Poděkování
Ráda bych poděkovala paní Mgr. Lucii Hubertové Ph.D. za trpělivost a inspiraci při psaní této práce. Další velké poděkování patří Městskému domu dětí a mládeže Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, speciálně paní ředitelce Bc. Kláře Jurčíkové, za umožnění realizace táborového programu. Poslední poděkovaní patří všem mým kolegům, kteří se podíleli na tvorbě a realizaci táborového programu.
Anotace
Tato bakalářská práce si klade za cíl sestavit a následně ověřit motivační program pro děti, který je bude motivovat k aktivnímu trávení volného času. Autor postupuje od pojmu volný čas, přes motivaci a organizace se volnému času dětí věnující, až po samotný táborový program a jeho ověření. Přibližuje zásady práce s dětmi, zejména s kategorií mladšího školního věku. Popisuje přípravu, realizaci a reflexi příměstských táborů pod záštitou MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Na základě ověření strukturovaného motivačního programu je doporučen postup pro budoucí praxi a návrh pro realizaci podobného programu širší veřejnosti.
Klíčová slova: Volný čas, mimoškolní výchova, mladší školní věk, motivace, organizace pro volný čas dětí, tábor, táborový program
Annotation
This bachelor’s thesis aims to develop and subsequently verify an effective motivational programme designed for children to encourage them to spend their leisure- time in an active manner. The author of this thesis proceeds by exploring the concept of leisure through the means of motivation and organization of out-of-school activities devoted to children, ranging to a camp programme whose effectiveness will be verified.
Furthermore, it outlines the principles of working with children, specifically those belonging to a younger school age category. It describes the preparation, realization and reflection of suburban camps under the auspices of MDDM Brandýs and Labem – Stará Boleslav. Based on the verification of the structured motivational program, the approach found to be effective is a proposed suggestion for future practice to the general public to implement a similar program.
Key words: leisure-time, out-of-school education, younger school age category, motivation, the organization of children’s free time, camp, camp programme
8
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Úvod ... 12
1 Teoretická východiska ... 14
1.1 Volný čas... 14
1.1.1 Charakteristika volné času ... 14
1.1.2 Faktory ovlivňující volný čas ... 16
1.1.3 Funkce volného času, výchovy mimo vyučování ... 16
1.2 Cílová skupina ... 18
1.2.1 Vstup dítěte do školy ... 18
1.2.2 Mladší školní věk ... 19
1.2.3 Hra jako důležitý prostředek pro vývoj dítěte se zaměřením na mladší školní věk ... 21
1.3 Motivace ... 21
1.3.1 Motivace u dětí ... 22
1.4 Zařízení pro volný čas dětí a mládeže ... 25
1.4.1 Domy dětí a mládeže – střediska volného času ... 26
1.4.2 Městský dům dětí a mládeže Brandýs nad Labem – Stará Boleslav ... 27
1.5 Tábor ... 28
1.5.1 Příměstský tábor ... 28
1.5.2 Příměstské tábory pořádané MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav ... 29
2 Cíle práce ... 30
2.1 Hlavní cíl práce ... 30
2.2 Dílčí cíle práce... 30
3 Praktická část ... 31
3.1 Motivace k tvorbě projektu ... 31
3.2 Přípravný proces ... 32
3.3 Realizace konkrétního programu ... 32
3.4 Orientační plán tábora ... 34
3.5 Podrobný plán tábora ... 34
3.5.1 Pondělí ... 35
3.5.2 Úterý ... 39
3.5.3 Středa ... 43
3.5.4 Čtvrtek ... 47
3.5.5 Pátek ... 51
9
3.6 Zvolená kritéria a postupy při tvorbě a realizaci konkrétního programu ... 54
3.7 Zhodnocení táborového programu ... 56
3.7.1 I. Turnus ... 56
3.7.2 II. Turnus ... 57
4 Výsledky a ověření motivačního programu ... 61
5 Diskuze ... 66
6 Závěr ... 69
Seznam použitých zdrojů ... 71
Seznam příloh ... 73
10
Seznam obrázků
Obrázek 1 - Návštěvnost kroužků v předchozím školním roce ... 62
Obrázek 2- Návštěvnost kroužků v předchozím školním roce, shrnutí ... 62
Obrázek 3- Výběr kroužku po ukončení táborového programu ... 63
Obrázek 4 - Zpětná vazba od rodičů konkrétního dítěte ... 64
Obrázek 5 - Četnost návštěvnosti vybraných kroužků v návaznosti na táborový program ... 64
11
Seznam tabulek
Tabulka 1- Orientační plán tábora ... 34
Tabulka 2- Orientační denní program, pondělí ... 35
Tabulka 3 - Orientační denní program, úterý ... 39
Tabulka 4 - Orientační denní program, středa ... 43
Tabulka 5 - Orientační denní program, čtvrtek ... 47
Tabulka 6 - Orientační denní program, pátek ... 51
12
Úvod
Volný čas je doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybírat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uvolnění a určitý zdroj relaxace. Ve volném čase většina z nás rozvíjí své zájmy a záliby, nachází uspokojení v kulturním či sportovním vyžití a užívá si rodinného života. U dětí je volný čas vnímán jako doba mimo školu a vyučování a mimo jejich domácí povinnosti, avšak právě trávení volného času u dětí je dnes a denně často diskutovanou otázkou.
U dětí je nutné jejich volný čas vhodně ovlivňovat a tím jim napomáhat najít si činnosti, aktivity a kroužky, které je budou bavit, naplňovat jejich osobní potřeby a dále rozvíjet jako osobnosti. K tomuto všemu jim mohou pomoci především rodiče, pedagogové a organizace, které se věnují a specializují právě na volný čas u dětí. Díky současné nabídce a široké škále volnočasových aktivit je možné najít společně s dítětem opravdu bohaté zájmové činnosti, které budou pro dítě přínosem do budoucna ve všech aspektech pro jeho správný vývoj.
Protože dnešní doba je velice uspěchaná a přináší také mnoho negativních jevů, je důležité se v ní občas zastavit, více naslouchat a podpořit své zájmy a zájmy svých dětí, motivovat je, věnovat se jim, vyzdvihávat jejich klady, neodbývat je svými strohými odpověďmi a přistupovat k nim k jakožto naší budoucí generaci mladých, úspěšných a nadějných občanů, kteří potřebují právě nás, rodiče a pedagogy, kteří jim pomohou se jimi stát.
Tato práce se pokusí především motivovat děti mladšího školního věku, aby svůj čas trávily aktivně v rámci zájmových kroužků, které jsou nabízené v městě Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a v jeho okolí. Cílem této práce je sestavit a ověřit motivační program pro děti formou zájmových bloků v rámci příměstského tábora a tím dětem pomoci najít si a přihlásit se v následujícím školním roce do zájmového kroužku, který program nabízí a je dostupný především právě této věkové kategorii.
Na začátku práce je představen volný čas jako takový, následuje cílová skupina a její specifika, pro kterou je program tvořen, nedílnou součástí této části práce je také důležitost hry a motivace u dětí. Konec kapitoly se věnuje organizacím a střediskům zaměřeným na volný čas dětí a mládeže, především na domy dětí a mládeže a táborům, kde je blíže popsán tábor příměstský.
13
Druhá kapitola seznámí čtenáře s cíli práce. Třetí kapitola se zabývá motivací k tvorbě projektu, přípravou a realizací motivačního programu formou pětidenního příměstského tábora, kritérii a postupy při tvorbě motivačního programu. Čtvrtá kapitola je věnována výsledkům výzkumu, úspěchy a neúspěchy vytyčených cílů. Celou práci uzavírá diskuze.
14
1 Teoretická východiska
1.1 Volný čas
Co to volný čas vůbec je a jak jej lze chápat? Co si představí lidé odlišného pohlaví, věku, povolání a společenského postavení při vyslovení pojmu volný čas?
Grilování s kamarády (student VŠ, 23 let).
Opalování na zahradě u bazénu (ředitelka MDDM, 49 let).
Být sama doma, přečíst si knihu a nebýt nikým nerušena (matka na MD, 28 let).
Ženy, sex, dobré jídlo (manažer mezinárodní firmy, 36 let).
Vařit s maminkou večeři a koukat s tatínkem na televizi (předškolák, 6 let).
Zajít si zahrát třeba minigolf nebo tenis (kadeřník, 21 let).
