názoru jsou i historikové jako J. Žemlička a J. Urban. Naproti tomu němečtí historikové uvažují o tom, že Ronovci drželi Žitavu ve formě léna, zástavby nebo přímo o vlastnictví Žitavy (Knothe, Brunner).⁴⁹

Během 13. a 14. století došlo rozštěpení tohoto rodu a ke vzniku několika větví. Pro dějiny Českolipska jsou význační páni z Dubé a dále páni z Lipé.

Kromě Žitavska patřila Ronovcům ve 13. století také velká část severních Čech.⁵⁰ Působení tohoto rodu je velmi úzce provázáno se vznikem městských obcí na Českolipsku. Týká se to i samotné České Lípy. Domníváme se, že město vzniklo v druhé polovině 13. století. Předpokládá se, že vnuk praotce ronovského rodu Smila Světlického – Chval založil hradní sídlo jménem Lipý mezi rameny Ploučnice. Lipý později vlastnil Jindřich – proslulý zemský správce Jana

46 SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava ve 13. a v 1. čtvrtině 14. století. In Bezděz. Česká Lípa: roč. 1997, č. 5, s. 8.

47 ANDĚL, Rudolf. Husitství v severních Čechách. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1961, s. 9.

48 PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě I., 4. vyd., Praha: 1893, s. 489. ŠIMÁK Josef V. České dějiny I-5. Středověká kolonisace v zemích českých.

Praha: 1938, s. 734.

49 SOVADINA, Miroslav. Ronovci a Žitava ve 13. a v 1. čtvrtině 14. století. In Bezděz. Česká Lípa: roč. 1997, č.6, s. 7., KNOTHE, Hermann. Geschichte des Oberlausitz von den ältesten Zeiten bis zun Jahre 1815. In NLM. roč. 1879. č. 42, s. 1 – 272. BRUNNER, Heinrich. Die Herren von Lippa. In Zeitschrift der deutschen Verband für Geschichte Mährens und Schlesiens. roč. 1908, č. 12, s. 395 – 432.

50 Měli ve svém držení i řadu hradů za dnešními hranicemi Čech v Sasku, zejména Hohnstein na říčce Polenz, západně od Seibnitzu, a Wildstein, a i na jejich državách přímo v tomto kraji vyrostla později řada pevných hradů ( Houska, Lipý, Jestřebí, Sloup).

(19)

Lucemburského, ten však svůj majetek brzy vyměnil za jiný a dále sídlil na Moravě. Tím se dostali do držení Lipého potomci Chvalova bratra Hynka z Dubé, purkrabí pražského.⁵¹

Mezi rozsáhle majetky Ronovců patřila i Dubá. Prvním známým majitelem hradu byl Albert ze Rvenice (1237-1240), syn Načeplukův. Ten vlastnil i okolní vesnice. Dubští majitelé darovali zboží při hradu Dubé ještě s dalším pozemkovým majetkem pražským křižovníkům s červenou hvězdou, avšak tomuto řádu začala brzy odlehlost pozemků vadit, a proto je prodali po roce 1257 Ronovcům.⁵² Dubou dostal nejdříve syn Častolova čtvrtého syna – Jindřich a podle ní se psal de Duba.⁵³ Když došlo na dělení majetku mezi jeho syny, tak se stal novým vlastníkem města syn Hynek Berka. Ten zdědil i úřad pražského purkrabí, také se stal pánem Lipého a psal se tedy od roku 1327 „de Duba, dominus in Lippa“. On i jeho potomci sídlili na více místech – na hradě Lipém, v místě svého výkonu, na Chudém Hrádku, Housce a Jestřebí. To způsobilo, že hrad byl v Dubé opuštěn a začal chátrat. Sídelním střediskem Dubska se na jeho místě stal nový hrad – Starý Bernštejn.⁵⁴ Bernštejn se však během poloviny 15.

století dostal do rukou Vartemberků. Dubá nadále zůstala majetkem rodu Berků, kteří hrad opět získali po roce 1480.

