Bakalářská práce
Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice
Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Eliška Sedláčková
Vedoucí práce: PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D.
Liberec 2016
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Děkuji panu PhDr. Ondřeji Lánskému, Ph.D za vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Michalovi Brožovi za pomoc
s formální úpravou textu.
V neposlední řadě děkuji mé rodině a přátelům, kteří mi byli oporou po
celou dobu studia.
Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem šikany, jejími formami, příčinami a důsledky. Teoretická část obsahuje rešerši vývoje šikany, její formy a druhy, základní typy aktérů a také zvláštní typy šikany, kde je značná část věnována kyberšikaně. Cílem bakalářské práce je formou rozboru klíčové relevantní literatury získat materiál pro základní analýzu problematiky šikany.
Klíčová slova
Šikana, formy šikany, agresor, oběť, důsledky šikany
This thesis deals with the phenomenon of bullying, its forms, causes and consequences. The theoretical part contains development of research, its forms and types, basic types of actors and as well specific types of bullying, where a considerable part is dedicated to cyberbullying. The goal of the thesis is a form of analysis of key relevant literature to obtain material for basic analysis of the issue of bullying.
Keywords
Bullying, formsofbullying, aggressor, victim, theconsequencesofbullying
7
Obsah
1 ÚVOD ... 8
2 Teoretická část ... 9
2.1 Šikana, její vývoj a definice ... 9
2.2 Co je a co není šikana? ... 12
2.3 Charakteristické znaky šikany ... 14
2.4 Vývojová stádia šikany ... 14
2.5 Příčiny a místa šikany ... 21
2.6 Druhy a formy šikany ... 23
2.7 Směry šikany ... 25
2.8 Zvláštní typy šikany ... 26
2.9 Porovnání tradiční šikany a kyberšikany ... 28
2.10 Prostředky kyberšikany ... 30
2.11 Aktéři šikany ... 35
2.12 Dopady šikany ... 40
3 Závěr ... 44
4 Seznam literatury ... 46
5 Seznam obrázků a tabulek ... 47
8
1 ÚVOD
Tématem této bakalářské práce je šikana, což je současný fenomén, který dle mého názoru nabývá na důležitosti, jelikož se s ním setkáváme stále častěji. S technickým pokrokem 21. století mají děti a mladiství volnější přístup k moderním technologiím, např.
televizi či počítači, což má pozitivní dopad na informovanost a vzdělanost, ale zároveň to sebou nese i negativa. Prostřednictvím těchto médií se denně setkávají s určitou mírou agrese. Hlavní roli zde hrají především počítačové hry či filmy současné doby, které jsou plné násilí, agresivního chovaní. Tímto dochází ke zvyšování dětské agresivity, a jelikož se s ní setkávají dennodenně, přijímají ji svým způsobem za svou, připadá jim to normální.
Školní šikana je o to závažnější, že se dotýká dětí a mladistvých, jejichž hodnotový systém se teprve utváří. Zkušenost se šikanováním může negativně ovlivnit nejen jejich chování a pohled na společenské vztahy, ale také celý jejich další vývoj.
Domnívám se, že je nutné o této problematice více hovořit a informovat širší veřejnost. Je potřeba vštípit žákům, aby se nebáli svěřit se se svými problémy rodičům či vyučujícím. Těžší forma šikany může vést k fatálním důsledkům, kdy poškozený nemusí unést fyzický a psychický nátlak. Šikanování je velmi časté, mnoho lidí může v různých podobách provázet dokonce celý život. Začíná už v rodině mezi sourozenci, pokračuje ve škole, zájmových kroužcích, v zaměstnání, v partnerských vztazích a nevyhne se nám ani v seniorských letech. Šikana je nebezpečnou sociální nemocí společnosti, jejímž důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupin a společnosti vůbec.1 Ve své práci se budu soustředit na problém školní šikany, tedy zejména té mezi žáky.
Práce je obsahové členěna do pěti kapitol. Druhá kapitola se dále člení na dvanáct podkapitol, kde jsou vysvětleny základní pojmy spojené s problematikou šikany.
Vymezena a definována klasická šikana. Popsány a přiblíženy profily aktérů šikany, především agresora a oběti. Dále bude provedena analýza příčin, forem a dopadů šikany.
K analýze bude použita primární a sekundární literatura zabývající se tímto tématem.
V průběhu mé práce na tématu se ukázalo, že není na místě použít metodu rozhovoru jako ilustrace k tématu, a tudíž jsem se po dohodě s vedoucím práce zaměřila na důkladnější analýzu relevantních zdrojů a zamýšlený výzkum jsem nerealizovala. Cílem bakalářské práce je formou rozboru klíčové relevantní literatury získat materiál pro základní analýzu problematiky šikany.
1Kolář, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005, s. 17.
9
2 Teoretická část
2.1 Šikana, její vývoj a definice
V odborné literatuře se objevuje hned několik definic šikany či šikanování. Násilí a agresi považujeme za podobné pojmy úzce spjaté právě se šikanou, jejichž hlavním cílem jednání je ublížit. Při studiu literatury se také často setkáváme s pojmem agresivita, což je do určité míry charakteristický rys každého jedince. Hovoříme zde o určité útočnosti, schopnosti organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnosti vzdorovat těžkostem. Člověk s vysokou mírou agresivity je náchylný k agresivnímu jednání, čímž dochází ke komplikaci v mezilidské komunikaci.
Velmi málo lidí je schopno si přiznat, že by se zrovna jich problematika šikany mohla týkat. Přičemž je velmi nebezpečným sociálním jevem, který poškozuje psychický i etický vývoj nejen jednotlivce. Nesmíme zapomenout na ty, kterým sledování utrpení a bolesti oběti činí potěšení. Negativně se odráží také na nedobrovolných svědcích takového trýznění. V případě šikany není agrese prostředkem k dosažení nějakého konkrétního zisku, nýbrž samotným cílem jednání.
Chování, které dnes označujeme jako šikanu, pravděpodobně lidstvo provází po dobu celé její existence. Silnější vždy ubližoval slabšímu. Takové jednání však nebylo dlouhou dobu soustavně zkoumáno a ani pro něj neexistovalo žádné specifické pojmenování. Pojem šikana začal být používán zhruba před půl stoletím ve spojení s případy mazáckého týrání nováčků ve výkonu základní vojenské služby. Posléze začal být používán pro podobné projevy, které se odehrávají i v jiných skupinách jedinců, jejichž postavení je formálně rovnocenné.2 Mezi první odborníky, kteří se zaměřili na problematiku klasické šikany, označované také jako šikana tváří v tvář, patří profesor Olweus. Ten již ve své knize Aggressiom in the schools: Bullies and whipping boys z roku 1978 rozeznává odlišné skupiny se zaměřením na agresory a oběti. Stal se inspirací pro kolegy a odborníky, kteří se pustili do zkoumání nejrůznějších příčin šikany. Postupný zájem o tuto problematiku vedl k odhalení celé řady faktorů a podtypů šikanování, ty jsou
2Janošová, P., Šikana a vyčleňování žáku na základní škole, Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011, s. 8.
