Diplomová práce se zaměřením na gymnastiku v hodinách tělesné výchovy Využití prostředků parkouru

(1)

Využití prostředků parkouru v hodinách tělesné výchovy se zaměřením na gymnastiku

Diplomová práce

Studijní program: M7503 Učitelství pro základní školy Studijní obor: Učitelství pro 1. stupeň základní školy

Autor práce: Dominika Chalušová

Vedoucí práce: PhDr. Pavlína Vrchovecká, Ph.D.

Katedra tělesné výchovy a sportu

Liberec 2020

(2)

Zadání diplomové práce

Využití prostředků parkouru v hodinách tělesné výchovy se zaměřením na gymnastiku

Jméno a příjmení:Dominika Chalušová

Osobní číslo: P15000132

Studijní program: M7503 Učitelství pro základní školy Studijní obor: Učitelství pro 1. stupeň základní školy Zadávající katedra: Katedra primárního vzdělávání Akademický rok: 2018/2019

Zásady pro vypracování:

Využití prostředků parkouru v hodinách tělesné výchovy se zaměřením na gymnastiku.

Provedení rešerše odborné literatury.

Zvolení a sestavení prostředků parkouru využitelných v gymnastice.

Provedení ankety na postoje žáků k navrženému cvičení.

Vyhodnocení ankety a vytvoření závěrů.

(3)

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování práce: tištěná/elektronická

Jazyk práce: Čeština

Seznam odborné literatury:

APPELT, K. Názvosloví pro cvičitele. Praha: Olympia, 1989. ISBN 80-7033-011-2.

HYBNER, M., TARAN, T. & ZONYGA, T. Parkour & freerunning. Praha: Grada Publishing, 2017. ISBN 978-80-271-0241-9.

MUŽÍK, V., KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví. Olomouc: Hanex, 1997. ISBN 80- 85783-17-7. SKOPOVÁ, M., ZÍTKO, M. Základní gymnastika. 3., upravené vydání.

Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2194-4.

Vedoucí práce:

PhDr. Pavlína Vrchovecká, Ph.D.

Katedra tělesné výchovy a sportu

Datum zadání práce:

Předpokládaný termín odevzdání:

1. prosince 2018 30. dubna 2020

L.S.

prof. RNDr. Jan Picek, CSc.

PhDr. Jana Johnová, Ph.D.

děkan

V Liberci dne 18. prosince 2018

vedoucí katedry

(4)

Prohlášení

Prohlašuji, že svou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Jsem si vědoma toho, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzitu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má diplomová práce bude zveřejněna Technickou univerzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

30. března 2020 Dominika Chalušová

(5)

Poděkování:

Chtěla bych poděkovat PhDr. Pavlíně Vrchovecké, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce za vedení, zájem, připomínky a čas, který mi věnovala. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Filipu Zafoukovi, učiteli ZŠ Jiráskova Benešov, za vstřícnost a pomoc při získání potřebných informací a podkladů a Ing. Lence Sahulové, zástupkyni pro II. stupeň ZŠ Vorlina Vlašim, za umožnění provedení praktické části. Mé poděkování patří též mé rodině za pomoc a tvorbu zázemí během studia. Jmenovitě bych chtěla poděkovat mému bratrovi, Tomášovi, za jeho ochotu a pomoc při focení ilustračních fotografií diplomové práce. Děkuji také mému příteli za jeho trpělivost se mnou při práci na tomto tématu a jeho velkou podporu během studia.

(6)

Anotace

Diplomová práce pojednává o propojení prostředků parkouru a gymnastiky v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni základní školy. V teoretické části se seznámíme s historií, zásadami, obsahem lekce a základními prvky sportovní disciplíny parkour, dále tělesnou výchovou na ZŠ, gymnastikou a obsahem učiva školní gymnastiky. V praktické části práce nalezneme anketu, popis parkourové vyučovací jednotky a zásobník deseti metodických karet. Výsledky práce mohou využít učitelé tělesné výchovy, trenéři i široká veřejnost.

Klíčová slova: tělesná výchova na 1. stupni ZŠ, gymnastika, parkour, metodický materiál, zásobník cvičení

Annotation

The present master’s thesis deals with the links between the features of parkour and gymnastics in physical education classes at the first stage of elementary education. The theoretical part presents an overview of the history, principles, and basic features of the parkour discipline; it also introduces the issues of physical education at elementary school, gymnastics, and elementary school curriculum of gymnastics. The practical part of the present thesis contains a survey, a description of a parkour class and a set of ten methodical cards. The outcomes of the thesis can be used by P.E. teachers, as well as sports coaches and members of general public.

Keywords: physical education at the first stage of elementary education, gymnastics, parkour, methodical material, set of exercises

(7)

7

Obsah

Úvod ... 11

1 Cíle a úkoly práce ... 12

2 Parkour ... 13

2.1 Historie ... 14

2.2 Popularizace parkouru ... 15

2.2.1 Parkour v České republice... 15

2.3 Parkour jako sportovní disciplína ... 16

2.4 Výuka parkouru ... 16

2.4.1 Části lekce ... 17

2.4.2 Délka lekce ... 18

2.4.3 Prostředí ... 18

2.4.4 Diferenciace stanovišť ... 18

2.4.5 Podpora nezávislosti ... 19

2.4.6 Parkour ve větších skupinách ... 19

2.4.7 Nářadí a náčiní ... 19

2.5 Bezpečnost ... 19

2.5.1 Cvičení ... 20

2.5.2 Základní techniky ... 21

2.6 Propojení gymnastiky a parkouru ... 22

3 Tělesná výchova na 1. stupni ZŠ ... 23

3.1 Tělesná výchova v RVP... 24

3.2 Vzdělávací obsah Tělesné výchovy ... 24

3.3 Gymnastika na 1. stupni ZŠ ... 25

3.3.1 Výstupy ... 25

3.3.2 Učivo ... 25

3.3.3 Gymnastické vybavení škol ... 26

4 Pohybové schopnosti a dovednosti žáků mladšího školního věku ... 27

5 Gymnastika ... 28

5.1 Gymnastická příprava ... 28

5.1.1 Zpevňovací příprava ... 29

5.1.2 Odrazová a doskoková příprava ... 29

5.1.3 Rotační příprava ... 29

5.1.4 Podporová příprava ... 30

5.1.5 Koordinační příprava... 30

5.1.6 Balanční cvičení ... 30

(8)

