Cestovní zpráva
Pracovník: Jiří Fišer
Akce: Průmyslová práva a rešerše v databázích Datum konání: 27. 4. 2018
Místo konání: Technická univerzita v Liberci, budova A
Klíčová slova: patenty – patentové databáze – ochrana průmyslového vlastnictví – průmyslové právo
Program akce:
• 900 až 1130 – teorie průmyslového práva
• 1200 až 1300 – patentové databáze
Shrnutí akce
Na rozdíl od autorských práv, která vznikají pouhým vytvořením díla ve smyslově rozezna- telné podobě, průmyslové právo má garanta, který jej vynucuje. Tím garantem je prostřednictvím příslušných úřadů a zákonů stát.
Asi nejznámějším nástrojem ochrany průmyslového vlastnictví je patent. Stručně řečeno jde o legální monopol na využívání technického řešení. Člověku je za to, že se se společností podělí o to, co vymyslel, uděleno výhradní právo toto řešení používat a hlavně z jeho používání profitovat.
Nejdříve ale, jaké jiné možnosti má člověk, který něco vymyslí?
Pokud mu stačí dobrý pocit z toho, že posloužil ke všeobecnému blahu společnosti, a vý- znamné potřesení pravicí, nabízí se kvalifikované zveřejnění. Článek v renomovaném vědeckém ča- sopise je nejobvyklejší cesta. Jestliže si přeje ze svého vynálezu profitovat na věky věků, nedůvěřuje zákonným autoritám anebo společnosti, že si s jeho objevem poradí, nabízí se prosté utajení. Nevý- hodou je, že nebude nijak chráněn proti tomu, pokud se jeho tajemství podaří odhalit někomu jiné- mu, ať už na základě reverzního inženýrství anebo prostě toho, že na to přišel rovněž. Takhle jsou
„chráněny“ například Coca Cola a Becherovka (receptury). Jestliže chce však na svém vynálezu bez- pečně vydělat, volí patentní ochranu.
Jak to celé funguje.
Nejdříve člověk vymyslí něco převratného, ale nemůže to být jenom tak něco. Patent je de- finován negativně, v zákoně jsou vyjmenovány věci, které se nedají patentovat. Dál to musí být ce- losvětově nové (dosud neznámé), průmyslově využitelné tak, aby si to zachovalo stálé vlastnosti při výrobě, a nesmí to zřejmě vyplývat ze současného stavu techniky (musí být přítomen nějaký projev úsilí, tzv. vynálezecký krok).
Potom člověk vyplní patentovou přihlášku. Na to, jak se má vyplnit, existují pravidla, která popisuje celá směrnice. Je tomu tak proto, že panty na celém světě mají a musí mít jednotnou strukturu. V přihlášce svůj vynález co nejpodrobněji popíše a definuje patentové nároky, o které (a proč) žádá. Už v této fázi není od věci sjednat si patentového zástupce, který za vynálezce celý pro- ces schvalování jeho patentu pohlídá. Podání přihlášky není tak drahé, maximálně stojí jednotky ti- síc, podle toho co a jak člověk podává.
Poté přihlášku podá na příslušný patentový úřad. Pokud chce ochranu jenom ve své zemi, pak podává na patentní úřad svého státu, u nás Úřad průmyslového vlastnictví. Pokud chce evrop- skou ochranu, podává na Evropský patentový úřad. Evropský patent nemá nic společného s evrop- skou unií. Vychází z Evropské patentové úmluvy, tudíž k zemím, které se jí řídí, patří například také Turecko a na schválení čeká Kambodža, Moldávie, Maroko a Tunis. Pakliže chce světovou ochranu, podává u Světové organizace pro duševní vlastnictví.
Přijetím přihlášky vzniká tzv. priorita, což je datum a čas, od kterého se začínají počítat všechny lhůty, které s patentem souvisí. Pokud člověk podává i do ciziny, po přijetí na příslušném nadnárodním úřadě mu začíná běžet ochranná lhůta 1 rok, resp. 1 rok pro technická řešení a půl roku pro ostatní řešení, do kdy musí příslušné dokumenty, zejména odborné překlady svého popi- su, dodat i do příslušných úřadů zemí, ve kterých ochranu požaduje. Jestliže tak učiní (a patent bude uznán), započítá se mu původní priorita, ta kterou mu přiřkl mezinárodní úřad. Jinými slovy nemusí se bát, že by ho někdo mezitím, co podával přihlášku k nadnárodní instituci v některé zemi, někdo předběhl. Tím, že se původní patent „rozprskne“ na sadu národní patentů, vzniká patentová rodina. Nadnárodní patentové úřady vznikají na základě smluv o spolupráci, je například Visegrád- ský patentový institut, který se zabývá ochranou průmyslového vlastnictví v zemích Visegrádské čtyřky. Podobně to mají například asijské země. Samozřejmě člověk může patentovat i přímo v jednotlivých zemích.
Uveďme příklad podání v Česku.
Po přijetí přihlášky (od priority) začíná běžet 18 měsíční lhůta, do kdy musí úředník přihláš- ku posoudit, jestli splňuje všechny formální náležitosti pro udělení patentu. Po této době, pokud není přihláška mezitím vrácena k přepracování nebo doplnění či rovnou odmítnuta, je vynález zve- řejněn a stává se stavem techniky.
