• No results found

CHARAKTERISTICKÉ JAZYKOVÉ RYSY V PROJEVU JAROMÍRA BOSÁKA

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "CHARAKTERISTICKÉ JAZYKOVÉ RYSY V PROJEVU JAROMÍRA BOSÁKA "

Copied!
64
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Katedra českého jazyka a literatury Studijní program: Filologie

Studijní obor: Český jazyk a literatura

CHARAKTERISTICKÉ JAZYKOVÉ RYSY V PROJEVU JAROMÍRA BOSÁKA

CHARACTERISTIC LINGUISTICS FEATURES IN SPEECH OF JAROMÍR BOSÁK

Bakalářská práce: 11–FP–KČL–B–35

Počet

stran Grafů obrázků tabulek pramenů Příloh

63 0 0 0 18 1 CD,

1 DVD V Liberci dne: 26. 04. 2013

Autor: Podpis:

Sabina STEIGEROVÁ

Vedoucí práce: PhDr. Alex Röhrich, Ph.D.

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména

§ 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 26. 04. 2013

Sabina Steigerová

(5)

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce, PhDr. Alexi Röhrichovi, Ph.D., za cenné rady, neutuchající ochotu a trpělivost při řešení problémů spjatých s tvorbou této práce.

Další velké díky patří mé rodině, a to za podporu nejen během celého studia na vysoké škole.

(6)

CHARAKTERISTICKÉ JAZYKOVÉ RYSY V PROJEVU JAROMÍRA BOSÁKA

ANOTACE

Cílem této práce je analýza mluveného projevu sportovního komentátora Jaromíra Bosáka a následné vytyčení jednotlivých jazykových rysů charakteristických právě pro tohoto komentátora. V části teoretické nejprve představuje osobnost Jaromíra Bosáka, poté vysvětluje pojmy úzce související, tedy mluvený projev a jeho kulturu. Součástí je také pojednání o stratifikaci českého národního jazyka. Část praktická se zaměřuje na analýzu výše zmíněného projevu, a to z pohledu dvou vybraných jazykových rovin – zvukové a lexikální. Charakteristické jazykové rysy poté uvádí na konkrétních příkladech.

KLÍČOVÁ SLOVA

Osobnost Jaromíra Bosáka, stratifikace českého národního jazyka, mluvený projev, kultura mluveného projevu, analýza mluveného projevu.

CHARACTERISTICS LINGUISTICS FEATURES IN SPEECH OF JAROMÍR BOSÁK

ANOTATION

The aim of this thesis is analysis of speech of sports commentator Jaromír Bosák and than subsequent demarcation of linguistic features characteristic for this commentator.

In the theoretical part introduces a personality of Jaromír Bosák, then explains the concepts those are closely related to speech and culture of speech. Also included is a discussion of the stratification of the Czech national language. The practical part focuses on the analysis of the above mentioned speech, from the perspective of two selected levels of language - sound and lexical. Characteristic features of the language then gives specific examples.

(7)

KEY WORDS

Personality of Jaromír Bosák, The stratification of the Czech national language, speech, culture of speech, analysis of speech.

(8)

Obsah

1 Úvod ... 9

2 Medailon Jaromíra Bosáka ... 11

3 Stratifikace českého národního jazyka ... 13

3.1 NORMA ... 14

3.2 ÚZUS ... 14

3.3 KODIFIKACE ... 14

3.4 SPISOVNÁ/STANDARDNÍ ČEŠTINA ... 15

3.5 DIALEKT (NÁŘEČÍ) ... 16

3.6 INTERDIALEKTY ... 16

3.7 SLANG ... 17

4 Mluvený projev ... 18

4.1 ČLENĚNÍ MLUVENÝCH PROJEVŮ ... 18

4.1.1 Připravenost versus nepřipravenost mluveného projevu ... 19

4.1.2 Veřejný (oficiální) kontra neveřejný (neoficiální) mluvený projev ... 20

4.1.2.1 Neveřejný mluvený projev ... 20

4.1.2.2 Veřejný mluvený projev ... 21

4.1.3 Projevy situačně vázané ... 21

4.1.4 Mluvené projevy Jaromíra Bosáka ... 22

5 Kultura mluvených projevů ... 24

6 Charakteristika jazykových rysů v rovině zvukové a lexikální v rámci projevu Jaromíra Bosáka z komentování derby Sparta versus Slavie ... 27

6.1 ROVINA ZVUKOVÁ ... 27

6.1.1 Ortoepie ... 27

6.1.1.1 Odchylky v kvantitě vokálů ... 28

6.1.1.1.1 Zkracování vokálů ... 28

6.1.1.1.2 Prodlužování vokálů ... 30

6.1.1.1.3 Přidání vokálu ... 30

6.1.1.2 Odchylky v kvantitě konsonantů ... 31

6.1.1.2.1 Vynechání (elize) konsonantů r, j, h, t, f, d ... 31

6.1.1.2.1.1 Konsonant „r“ ... 31

(9)

6.1.1.2.1.2 Konsonant „j“ ... 31

6.1.1.2.1.3 Konsonant „h“ ... 32

6.1.1.2.1.4 Konsonant „t“ ... 33

6.1.1.2.1.5 Konsonant „f“ ... 33

6.1.1.2.1.6 Konsonant „d” ... 33

6.1.1.3 Odchylky v kvalitě konsonantů ... 34

6.1.1.3.1 Asimilace artikulační ... 34

6.1.1.4 Oslabená artikulace ... 34

6.1.1.4.1 Marginálie ... 35

6.1.1.4.2 Oslabená výslovnost v dalších slovech ... 35

6.1.1.4.3 Nedbalá výslovnost slova „nějaký“, „nějak“ ... 36

6.1.1.5 Užívání hezitačních zvuků ... 37

6.1.1.6 Výrazný výdechový proud ... 38

6.1.1.7 Nevhodné užití pauz ... 38

6.1.1.8 Slovní přízvuk ... 41

6.1.2 Shrnutí analýzy zvukové roviny ... 43

6.2 ROVINA LEXIKÁLNÍ ... 44

6.2.1 Fráze ... 45

6.2.1.1 Všeobecně známé fráze ... 45

6.2.1.2 Bosákovy fráze (aktualizace) ... 47

6.2.2 Synonyma, opakování slovních výrazů ... 49

6.2.3 Opisná pojmenování ... 50

6.2.4 Fotbalový slang ... 51

6.2.5 Cizí slova ... 53

6.2.6 Užití zvláštních jazykových prostředků ... 54

6.2.7 Frazémy ... 55

6.2.8 Zajímavé kombinace různých jazykových prostředků ... 55

6.2.9 Vybrané specifické prostředky Jaromíra Bosáka z komentování derby Sparta versus Slavia ... 56

6.2.10 Shrnutí analýzy lexikální roviny ... 59

7 Závěr ... 60

8 Seznam použitých zdrojů ... 62

(10)

1 Úvod

Vznik této práce byl podnícen snahou o jazykový rozbor mluveného projevu jednoho z předních českých sportovních komentátorů, Jaromíra Bosáka, jenž si, podle našeho názoru, své výjimečné postavení mezi sportovními komentátory vydobyl díky svéráznému způsobu svého komentování, který tkví zejména v bohaté slovní zásobě a neobvyklých aktualizacích ve fotbale běžně užívaných frází, v nichž zúročuje jak sportovní, tak i všeobecné znalosti.

Tato práce je potenciálně rozdělena do dvou větších celků — teoretického a praktického. První z nich, část teoretická, nejprve představuje osobnost Jaromíra Bosáka v krátkém medailonu, poté se zaměří na stratifikaci českého národního jazyka, jež nám přiblíží češtinu z pohledu správného, tj. kodifikovaného užívání. Dvě samostatné kapitoly teoretické části jsou potom věnovány mluvenému projevu a jeho kultuře. Zde si představíme elementární pravidla mluveného projevu a kulturu, kterou by měl každý takovýto projev zachovávat.

Část druhá — praktická, je věnována podrobnějšímu rozboru konkrétního mluveného projevu Jaromíra Bosáka, jenž byl realizován při komentování fotbalového utkání mezi Spartou a Slavií. Jeho nahrávka byla pořízena v dubnu 2011 a je nezbytnou součástí této práce v podobě přiloženého DVD. Z projevu budou analyzovány jazykové rysy charakteristické pro dvě jazykové roviny, z nichž jedna je podle našeho názoru příčinou oblíbenosti Bosáka jako komentátora, to je rovina lexikální, a druhá — rovina zvuková, dává celkový ráz kulturnosti, respektive nekulturnosti všech projevů.