8

6 Metodika práce ... 31

7 Anketní šetření ... 32

8 Metodické karty ... 41

8.1 Zahřívací pohybové hry ... 41

8.2 Rozcvičení ... 45

8.3 Relaxační část ... 48

8.4 Hlavní část ... 58

Metodická karta č. 1 ... 58

Metodická karta č. 2 a č. 3 ... 59

Metodická karta č. 4 a č. 5 ... 59

Závěr ... 63

Literatura ... 65

Seznam příloh ... 67

(9)

9

Seznam obrázků

Obrázek 1: Graf 1 - Pohlaví respondentů ... 32

Obrázek 2: Graf 2 - Věk respondentů ... 33

Obrázek 3: Graf 3 - Vzdělání respondentů s ohledem na TV ... 33

Obrázek 4: Graf 4 - Počet hodin gymnastiky ... 34

Obrázek 5: Graf 5 - Hlavní účel zařazování gymnastických cvičení... 35

Obrázek 6: Graf 6 - Zařazení gymnastických cvičení v hodinách TV ... 35

Obrázek 7: Graf 7 - Zařazení gymnastických cvičení do částí hodiny ... 36

Obrázek 8: Graf 8 - Využívané nářadí a náčiní v gymnastice ... 36

Obrázek 9: Graf 9 - Forma gymnastických cvičení ... 37

Obrázek 10: Graf 10 - Reakce žáků na gymnastická cvičení ... 38

Obrázek 11: Graf 11 - Zvýšení oblíbenosti gymnastiky díky parkouru ... 38

Obrázek 12: Graf 12 - Ochota propojení parkouru a gymnastiky ... 39

Obrázek 13: Úvodní část rozcvičení ... 45

Obrázek 15: Průpravná část rozcvičení ... 47

Obrázek 16: Protažení cvik č. 1 ... 48

(10)

10

Obrázek 36: Metodická karta č. 1a ... 68

Obrázek 37 : Metodická karta č. 1b ... 69

Obrázek 38: Obrázkové kartičky k metodické kartě č. 1 ... 70

Obrázek 40: Metodická karta č. 2b ... 72

Obrázek 57: Anketa 1a ... 89

Obrázek 58: Anketa 1b ... 90

Obrázek 59: Anketa 2 ... 91

(11)

11

Úvod

Jelikož již pátým rokem pracuji jako učitelka na prvním stupni základní školy a vyučuji i tělesnou výchovu, měla jsem možnost všimnout si, že děti v dnešní době mají čím dál tím menší zájem o pohyb a pohybovou aktivitu a tím klesá i jejich fyzická zdatnost. V hodinách tělesné výchovy dnes převládají kolektivní a míčové hry, které jsou u dětí oblíbené. Právě tento fakt má za důsledek větší počet jednostranně pohybově rozvinutých dětí a děti tak ztrácejí na všestranném rozvoji. A přitom bychom to mohli ovlivnit právě my, učitelé tělesné výchovy. Všestranný vývoj dítěte sleduje gymnastika, která je také základem mnoha jiných sportů. Mezi dětmi je však klasická gymnastika nepříliš oblíbená a považují ji za nezábavnou. Tak se naskytuje otázka, jak docílit větší oblíbenosti gymnastiky u dětí a podílet se více na jejich všestranném vývoji. V dnešním moderním světě, který se neustále vyvíjí, se i samotným žákům otevírají nové obzory.

Díky internetu a jeho platformám se aktuálně mezi žáky základních škol dostává do popředí oblíbenosti sportů parkour, který je v mnohém již zmiňované gymnastice podobný, neboť z mnoha jejich prvků vychází. Stává se novodobým fenoménem většiny chlapců a postupně dobývá i srdce dívek. Z důvodu jeho popularity a oblíbenosti vidím právě v něm jednu z možností, jak u dětí zábavnou a akční formou všestrannost rozvíjet.

Základem této disciplíny je tzv. přirozená metoda Georgese Héberta, jejíž základem je deset základních pohybů a psychický rozvoj člověka. Dalo by se říci, že při parkouru jde o hledání způsobů, jak mít své tělo všestranně rozvinuté.

Jak napovídá již samotný název, cílem diplomové práce je zjistit, zda by vyučující tělesné výchovy na prvním stupni základních škol byli ochotni zařadit prostředky parkouru do hodin tělesné výchovy a jakým způsobem. Na základě těchto výsledků Cílem práce je zvolit a stanovit prostředky parkouru a tato cvičení aplikovat na žáky v hodinách tělesné výchovy zaměřených na gymnastiku. Za předpokladu velké motivovanosti žáků při navrhovaných cvičeních by výsledky mohly vést k finálnímu doporučení učitelům.

Jakým způsobem by mohlo dojít k propojení gymnastiky a parkouru zařazovat je do hodin tělesné výchovy.

Tato diplomová práce, která se vám právě dostává do rukou, je určena všem učitelům tělesné výchovy, pro které je stejně jako pro mě důležitý všestranný rozvoj žáků.

(12)

12

1 Cíle a úkoly práce

Hlavním cílem diplomové práce bylo využití prostředků parkouru v hodinách tělesné výchovy se zaměřením na gymnastiku.

Pro splnění cíle práce byly stanoveny následující dílčí úkoly:

• provedení rešerše odborné literatury,

• zvolení a sestavení prostředků parkouru využitelných v gymnastice,

• provedení ankety na postoje žáků k navrženému cvičení,

• vyhodnocení ankety a vytvoření závěrů.

(13)

13

2 Parkour

O parkouru hovoříme jako o komplexní disciplíně, která má více tréninkových stylů.

Někteří traceuři, lidé dělající parkour, trénují jen akrobatické kousky, další pouze čistý efektivní pohyb bez salt a někteří začali do efektivního běhu přidávat akrobatické prvky Joanis Haluza říká: „Kolik je na světě traceurů, tolik je na světě i definic parkouru.“

Literatura uvádí parkour jako sportovní disciplínou, jež usiluje o optimální poměr rychlosti, bezpečnosti a energetické úspornosti při pohybu člověka z jednoho místa na druhé v členitém prostředí (Hybner et al. 2017).

Zakladatel parkouru David Belle definuje parkour: „jako metodu tréninku, která umožňuje překonávat překážky v městském i přírodním terénu“ (Horák, Parkourblog.cz, 2020).

Bellovu definici doplňuje Haluza, „Parkour je přirozený trénink těla a mysli, zdokonalený moderními znalostmi a metodami, s cílem stát se všestranně silným člověkem, schopným pohybovat se efektivně ve svém přirozeném prostředí (městě, lese, poušti, džungli, moři…) bez jakýchkoliv omezení, ať už vlastního těla či okolních překážek, či dokonce omezení času (rozuměj: věku, stáří)“ (Horák, Parkourblog.cz, 2020).