Přečíst si noviny a dát si v klidu kafe (důchodce, 73 let).
Odletět na dovolenou a už se nikdy nevrátit (automechanik, 54 let).
Nuda, nuda a já se nudím rád (žák ZŠ, 13 let).
Česání panenek a hraní si s kamarádkou na My Little Pony (žákyně ZŠ, 7 let).
Z odpovědí je tedy zřejmé, že většina z nás si vybaví něco, co je mu příjemné, čeho nemá dostatek nebo co dělá rád. Někoho jako první napadne být sám a vychutnávat si klid a pohodu, jiné zase jako první napadne využít čas a strávit ho s někým blízkým. Každý si ve volném čase jistě najde to své.
1.1.1 Charakteristika volné času
„Volný čas a systém jeho aktivit a institucí je dynamickou a málo ustálenou, mimořádně nadějnou a současně rizikovou oblastí života současného člověka.“ (Hofbauer, 2004, s. 11)
„Volný čas je možno chápat jako opak doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. (Průcha et al., 2003, s. 274)
Dle Hofbauera (2004, s. 14) je volný čas charakterizován jako čas, kdy člověk nevykonává své činnosti pod tlakem závazků, jež vyplívají z mnoha různých faktorů. Je to tedy čas, který zbývá po splnění nutných povinností. Volný čas by člověku měl přinášet
15
příjemné zážitky a uspokojení na základě jeho svobodného rozhodnutí. Mezi hlavní cíle volného času můžeme zařadit odpočinek (regenerace pracovní síly), zábavu (regenerace duševních sil) a rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury).
Volný čas a jeho naplňování se stal velmi rozporuplným fenoménem. Jeho chápání a hranice nejsou totiž zcela tak jednomyslné. Mojmír Vážanský pojímá volný čas v nejužším slova smyslu jako dobu, která je člověku svobodně k dispozici k plnému využití jeho vlastních přání a potřeb. Volný čas můžeme tedy chápat jako období pro uspokojení všech potřeb, kromě těch nezbytně nutných jako je spánek a práce. (Vážanský, 2001, s. 26) Pávková a kol. (2002, s. 9–11) tvrdí, že mezi oblastí volného času a povinnostmi neexistuje přesná hranice. Každý si pod pojmem volný čas představí něco odlišného. Pro některé je pojem volný čas zábavou či radostí a povinnost nemusí vždy vnímat jako něco nepříjemného, v opačném případě si pod pojmem volný čas nemusí představit vždy něco lichotivého a povinnost vnímají spíše negativně. Mezi hlavní důvody patří například nedostatek prostředků, či nespokojenost s množstvím volného času. Rozdíl je také mezi povinnostmi v domácím prostředí a povinnostmi pracovního rázu. Pojem volný čas neznamená tedy jen svobodu, radost, volnost a svobodu pohybu, ale také problémy, rizika a strasti, zvláště při neorganizovaném trávení volného času.
Jak vnímáme volný čas u dětí?
Volný čas dětí na sebe přitahuje neustále větší pozornost, patrně proto, že se v této sféře lidského času odrážejí a projevují nejsložitější problémy lidského pohybu. Volný čas u dětí je nutno v zájmu společenském i v zájmu rozvoje dětí samých vhodně ovlivňovat.
(Veselá, 1997, s. 7-8) Prostřednictvím tohoto ovlivňování vedeme jedince k účelnému využívání jeho volného času. Dítě si formuje hodnotné zájmy, uspokojuje a zdokonaluje si významné lidské potřeby, rozvíjí své specifické schopnosti a navíc upevňuje morální vlastnosti. Obsah i způsob využívání volného času mají značný smysl z hlediska duševní hygieny. (Pávková 2002, s. 37) Ve volném čase u dětí má být především rozvíjena bohatá zájmová činnost, která bude vyhovovat individuálním i skupinovým zájmům a potřebám dětí. Dítě by ve volném čase mělo pocítit kus své dětské radosti a spokojenosti. (Veselá, 1997, s. 9)
Volný čas u dětí vnímáme tedy jako čas mimo vyučování. Čas mimo vyučování je doba, kterou děti využívají pro aktivity vztahující se ke škole, jako je příprava na vyučování nebo činnostem, které se školou nesouvisejí. (Hájek, Harmach, Hoffmann, Jíra,
16
Jírová, 2004, s. 26) – citují názory: Průchy,Walterové a Mareše). „Proces výchovy mimo vyučování chápeme se základní povinností – školním vyučováním – ve vzájemné dialektické vazbě jednoty a odlišnosti, kompenzace práce a odpočinku, rekreace, zábavy, dobrovolného sebevzdělávaní, zájmové činnosti…, činnosti povinné a nepovinné, dobrovolné.“ (Veselá, 1997, s. 8)
1.1.2 Faktory ovlivňující volný čas
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují to, jak dítě tráví svůj volný čas. Můžeme je rozdělit na faktory dané a neměnné. Mezi ně řadíme věk, barvu pleti, pohlaví, národnost či zdravotní stav (zdravotní postižení). Dalším daným a dítětem nezměnitelným faktorem je například typ rodiny a její postavení ve společnosti, druh a místo bydliště, životní styl a typ společnosti, ve které jedinec žije. Mezi faktory, které je jedinec schopen změnit patří například jeho postoj ke kouření, alkoholu a drogám. Dále také jeho výběr přátel, způsob trávení volného času nebo dokonce výběr školy. Faktory dělíme také na vnitřní a vnější.
Do vnitřních faktorů řadíme vlastnosti osobnosti, duševní a zdravotní stav, věk, pohlaví, rozumové schopnosti, temperament. Vnější faktory zahrnují vliv společnosti, školy, médií, životního prostředí a především vliv rodiny a rodinného prostředí. (Pávková, 2002, s. 47)
Rodina je pro dítě první socializační skupinou a plní nejvýznamnější úlohu ve vývoji a výchovy dítěte. (Mühlpachr, 2008, s. 147). Činnosti, které si dítě vybírá, jsou dány v nemalé míře nejen množstvím volného času, osobnostními předpoklady dítěte, nýbrž i tím, jaké hodnoty rodina uznává jako důležité, finančními možnosti rodičů a jejich představami, jakým způsobem by mělo dítě svůj volný čas trávit. (Hájek et al., 2004, s. 30)
Volný čas dítěte ovlivňuje také skupina vrstevníků, která se shromažďuje dle jejich uznávaných hodnot či naopak. Záleží také na lokální pospolitosti mezi občany, sousedy, místními institucemi a jejich komunikací, co je pro děti prospěšné či naopak není a zda jsou pro ně vytvořeny podmínky a dostupné prostředky pro trávení volného času ku prospěchu dítěte. Školy, školská zařízení, kluby, družiny a jiná zařízení pro volný čas by se měla věnovat a zajistit kvalitní a odborné programy pro volný čas a nabídnout dětem konkrétního věku s konkrétními potřebami širokou škálu zájmových činností a podpořit tak děti v jejich určitém stádiu vývoje. (Hájek, 2004, s. 30 – 33)
1.1.3 Funkce volného času, výchovy mimo vyučování
Velmi častá otázka, která provází nauku o volném čase, je jeho funkce ve společnosti. Během historie měnil volný čas svou funkci z rekreačně – sociální na sociálně - náboženskou.
17
Hofbauer (2004, s. 13-15) ve své knize klade důraz na tři základní funkce volného času - zábava, odpočinek a rozvoj osobnosti. Odpočinek či relaxace slouží především k obnovení sil vynaložených na práci a studium. Zábava je také formou regenerace sil, především tedy těch psychických. Pokud dojde k regeneraci psychických sil, projeví se to uvolněním napětí, zlepšením nálady a zbavením se stresu. Dále nám volný čas slouží jako prostor ke zdokonalování ve svých dovednostech a znalostech. Zregenerovaný a odpočatý člověk podává lepší pracovní výkony, zvládá lépe mezilidské vztahy a navíc je odolnější vůči stresu. Lidé svůj volný čas mohou využít i k tomu, aby se vyrovnali s tím, co se jim v životě nedaří. Volnočasové aktivity mohou lidé volit podle toho, zda potřebují uzdravit své psychické síly, či naopak uvolnit svou přebytečnou energii.