Vzhledem k Bosákovu vzdělání předpokládáme, že zvuková rovina bude po všech stranách zvládnuta minimálně průměrně, ne-li nadprůměrně, u lexikální roviny očekáváme užití sportovního slangu, frazémů a aktualizací běžně užívaných fotbalových frází či použití, pro veřejný projev prováděný v rámci publicistického stylu, naprosto ojedinělých jazykových prostředků (přechodník, knižní výrazy apod.)

Výběr těchto dvou rovin není náhodný. Hlavní důvod jsme zmínili výše, dalším důvodem je rozsahová náročnost těchto rovin samotných, pro to rozbor dalších rovin nečiníme.

(11)

Závěr práce sumarizuje zjištěné jazykové rysy charakteristické pro dvě vybrané jazykové roviny v rámci projevu Jaromíra Bosáka a potvrzuje, či vyvrací naši domněnku o příčině obliby tohoto sportovního komentátora. K možnosti takového hodnocení nás navedou také vybraná diskusní fóra a internetové stránky, které se osobou Jaromíra Bosáka zabývají.

(12)

2 Medailon Jaromíra Bosáka

Jaromír Bosák se narodil v roce 1965 ve Františkových Lázních, kde také trávil své mládí až do plnoletosti. Po studiu gymnázia v Chebu se rozhodl pro Univerzitu Karlovu v Praze, obor český jazyk-německý jazyk. Po třech letech studium opustil. „ Ze studenta jsem se přes noc stal kopáčem výkopů, myčem oken, pomocným dělníkem v tiskárně, nakonec referentem v zahraniční redakci ČTK.“1 Ke studiím se vrátil v roce 1988, tentokrát se jeho oborem stala žurnalistika, tu, jak sám říká, „zdárně dokončil“.2

První zaměstnání, již v roce 1990, bylo pro televizní stanici ARD, v témže roce začíná také spolupracovat s rádiem Bonton. Na tuto spolupráci vzpomíná rád zejména díky kolegům Romanu Ondráčkovi a Miloši Pokornému.3 Do redakce sportu České televize se poprvé propracoval v roce 1992. Po třech letech přešel pouze k externí spolupráci. V téže době založil se svým přítelem reklamní agenturu a začal komentovat pro švédskou stanici FilmNet. Když se do České televize vracel jako šéfredaktor redakce sportu, psal se rok 2000. Po neshodě s tehdejším ředitelem byl z této funkce odvolán a stal se „spokojeným redaktorem — komentátorem“4 se zaměřením na fotbal a v posledních letech také na golf. Pravidelně komentuje nejen zápasy české fotbalové Gambrinus ligy, ale také Ligy mistrů a Evropské ligy. Výjimkou nejsou ani mezinárodní utkání české fotbalové reprezentace.

V letech 1994, 1998, 2002, 2006 a 2010 komentoval zápasy mistrovství světa ve fotbale, evropské šampionáty potom v letech 1996, 200 a 2004. Své zážitky a zkušenosti sepsal do deníků, které vydal pod názvy: Francouzský deník (1998), Bruselský deník (2000, spolu s Janem Šmídem), Jak jsem potkal šampiony - Asijský deník (2002), Finále na dosah - Portugalský deník (2004), Zlaté nebe nad Berlínem - Německý deník (2006), Fotbalový deník 2008 Jaromíra Bosáka (2008), společně s Danem Hrubým vydal knihu Čína: zpráva o zrodu velmoci (2008).

V roce 2010 přidal Africký deník, rok 2012 potom přinesl knihu s názvem Fotbalový deník Jaromíra Bosáka z Polska a Ukrajiny.

1 http://www.bosakjaromir.cz/cz/page/24/O-mirovi.html

2 tamtéž

3 pozn. Roman Ondráček a Miloš Pokorný tvoří populární skupinu Těžkej pokondr

4 http://www.bosakjaromir.cz/cz/page/24/O-mirovi.html

(13)

Co se týká komentování dalších sportovních akcí, podílí se Bosák pravidelně také na vysílání olympijských her, ať už v jejich dějišti či z pražského studia. Olympijským hrám v roce 2006 v Turíně je věnována vzpomínková kniha Sny, střepy a štěstí.

Kromě komentování sportovních utkání si vyzkoušel i roli moderátora, a to ranního vysílání Studia 6 a Dobrého rána, spolu s Markem Ebenem uváděl pořad Největší Čech. Od roku 2011 pravidelně moderuje diskusní pořad Kamelot.

I přes rozmanitost svého pracovního portfolia je Jaromír Bosák do povědomí veřejnosti zapsán zejména jako fotbalový komentátor. V tomto smyslu je mu věnováno několik internetových stránek. Zřejmě nejvýrazněji se ke komentátorově osobě, respektive k jeho komentátorským výrokům, hlásí skupiny jako například Hlášky Jaromíra Bosáka5 nebo Oficiální hlášky Jaromíra Bosáka6 na sociální síti Facebook.

Několik vybraných „hlášek“ obsahuje i oficiální stránka Jaromíra Bosáka7.

5 http://www.facebook.com/pages/Hl%C3%A1%C5%A1ky-JAROM%C3%8DRA- BOS%C3%81KA/305852701858?fref=ts

6 http://www.facebook.com/pages/Ofici%C3%A1ln%C3%AD-hl%C3%A1%C5%A1ky- Jarom%C3%ADra-Bos%C3%A1ka/286073838098810?fref=ts

7 http://www.bosakjaromir.cz/cz/page/26/Hlasky.html

(14)

3 Stratifikace českého národního jazyka

Český jazyk je přirozeným komunikačním nástrojem příslušníků českého národa. Aby mohl být nástrojem vyhovujícím, účinným, musí splňovat rozmanité nároky svých nositelů, což se odráží v jeho neustále se vyvíjející a proměňující struktuře. Podle ní charakterizujeme náš jazyk jako nehomogenní.

Již po několik desetiletí je stratifikace českého jazyka v centru vědeckého zájmu.

Podle většiny dostupných zdrojů členíme novodobou češtinu takto: podle funkce, kterou v dané komunikační situaci splňuje na funkční, podle místa (teritoria), v němž je užívána na teritoriální, dále na sociální, podle společenského nositele a nakonec na útvarovou.8

Na jazykovou situaci dnešní češtiny nahlíží mnozí lingvisté jako na komplex strukturních jazykových útvarů tvořený jazykem spisovným, dialekty a interdialekty.

Jak jsme již řekli, cílem (jakéhokoli) jazyka je dorozumění se s ostatními uživateli.

Na dosažení takovýchto komunikačních cílů se kladou stále vyšší nároky. Není pro to neobvyklé, že vznikají i další jazykové útvary (variety), které se staly nezbytnou součástí našeho národního jazyka, aby daných komunikační cílů pomohly dosáhnout.

„Není však už shoda v začlenění ostatních útvarů (variet) národního jazyka, strukturních i nestrukturních, do tohoto modelu, zejména v začlenění obecné češtiny a eventuálně i běžné mluvy a v chápání hranice mezi češtinou spisovnou a tím, čemu se říká "čeština hovorová". Rozdílné je také chápání jednotlivých útvarů, tj. pod stejným označením se nemusejí skrývat totožné pojmy, a není úplná shoda ve vymezení okruhů komunikace, pro něž se ten který útvar pokládá za dominantní.“9

Výše zmíněnými varietami míníme komplex souborů speciálních dorozumívacích prostředků, tj. prostředky slangu (typické pro zájmové skupiny) a argotu (mluva jedinců žijících na okraji společnosti) a souhrn uzuálních forem řeči (běžně mluvený jazyk).

Všechny jazykové útvary českého jazyka se v mnoha prvcích shodují, existují a vyvíjí se vedle sebe.

8 HRBÁČEK, Josef. Úvod do studia českého jazyka, s. 39 9 KRČMOVÁ, Marie. Stratifikace současné češtiny. Dostupné z

http://www.phil.muni.cz/stylistika/studie.htm#stratifikace

(15)

Jak je řečeno výše, začlenění těchto variet do struktury našeho národního jazyka je předmětem diskusí. Různost názorů pro nás není směrodatná. Pro naši práci postačí vysvětlení několika lingvistických pojmů, o které se budeme nadále opírat.