10
v některých případech spojovány s věkem, pohlavím, kulturním prostředím, v jiných případech pak s nebezpečnými faktory, jak na straně iniciátora šikany, tak na straně oběti.3
U nás s pojmem šikana poprvé přišel psychiatr Petr Příhoda, ten jako první před listopadem 1989 veřejně promluvil o tom, o čem mnozí věděli, ale mlčeli, protože to bylo tabu – promluvil o tom, co se dělo v socialistické armádě mezi "bažanty" a "mazáky".4 Tehdejší režim ovšem význam tohoto problému systematicky potlačoval. Slovo šikana bylo převzato z francouzského chicane, což označuje zlomyslné obtěžování, ubližování, sužování, perzekuce, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci nesmyslně žádají nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd.5 Dnes je používáno v mnohem obecnějším smyslu. Po společenských změnách v roce 1989 došlo i v naší zemi k hlubšímu zkoumání těchto negativních jevů, výzkumy a bádání jsou spojovány především se jmény Kolář, Bendl a Říčan.
Definici školní šikany vytvořil v 70. letech 20. století již výše zmiňovaný norský psycholog Dan Olweus. Šikana je podle něj takové chování, kdy jeden žák nebo více žáků opakovaně ubližují někomu, kdo se neumí nebo nemůže bránit. Vedle kritérií nerovnováhy sil mezi jedinci, kteří jsou ve stejném formálním postavení, dále pak záměrného ubližování a jeho opakovanosti, které v definici zaznívají, Olweus předpokládal také existenci přímého vztahu mezi agresorem a obětí.6Pavel Říčan šikanou nazývá ubližování mezi těmi, kteří jsou na stejné pozici, ve škole tedy mezi žáky nebo studenty, ve sportovním oddíle mezi sportovci, ve vězení mezi vězni, na pracovišti mezi spolupracovníky atd. Šikanou můžeme také nazvat poškozování žáků ze strany učitele nebo naopak. Sekýrování pracovníků ze strany nadřízeného, jednání úředníka, který obtěžuje občany vyžadováním zbytečných potvrzení atd. Tato definice také předpokládá osobní asymetrický vztah moci mezi obětí a agresorem. Oběť ví, kdo jí ubližuje, bojí se ho, je závislá na jeho vrtoších.7Šikana je pojmenování zásadně narušených vztahů v sociální skupině, kde jedinec či několik osob pravidelně a dlouhodobě týrá jiného člověka či skupinu osob.
Ubližování má různé formy a různou závažnost. Ve všech případech však platí, že jak pro
3Šmahaj, J., Kyberšikana jako společenský problém, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, s. 33.
4Říčan, P., Janošová, P., Jak na šikanu, Praha: Grada, 2010 s. 135.
5Říčan, P., Agresivita a šikana mezi dětmi, Praha: Portal, 1995 s. 25.
6Janošová, P., Šikana a vyčleňování žáků na základní škole, Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011, s. 10.
7Říčan, P., Janošová, P., Jak na šikanu, Praha: Grada, 2010, s. 21.
11
jedince, kterému je ubližováno, tak pro zbytek skupiny má šikana dlouhodobě negativní následky.8
Pan Říčan ve své publikaci Agresivita a šikana mezi dětmi popisuje definici, s kterou v posledních letech pracují Britští odborníci, podle té jako šikanu označujeme takové jednání, kdy jedno nebo více dětí říká jinému nepěkné a nepříjemné věci, bije je, kope, hrozí mu, zamyká je v místnosti a podobně. Jako šikanování jsou brány také opakované posměšky nebo komentáře o rodině.9
Etoped Michal Kolář, uznávaný odborník na šikanu, u nás pohlíží na tuto problematiku jako na úmyslné chování jednoho nebo více jedinců, kteří opakovaně ubližují druhým. Iniciátor šikany opakovaně zotročuje a týrá spolužáka/ky a používá k tomu agresi.
Šikanování je podle něj asymetrické a opakované násilí mezi vrstevníky. Což znamená že, někdo, kdo je silnější, komu se nedokážete bránit, vám dělá něco, co se vám nelibí, bolí a ponižuje vás.10
Vysokoškolský učitel Stanislav Bendl, zabývající se především sociální pedagogikou, řadí šikanu mezi patologické formy mezilidského chování. Šikanování je dle jeho názoru asociální jednání. Bendl hovoří o šikanování jako o agresivním chování, kdy si agresor prostřednictvím takového chování a způsobování tělesné i duševní bolesti oběti udržuje nebo zjednává převahu nad tímto jedincem. Agresor touží po pocitu moci a převahy. Šikanování je tedy fyzické, psychické či kombinované ponižování slabších žáků silnějšími. Cílem takového chování je ublížit, ponížit či zastrašit jiného jedince, popřípadě skupinu jedinců. Bendl uvadí mezi základní typy agresivního chování slovní agresi, kterou představují vulgární urážky, šíření pomluv a zesměšňování. K fyzické agresi pak dochází bitím, kopaním, škrcením, věšením, krádežemi a ničením osobních věcí oběti.11
Na závěr uvádím oficiální vymezení šikanování ve školách, které je obsažené v Metodických pokynech ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žaky škol a školských zařízení, publikované v roce 2008. Ta definuje tento problém následovně: Šikanování je takové jednání, jehož primárním cílem je ublížit jednomu popřípadě více jedincům, zastrašit a ohrozit je. Takové chování charakterizuje jako agresivní chování, prostřednictvím kterého si agresor způsobováním tělesných či
8Vágnerová, K., Bajerová, M., minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče, Praha: Portál, 2011, s. 11.
9Říčan, P., Agresivita a šikana mezi dětmi, Praha: Portál, 1995, s. 26.
10Kolář, M. Nová cesta k léčbě šikany, Praha: Portá, 201l s. 27.
11 Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole, Praha: ISV, 2003, s.26.
12
duševních útrap snaží zjednat, popřípadě udržet převahu nad svou obětí. Jedná se o záměrné a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině, která se není schopna z nějakého důvodu bránit. Šikana obsahuje jak tělesné útoky, například bití, kopání, braní a poškozování osobního majetku jiné osoby, tak také útoky slovní v podobě vulgárních nadávek, šíření pomluv, ponižování a vyhrožování. Šikana může mít také podobu sexuálního obtěžování. Šikana se může také uskutečňovat prostřednictvím moderních komunikačních prostředků. V nepřímé podobě se šikana projevuje ignorací a následnou izolací jedince či většího počtu žáků.12
2.2 Co je a co není šikana?
Co je a co není šikana, je velmi obtížné rozpoznat. Poslední dobou zahrnujeme do pojmu šikana také různé typy jednání, které mohou být násilné nebo druhé nějakým způsobem poškozují, ale které neodpovídají výše popsané definici. Jedním z nich je tzv.
teasing, který bývá se šikanou často zaměňován. Teasing je chování, které zdánlivě připomíná šikanu, jde ovšem „jen“ o nevinné škádlení mezi dětmi, například chlapci provokují a dráždí děvčata, jelikož se jim líbí, dívky na to reagují křikem, smíchem a někdy chodí na chlapce žalovat. To je mezi dětmi obvyklou zábavou a rozptýlením, zároveň se jedná o důležitou součást sociální komunikace, vzájemného poznávání a v neposlední řadě také sbližování. Při škádlení se předpokládá, že to bude zábava pro obě strany. Ale když vidí, že to pro druhého legrace není, že je poraněný, pak iniciátor cítí výčitky a omluví se. Škádlení může být nepříjemné a může i zabolet, ale není jednostranné.
Ten, komu se to nelíbí, není bezmocný, může se bránit. Důležité je, že se účastníci mohou vyměnit, a když některému z nich něco vadí, mohou se škádlením přestat. Například za použití fráze – nelibí se mi to, nedělej to. V případě šikany chce agresor druhému uškodit, chce ho ranit. Navíc má z takového jednání radost. Nejenže se oběti neomluví, své chování dokonce opakuje a většinou také násilí stupňuje.13
12Metodický pokyn ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování, 2008
13Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d.,, s. 64.