Parkourblog.cz (2020) zmiňuje vnímání Andrease Kalteise, který svou myšlenku obohacuje i o filozofii parkouru: „Pochopit filozofii parkouru chce čas, protože si na ni musíte nejdřív zvyknout. Zatímco se snažíte o zvládnutí technik, nepocítíte příliš filozofie.

Ale jakmile se dokážete pohybovat svou cestou, začnete zjišťovat, jak parkour mění další věci ve vašem životě a váš přístup k řešení problémů – například v práci – se změní, protože trénujete překonávání překážek. Toto náhlé zjištění se objevuje u různých lidí různě, někdy přijde velmi brzy a někdy velmi pozdě. Nemůžete říci „trvá to dva měsíce, než pochopíte, co je parkour.“ Teď už neříkám „dělám parkour,“ ale „žiju parkour,“

protože se stal mou životní filosofií, mou cestou, jak dělat všechno ostatní.“

Internetový server Parkour.cz (2020) uvádí obecnější definici parkouru: „Parkour je tréninková metoda, při které parkourista (traceur), překonává překážky v přirozeném přirození. Používá k tomu své vlastní tělo. Do tréninku se řadí i nácvik akrobatických prvků a salt. Základem parkouru je systematický trénink, nejde jít napoprvé ven a skákat z budovy na budovu.“

(14)

14

2.1 Historie

Základní filozofií parkouru je tzv. přirozená metoda George Hérberta. Hérbert byl důstojníkem francouzského námořnictva a při svých plavbách měl možnost navštívit vzdálené kouty světa a sledovat zde domorodce, kteří stále žili v primitivní společnosti.

Hérbert si uvědomil, jejich fyzickou kondici a stavbu těla, jež vycházela z každodenního přirozeného pohybu: běhání, skákání, lezení, přenášení, házení. Byl také svědkem několika revolucí a měl možnost si všímat, jak se lidé pohybují v krizových situacích. Po návratu do Francie začal studovat pohyb a testoval své metody na tréninku vojáků. Díky svým zkušenostem v roce 1905 shrnuje principy cvičení do tzv. přirozené metody tréninku. Toto pojetí tréninku se podobá starověké myšlence kalokagathie, což je přesvědčení o harmonickém souladu těla i ducha. Kalokagathia tak představuje obraz celistvého, všestranně se rozvíjejícího člověka (Povoroznyk, 2018, s. 123-124;

Methodenaturelle, 2020).

Na Hébertovu teorii navazuje Raymond Belle, který se v sedmi letech ocitl ve vojenském sirotčinci v Da Latu, kde z dětí vychovávali vojáky a trénovali je právě podle Héberta. Aby si vybudoval respekt a nikdy se nestal ničí obětí, trénoval tvrději než všichni ostatní. V noci utíkal ze sirotčince, běhal po lese, lezl po stromech, skákal, posiloval, balancoval a překonával překážkovou dráhu. Všechny pohyby prováděl potichu, lehce, na zemi i ve výškách. Když dokončil svůj vojenský výcvik, nezůstal v armádě, ale přidal se k pařížským hasičům, kde patřil mezi ty nejlepší a dokázal tam naplno využít svůj potenciál. Inspiroval několik hasičů, mladých lidí, včetně svého syna Davida Bella (Povoroznyk, 2018)

Díky prostředí, ve kterém David Belle vyrůstal, se od dětství věnoval mnoha sportům.

Protože ve sportu a pohybu našel svou vášeň, začal se mu ve svých patnácti letech plně věnovat. Byl posedlý tréninkem, ve kterém zdokonaloval různé pohybové dovednosti.

Běhání, skákání, přeskakování, lezení, balancování, překonávání překážek a sebe sama.

S přáteli s podobnou vášní později založili skupinu Yamakasi, s níž začali formovat novou pohybovou disciplínu. Brzy si jich začala všímat média a o fenoménu parkour vzniklo několik krátkých filmů a reportáží. Ne každý s medializací souhlasil, proto se David Belle společně se Sébastienem Foucanem od Yamakasi odpojili a začali trénovat v ústraní, svému umění začali říkat parcour, později parkour. Roku 1998 vznikla nová

(15)

15

skupina s názvem Tracer. Název skupiny se dnes používá pro označení člověka, který praktikuje parkour. (Povoroznyk, 2018).

2.2 Popularizace parkouru

Na začátku 21. století se parkour začal rozšiřovat za hranicemi Francie. Svůj podíl na tom nesou i dokumenty Jump London, Jump Britain a filmy Yamakasi, Okrsek 13 a Casino Royale. Zásadním rokem se stal rok 2005, kdy vznikl internetový portál pro sdílení videí. Zde mohou traceuři sdílet a sledovat příspěvky ostatních lidí se stejnou vášní. V roce 2007 vzniklo ve Vídni první neoficiální mistrovství světa. Stejného roku také vznikají organizace, které se zasluhují o šíření parkouru po celém světě. Mezi tyto organizace patří Parkour Generations, Parkour Worldwide Association, American Parkour a Urban Freeflow (Sahirparkour.cz, 2020).

2.2.1 Parkour v České republice

Parkour v České republice začínal především v těchto čtyřech městech Praze, Jihlavě, Hodoníně a Zlíně. A právě poslední zmiňované město je považováno za kolébku tohoto sportu na území České republiky. Skupina několika zlínských chlapců se inspirovala výše zmiňovanými dokumenty a filmy a začali zkoušet, co viděli. Úplně první parkourová skupina v Česku se jmenovala Str3aks. Poprvé se představila roku 2005 v reportáži České televize v pořadu Off-Off. Odvysíláním této reportáže začalo šíření parkouru po Česku.

Ve stejném roce se v Brně konal i První celorepublikový parkour jam, tedy setkání všech parkourových příznivců v zemi na jednom místě. Postupně se začal šířit parkour i do dalších českých měst. Jelikož byly informace o parkouru těžko sehnatelné, 24. května 2006 byla založena a spuštěna internetová stránka parkour.cz. Cílem bylo vytvořit platformu, kde každý začátečník i pokročilý nalezne všechno o parkuru: návody technik, videa, reportáže, fotky, pozvánky na jamy apod. S objevením YouTube vzrostl mnohonásobně počet lidí zajímajících se o parkour. Díky rychle rostoucí popularitě ostravští parkouristi sehnali sponzory na pronájem sportovní haly a pozvali samotného Davida Bella. Ten nakonec nepřijel, ale zástupci PAWA Poland se celodenní akce naplno ujali a pro mnohé účastníky to bylo první setkání s parkourovým tréninkem. Povoroznyk (2018) dokonce uvádí, že během jediného dne se napříč celou republikou proměnila

(16)

16

podstata tréninku od klasického skákání a nácviku technik na kondiční cvičení a posilování v městském prostředí.“

Postupem času zkušení parkouristi začali opouštět existující parkourové skupiny a nahrazovali je otevřenými tréninkovými skupinami. Ty vždy vedl zkušený parkourista a mohl se jich zúčastnit kdokoliv. (Povoroznyk, 2018)

2.3 Parkour jako sportovní disciplína

V prosinci roku 2018 se v Baku konal kongres mezinárodní gymnastické federace FIG.