3.1 Norma

Tento termín se více méně spojuje se jmény lingvistů Pražské školy, a to zejména od 30. letech 20. století. Pražský lingvistický kroužek zahrnoval velká jména (jako například V. Mathesius, B. Havránek, J. Mukařovský a mnoho dalších), je pochopitelné, že každý z jeho členů se věnoval vymezení tohoto pojmu v rámci svých statí a podobných pracích.

Naše práce však chápe termín norma všeobecněji, tedy jako „soubor všeobecně uznaných, kolektivně přijatých a respektovaných konkrétních jazykových prostředků (slovoforem, lexikálních jednotek), abstraktních schémat (např. syntaktických struktur) a principů, podle nichž jsou elementy jazykového systému navzájem spjaty.“10

3.2 Úzus

Uzuální jsou ty jazykové jevy, které jazykové společenství užívá v reálné komunikaci11. Lze říci, že do značné míry je úzus shodný s normou, ovšem tam, kde vedle sebe stojí tyto dva pojmy, je míra závaznosti úzu nižší, spíše ji můžeme označit jako obvyklost12. Co je uzuální, může se stát normou, není to však pravidlem. Pro příklad uveďme lexikum viď. Tento úzus se několik let používal poměrně často, k normě se však neposunul, proto časem ze slovní zásoby uživatelů téměř vymizel.

3.3 Kodifikace

Kodifikace zjišťuje, zachycuje a následně uzákoňuje spisovnou normu v tzv.

normativních příručkách — mluvnicích, slovnících, pravidlech pravopisu. Mluvíme o ní jen v souvislosti se spisovnými jazykovými prostředky, tj. těmi, „které dané jazykové

10 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost, s. 44

11 http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=891

12 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost, s. 35

(16)

společenství považuje za ustálené, závazné a národně reprezentativní.“13 Nářeční norma se také zkoumá, avšak nekodifikuje se.

Kodifikace je statická, oproti tomu norma je jasně dynamická, neustále se vyvíjí. Časem tak může dojít k archaizaci kodifikace, která následně musí být opravena podle stávající normy.14

3.4 Spisovná/standardní čeština

„Spisovná čeština, starý a rozvinutý kulturní jazyk, je jako každý jiný spisovný jazyk umělým výtvorem, konstruktem, kulturní entitou. Jeho dnešní podoba je spjata s národně osvobozeneckým hnutím česky smýšlejících vzdělanců 19. století a dodnes plní, či má plnit, funkci národně sjednocující. Proto se mu také učí ve škole jako první občanské potřebě a jako základnímu komunikačnímu prostředku v podobě mluvené i psané. […] Pro své konotace k historii národa, ke kulturnosti v širším smyslu a v neposlední řadě k patosu své výjimečnosti a reprezentativnosti se stává záležitostí především veřejných mluvčích, nositelů vzdělanosti a kultivovanosti, zvláště profesionálních.“15

Podoba spisovné češtiny je jako jediná z jazykových vrstev národního jazyka zachycena v kodifikovaných příručkách, tj. například ve slovnících. Ovšem samotný termín

„spisovnost“ vzbuzuje u některých lingvistů rozpaky, neboť tento termín sám o sobě není podle nich dostačující, neřeší rostoucí napětí mezi normou a územ. Nahrazují tento pojem termínem „standardní čeština“.

„Zatímco termín standard se vztahuje k tomu, jak se skutečně mluví a píše, je to termín z deskriptivního pojetí jazyka, termín spisovnost se váže k preskriptivnímu pojetí a často se užívá jako synonymum jazykové správnosti: za správné se v preskriptivním kontextu pokládá to, co je zapsáno jako spisovné v kodifikačních příručkách, tradičních gramatikách, slovnících a zvláště pravidlech pravopisu. Všechno ostatní je pak mylně vnímáno jako nesprávné, chybné, nevhodné. Jenomže přirozený jazykový vývoj, který je nezadržitelný, je vždycky jen sledem „nesprávností“, „chyb“, „nedůsledností“

13 http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=891

14 HRBÁČEK, Josef. Úvod do studia českého jazyka, s. 69

15 ULIČNÝ, Oldřich. Dynamika současné spisovné češtiny: stav, problémy, axiologické aspekty, s. 129

(17)

a neobvyklých novot, které se později staly běžnou, standardní součástí jazyka.“16

Jelikož tato práce dále pracuje s pojmem hovorová čeština a chápe ho jako pojetí jazyka, kterým se skutečně mluví a píše, s termínem standard dále nepracuje.

3.5 Dialekt (nářečí)

Dialekt (úžeji tradiční teritoriální dialekt) je „nespisovný jazykový útvar národního jazyka užívaný v určité zeměpisně ohraničené oblasti. Nářečí se užívá zpravidla jen v podobě mluvené a ve funkci běžně dorozumívací.“17

České nářečí tvoří čtyři základní nářeční skupiny: česká, středomoravská, východomoravská a slezská. Dále se každá ze skupin štěpí na jednotlivé podskupiny.

Toto dělení je užší v tom smyslu, že vymezuje přesné geografické oblasti České republiky, pro které je dané nářečí typické. Udává také konkrétní jazykové rysy jednotlivých nářečí. To, že pro každou oblast rozlišujeme jiné nářečí, neznamená, že hranice mezi těmito nářečími jsou jednoznačné. Naopak. Nářečí existují vedle sebe, vzájemně se prolínají a ovlivňují.

Základem pro spisovnou češtinu se stalo nářečí středočeské, jež chápeme jako jednu z podskupin české nářeční skupiny.

Jak jsme uvedli výše, nářečí se užívá při běžném hovoru. Mluvčí, jenž pomocí dialektu hovoří, užívá nespisovné jazykové prostředky. Ve chvíli, kdy se odprostí od čistě nářečních prvků a použije také jazykové prostředky z jiné jazykové vrstvy, stírají se tak nářeční rozdíly a postupně vznikají tzv. obecná nářečí neboli interdialekty.18

3.6 Interdialekty

Obecná čeština, obecná hanáčtina, obecná moravská slovenština a obecná laština; to jsou 4 základní interdialekty užívané na našem území. Nepovažujeme je za součást dialektů, pouze se vyvinuli vedle nich a jsou typické pro mladší generaci mluvčích na venkově nebo městských obyvatel.

16 CVRČEK, Václav et al. Mluvnice současné češtiny 1 jak se píše a jak se mluví, s. 23

17 HRBÁČEK, Josef. Úvod do studia českého jazyka, s. 81

18 Tamtéž, s. 84

(18)

Dominantní postavení patří obecné češtině, a to zejména kvůli její územní rozšířenosti. Proniká až za své teritoriální vymezení, zejména do větších měst v Čechách i na Moravě. Obecná čeština má více nežli ostatní interdialekty tendenci k tomu, abychom ji považovali za běžnou mluvu. Důvod je jednoduchý. Nejen její teritoriální rozmach, ale také čím dál tím častější přítomnost ve veřejných projevech politiků, u komentátorů televizních zpráv či v rádiovém vysílání. Prvky obecné češtiny jsou znatelné všude kolem nás, avšak většina uživatelů ji jako nevhodnou neshledává.

Můžeme se tedy domnívat, že některé z těchto prvků se v budoucnu posunou k úzu, ten k normě a poté ke kodifikaci. Záleží ovšem na mluvčích, do jaké míry budou obecnou češtinu vkládat do svých projevů.

Ačkoliv se domníváme, že úspěch mluvených projevů Jaromíra Bosáka tkví právě v jejich vysoké úrovni, předpokládáme, že jelikož rozšíření obecněčeských jazykových prvků je tak široké, projeví se i ve veřejných projevech Bosákových.

3.7 Slang

Slang vnímáme jako soubor specifických jazykových prostředků, jehož zařazení do systému českého národního jazyka je stále nejednoznačné. Marie Čechová a kolektiv autorů v jazykovědné příručce Stylistika současné češtiny řadí slang k polotvarům národního jazyka spolu s profesní mluvou a argotem. Považují je za speciální lexikální, popřípadě frazeologickou vrstvu, užívanou v rámci zvláštní či sociálně podmíněné mluvy.19

Slang užívá určitá skupina lidí, kteří mají jistý společný zájem. Mísí se v něm rysy spisovného jazyka nebo také nářečí.

V naší práci se soustředíme zejména na sportovní slang, jehož přítomnost je v projevu Jaromíra Bosáka velmi předvídatelná.