13 Tab. 2.1: Rozdíly mezi šikanováním a škádlením
Škádlení Šikanování
Definice Škádlení označuje rovnocenný, přátelský nebo partnerský vztah.
Jedná se o projev přátelství. Za škádlení se považuje žertování za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený.
Šikanování označujeme jako násilný a závislostní vztah. Šikanování je, když jedno nebo více dětí ubližuje jiným. Znamená to, že slabšímu žákovi činí silnější něco, co je mu nepříjemné, co ho ponižuje nebo to co ho bolí.
Záměr Vzájemné pobavení, zábavu, radost a dobrá nálada.
Ublížit, ranit a urazit.
Motiv Sympatie, sblížení, seznamování, náklonnost k druhým.
Rozpouštění tlaku ve skupině
a navozování klidného
a pohodového prostředí.
Primárním tandemem moc a krutost.
Další motivy: překonávání samoty, zabíjení nudy, žárlivost, předcházení vlastnímu týrání, vykonání něčeho velkého…
Postoj Uznání druhého a sebeúcta. Znevážení a ponížení druhého.
Citlivost Empatie. Tvrdost a nelítostnost.
Zranitelnost Dítě není zvýšeně zranitelné a přecitlivělé.
Bezbrannost, oběť se neumí, nemůže či nechce bránit.
Hranice Obě strany mohou hájit své osobní území. Vzájemné vnímání a uznání ústních i neverbálních hodnot.
Pokud je škádlení více divoké žádný z účastníků nevyužije své plné síly nebo silnější tiší své reakce.
Prolamování hranic. Silnější strana nebere ohled na slabšího. Oběť dává najevo, že je jí to nepříjemné, útočníci pokračují dál.
Právo a svoboda Rovnoprávnost účastníků. Dítě má možnost se bránit, škádlení vrátit nebo ho zastavit.
Bezpráví, nespravedlnost. Ať se dítě brání nebo „legraci“ oplácí, je tvrdě trestáno!
Důstojnost Zachování důstojnosti. Dítě necítí ponížení. Nemá pocit bezmoci.
Ponížení lidské důstojnosti. Dítě je zesměšňováno a ponižováno.
Emoční stav Uspokojení, vzrušení ze hry, drobné naštvání. I nepříjemné! Ale ne nemohoucnost.
Bezmoc, obavy, stud, utrpení.
Nepříjemné a bolestivé prožívání útoku.
14 Dopad Podpora sebehodnocení, kladná
nálada.
Nejistota o sobě samém, nedostatek důvěry, strach, deprese. Dítě se bojí jít do školy.
Kolář Michal, Nová cesta k léčbě šikany, str. 65
2.3 Charakteristické znaky šikany
Přestože je každý případ šikany jiný, u každého z těchto případů se opakují určité charakteristické znaky. Mezi hlavní se řadí silová převaha agresora nad obětí, ne vždy se však musí jednat o převahu fyzickou. Může se jednat také o převahu ve formě psychické síly. Ubližovaným jedincem bývá většinou osoba, která navenek vyzařuje signály slabosti.
Je zaražený, často nedokáže se spolužáky přirozeně komunikovat, stojí v pozadí, může být i drobně fyzicky odlišný. Takové dítě se stává často terčem nemístných žertů a nadávek.
Nechá se sebou manipulovat. Bývá také vydíráno.
Dalším podstatným znakem je, že oběť vnímá útok na svou osobu jako nepříjemný.
Mezi dětmi se velmi často objevují různé přezdívky. Některé dítě je na ni hrdo a ztotožní se s ní, jiné ji naopak bere jako urážku – zde se nejedná o záměrné ubližování. Děti, které ji nepřijmou, se jí brání, mnohdy až zuří. Třída tak touto přezdívku schválně spolužáka provokuje.14 Šikana je ve většině případů dlouhodobě se rozvíjející proces, kde agresor záměrně ubližuje oběti. Agrese je samoúčelná, není prostředkem k dosažení nějakého konkrétního „zisku“, ale vlastním cílem jednání tyrana. Šikanované dítě se bojí požádat o pomoc, má strach z pomsty. O většině případů šikany se tak bohužel velmi často dlouho nic neví.
2.4 Vývojová stádia šikany
Je potřeba si uvědomit, že šikana není pouze záležitostí agresora a oběti a neodehrává se ve vzduchoprázdnu, je to těžká porucha vztahů skupinového organismu, který podlehl infekci.15 Dokonce již v počátečních stádiích šikanování dochází k poruše vztahů mezi členy konkrétní skupiny. Těchto stadií je celkem 5, vyvíjí se od zárodečné podoby tzv. ostrakismu až k systémovému ničení pozitivních vztahů mezi členy skupiny.
14Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, Praha: Grada, 2015, s. 111.
15Kolář, M. Bolest šikanování. c. d., s. 52.
15
To do jakého stádia se proces šikanování rozvine, záleží na vnímavosti a přístupu okolí hlavních aktérů.
Lenka Lovasová, autorka publikace Šikana, upozorňuje, že rozdělení do pěti vývojových stádií je využíváno především z didaktických důvodů. Podle ní není možné v praxi přesně vyhledat a určit meze jednotlivých stádií, která se různě překrývají a splývají.16
První stádium – zrod ostrakismu
Slovo ostrakismus pochází z řečtiny, je překládáno jako „střepinový soud“.17 Původně tento pojem označoval odsouzení osoby kolektivním soudem. Ostrakismus byl využíván v Athénách v 6. – 5. století př. n. l., kdy ten, kdo byl označen, mohl být poslán na deset let do vyhnanství.18
Ostrakismus je první fází šikany, jedná se o mírnou, především duševní podobu násilí. Agresoři nepoškozují šikanovaného "jen" fyzicky, oběť odsunou na okraj společnosti, kde se necítí dobře. Ostrakizovaný jedinec není oblíbený, téměř nikdo jej neuznává. Zbytek skupiny ho často odmítá, nemluví s ním a naopak ho pomlouvá.19 Dochází k jeho postupnému "vytlačení" ze třídního kolektivu. Skutečnými přebornicemi v sociální izolaci tohoto druhu jsou především děvčata. Pár spolužaček se domluví na spolužačce, která se jim nějakým způsobem zprotiví, a začnou o ní šířit pomluvy. Postupně nabádají další spolužačky a spolužáky, aby se s onou vyvolenou nebavili. To je okamžik úplného vyčlenění ze skupiny.20 Oběť se stává naprostým outsiderem, začíná si uvědomovat, že ve třídě není nikdo, kdo by jí byl blízký, kdo by se s ní přátelil, cítí se osamoceně a poníženě. Všichni ji odmítají, nechtějí vedle ní sedět. Nejdříve se šikanovaný začne bránit, spolužákům a trýznitelům oplácí nadávky, rány a podobné, objevuje se také vztek. To je ovšem to, co agresoři chtějí, vidí tak, že jejich pomluvy fungují, to je těší a svůj tlak začnou ještě zvyšovat. Oběť nakonec zjistí, že to nemá cenu, a začne se
„uzavírat“ do sebe. Snaží se být z dosahu svých trýznitelů.21 Nemá sílu a chuť vyhledávat ve třídě spřízněné duše. Podle Zdeňka Martínka odborníka na dětskou agresi a agresivitu se téměř vždy u šikovaného dítěte objeví tří charakteristické znaky ostrakisace. Zaprvé dojde
16 Lovasová, L., Šikana,Praha: sdružení linka bezpečí, 2005, s. 6.
17Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže. c. d., s. 117.
