• No results found

Programy zacházení s odsouzenými

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Programy zacházení s odsouzenými "

Copied!
94
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce

Studijní obor: Penitenciární péče

PROGRAMY ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI TREATMENT PROGRAMS OF THE

CONVICTED

Bakalářská práce: 10-FP-KSS-4014

Autor: Podpis:

David HANUŠ

Vedoucí práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.

Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

74 12 0 12 22 10 + 1CD

V Liberci dne:

(2)
(3)
(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Programy zacházení s odsouzenými Jméno a příjmení autora: David Hanuš

Osobní číslo: P08000174

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé

bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: David Hanuš

(5)

Poděkování

Na tomto místě děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Květuši Slukové, Ph.D. za její odborné vedení, konzultace, při kterých mi poskytla cenné rady a připomínky, její vstřícný přístup a veškerý čas, který mi věnovala při tvorbě této práce. Dále chci poděkovat mým kolegům z oddělení výkonu trestu ve Věznici Kynšperk nad Ohří za jejich čas a ochotu poskytnout mi rozhovor potřebný pro zpracování této práce.

(6)

Programy zacházení s odsouzenými

Jméno a příjmení autora: David Hanuš

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2010/2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.

Anotace

Smyslem bakalářské práce bylo přiblížit význam a funkci programu zacházení s odsouzenými a zároveň analyzovat míru důslednosti plnění jím stanovených úkolů programu zacházení prvovězněných osob a recidivistů.

V teoretické části bakalářské práce byl popsán způsob vzniku a složení programu zacházení. Byla charakterizována činnost jednotlivých odborných zaměstnanců oddělení výkonu trestu a jejich podíl na jeho vzniku. Podrobně byly uvedeny a rozebrány jednotlivé aktivity, ze kterých se tento program skládá.

V praktické části práce byla zjišťována míra plnění jednotlivých jeho částí v časovém úseku jednoho roku. Bylo zkoumáno, která z obou skupin odsouzených plní jeho jednotlivé části důsledněji a zda není odsouzenými plněn pouze minimálně. Pomocí rozhovoru s odbornými zaměstnanci výkonu trestu byly zjišťovány názory a návrhy týkající se účinnosti programu zacházení na odsouzené a míry plnění jeho jednotlivých aktivit. Dále pro seznámení, jak program vzniká, byla uvedena komplexní zpráva prvovězněné osoby a recidivisty.

Závěr práce obsahuje shrnutí výsledků šetření a vyhodnocení předpokladů, které byly zjištěny na základě výsledků analýzy spisové dokumentace a nestrukturovaného rozhovoru.

Klíčová slova: vězeňská služba, odsouzený, vychovatel výkonu trestu, výkon trestu odnětí svobody, program zacházení, aktivity programu zacházení.

(7)

Treatment of convicted Programmes

Annotation:

The purpose of this bachelor’s thesis was to bring closer the meaning and function of the dealing with prisoners program and analyze the degree of consistency of the treatment program for firstly imprisoned people and habitual offenders.

In the theoretical part of this thesis the method of formation and composition of the treatment program was described and characterized activity of individual professional staff of the department of execution of punishment and their contribution to its development. In detail are presented and discussed various activities that this program is consisted of.

In the practical part of the thesis the level of the program fulfillment was observed within period of one year. It was examined which of the two groups of prisoners fulfill its individual parts more consistently and whether it is not fulfill only partially. Through interviews with professional employees were collected opinions and suggestions regarding the effectiveness of the program for prisoners and the level of implementation of various activities. In addition to getting to know how the program has been created the comprehensive report of firstly imprisoned person and habitual offenders was provided.

The conclusion summarizes the results of the investigation and evaluation of assumptions that have been identified based on the results of the analysis of the case file and unstructured interview.

Keywords: prison service, prisoner, prison educator, imprisonment, treatment program, treatment program activities

(8)

Seznam použitých zkratek

ČLA Česká lidová armada ČR Česká republika

ČSSR Československá socialistická republika OSN Organizace spojených národů

OVT Oddělení výkonu trestu PP Podmíněné propuštění PZ Program zacházení VŘV Vnitřní řád věznice

VS ČR Vězeňská služba České republiky VT Výkon trestu

VTOS Výkon trestu odnětí svobody

(9)

OBSAH

1 Úvod ...11

2 Teoretická část...12

2.1 Historie a vývoj vězeňství v České republice...12

2.2 Poslání a činnost Vězeňské služby ČR...14

2.3 Úkoly Vězeňské služby ...14

2.4 Věznice Kynšperk nad Ohří ...15

2.5 Legislativa zaměřená na osoby ve VTOS ...17

2.6 Vnitřní řád věznice ...17

2.7 Stručná personální charakteristika VS ČR ...18

2.7.1 Ředitel věznice ...18

2.7.2 Vrchní inspektor strážní služby ...18

2.7.3 Strážní...19

2.7.4 Dozorci ...19

2.7.5 Speciální pedagog...19

2.7.6 Psycholog ...19

2.7.7 Sociální pracovník ...20

2.7.8 Pedagog volného času – lektor ...20

2.7.9 Duchovní ...20

2.7.10 Vychovatel...21

2.8 Činnost vychovatele ...21

2.9 Vazba...24

2.10 Typy věznic ...25

2.10.1 Věznice typu A – věznice s dohledem ...26

2.10.2 Věznice typu B – věznice s dozorem...26

2.10.3 Věznice typu C – věznice s ostrahou...26

2.10.4 Věznice typu D – věznice se zvýšenou ostrahou...27

2.11 Diferenciace vězněných osob ...27

2.11.1 Vnější diferenciace ...27

2.11.2 Vnitřní diferenciace ...28

2.12 Nástupní a výstupní oddělení ...28

2.13 Základní funkce trestu ...29

2.14 Účel výkonu trestu...29

2.15 Standardní pravidla pro zacházení s vězni ...31

2.16 Zacházení s vězněnými osobami ...32

2.17 Diferencované zacházení s odsouzenými ...33

2.18 Program zacházení...34

2.19 Aktivity programu zacházení...36

2.20 Pracovní aktivity programu zacházení ...37

2.21 Vzdělávací aktivity programu zacházení...39

2.22 Speciální výchovné aktivity programu zacházení ...40

2.23 Zájmové aktivity programu zacházení ...40

2.23.1 Sport ...41

2.23.2 Extramurální aktivity...42

2.24 Oblast utváření vnějších vztahů...42

3 Praktická část...44

3.1 Cíl praktické části bakalářské práce ...44

3.2 Stanovení předpokladů ...44

3.3 Použité metody ...45

(10)

3.4 Popis zkoumaného vzorku...45

3.5 Průběh a výsledky šetření...46

3.6 Nestrukturovaný rozhovor s pracovníky výkonu trestu ...59

3.7 Shrnutí výsledků...67

3.8 Vyhodnocení předpokladů...68

4 Závěr...69

5 Návrh opatření ...70

6 Seznam použitých informačních zdrojů ...72

7 Seznam příloh...74

(11)

1 Úvod

Do vězení, buď jako vězeň nebo jako návštěva osoby blízké, ale i třeba pouze z pracovních důvodů, se v dnešní době může dostat téměř každý z nás. Nikdo z nás si to ovšem nepřipustí do té doby, než se někdo z našich blízkých nebo známých osob dostane do rozporu se zákonem a pak třeba i do vězení. „Pamatujte na to, že do věznice nechodí jen samí vrahové, ale i ti, kteří se dopustí osudné, ale těžké chyby za volantem nebo za podobných okolností. Přitom snad každý z vás usedá denně za volant. Je to nebezpečí, které k životu prostě patří. Právě tak, jako péče společnosti o práva vězňů.“1

Vězení, i když to pro některé může znít divně, je totiž specifickou sociální službou.