Parkour zde byl schválen jako sport a byl zařazen mezi gymnastické disciplíny. V České republice byl pak zařazen pod ČGF následující rok v lednu. Ve stejném roce v listopadu se v Brně konalo první mistrovství ČR. (ČGF, 2014).

Oficiální parkourové závody se pořádají na ploše o velikosti 8x40 m. Úkolem parkouristy je překonat dráhu 2x40 m a zdolat na své cestě 20 překážek. Soutěžit se může ve dvou disciplínách „Speed-Run“ a „Freestyle“. Ve Speed-Runu jde především o rychlost. Úkolem parkouristy je, aby se co nejrychleji dostal 40 m tam a 40 m zpět.

Hodnotícím kritériem je pouze čas, přitom se kontroluje správnost překonání překážek.

Druhá disciplína se nazývá Freestyle, soutěž v akrobacii. Zde se parkourista snaží u každé překážky předvést nějaký trik. Triky jsou seřazeny v pravidlech. Hodnotícím kritériem je obtížnost triků, plynutí (flow), bezpečnost a dodržení maximálního časového limitu 90 s.

(ČGF, 2014).

2.4 Výuka parkouru

V současné době rozlišujeme několik stylů tréninku, které jsou vždy spjaty s danou zemí. Ve Velké Británii mluvíme o technicky čistém plynulém stylu. Pro Francii je zase typický trénink soustřeďující se na rozvoj síly a kondice.

Dle Hybnera et al. (2017) by parkourová výuka měla zahrnovat tři části. Rozcvičení, hlavní a závěrečnou část. Rozcvičení by mělo být nejdříve obecné, složené z mobilizačních, zahřívacích a strečinkových prvků. Následné speciální rozcvičení by mělo obsahovat jednoduché varianty prvků. V hlavní části bychom se měli v 80 % věnovat kondičnímu tréninku a 20 % by mělo být věnováno nácviku technik.

U pokročilých cvičenců se poměr mění. Kondiční a technická příprava v poměru 2:3, tedy 40 % a 60 %. Kondiční část zahrnuje rozvoji rychlosti, síly a vytrvalosti. Druhá,

(17)

17

technická, část slouží k nácviku technik, plynutí (flow), výzev (challenges) a psychické přípravy. Závěrečná část je věnována zklidnění, kompenzačním cvičením a protažení.

2.4.1 Části lekce

Sascha Rochhausen (2011) dělí parkourovou lekci určenou pro výuku parkouru na základní škole do čtyř částí. Rozcvičení, hlavní část, závěrečná hra a relaxace.

Rozcvičení vždy začíná obecným zahřívacím kolem, které zahrnuje několik běhových cvičení. Můžeme zde využít hry, které by neměly být příliš náročné na organizaci ani námahu. Je třeba abychom si uvědomili, že hry v zahřívací části mají zvýšený potenciál zranitelnosti, protože tělo v tuto chvíli není připraveno na vykonávání intenzivní pohybové aktivity.

Po těchto cvičeních následuje druhá etapa zahřívací fáze, a to cvičení pro zlepšení vytrvalosti, obratnosti, rychlosti, tréninku dlouhodobého úsilí a koordinace. Koordinační cvičení zahrnují několik dovedností jako je orientace, reakce, kombinace, rekonfigurace, diferenciace, rovnováha a rytmus, všechny tyto obecné dovednosti jsou potřebné pro provádění parkourových cviků. Koordinační cvičení jsou však konkrétně používaná, aby se zabránilo předčasnému vyčerpání v zahřívací části. Přestože by většina cviků měla být prováděna v rychlosti, důležitější je, aby byly prováděny správně. Chceme-li udržet intenzitu cvičení, jednotlivé fáze by se neměly opakovat, pokud to není nutné, každé cvičení by mělo být zakončeno během kolem haly, či z kuželů postaveným hřištěm. Při parkouru lze provádět část rozcvičení ve skupinkách, kdy žáci překonávají různé překážky, aby se zabránilo cvičení více cvičenců na jednom stanovišti, jako vstupenka nám může sloužit například tenisový míček, ringo kroužek, šátek či jiná pomůcka. Učitel by měl být vždy nápomocen u překážek, kde je možná manipulace, posunutí překážky nebo je zde potřeba určitá dopomoc.

Cvičení v hlavní tréninkové části cvičení jsou zaměřena na cíl lekce a jsou prováděna po rozcvičce a před závěrečnou hrou. Tato cvičení slouží k nácviku základních parkourových dovedností. Při těchto cvičeních je důležitá rostoucí obtížnost cvičení, cvičení lze změnit či zkrátit, posloupnost zde není závazná, měla by však odpovídat úrovni, schopností žáka a času v dané lekci. U hlavních tréninkových cvičení postupně roste obtížnost, která se přibližuje cílovému tahu. Pohyby v parkouru nejsou závazné ani standardizované, měly by být upraveny podle překážek.

(18)

18

Každá lekce by měla najít vyvrcholení v závěrečné hře, kde mohou žáci uplatnit to, co se v hodině naučili. V této části hodiny mohou také žáci začlenit jejich návrhy a rozhodování o tom, jak zajistit bezpečnost při provádění cviku a jak mít z hry maximální prožitek.

V úplném závěru lekce přichází relaxační, protahovací fáze, která poskytuje žákům vědomé uvolnění a protažení těla. Mezi aktivity protahovacích cvičení mohou patřit jógová cvičení, pilates, masáže nebo uvědomělé protahovací cviky. Cvičení by měla být vždy prováděna pomalu a jednotně, dýchání by mělo být klidné, rovnoměrné bez zadržování dechu, klademe důraz na protažení všech svalových skupin s maximálním počtem cviků 5 na jednu svalovou skupinu, cvičení. Doporučuje se alespoň třikrát opakování cviků s dobou výdrže pěti vteřin.