18Ottova encyklopedie, str. 726.
19 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 47.
20 Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, Praha:
Grada, 2015, s. 137.
21http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/agrese-a-sikana-u-deti-mohou-za-to- media- rodicovska-vychova-nebo-geny-69.htm.
16
velmi rychle ke zhoršení prospěchu, s čímž úzce souvisí snížená koncentrace, která je dle Martínka dalším jevem spojený s ostrakisací. Ke zhoršenému soustředění dochází z důvodu zamýšlení se nad vlastní vinou, nedokáže pochopit, proč jej ostatní odmítají a izolují. Posledním třetím charakteristickým rysem je uchýlení se šikanovaného k návštěvám nižších ročníků, kde nachází pocit dominance, mladší děti k němu často vzhlíží.22
Třída, ve které dochází k ostrakisaci se většinou dělí na tři pomyslné skupiny. První sympatizuje od počátku s agresorem / agresory. Druhá část se přiklání naopak k oběti, popřípadě obětem, a třetí obvykle nejpočetnější skupinou je jakési neutrální jádro, které nesympatizuje ani s jednou z předešlých skupin. Stav, ve kterém se třída nachází, neřeší, mnohdy jim přijde jako téměř normální. S obětí / obětmi občas nějaké slovo prohodí, ale jejich přítomnost záměrně nevyhledávají.23
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu ostrakismu:
spolužáci oběť ignorují, neodpovídají jí na pozdrav, dělají, že jí neslyší,
oběť je pomlouvána, osočována, je obviňována z něčeho, čeho se nedopustila, všichni svádějí vinu na ni,
agresoři posílají oběti hanlivé SMS, e-maily, vymýšlí si o ní různé povídky, příběhy,
agresoři oběť záměrné provokují, chtějí, aby zuřila a vztekle se bránila, vysmívají se handicapům a neúspěchům oběti.24
Druhé stádium – přitvrzování manipulace, počátky fyzické agrese
Ostrakismus může postupně přejít do další fáze šikanování, kde se objevují počátky fyzické agrese. Jednou z příčin může být stresové napětí, období, kdy se píše velké množství písemných prací. V těchto zátěžových situacích se stávají ostrakizování žáci jakýmsi hromosvodem. Spolužáci si na nich vybíjí nepříjemné pocity.25 V bezpečí, ale nejsou ostrakizovaní žáci ani v období „klidu“, kdy spolu tráví celý kolektiv velké množství času. Děti se nudí se a vymýšlejí, jak co nejvíce ublížit tomu nejzranitelnějšímu
22 Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, c. d., s. 138.
23Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
138.
24Martínek Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: praktické rady pro rodiče c. d., s. 119.
25Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany. c. d., s. 81.
17
z nich.26 V trápení druhého spatřují zábavu a vytržení z každodenní rutiny a nudy. Mnohdy slouží šikanovaný jako kompenzační prostředek nízkého sebevědomí iniciátora šikany. V této fázi se objevuje fyzická agrese v podobě kopání, bytí, kousání. Cílem útoku není jen samotná oběť, je jím velmi často také její osobní majetek, který je nejen ničen, ale také odcizován. Šikanovaný je velmi dobře manipulován, často pod velký množstvím výhružek a neverbálních gest. Agresor tak začíná využívat "poslušnou" oběť k drobným úkolům, kterými je například nošení tašky, svačin, psaní úkolů atd. Trýznění oběti se pro něj stává do určité míry závislostí, je prostředkem, pomocí nějž se okamžitě zbaví stresu a zloby.
Takové chování mu začíná přinášet nejen pocit uspokojení ale také obdiv a respekt spolužáků.27
Oběť žije v obrovském strachu. Za každým svým jednáním a děním ve třídě hned vidí záminku k dalšímu útoku na jeho osobu. Šikanovaný se snaží od strachu oprostit útěkem ze stresového prostředí, tedy školy. Takový útěk se může uskutečnit v různých podobách od záškoláctví, přes útěk k nemoci spojený s bolestmi hlavy či břicha až například k sebepoškozování.28
Z třídního kolektivu se pomalu vytrácí neutrální jádro. Žáci se přidávají buď na jednu, nebo na druhou stranu. Pokud je skupinka "podporující" oběť dostatečně silná, je šance šikanování zastavit.29
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu fyzické agrese a psychické manipulace:
oběti je vyhrožováno zmlácením,
agresoři berou oběti peníze, zabavují jí kapesné,
oběť dělá za agresory domácí úkoly, nosí jim tašku,
agresoři schovávají oběti pomůcky, věci denní potřeby,
oběti je vyhrožováno na neverbální úrovni – agresoři k ní vysílají různé posunky znamenající zmlácení či zabití,
agresoři již „drobně“ fyzicky oběti ubližují – bouchnutí pravítkem, píchnutí kružítkem …30
26Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003, s. 30.
27 Lovasová, L., Šikana, c. d., s. 7.
28 Martínek, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s 140.
29 Tamtéž, s. 141.
18 Třetí stádium – vytvoření jádra
Pokud se nedokáže zabránit propukající fyzické agresi, nastane podle Koláře klíčová situace. Začne se tvořit skupinka agresorů označovaná jako jádro31. Tato skupina začne spolupracovat. Už nešikanují náhodně, ale organizovaně. Hledají nejvhodnější terče své agrese.32 Nejprve jsou obětmi ostrakizovaní žáci, kteří jsou již osvědčení. Jedná se o žáky, kteří jsou nejníže v třídní hierarchii.33 Ve třídě se začíná objevovat falešná solidarita – normou tříd je mlčet a „nebonzovat“. „Projevuje se hierarchie moci a vlivu – tzv.
Pyramida šikanování“ (viz obr. 1.1). Také se ukazuje pokřivená etika, o šikanování všichni vědí, přesto mlčí. Jsou v podstatě rádi, že se stal obětí někdo jiný, takhle se jich problém vůbec netýká.34 Iniciátor, popřípadě iniciátoři šikany vyhledají ke spolupráci další žáky, kteří hlídají každý pohyb dospělých a hlásí, když jsou v blízkosti. Po utvoření jádra se psychické a fyzické útoky na šikanovaného stále stupňují.
Zdeněk Martínek uvádí, že velmi oblíbenou aktivitou v tomto stádiu je psychická hra agresorů s obětí, hra na hodného a zlého. Slouží k dokonalé manipulaci se šikanovaným. Jeden z agresorů mu velmi tvrdě a vulgárně vyhrožuje, druhý se ho zastane, snaží se u něj navodit pocit bezpečí, kterého se oběť velmi rychle chytá, jelikož takové chování dlouho nezažila. Věří, že její utrpení je u konce, bohužel je to přesně naopak.
Nastává bití, pálení a další projevy agrese, kterých se účastní oba agresoři. Tímto aktem sráží oběť ještě více na kolena, ta ztrácí veškerou důvěru. V této fázi nastává paradoxní změna, dítě už nechodí za školu, naopak se pro něj stává škola místem, kde se cítí bezpečně, je tu velké množství dospělých, kteří mohou v případě nutnosti zasáhnout a náznaky agrese včas zastavit. Oběť vyhledává blízkost učitele, přesto s ním nenaváže žádný kontakt.35
30Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže. c. d., s. 121.
31 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 51.
32Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole. c. d., s. 31.
33Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany. c. d., s. 51.
34 Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče, s. 22.
35Martínek, Z., Kriminalita a agresivita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
144.