Pro její pochopení je ale nutné, aby ve vězeňství platily spravedlivé zákony, aby se personál skládal z odborníků skutečně znalých problematiky a aby zaměstnanci měli zajištěny dobré podmínky pro kvalitní práci.

Autor této práce je zaměstnán jako vychovatel oddělení výkonu trestu ve Věznici Kynšperk nad Ohří. V této funkci je většinu své pracovní doby v přímém styku s odsouzenými. Jednou z jeho činností je mimo jiné i hodnocení stanovených úkolů programu zacházení s odsouzenými. Proto si jej vybral jako předmět zkoumání v této práci. Plnění programů zacházení odsouzenými je velice individuální. Někteří se do jeho plnění zapojují aktivně, jiní nemají zájem a stanovený program zacházení neplní v plném rozsahu, nebo jej plní pouze částečně. Autora zajímalo, kteří z odsouzených plní program zacházení aktivněji a důsledněji ve všech stanovených částech.

Bakalářská práce byla rozdělena do dvou hlavních částí, na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části je uvedena historie a vývoj vězeňství v České republice.

Následující kapitola pojednává o poslání a úkolech Vězeňské služby České republiky.

Další kapitola popisuje historii a současnost Věznice Kynšperk nad Ohří. Následuje stručná personální charakteristika VS ČR se zaměřením na odborné zaměstnance VT.

Nejrozsáhlejší částí je popis činností vychovatele oddělení výkonu trestu. Jsou zde podrobně popsány veškeré jeho úkoly, činnosti a pracovní povinnosti, které tato práce obnáší. V následující kapitole jsou charakterizovány typy věznic a diferenciace vězněných osob. Další kapitola se zaměřuje na základní funkce trestu a účel VTOS. Závěr teoretické části bakalářské práce se věnuje programu zacházení a jednotlivým jeho částem, ze kterých je složen.

1 Bajcura, 1999, s. 14

(12)

Druhá, praktická část, je zaměřena na šetření, jež má za úkol zjistit, kteří z odsouzených plní stanovené úkoly PZ svědomitěji a důsledněji ve všech jeho částech. Na základě zjištěných výsledků šetření, které byly pro lepší přehlednost vyvedeny v grafické podobě, se dozvíme, kolik osob ve VT si skutečně své povinnosti plynoucí z programu zacházení plní. Ke zjištěným výsledkům se formou rozhovoru vyjádřili i někteří odborní zaměstnanci oddělení výkonu trestu. Jejich odpovědi týkající se problematiky programu zacházení se v některých částech velice různí, ale přesto jsou tyto jejich názory velmi zajímavé.

Závěr praktické části je zaměřen na shrnutí výsledků, které nám pomohly potvrdit nebo naopak vyvrátit původní domněnky o plnění úkolů PZ a návrhům, kterými by se dala námi popisovaná problematika zlepšit.

2 Teoretická část

2.1 Historie a vývoj vězeňství v České republice

Za začátky vězeňství je možno v našich zemích považovat dobu druhé poloviny 18.

století. Dějiny vězeňství na území Čech, Moravy a Slezska se vyvíjely společně s dějinami rakousko-uherské monarchie.2 Tresty za hrdelní zločiny byly do této doby velmi kruté a vycházely ještě z dob hlubokého středověku. Ještě v roce 1770 za vlády Marie Terezie dovoloval zákoník provádět odsouzencům např. lámání v kole, čtvrcení, pálení těla, vláčení na popraviště. Teprve v roce 1776 bylo zrušeno užívání výslechu mučením, které bylo do té doby zákonem povoleno. Pod vlivem osvícení výrazně ubylo udělování tělesných trestů, ale i množství poprav. I nadále ale byli odsouzenci umisťováni v nevyhovujících hygienických podmínkách a s nedostatečnou stravou.

Vývoj vězeňství neprobíhal naráz, ale postupně v závislosti na okolních podmínkách a mnohdy i s velkým zpožděním. Tento vývoj byl úzce spjatý s budováním nových trestnic. Z důvodu jejich pomalé výstavby byl vývoj vězeňství v rakousko-uherské monarchii, a tedy i v naší zemi, v porovnání s ostatními zeměmi západní Evropy, zpožděný. Za hlavní důvod tohoto opoždění lze patrně považovat především to, že nebyly stavěny nové a plně vyhovující trestnice, ale byly využívány, tedy hlavně zpočátku, bývalé

2 Sochůrek, 2007, s. 15

(13)

vojenské objekty a přestavěné opuštěné kláštery.3 V této době se objevují první hodnotné základy české penologie. První významnou osobností v historii českého vězeňství je český kněz a vězeňský reformátor František Josef Řezáč, který žil v letech 1819–1879. Jeho myšlenka je aktuální i dnes. „Myšlénka o zdárnějším trestání a polepšování provinilců a zločinců“ (Řezáč, 1995, s. 53). „...aby menší provinilci a nezatvrzelí zločincové, v obcích buď ve svých aneb v cizích, před tváří občanů lepších trest svůj odbývali; a jenom zatvrzelci, spůsobem přirozeným nepolepšitedlní a společnosti vždy škodní, ať se do věznic, do žalářů tuhých a osamotnělých zavírají.“ Výše zmíněné způsoby trestání lze v současné době srovnat s alternativními tresty, především s trestem obecně prospěšných prací.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 bylo vězeňství ve velmi bídném stavu. V meziválečném období došlo k velkému zlepšení a dle možností se začalo s jeho nápravou. Velkou změnu doznalo zejména zacházení s vězni. Ustoupilo se od tradic drilu a elementárního školství a počalo se na vězně působit výchovně a kulturně mravním způsobem. Tyto metody měly již systémový a pragmatický charakter. Bohužel tento slibný vývoj byl přerušen druhou světovou válkou. Po válce byla snaha navázat na předválečné tradice zmařena. Po roce 1948 došlo v československém vězeňství k dalšímu úpadku. Trestně právní politika státu uplatňovala generální represivní trendy, které směřovaly k potlačování projevů občanského principů. Trestní právo bylo zneužíváno k prosazování politických, hospodářských a jiných státních zájmů. Pachatelé trestné činnosti byli označováni za „nepřátele socialismu“ a k jejich převýchově či nápravné výchově sloužil nehumánní způsob výkonu trestu odnětí svobody. Život uvnitř vězeňských zařízení byl založen na vojenském drilu, vyžadovala se tuhá kázeň a izolace od vnějšího prostředí. V sedmdesátých letech se projevila snaha o zlepšení na základě činností Výzkumného ústavu penologického. Bohužel tyto snahy výzkumníků a praktiků byly na počátku osmdesátých let násilně potlačeny. Přesto došlo k několika pozitivním změnám.

Ve věznicích začínají pracovat pedagogové, psychologové, zlepšila se zdravotní péče o odsouzené.

Po pádu totalitního režimu v roce 1989 došlo k velmi radikální očistě vězeňského personálu, který nebyl schopen přijmout a aplikovat moderní penologické poznatky.

V období 1990 – 1991 bylo z tehdejšího Sboru nápravné výchovy uvolněno 1500 osob z celkového počtu 7500 a personální výměna pokračovala i v dalších letech. Tyto změny daly postupně vzniknout Vězeňské službě České republiky. Přicházeli noví lidé nejen na

3 Uhlík, 2006, s. 116

(14)

funkce strážných a dozorců, ale i do nově vzniklých funkcí specialistů (sociálních pracovníků, pedagogů, psychologů atd.). Došlo k přijetí nové koncepce českého vězeňství.