2.4.2 Délka lekce

Rochhausen (2011) doporučuje pro lekci parkour časovou dotaci 90 minut, což odpovídá dvěma vyučovacím hodinám. S upraveným a zkráceným programem lze parkour vyučovat pouze v jedné vyučovací hodině. Každá vyučovací jednotka zaměřená na parkour by měla zahrnovat čtyři části, zahřívací část, hlavní část, závěrečnou hru a relaxační část.

2.4.3 Prostředí

Intenzivní nářaďová činnost jako je parkour je pro velkou skupinu žáků náročná.

Úspěch však závisí na důkladném plánování různých fází vyučovací jednotky, organizaci vybavení a její následnou rekonfiguraci, kdykoli je to vyžadováno. Jednotlivé části vyučovací jednotky by měly být obecně sestaveny tak, aby pohybové činnosti byly co nejméně přerušovány a nebylo třeba opětovně montovat nářadí. Vhodné je cvičence rozdělit do skupin podle zdatnosti, čímž se zvyšuje aktivní čas pro každého žáka (Rochhausen, 2011).

2.4.4 Diferenciace stanovišť

Cvičební stanoviště by měla začínat v nízké výšce, aby vyhovovala věkové skupině, úrovním výkonu a velikosti těla žáků. Pokud je to možné, měli bychom nářadí nastavit tak, aby se cvičení mohli účastnit méně zdatní žáci a mít možnost se zdokonalovat pomocí zvyšování a ztěžování cvičebních stanovišť. Učitel a žáci mohou v průběhu vyučovací

(19)

19

jednotky stanoviště upravovat a demontovat zvyšování a snižování nářadí (Rochhausen, 2011).

2.4.5 Podpora nezávislosti

Nezávislost v parkouru je velmi důležitá, postupně v ní žáky můžeme podporovat a přenést na ně úvodní běžecká cvičení, zahřívací a relaxační části vyučovací jednotky.

Avšak k tomuto kroku je potřeba určitá zkušenost, proto je doporučováno, aby nejprve zahřívací a relaxační část vedl učitel a později je nechal na žácích. Tento postup žáky neučí jen zvládnutí zahřívací a relaxační části, ale také se seznamují s účinkem cvičení (Rochhausen, 2011).

2.4.6 Parkour ve větších skupinách

Intenzivní nářaďová činnost jako je parkour je pro velkou skupinu žáků náročná.

Úspěch však závisí na důkladném plánování různých fází vyučovací jednotky, organizaci vybavení a její následnou rekonfiguraci, kdykoli je to vyžadováno. Jednotlivé části vyučovací jednotky by měly být obecně sestaveny tak, abychom téměř nepřerušovali pohybové činnosti a nepotřebovali jsme tak opětovně montovat nářadí. Vhodné je cvičence rozdělit do skupin podle zdatnosti, čímž zvyšujeme aktivní čas pro každého žáka (Rochhausen, 2011).

2.4.7 Nářadí a náčiní

Pro parkourová cvičení může být využito nespočet tělocvičného nářadí a náčiní, v tomto případě záleží na kreativitě učitele a vybavenosti školní tělocvičny. Můžeme využít klasické vybavení či některé odlehčené, molitanové verze tělocvičného nářadí:

švédské bedny, žíněnky, duchny, lavičky, lana, švihadla, horizontální a vertikální tyče, hrazdy, žebříky, obruče, různé druhy míčů, odrazové můstky, balanční tyče, kozy, kladiny, airtracky, kužely, koberečky, nakloněné roviny a další (Weinmann a Cartal, 2019).

2.5 Bezpečnost

Rizikový potenciál parkouru je srovnatelný s rizikem běžné gymnastiky a pokud jsou dodrženy tréninkové zásady, lze ho považovat za nízký. Ze statistik pak vyplývá, že parkour patří mezi bezpečné sporty s průměrnými dvěma zraněními na 1000 hodin

(20)

20

tréninku. Přesto je většina zranění způsobena úrazem a pouze asi jedna čtvrtina přetížením. Podle některých statistik jsou nejčastější zranění kotníku a chodidla, která tvoří dohromady přibližně 40 % všech zranění. Další v pořadí jsou kolena s 20 %.

(Musholt, 2012)

Existují faktory, díky kterým lze snížit riziko zranění. Jsou to:

• dostatečné rozcvičení,

• psychologické přeladění a soustředění se na prováděné pohyby,

• znalost prostředí, odstranění nebezpečných předmětů, ukotvení pohybujícího se nářadí,

• zamezení nepředvídatelného pohybu, který se kříží s trajektorií pohybu traceura,

• využití změkčených dopadových ploch,

• záchrana a sebezáchran,

• nacvičování pádů,

• přiměřená obtížnost,

• dostatečná regenerace.

Každý traceur by měl před provedením cviku vědět, jaký pohyb chce provést, být uvolněný, soustředěný, mít zkontrolované prostředí pro provádění cviku a být si stoprocentně jist, že se mu daný cvik povede (ČOS, 2016).

2.5.1 Cvičení

Při provádění parkourových cviků musíme předpokládat, že každý cvičenec bude pro nácvik daného potřebovat odlišný čas. Podle Edwardese (2009) má parkour šest základních elementů, které je třeba při tréninku využívat a tím rozvíjet své schopnosti.

Běh (running) je základem veškerého dalšího pohybu. V parkouru slouží jako spojovací prvek mezi jednotlivými překážkami. Díky němu traceur získává potřebnou rychlost ke správnému provedení technik a snadněji tak překonává překážky.

Skákání (jumping) má v parkouru mnoho podob. Traceur může skákat z místa, s rozběhem, z odrazu jednou či oběma nohama, při přeskocích a podobně. Skoky jsou přechodem mezi během a jednotlivými prvky. Podle Edwardese má zlepšování odrazové síly kladný vliv na dopadové techniky.

Díky lezení (climbing) se v parkouru překonávají vysoké překážky. Podle Edwardese zároveň lezení rozvíjí především silové a vytrvalostní schopnosti horní poloviny těla.

(21)

21

Jednou z nejdůležitějších schopností, jako v každém sportu, je v parkouru rovnováha (balance). Trénink rovnováhy by měl být častý a specifický Rovnovážná cvičení aplikujeme, aby nedošlo ke ztrátě kontroly.

Tichost (stelth) je při provádění prvků v parkouru důkazem kontroly a preciznosti.

Edwardes uvádí, že nácvik tichého pohybu vyžaduje vyšší svalovou práci, tudíž je sám o sobě vhodnou součástí tréninkové přípravy.