19
Obr. 2.1: Pyramida šikanování
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu vytváření jádra:
oběť je využívána k různým posluhám a ponižujícím úkonům,
časté jsou údery pěstí do obličeje, břicha,
agresoři plivají oběti do jídla, močí jí do pití,
po cestě ze školy je oběť válena v bahně a vystavena posměchu ostatních,
Oběť nesmí chodit s ostatními, ale v patřičném odstupu za nimi, je jí zakázáno, kohokoliv samostatně oslovit, musí čekat na vyzvání.36
Čtvrté stádium – většina přijímá normy agresorů
Ve čtvrtém stádiu šikanování začíná pravidla tyranů akceptovat téměř celý třídní kolektiv, jsou jakýmsi nepsaným zákonem. Bendl ve své publikaci hovoří o neustálém narůstání tlaku na zbytek skupiny, z důvodu přizpůsobení se novým normám. Tento tlak je tak silný, že se mu je jen málokdo schopen postavit.37 Kolektiv se začíná pomalu diferenciovat. Utváří se skupiny nadřazených a podřazených. Šikanovaný žák je v třídním hierarchii na pomyslném dně. Může nastat situace, kdy šikanovaný své postavení příjme, aniž by se tyranům stranil.38 Naopak začne dělat vše proto, aby se jim zalíbil, o hodinách vyrušuje, dělá posměšné posunky a podobné kousky, aby své trýznitele pobavil.39 Zdeněk Martínek v publikaci Agresivita a kriminalita školní mládeže uvádí dva charakteristické znaky tohoto vývojového stádia šikanování. Podle něj se šikany začínají dopouštět i děti, které do té doby pouze tiše přihlíželi. Pomáhají vymýšlet způsoby, kterými oběť ublížit popřípadě ji znemožnit, nebojí se, ale ani rány či kopnutí. Druhým znakem je pak změna
36Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, c. d., s. 124.
37Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole. c. d., s. 31.
38Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany, c. d., s. 82.
39Martínek, Z., agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
147.
Agresoři Přisluhovači Mlčící většina
Oběť
20
ve slovníku, kdy se agresoři označují za otrokáře, nadřazenou rasu a své oběti oslovují jako otroky, podřazenou rasu.40
U obětí v této fázi šikany mohou objevovat znaky tzv. posttraumatické stresové poruchy. Tato porucha je reakcí na traumatickou událost. Postižený prožívá opakovaně traumatické události, které se vyskytují v jeho myšlení a snech. Na znovuprožívání takové události mají velký vliv různé podněty, které hrůzu šikanování připomínají, mohou to být nejrůznější zvuky, pachy. Oběť přemýšlí nad vlastní vinou. Pociťuje bezmoc, nikdo mu nemůže pomoci.41
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu vytváření norem:
oběť je věšena, škrcena, dušena,
oběť je svlékána do naha a vystavována před celým kolektivem,
oběť je vystavena kopání a mlácení od ostatních, agresoři spolužáky ještě k tomuto bití podněcují,
oběť je pálena různými předměty,
oběť je nucena olizovat prkénko na WC, popřípadě boty agresorům a podobně.
Páté stádium – totalita neboli dokonalá šikana
Odborníci na šikanu ve svých publikacích uvádí, že v této fázi už nastolená pravidla přijímají nebo respektují všichni, popřípadě téměř všichni žáci ve třídě. Členové kolektivu mají přesně určené role. Děti jsou rozdělené do dvou skupin, první mohou všechno, oplývají veškerými pravomocemi, naopak druzí nemají žádná práva.42 Agresoři se stávají vládnoucí elitou třídy, zbytek kolektivu včetně šikanovaných je poslouchá na slovo, zastává se jich.43 Utvořené skupiny můžeme nazvat jakýmisi králi a poddanými, kdy králové využívají poddané, jak jen mohou. Od materiálních hodnot, jako jsou peníze a osobní věci až po jejich znalosti, schopnosti, ale i tělo a city. V třídním kolektivu již zcela zvítězilo zlo.44 Nejvyšším dokladem moci, je fakt, že jim mohou ubližovat, různými způsoby je znásilňovat a oni nemohou vůbec nic. Nejsou schopni se bránit. Postupně
40Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
147 – 148.
41 Tamtéž s. 149.
42Bajerová, M., Minimalizace šikany. c. d., s. 83.
43Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
152.
44 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 52.
21
agresoři ztrácejí i poslední zábrany, jsou nutkáni opětovným násilím. Surové jednání začíná skupina pokládat za normální jev, dokonce se jej aktivně účastní.
S posledním stádiem šikanování je spojen tzv. stockholmský syndrom. Jedná se o zvláštní jev, kdy se mezi agresorem a obětí utvoří pevná vazba. Šikanovaný je plně závislý na svém trýzniteli, vzhlíží k němu, svůj život už si bez něj není schopna představit. Oběti jsou schopné udělat cokoli, aktivně plní veškeré zadané ponižující úkoly.45
Šikanovaní mnohdy řeší svou bezvýchodnou situaci útěkem do nemoci, záškoláctví a v nejtěžších případech pokusem o sebevraždu.46
Tak jako jsou čtyři předchozí vývojová stádia řešitelná, poslední stádium je podle názoru Michala Koláře neřešitelné. Jedinou možností vidí v rozpuštění kolektivu.47
2.5 Příčiny a místa šikany
Šikana je forma antisociálního chování, na jejímž vzniku se podílí mnoho aspektů.
Velkou roli zde hraje především, rodinné prostředí a působení vnějšího okolí.
Prostřednictvím médií je dětem prezentováno hodně násilí, vražd, týraní a sexuálního obtěžování, které se tak dostávájí do jejich podvědomí. Toto přispívá ke zvyšování agresivity u dětí a mladistvých. Opakované sledování brutálních filmů a seriálů může vést ke snížení hranice soucitu a omezení schopnosti empatie.
Významný psycholog Pavel Říčan, autor mnoha odborných prací, který se zaměřuje na problematiku šikany, uvádí 4 základní příčiny vzniku šikanování.
1. Tlak kolektivu – jedná se o případ, kdy chování jedince je řízeno očekáváním společnosti. Především u chlapců se předpokládá, že budou mužní, dovedou se bránit a dokáží odvrátit útok. Tato příčina má kořeny již u mladých šlechticů, kteří absolvovali výcvik se zbraněmi. V dnešní době se může jednat o armádní výcvik či tělesnou výchovu.
2. Touha po moci – vychází z potřeby mít kontrolu nad druhým, s úmyslem vlastního prospěchu či ponížení jiné osoby.
3. Motiv krutosti - agresor využívá slabosti druhých, jejich utrpení vnímá jako své uspokojení.
45 Tamtéž, s. 152.
46Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole, c. d., s. 32.
47 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 52.
22
4. Zvědavost, experiment – šikanování představuje experiment, kde hraje velkou roli zvědavost, jak bude oběť reagovat na utrpení a ponížení a co vše je schopna vydržet.48
Český psychoterapeut, etoped a předseda občanského sdružení Společenství proti šikaně Michal Kolář ve své publikaci Nová cesta k léčbě šikany uvádí, že agresory jsou vždy ti „silní“. To znamená, že to jsou žáci, kteří jsou schopni svůj strach skrývat, a to i před sebou samými a zneužívat slabosti druhých. Můžeme u nich pozorovat touhu po moci a dobrý pocit z utrpení a ponížení jiné osoby. Motiv krutosti a touhy po moci lze považovat za hlavní hnací sílu agresorů. Samozřejmě existují i jiné motivy, které se k těmto dvěma základním přidávají.
Motiv upoutání pozornosti – agresor touží být středem pozornosti, je schopen udělat cokoli, aby získal přízeň a obdiv spolužáků.