Ve volnočasové pedagogice, čímž je pro nás volnočasové pedagogy pracující s dětmi stěžejní právě výchova mimo vyučování, je velmi důležité zařadit především následující funkce volného času - výchovy mimo vyučování, ke kterým velice přispívají i instituce zaměřené na volný čas dětí a mládeže, ve kterých mnoho z nás působí.
„Výchova mimo vyučování, jako specifická oblast výchovného působení, plní funkci výchovně-vzdělávací, preventivní, zdravotní a sociální.“ (Pávková a kol, 2001, s. 41)
Výchovně-vzdělávací funkce:
Plnění výchovné funkce je velmi důležité. Prostřednictvím pestrých a zajímavých činností se děti motivují ke společensky žádoucímu využívání volného času, k získávání nových vědomostí, dovedností i návyků a tím k rozvoji poznávacích procesů a k celoživotnímu vzdělávání. (Pávková, 2014, s. 14-15)
Zdravotní funkce:
Instituce pro výchovu mimo vyučování se snaží kompenzovat dlouhé sezení při vyučování tím, že děti motivují k tělovýchovné a sportovní činnosti ve volném čase.
Některá zařízení, která zajišťují stravování, mohou přispět k lepšímu zdravotnímu stylu.
Ke zdravému duševnímu vývoji přispívají instituce výchovy mimo vyučování tím, že umožňují mládeži a dětem pobyt v příjemném prostředí, pohodě a s příjemným kolektivem. Dále jim umožňují prožívat radost z činnosti, která je baví a naplňuje.
(Pávková, 2014, s. 15)
18 Sociální funkce:
Instituce pro výchovu mimo vyučování pomáhají rodičům dětí tím, že pečují o jejich děti v době, kdy jsou rodiče například v zaměstnání. Výchovně-vzdělávací zařízení mohou také velmi dobře vyrovnávat podmínky materiálního a psychologického typu v konfliktních rodinách. Velmi pomáhají dětem, které nemají vyhovující rodinné prostředí.
Jednotlivé typy výchovných zařízení plní sociální funkci v různém rozsahu a rozdílným způsobem. Součástí sociální funkce výchovy mimo vyučování je i nácvik komunikativních dovedností, rozvoj sociálních kompetencí a seznamování s pravidly společenského chování. (Pávková, 2014, s. 15-16)
Preventivní a rozvojové zaměření výchovy:
Vhodné pedagogické ovlivňování volného času dětí a mládeže vede k účinné formě prevence negativních jevů, jako je například agresivita, záškoláctví a gamblerství. (Hájek, Harmach, Hoffmann, Jíra, Jírová, 2004, s. 37)
1.2 Cílová skupina
V této kapitole popisuji věkové charakteristiky dětí mladšího školního věku, které předchází vstup dítěte do povinné školy docházky. Na tuto problematiku se zaměřím nejen obecně, ale především očima volnočasového pedagoga a aspekty pro práci s dětmi ve volném čase stěžejní, včetně významu hry a také proto, že tato věková kategorie navštěvuje náš dětský letní tábor.
Během vývoje se osobnost dítěte stále rozvíjí, její vlastnosti se diferencují a může docházet i k jejich velmi zásadní proměně. Každá vývojová fáze má jiný účel, a proto se také rozvíjejí jiné vlastnosti. (Vágnerová, 2005, s. 237)
1.2.1 Vstup dítěte do školy
Velkým zlomem ve vývoji dítěte je nástup do povinné školní docházky a školního prostředí. Připravenost na vstup do školy je ovlivněno vrozenými dispozicemi, dosavadním vývojem dítěte, rodinnou, jejím prostředím a výchovou. Na prahu školní docházky zjišťujeme prohloubenou diferenciaci jednotlivých mentálních funkcí a jejich narůstající integraci, jako jsou například odlišení reality a světa fantazie, vůlí ovládaná pozornost (krátkodobá), tvořivý a aktivní přístup ke světu, rozlišení hry a povinnosti a mnoho dalšího. Dítě by tedy mělo být kognitivně (rozumově) zralé. U emoční, motivační
19
a sociální zralosti vnímáme jevy, jako jsou například kontrola okamžitých nápadů a impulsů, odpovídající pracovní tempo, kladný přístup k učení, převzetí role žáka a začlenění se do skupiny vrstevníků, kladný postoj k sobě a přiměřená sebedůvěra. Dítě musí být také motivováno a připraveno emočně. Emoční zdatnost totiž hraje velmi významnou roli pro vstup dítěte do školy. I přes to, že je vstup do školy dítěti do jisté míry vnucen, mělo by mít kladný postoj ke škole, učiteli i spolužákům, k čemuž potřebuje dostatek prostoru, aby se aktivně vyrovnalo s novou situací, získalo pocit, že vše zvládne, necítilo se zaskočeno a zavaleno nároky. (Šimíčková-Čížková, 2008, s. 88-91)
Celková zralost pro školu je tedy ovlivněna mnoha faktory. Závisí na biologickém zrání, a zdraví organismu, osobním vývojovém tempu, na dosavadním vývoji dítěte a okolnostech jej provázejících, na působení rodiny a předškolního vzdělávání.
(Šimíčková-Čížková, 2008, s. 91) 1.2.2 Mladší školní věk
Vstupem dítěte do školy nastupuje vývojová etapa mladšího školního věku. Tato etapa se z pravidla vymezuje časovým úsekem 6-7 let do 11 let.
Psychoanalýza označuje toto období jako období latence, kdy je ukončena jedna etapa psychosexuálního vývoje a základní pudová energie je relativně v klidu až do počátku dospívání. Tuto životní etapu můžeme v odborné literatuře také najít pod charakteristikou věk střízlivého realismu – školák je zaměřen na svět, jaký je, chce ho pochopit. Tendenci k realismu můžeme pak najít v jeho kresbách, řeči, zájmech, písemném projevu, hře.
(Šimíčková-Čížková, 2008, s. 93)
Vágnerová se opírá o Eriksonovu teorii osmi stádií, kde je školní věk popisován jako fáze snaživosti. Dítě si zajišťuje dobrý výkon a jeho prostřednictvím své uplatnění. V tomto stádiu se dítěti rozvíjí mysl, vztah k práci a povinnostem. Cílem je dosažení pocitu kompetence a sebevědomí, oproti pocitům selhání a méněcennosti. Zkušenosti ze školního prostředí velice ovlivňují dětské sebehodnocení a rozvoj osobnosti. Děti si v tomto věku prozatím zvykají na povinnosti a odpovědnost. Jejich morální hodnoty se pomalu rozvíjejí a jejich svědomí se postupně ztvárňuje. (Vágnerová, 2005, s. 238).
Emocionální vyrovnanost a sociální obratnost jsou pro celkovou školní adaptaci a úspěšnost velmi důležitými charakteristikami. Pro citové projevy dítěte v tomto období je typický ústup lability a impulsivity, slábnutí egocentrismu a nárůst schopnosti seberegulace. V tomto směru jsou velké individuální rozdíly, které souvisí s citovým
20
uspokojením v raném dětství. Trvá značná citová ovlivnitelnost, hodnotová orientace a sociální kontrola jsou zprvu velmi labilní a stabilizují se až v průběhu zrání. Morální vývoj je silně ovlivněn výchovnými postupy a způsobem interakce mezi členy rodiny.
V oblasti sebepojetí je významné kladné hodnocení, které je pro duševní výkonnost i celkové zdraví velmi důležité. (Šimíčková-Čížková, 2008, s. 97)
„Období mladšího školního žáka je obdobím extraverze, kolektivního života a vztahů.
Sociální role žáka přináší nové společenské postavení, dítě rozšiřuje své sociální zkušenosti a odpoutává se od rodiny.“ (Šimíčková-Čížková, 2008, s. 98)
Dítě by tedy mělo být méně závislé na své rodině a mělo by být schopno se od ní na chvíli odpoutat. Příkladem takového odloučení je pro nás škola, nebo právě dětský letní tábor. Dítě se zde začleňuje do skupiny dětí a hledá si přátele. Navíc se musí spoléhat samo na sebe.