Slang odborných sportovních pracovníků nazýváme slangem profesním. Příkladem mohou být lexémy plichta, lajna, blafák, narážečka, velké vápno, svatyně apod.20

19 ČECHOVÁ, Marie et al. Stylistika současné češtiny, s. 47

20 HRBÁČEK, Josef. Úvod do studia českého jazyka, s. 100—101

(19)

4 Mluvený projev

Každý živý jazyk slouží svým uživatelům jako nástroj ke komunikaci. Primárně se taková komunikace realizuje pomocí mluveného slova (řečí), psanou podobu získává jazyk až na základě potřeby zachytit toto mluvené slovo (týká se ovšem pouze jazyků, které svou psanou podobu mají), abychom dané vyjádření mohli zprostředkovat dalšímu, leckdy co největšímu počtu jedinců, případně ho uchovali pro další generace.

Jak jsme řekli výše, ke komunikaci je užíváno jazyka primárně v jeho mluvené formě.

V prvopočátcích byla tato forma velmi jednoduchá, avšak i přesto splňovala svou základní funkci (tj. dorozumívací). To, že se napříč dobou obměňovala a zdokonalovala, je naprosto přirozené, neboť takováto potřeba úzce souvisí s vývojem a rozvojem jejích uživatelů, v tomto případě celého lidského společenství.

Nároky na úroveň mluvených projevů se tedy časem zvyšovaly, až dovedly mluvené projevy do podoby, kterou dnes akceptujeme a užíváme. (O definitivní podobě zde hovořit nemůžeme, logicky předpokládáme její další vývoj, i když pravděpodobně ne již tak progresivní jako doposud.).

4.1 Členění mluvených projevů

Josef Hrbáček shrnul základní vlastnosti mluvených projevů podle způsobu jejich realizace:

1. Způsob realizace mluvené řeči je zvukový, což umožňuje využít pro vyjadřování významu modulace souvislé řeči: melodie, přízvuku, tempa, pauz.

2. Mluvený projev se realizuje v časové linii tempem udávaným výhradně mluvčím.

3. Mluvený projev je pomíjiví a musí být vnímán přímo v průběhu své realizace.21

Níže představujeme možné dělení mluvených projevů podle podmínek, za nichž jsou realizovány. Jedná se o dělení, která jsou směrodatná pro předmět naší práce, to znamená, že při analýze, jíž budeme provádět v praktické části, se na tato fakta případně odvoláme.

21 HRBÁČEK, Josef. Úvod do studia českého jazyka, s. 140

(20)

4.1.1 Připravenost versus nepřipravenost mluveného projevu

Připravenost, respektive nepřipravenost, je základní rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou češtiny.

Pokud mluvčí použije pro svůj projev mluvenou formu jazyka, můžeme do jisté míry potýkat s nepřipraveností (jiné je to v případě, kdy si mluvčí projev připraví v písemné formě a podle předlohy jej pouze akusticky realizuje). Nemíníme tím, že by mluvčí (v tomto modelu předpokládáme, že se jedná o rodilého mluvčího, jenž označí češtinu za svůj mateřský jazyk) nevěděl, jaké lexikum použije, aby patřičně vyjádřil své myšlenky či pocity, ale kvůli nepřipravenosti se uchyluje k užívání jazykových prostředků, které by psaná podoba nepřipustila, tj. zejména nespisovné jazykové prostředky, nářečí (například bysme, vokno, modrej apod.)22 nebo se uchyluje k častému užívání tzv. výstelkových slov a hezitačních zvuků (ehm, prostě, no,…). Mluvčí se často nevyhne ani vsuvkám a dalším odchylkám od základní větné stavby.

Pro nepřipravené mluvené projevy je také typické, že se mluvčí často opravuje nebo k sobě řadí formulace téhož obsahu a tento obsah rozkládá do řady výpovědí. Jeho pohodlnost a nedostatek časové přípravy ho odsuzuje k nepečlivě připraveným formulacím, které následně stále opakuje, což na posluchače působí stereotypně.

U spontánních mluvených projevů dochází podle Hrbáčka k asociativnímu řazení výpovědí, které na sebe vždy nenavazují, ale jsou si blízké tematicky. V mluvených projevech se totiž mnohem zřetelněji odrážejí individuální vlastnosti jednotlivých mluvčích, úroveň jejich vzdělání, temperament a podobně.23

Mluvené projevy mohou být také připravené pouze z části. Míníme tím projevy, které si lze alespoň částečně připravit například na základě znalosti tématu. Často bývá známo i auditorium, ke kterému je projev směřován, máme tedy možnost ujasnit si zdvořilostní formulace, jaké lexikum užijeme, zda budeme svůj projev obohacovat o příklady či nikoli, jistě posluchačům přizpůsobíme i výběr jazykové vrstvy, tzn., zda budeme promlouvat k posluchačům spisovným jazykem, nebo budeme pro lepší

22 CVRČEK, Václav et al. Mluvnice současné češtiny 1 Jak se píše a jak se mluví, s. 21—22

23 HRBÁČEK, Josef. Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, s. 34 — 35

(21)

pochopení užívat nestandardní jazykové prvky (prvky obecné češtiny či jiného interdialektu, dialektů apod.).

Mezi takové projevy řadíme například přednášky, moderování či komentování různých pořadů, společenských akcí, sportovních utkání, zábavních pořadů a mnoho dalších.

4.1.2 Veřejný (oficiální) kontra neveřejný (neoficiální) mluvený projev

Toto dělení staví na dvou základních kritériích, tedy komu je daný mluvený projev určen a jakou funkci má splňovat.

O neveřejných mluvených projevech, tedy o neoficiálních mluvených projevech se zmíníme pouze okrajově, jelikož mluvené projevy Jaromíra Bosáka, o které se naše práce zajímá primárně, mají čistě veřejný charakter.

4.1.2.1 Neveřejný mluvený projev

Neveřejné mluvené projevy můžeme zjednodušeně nazývat „běžnou mluvou“

v tom smyslu, že se jedná o každodenní mluvený projev, který vedou různí mluvčí napříč dobou, vzděláním, pohlavím, věkem apod. Nepovažujeme ho za oficiální, neboť není primárně určen široké veřejnosti.

Jeho základní funkcí je sdělnost, tzn. sdělení jisté informace s cílem dosáhnout svého komunikačního cíle. U takových projevů nepředpokládáme dodržení jakýchkoli pravidel, přihlížet musíme pouze k jeho funkčnosti.

Z takovýchto projevů často cítíme nepřipravenost (co taková nepřipravenost znamená jak pro mluvčí, tak pro auditorium, jsme si zmínili výše), což nepovažujeme za nečekané vzhledem k situacím, ve kterých neoficiální promluvy probíhají.

Domníváme se, že ačkoliv jsou neveřejné mluvené projevy primárně neformálního charakteru, měly by i tak mít určitou (alespoň minimální) úroveň a kulturu. Většina těchto projevů totiž užívá nespisovných či nářečních jazykových prostředků, nedodržuje větnou stavbu a tak podobně. „Rovněž i to, že se projevy s prostěsdělnou funkcí realizují jinak než spisovně […] Komunikáty této funkční oblasti vznikají obvykle jako neveřejné a spontánní a jsou převážně vytvářeny za přímého fyzického i psychického kontaktu s vnímatelem, a to ve skutečné bezprostřední interakci. V principu nebývají tyto

(22)

komunikáty vázány přísnými komunikačními modely, ba jsou charakterizovány spíše jejich absencí.“24

Nechceme říci, že u těchto projevů má být takový postoj akceptovatelný, neboť každý mluvčí by si měl uvědomit, že ačkoliv jeho projev není oficiálního charakteru, tak i přesto podává jistý obraz o mluvčím samotném. O jeho vzdělanosti či vychování.

4.1.2.2 Veřejný mluvený projev

Bližší pozornost věnuje naše práce veřejným mluveným projevům, také označovaným jako oficiální. Mají působit na velmi širokou veřejnost, předat jí jistou informaci pomocí spisovných jazykových prostředků.

Mluvčí mívají ve většině své projevy připravené, a to do té míry, že dodržují alespoň základní stratifikaci svého projevu; úvod — stať — závěr. Jsou si vědomi, jakých komunikačních cílů chtějí dosáhnout, obsah sdělení je tedy předem daný. Mluvčí také mají předem určený časový rozvrh svého projevu.

Charakteristické rysy vybraných rovin si objasníme v praktické části při rozboru konkrétního mluveného projevu Jaromíra Bosáka, což je cílem této práce.