Motiv zabíjení nudy- citově prázdnému tyranovi přináší šikanování vzrušení.
Podle Koláře snad prožívá i pocit, že teď opravdu žije.
Motiv Mengeleho – agresor se snaží nalézt „tajemství“ člověka, tím, že zkouší, co vydrží.
Motiv žárlivosti – žáci závidí dobrému žáku přízeň učitelů, a tak se mu mstí.
Motiv „prevence“ – bývalá oběť se chce vyhnout svému týrání a tak na novém působišti začne pro jistotu sama šikanovat, popřípadě se rychle přidá k jinému agresorovi.
Motiv vykonat něco velkého – někteří tyrani jsou odsouzeni k celkovému neúspěchu, výjimkou není ani ten školní. Šikanováním dokáží sami sobě, že jsou schopni viditelného výkonu. Stávají se příčinou významného děje.
Motiv překonání osamělosti – šikanování někdy funguje jako nouzová forma vztahu. Vztah agresora k oběti bývá často intenzivní, může mít až charakter závislosti.
Sténání a vzlykání oběti je mučitelem chápáno jako projev, který je věrohodný a je určen jen pro něj.49
Jak už jsem výše uvedla, jednou z hlavních příčin šikany tvoří prostředí, ve kterém žije dnešní mladá generace. Se šikanou se můžeme setkat v podstatě v jakékoliv škole, je jedno jestli se jedná o školu státní či soukromou, malou nebo velkou. Obvyklým dějištěm
48Lovasová, L., Šikana, c. d., s. 11 – 12.
49Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 54.
23
v rámci školy je třída, jídelna, tělocvična, toalety či prostory šaten nebo chodeb. Ideálním místem pro agresivní chování je škola v přírodě a různé aktivity v rámci školy. Šikanování se odehrává také cestou do školy a ze školy, prostřednictvím SMS zpráv, emailů a sociálních sítí.50
2.6 Druhy a formy šikany
Je velmi obtížné odhalit šikanu dítěte. Velká část obětí se po dlouhou dobu se svým trápením nikomu nesvěří. Hlavním důvodem jsou obavy a strach oběti. Bojí se pomsty za “žalování“. Cítí stud, je pro ni obtížné přiznat, že je šikanována, že je slabá a není schopna se sama ubránit. Mnohdy dokonce hledá příčiny svého utrpení sama v sobě.
Hledá na sobě chyby, pátrá po tom, co udělala špatně. Čím déle v sobě šikanované dítě bolest uzavírá, tím těžší následky to pro něj nese. Z toho důvodu je velmi důležité rozpoznat varovné signály šikany včas. Na podobu šikanování působí mnoho aspektů, například věk účastníků, u mladších dětí bývá agresivní chování mírnější než u dětí starších. Dalším aspektem je pohlaví zúčastněných. Každému přijde samozřejmé, že agresivita je spíše výsadou chlapců, kteří mají v oblibě hry plné násilí a také jsou častěji iniciátory trestných činů.51 Mnoho lidí by se tak mohlo mylně domnívat, že ze strany děvčat dochází k šikaně méně často. Nicméně podle Koláře je její výskyt podobný jako u té chlapecké. Rozdíl je ovšem v jejím vyjádření, kdy chlapci obyčejně preferují přímou fyzickou agresi, naopak dívky preferují většinou psychickou podobu šikany, často si ubližují jen slovem nebo izolací.52 Tyto aplikované metody jsou vypočítavé, promyšlené a na první pohled nevinné. Šikana mezi děvčaty se špatně rozpoznává, proto zůstává dlouho skrytá.
Šikana má mnoho podob. Já ve své práci zvolím dělení na znaky přímé a nepřímé.
Přímé šikanování je velmi pestré. Spočívá především v působení bolesti a násilí všeho druhu, ať už se jedná o bití, pálení, škrcení, nebo o úmyslné ponižování. Objevuje se také ponižující tělesná manipulace obnažováním.53 Oběti se nevyhnou neustálému kritizování, zpochybňování, braní a ničení osobních věcí. Velmi časté je slovní napadání nadávkami, posměchem, urážením samotné oběti, ale i jeho rodiny. Postižený bývá agresorem
50Fieldová, E., Jak se bránit šikaně, Praha: Ikar, 2009, s. 25.
51Edwige, A., Agresivita dětí, Praha: Portál, 2004, s. 70.
52Janošová, P., Šikana a vyčleňování žáků na základní škole, c. d., s. 17.
53 Říčan, P., Janošová, P., Jak na šikanu, c. d. s. 21.
24
zotročován, hrozbami nebo bitím je donucen konat něco ponižujícího mnohdy i zakázaného.54
Nepřímé znaky souvisí se sociální izolací šikanovaného. Ostatní s ním nemluví, ignorují ho, nepřijímají mezi sebe.55 Začíná být vylučován ze skupinových činností. Dítě se bojí chodit do školy, často se uchyluje k záškoláctví. Stěžuje si na bolesti hlavy, či břicha, ztrácí zájem o učení, dochází k poruchám soustředění. Ze školy se vrací špinavé, odřené, aniž by proto mělo věrohodné vysvětlení. V neposlední řadě se nepřímé ukazatele projevují výkyvy nálad, nespavostí spojenou s nočními můrami a zvýšenou podrážděností.56 Tento typ šikany může být mnohdy trýznivější než ta přímá. Dítě se snaží nějakým způsobem zapadnout, přizpůsobit se, stát se členem skupiny. Nepřímou šikanu často provází i ta přímá, začátek může být jak v přímé, tak v nepřímé. Kolektiv dítětem pohrdá, postupně jej izoluje. Později dochází i k fyzickému ubližování.57
Kolář rozděluje typy agrese a manipulace ve školním prostředí do tzv. trojdimenzionální mapy:58
Fyzická a verbální,
Aktivní a pasivní,
Přímá a nepřímá.
Jejichž kombinací vzniká 8 druhů šikanování (viz tab. 2.2):
Tab. 2.2: Kombinace vzniku 8 druhů šikanování
Fyzické – aktivní – přímé Iniciátoři oběť, mlátí, kopou, škrtí, věší … Fyzické – aktivní – nepřímé „Kápo“ pošle „poskoky“, aby oběť zbili,
okradli, aby zničili či schovali její věci.
Fyzické – pasivní – přímé Útočník fyzicky brání šikanovanému v dosahování jeho cílů.
Fyzické – pasivní – nepřímé Agresor nechce splnit oběti její oprávněné nároky.
Verbální – aktivní – přímé Iniciátor nadává oběti, uráží ji, ponižuje
54 Lovasová, L., Šikana, c. d., s. 10.
55 Říčan, P, Janošová, P., Jak na šikanu, c. d., s. 22.
56 Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany: praktické rady pro rodič,. c. d., s. 17 – 18.
57Říčan, P., Janošová, P., Jak na šikanu, c. d., s. 21 – 22.
58 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 37.
25 a zesměšňuje.
Verbální – aktivní – nepřímé Agresor oběť očerňuje nebo svou agresi vůči ní vyjadřuje v nákresech, posměšných verších.
Verbální – pasivní – přímé Agresor neodpovídá oběti na pozdrav či na otázky, ignoruje ji.
Verbální – pasivní - nepřímé
Spolužáci se nezastanou oběti, je-li
nespravedlivě obviněna z něčeho, co způsobil její trýznitel.
Kolář Michal, Nová cesta k léčbě šikany, str. 37
2.7 Směry šikany
Ve své práci bych ráda nabídla komplexní pohled na tuto problematiku.