Dítě navazuje nové vztahy s vrstevníky, učí se kooperaci i soutěžení. Zprvu se dítě zajímá o vlastní úspěch, později začíná brát ohledy více na kolektiv, rozvíjejí se kamarádské vztahy, společná odpovědnost a objevuje se vědomí sounáležitosti. Dětská skupinu bývá na začátku málo diferencovaná, vztahy mezi dětmi jsou spíše nahodilé, avšak postupem času vznikají trvalejší vztahy, upevňují se přátelství a celá skupina se diferencuje. (Šimíčková-Čížková, 2008, s. 98)
Vztah dítěte s pedagogem je zpočátku velmi nekritický, jde o směsici úcty, obdivu, náklonnosti a strachu, avšak později záleží spíše na konkrétních zkušenostech, v tu chvíli začíná být dítě k pedagogovi kritičtější. V tomto případě hodně závisí na osobnosti, postoji a stylu vystupování pedagoga ke svým svěřencům. Děti v mladším školním věku přijímají autoritu dospělého velmi dobře, vidí v něm vzor, snadno přebírají jejich názory a způsoby, to platí i pro lektory kroužků, či vedoucí na táboře. Dítě se nesnaží o nich nijak pochybovat, je přizpůsobivé, však stále závislé na rodině. Proto právě na dětských letních táborech vyžadují děti individuální vztah k dospělým a zvýšenou osobní pozornost. Lektor by měl být schopen jim poskytnout láskyplnou a trpělivou péči. (Hájek, Harmach, Hoffmann, Jíra, Jírová, 2004, s. 16 – 17)
V mladším školním věku se objevují počátky zájmů, které mívají spíše přechodný charakter. Dítě se teprve začíná orientovat ve svých schopnostech a v možnostech různých aktivit. Tato oblast je však velmi důležitá, úspěšná seberealizace dítě nejen rozvíjí, ale také
21
osobnost dítěte obohacuje. Může být i také vhodnou kompenzací sociálních či výkonnostních neúspěchů ve škole. Hlavní činností dítě v tomto období je učení a práce, plnění zadaných úkolů, avšak stále důležitá zůstává hra. (Šimíčková-Čížková, 2008, s. 99) 1.2.3 Hra jako důležitý prostředek pro vývoj dítěte se zaměřením na mladší školní věk
„Hra je proces, v němž se člověk učí ovládat svět a rozumět mu, projevuje se v něm a uplatňuje se jako bytost, mající schopnost hodnocení a volby.“ (Veselá, 1997, s. 13)
Hra je nejpřirozenější činností a neodmyslitelnou součástí dětského světa, je nejvýznamnějším a nejvhodnějším výchovným prostředkem a zároveň životní potřebou.
Při hře se rozvíjí rozumový, mravní, tělesný i citový vývoj dítěte. Hrou se dítě učí přizpůsobovat se novému okolí, ovládnout samo sebe, uplatňuje zde svou fantazii, vnímavost, cit a vůli. Hra má tedy určitý význam pro všestranný vývoj osobnosti. (Veselá, 1997, s. 13-14)
Hra je u dítěte v mladším školním věku oproti předešlým obdobím ovlivněna především vstupem do školy a učení se. Hra přestává být hlavní činností dítěte a od základů se proměňuje. Hra je plánovitá, promyšlená, věcná. Začínají se zde ukazovat rozdíly ve výběru hraček a her mezi dívkami, které dávají větší přednost pohybově - rytmickým, dramatickým a kreativním činnostem a chlapci, kteří se více věnují hrám pohybovým a dobrodružným. Hračky potřebuje dítě jednak hotové, jednak soupravy, z nichž může dítě tvořit samo. Nutné jsou pomůcky pro hry stolní, kolektivní a intelektuální. Vhodné hračky a čas pro volnou hru by měl být dítěti zajištěn v dostatečné míře. (Veselá, 1997, s. 11)
„Hra je ve školním věku významným činitelem duševní hygieny. Školák stále potřebuje hru a vhodné hračky ke svému zdravému vývoji.“ (Veselá, 1997, s. 12)
Pro volnočasového pedagoga a jeho působení pokládám hru a hračky za jednu z nejdůležitějších činitelů a prostředků pro výchovu a vývoj dítěte ve volném čase.
1.3 Motivace
Motivace je vnitřní psychický proces, který vychází z nějaké potřeby a který ústí ve výsledný žádoucí vnitřní stav. Motivací se rozumí jednak momentální, okamžité zaujetí, nadšení pro věc, jednak celková dlouhodobější zaměřenost jedince. Základní dělení
22
motivace z krátkodobého hlediska je dělení na motivaci vnitřní (vychází z vlastních potřeb) a vnější (vychází z okolních aspektů). Trvalejší motivační strukturu určují člověku jeho potřeby, hodnoty a zájmy. (Hájek et al., 2004, s. 19)
1.3.1 Motivace u dětí
Všechny děti mají motivaci, ovšem ne vždy motivaci k tomu, aby pilně a správně pracovaly a slušně se chovaly. Motivace přichází z našeho nitra (vnitřní motivace), jindy zase přichází z vnějšku (vnější motivace). Vnitřní a vnější motivace spolupůsobí a formují odpovědného jedince, potřebuje tedy obojí. (Severe, 2007, s. 68)
Severe (2007, s. 68 - 69) tvrdí, že z úspěchu se rodí vnitřní motivace, proto je nutné dítě neustále povzbuzovat a chválit a zaměřit se na jeho silné stránky a klady. Pokud chceme dítě naučit nějakému chování, je důležité si rozložit úkoly do menších a jednodušších tak, aby je dítě mělo šanci úspěšně zvládnout. Nesmíme od dětí čekat hned dokonalé výkony, ale při neustálém povzbuzování k nim pomalu dojít. Důležité je chválit sebemenší úspěch ke zlepšení. Usilovat bychom měli o postupné formování charakteru, schopností a návyků dítěte. Úspěch je mocná síla, jakmile ho dítě jednou okusí, zachutná mu a bude v tom chtít pokračovat. Pokud dítě pochválíme a povzbudíme, bude se cítit úspěšně a tím se jeho motivace zvýší. Dospělí mají ale často sklon soustředit se spíše na negativní prvky v chování dítěte a mají tendenci jim říkat především to, co dělají špatně a zaujmou spíše kritický postoj k neúspěchu dítěte. Důležitější ale je se zaměřit na jeho kvality a klady. Čas od času bývá nutné použít silnější motivační prvky, jako jsou finanční odměny, hračky či jiné motivační prostředky. V tomto případě je důležité přistoupit na vhodný kompromis pro obě strany, neměli bychom však zapomenout připomínat hlavní důvody pro pilnou práci a vhodné chování a to v první řadě je, aby se člověk cítil dobře a měl o sobě dobré mínění. Snažit bychom se tak měli o zaměření pozornosti na tuto vnitřní odměnu, která je vždy důležitější, než ta vnější.
U dětí je také velice důležité zdravé sebevědomí, které je podstatou motivace. Lidé s nízkým sebevědomím postrádají úctu k sobě samým, jsou si nejistí ve svých rozhodnutích a činech. Naopak sebevědomý člověk si váží sám sebe a je si ve svých činech a rozhodnutích jistý. To stejné platí i u dětí. Děti s porušeným vnímáním vlastní hodnoty chápou svět kolem sebe jako arénu strachu. Cítí se nehodné, postrádají zdravou sebejistotu a nevěří si, jsou přesvědčeni, že nic nezvládnou a to se později projevuje i v jejich chování, přestanou se o cokoliv snažit a zapojovat se. Právě proto, abychom se tomuto jakožto vychovávající osoby vyhnuli, je důležité se u dětí aktivně podílet na vytváření jejich
23
zdravého sebevědomí. Kdykoliv je to možné, měli bychom použít pozitivní zpětnou vazbu, budovat v nich sebedůvěru a důvěřovat jim. Pokud jim budeme důvěřovat my, naučí se důvěřovat samy sobě. (Severe, 2007, s. 76-79.
Dle mého názoru a z vlastní zkušenosti je dalším důležitým pojmem pro vnitřní motivaci zájem, který je v dítěti nutno o cílenou věc vzbudit. Můžeme se tak pokusit mnohé věci přizpůsobit situaci, které dítě zajímá a v případě volnočasového pedagoga danou věc, program či příběh vhodně zarámcovat do nějakého příběhu. Neméně podstatné je také čisté ovzduší ve smyslu vztahů a prostředí. Neměl by chybět ani humor, který v dětech vyvolává pocit štěstí a odlehčení.
1.3.2 Odměny a tresty ve výchově dítěte jako zdroj výchovných prostředků a motivace Odměny a tresty jsou v současné době nejčastěji aplikovanými výchovnými prostředky, které v průběhu výchovného působení na děti užíváme s naprostou samozřejmostí. Je důležité je definovat, rozlišit jejich funkci a položit si otázku, zda tyto výchovné prostředky volíme správně, či jsou vůbec pro výchovu dítěte motivační nebo naopak vůbec nutné.