5.3.2 Markvartici a jejich role při osidlování Českolipska

Druhým významným rodem, jenž ovládal část severních Čech byli Markvartici, podle jejich předka z poloviny 12. století Markvarta. V průběhu 13. století se tento rod rozdělil na několik základních větví, pány z z Vartemberka, z Lemberka, z Michalovic, ze Zvířetic, z Valdštejna.⁵⁵

Rod pánů z Lemberka je spojován s Jablonným v Podještědí. Lze předpokládat, že bylo založeno jako město zanedlouho po Žitavě, asi kolem roku 1240 a první listinná zmínka pochází z roku 1249. Havel syn Markvartův, který se vyskytuje v dobových písemných pramenech od roku 1230, uvádí

51 SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. I. Díl, ev. č. JAF 14, s. II.

52 Koupil ji pravděpodobně Častolov ze Žitavy, aby zaokrouhlil svoje severočeské državy a tento rod v různých svých větvích držel Dubou až do 17. století.

53 SokA Česká Lípa, AM městečka Dubá. (bez čísla) 54 Tamtéž. (bez čísla)

Česká Lípa: -END-, 2002. ISNB 80-901955-7-1, s. 19.

(20)

jméno „de Jablonni“.⁵⁶ Havlův pravnuk, pojmenovaný též Havel, se staral o Jablonné listinným udělením svobod a právním zabezpečením stanovených pořádků městskými deskami, jež založil společně se syny Janem a Haškem v roce 1368.⁵⁷ V roce 1383 bylo Jablonné v Podještědí prodáno Jindřichu Berkovi z Milštejna. Od této doby zůstalo Jablonné v držení rodu Berků několik staletí.⁵⁸ Vlády v Jablonném v Podještědí se ujal Jindřich Berka z Dubé, spřízněný s Jiřím z Poděbrad - díky sňatku se sestrou českého krále Eliškou z Kunštátu.

Roku 1466 si Jindřich od svého švagra vyprosil potvrzení nových a konfirmaci starých výsad, o které město přišlo během lužické války.

U Zákup není počáteční vlastnictví zřetelně jasné. První písemná zpráva o nich pochází z roku 1352. V té době byla osada Zákupy v rukou vladyckého rodu Pancířů ze Smojna. Roku 1359 jsou připomínáni Frydhelm, Pavel a Ondřej, bratři ze Smojna. Ondřej se objevuje ještě v roce 1363 jako patron zákupského kostela.⁵⁹ Vedle tohoto patrona se však vyskytuje již od roku 1363 jako patron Václav z Vartenberka a vlastnické vztahy mezi nimi jsou dosti nejasné.

Vartenberkové vlastnili Zákupy nepřetržitě od 60. let 14. století až do konce 15. století. K Zákupům tehdy patřily vsi Božíkov, Kamenice a Bohatice.

V letech 1461 - 1467 koupil Zákupy a celkové zákupské zboží Jindřich Berka z Dubé.

6 Středověké město

K výraznému rozvoji osídlení a ke vzniku nových sídelních jednotek v českých zemích docházelo především během 13. století. U některých se častěji uplatňovala pravidelná obchodní a trhová činnost, která přispívala k vytváření středisek městského charakteru.⁶⁰

Zakládání měst v českých zemích začalo v první polovině 13. století za vlády přemyslovských panovníků. Zřizovatel, jímž byl obvykle panovník, vyjednával s lokátorem, jenž se zavazoval za sjednaných podmínek město založit a vybudovat. Zahájení městotvorného procesu bylo možné jen s podporou krále.