V předchozích kapitolách jsme se zabývali šikanou, která se odehrává mezi žáky. Je ovšem nutné si uvědomit, že šikanování nemusí vždy probíhat v podobě, kdy žák trápí či týrá jiného žáka. Ve školním prostředí může mít šikana několik možných směrů působení.
Týká se v podstatě všech cílových skupin, nějakým způsobem spjatých se školou. Může k ní docházet i ve formách, kdy například učitel šikanuje jiného učitele. Bohužel stále častějším jevem na českých školách je směr, kdy žák zesměšňuje učitele, takové jednání pak natáčí na telefon a šíří jej mezi spolužáky. Pedagog nemá příliš mnoho možností a prostředků bránit se. Dle mého názoru je jedním z hlavních důvodů této šikany neuznávání autorit, týkající se nejen dětí školního věku. Tyto a další směry uvádí ve své publikaci Agresivita a kriminalita školní mládeže doktor Zdeněk Martínek. Z jeho postřehů jsem vytvořila stručnou tabulku 2.3: Směry šikany, která zachycuje obvyklé projevy šikanování u uvedených aktérů.59
59 Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, c. d., s. 113 – 117.
26 Tab. 2.3: Směry šikany
Aktéři Projevy
Učitel – Žák
Učitel nemá se žákem dobré vztahy. Žák ho často
provokuje (mnohdy neúmyslně). Žák dostává u zkoušení horší známky, těžší otázky.
Žák – Učitel Stále častější jev. Učitel je záměrně provokován a vyrušován. Chápe takové chování jako nepříjemné.
Rodič – Učitel
Častý jev. Rodiče si myslí, že jim musí škola vyjít vstříc.
Mluví učiteli do výuky. Zastávají se svých dětí, chrání je před jakýmkoli omezením.
Učitel – Rodič
Rodiče vychovávají problémového žáka, uvědomují si to.
Mají snahu to řešit s učitelem. Ten dostává pocit určité nadvlády nad rodiči. Dává jim výchovné rady, jak dítě trestat …
Učitel – Učitel
„Mobbing“ = znepříjemňování života na pracovišti.
Častým důvodem generační střet. Háklivější k tomuto typu šikany jsou ženy – reagují vznětlivě. Dále
pedagogové s handicapem, slabozrací, koktaví, tělesně se odlišující.
Ředitel – Učitel
Bossing = šikany se dopouští nadřízený pracovník.
Ředitel vymýšlí pro pedagogy nesplnitelné úkoly.
Nesmyslné příkazy a nařízení. Vulgární výrazy, nadávky na adresu pedagoga. Snaha dokázat neschopnost
pedagoga.
Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže – vlastní zpracování
2.8 Zvláštní typy šikany
Šikana má mnoho podob, příčin i důvodů. Známo je hned několik jejich zvláštních typů. Stále častěji se ve společnosti hovoří například o mobbingu či bossingu, v těchto případech se jedná o trýznění na pracovišti.
27
Cíl šikany však zůstává stejný, co nejvíce ponížit a zesměšnit oběť.
Homofobní šikana
Homofobní šikana je považována za celospolečenský problém, a to i přestože jsme obecně považováni za jednu z velmi tolerantních zemí, pokud jde o menšinovou sexuální orientaci. Ovšem stále zůstává ožehavým tématem především mezi náctiletými a staršími, kteří nejsou schopni onu sexuální odlišnost přijmout.
Homofobní šikana je chování, kdy dochází k dlouhodobému a opakovanému slovnímu či fyzickému týrání jedince z důvodu jeho sexuální orientace. Dokonce i člověk heterosexuálně orientovaný, ovšem s odlišným chováním či vzhledem, může být označován za gaye nebo lesbu.60
Z homofobní šikanou se můžeme setkat i ve školním prostředí. Velkou roli zde hraje atmosféra školy, vztahy v žákovských kolektivech, ale i ty v těch pedagogických. Ve školním zařízení lze homofobní předsudky buď potlačovat, nebo naopak podporovat.
V případě, že škola zajišťuje pro žáky kvalitní sexuální výchovu, může se výskyt homofobie minimalizovat. Naproti tomu, pokud učitelé nevěnují pozornost homofobním komentářům nebo obrázkům, mohou tento druh šikany podporovat.61
Kyberšikana
V posledních letech dochází k stále většímu rozvoji informačních a komunikačních technologií. Internet má téměř každá česká domácnost, stal se součástí našeho života, nemluvě o mobilním telefonu, bez kterého si dnes většina z nás už nedokáže svůj život představit. Prostřednictvím těchto technologií jsme ve spojení se svými přáteli, přestože jsou desítky kilometrů vzdálení, vyhledáváme informace, platíme účty, objednáváme zboží. Tyto moderní technologie mají bezesporu mnoho kladů a v mnoha případech nám ulehčují každodenní život. Nesmíme, ale opomenout, že právě díky tomuto pokroku, jsem takzvaně 24 hodin online, s tím se rozvíjí také nový fenomén v oblasti šikany, známý jako kyberšikana. Tento druh agrese je velmi nebezpečný, uskutečňuje se prostřednictvím SMS a MMS zpráv, ale i na různých sociálních sítích, kde se pachatel schovává pod roušku
60Smetáčková, I., Braun, R., Homofobie v žákovských kolektivech, homofobní šikana a obtěžování na základních a středních školách – jak se projevuje a jak se proti ní bránit: doplňkový výukový materiál pro ZŠ a SŠ včetně didaktické aplikace tématu, Praha: Úřad vlády České republiky, 2009 c.
d., s. 17.
61Tamtéž, s. 12.
28
anonymity a bezpečí internetu. Virtuální šikana je velmi silnou zbrání v rukou iniciátora šikany, s kterou může velmi rychle a snadno znepříjemnit své oběti život.
Kyberšikana je označení pro formu šikany, ke které dochází skrze elektronická média, internet a mobilní telefony, ty jsou prostředkem k agresivnímu a vědomému poškození uživatele používající těchto sdělovacích prostředků. Stejně jako klasická šikana také kyberšikana obsahuje opakované jednání a neúměrnost sil mezi iniciátorem šikany a šikanovaným. Oběť kyberšikany takové jednání vnímá jako nepříjemné a ubližující.62 Celosvětová organizace Stopcyberbullying.org definuje kyberšikanu jako stav, kdy dítě nebo adolescent systematicky pronásleduje, trápí, ponižuje, uráží, zesměšňuje nebo se jinak zaměřuje na jiné dítě či adolescenta prostřednictvím SMS zpráv, e- mailů nebo prostřednictvím jakéhokoliv jiného typu moderních komunikačních technologií.63
2.9 Porovnání tradiční šikany a kyberšikany
Základním společným rysem klasické šikany a kyberšikany je, že jsou nežádoucí a zraňující. V obou případech se jedná o vztahy mezi lidmi, agresoři touží po moci a pozornosti. Také cíl zůstává stejný, je jím ublížit jiné osobě, ať už fyzicky či psychicky.
Velmi často také dochází k prolínání, kdy šikanující například nahrává fyzické týrání šikanovaného.64 Ovšem stejně jako se liší virtuální svět od reálného, liší se také kyberšikana od šikany klasické. Hlavním rozdílem je kontakt. V tradiční šikaně dochází k přímému kontaktu, často doslova tváří v tvář. Kdežto kyber agresor si může ponechat určitý distanc od své oběti. Další nespornou výhodou virtuální šikany je anonymita, kterou internet uživatelům umožňuje. Ve virtuálním světě mohou lidé komunikovat pod nejrůznějšími krycími jmény, nikdo neví o jejich případných fyzických či psychických handicapech. Lidé mají možnost vzájemně komunikovat, přestože nejsou fyzicky přítomni.