Odměny
Pojem odměna ve většině z nás vyvolává pocit jednoznačně pozitivní. Je důležité si ale říci, že co je odměnou pro jednoho, nemusí být odměnou pro druhého. „Není to to, co jsme si jako odměnu vymysleli, ale co dítě jako odměnu přijímá.“ (Matějček, 2007, s. 26)
„ Odměna je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů, ale také sociální skupiny) spojené s určitým chováním či jednáním vychovávaného, které vyjadřuje kladné společenské hodnocení tohoto chování a jednání, nebo přináší vychovávanému uspokojení některých jeho potřeb, libost, radost.“ (Čáp, Mareš, 2007, s. 253)
Typologie odměn
- emoční, morální odměny (pochvala, úsměv, projev sympatie, kladného hodnocení), - dárek věcný nebo peněžní,
- umožnění činností nebo zážitků, po kterých dítě silně touží: určitý výlet nebo zajímavá společenská činnost s dospělým, který má většinou nedostatek času apod.
(Čáp, Mareš, 2007, s. 253-254)
24 Funkce odměn
Odměny mají ve výchově své důležité postavení. Vychovatel se tedy musí snažit odměnu volit tak, aby splnila své funkce – správný typ a načasování. Průcha ve své publikaci uvádí tři druhy odměn:
- Informační: odměna má dítě informovat o správnosti jeho chování.
- Motivační: odměna má u dítěte navodit prožitek úspěchu, který by ho měl motivovat k tomu, aby se pokusilo danou činnost zopakovat.
- Vyjádření pozitivního osobního vztahu učitele či rodiče k sobě: tuto funkci v odměně spatřuje vychovávaný jako projev důvěry ze strany vychovatele.
(Průcha et al., 2009, s. 179-180.)
Dle Mádrové mají zase odměny splňovat následující funkce:
- zklidňovat a vyvolávat jistotu, podporovat spolupráci, dodávat chuť do práce, uvolňovat pocit napětí, vyvolávat radost, zlepšovat náladu, zvyšovat odpovědnost, mírnit agresivitu, zvyšovat sebevědomí, podporovat kladné vztahy atd. (Mádrová, 1998, s. 58.)
Je tedy zřejmé, že odměny patří do procesu výchovy a mají veliký vliv na motivaci dítěte pro danou činnost. Musíme si ale také uvědomit, zda odměnou dětem naopak neubližujeme a nezatracujeme tím jejich samotný chtíč a zdravou motivaci.
Tresty
Tresty mají dle definic z odborné literatury společného jmenovatele, kterým je negativní hodnocení a motivační působení.
„Trest je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů, popřípadě sociální skupiny) spojené s určitým chováním či jednáním vychovávaného, které vyjadřuje negativní společenské hodnocení tohoto chování a jednání, nebo přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost, popřípadě frustraci.“ (Čáp, Mareš, 2007, s. 253)
„Jde o jednu z forem negativního motivačního působení na žáka ve škole i doma.
Jde o záměrně navozený následek toho, že žák špatně splnil nebo nesplnil uložené požadavky.“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 628.)
Trest tedy není to, co jsme si jako trest pro dítě vymysleli, ale to, co dítě jako trest prožívá.“ (Matějček, 2007, s. 26.)
25 Typologie Trestů
- fyzické tresty
- psychické tresty – projevy negativních emocí, záporného emočního vztahu (dospělý se zlobí, křičí, vyhrožuje, mračí se, nemluví s dítětem apod.), -
- potrestání zákazem oblíbené činnosti (jít ven s kamarády), - - donucení k neoblíbené činnosti (úklid). (Čáp, Mareš, 2007, s. 253.) Funkce trestů
- Náprava škody - náprava škody přispívá k tomu, aby si dítě vytvořilo pojem o spravedlnosti a aby si uvědomilo své provinění.
- Zabránění, aby se nesprávné chování opakovalo - pokud se dítě dopustí špatného chování a následovat bude nepříjemný zážitek, dítě by se mělo pro příště stejnému chování vyvarovat.
- Zbavení viníka pocitu viny- prohřešek dítěte způsobuje mezi ním a vychovatelem odcizení. Dítě cítí vinu a následným trestem by mělo být dítě zproštěno viny. V tomto případě bychom měli dbát na to, aby dítě ztratilo pocit viny a dostalo se mu pocitu odpuštění a usmíření. (Matějček, 2007, s. 32-38.) Trest v sobě skrývá cosi, co by mělo dítěti ujasnit, že to, co rodič nebo vychovatel říká, myslí vážně. Trest by měl mít schopnost špatné chování zastavit. Musíme však vědět, že trest nabude účinnosti jen v případě, pokud ho nebudou vychovávající používat příliš často. Trest neučí k zodpovědnosti a smyslu pro spolupráci. (Morrish, 2003, s. 32.)
1.4 Zařízení pro volný čas dětí a mládeže
„Volnočasová zařízení pomáhají vytvářet a stabilizovat přírodní a společenský volnočasový prostor dětí a mládeže a ve prospěch jejich rozvoje ho účelně organizovat a výchovně zhodnocovat. Z obou těchto zdrojů přijímají podněty, uplatňují je ve svých výchovných a vzdělávacích aktivitách, která směřují k rozvíjení různých stránek osobnosti jako jedinců i jako příslušníků různých věkových, sociálních a zájmových skupin.“
(Hofbauer, Kaplánek, 2010, s. 105-106)
Ve volnočasovém životě zaujímají zařízení pro volný čas dětí a mládeže velmi významné postavení a v současnosti je můžeme rozdělit podle různých hledisek:
- podle ideového a výchovného zaměření
26
- podle šíře a obsahu výchovného působení – všestranně působící nebo specializované
- podle svého dosahu a tím související složitosti uspořádání
I přes rozdíly poslání, dosahu a rozsahu se tato zařízení vyznačují společnými rysy. Věnují se rozvoji individuálních předpokladů na základě dobrovolné účasti účastníka, vytváření neformálních skupin různého věku, zájmu či míry organizovanosti počínaje spontánní činností až po ucelené soustavy dlouhodobých aktivit. Mezi společné rysy patří také napomáhat zájemcům uskutečňovat jejich volnočasové aktivity, jako je například zapůjčování potřeb k dané činnosti, které napomáhají odběhnout od běžného stereotypu vykonávané aktivity. (Hofbauer, Kaplánek, 2010, s. 103 – 105)
Mezi zařízení pro volný čas dětí a mládeže považujeme například hřiště, školní kluby a družiny, volnočasová centra, nízkoprahové kluby, sportovní zařízení, stanice mladých přírodovědců, techniků a turistů, základní umělecké školy a v neposlední řadě také domy dětí a mládeže – střediska volného času.
1.4.1 Domy dětí a mládeže – střediska volného času
„Střediska volného času jsou rovněž školskými zařízeními, jejich posláním je motivovat, podporovat a vést děti, žáky, studenty, mládež, ale i dospělé k rozvoji osobnosti, k získávání a rozvoji klíčových a odborných kompetencí, zejména smysluplnému využívání volného času, a to širokou nabídkou činností v bezpečném prostředí, s profesionálním týmem pedagogů. Činnost středisek volného času se uskutečňuje ve více oblastech zájmového vzdělávání nebo se zaměřuje na konkrétní oblast zájmového vzdělávání.“
(MŠMT, 2013 – 2019)
Za klíčového činitele středisek volného času a volnočasových aktivit dětí a mládeže můžeme považovat domy dětí a mládeže. Svědčí o tom pojetí a šíře obsahu aktivit, uplatňované metody a přístupy, jejich otevřenost vůči četným podnětům, tvořivý přístup a celkový rozvoj. (Hofbauer, Kaplánek, 2010, s. 107)
Domy dětí a mládeže jsou příspěvková organizace zřizovaná městem či krajem, vykonávají činnost po celý školní rok, a to i ve dnech, kdy neprobíhá školní vyučování.