56 SokA Česká Lípa, Inventář fondu MěÚ Jablonné v Podještědí, s. VI.

57 Tamtéž.

58 S malými mezerami tak patřilo Jablonné v Podještědí odnoži Ronovců až do začátku 18. století.

59 SokA Česká Lípa, OAK archiv města Zákupy, s. I.

60 HOFFMANN, František. České město ve středověku. Praha: Panorama, 1992. ISBN 80-7038- 182-5, s. 31.

(21)

Pouze panovník, jako vrchní majitel půdy, měl pravomoc města zakládat nebo udílet svolení k jejich vzniku. Pokud chtěla šlechta nebo církevní instituce zbudovat městskou obec, musela získat králův souhlas a až poté mohla zahájit potřebné kroky k výstavbě města.⁶¹

Městské obce vznikaly v návaznosti na starší osídlení nebo na „zeleném drnu“. Každá z těchto možností měla samozřejmě své klady i zápory. Pokud došlo k rozložení města u hradu, v jeho podhradí či v jiné hospodářsky aktivní lokalitě, mohlo využívat zažitých střediskových funkcí.⁶²

6.1 Poddanská města a jejich specifika

Vystihnout pojem město v celé jeho šíři je značně složité, proto bych ráda využila definice Josefa Macka, který definoval kategorii poddanských měst následujícím způsobem: „V pramenech se rozlišují královská města od panských měst a městeček. Zatímco u královských měst vcelku nekolísá označení, u poddanských (tj. vrchnostenských) měst je někdy obtížné stanovit hranici mezi městem a městečkem. Základní odlišností městečka od vesnice je soustředěné, kompaktní osídlení, hlavně však právo trhu a vyšší forma samosprávy. Město od městečka odlišuje i rozsáhlejší specializace řemeslné výroby, tržní privilegium (výroční trh) a složitější sociální struktura (např. židovské ghetto).“⁶³

Síť nekrálovských měst začala vznikat v období vlády krále Přemysla Otakara II. a patřila do majetku buď církevní instituce anebo šlechty.⁶⁴ Poddanská města měla daleko méně pravomocí něž města královská. To se projevilo především v oblasti právní a hospodářské. Velmi záleželo na tom, zda městskou vrchnost představoval vzdálený panovník, který pravomoc vykonával prostřednictvím svého úředníka a poskytoval městu velkou míru samosprávy, anebo šlechtic či církevní instituce sídlící v blízkosti nebo přímo v jeho areálu.⁶⁵ Stejně jako města královská rozšiřovala i ta poddanská svou pravomoc pomocí

61 ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198 – 1253: proměna státu a společnosti.

62 Tamtéž, s. 55.

63 MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 3. Národnostní otázka.

Praha: Academia 1998, ISBN 80-200-0629-X, s. 20.

64 KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184- 515-9, s. 137.

65 HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-543-2, s. 447.

(22)

privilegií, která získávala od svého pána a samozřejmě od panovníka. Rozsah výsad byl především úměrný důležitosti, bohatství města a potřebám jeho obyvatel.⁶⁶

Ve srovnání s královskými městy byla míra osobní svobody obyvatel poddanských měst výrazně nižší. Jejich právní postavení se velmi často podobalo tomu, ve kterém se nacházeli venkovští poddaní.⁶⁷

7 Městské právo

Můžeme ho charakterizovat jako soubor obyčejových nebo zákonných ustanovení, která se týkala města jako celku i jeho obyvatel. Zaručovala ho jeho vrchnost a uplatňovala ho pomocí vlastních orgánů. Obyvatelé ho užívali nejen ve věcech veřejných, ale i soukromých.⁶⁸ Avšak ani tato definice nemusí plně charakterizovat rozsah tohoto práva. Směřovalo nejen k obecným právům povahy správní a ústavní, ale směřovalo také ke každodennímu životu měšťana v oblasti sociální i hospodářské. Josef Žemlička tento atribut charakterizuje jako něco, co se šířilo s novým pojetím „svobody“, tak odlišným od dřívějška a typickým pro městské prostředí. Součástí svobody byl „městský mír“. Skrze městské orgány měl zajišťovat bezpečnost a právní jistoty a to jak uvnitř jeho obvodu, tak i za hradbami. Takové právo se rozumí jako svod soukromého, trestního, procesního a výkonného práva, jenž ve městě platil.⁶⁹

Vyskytovalo se v několika podobách. Zejména v menších městech zůstávalo v podobě obyčeje a tedy bez potvrzené písemné fixace. Ve vyspělejším prostředí už potvrzoval právo panovník listinou nebo vznikl iniciativní kancelářský soupis práv, anebo měl soupis zárodečnou formu právní knihy. Tento první úhrn práva doplňovala jednak privilegia panovníka či vrchnosti, jednak ustanovení městské rady neboli statuty trvalé platnosti.⁷⁰

66 Tamtéž, s. 447.

67 Při nastěhování do města skládal měšťan vrchnosti slib věrnosti a naopak vystěhování musel mít písemný souhlas zvaný výhost. Vrchnost dále udělovala souhlas ke svatbám. Tamtéž, s. 448.