Anonymita agresorům poskytuje také určitou dávku bezpečí a jistoty, že je jen tak nikdo neodhalí.65 Dále zde nezáleží na věku, síle ani pohlaví. Agresorem může být každý, kdo má potřebné informační a komunikační znalosti.
62Černá, A., Kyberšikana, průvodce novým fenoménem, Praha: Grada 2013, s. 20.
63Hulanová, L., Internetová kriminalita páchaná na dětech, Praha: Jaroslav Juhańák – Triton 2012, s 37.
48Vašutová, M. Proměny šikany ve světě nových médií, Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2010, s. 78.
65Rogers, V., Kyberšikana: pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty, Praha: portál, 2011, s.
32.
29
Klasická „školní“ šikana většinou končí odchodem ze školy, ovšem před kyberšikanou se neschováme. Obětí kyberútoku se můžeme stát kdykoli a kdekoli. Stáčí u sebe mít mobilní telefon nebo být připojen k internetu.66 Zatímco svědků tradiční školní šikany je pouze pár spolužáků, u kyberšikany se může jednat o nespočetné publikum čítající desítky až tisíce diváků „zapojených“ do internetového online světa. Stačí na internet umístit jediný zesměšňující obrázek či video. Společně s rozrůstající se skupinou pozorovatelů roste také trauma a utrpení šikanovaného. Rozdílná je také forma šikany, kdy se u virtuální jedná „ pouze“ o všelijaké psychické útoky typu zesměšňování a vyhrožování. U klasického šikanování dochází k mísení fyzického i psychického týrání.
Oběť je jednak ignorována, zesměšňována a pomlouvána, ale také napadána, kopána a škrcena.67
Z důvodu shrnutí, zjednodušení a ujasnění uvádím ještě tabulku 2.4: Rozdíl tradiční šikany a kyberšikany. Tabulka je rozdělena do tří částí. V první části jsou popsány
základní charakteristické rysy obou problematik. V dalších částech jsou postupně uvedeny nejprve přímé a posléze nepřímé projevy šikanování.
Tab. 2.4: Rozdíl tradiční šikany a kyberšikany
Tradiční (školní) šikana Kyberšikana
Rysy Záměrné agresivní jednání vnímané jako nepříjemné a ubližující.
Záměrné agresivní jednání vnímané jako nepříjemné a ubližující.
Opakování – iniciátor znovu a znovu napadá oběť v průběhu času (jednorázový akt agrese není šikanou).
Opakování se děje i díky veřejné povaze internetu – každé zhlédnutí urážlivého obsahu, přeposílání e-mailu či přidání komentáře je opakováním. Agresor tak může jedním aktem spustit kyberšikanu trvající delší čas.
Mocenská nerovnováha – šikanovaný se není schopen bránit silnějšímu agresorovi.
Rozhodující je především fyzická síla či počet agresorů.
Mocenská nerovnováha – šikanovaný není schopen obtěžování technologicky zabránit, iniciátor se může schovat za anonymitu internetu. Rozhodující není
66http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/14/39/lang,czech/
67Problémy se třídou, Praha: Raab, 2012, s. 7 -8.
30
fyzická síla, výhodou bývá znalost technologií.
Přímá
Fyzická (např. bití, poškozování majetku, krádeže věcí).
Fyzická (např. úmyslné pořizování intimních či jiných fotografií či videí oběti a jejich umisťování na internet).
Verbální (např. nadávky, urážení). Verbální (urážlivé, výhružné e-maily či SMS).
Neverbální (např. obscénní gesta). Neverbální (např. posílání výhružných nebo obscénních obrázků).
Nepřímá
Sociální (např. izolování některého člena ze skupiny).
Sociální (např. izolování někoho z online skupiny v Česku typicky ze „Spolužáci.cz, či facebooku“.
Verbální (např. šíření pomluv)
Verbální (např. zveřejnění soukromé konverzace či informací, šíření pomluv na internetu).
Podvádění vydáváním se za někoho jiného, falešné nahlášení závadného obsahu/chování).
Alena Černá a kolektiv, Kyberšikana průvodce novým fenoménem, str. 22
2.10 Prostředky kyberšikany
Jedním z hlavních rozdílů mezi „klasickou“ školní šikanou, k níž dochází tváří v tvář, a kyberšikanou je skutečnost, že kyberšikana může probíhat v podstatě kdykoli během celého dne. Agresor provádějící tento druh šikany má k dispozici hned několik prostředků k trýznění své oběti, mezi hlavní patří v poslední době nejrůznější sociální sítě v čele s Facebookem, který se stal během pár chvil fenoménem nejen mezi dospívající mládeží.
Textové a multimediální zprávy
31
Jedná se o zprávy s výhružným či útočným obsahem. Může mít také podobu neustálého zasílání obrovského množství textových zpráv oběti. Tomuto prostředku kyberšikany také napomáhá, že jsou dnes k dostání tzv. SIM karty na jedno použití, které lze po vyčerpání kreditu vyměnit. Oběť se tak nedozví, kdo ji takto obtěžuje.
Fotografie nebo videoklipy pořízené kamerou mobilních telefonů
Prostřednictvím mobilních telefonů je možné pořídit různá nelichotivá videa a fotografie. Iniciátor šikany může taková videa, či fotografie umístit na internet a sociální sítě, odkud se neskutečnou rychlostí šíří dál. Během okamžiku tak mohou být svědky ponižování a zesměšňování tisíce lidí. Jedná se o nejčastější formu virtuální šikany.68
Mobilní telefonáty
Vzhledem k vysokému počtu držitelů mobilních telefonů se staly ideálním prostředkem kyberšikany. Iniciátoři virtuální šikany oběti obtěžují častými a mnohdy útočnými telefonními hovory, popřípadě je neustále prozvánějí, pokud oběť hovor přijme, neodpovídají nebo jsou naopak vulgární. Případně své oběti ukradnou telefon a použijí ho k obtěžování někoho dalšího. Pak může být samotná oběť považována za iniciátora kyberšikany.69
E – maily
E – mail patří mezi nejčastější prostředky elektronické komunikace. A právě pro své frekventované využití se stává ideálním místem k šíření kyberšikany.70 Lehkost s jakou lze vytvořit různé e – mailové účty, vede k tomu, že agresoři mohou posílat útočné a šikanující zprávy, jak pod pseudonymem, tak pod cizí totožností, aniž by se obávali odhalení. Šikanující může zvolit také tzv. formu spoofingu, což znamená, že své oběti zasílá takové množství e – mailů, že brzy zahltí její schránku.71
Chat - chatovací místnost
Chat je velmi častým nástrojem internetové komunikace, ta probíhá mezi dvěma nebo více účastníky v textové podobě prostřednictvím komunikační sítě. Na chatu mohou lidé probírat nejrůznější témata. Je dokonce možné založit si svou vlastní chatovací
„místnost“ a diskutovat o tom, co vás zajímá.72 Pokud jsou porušena některá bezpečnostní
68Problémy se třídou? c. d., s. 13.
69http://www.bojovky.info/clanky/144-druhy-a-prostredky-kybersikany
70Černá, A., Kyberšikana průvodce novým fenoménem, Praha: Grada, 2013, s. 30.
71Problémy se třídou? c. d., s. 11.
72Hulanová, L., Internetová kriminalita páchaná na dětech, c. d., s 45.