4.1.3 Projevy situačně vázané

Tyto projevy úzce souvisí s živou, aktuální situací, se kterou splývají nebo ji dotvářejí. Aktuálnost situace působí zejména na jazykové vyjádření, které doplňuje, jelikož to je samo o sobě neúplné. Tento fakt můžeme poznat tehdy, pokud mluvený projev nahrajeme a znovu si jej poslechneme při jiné situaci. Můžeme předpokládat, že nám nebude jasné, o kom nebo o čem se mluví, obvyklé je totiž časté užívání zájmen.

Situační zakotvenost musíme mít na zřeteli i jako významný faktor podílející se na syntaktickém systému mluvených projevů. To znamená, že může zvyšovat frekvenci ukazovacích a odkazovacích prostředků, naopak snižuje frekvenci užívání spojek.25

24 ČECHOVÁ, Marie et al. Stylistika současné češtiny, s. 143

25 ČECHOVÁ, Marie et al. Stylistika současné češtiny, s. 136 — 137

(23)

4.1.4 Mluvené projevy Jaromíra Bosáka

Nejčastěji vznikají mluvené projevy Jaromíra Bosáka jako komentáře sportovních utkání. Na základě bližšího zkoumání se domníváme, že takové mluvené projevy všeobecně mají specifický charakter. Jejich stylistické zařazení je nejednoznačné, jelikož se v nich mísí prvky několika funkčních stylů, chápeme je tedy spíše jako jejich jistý průsečík.

Při bedlivějším rozboru těchto projevů a při znalosti základních funkčních stylů jmenujeme v prvé řadě styl publicistický. Ten charakterizuje podmíněnost širokého společenského poslání — rychle, výstižně informovat adresáta, zprostředkovávat myšlenky s maximální srozumitelností a sémantickou jednoznačností, bezprostředností a přesvědčivostí.26 Sám publicistický styl v sobě mísí prvky stylu uměleckého, odborného či prostěsdělovacího.

Základní jazyková vrstva by měla být neutrální, dříve však dominovala nadnesenost výrazů, obraty a vazby byly výrazně knižní. Dnes se dá říci, že tam, kde přibývá profesního a odborného vyjadřování, uchylují se mluvené projevy v rámci publicistického stylu spíše k užívání hovorové vrstvy.

Hojně se vyskytují frazémy, naši práci zajímají zejména sportovní frazémy typu zmařit naděje, ztratit šanci, ladit formu, horký favorit, domácí půda apod., jejichž obliba je tak vysoká, že zasáhly i další žurnalistické typy (například ekonomický, politický).27 Předpokládáme, že i námi rozebíraný projev obsahuje velké množství frazémů, neboť podle našeho názoru dodávají atraktivnost Bosákovým projevům spolu s bohatou slovní zásobou.

Komentování je spolu s úvodníkem jedním z žánrů publicistického stylu analytického.

Tyto žánry přináší další fakta o události, o níž již byla řečena nějaká informace. Danou událost tak osvětlují, analyzují její podstatu. Kromě toho zveřejňují svůj postoj k obsahu komunikace. „Silné ovlivňovací a uvědomovací působení úvodníku a komentáře bývá vždy zřejmé.“28

Text je situačně zakotvený, pozornost posluchačů udržuje mluvčí pomocí intonace hlasu, frázováním, tempem řeči a tak podobně.

26 ČECHOVÁ, Marie et al. Stylistika současné češtiny, s. 177

27 Tamtéž, s. 185

28 Tamtéž, s. 197

(24)

Dále zmiňme styl odborný. Jeho charakteristickými prvky je užívání terminologie (zde sportovní terminologie), jazykových prostředků typických pro danou oblast, četné užívání slov přejatých a cizích, a zejména užití sportovního slangu. Forma projevu je též primárně monologická. Nalézt bychom jistě mohli i prvky dalších funkčních stylů, pro náš účel postačí výše zmíněné.

(25)

5 Kultura mluvených projevů

Výše jsme se zmínili o tom, že každý mluvený projev má svá specifika, což je dáno nejen individualitou mluvčích, ale také podmínkami, za nichž jsou projevy realizovány. Ať už pronášíme své projevy v jakékoli situaci, za jakýchkoli podmínek, nesmíme opomenout fakt, že o nás mohou mnoho vypovídat. Měli bychom tedy naše projevy realizovat s určitou kulturou, kultivovaností. Tato kapitola pojednává o významu těchto pojmů, jelikož je vnímáme - zejména u veřejných mluvených projevů jako stěžejní.

„Kultivovaný“ je tolik co „pěstěný, šlechetný, vytříbený“. S kultivovaností se tedy nesnáší nepečlivost, lajdáctví, pohodlnost, neukázněnost stejně jako obhroublost či vulgárnost, anebo primitivnost, těžkopádnost, neohrabanost. Kultivovanost vyžaduje znalost, tj. osvojení dostatečného bohatství jazykových prostředků kultivovaného jazyka (a čeština kultivovaným jazykem nesporně je), rozlišování a vybírání prostředků podle jejich významové platnosti a slohové přiměřenosti, dbaní pravidel jejich správného užívání. Vedle znalosti vyžaduje však kultivovanost též získání jistých praktických dovedností, nabytých cvikem, pokusy, kritikou. A konečně kultivovanost předpokládá i dobrou vůli a snahu vyjadřovat se kultivovaně […]29

Kulturu vyjadřování vidíme potom jako součást kultivovanosti. Snahu vyjadřovat se kulturně mají po výtce lidé vzdělaní, sebekritičtí, kteří si plně uvědomují svou společenskou povinnost, a berou tak ohled na své posluchače.

Naše první slova, věty a posléze větší promluvové celky pronášíme v útlém dětství podle vzoru svých rodičů, prarodičů a dalších členů rodiny. Mluvené projevy realizované na familiární úrovni jsou vždy nepřipravené, čemuž odpovídá i výběr jazykových prostředků. Většinou se jedná o prostředky obecněčeské, smíšené ještě s dalšími prvky, například dialektickými.

Odlišné požadavky na úroveň mluvených projevů je kladen až ve škole, a to zejména proto, že právě zde je žák prvně veden k tvorbě veřejných mluvených projevů.

Instituce, jakou je škola, by měla žáka vzdělávat a nadále rozvíjet jeho vyjadřovací schopnosti. Objevují se však obavy, že je tomu spíše naopak. Žákům je vštěpována spisovná podoba češtiny způsobem, který v nich vyvolává pocit nepřirozenosti. Přitom

29 DANEŠ, František. Kultura mluvených projevů (Její základní předpoklady a aktuální problémy), s. 96

(26)

jednou ze zásad při tvorbě veřejných mluvených projevů je užití spisovných jazykových prostředků. Ty na prvním místě svědčí o kultivovanosti.

Na druhé straně však musíme podotknout, že pojem kultivovanost nejde vždy ruku v ruce se spisovností. Souvisí to právě s přirozeností, respektive nepřirozeností, se kterou mluvčí užívá spisovné češtiny. Mohou nastat případy, kdy mluvčí pronáší svůj projev spisovným jazykem, ovšem působí při tom nepřirozeně, až strojeně. Často se takoví mluvčí uchylují k hyperkorektní výslovnosti či užívání „správných“ jazykových tvarů, byť je jejich vzdělání v tomto směru nedostačující.

Oproti tomu se setkáváme i s kultivovanými mluvenými projevy, kde mluvčí nehovoří výhradně spisovným jazykem, ale například jeho hovorovou nebo dokonce obecněčskou formou, která je mu blízká a pro něj přirozená. Mluvčí si je totiž vědom, komu je jeho projev určen, zná své publikum, jeho znalosti a kultivovanost. Nemá tedy potřebu hovořit jazykem, který je pro jeho publikum nepřijatelný či nesrozumitelný.

Výběr jazyka ho sblíží s jeho publikem, zaujme tak své posluchače mnohem více, nežli mluvčí v případě prvním.

Z výše uvedeného je patrné, že se nejen lingvisté stále potýkají s otázkou, kdy můžeme označit mluvený projev za kultivovaný? Záleží to jistě i na situacích, při kterých je projev realizován, komu je určen, jak má na posluchače zapůsobit; zda je má ovlivnit a dále kulturně vzdělávat. Takovou možnost totiž mluvené projevy bezesporu mají.

Co se týká oficiálních veřejných mluvených projevů pronášených v rámci publicistického stylu, očekáváme kultivovanost mluvčích na prvním místě, zejména proto, že jejich projevy jsou určeny velkému počtu rozličných posluchačů. Domníváme se, že takové projevy mají pronášet pouze lidé, kteří si uvědomují, že svým projevem musí nejen zaujmout, ale také předat jistou informaci a zároveň působit edukativně.