Usilují o nejširší nabídku volnočasových aktivit různého obsahu a způsobu jejich realizace:
- od činností občasných (příležitostných) po soustavné, pronikající do hlubších souvislostí předmětu nebo zájmu oboru i do jeho poznávání a osvojování,
27
-od činností rozvíjejících různé stránky osobnosti účastníků po činnosti, které umožňují aktivně vstupovat do nových a výchovných prostředí a podílet se na jejich proměně,
- od činností prvotního, někdy i nahodilého kontaktu s předmětem zájmu po dlouhodobé působení zaměřené případně až do celoživotní perspektivy člověka a jeho prostředí.
Domy dětí a mládeže jsou tedy jakýmsi praktickým průzkumníkem, který vychází vstříc předpokladům, zájmům i ambicím všech účastníků. (Hofbauer, Kaplánek, 2010, s. 107 - 108)
1.4.2 Městský dům dětí a mládeže Brandýs nad Labem – Stará Boleslav
MOTTO:„Zkuste si udělat chvilku, zastavit se v tom bláznivém čase a aspoň jednou přijít vyzkoušet si, jaké je to vlastně fajn, BÝT SPOLU.“ (MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2016)
MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav sídlí ve Staré Boleslavi a je veden ředitelkou Bc. Klárou Jurčíkovou. Zde najde každý to své, vzhledem k široké nabídce činností. Děti jsou tu na prvním místě, MDDM se jim věnuje po celý školní rok včetně prázdnin a vybraných víkendů.
MDDM nabízí opravdu širokou škálu činností, které jsou vedeny zkušenými a zodpovědnými lektory, pedagogy volného času, vychovateli a učiteli. Díky tomu má tato nezisková organizace velkou spoustu návštěvníků, od předškolního věku po seniory.
Nabídka tvoří pravidelné kroužky a otevřené kluby, které jsou dětem k dispozici po celý školní rok a slouží jako komunitní centra, mimoškolní kluby, herny. Mezi oblíbené akce MDDM patří víkendové a v neposlední řadě také jednodenní celodenní výlety v době ředitelských volen či krátkých prázdninových dní. MDDM také vytváří prázdninový program pro děti od 6let do 15 let ve formě výjezdového pobytového tábora a příměstské tábory s různým zaměřením. Cílem MDDM je oslovit širokou veřejnost a trávit čas aktivněji, systematicky a společně. (MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2016)
Jako interní pracovník tohoto zařízení jsem velmi nadšená ze škály možností, které MDDM nabízí a z cenové nabídky, která umožňuje navštěvovat kroužky i méně finančně zajištěným rodinám s dětmi. Myslím si, že zde má každý na výběr přesně to, co ho naplňuje, baví a rozvíjí. MDDM se také snaží všem pedagogům umožnit a podporovat
28
další studium, školení, akreditace atd., přičemž dbá na rozvoj nejen dětí, ale i svých pedagogů.
1.5 Tábor
„Tábor by měl pro děti být místem dobrodružství, poznání, ale i místem výchovného působení dospělých…“ (Burda, Šlosarová a kol., 2008, s. 5)
Tábor má velmi dlouhou a stálou tradici. Táboření je jistým vrcholem pro organizace, které pracují s dětmi. Nabídka táborů je velmi rozmanitá, rozdělit ji můžeme na 4 hlavní:
- stálé tábory – tábory ve stálých tábořištích (zděné, chatové, stanové základny), celý pobyt na jednom místě;
- putovní tábory – během pobytu vystřídají účastníci několik tábořišť, většinou jde o tábory pěší, vodní či cykloturistické;
- příměstské tábory – specifická forma nabídky denního programu bez noclehu;
- hvězdicové tábory – tábor, při němž účastníci absolvují několikadenní výlety do okolí základny. (Burda, Šlosarová a kol., 2008, s. 41)
Táborový program musí být mnohotvárný, různorodý a měl by dětem dávat dostatek prostoru k odpočinku od stereotypů běžných dní, kdy tráví čas ve škole. Tábory jsou pro většinu dětí jedinečnou příležitostí, jak se ocitnout na pár dní bez dohledu rodičů. Musejí se starat samy o sebe a to s pomocí a dohledem táborových vedoucích. Tábory děti učí, jak se o sebe postarat. Děti se na táboře musejí rozhodovat samostatně a nezávisle v konfliktních situacích. Tábor by měl rozvíjet osobnost dětí, také jejich samostatnost a měl by jim poskytnout nové zážitky. Velmi důležitý je také proces sebevýchovy, který je součástí socializace. Na táborech se děti učí vzájemné toleranci a spolupráci, ta vzniká při integraci do nového kolektivu. (Burda, Šlosarová a kol., 2008, s. 5)
1.5.1 Příměstský tábor
Příměstské tábory jsou z velké části vedené organizacemi, které přes celý školní rok nabízejí pravidelné zájmové kroužky. Méně častými organizátory jsou organizace, které uspořádáním příměstského tábora zajistí volný čas pro děti svých zaměstnanců. (Česká rada dětí a mládeže, 2016)
PMT se většinou koná v době letních, podzimních a jarních prázdnin, kdy si rodiče nemohou dovolit vzít tolik dovolené, ale zároveň chtějí čas po jejich pracovní době trávit
29
se svými dětmi. Tomu odpovídá začátek i konec každodenního programu, který je zhruba kompatibilní s pracovní dobou rodičů. Dítě je organizaci svěřováno v mnoha případech po dobu pěti pracovních dní, či během vybraných dní během prázdnin. Zaměření PMT bývá širokospektré, nejčastěji se můžeme setkat se sportovními, výtvarnými, poznávacími, cestovatelskými či kulturními tématy. Častým zpestřením programu bývají celodenní výlety. (Špiříková, Kačer, 2007, s. 4-6)
1.5.2 Příměstské tábory pořádané MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav
Příměstské tábory pořádané městských domem dětí a mládeže Brandýs nad Labem – Stará Boleslav se konají vždy během jarních, podzimních a letních prázdnin a jsou určené pro děti ve věku od 6ti do 15ti let. Trvají po dobu 5 pracovních dní, mají uzpůsobenou délku trvání a to většinou v délce 8-9 hodin/den. Pokryté jsou všechny týdny prázdninových dní, často je více turnusů ve stejný týden, dle zaměření. Pro rok 2018 – letní prázniny je vypsáno šestnáct turnusů. (MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2016)
Tábory se konají v Brandýse nad Labem nebo ve Staré Boleslavi, místo konaní a kapacita je uzpůsobena táborovému zaměření. PMT jsou vedeny zkušenými proškolenými lektory, pedagogy volného času, vychovateli, učiteli a externími pracovníky, které rozšiřují program o odbornou specifickou činnost nejčastěji ve formě workshopů a reálných ukázek. (MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2016)
30
2 Cíle práce
Vzhledem k široké škále nabízených volnočasových aktivit v našem městě bych ráda utvořila širokospektrý a bohatý program formou příměstského tábora, kde si děti budou moci vyzkoušet různé aktivity, které jsou součástí kurzů či kroužků v následujícím školním roce. Program by měl děti motivovat a nasměrovat tam, kde se cítí nejlépe a přispět k jejich osobnímu rozvoji, ale také k sociálnímu rozvoji a lepší komunikaci ve skupině.
V neposlední řadě bych ráda dala možnost rodičům využít volný čas svých dětí jak zábavně, tak efektivně, což může později vést ke zlepšení životní úrovně v Brandýse nad Labem.
2.1 Hlavní cíl práce
- Sestavit a ověřit strukturovaný motivační program pro aktivní trávení volného času dětí v našem městě a okolí
2.2 Dílčí cíle práce
- Nabídnout dětem co nejširší škálu možných aktivit, které mohou navštěvovat po celý školní rok formou zájmových kroužků
- Rozvinout u dětí zájem o mimoškolní aktivity a tím snížit riziko negativně patologických jevů
- Provést empirické ověření programu formou hry a následného zkoumání - Umožnit dětem najít si nová přátelství
- Trávit čas s dětmi venku a v přírodě, bez použití elektronických zařízení
31
3 Praktická část
Praktická část se zabývá realizací celého programu. Abychom realizaci mohli uskutečnit, je velice důležitá motivace, která nás k tomu vede. Zároveň je potřeba se předem seznámit s důležitými body, které se pojí právě s organizací. Následující kapitola obsahuje základní údaje o táborech, program a plán tábora, včetně mnou zvolených kritérií a postupů při jeho tvorbě. V neposlední řadě navazuje zhodnocení celého projektu.