Tato koncepce se snažila odlišit od totalitního systému vězeňství a přijala principy, které jsou v souladu s mezinárodními konvencemi. Tento proces a přijetí nové koncepce je dnes označován jako humanizace českého vězeňství.4

2.2 Poslání a činnost Vězeňské služby ČR

Poslání Vězeňské služby ČR (dále jen VS ČR) spočívá v zajišťování výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody (déle jen VTOS) a bezpečnosti a pořádku v soudních budovách. Vězeňská služba spravuje a střeží věznice a detenční ústavy. Dále střeží, předvádí a eskortuje vězněné osoby. K dalším činnostem patří např. výzkum v oboru penologie, jehož výsledky aplikuje v praxi.

Jednou z činností je rovněž vytváření podmínek pro zaměstnávání, vzdělávání a rekvalifikaci vězňů.5

2.3 Úkoly Vězeňské služby

„(1) Vězeňská služba

a) spravuje a střeží vazební věznice a věznice a odpovídá za dodržování zákonem stanovených podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody,

b) střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

c) prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob života po propuštění,

d) provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky při výkonu vazby a při výkonu trestu odnětí svobody,

e) zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva a v jiných místech jejich činnosti a v rozsahu stanoveném tímto

4 Hála, 2005, s. 36

5 Vězeňská služba ČR, 2010

(15)

zákonem zajišťuje pořádek a bezpečnost při výkonu pravomoci soudů a státních zastupitelství,

f) vytváří podmínky pro pracovní a jinou účelnou činnost osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

g) provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i osob ve výkonu vazby,

h) vede evidenci osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky,

i) plní úkoly, které pro ni vyplývají z vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána,

j) zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské služby a občanských zaměstnanců Vězeňské služby, které provádí Institut vzdělávání, a vzdělávání osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, které provádí Střední odborné učiliště, učiliště a odborné učiliště Vězeňské služby,

k) poskytuje zdravotní péči osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje specializovanou zdravotní péči v mimovězeňských zdravotnických zařízeních,

l) prošetřuje vlastními pověřenými orgány trestnou činnost příslušníků; ve spolupráci s Policií České republiky se podílí na předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Vězeňská služba plní i další úkoly podle zvláštních právních předpisů“.6

2.4 Věznice Kynšperk nad Ohří

Areál Věznice Kynšperk nad Ohří se nachází v katastrálním území obce Libavské Údolí a Zlatá u Kynšperka nad Ohří. Při cestě autem najdete věznici na trase Karlovy Vary – Cheb. Areál byl v 70. letech minulého století budován jako vojenský útvar ČLA ČSSR.

Výstavba vojenského komplexu byla dokončena počátkem 80. let. Působil zde dělostřelecký pluk a raketometný oddíl. Po listopadu 1989 byl vojenský útvar zrušen a v roce 1995 bezúplatně převeden do užívání Vězeňské službě ČR. Převzetí celého komplexu se uskutečnilo 30. 7. 1995. Krátce na to byla zahájena výstavba prvního strážního

6 Zákon č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky

(16)

stanoviště – hlavního vchodu a vjezdu do věznice a rekonstrukce některých objektů.

Zprovoznila se budova správy věznice, zdravotnické středisko, kuchyňský blok s vyvařovnou a jedna z ubytoven odsouzených.

Na počátku své existence patřila kynšperská věznice k věznici v Ostrově nad Ohří, ale ještě v průběhu druhého pololetí roku 1995 byla začleněna do Věznice Horní Slavkov jako její součást – objekt Kolová, kam spadala až do konce roku 1999. Na základě nařízení ministra spravedlnosti č. 4 z roku 1999 se od 1. ledna roku 2000 věznice osamostatnila.

Věznice Kynšperk nad Ohří byla profilována jako věznice s dozorem pro dospělé muže.

V roce 1995 pracovalo ve věznici 79 zaměstnanců. Někteří zaměstnanci přešli z věznice v Horním Slavkově do zdejší věznice a pomáhali rozjíždět její chod společně s nezkušenými, nově nastupujícími lidmi. K největšímu nárůstu zaměstnanců pak došlo v roce 2000, kdy jich v průběhu roku nastoupilo 90.

V lednu roku 1996 přijala věznice prvních 20 odsouzených přemístěných z jiných věznic. Průměrný počet odsouzených se v roce postupně zvýšil na 126.

V průběhu roku 1997 proběhla částečná rekonstrukce jedné z budov na pracoviště odsouzených s kapacitou 80 pracovních míst a svou činnost zahájilo tehdejší středisko hospodářské činnosti, které zaměstnávalo cca 60 odsouzených. Zaměstnanost se postupně zvyšovala v návaznosti na dokončování stavebních úprav dalších výrobních prostor na cca 250 odsouzených.

V roce 1999 byla zahájena výstavba perimetrického oplocení části věznice, operačního střediska, vnitřního a vnějšího zabezpečení věznice. V květnu následujícího roku byla tato výstavba ukončena. V dubnu roku 2000 byla dokončena rekonstrukce další ubytovny a ubytovací kapacita vzrostla na 492 míst.

V roce 2001 zde bylo umístěno v průměru 576 odsouzených. V návaznosti na novelizaci trestně právních předpisů k 1. lednu roku 2002 došlo k poklesu na průměrný počet 413 odsouzených.

V současné době je zprovozněna další ubytovna odsouzených, na jejíž rekonstrukci se z velké části podíleli odsouzení, a došlo tak k velké úspoře finančních prostředků.

Ubytovací kapacity se zvýšily o dalších 213 míst.

Odsouzení pracují ve vězeňských režijních provozech a v provozovnách střediska hospodářské činnosti na pracoviště firem, zabývajících se výrobou drobných betonových prefabrikátů, kompletací reklamních materiálů a na vnějších pracovištích cizích subjektů při rekultivaci okolních výsypek, údržbě a opravách ústavů sociální péče nebo při práci v lese. Mohou též bezplatně vykonávat pomocné a údržbové práce ve prospěch věznice.

(17)

V současné době vykonává ve věznici svůj trest cca 860 odsouzených. Provoz věznice zajišťuje 142 příslušníků a 110 občanských zaměstnanců. Zaměstnanost odsouzených se pohybuje průměrně okolo 60%.7

2.5 Legislativa zaměřená na osoby ve VTOS

V současné době jsou platnou legislativou zaměřenou a týkající se osob ve VTOS především tyto zákony

 Zákon o výkonu trestu odnětí svobody – Zákon č. 169/1999 Sb.

 Řád výkonu trestu odnětí svobody – Vyhláška č. 345/1999 Sb.

 Zákon o výkonu vazby – Zákon č. 293/1993 Sb.

 Řád výkonu vazby – Vyhláška č. 109/1994 Sb.

 Zák. o svobodném přístupu k informacím – Zákon č. 106/1999 Sb.

 Zák. o Vězeňské službě a justiční stráži ČR – Zákon č. 555/1992 Sb.

 Zákon o Probační a mediační službě – Zákon č. 257/2000 Sb.

2.6 Vnitřní řád věznice

Další legislativou zaměřenou na výše uvedenou skupinu klientů je tzv. Vnitřní řád věznice (dále jen vnitřní řád). Je vydán v souladu s § 14 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Ve vnitřním řádu jsou stanovena konkrétní pravidla, podle kterých se realizují práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu, zabezpečení vnitřního pořádku a časového rozvrhu dne, zásady pro činnost odsouzených a jejich podíl na řešení otázek souvisejících se životem ve věznici.

Ustanovení vnitřního řádu se použijí pro všechny typy věznic, není-li dále stanoveno jinak, a jsou pro odsouzené závazná. Vnitřní řád je k dispozici v každém oddílu odsouzených, ve vězeňské knihovně, v návštěvní místnosti nebo čekárně.