Navíc je od nich požadováno, aby vše prováděli reprezentativním způsobem, tedy za použití reprezentativní formy jazyka, což jak víme, je právě spisovná čeština.

Ačkoliv má sportovní žurnalistika svá další specifika, nesmí její mluvené projevy opomíjet kulturu vyjadřování. Primárně od ní tedy očekáváme, že užívání spisovných jazykových prostředků bude na prvním místě, ačkoliv je charakteristické také například užívání slangu. Stále se totiž jedná o projevy veřejné, mající oficiální charakter.

(27)

Ze zkušenosti víme, že ne pro všechny sportovní komentátory je spisovné vyjadřování přirozené, že ne všichni disponují bohatou slovní zásobou, častěji pouze opakují stále tytéž fráze, které sice plní funkci sdělnou, avšak do projevů kultivovaných mají daleko.

V Jaromíru Bosákovi shledáváme výjimku. O kultuře vyjadřování a celkové kultivovanosti jeho projevů nepolemizujeme, ačkoliv ani ony nejsou po stránce jazykové bezchybné. Rozbor vybraných jazykových rovin tedy provádíme níže.

(28)

6 Charakteristika jazykových rysů v rovině zvukové a lexikální v rámci projevu Jaromíra Bosáka z komentování derby Sparta versus Slavie

Na tomto místě přechází naše práce ke své praktické části, tedy k rozboru dvou výše zmíněných jazykových rovin v mluveném projevu Jaromíra Bosáka. Každá podkapitola hovořící o té které rovině obsahuje ve svém úvodu popis důležitých věcných faktů charakteristických pro onu jazykovou rovinu. Následuje názorný příklad.

Mluvený projev, který slouží k našemu rozboru, byl uskutečněn 11. dubna 2011.

6.1 Rovina ZVUKOVÁ

Mluvená podoba lidské řeči je realizována pomocí zvukových prostředků a následně vnímána posluchači prostřednictvím sluchu. Zvuková stránka má tak výsostné postavení mezi rovinami. Oficiální veřejné mluvené projevy by měly věnovat jejímu správnému provedení velkou pozornost.

Zvukovou rovinu sleduje fonetika (vědní disciplína zkoumající akustickou podstatu zvukové stránky jazyka), fonologie (vědní disciplína zkoumající funkci jednotlivých zvukových prostředků a jejich možné kombinace). Dále je nedílnou součástí ortoepie (soubor norem určujících spisovnou výslovnost hlásek) a ortofonie, která sleduje a popisuje zásady správné artikulace hlásek.

6.1.1 Ortoepie

Pro svou práci považujeme za klíčovou zejména ortoepii. V češtině totiž může mít nesprávná výslovnost fatální následky zejména tam, kde se může zcela změnit význam slova. Dodržuje tedy určité zásady. Níže se zabýváme odchylkami od těchto norem, které dokládáme na konkrétních příkladech.

(29)

6.1.1.1 Odchylky v kvantitě vokálů

6.1.1.1.1 Zkracování vokálů

Jednou ze zásad ortoepie je, že se krátké vokály vyslovují krátce, dlouhé dlouze.

V Bosákově projevu jsme se se zkráceným vyslovováním dlouhých vokálů setkali velmi často. Zkracování však není na první poslech dobře slyšitelné, spíše se jedná o ne zcela dbalou výslovnost. Většinou se tento jev vyskytl v místech, kde rychlá změna situace vyžadovala zrychlenou výslovnost. To vedlo k jisté nedbalosti a délka dlouhých vokálů byla vyslovena neúměrně krátce, a to i vícekrát v jedné větě, u různých vokálů.

i → í

jejiž → jejíž

Do středového kruhu došla Tereza Maxová, jejiž nadaci je věnován výtěžek ze jmenované charitativní akce.

z prvni → z první

Okamžitě přihrávka z prvni na sprintujícího Kadlece.

timhle → tímhle

Ale do téhle situace byl vmanévrován, s timhle toho moc už udělat nemohl, bude muset čelit další výzvě, kterou pošle Matějovský.

S timhle nemohl stoper slavie dělat vůbec nic jiného.

sprintujicího → sprintujícího Koreš našel sprintujicího Trubilu.

myslim → myslím

No, já si myslim, že teď je Královec hodně milosrdný, že to zůstává bez karty.

Teď si trošičku s nervy fanoušků zahrál Kaufman, ale_myslim, že dobře věděl, co dělá.

Kweuke ale teď v daleko zajímavější pozici, leží uvnitř pokutového území, ale já si myslim, že tady rozhodl Královec dobře.

musim → musím

(30)

Byl to Jakub Hora teda musim říct, abych se opravil.

zatím → zatím

Druhý poločas zatim zas tak úplně nenavázal na to, co sme viděli v prvních pětačtyřiceti minutách.

(s) tim → (s) tím

Své s tim určitě udělalo to, že nehraje Marek Matějovský. A tim se Slávisté sami připravují o ňákou tu dobrou šanci.

u → ů, a → á faulu→ faulů plynula → plynulá

Faulu je opravdu hodně hned na úvod druhého poločasu, tím pádem hra ani nemůže být moc plynula.

Zde bychom rádi vysvětlili, proč řadíme tento příklad do zvukové roviny, úžeji do kapitoly zabývající se odchylkami od správné výslovnosti, a ne do roviny morfologické. Jak jsme zmínili výše, v češtině je délka vokálů významotvorná, což je v tomto případě patrné.

Přikláníme se k řazení do zvukové roviny, neboť tak činíme na základě jasného kontextu celého souvětí. Slovo „faulu“ zde není myšleno jako dativ singuláru slova faul, jelikož se před slovem samotným nevyskytuje předložka pojící se s dativem (k, ke).

Slovo „plynula“ v tomto tvaru neukazuje na verbum ve třetí osobě singuláru préterita, neboť z kontextu je patrné, že v tomto případě se jedná o jméno k přísudku jmennému se sponou (nemůže být plynulá).

tahne → táhne Janda tahne balón.

nemužu → nemůžu problemu → problému

(31)

Václav Kadlec před chviličkou ukazoval už to nejde, už nemužu, otázka je, jestli je to čistě otázka kondice nebo nějakého zdravotního problemu, takže na hřiště vklouzl Jakub Podaný.

nedam → nedám

Nedam, nedam, říká Václav Kadlec, sám mám málo.

6.1.1.1.2 Prodlužování vokálů

Nepřípustné je nejen zkracování při výslovnosti dlouhých vokálů, ale také jejich nadbytečné prodlužování. U Bosákových projevů se tato skutečnost objevuje v místech, kde chce zdůraznit či upozornit na změnu situace. Takové změny jsou zpravidla doprovázeny i nemalými emocemi, které na nadbytečné prodlužování při výslovnosti vokálů mají bezesporu velký vliv.

Teď musí ale Slávisté bránit. Protože centrovat bude Matějovskýýý směrem na Brabce, ke kterému se stáhli hned tři Slávisté.

… ale teď trefil Hubáčka hódně, hódně nepříjemně…

… ale pořád musí být ještě Sparťané ve střehuuu.

Brabec ukazoval Blažkovi to je baloon pro teebee, ale to se tedy přepočítal a musel zapnout na nejvyšší rychlostní stupeň, protože ho hodně pronásledoval Štěpán Koreš.

Pamiččč.

Důůůrazný Matějovský.

To je pro Blažkaaa.

6.1.1.1.3 Přidání vokálu

S přidáním vokálu „u“ jsme se setkali uprostřed číslovky „osm“, v Bosákově znění tedy „osum“. Norma v tomto případě připouští výslovnost obojí, tedy [osm]

i [osum] (tzv. vokalizovaná podoba). Pro mluvčího je pochopitelně tato podoba artikulačně méně náročná. V prvním případě, který uvádíme, vyslovil Bosák vokalizovanou podobu pouze v jednom případě, podruhé ji vyslovil [osm].

Druhý příklad obsahuje pouze podobu [osum].

(32)

Osumnáct tisíc osm set tři a sedmdesát diváků, to je přesný počet těch, kteří dnes zamířili na fotbal.

No a běží osumdesátá třetí minuta a za chviličku začne osumdesátáčtvrtá, a tak se mi trošku chce říct, že Sparta se pročekává ke třem bodům.

6.1.1.2 Odchylky v kvantitě konsonantů

6.1.1.2.1 Vynechání (elize) konsonantů r, j, h, t, f, d

Vypuštění (elize) konsonantů většinou souvisí s nedbalou či neúplnou výslovností. Nedomníváme se, že se jedná o jev zamýšlený, nýbrž jev vyskytující se v situacích, kdy se mluvčí během promluvy nesoustředí na správnou artikulaci, například kvůli rychlému řečovému tempu či nesprávnému postavení mluvidel.