68 Tamtéž, s. 248.

70 Tamtéž. s. 281.

(23)

7.1 Magdeburské právo

Ani dvě města neměla zcela shodné právo, protože nikdy nedošlo k vytvoření žádného společného. Avšak existovaly spojující rysy podle oblastí.

V českých zemích existovaly hlavní dvě. Jednak právo severoněmecké, sasko – magdeburské a jednak jihoněmecké. Mezi nimi však také nebyly ostré hranice, existovaly enklávy a ani užívané právo nebylo zpravidla vyhraněné.

Uvnitř hlavních se vytvářely dílčí oblasti podle sídel vrchních stolic, ale ani další vertikální členění nebylo jednoduché. Tak se vyvinula tří až čtyřstupňová hierarchická kompetenční struktura.⁷¹ Město nižší se vždy obracelo k městu vyššímu se žádostmi o naučení či přímo o rozhodnutí ve složité právní záležitosti.

Příslušnost města do právní oblasti mohla rozhodnout zeměpisná poloha, mohly působit i okolnosti politické, hospodářské, praktické zájmy, pružnost práva, ale i zájmy pána města.

V počátcích se rozuměl magdeburským právem⁷² soubor nejzákladnějších ustanovení především trestněprávních a teprve postupně byly přejímány úplnější právní texty, takzvaná kniha míšeňská neboli knihy distinkční a kniha vikpildní, v českém překladu známá jako Donát.⁷³ Roku 1261 potvrdil magdeburské právo Přemysl Otakar II. Litoměřicím a až po prozkoušení mohlo toto právo vejít v širší platnost. Litoměřice se počátkem 14. století staly vrchní soudní stolicí pro města magdeburského okruhu v Čechách a tedy i pro severní Čechy.⁷⁴ Města na Českolipsku se obracela o právní naučení do Litoměřic s výjimkou České Lípy.

V roce 1381 Hynek Berka z Dubé udělil městu Česká Lípa privilegium, díky kterému získala vyšší, střední a nižší právo žitavské.⁷⁵ Uvedené právo královského města Žitavy se odvozovalo právě od již výše zmíněného

71 HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-543-2, s. 248. srov. KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-515-9, s. 135 – 175. srov. ŽEMLIČKA, Josef.

Počátky Čech královských 1198 – 1253: proměna státu a společnosti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-140-9, s. 283. srov. ŠIMÁK, Josef V. České dějiny. Díl 1, část 5, Středověká kolonisace v zemích Českých. Praze: Jan Laichter, 1938, s. 755.

72 Právo Magdeburské vycházelo ze saského práva, sepsaného zejména Eikem z Repgowa v první třetině 13. století v Saském zrcadle (Sachsenspiegel).

75 SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č. 1 / st.. sg. D I / b 1 – 450.

(24)

nejrozšířenějšího práva magdeburského v německých částech Svaté říše římské.

V městských žitavských knihách pocházejících z poloviny 14. století jsou záznamy potvrzující, že v Žitavě byl právní sbor, poskytující porady ve sporných záležitostech městské jurisdikce a žitavského typu, a to právě Lipému.⁷⁶ Tyto městské knihy tedy dokazují, že na Českou Lípu se vztahovalo právo Magdeburské a město Žitava mu bylo městem nadřazeným.