Znamená to, že si to už nikdo jiný nemůže patentovat bez ohledu na to, jestli bude patent nakonec opravdu udělen nebo ne! Patenty totiž musí být celosvětově nové. Není tak vzácné, jak by se mohlo zdát, že někdo proinvestuje miliony, aby nakonec zjistil, že jeho „převratné“ řešení už si patentoval například nějaký Egypťan v roce 1920. A nemusel by si ho ani patentovat, stačilo by, kdyby ho jenom popsal v odborném časopise, zkrátka by už nešlo o nic celosvětově nového.
Do tří let od podání přihlášky (od priority) se musí požádat o celkový průzkum na novost.
Lze to i současně, podat přihlášku a zároveň požádat o průzkum na novost. Po podání žádosti má úředník 36 měsíců na to, aby pomocí rešeršní činnosti ověřil, že předkládané technické řešení je opravdu světově unikátní. To je také maximální lhůta, do které bezpodmínečně musí podavatel při- hlášky o takový průzkum požádat. Po dobu průzkumu už nejde přihláška nijak rozšířit.
Jestliže vše dopadne dobře, je patent udělen. Člověk pak musí platit roční udržovací po- platky. V základu nejsou nijak vysoké, ovšem čím déle patent trvá a samozřejmě v čím větším počtu zemí žádá o ochranu, tím jsou vyšší a vyšší. Patent se uděluje maximálně na 20 let od priority. Platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele- tedy ten, kdo má dřívější prioritu, tomu se patent udělí, pokud by si někdo chtěl patentovat stejné řešení.
S patentem člověk získává nenapadnutelné (spory jsou hlavně o to, jestli někdo daný patent využívá, ne proti patentu samotnému) výhradní právo používat vynález a ochranu proti tomu, aby jeho nápad někdo ukradl. Toto právo je dobře vymahatelné, ovšem pouze v zemích, kde je vynález patentován, resp. v těch, které uznávají mezinárodní patentové dohody. Výhradním používáním zís- ká velkou konkurenční výhodu. Člověk může udělit někomu jinému licenci, aby jeho technické ře- šení směl také používat, prodat svůj patent, svůj patent přenechat- zejména mateřské instituci, podniku či univerzitě (interní dohody), nebo umřít a jeho patent může být zděděn.
Užitný vzor, to je v podstatě takový „malý patent“, poplatky nejsou tak vysoké a požadavky tolik přísné, nedělá se průzkum novosti, ani posouzení vynálezeckého kroku, schvalování je rych- lejší. Dříve se mu též říkalo zlepšovací návrh. Na druhou stranu ochrana netrvá tak dlouho a dá se napadnout a zrušit, pokud napadatel prokáže, že užitný vzor už například používá on. Ne každá země na světě zná institut užitného vzoru.
Máme také průmyslový vzor, neboli design výrobku. Součástí jeho přihlášky je na rozdíl od výše zmíněných bohatá obrazová dokumentace. Lze jej podávat i hromadně, tedy jedním prů- myslovým vzorem chránit více variant výrobku (např. sadu jinak stejných náušnic s různě barevnými kameny).
Ochranná známka chrání logo, znělku, pozici, kompozici, choreografický prvek, multimedi- ální obsah… zkrátka všechno, čím se identifikuje výrobce, produkt nebo služba. Může chránit i jednotlivé grafické ikony. Ochrannou známku lze oproti patentu, užitnému a průmyslovému vzoru prodlužovat do nekonečna a nevadí u ní (naopak je to výhoda), že je všeobecně známá před po- dáním přihlášky.
Nakonec je tu zeměpisné označení. Chrání výrobky, jejichž celá realizace (sklizeň, výroba) probíhá na určitém území tradičním způsobem. Jde hlavně o regionální potraviny. Tady je unikum, že udělená ochrana není exkluzivní jako v předchozích případech. Zeměpisné označení dostane prostě každý, kdo splní předepsané požadavky.
Dál jsme se bavili o třech vybraných databázích patentů, průmyslových vzorů, známek atd., kterými jsou Espacenet, Inpadoc, Patentscope a samozřejmě naše národní databáze.
Ve všech se vyhledává podobně, ve formulářích s booleovskou logikou, přičemž je možné uplatnit proximitní operátory. Dobrým tipem je prozkoumat tabulky patentového třídění, ať už MPT nebo nové CPC, (cooperative patent classification, v podstatě rozšířené MPT) a zahrnout vyhle- dávací znak do dotazu. Dále, je třeba brát v potaz, že patenty se popisují svým vlastním jazykem, např. sada volných kuliček sériově uložená mezi dvěma soustřednými prstenci je kuličkové ložisko apod. Jinými slovy, člověk musí být zběhlý v technice. Dobré na patentových databázích je, že jsou (už z podstaty patentové ochrany) zdarma.
Tohle je samozřejmě jenom hrubý nástin, jak ochrana průmyslového vlastnictví funguje. De- tailní informace jsou dostupné na stránce Úřadu průmyslového vlastnictví. To je také první místo, kam se obrátit pro radu a pomoc. Jsou tam kontakty na komoru patentových zástupců, na infor- mační centra, vzdělávací materiály v problematice a další užitečné věci.