Mezi dotek a citlivost (touch and sensitivity) je dle Edwardese zařazováno široké spektrum vlastností (prostorové vnímání, koordinace, ladnost, preciznost, vnímání překážek a podobně.)

Americká parkourové asociace zařazuje mezi typické parkourové pohyby běh, skok, přeskok, šplh, balancování a pohyb po čtyřech (Hybner et al. 2017).

2.5.2 Základní techniky

Při parkouru využíváme francouzského názvosloví, pro jednodušší používání však byly zavedeny anglické názvy. České názvosloví neexistuje, u některých technik se můžeme setkat s doslovným překladem. Techniky jsou rozděleny do čtyř skupin skoky, přeskoky, výlezy a dopady.

Landing je základním prvkem, jak správně dopadat. Využívá se u všech ostatních technik. Doskok s dopadem pouze na prsty a bříška nohou, země se dotýkají jen špičky nohou. Nohy se nesmí pokrčovat o více než 90°. Pokud je skok vyšší, než výška traceura měl by traceur při dopadu přecházet do prvku Roll. To je označení pro dopředný parakotoul, při němž se země dotknou paže a záda, kotoul probíhá šikmo přes záda.

Používá se pro omezení rizika zničení kloubů po dopadu. (Povoroznyk, 2020) Cat Leap označuje doskok na stranu překážky do polohy visu při němž se ruce drží horní hrany překážky a nohy brání nárazu těla do překážky. (Povoroznyk, 2020)

Pro seskok dolů z překážky užíváme techniku Drop. Pokud traceur seskakuje z visu na zábradlí a dopadá na zem, nebo se zachycuje do jiného visu, provádí Laché (Povoroznyk, 2020).

Balance je chůze po úzké překážce nebo její hraně. Bývá označován jako Equilibre.

Prsty směřují dopředu a vedou boky. Pro získání lepší stability je doporučováno upažení a směřování pohledu vpřed. Dalším balančním prvkem je Cat Balance. Jedná se o pohyb po úzké překážce po čtyřech (Parkour, Yamakasi.cz, 2020).

(22)

22

Underbar je proskočení skrz mezeru pod překážkou nebo v překážce. Nejčastěji bývá proveden ve dvou variantách. Při provádění základní varianty pod tyčí prochází nejprve nohy, poté tělo. Pro nácvik využíváme bradla, hrazdu, průlezku (Hybner et al. 2017).

Animalwalk označuje různé druhy chůze. Po dvou, po čtyřech, čelně, zády, stranou a podobně (Hybner et al. 2017).

Wall Run je používáno pro překonání zdi s jedním či více odrazy nohama od zdi a rukama poleženýma nahoře na překážce. Pro získání výšky nebo vzdálenosti při odrazu od zdi slouží Tic Tac (Hybner et al. 2017; Povoroznyk, 2020).

Vault označuje techniky určené k překonávání překážek. Turn Vault obsahuje otočku o 180°. Prvek Reverse Vault označuje otočku o 360°. Speed Vault je označení překonání překážky v rychlosti. Pomocí Lazy Vault traceur překonává překážky šikmo. Za postupného použití jedné ruky, švihnutí nohou přes překážku a odrazem pryč druhou rukou. Monkey Vault je skok dopředu přes překážku, kdy se tělo dostává do vodorovné pozice nad překážku, následuje odraz rukama, tělo a nohy se protáhnou nad překážkou mezi rukama. Využívá se pro překonání úzké, vysoké překážky. Kong Vault slouží k překonání široké překážky (Hybner et al. 2017).

Precision Jump, skok přesný, je jedna z nejdůležitějších technik. Bez ní nelze skočit z místa. Označuje skok z jednoho objektu přesně na druhý (Povoroznyk, 2020).

2.6 Propojení gymnastiky a parkouru

Ne nadarmo se říká, že je gymnastika základem pro všechny sporty. Propojení najdeme i s parkourem. Parkour nejen že obsahuje některé prvky gymnastiky, ale pro popis samotných cviků se často využívá právě tělocvičného gymnastického názvosloví.

Pokud se zaměříme na podobnost obou sportovních disciplín nalezneme především shodu v nářadí a cvicích. Pro školní parkour lze využívat nářadí zcela shodné s gymnastickým, tedy lavičky, kozy, švédské bedny a další. Parkour stejně jako gymnastika využívá rozběhy, skoky, letové fáze, akrobatické prvky a doskoky. Cviky většinou vycházejí z prvků používaných ve sportovní gymnastice (Hybner et al. 2017).

(23)

23

3 Tělesná výchova na 1. stupni ZŠ

Původně patřila tělesná výchova mezi nepovinné předměty. V 17. století Komenský požaduje všestrannou výchovu mládeže a usiluje o možnost tělesných cvičení v rámci výuky. Na konci 18. století pokrokoví učitelé provádějí s dětmi jednoduchá cvičení, tancují a chodí se s dětmi koupat a sáňkovat. Mezi povinné předměty byla TV zavedena až v roce 1869 a to v rozsahu dvou hodin týdně (Nováček et al. 2001, s. 8)

Na území našeho státu se vyučovalo podle Spiessových osnov, chyběly v nich však hry, atletika, plavání a pobyt v přírodě. Po 1. světové válce byl základem Tyršův sokolský tělocvik a vlivem francouzského školství obohacen o sporty v přírodě a rytmická cvičení.

Ve třicátých letech 20. století došlo k modernizaci obsahu a do TV byla zařazována hromadně vedená přirozená cvičení, kladl se důraz na pobyt venku a omezilo se cvičení na nářadí, to bylo využíváno jako překážka. Po 2. světové válce se navazovalo na předválečné osnovy. Po roce 1948 se opět začalo cvičit na nářadí. Do TV byly zařazeny branné prvky a byly zavedeny nové formy, pohybové a sportovní hry, plavecký výcvik, lyžařské zájezdy, školy v přírodě, školní soutěže, péče o zdravotně oslabené děti a péče o talenty. V 50. letech byly pro hodnocení výkonů zavedeny normy, které byly po 6 letech zrušeny (Nováček et al. 2001, s. 8-10).

Roku 1976 začíná pozvolné formování dnešní podoby tělesné výchovy. Učivo na prvním stupni bylo rozděleno do dvou celků. V 1. a 2. třídě se vyučovalo učivo základní a ve 3.- 5. třídě učivo rozšiřující. V následujících letech byly osnovy doplněny podrobnými metodickými příručkami. Na začátku 90. let došlo k roztřídění učiva do tematických celků. Učitel si mohl vybírat učivo podle úrovně žáků a podmínek školy.

Obsahem osnov vzdělávacího programu Základní škola (1996) byly dva tematické celky.