Elizi považujeme za nenoremnou a do kultivovaných mluvených projevů nepatří.

Taková odchylka se nevyhnula ani Bosákovým projevům. Nejedná se o častý jev, přesto působí v některých místech rušivě.

6.1.1.2.1.1 Konsonant „r“

Ale porád musí být eště Sparťané ve střehuuu. (pořád)

Slovo „porád“ ve výše uvedeném příkladu má nářeční charakter. Považujeme jej tedy za nespisovný a pro kultivovaný projev naprosto nevhodný. O úmyslnosti užití této slovní formy můžeme ovšem pouze polemizovat.

6.1.1.2.1.2 Konsonant „j“

Nedbalá výslovnost slova „ještě“ je u prvně uvedeného příkladu oproti ostatním příkladům více patrná, jelikož Bosák položil na „eště“ přízvuk, čímž zdůraznil svým posluchačům chybějící konsonant „j“ na začátku slova. Pokud porovnáme počet nenoremně vyslovených slov „eště“ s počtem správně vyslovených „ještě“, převažuje počet druhý, tedy správný. O to výrazněji chybějící konsonant v daném slově vnímáme.

Ale porád musí být eště Sparťané ve střehuuu.

Stačil eště píchnout špičkou kopačky míč k Brabcovi.

(33)

Dalším nedbale vyslovovaným slovem obsahujícím konsonant „j“ je sloveso

„přijít“ ve tvaru singuláru futura. Bosák navíc ještě neúměrně prodloužil výslovnost vokálu „i“, což způsobilo, že jsme na první poslech nezaznamenali absenci konsonantu.

Nenoremní výslovnost byla tedy patrná až po dalším poslechu.

Sparta, příde mi, hraje zatím hodně opatrně a spíš čeká na chyby soupeře, než že by sama něco hodlala tvořit. (přijde mi)

Vypuštění počátečního „j“ pozorujeme také u slovesa být ve tvaru singuláru či plurálu presenta. U takových tvarů však norma tuto výslovnost připouští a za nedbalou ji nepovažuje.

Níže uvedené příklady evidujeme pouze pro představu, nikoliv z důvodu, že by se v nich objevila odchylka od normy.

To začalo u Martina Dostála, ale k tomu sme se nemohli dostat, protože budeme sledovat to, co se děje v čase reálném, totiž rohový kop rozehrávaný Kamilem Vackem.

Druhý poločas zatím zas tak úplně nenavázal na to, co sme viděli v prvních pětačtyřiceti minutách.

No a oba góly, které sme viděli před malou chvílí, které jsou zatím _ tím rozdílem mezi Spartou a Slavií byly způsobeny tím, že …(jsme)

Tohle sou hodně bolavé ztráty. (jsou)

6.1.1.2.1.3 Konsonant „h“

Dále se nedbalá výslovnost vyskytovala u hovorových variant slov takovýto, takto, této, tímto a toto tj. u slov „takovýhle“„takhle“, „téhle“, „tímhle“ a „tohle“. Tato slova se objevují zkomoleně několikrát v týchž variantách; „takovýle“, „tagle“, „téle“ ,

„tímle“ či „tole“.

A takovýle faul se žlutou kartou už zapsanou do týsku rozhodčího to taky není úplně nejmoudřejší řešení.

No, takovýle začátek si Michal Petrouš nepředstavoval určitě ani v tom nejhorším snu.

(takovýhle)

Tagle to dopadá, když dá Sparta první gól. (takhle)

(34)

Ale do téle situace byl vmanévrován, s tímle toho už moc udělat nemohl. (téhle), (tímhle)

Tole sou hodně bolavé ztráty. (tohle)

Elize konsonantu „h“ se objevila i v dalším slově, viz. příklad níže.

Slávisty a slovo presing bylo zřejmě škrtnuto ze slov vyjmenovaných během přestávky, protože nic podobného běem pětačtyřiceti minut nebo takřka pětačtyřiceti minut druhé části hry Sparťané nenabídli, neukázali. (během)

6.1.1.2.1.4 Konsonant „t“

Dalším, často nedbale vyslovovaným konsonantem je „t“, a to zejména tam, kde se tento konsonant nachází na morfologických švech, například u slov „jestli“,

„vlastně“. Důvodem je rychlé tempo řeči.

Ale vlasně se ukázalo, že tím, že nehraje Pospěch, tak se asi nebudou moc používat dlouhé balóny.

Hledal jsem Marka Matějovského, jesli není ňákým způsobem už…nechci říct léčen, ale jesli mu není umlčována bolest v nějaké partii.

A vlasně hlavou možná hrudí zpacifikoval tuhle střelu.

6.1.1.2.1.5 Konsonant „f“

Níže uvedený příklad ukazuje na nedbalou výslovnost konsonantu „f“. Ten se v českých slovech vyskytuje řídce a stále evokuje pocit cizího slova. V tomto případě hovoříme o substantivu „faul“.

Aul to byl, není sporu. (faul)

6.1.1.2.1.6 Konsonant „d”

Vypuštění konsonantu „d“ bylo pouze v jednom případě, jejž uvádíme níže.

Nakonec s toho mohl být ještě pozní gól, Stanislav Vlček_ten se mohl stát jedním z nejrychlejších střelců po příchodu na hřiště. (pozdní)

(35)

6.1.1.3 Odchylky v kvalitě konsonantů

6.1.1.3.1 Asimilace artikulační

č → tš

Jako první uvádíme příklad, kdy došlo ke zjednodušené výslovnosti souhláskové skupiny „tš“. Podle normy se může vyslovit jako „t“ + “š“ nebo také jako „č“.

Výslovnost s „č“ je pochopitelná při rychlém řečovém tempu, což platí i u našeho příkladu.

To není tajemství, že Kweuke se tím klasickým rozpažením dělá ještě věčím. (větším)

č → dš

Ale na obou stranách je vidět, že hráči pro nějaký ten tvrčí střet nejdou zrovna daleko.

(tvrdší)

s → z

Slavia ta se se svého současného místa v tabulce nepohne, ať prohraje, vyhraje nebo bude remizovat. (ze svého)

s → c

Aksi založil Marek Matějovský. (akci) š → ž

A touší po hetriku touší. (touží)

t → d

Koreš bude čekat, až k němu torazí Kušnír. (dorazí)

k → g

Nakonec to byl Josef Kaufman, přeci jenom rukama odstrčil Tomaše Zápotočného, ale i kdyby rozhodčí nechal hru pokračovat, tagól by si Slávisté nepřipsali. (gól)

6.1.1.4 Oslabená artikulace

Komentování sportovních utkání vyžaduje bystré řečové reakce, místy rychlejší řečové tempo, to však může být na úkor korektního a úplného vyslovování. Napříč

(36)

celým utkáním pozorujeme několik takových situací. Výjimkou nejsou ani marginálie.

Níže uvádíme několik příkladů.

6.1.1.4.1 Marginálie

Indiduální průnik se nezdařil. (individuální)

Tohle je složité pro Maňaka. (Vaniaka)

Kweuko dokázal propasírovat míč právě přes Davida Hubáčka, balon jen tak proletěl kolem Martina Vaniaka, skrz na skrz pokutovým územím. (Kweuke)

Rozhodčí Pavel Královec bude rozhodovat spolu s pano-pány Filípkem a Kordulou, čtvrtým rozhodčím je Jaroslav Zelinka.

Míč do hry vrátí (Zde vůbec není srozumitelné, co Bosák říká, o jaké slovo se jedná, avšak jeho hlas zde slyšitelný je. Po delším zkoumání se domníváme, že se zřejmě jedná o zkomolené jméno Kamila Vacka. Ve chvíli, kdy si byl Bosák zcela jistý, o koho se jedná, opravil se.) Trubila.

A takovýhle faul se žlutou kartou už zapsanou do týsku rozhodčího to taky není úplně nejmoudřejší řešení. (notýsku)

6.1.1.4.2 Oslabená výslovnost v dalších slovech

O Keriče šel míč do autu, vhazovat bude Trubila.

U tohoto příkladu jasně poukazujeme na oslabenou artikulaci, kterou přičítáme rychlému řečovému tempu. Písmeno v v této velikosti naznačuje, že jeho výslovnost byla oslabena. Uvádíme další příklady, ve kterých jsme oslabenou artikulaci postřehli.