8 Městská privilegia

8.1 Správní privilegia

8.1.1 Správní orgány

Správu města tvořil rychtář a představitelé měšťanů zvaní konšelé nebo přísežní.⁷⁷ Až do 14. století si udržoval převahu rychtář, zvaný v oblasti magdeburského práva fojt nebo šoltys.⁷⁸ V poddanských městech jej ustanovoval světský feudál nebo církevní instituce. Hájil proto zájmy vrchnosti a teprve ve druhé řadě byl do určité doby hlavou městské samosprávy.⁷⁹ Rychtář stál v čele města, což vyplývá nejen z lokačních listin nebo jiných právních aktů, ale i z postavení ve svědečných řadách.⁸⁰

Co se týká Českolipska, známe jmenovitě rychtáře z Doks, Konráda z Kravař. Dědičný titul rychtáře obdržel v roce 1264 od Přemysla Otakara II. a touto listinou dále získal třetinu pokut z rychty, čtyři svobodné lány a mlýn, který měl postavit na potoce Dogz. V této listině se setkáváme s latinským označením rychtáře iudici.⁸¹ Bělou pod Bezdězem, hned při svém založení, spravoval úředník Hynka Berky, rychtář Ješek (Jan) z Kluku, jenž byl rychtářem také ve městě

76 SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č I. Díl, ev. č. JAF 14, s. I.

78 Označení v pramenech není jednotné a můžeme se setkat i s ojedinělými výrazy.

Např. Scultetus – termín nejednoznačný, přesto často vystihuje rychtáře, dále termíny advocatus a iudex – termíny pravidelné a rovnocenné, rihterius či rihtarius – termíny velmi zřídka užívané. Mezi další označení rychtáře patři richter, voigt, schultheiss. KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-515-9, s. 229.

srov. HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-543-2, s. 405.

80 KEJŘ, Jiří. Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184- 515-9, s. 234.

81 SOkA Česká Lípa, MěÚ Doksy, srov. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II. Ed. J. EMLER. Pragea 1882, s. 180.

(25)

Bezděz.⁸² Listina z roku 1337, kde je poprvé Ješek (Jan) z Kluku zapsán jako rychtář, využívá latinského pojmu iudex.⁸³ V roce 1401 byla vydána listina králem Václavem IV., kde se setkáváme s dalšími jmény rychtářů. Panovník potvrzuje bratrům Alšovi a Herešovi z Býchor a jejich potomkům držbu rychty v Bělé pod Bezdězem i právo volného naložení s ní, ovšem jedině s jeho povolením.⁸⁴ V České Lípě drželi funkci rychtáře členové rodiny Weitmilů.

V listině z roku 1370 je poprvé uveden zástupce města Lipá, dědičný rychtář Frenclin z Weitmile. V tomto pramenu je rychtář označen termínem judici.⁸⁵ Další zmínku o tomto rychtářovi můžeme nalézt v listině z roku 1371, kde je zapsán jako Nos Frenczlinus, judex in Lipa.⁸⁶ Tuto funkci získávali až do husitských válek dědičně, poté známe osobu rychtáře Michala Cratzera.⁸⁷

Sídlem městské rady byla tzv. rychta. Stávala na náměstí a byl to největší dům s rozsáhlým, až trojnásobným městištěm. Měl ráz soukromého domu, ale zároveň byl místem veřejným, kde rychtář a spolu s ním městský soud vykonával soudní i správní agendu.⁸⁸

Na konci 13. století vedl správu města sbor přísežných konšelů a rada starších. V jejich čele stál purkmistr. Ten byl zpočátku rychtářovým náměstkem, zvoleným k řízení mimosoudních věcí a k předsedání v radě na místo rychtáře.

Purkmistr byl zvolen z řad konšelů a vykonával svou funkci většinou po dobu čtyř týdnů. S rozvojem činnosti samosprávných orgánů měst docházelo na konci 14. století k omezování rychtářových pravomocí. Byl postupně vytlačen z rozhodujícího postavení ve správě města i z předsednictví městského soudu a jeho moc se vztahovala na nejběžnější trestní agendu. Jeho pravomoci přešly

82 ŠIMÁČEK, Ferdinand. Paměti města Bělé pod Bezdězem. Bělá pod Bezdězem : Tiskárny Čistá, 2000, s. 43.