První celek se zabýval poznatky z TV a sportu, komunikace, organizace, hygiena a bezpečnost. Druhý celek zahrnoval průpravná, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační, vyrovnávací, tvořivá a jiná cvičení (Rychtecký a Fialová, 1998, s. 15-20).

Od září 2005 vstoupily v platnost Rámcově vzdělávací programy, které vymezují vzdělávací obsah, očekávané výstupy a učivo, a především podporují komplexní přístup k realizaci vzdělávacího procesu (Dvořáková a Engelthalerová, 2017, s. 49).

(24)

24

3.1 Tělesná výchova v RVP

Tělesná výchova je spolu s Výchovou ke zdraví součástí vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Vzdělávací obor Člověk a zdraví by měl přinášet základní podněty pro pozitivní ovlivňování zdraví. Vzdělávání v této oblasti by mělo směřovat k poznávání sebe sama, pochopení hodnoty zdraví, jeho ochrany a uvědomění si problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Výuka by měla probíhat především prakticky s aplikací na modelové situace. Vzdělávací obor Tělesná výchova by měl nabízet žákům poznání vlastních pohybových možností a zájmů a vést k poznávání účinků konkrétních pohybových činností. Mimo jiné pozitivně působit na duševní a sociální pohodu (RVP, 2017, s. 92-93).

3.2 Vzdělávací obsah Tělesné výchovy

Obsah učiva prvního stupně je dle RVP ZV rozdělen do dvou období. V prvním období by žáci měli být schopni spojovat pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím, na základě svých individuálních předpokladů zvládat jednoduché pohybové činnosti, spolupracovat na jednoduchých týmových činnostech, uplatňovat hlavní zásady hygieny a bezpečnosti a reagovat na základní pokyny a povely. Ve druhém období by se žáci měli podílet se na realizaci pravidelného pohybového režimu a uplatňovat kondičně zaměřené činnosti, umět zařazovat korektivní cvičení v souvislosti s jednostrannou zátěží a individuálním svalovým oslabením, uplatňovat pravidla hygieny a bezpečného chování a reagovat na úraz spolužáka. Také by měli zvládat na základě vlastních předpokladů pohybové dovednosti, vytvářet jejich varianty a zorganizovat nenáročnou pohybovou činnost nebo soutěž. Žáci by měli být schopni zhodnotit kvalitu pohybové činnosti spolužáka, užívat základní tělocvičné názvosloví, cvičit podle jednoduchých nákresů, umět porovnat svůj výkon a jednat v duchu fair play. Nedílnou součástí očekávaných výstupů žáků je zmapování a orientování se v pohybových aktivitách ve škole i v místě bydliště. Učivo tělesné výchovy je rozděleno tří základních skupin: činnosti ovlivňující zdraví, činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností, činnosti ovlivňující pohybové učení (RVP, 2017, s. 98-102).

(25)

25

3.3 Gymnastika na 1. stupni ZŠ

Gymnastiku školní tělesné výchovy dělíme do třech skupin: základní gymnastika, rytmická gymnastika a sportovní druhy gymnastiky. Na prvním stupni základní školy pak aplikujeme dvě základní oblasti gymnastiky základy gymnastiky a rytmické a kondiční formy cvičení pro děti. Gymnastická cvičení by měla být zařazována ve snaze správného držení těla, vědomého ovládání a řízení těla a jeho jednotlivých částí, ve stimulaci pohybových schopností, v osvojení speciálních dovedností a schopnosti zvládnutí pohybu na hudební doprovod. Pro žáky prvního stupně se doporučuje právě základní gymnastika, jejíž cílem je rozvoj pohybových schopností a dovedností bez náčiní, s náčiním a na nářadí (Dvořáková a Engelthalerová, 2017).

3.3.1 Výstupy

Při diagnostice základů gymnastiky se používá metoda pozorování. Pomocí hodnotících bodů je posuzována kvalitu pohybu. Jednotlivé body škály by měly zahrnovat posouzení na začátku v průběhu a na konci pohybu.

Předpokládané výstupy z oblasti základní gymnastiky dle RVP (2017) jsou:

• zvládnutí základní terminologie,

• znalost optimálního držení těla,

• příprava organismu před a po pohybové činnosti,

• příprava náčiní a nářadí,

• uplatnění zásad bezpečnosti,

• zvládnutí průpravných gymnastických cvičení bez náčiní,

• využití náčiní a nářadí při stimulaci pohybových schopností,

• zvládnutí základní úrovně zpevnění pro nácvik gymnastických dovedností,

• zvládnutí dovedností z oblasti sportovní gymnastiky alespoň v minimální šíři

• (kotoul vpřed a vzad, stoj na rukou, chůze po kladince, skrčka nebo roznožka přes kozu),

• zvládnutí základních hudebně-pohybových vztahů.

3.3.2 Učivo

Učivo gymnastiky je v tělesné výchově na prvním stupni členěno na činnosti ovlivňující zdraví, úroveň pohybových dovedností a činnosti podporující pohybové učení.

(26)

26 Mezi činnosti ovlivňující zdraví patří:

• celkové pojetí gymnastických činností (význam pohybu pro zdraví),

• využití především základní gymnastiky pro přípravu před pohybovou činností, uklidnění a po zátěži (příprava organismu),

• stimulace pohybových schopností pomocí gymnastických prostředků s využitím forem základní gymnastiky (rozvoj různých forem rychlosti, vytrvalosti, síly, lokomoce a koordinace pohybu),

• užití vhodného oblečení a obutí při cvičeních na kladince apod. (hygiena při TV),

• příprava a ukládání nářadí a náčiní (bezpečnost při pohybových činnostech.

Činnosti, které ovlivňují úroveň pohybových dovedností jsou:

• uplatnění prvků základní gymnastiky, nářadí a náčiní v pohybových hrách (pohybové hry),

• základní gymnastika (průpravná cvičení, cvičení s náčiním a nářadím odpovídající velikosti a hmotnosti, cvičení sportovní gymnastiky).

Třetí skupina činností podporuje pohybové učení. Mezi tyto činnosti patří:

• základní tělocvičné názvosloví (komunikace v TV),

• organizace prostoru a činností, příprava náčiní a nářadí (organizace při TV),

• posuzování gymnastického výkonu (měření a posuzování pohybových dovedností.