7 Vězeňská služba ČR, 2010

(18)

2.7 Stručná personální charakteristika VS ČR

Ve věznicích a vazebních věznicích přicházejí do styku odsouzení především s těmito zaměstnanci:

 vedení věznice – ředitel a jeho zástupci

 výchovní pracovníci – vychovatelé, vrchní dozorci, dozorci

 specialisté – psychologové, speciální pedagogové, lektoři-instruktoři, pedagogové volného času, sociální pracovníci, sociologové, právníci, vychovatelé, kaplani a učitelé ve školských vzdělávacích střediscích

 duchovní – jak kaplani, kteří jsou zaměstnanci VS ČR, tak externí duchovní

 pracovníci strážní a eskortní směny – vrchní inspektoři, inspektoři strážní služby, operátoři, strážní

 občanští zaměstnanci – ekonomové, personalisté, správní pracovníci, logistici

 zdravotnický personál – lékaři, zdravotní sestry

 pracovníci oddělení prevence a stížností

2.7.1 Ředitel věznice

V čele věznice stojí ředitel, který je odpovědný za všechny záležitosti věznice jak ze stránky zaměstnanců, tak i odsouzených. Je podřízen generálnímu řediteli VS ČR.

2.7.2 Vrchní inspektor strážní služby

Nestanoví-li ředitel věznice jinak, zajišťuje vrchní inspektor strážní služby v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti jeho zástupců též plnění dalších úkolů, i když s výkonem strážní a eskortní služby nesouvisejí. V těchto případech je nadřízen všem zaměstnancům Vězeňské služby, kterým plnění úkolů náleží nebo kteří budou k plnění takových úkolů vrchním inspektorem strážní služby určení.

S odsouzenými se dostává do styku během kontrolní činnosti, ale i mimořádných událostí, jako jsou např. hromadné nepokoje, hladovky atd.

(19)

2.7.3 Strážní

S odsouzenými přicházejí do kontaktu téměř po celý výkon služby. Jedná se především o eskorty odsouzených k soudu, do zdravotnických zařízení nebo na pracoviště. Dále pak při dalších specifických úkonech během výkonu služby.

2.7.4 Dozorci

Jejich činnost je základním článkem přímé práce s odsouzenými. Provádějí kontrolní a dozorčí činnost. Dohlížejí na dodržování stanoveného pořádku a kázně ze strany odsouzených. Provádějí osobní prohlídky vězněných osob, prohlídky cel a ložnic a prohlídky osobních věcí odsouzených. Ve výkonu vazby zabezpečují výdej stravy a jiné nezbytné úkoly. Je nutné zde podotknout, že spolupráce a součinnost dozorců a strážných se zaměstnanci OVT je velice důležitá a při plnění společných pracovních a služebních úkolů naprosto nevyhnutelná.

2.7.5 Speciální pedagog

Speciální pedagog je odborným zaměstnancem oddělení výkonu trestu (dále jen OVT), který zodpovídá u svěřených odsouzených za vytváření a realizaci programů zacházení a prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Metodicky vede vychovatele a pedagogy volného času. Odpovídá spolu s dalšími zaměstnanci za úroveň odborného zacházení s odsouzenými.

2.7.6 Psycholog

Psycholog je odborný zaměstnanec OVT, který provádí psychologickou diagnostiku odsouzených. Je garantem odborné psychologické činnosti a úrovně realizace programu zacházení.

(20)

„Podílí se na zpracování konkrétních programů zacházení jednotlivých odsouzených, na vyhodnocování jejich úspěšnosti a na navrhování změn programu zacházení.“8

2.7.7 Sociální pracovník

Je též odborný zaměstnanec OVT, jehož činností, jak již napovídá název, je poskytování sociálních služeb dle standardů sociálních služeb. Jeho činnost je zaměřená především na plynulý přechod odsouzených do občanského života po propuštění z VTOS.

Sociální pracovník je osobou, která poskytuje obviněným a odsouzeným základní sociálně-právní orientaci. Tato práce má ve věznici velký psychohygienický efekt. Díky této práci jsou vězni schopni se do určité míry účastnit života ve věznici a po propuštění se zapojit do společnosti.9

2.7.8 Pedagog volného času – lektor

Činnost pedagoga volného času spočívá v realizaci individuální, skupinové, zájmové, sebeobslužné, případně dle odbornosti a kvalifikace i terapeutické, sportovní a kulturní činnosti s odsouzenými. Svou kvalifikovanou činností značnou mírou přispívá k vytváření psychosociálních podmínek , tím i k naplňování cílů programů zacházení.

Pedagog volného času je metodicky veden speciálním pedagogem.

2.7.9 Duchovní

Počátkem devadesátých let minulého století byla v českých věznicích obnovena duchovní služba. Tuto službu vykonávají pověření zástupci státem registrovaných církví či náboženských společností. Jejich činnost se řídí zákonem č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech. Duchovní se sdružují ve Vězeňské duchovenské péči.

Duchovní služba se svým specifickým způsobem teoreticky, ale i prakticky podílí na očistném aktu přijetí viny odsouzenými ve VTOS. Odsouzeným pomáhá nalézt řešení v

8 Sochůrek, 2007, s. 25

9 Juristic.cz, 2001

(21)

otázkách viny a odpovědnosti nebo vyřešení problémů týkajících se životních hodnot a smyslu lidské existence.

„Duchovní se podílejí na plnění programů zacházení s vězněnými nejen v oblasti pastoračních, ale i dalších aktivit, při kterých spolupracují se specialisty a vychovateli oddělení výkonu vazby a trestu.“10

2.7.10 Vychovatel

Činnost vychovatele spočívá v každodenní práci s odsouzenými. Společnou spoluprácí s psychologem vede odsouzené k přijetí viny a odpovědnosti za spáchaný trestný čin. Učí vězně, jak zvládat náročné životní situace, jak lépe jednat s ostatními lidmi a motivuje je ke změně jejich dosavadního životního stylu. Zajišťuje a organizuje vše potřebné, aby jemu svěření odsouzení mohli plnit svůj program zacházení. V souladu se zákonem o VTOS v rámci své kázeňské pravomoci používá při zacházení s odsouzenými systém kázeňských odměn a trestů. Vychovatel je tedy jedním z hlavních článků systému zacházení s odsouzenými.

„Na profesních a lidských kvalitách a jeho osobní angažovanosti v pedagogickém poslání do značné míry záleží úspěšnost procesu žádoucích změn chování a osobnosti vězněného člověka.“11

2.8 Činnost vychovatele

Vychovatel je členem týmu, jehož základním úkolem je komplexní výchovná, vzdělávací, diagnostická a preventivní činnost zaměřená na celkový rozvoj osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně cílených opatření k optimalizaci vzdělávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence v rámci věznice. Vychovatel je metodicky usměrňován prostřednictvím speciálního pedagoga a je podřízen vedoucímu oddělení výkonu trestu.