83 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II. Ed. J. EMLER. Pragea 1882. srov. Codex iuris municipalis regni Bohemiae IV – 1: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed. HAAS, Antonín. Praha: Československá akademie věd, 1954, s. 63.

84 Codex iuris municipalis regni Bohemiae IV – 1: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed.

85 PANÁČEK, Jaroslav. Regesta Lippensia. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 2000. ISNB 238- 5170-5, s. 32.

86 Tamtéž, s. 33.

(26)

na městskou radu a mezníkem se stala husitská revoluce, kdy se závislosti na rychtáři zbavila většina husitských měst.⁸⁹

Ve 14. století existovaly v České Lípě, stejně jako v jiných městech, orgány městské samosprávy reprezentované purkmistrem (magister civium) a radními (jurator, consul). V České Lípě jejich úřad pravděpodobně přinesl vznik radnice, městského soudnictví se šatlavou a zřejmě i městského písaře.⁹⁰

V České Lípě došlo k omezení moci rychtáře pravděpodobně ke konci 14. století. Rychtář se v listinách po roce 1371 již nevyskytuje. V pramenech jsou nyní uváděni purkmistři a konšelé. Avšak nejstarší dochovaný záznam českolipských městských statut o způsobu volby purkmistra, obecních starších a městské rady nalezneme až v Pamětní knize města Česká Lípa z let 1461 – 1722.⁹¹ Dle tohoto záznamu z roku 1493 byl stávající se purkmistr povinen obeslat osmý den po svátku sv. Bartoloměje⁹² radní na radnici za účelem volby nové městské rady. Návrh na složení městské rady měl být předložen vrchnosti ke schválení, poté byl nový purkmistr potvrzen a uveden do úřadu. Dále došlo ke zvolení pěti obecních starších, kteří dohlíželi na vyúčtování a předání obecních financí nově zvolenému purkmistrovi jeho předchůdcem. Nový purkmistr spolu s městkou radou se stal představeným vrchnosti. Mezi další povinnosti purkmistra náleželo předávání darů obce vrchnosti na vánoční a velikonoční svátky.⁹³

V Bělé pod Bezdězem došlo k omezení moci rychtáře až po husitské revoluci. Dokladem je toho událost z roku 1464, kdy se obci Bělé pod Bezdězem podařilo vykoupit rychtu se všemi právy od dědičného rychtáře Pechy. Veškerá právní moc přešla na konšele a postavení někdy tak mocného rychtáře se

89 Tamtéž, s. 407.

90 Nejstarší z městských knih byla tzv. uzamčená městská kniha (Verschlossenes Stadtbuch), o které je řeč již roku 1395. Tato kniha byla koncem 18. století ztracena. Mladší, dodnes dochovaná, kniha pochází z roku 1461. PANÁČEK, Jaroslav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie;

SMEJKAL, Ladislav. Z dějin České Lípy. Česká Lípa: Magdalena Sobotková, 1999. ISBN 80- 238-4113-0, s. 19 - 20.

91 SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č. 41. fol. 5Cr. srov. EBELOVÁ a kol. Libri Civitatis I. - Pamětní kniha města České Lípy 1461 – 1722. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2005. ISBN 80 7044 620-X, s. 110.

92 24. srpna, tzn. 1. září

93 EBELOVÁ a kol. Libri Civitatis I. - Pamětní kniha města České Lípy 1461 – 1722. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2005. ISBN 80 7044 620-X, s. 110.