3.1 Motivace k tvorbě projektu
Zprvu bych ráda zmínila mojí motivaci k tvorbě celého projektu.
První bod mé motivace je podmíněn mým současným zaměstnáním, vychovatelka ve školní družině. Do školní družiny v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi dochází mnoho dětí ze dvou základních škol, kterými jsou ZŠ Na Výsluní a ZŠ Palachova. Po otázce „ Jaké kroužky navštěvujete během školního roku?„ mi několik žáků odpovědělo, že nenavštěvují žádný kroužek, popřípadě ty, které je nebaví, protože rodiče nemají čas obcházet ukázkové hodiny a vybrat pro své dítě ten nejvhodnější nebo neznají nabídku volnočasových aktivit v našem dvojměstí a jeho okolí.
Druhým bodem mé motivace a zároveň velkou inspirací do budoucna je městská část PRAHA 8 – Osmička pro rodinu. Jako táborový vedoucí jsem zde vedla několik příměstských táborů, které byly formulovány a realizovány jako pomoc pro podporu rodičů v zaměstnanosti a pro sociálně slabé. Tyto tábory byly z velké části hrazeny ze získaných evropských fondů a dětem byly vyjednány volné vstupy do mnohých zařízení, která jsou finančně velice náročná, přičemž rodiče po dobu konání prázdnin mohli být v zaměstnání a po skončení tábora se mohli věnovat svým dětem.
Dalším důležitým faktorem je pro mne částečná prevence sociálně patologických jevů a poukázání na kvalitnější a aktivnější využití volného času.
Čtvrtým bodem je rozšíření znalostí a zkušeností v oblasti organizace tábora, které mohu později využít při svém druhém zaměstnání, volnočasový pedagog a lektor volnočasových aktivit.
V neposlední řadě je pro mne motivující užší spolupráce a komunikace s odborníky příslušného oboru volnočasového odvětví, získání nových kontaktů a inspirace pro můj další osobní rozvoj.
32
3.2 Přípravný proces
Nezbytnou součástí pro zdárný cíl je přípravný proces, který jsem si sepsala z předchozích zkušeností s vedením tábora a na základě odborné literatury, především z publikací Příměstský tábor (Špiříková, Kačer, 2007) a Tábory a další zotavovací akce (Burda, Šlosarová, 2008). Tento přípravný proces se mi vždy osvědčil jako vhodný pro následnou realizaci. Stručně si ho popíšeme v následujících bodech:
1. POŘADATEL – Vybrat zařízení či organizaci, u které jsme si naprosto jisti vším, čemu se zařízení či organizace věnuje.
2. PROSTOR – Zajistit vhodný a bezpečný prostor pro konání akce.
3. TERMÍN – Vybrat vhodný termín pro realizaci tábora.
4. KALKULACE – Porovnat náklady s výnosy tábora a na základě toho sestavit cenovou kalkulaci.
5. KAPACITA – Vyhodnotit vhodnou kapacitu naplnění tábora vzhledem k okolnostem a možností využívaného prostoru.
6. PERSONÁL – Zajistit kvalitní tým pedagogů, lektorů specializovaných na tuto práci, včetně zdravotníka.
7. DOKUMENTACE – Zajistit potřebnou dokumentaci k nástupu dítěte na příměstský tábor a informace pro rodiče
8. MATERIÁLNÍ A TECHNICKÉ ZAJIŠTĚNÍ - Promyslet si, jaké vybavení bude na táboře potřeba, co budeme mít k dispozici a co je potřeba zajistit.
9. STRAVOVÁNÍ A PITNÝ REŽIM – Vytvořit pro účastníky tábora vhodné podmínky pro stravování či zajistit další prostor pro tuto potřebu.
10. TYP TÁBORA, ZAMĚŘENÍ - Popřemýšlet nad zaměřením tábora z hlediska jeho obsahu (univerzální, poznávací, specializovaný).
11. VĚKOVÁ SKUPINA – Vymezit a určit věkovou skupinu, pro kterou bude tábor realizován.
12. PROGRAM – Sestavit orientační plán a podrobný program vhodný pro táborové aktivity
3.3 Realizace konkrétního programu 1. POŘADATEL
MDDM Brandýs nad Labem – Stará Boleslav 2. PROSTOR
Sokolské hřiště a tělocvična Brandýs nad Labem – Stará Boleslav 3. TERMÍN
33 I. Turnus 09.07.2018 – 13.07.2018 II. Turnus 23.07.2018 – 27.07.2018
Oba termíny PMT probíhají od PO – PÁ, v čase 8:00 – 17:00.
4. KALKULACE 1 300Kč/ dítě/ turnus 5. KAPACITA
Kapacita tábora je omezená, 20 dětí/ turnus.
6. PERSONÁL
tým pedagogů, lektorů specializovaných na tuto práci a na jednotlivé bloky, včetně zdravotníka.
7. DOKUMENTACE - přihláška
- zdravotní způsobilost
- souhlas se zpracováním osobních údajů - táborový řád pro příměstské tábory - pokyny pro rodiče
- storno podmínky
8. MATERIÁLNÍ A TECHNICKÉ ZAJIŠTĚNÍ – - metodické pomůcky pro všechny bloky
- tabulky a čísla pro částečný výzkum - hygienické potřeby
- sportoviště, tělocvična atd.
9. STRAVOVÁNÍ A PITNÝ REŽIM
Stravování bude zajištěno formou oběda a pitného režimu, svačiny budou mít děti vlastní.
10. TYP TÁBORA, ZAMĚŘENÍ
Tábor se bude konat formou příměstského tábora se všeobecným zaměřením, především na sportovní aktivity a kreativní výtvarnou činnost.
11. VĚKOVÁ SKUPINA
Příměstské tábory se všeobecným zaměřením jsou pro všechny školáky a školačky od 6 let do 11 let, kteří chtějí zažít opravdové dobrodružství, naučit se novým věcem, potkat se s opravdovými sportovci, umělci i tanečníky a poznat nové kamarády.
34 12. PROGRAM
Orientační a podrobný program musí být sestaven dostatečně dopředu a být zkonzultován s ostatními kolegy a organizátorem akce.
3.4 Orientační plán tábora
Orientační plán tábora je na každý den stejný, činnosti se mění dle podrobného programu a jsou na ně vymezeny přesné časy.
Orientační plán tábora
08:00 - 08:30 _______ Příchod dětí
08:30 - 11:30 BLOK A Odborná činnost/sport – svačina
11:30 - 12:30 _______ Oběd
12:30 - 14:00 BLOK B Odborná činnost/výtvarná činnost, kreativní tvoření 14:00 - 16:00 BLOK C Odborná činnost/ - svačina
16:00 - 16:45 BLOK D Dotazy, reflexe, diskuze 16:45 - 17:00 ______ Úklid prostoru, odchod
Tabulka 1- Orientační plán tábora
3.5 Podrobný plán tábora
Celý táborový program byl ucelen do tématu „ Cesta za titulem všestranného bojovníka“, přičemž každý blok byl zarámcován a pojat jako vesnička, kterou musely děti projít a mohly tak získat patřičný titul.
Podrobný táborový program jsem tedy rozdělila do několika částí dle tematických bloků, určila si cíle, které bych chtěla v daném bloku splnit, časovou dotaci, pomůcky a popsala podrobně každou aktivitu.
35 3.5.1 Pondělí
Orientační denní program - pondělí
08:00 - 08:30 _______ Příchod dětí
08:30 - 11:30 BLOK A Seznamovací hry, průzkum formou hry A 11:30 - 12:30 _______ Oběd
12:30 - 14:00 BLOK B Výtvarná činnost, kreativní tvoření 14:00 - 16:00 BLOK C Taekwon – do
16:00 - 16:45 BLOK D Dotazy, reflexe, diskuze 16:45 - 17:00 ______ Úklid prostoru, odchod Tabulka 2- Orientační denní program, pondělí
Příchod dětí – možnost využití dostupných hracích prvků
BLOK A – Seznamovací hry, výzkumné otázky formou hry (A)
Popis a zarámcování:
Cesta za titulem „Všestranného bojovníka“ začíná zdoláním prvních úkolů vesničky Kamarádský Seznamčíkov. Svůj název tato vesnička dostala proto, že se zde lidé rádi seznamují a poznávají nové kamarády. Projít vesničkou lze pouze tehdy, když se poznáš se všemi táborníky.