Vychovatel plní při práci s odsouzenými samostatně a tvůrčím způsobem zejména tyto úkoly:

10 Sochůrek, 2007, s. 26

11 Hála, 2005, s. 36

(22)

a) zná osobně a pedagogicky usměrňuje jemu svěřené odsouzené, zná sociální vztahy a skupinovou atmosféru v přidělené skupině,

b) zúčastňuje se aktivně jednání poradních orgánů ředitele věznice (odborných komisí) a veřejného zasedání soudu projednávajícího podmíněné propuštění nebo přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice,

c) vede osobní karty odsouzených, provádí v nich průběžné zápisy postihující probíhající naplňování účelu výkonu trestu u odsouzeného,

d) podílí se na hromadně organizovaných akcích, dbá na kázeň odsouzených, na pořádek a upravenost ubytovacích prostor a motivuje odsouzené k přiměřené estetické úpravě,

e) realizuje svěřenou kázeňskou pravomoc, zpracovává návrhy na přerušení výkonu trestu, povolování volného pohybu mimo věznici, dočasného opuštění věznice, účasti odsouzených na akcích mimo věznici, návštěv bez zrakové a sluchové kontroly a přeřazování odsouzených do jiného typu věznice nebo jejich přemístění, podílí se na výběru odsouzených k zařazení do práce,

f) zná odsouzené mající sklony k sebepoškozování, útěkům, odsouzené vytypované jako možné objekty napadení nebo možné pachatele násilného jednání, odsouzené, kteří jsou vyšetřováni nebo obžalováni z další trestné činnosti, a ty, jimž by měl být nařízen další nepodmíněný trest odnětí svobody nebo přeměněn trest podmíněný na nepodmíněný, vytypovává odsouzené s aktuálními psychickými problémy a upozorňuje na ně odpovědné zaměstnance věznice,

g) podílí se na zkoumání příčin vzniku mimořádných událostí a navrhuje příslušná opatření k jejich řešení, předcházení a eliminaci,

h) spolupracuje s příslušníky vykonávajícími dozorčí službu a předvádění odsouzených,

i) podílí se na zajištění organizačního chodu oddělení tím, že u svěřených odsouzených

1. vede početní a jmenný přehled, rozhoduje o jejich ubytování do jednotlivých ložnic nebo cel,

2. zabezpečuje kontrolu korespondence odsouzených a uskutečňování telefonických hovorů,

3. zabezpečuje realizaci práv odsouzených zejména na přijetí a odesílání korespondence a balíčků, na přijetí návštěv, provedení nákupů, vycházek

(23)

4. zprostředkovává vyřizování žádostí, stížností a podnětů a styk odsouzených s ostatními zaměstnanci věznice, pravidelně organizuje shromáždění odsouzených za účelem projednávání otázek souvisejících s jejich životem ve věznici,

5. navštěvuje pravidelně pracoviště svěřených odsouzených s cílem zajištění potřebné spolupráce s mistry při komplexní realizaci zacházení,

6. zabezpečuje přístup odsouzených k právním předpisům upravujícím výkon trestu a k vnitřnímu řádu věznice,

7. předkládá požadavky na materiálně technické vybavení ubytovacích prostor, zabezpečení chodu jemu svěřeného úseku a na odstraňování zjištěných závad a nedostatků,

8. zpracovává na nástupním oddělení ve spolupráci s odbornými zaměstnanci plán instruktážních a zájmových aktivit tohoto oddělení a podílí se na jejich realizaci, provádí poučení odsouzených o právech a povinnostech podle zákona, vyhlášky a seznamuje je s vnitřním řádem věznice, organizačně zajišťuje proškolení odsouzených z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, o požární ochraně a hygienických zásadách, připravuje podklady pro jednání odborné komise, zaznamenává chování a jednání odsouzených do osobní karty včetně upozornění na eventuální specifiku osobnosti odsouzeného.

j) podílí se ve spolupráci s odbornými zaměstnanci na sestavení konkrétních programů zacházení jemu svěřených odsouzených,

k) vede osobně podle svého odborného zaměření zpravidla dvě průběžné aktivity programů zacházení, rozložené podle potřeby v průběhu celého týdne včetně dnů pracovního volna a klidu, a zajišťuje k tomu nezbytnou dokumentaci,

l) sleduje kvalitu účasti svěřených odsouzených v programu zacházení a změny v jejich chování, přičemž vhodné změny podněcuje a upevňuje,

m) zpracovává, na základě vyhodnocení jednotlivých aktivit programu zacházení odbornými zaměstnanci a celkového přístupu odsouzeného k naplňování účelu výkonu trestu, průběžná hodnocení programu zacházení a předkládá návrhy hodnocení zasílaných věznicí příslušným orgánům,

(24)

n) navrhuje realizaci potřebných změn včetně aktualizace programu zacházení a přeřazování ve skupinách vnitřní diferenciace v návaznosti na změny v chování a jednání jemu svěřených odsouzených, navrhuje umístění odsouzených do krizového, výstupního, specializovaného oddělení, oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením a do bezdrogové zóny,

o) zabezpečuje podle odborných doporučení zvýšenou individuální péči o odsouzené v krizových psychických stavech a odsouzené se závažnějšími sociálními problémy, podílí se na zabezpečování pedagogické péče o odsouzené, kteří odmítají stravu, sebepoškozují se, pokoušejí se o sebevraždu, a o odsouzené, kteří jsou v krizových psychických stavech,

p) ve výstupním oddělení ve spolupráci se sociálním pracovníkem zajišťuje intenzivní kontakt se sociálním zázemím odsouzeného za účelem řešení problémů spojených s přechodem do občanského života, k tomu zejména

1. podílí se na organizaci komunitního setkání odsouzených, setkání se zástupci státních a nestátních institucí, extramurálních akcí, pracovní, vzdělávací a zájmové činnosti,

2. vede odsouzené k sebeobslužné činnosti a upevňování každodenních návyků,

3. zabezpečuje řádný chod oddělení s cílem naplnění jeho účelu, využití na stanovenou normovou ubytovací kapacitu a vybavení,

4. zpracovává podklady pro jeho výstupní hodnocení.

2.9 Vazba

Uvalení vazby v trestním řízení představuje pro jedince obviněného ze spáchání trestného činu mimořádně závažný zásah do občanských práv a svobod. Ve výkonu vazby jsou obvinění povinni se podrobit omezení některým základním lidským a občanským právům, jako např. právo svobodného pohybu a pobytu, právo shromažďování, právo na soukromí apod. Takové zásahy do občanských práv a svobod mohou být provedeny pouze na základě zákona, který stanoví rozsah omezení práv a přesně vymezuje podmínky pro jejich aplikaci. Proto bylo nutné výkon vazby upravit zákonem. Od 1. 1. 1994 je výkon vazby upraven zákonem – zákonem č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby a Vyhláškou ministra spravedlností č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby.

(25)

Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby vychází z mezinárodních smluv a dokumentů, které se vztahují k problematice ukládání vazby a jejího výkonu. Jde zejména o Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězněnými a o Rezoluci k vyšetřovací vazbě.12

„Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,

a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,

b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání nebo,

c) že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením“.13

2.10 Typy věznic

Věznice se člení podle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti do čtyř základních typů, a to:

 s dohledem;

 s dozorem;

 s ostrahou;

 se zvýšenou ostrahou.

Umisťování odsouzených do určitého typu věznice je prováděno rozhodnutím soudu podle zvláštního zákona. K výkonu trestu nastupuje odsouzený do věznice, kterou

12 Černíková, 2008, s. 82

13 Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby

(26)

mu určil soud. V odůvodněných případech může odsouzeného k VTOS přijmout i jiná věznice. O dalším umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice rozhoduje generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu.14

2.10.1 Věznice typu A – věznice s dohledem

Do věznice s dohledem jsou obvykle zařazováni osoby odsouzené za trestný čin spáchaný z nedbalosti, které dosud nebyly ve VTOS za úmyslný trestný čin. Vězni se v areálu věznice mohou pohybovat samostatně bez doprovodu zaměstnance. Zaměstnáni jsou zpravidla na pracovištích mimo věznici. V mimopracovní době mohou věznici opustit za účelem návštěvy kulturních a sportovních akcí nebo bohoslužeb.

2.10.2 Věznice typu B – věznice s dozorem

Do věznice s dozorem jsou většinou umisťováni osoby odsouzené za trestný čin spáchaný z nedbalosti, které však již ve VTOS byly pro úmyslný trestný čin. Déle se do věznice s dozorem umisťují osoby odsouzené za úmyslný trestný čin, jehož horní sazba nepřevyšuje hranici dvou let a které dosud nebyly ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin.

Odsouzení se po věznici pohybují organizovaně většinou pod dohledem pracovníka VS ČR. Pracují na pracovištích ve věznici. Vybraní odsouzení, kterým byl udělen volný pohyb, smějí pracovat na pracovištích mimo věznici. Tito odsouzení mohou také po pracovní době navštěvovat kulturní nebo sportovní akce a bohoslužby, ovšem pouze v doprovodu zaměstnance VS ČR.