(27)

definitivně ztratilo. Městská rada začala řídit trhy, zapisovat držby nemovitého majetku, kšafty a dluhy, dále převzala i veškerou soudní moc.⁹⁴

8.1.2 Právo městského znaku

Jedním z městských symbolů, jenž udával právní postavení města, byl jeho znak. Znaky v Českém státě nevznikaly až v průběhu husitské revoluce, jak se předpokládalo, ale jsou mnohem starší.⁹⁵ V období po husitské revoluci městské znaky ztrácely svůj prvotní vojenský význam. Stávaly se obecným symbolem města, který už nebyl vázán na vojenskou moc. Začaly se objevovat na úředních budovách, hlavně na průčelích radnice, bran i v městských knihách.⁹⁶

Královská města znak získávala od krále, poddanská města na žádost své vrchnosti u panovníka. K jeho udělení bylo třeba získat speciální privilegium s přesným popisem a vyobrazením znaku. Originály těchto privilegií se často nedochovaly. Ani na Českolipsku nemáme dochovanou žádnou listinu, která by udělovala tento městský symbol. Známá jsou až udělená znaková privilegia po roce 1526.⁹⁷

8.1.3 Právo městské pečeti

Mezi symboly města patřila i pečeť. Písemné produkty městských institucí se opatřovaly pečetěmi a tím bylo vyjádřeno městské právo a pojištěna jejich platnost. Pečeť měla nejen symbolický význam, ale měla i funkci ověřovací a prokazovací. Především z této skutečnosti vycházela její vážnost, péče a ochrana.⁹⁸

Vznik pečetí souvisí s počátky písemné činnosti ve městech. Psaná listina, která vyjadřovala právní pořízení, byla označena pečetí a tím byla vyjádřena její věrohodnost.

94 ŠIMÁČEK, Ferdinand. Paměti města Bělé pod Bezdězem. Bělá pod Bezdězem: Tiskárny Čistá, 2000, s. 43.

95 První znakové privilegium vydal v roce 1416 Václav IV. pro město Slavkov na Moravě.

HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-543-2, s. 426 - 433.

96 Tamtéž, s. 426 – 434.

97 Např. Patrně v roce 1577 císař Rudolf II. udělil na žádost Jana z Vartenberka městečku Jezvé znak, doložený pečetidlem z roku 1579. Roku 1630 městečko Doksy získalo městský znak.

Dále pak Vladislav II. Jagellonský udělil městu Jablonné v Podještědí tento městský symbol.

Známá jsou až udělená znaková privilegia po roce 1526, proto nebudu erb a znak podrobněji rozebírat.

98 Tamtéž, s. 426 - 427.

(28)

Pečeti měly různý tvar a ve městech převažovala pečeť kulatá nebo štítovitá. Lišily se i velikostí. V 15. století měla řada měst větší, menší nebo i střední pečeť, kterými se rozlišoval druh použití. Města mohly pečetit pouze pomocí vosku, jehož největším nepřítelem je pochopitelně oheň. Avšak přes velké počty požárů jich tisíce přetrvaly staletí.⁹⁹

Na pečetních obrazech se vyskytovaly nejrůznější náměty. Nejvíce se uplatňovaly charakteristické prvky města nebo vrchnosti. Tak tomu bylo i v případě České Lípy, kdy Hynek Berka z Dubé vydal 23. března 1381 listinu.¹⁰⁰ Ta dokládá udělení práv města Žitavy a tedy i právo městské pečeti. Nejstarší a vlastně jediná dochovaná českolipská pečeť z dob středověku pochází až z roku 1388 a nese jak znak jeho zakladatelů – zkřížené ostrve (mohou patřit jak pánům z Lipé, tak i Berkům z Dubé) – tak i symboly hrazeného města.¹⁰¹

Dosud méně známým pramenem pro poznání pečetí měst na Českolipsku je středověké pečetidlo Mimoně. Mimoňský typář je plochým kotoučkem z kovové slitiny žluté barvy o průměru 33 mm a tloušťce 2 mm. Pečetidlo nejeví známky poškození, pouze hrana je v horní části pečetidla upravena pilníkem.

Nejdůležitějším zjištěním je však pečetní obraz a opis. V kruhovém pečetním poli je vyryt polcený gotický štít, jehož pravá polovina je hustě šrafována křížem a levá polovina je volná. Kolem obíhá opis v gotické majuskule ohraničený oboustranně perlovcem.¹⁰² Provedení znaku naznačuje, že typář vznikl ještě v předhusitské době. Pro bližší dataci tohoto pečetidla nebyl identifikován srovnávací materiál – neznáme totiž otisk tohoto ani jiného typáře města Mimoně.¹⁰³ Dochovaný typář zdůrazňuje sepětí středověké Mimoně s rodem pánů z Vartenberka. Polcený štít střídavých barev odpovídá černo-zlatému štítu v jejich erbu. Přestože se toto privilegium pro Mimoň nedochovalo, tak lze z existence typáře předpokládat, že jej město vlastnilo.