Cíl:
Seznámení dětí s bezpečností a pravidly tábora
Představení vedoucích, dětí, kolektivu, táborové hry a programu „O titul všestranného bojovníka“
Představení bodového systému k získání ocenění „Všestranný bojovník“
Rozřazení dětí do týmů
Získání potřebných informací ke zkoumání sestaveného programu Časová dotace:
180 min.
Pomůcky:
Papíry
Psací potřeby
Hodnotící tabulka
Barevná trika
Balón
Aktivita 1 – Pravidla a bezpečnost
Po příchodu všech dětí si vytvoříme půlkruh tak, aby na sebe všichni viděli, vpředu stojí všichni vedoucí a externisté, kteří se s dětmi v průběhu tábora uvidí, včetně zdravotníka a představí se svými jmény. Poté se vedoucí budou dětí ptát na pravidla, která by měla na táboře platit a na bezpečnost, která je nezbytnou součásti tábora. Vše se sepíše na veliký
36
papír, vedoucí popřípadě doplní děti o další body, které by měly znát či vědět a papír se vyvěsí na společnou plochu tak, aby byl dobře vidět po celou dobu tábora.
Aktivita 2 – Seznámení s kolektivem
Děti i vedoucí udělají ze židlí kruh, jeden po druhém si přehazují balón. Ve chvíli, kdy jedinec drží balón, řekne své jméno, věk a co rád dělá, ostatní pečlivě poslouchají.
Aktivita 3 – Představení systému hodnocení
Děti stále sedí v kruhu, mezitím jim vedoucí představí program „O titul všestranného bojovníka“, přinesou hodnotící tabulku a vysvětlí její systém a sbírání bodů.
Aktivita 4 – Vymění se ten, kdo…průzkum formou hry A
Hra „Vymění se ten, kdo…“ spočívá v bližším poznání kolektivu. Jeden stojí veprostřed kruhu a říká, co je mu podobné, co má rád, co dělal třeba ten den ráno, co ho symbolizuje.
Př: „Vymění se ten, kdo rád jezdí na kolečkových bruslích.“, děti, které mají s větou prostředníka něco společného, vymění si místa. Na koho místo nezbyde, stává se prostředníkem a říká. V této seznamovací hře jsou také důležití vedoucí, kteří se jako prostředníci střídají s dětmi a řeknou předem vytvořené otázky a děti tak nenásilně zapojí do průzkumu formou hry.
Použité otázky:
„Vymění se ten, kdo…
A1…chodí na nějaký kroužek, který ho baví tak moc, že na žádný jiný už chodit nechce.“
A2…chodí na nějaký kroužek, ale rád by chodil ještě na nějaký další.“
A3…chodí na kroužek, který ho nebaví a rád by si našel jiný.“
A4…nechodí na žádný kroužek, ale rád by na nějaký chodit začal.“
A5…nechodí na žádný kroužek a ani na žádný chodit nechce.“
Hlavní vedoucí a pověření externisté pečlivě pozorují průběh hry a zapíší si následující přeměny z místa na místo.
Aktivita 5: Rozdělení do týmu – „Chyť mě, když to dokážeš…“
Mezitím, co děti dohrávají předchozí hru, 4 vedoucí se nenápadně vytratí, převléknou se do barevných triček (modrá, zelená, oranžová, žlutá) a jdou se schovat v prostoru areálu. Děti pomalu zbytek vedoucích přesune doprostřed areálu a vysvětlí jim, že jsou tu někde schovaní zakletí skřítci z vesničky, které čarodějka Barvodějka zaklela do jedné barevné podoby. Problémem ale je, že skřítci jsou zakletí tak dlouho, že když vidí lidskou bytost, začnou se bát a utíkat. Hra končí ve chvíli, kdy se děti dotknout jednoho z vedoucích (max.
5 táborníku/vedoucí) a tím skřítky vysvobodí ze spárů čarodějky. Děti podle barvy chyceného vedoucího získávají svůj soutěžní tým a barvu, která je bude reprezentovat.
Aktivita 6: Název, pokřik
Děti jsou již rozdělené do týmů, tudíž teď mají za úkol si vymyslet týmový táborový název a pokřik. Děti se budeme snažit dovést k tomu, aby byl pokřik i název bojovného zaměření a motivoval je při týmových hrách.
37 Reflexe:
Abychom zjistili, jak se děti na táboře pro začátek cítí a jakou mají chuť bojovat, zvolila jsem reflexi k bloku A táborový pokřik. Podle toho, jak se na táboře dětí cítí, mají svůj pokřik buď zvolat potichu – necítí se dobře, či naopak velice nahlas – cítí se dobře.
OBĚD
BLOK B – Výtvarná a kreativní činnost
Popis a zarámcování:
Další vesničkou, která je potřeba zdolat se jmenuje Barevný Vlajkonoškov. Název vesnička dostala z důvodu toho, že obyvatelé mají velikou zálibu ve tvoření vlajek.
Projít vesničkou můžeš ale jen tehdy, pokud dokážeš vytvořit nějakou speciální technikou táborovou vlajku.
Cíl:
Poznání nových výtvarných technik
Aktivní trávení poledního klidu formou klidné aktivity
Připravit s dětmi táborovou vlajku, která je bude vést k lepším výkonům
Týmová spolupráce při tvorbě společné vlajky
Procvičení jemné motoriky
Rozvoj komunikace ve skupině
Rozvoj kreativního myšlení jedince Časová dotace:
90 min.
Pomůcky:
Výtvarné potřeby
Papíry
Podložky
Aktivita 1: Představení výtvarných speciálních technik
Pověřený vedoucí, učitel výtvarných činnosti zprvu dětem ukáže techniky, které mohou používat a jak s nimi pracovat. (Decoupage, mozaika, lepení textilu, práce s přírodním materiálem…)
Aktivita 2: Tvorba týmové táborové vlajky
Děti si po ukázce technik mohou vybrat, jakou techniku oni samy chtějí a tvoří si vlajku dle vlastních představ. Vedoucí do práce dětí nezasahují, pouze dohlížejí a nechají dětem volný prostor a klid pro jejich tvorbu.
Reflexe:
Reflexi jsem zvolila na základě předchozí aktivity. Komu se aktivita líbila a cítil se v ní dobře a příjemně, zvedl nad hlavu veselou barvu, kdo ne, zvedl nad hlavu barvu smutnou.
38
BLOK C – Taekwon - do
Popis a zarámcování:
Třetí vesničkou dne je Tajkvondíkov. Vesnička dostala tento název, protože se zde pořádají Taekwon-dové zápasy a všichni je tu milují. Projít vesničkou můžeš ve chvíli, kdy si i ty sám vyzkoušíš nekontaktní bojovný zápas.
Cíl:
Seznámení se s bojovým uměním Taekwon – do
Pochopení znaku cesty bojovníka
Vyzkoušení si základních bojovných prvků
Zlepšení pohybové aktivity jedince
Týmová spolupráce
Koordinace pohybu, obratnost, postřeh Časová dotace:
180 min.
Pomůcky:
Chrániče
Aktivita 1: Rozprava o Taekwon-du – pochopení znaku cesty bojovníka
Pověřený vedoucí, lektor Taekwon – da provede s dětmi rozpravu o tomto bojovém sportu a vysvětlí jim znaky cesty bojovníka, kterých bychom se měli při cestě o titul držet také.
tae (태/ 跆 ) značící všechny techniky nohou (kopy, bloky,...), kwon (권/ 拳 ) znamená všechny techniky rukou (údery, bloky, seky,...) a do (도/ 道 ) značí cestu bojovníka (jinak řečeno, tam kam dospěje páskem (u nás body), má dospět i v hlavě). Bude klást důraz na to, že pokud je bojovník pod přísahou, nesmí svůj bojový um nikdy použít, pouze v sebeobraně při napadení.
Aktivita 2: Ukázka umění
Odborník na Taekwon – do představí názornou ukázku sestav, které se tvoří při tomto umění.
Aktivita 3 – Zvládneš být jako on? - nácvik základních technik
Z vesničky nás obyvatelé pustí pouze pod podmínkou, že si zkusíme opravdový bojový zápas, k tomu se ale budeme potřebovat naučit alespoň základní prvky tohoto bojového umění.
Aktivita 4 – Jdi do boje! – nekontaktní bojový zápas
Vrcholem bude samotný bojový zápas, nasbíráme další body a můžeme pokračovat dál v cestě o titul.