2.10.3 Věznice typu C – věznice s ostrahou

Do věznice s ostrahou jsou umisťováni osoby, které byly odsouzeny za spáchání úmyslného trestného činu, ale nejsou splněny podmínky pro umístění do věznice

14 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody

(27)

s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a osoby, které byly odsouzeny pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, ale nebyly zařazeny do VTOS s dohledem nebo dozorem.

Odsouzení se po věznici pohybují organizovaně pod dohledem pracovníka VS ČR.

Zaměstnáni jsou na pracovištích uvnitř věznice. Pohyb mimo věznici k plnění pracovních povinností bez dozoru zaměstnance VS ČR může výjimečně povolit ředitel věznice. Akce mimo věznici jsou organizovány vždy pod dozorem zaměstnance VS ČR a pouze pro odsouzené z předvýstupních oddělení.

2.10.4 Věznice typu D – věznice se zvýšenou ostrahou

Do tohoto typu věznice jsou umisťovány osoby, kterým byl uložen doživotní trest odnětí svobody, kterým byl uložen trest jako zvlášť nebezpečným recidivistům nebo trest za zvlášť závažný trestný čin s minimální sazbou od osmi let. Dále jsou zde umisťováni osoby, které byly odsouzeny za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchly z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Po věznici se pohybují výhradně pod dozorem příslušníka VS ČR. Volný pohyb po věznici jim není povolen ani v případě plnění pracovních povinností. Jsou uzamykáni v celách a zaměstnání vykonávají pouze na střežených pracovištích uvnitř věznice.

2.11 Diferenciace vězněných osob

Diferencování vězňů stanoví zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby a zákon č.

169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody.

2.11.1 Vnější diferenciace

Je určena pohlavím, věkem, kriminální zkušeností (prvotrestaní a vícekrát trestaní), zařazením odsouzeného do konkrétního typu věznice soudem.

„Odděleně se umísťují odsouzení muži od odsouzených žen a dále zpravidla odsouzení:

a) mladiství od dospělých,

b) recidivisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé,

c) za úmyslně spáchané trestné činy od odsouzených za trestné činy z nedbalosti,

(28)

d) trvale pracovně nezařaditelní,

e) s poruchami duševními a poruchami chování a f) s uloženým ochranným léčením“.15

2.11.2 Vnitřní diferenciace

Vnitřní diferenciaci provádí Vězeňská služba na základě psychologických, psychiatrických, pedagogicko – etopedických a sociálních posudků chování odsouzených osob. Dále je posuzováno riziko opakování konfliktního jednání vězněných osob.

Vnitřní diferenciace je spjatá s diferenciací vnější a zaměřuje se na zařazování odsouzených podle jejich osobností, nebezpečnosti, chování atd.

2.12 Nástupní a výstupní oddělení

Nástupní oddělení je místem, kam se odsouzený umístí po nástupu do VTOS. Zde je podrobně seznámen s právními předpisy a pravidly, které budou po dobu výkonu trestu určovat jeho práva a povinnosti. Odsouzený by měl být také vychovatelem nástupního oddělení připravován na zvláštnosti způsobu života ve vězeňském prostředí a na každodenní režim. Pobyt odsouzeného na nástupním oddělení umožňuje vězeňským specialistům zhodnotit osobu vězně. Na základě těchto hodnocení je zpracována tzv.

Komplexní zpráva a stanoven pro něj nejvhodnější program zacházení. Specialisté oddělení výkonu trestu zde mohou odhalit případné charakterové slabiny odsouzeného.

Podle nich je pak stanoveno jeho nejvhodnějším umístění v rámci věznice.

Výstupní oddělení jsou taková oddělení, do nichž se zpravidla umísťují odsouzení, kterým byl uložen trest na dobu delší než 3 roky, a odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro samostatný způsob života. Vězni se zde umisťují na přiměřenou dobu před očekávaným skončením výkonu trestu, protože po určité době ve věznici ztrácejí kontakt s reálným světem. Jejich reintegrace do společnosti po propuštění z VTOS je velmi závislá na kvalitě přípravy, kterou zajišťuje právě výstupní oddělení.

Odsouzený se má na výstupním oddělení naučit, jak vyhledat pomoc po propuštění, jak spolupracovat se sociálním kurátorem atd. Režim na výstupních odděleních je volnější

15 Zákon č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody

(29)

proto, aby se odsouzení naučili samostatnosti (samostatná příprava stravy, praní a žehlení prádla).16

2.13 Základní funkce trestu

Zjednodušeně řečeno, je trest se svým opakem, odměnou, základním výchovným prostředkem. V úzkém pedagogickém pojetí jej lze chápat jako jednu z forem negativního motivačního působení či jako záměrně navozený následek nesplněného nebo špatně splněného úkolu. Ve společenském kontextu je používán jako nejrozšířenější a nejvýznamnější obranný mechanismus, který společnost chrání před chováním a jednáním, které porušuje zavedené sociální konvence, normy, pravidla, tedy veškeré delikventní chování.

Základní funkce trestu se nazývá v penelogii funkcí regulativní. Tato funkce ve vězeňství předpokládá uplatňování progresivního výkonu trestu s diferenciovaným zacházením s různými skupinami vězňů. Další funkcí trestu je funkce vyrovnávací, jejímž cílem je eliminovat nebo alespoň kompenzovat negativní emoce poškozených.

Nejdůležitějším aspektem vyrovnávací funkce skutečnost, že pachatel dostává příležitost a prostor k zamyšlení nad tím, co spáchal. Má možnost vyrovnat se s pocitem viny a přijmout odpovědnost za svůj čin se všemi důsledky z toho vyplývajícími.17

Mezi další funkce trestu patří:

 funkce informační – konstatuje nesprávnost chování

 funkce motivační – zlepšuje chování a prospěch

 funkce vztahová – vyjadřuje negativní vztahy

 funkce preventivní – snaha vyvarovat se toho, co k trestu vedlo18

2.14 Účel výkonu trestu

Hlavním účelem výkonu trestu je takové zacházení s odsouzenými, které směřuje k tomu, aby měli možnost pracovat, kulturně se rozvíjet a vzdělávat, aby nalezli uspokojení

16 Juristic.cz, 2001

17 Vězeňská služba ČR, 2010

18 Sochůrek, 2007, s. 18

(30)

v práci, v prospěšném využívání volného času a ve slušném soužití se všemi ostatními lidmi. Tyto vlastnosti a sebekázeň by měli rozvíjet i po propuštění a žít dále jako řádní občané, aniž by porušovali platné zákony.

„Účelem výkonu trestu odnětí svobody je zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a soustavně ho vychovávat k tomu, aby vedl řádný život občana. Ve výkonu trestu odnětí svobody se musí respektovat přirozená důstojnost lidské osobnosti, nesmí být použity kruté nebo lidskou důstojnost ponižující způsoby zacházení a trestání.“19

Na základě Smíšené (slučovací) teorie dochází ke snaze o spojení myšlenek odplatné a účelové funkce trestu. Trest by měl trestným činům předcházet formou tzv.

generální prevence, jež se zaměřuje na potencionální pachatele a současně působí preventivně na toho pachatele trestného činu, který se o něm teprve rozhoduje. Na základě smíšené teorie je vybudován i náš trestní zákon.

Jako další účel trestu odnětí svobody je:

 Ochrana společnosti před pachateli trestných činů

Trest je způsob obrany společnosti před trestnými činy. Působí tak ochranná funkce trestu, jenž chrání společnost před omezováním práv jiných lidí kriminálním chováním pachatelů nebo skupin. Dalším úkolem ochranné funkce je zabraňovat pachatelům v páchání další trestné činnosti a pozitivně působit na jejich další život.