Jedná se o slova různých slovních druhů, zejména pro to předpokládáme, že se nejedná o žádnou výslovnostní vadu, nýbrž čistě o oslabenou artikulaci zaviněnou rychlým řečovým tempem.

Teď (oslabené) se tak nemohlo stát, protože Hora zůstal v ofsajdu. (teď)

(37)

Hora. Zatím se mu nepodařil ňák se výrazněji prosadit proti bránicím Sparťanům.

(nějak)

Je to třetí zápas, kdy Sparta, respektive kdy Slávie ne a ne dát gól, takže Michal Petrouš snad aby našel cestu k nějaké babce kořenářce a poprosil ji o ňejaký střelecký kořen či co a namíchal ho svým svěřencům do čaje. (nějaký)

Trošku hekticky teď dostávali sparťané míč alespoň na třicet metrů. (trošku)

Podaný dobře naběhl do levé strany i dobře odcentroval. (odcentroval)

6.1.1.4.3 Nedbalá výslovnost slova „nějaký“, „nějak“

Odchylka od správné výslovnosti neurčitého zájmena „nějaký“ a příslovce

„nějak“ je jasně slyšitelná pokaždé, když se k jeho užití Bosák uchýlí. Správný tvar nahrazuje obecněčeským „ňáký“, respektive „ňák“. Tyto nářeční tvary jsou mezi širokou veřejností velmi rozšířené, pro to dle našeho názoru nemusí na všechny posluchače působit rušivě. My se však domníváme, že ačkoliv jsou obecněčeské tvary

„ňáký“, „ňák“ vcelku oblíbené, do veřejného mluveného projevu nepatří.

Důvod užívání právě těchto tvarů shledáváme stejný jako důvod, proč vůbec měli uživatelé jazyka potřebu původní slova zkracovat — úspora času. U Bosáka je pravděpodobné také rychlé řečové tempo, neboť se vyskytl i případ, kdy Bosák vyslovil korektně „nějaký“. (Kušnírova rána totiž práskla do mantinelu nějakých deset metrů vedle branky.)

Hledal jsem Marka Matějovského, jestli není ňákým způsobem už…nechci říct léčen, ale jestli mu není umlčována bolest v nějaké partii. (nějakým)

Dostálovi bylo mizerné, tudíž se Sparťané vlastně zadarmo dostanou k balonu, aniž by museli vynaložit ňáké velké úsilí. (nějaké)

Hora. Zatím se mu nepodařil ňák se výrazněji prosadit proti bránicím Sparťanům.

(nějak)

Spíš bych čekal ňákou kulisárnu přihrávku. A je to tady. (nějakou)

(38)

A tím se Slávisté sami připravují o ňákou tu dobrou šanci. (nějakou)

Je to třetí zápas, kdy Sparta, respektive kdy Slávie ne a ne dát gól, takže Michal Petrouš snad aby našel cestu k nějaké babce kořenářce a poprosil ji o ňejaký střelecký kořen či co a namíchal ho svým svěřencům do čaje. (nějaký)

U tohoto příkladu jsme svědky trochu odlišné odchylky od výslovnosti, než jsme si představili na začátku této podkapitoly. Nejedná se zde o obecněčeské „ňáký“, nýbrž o oslabenou výslovnost, kdy Bosák řádně nevyslovil vokál „e“ a po něm následující konsonant „j“.

6.1.1.5 Užívání hezitačních zvuků

Hezitační zvuky jsou v projevu Jaromíra Bosáka velmi znatelné a celkový projev tím poměrně výrazně narušují.

Nejčastěji se jedná o hezitační zvuk „eee“, kterým Bosák vyplňuje „tichá“ místa, tj. místa při navazování vět v delších promluvových úsecích. Nebo naopak jej užívá v místech, kdy se rychle změnila situace, čemuž musí být komentář okamžitě přizpůsoben.

Kerič ale dlouho váhal s přihrávkou eee poslal ji Zápotočnému ve chvíli, kdy už stoper Sparty lehce přibrzdil, aby nebyl v ofsajdu, a pak už se nedá nastartovat.

Tohle je zřejmě chladící vak, který bude k dispozici na nějakou tu naraženinu, kdyby k ní došlo, jakože při fotbale to rozhodně není vyloučená věc. Hledal jsem Marka Matějovského, jestli není nějakým způsobem eee už nechci říct léčen, ale jestli mu není umlčována bolest v nějaké partii.

Teď musí ale Slávisté bránit. Protože centrovat bude Matějovský eee směrem na Brabce, ke kterému se stáhli hned tři Slávisté, a společnými silami a hlavně hlavami ho (smích) nakonec ubránili a pokračování akce se nekonalo.

A žlutou dostává Hubáček? Asi si neodpustil nějaký slovní doprovod eee k celé akci, ale nemůžu si pomoct, rozhodčí mají jednoznačný příkaz především fauly loktem, ať jsou ve vzduchu nebo na zemi, trestat, a to tak že karetně.

(39)

Postiženým místem by, podle toho, jak eee ___si masíroval nohu, mohl být levý lýtkový sval, na který došlápl, a to tak že plnou vahou, Milan Černý.

A Koreš se do hry nezapojil, protože eee Hora si vzal míč jak se tak říká pro sebe.

Právě v zápase proti Slovácku příští pondělí eee musí Slávisté skórovat, jesli chtějí mít opravdu klid, co se týče záchranářských bojů.

6.1.1.6 Výrazný výdechový proud

S výrazným výdechovým proudem jsme se setkali u slov různých slovních druhů umístěných na různých místech ve větě či větném celku. Níže uvedené příklady ukazují, že Bosák se oproti výslovnostní normě odchyluje tím, že po vyslovení poslední hlásky ve slově ještě tato hláska slyšitelně „doznívá”.

V našich příkladech je zbylý výdechový proud vyznačen jako zmenšený konsonant, respektive vokál

Černý byl opravdu v opravduu mikroskopickém ofsajdu.

Kombinace Slavie nevedla k ničemu jinému, nežž k autovému vhazování Sparty.

Nakonec to byl Josef Kaufman, přeci jenom rukama odstrčil Tomaše Zápotočného, ale i kdyby rozhodčí nechal hru pokračovat, takk gól by si Slávisté nepřipsali.

6.1.1.7 Nevhodné užití pauz

Pauza je nezbytnou součástí každého mluveného projevu, neboť „pauzy člení proud řeči, vymezují její části podle smyslu sdělení, poskytují prostor pro doznění myšlenky nebo citového vjemu, jako fyziologické přestávky slouží i k nádechu.

V kombinaci s přízvuky mluvíme o frázování.“30 Vzhledem k faktu, že Bosákův projev je situačně zakotvený a nepřipravený, což může znamenat časté opakování stále stejných slov a frází, čímž dochází pro posluchače k jisté stereotypnosti v projevu, jsou

30 HÁJKOVÁ, Eva. Zvuková stránka češtiny. Úvod do fonetiky a fonologie, s. 32

References

Related documents

Nosné obvodové konstrukce 1.NP a 2.NP jsou navrženy jako zděné z plných pálených cihel zděných na vápenno-.. cementovou maltu v

Obecně se Míra nezaměstnanosti vypočítá jako počet nezaměstnaných lomeno pracovní síla, která představuje lidi, kteří jsou schopni vykonávat zaměstnání (zaměstnaní

Jako další faktor je uvedena míra tlaku na pracovní místa, který ukazuje míru přebyteč- ných uchazečů o volná pracovní místa na ekonomicky aktivní obyvatelstvo..

Praktická část bakalářské práce se věnuje představení Sportovního centra Jilemnice, které spravuje sportovní areál, popsány jsou další činnosti této

Poté se zaměřím na sportovní areál, kde popíši jednotlivé části areálu, mezi které patří sportovní hala,venkovní sportoviště, hotel Start a aquacentrum..

Hodnocen´ı navrhovan´ e vedouc´ım bakal´ aˇ rsk´ e pr´ ace: výborně minus Hodnocen´ı navrhovan´ e oponentem bakal´ aˇ rsk´ e pr´ ace: velmi dobře.. Pr˚ ubˇ eh obhajoby

Způsobů, jak propagovat Noční běh, je mnoho. Jako první se vždy musí hledat způsob, který je minimálně finančně náročný. V době sociálních sítí je

Při realizaci akce jde o standardizovaný postup po sobě následujících 10 etap bez přesné specifikace sportovní akce. Podle vytyčeného cíle organizátor rozhodne, zda