99 Tamtéž, s. 427.

100SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č. 1. / st. sg. D I / b 1 – 450.

101PANÁČEK, Jaroslav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie; SMEJKAL, Ladislav. Z dějin České Lípy. Česká Lípa: Magdalena Sobotková, 1999. ISBN 80-238-4113-0, s. 17.

102VANĚK, Vojtěch. Středověké pečetidlo města Mimoně. In Bezděz. Česká Lípa, roč. 2004. č.

13, s. 273.

103 K. Kuča pečetidlo předběžně datoval do období kolem roku 1400, J. Čarek do průběhu 14. století. Tamtéž, s. 274.

(29)

Dále známe podobu městského pečetidla Bělé pod Bezdězem. Toto pečetidlo s okrouhlým tvarem, které je datováno do 14. století, tvoří městský znak s legendou SIGILLVM * CIVIVM * IN * ALBA * AQVA.¹⁰⁴

8.1.4 Soukromoprávní privilegia – právo volného odkazu

Právo volného odkazu získalo jako první na Českolipsku město Jablonné v Podještědí. Již v roce 1364 Havel z Lemberka a ze Zvířetic uděluje měšťanům tohoto města právo volného odkazu až do pátého kolena. Listina zaznamenává i souhlas i jeho synu Jana a Haška.¹⁰⁵ Obyvatelé Jablonného v Podještědí si toto privilegium nechali potvrdit. V roce 1399 jim byla vydána konfirmační listina od Jindřicha mladšího Berky z Dubé.¹⁰⁶

Toto právo obdržela i Česká Lípa. V roce 1507 bratři Berkové z Dubé potvrdili obyvatelům městu České Lípy starší privilegia a výsady a zvláště právo nakládat se statky a právo volného odkazu.¹⁰⁷ Již o rok později Jiří Berka z Dubé a z Lipé konfirmuje českolipským obyvatelům právo volného nakládání se statky, ať už ve prospěch kostelů, klášterů, na opravu cest nebo příbuzným či jiným osobám. Dovoluje, aby jeden druhému mohli činit na smrtelné posteli poručenství, ale to pouze v přítomnosti dvou konšelů a rychtáře.¹⁰⁸

Roku 1516 Jan z Vartenberka udělil stejné právo i Mimoňským obyvatelům.

Pokud chtěl někdo z nich učinit poslední vůli, muselo se tak stát alespoň přede dvěma konšely. Pokud někdo zemřel bez kšaftu, tak třetinu majetku dědila manželka a zbylé dvě třetiny ostatní dědicové. Když zůstala po zemřelém pouze manželka, tak vše dědila ona. V případě, že nezůstala manželka a ani děti, tak majetek získali nejbližší příbuzní, kteří museli žít na stejném panství.

Jan z Vartenberka v této listině upozorňuje, že veškeré nesrovnalosti a spory

104ŠIMÁČEK, Ferdinand. Paměti města Bělé pod Bezdězem. Bělá pod Bezdězem: Tiskárny Čistá, 2000, s. 53.

105Codex iuris municipalis regni Bohemiae IV – 2: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed.

106Tamtéž, s. 248.

107SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č. 7 / st. sg. D I / b 1 – 455. srov. Codex iuris municipalis regni Bohemiae IV – 3: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed. HAAS, Antonín. Praha: Československá akademie věd, 1961, s. 124.

108SokA Česká Lípa, AM Česká Lípa, inv. č. 8 / st.. sg. D I / b 1 – 456. srov. Codex iuris municipalis regni Bohemiae IV – 3: Privilegia nekrálovských měst českých. Ed. HAAS, Antonín. Praha: Československá akademie věd, 1961, s. 134.