 Zabránit pachateli v páchání další trestné činnosti

Naučit pachatele respektovat zákony a dosáhnout toho, aby se nadále nedopouštěl páchání trestné činnosti. S využitím jednotlivých druhů trestů uvedených v trestním zákoně je pachateli ztíženo nebo dokonce znemožněno páchání dalších trestných činů.

 Změna chování pachatele

Dosažení změny chování pachatele je velmi obtížné a v některých případech již nemožné. U delikventů, kteří se provinili poprvé, stačí pouhá hrozba sankcí spojená s pocitem viny a hanby. U recidivistů jsou však tyto tresty již zcela neúčinné, protože se na tento způsob života zcela adaptovali a ke změně jejich chování jim chybí motivace.20

 Výchovné působení na další občany

Účelem je včasné a spravedlivé ukládání trestů, které by mělo působit a varovat ostatní labilní občany před pácháním trestné činnosti.21

19 Bajcura, 1999, s. 92

20 Vágnerová, 2004, s. 817

21 Černíková, 2008, s. 27

(31)

2.15 Standardní pravidla pro zacházení s vězni

Tato pravidla představují základní minimální podmínky stanovené OSN jako žádoucí pro zacházení s vězni ve spojení s prosazováním disciplíny a používáním nástrojů k omezení svobody ve věznicích. Je to souhrn morálních a filozofických hodnot, které jsou spojovány s člověkem a jeho životem. Jejich základem je respekt a ochrana základních lidských práv osob nacházejících se ve věznicích nebo v detenčních ústavech. Obsahují mimo jiné:

 právo na svobodné myšlení

 svědomí a vyznání

 právo na stejnou ochranu podle zákona

 právo na přiměřenou životní úroveň

 právo na zdravotní péči

Představují měřítko k posuzování dosažené úrovně vězeňství v jednotlivých státech.

Pomáhají sjednotit základní nezbytné standardy zacházení s vězněnými osobami, které by měly být dodržovány v každém členském státě.

Tyto standardy mají i funkci motivační a přispívají ke zlepšování vězeňství a zacházení s odsouzenými nejen po stránce teoretické (pojetí trestní politiky, koncepce vězeňství, vězeňské režimy, klasifikační kritéria, otázka diferenciace výkonu trestu odnětí svobody, problém individualizovaného přístupu k odsouzeným), ale i po stránce praktické (otázka správy vězeňství, účelné a ekonomické řízení vězeňství a jednotlivých věznic, odborná příprava a fungování personálu, realizace penitenciárního procesu jako systému, organické propojení penitenciárního procesu s následnou péčí po výkonu trestu odnětí svobody).

Tyto standardy byly vydány formou doporučení vládám všech členských států OSN a jsou považovány za nejvýznamnější mezinárodní dokument v oblasti vězeňství. Mnohé z požadavků Standardních pravidel jsou již zapracovány v zákoně č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody.

(32)

2.16 Zacházení s vězněnými osobami

Dodržování práv vězněných osob, plnění si svých povinností ve výkonu trestu a kázeňská praxe jsou základními podmínkami pro realizaci obsahu zacházení s odsouzenými. Všechny tyto části jsou vzájemně propojeny a podmiňují se. Tyto části zacházení s odsouzenými ve VTOS jsou vyjádřeny v pěti bodech programu zacházení. V penitenciární péči se osvědčily a ustálily tyto druhy aktivit programu zacházení:

a) Pracovní aktivity, které zahrnují:

 zaměstnávání;

 práce potřebná k zajištění každodenního provozu věznic (např. úklid, výměna a praní ložního prádla, příprava jídla, nutné opravy);

 pracovní terapie vedené zaměstnanci Vězeňské služby s potřebným odborným vzděláním.

b) Vzdělávací aktivity

 vzdělávací aktivity realizované vzdělávacím střediskem Vězeňské služby;

dokončení základního vzdělání, profesní příprava;

 vzdělávání vedené či kontrolované zaměstnanci Vězeňské služby;

 vzdělávání v korespondenčních kurzech a síti základních, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol ČR.

c) Speciální výchovné aktivity – jedná se o speciální individuální a skupinové pedagogické a psychologické působení prováděné specialisty oddělení výkonu trestu.

d) Zájmové aktivity – tyto aktivity zahrnují nejrůznější formy individuální a skupinové zájmové činnosti, které organizují a vedou zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním. Rozvíjejí u odsouzených schopnosti, vědomosti, sociální dovednosti, jež jsou předpokladem integrace ve VTOS.

e) Oblast aktivit zaměřující se na utváření vnějších vztahů – podporuje rozvoj kontaktů s vnějším světem, rozvoj znalostí, dovedností, které jsou potřebné

(33)

Z těchto zde uvedených aktivit je vytvářen individuální program zacházení pro každého odsouzeného. S přihlédnutím k vlastnostem vězně jsou zohledněny jeho specifické potřeby, které směřují k naplnění účelu trestu a dosažení integrativní funkce trestu odnětí svobody. Nastane-li situace, že si odsouzený z nabízených programů nezvolí, je pak povinen účastnit se minimálního programu stanoveného řádem věznice.

Programy zacházení se dle potřeb, výsledků chování a rozhodnutí vězněného v průběhu výkonu trestu aktualizují. Ke způsobu jejich plnění a vlivu na odsouzeného se přihlíží vždy při projednávání žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu, při žádostech o udělení přerušení výkonu trestu, nebo třeba při udělování volného pohybu v areálu, ale i mimo areál věznice v rámci pracovního zařazení.22

V tomto směru je velice silným motivačním faktorem systém kázeňských odměn a kázeňských trestů. Kázeňské hodnocení je jedním z důležitých faktorů při posuzování vězně na podmínečné propuštění, přeřazení do jiného typu věznice nebo jiné prostupné skupiny vnitřní diferenciace.

2.17 Diferencované zacházení s odsouzenými

Diferencované zacházení s odsouzenými předpokládá vývoj rozmanité nabídky programů, které jsou vytvořeny z částí pokrývající tyto hlavní oblasti:

 vzdělání – kritériem je dosažená úroveň vzdělání a předpoklad pro další učení;

 volný čas – volnočasové aktivity, které slouží ke kultivaci osobnosti v oblasti zájmů a koníčků;

 práce – vede odsouzené k odpovědnosti (plnění povinností) a k jejich ekonomickému zajištění;

 osobnost – terapeutické aktivity, které se orientují na osvojení sociálních dovedností odsouzených nutných k bezproblémovému začlenění do společnosti po propuštění z VTOS

22 Černíková, 2008, s. 48, s. 102

(34)

 sociální vazby a vztahy – aktivity zaměřené na vznik hodnotných vztahů a sociálních vazeb (rodina, přátelé) a na jejich rozvoj a udržení po návratu z VTOS.

„Diferenciace zacházení tedy spočívá na poznání uvedených činitelů, z něj odvozeného klasifikačního schématu a odpovídající penitenciární diagnostice“.23

2.18 Program zacházení

Program zacházení je výchovný prostředek, jehož základem je vedení odsouzených k přijetí odpovědnosti za spáchaný trestný čin a naplňování účelu trestu.

Programy jsou sestavovány z jednotlivých aktivit vycházejících z možností věznice.

Garantem programů zacházení je příslušný speciální pedagog, který tyto programy sestavuje a aktualizuje ve spolupráci s ostatními zaměstnanci věznice. Cílem průběžného hodnocení programu zacházení je zhodnocení všech oblastí stanoveného programu, včetně plnění jeho cíle. Realizuje se v příslušných intervalech pro daný typ věznice a kategorii odsouzených. Hodnocení provádí vychovatel u každého odsouzeného vždy po uplynutí intervalu od data schválení programu ředitelem věznice nebo při aktualizaci od data schválení speciálním pedagogem a dále podle navazujících intervalů vždy do 5. až 10. dne od jeho uplynutí. Při průběžném hodnocení programu zacházení vychovatel spolupracuje především se speciálním pedagogem a dalšími zaměstnanci věznice.

„Program zacházení se zpracovává na základě komplexní zprávy o odsouzeném s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a příčiny trestné činnosti.

Komplexní zpráva je shrnutím výsledků psychologického, pedagogického, případně lékařského posouzení a jiných dostupných materiálů k osobě odsouzeného; její obsah je důvěrný.

Program zacházení obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a způsob a četnost hodnocení.

Pravidelnou součástí programu zacházení je určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho samostatný způsob života. Pokud u odsouzeného přichází v úvahu více variant programu zacházení, umožní se mu výběr.

23 Netík, 1997, s. 38

(35)

V rámci programu zacházení se pro odsouzeného nejméně 3 měsíce před propuštěním vytvářejí podmínky pro jeho samostatný způsob života.

Při vypracování programu zacházení věznice podle potřeby spolupracuje s příslušnými orgány sociálního zabezpečení“24

Programy zacházení, dříve resocializační programy, jsou velice důležitou součástí výkonu trestu odnětí svobody. Už změna názvu tohoto institutu v novele zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb. ze dne 30. června 1999, který vešel v účinnost 1.

ledna 2000, naznačuje, že resocializace ve výkonu trestu je velice obtížná a těžko dosažitelná. Prostředí, v němž se odsouzení při výkonu trestu odnětí svobody pohybují, je při dnešním neutěšeném stavu českého vězeňství velice problematické. Je proto těžké požadovat po pracovnících a civilních zaměstnancích VS (psychologové, sociální pracovníci, pedagogové, vychovatelé a další), aby dosáhli úplné resocializace odsouzeného.

Resocializace odsouzeného, tento dříve zákonný požadavek, je podmíněn následujícími faktory:

 prostředí ve věznici, tj. zde i dostatečný prostor zajišťující soukromí odsouzeného;

 kvalitní personál, který s odsouzenými pracuje;

 dostatečné finanční zázemí pro výkon zájmových aktivit;

 přístup samotného odsouzeného k jeho možné nápravě, resp. změna postojů a názorů na jeho postavení ve společnosti.

V rámci programu zacházení se pro odsouzené s trestem odnětí svobody delším než jeden rok nejméně tři měsíce před propuštěním vytvářejí podmínky pro jejich samostatný způsob života po propuštění a za tím účelem se aktualizuje program zacházení.

Volba a způsob naplňování cíle programu zacházení je vedle chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do některé ze zpravidla tří prostupných skupin vnitřní diferenciace.

24 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody

(36)

 Do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení, kteří převážně aktivně plní program zacházení i své další povinnosti a chovají se a jednají v souladu s vnitřním řádem.

 Do druhé prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení s nevyjasněným a kolísavým postojem a přístupem k programu zacházení a svým povinnostem.

 Do třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení, kteří převážně:

a) program zacházení neplní nebo jej odmítají, b) neplní své povinnosti,

c) chovají se a jednají v rozporu s vnitřním řádem.25

Prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během výkonu trestu na základě změn v přístupu, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin.

2.19 Aktivity programu zacházení

Zacházení s odsouzenými vychází z principů restorativní justice. Účelem je, aby si pachatel uvědomil odpovědnost za své činy, snažil se o napravení jejich důsledků a po vykonání trestu se integroval do společnosti jako řádný občan, který respektuje platné právní normy.

Ve výkonu trestu jsou v programu zacházení zahrnuty pracovní aktivity, speciálně- výchovné aktivity, vzdělávání, zájmová činnost a trénink utváření vnějších vztahů.

Součástí těchto programů jsou také arteterapie, psychoterapie, psychorelaxační techniky, právní a sociální poradenství, protidrogová poradna a komunitní setkání.

Ve výkonu trestu fungují také specializovaná oddělení, jež poskytují ochrannou léčbu, péči o pracovně nezařaditelné a o pachatele s duševními poruchami a poruchami chování.

25 Vyhláška 345/1999 Sb, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

(37)

V ženské věznici ve Světlé nad Sázavou je zřízeno specializované oddělení pro matky s nezletilými dětmi. Ženy, které splňují podmínky pro zařazení do tohoto oddělení, mohou mít ve VTOS u sebe děti ve věku od jednoho do tří let.

Důležitou součástí aktivit programu zacházení s odsouzenými je zaměstnání.

Práce představuje pro odsouzené ve VTOS nejen smysluplné trávení času, ale je rovněž důležitým prvkem reintegrace. Ze mzdy za odvedenou práci mohou například hradit náklady spojené s výkonem trestu a pohledávky, které vznikly v souvislosti s jejich trestnou činností.

„Celkové náklady na jednoho odsouzeného se v současnosti pohybují kolem 1000 korun (40 eur) na jednoho vězně a den. Z této částky ale odsouzení hradí jen část, maximálně do výše 1500 korun (60 eur) měsíčně“.26

2.20 Pracovní aktivity programu zacházení

„Odsouzený je povinen pracovat, pokud je do zaměstnání zařazen, je zařazován na základě rozhodnutí ředitele věznice, a to na základě doporučení odborníků, kteří zvažují zdravotní způsobilost a intelektuální, profesní a osobnostní předpoklady. Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzené, kteří jsou starší 65 let, plně invalidní, se zdravotními důvody aktuální nemocí, a pokud to nedovoluje povaha překážky.“27

Pracovní aktivita odsouzeného přispívá zásadním způsobem ke snižování jeho případné agresivity, k celkovému zklidnění a harmonizaci psychosomatických funkcí i k psychosociální adjustaci. Pomáhá tak optimalizovat výkon trestu odnětí svobody i ve smyslu prevence mimořádných událostí. Terapie prací je organickou součástí léčby a zacházení s vězni drogově závislými, případně postiženými duševními nebo behaviorálními poruchami.

V neposlední řadě má práce pro odsouzeného (a pro společnost) značný význam ekonomický. Z jeho odměny za práci se hradí celá řada položek: výživné na děti odsouzeného, náklady na výkon trestu odnětí svobody, případné náklady na předchozí výkon vazby, tzv. cizí pohledávky (např. náklady trestního řízení, dlužné výživné a další exekuce pro oprávněné fyzické nebo právnické osoby, pohledávky související s dříve

26 Vězeňská služba ČR, 2010

27 Černíková, 2008, s. 103

References

Related documents

Zajímavé však je, že naprostá většina odsouzených (78 %), kteří před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody kontakt s rodinou neměli nebo jim byl

Autorka práce uchopila jeden ze základních faktorů uplatňovaných v penitenciární praxi a to jsou programy zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody..

Do programů zacházení se aktivněji zapojují a zároveň jej přijímají odsouzení s vyšším vzděláním než odsouzení, kteří mají pouze základní vzdělání, nebo

Smyslem a účelem bakalářské práce je vymezit faktory, které mohou být rizikem pro vývoj delikventního jednání u mladistvých odsouzených k výkonu trestního

V dalších kapitolách se zaměříme pouze na věznici s mírnějším režimem střežení – dozor, protože v následující praktické části práce budou osloveny

V prostředí mimo výkon trestu odnětí svobody se považuje za dobrého společníka, má také pocit, že v životě již něco dokázal, své odsouzení však považuje za spravedlivé

Název práce: Sociální status odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody Vedoucí práce: PhDr..

Empirická část této bakalářské práce byla zaměřena na analýzu činnosti Specializovaného oddělení, zejména na jeho výchovný význam pro odsouzené, zařazené k výkonu trestu na