3.3.3 Gymnastické vybavení škol

Základní gymnastiku je možné provádět bez náčiní a nářadí nebo s ním. Použitím náčiní a nářadí se zvyšuje efektivnost cvičení. Náčiní a nářadí používané při gymnastice vždy volíme podle tzv. „3 V“, tj. věku, výšky a výkonnosti žáků (Dvořáková a Engelthalerova, str. 96, 2017). Náčiní pro gymnastická cvičení bývá na školách obvyklé a jeho nároky na skladování jsou minimální. Mezi základní gymnastické náčiní patří například gymnastické dřevěné tyče, tenisové míčky, over bally, švihadla, obruče a medicinbaly. Některé školy vlastní i další gymnastické náčiní, různé labilní plochy, kroužky, fit bally, thera bandy apod.

Z nářadí bývají využívány žebřiny, lavičky, kladinky, trampolínky, gymnastické můstky, kozy, kruhy, švédské bedny, různé druhy žíněnek, duchen, a gymnastických koberců, airtracky, hrazdy atd.

(27)

27

4 Pohybové schopnosti a dovednosti žáků mladšího školního věku

Pohyb u žáků mladšího školního věku, tedy mezi 6-11 rokem, je ovlivněn několika faktory, jenž ovlivňují fyzickou a psychickou stránku žáka. Před nástupem do školy žáci procházejí růstovou a proporční změnou. V prvním období prvního stupně je tělesný vývoj převážně vyrovnaný a dochází k pravidelným tělesným přírůstkům. V druhém období prvního stupně s počínajícím pubertálním obdobím se růst zrychluje. I když se jedná o relativně klidné období z hlediska tělesného růstu a vývoje, již v tomto období bývá zaznamenána u žáků obezita a podváha. Obézních žáků je shledáváno kolem 20 % a žáků s podváhou přibližně 5 % (Dvořáková a Engelthalerova, 2017, s 22).

Pro období mladšího školního věku je charakteristická zvýšená motorická učenlivost a žáci tohoto věku mají velmi dobré předpoklady k celé řadě pohybových aktivit a učení se pohybovým dovednostem. Z hlediska pohybových schopností bychom měli mimo jiné dbát na rozvoj obratnostních a rychlostních schopností. Je nutné uvědomit si individuální předpoklady a různé zkušenosti žáků s pohybem. A následně při hodnocení vycházet z počáteční úrovně jednotlivce (Dvořáková a Engelthalerová 2017, s. 23).

Historicky bylo doporučováno, aby se žáci mladšího školního věku pohybovali alespoň hodinu denně. Škola je tedy prokazatelně místem, které může žáky ve výběru pohybové činnosti ovlivnit. Mužík a Vlček díky svému dotazníkovému šetření prokazují, že tělesná výchova patří mezi oblíbené předměty, avšak tradiční pojetí výuky zaměřené na výkon, porovnávání žáků a soutěživost může mít na mnohé žáky negativní dopad, především na ty, kteří jsou méně obratní a pohybově zaostávají za ostatními. Také jsou si vědomi klesání obliby předmětu tělesné výchovy a snižování pohybové aktivnosti. Domnívají se, že tomu přispívá řada důvodů, které souvisí s osobnostní charakteristikou učitelů a profesionálním pochybením. Mezi profesionálními pochybeními uvádějí neznalost oboru, nerespektování individuálních předpokladů, upřednostňování zdatnějších, nepřiměřenost, jednostranné zaměření, jednotvárnost, monotónnost a malou kreativitu (Mužík et al. 2010).

(28)

28

5 Gymnastika

Termín gymnastika je dnes sice běžně používaný, ale nikoli jednotně chápaný a vysvětlovaný. Ve starém Řecku byl jako gymnastika označován soubor všestranné tělesné, duševní a harmonické výchovy mládeže. V tomto smyslu byl termín gymnastika nahrazen termínem tělesná výchova. Gymnastika naplňovala ideál kalokagathia, který vyjadřuje naprostý soulad a vyváženost tělesné i duševní krásy a ctnosti. Ideál kalokagathie vystihuje také spojení v zdravém těle zdravý duch (Kos a Teplý, 1977, s. 7).

Dnešní pojetí gymnastiky chápeme jako: „Otevřený systém metodicky uspořádaných pohybových činností esteticko-koordinačního charakteru se zaměřením na tělesný a pohybový rozvoj člověka, na udržení a zlepšování zdraví“ (Skopová et al. 2013, s. 13).

Gymnastika je záměrná pohybová činnost splňující specifické úkoly. Zaměřuje se na kultivaci pohybového projevu a držení těla, rozvíjí tělesnou zdatnost, osvojuje dovednosti s kladným prožitkem za předpokladu vytvoření trvalého pochopení vlivu pravidelné pohybové činnosti (Skopová et al. 2013, s. 13).

5.1 Gymnastická příprava

Složky gymnastické přípravy můžeme v širších souvislostech vnímat jako gymnastická cvičení zaměřená na všestrannou pohybovou přípravu. Především gymnastika, pojatá jako učení účelně se pohybovat, je vhodným prostředkem všestranné pohybové přípravy dětí nejen mladšího školního věku. Motoricko-funkční přípravu považujeme za základní stavební materiál při získávání technických návyků, které aplikujeme do konkrétních gymnastických dovedností. V gymnastické přípravě spojujeme rozvoj koordinačních schopností s rozvojem ostatních pohybových schopností, ale také dbáme na gymnastické provedení (Dvořáková a Engelthalerová, 2017, s. 98; Krištofič, 2006, s. 15).

Dělení složek gymnastické přípravy můžeme nalézt v literatuře několik. Krištofič (2007) zmiňuje „3K“, kondice, koordinace a kompenzace. Pro účely výuky gymnastiky na prvním stupni ZŠ zmiňuji následující dělení, které zahrnuje zpevňovací, odrazovou, rotační, podporovou, balanční a koordinační přípravu.

(29)

29 5.1.1 Zpevňovací příprava

Zpevňovací příprava se zaměřuje na zpevňování těla, především jeho středu. Jedná se o vědomé ovládání celého těla v polohách i v pohybech, kdy je omezena lokomoce v kloubech. Gymnastické aktivity jsou prováděny se zpevněným tělem i jednotlivými částmi těla. To umožňuje rychlost a přesnost při provádění aktivit. Cviky zaměřené na zpevnění těla vychází z jednoduchých statických poloh s výdržemi 6 sekund. Při zpevňovacích cvičeních dbáme na správné držení těla a pravidelné dýchání. Pro podporu zpevňování těla zařazujeme cviky „prkno“ s různými polohami paží, výdrže ve vzporu klečmo, gymnastické „válení sudů“ atd. Zpevňovací příprava se odráží v oblasti zdravotní prevence, techniky cvičení a esteticky ohybového projevu (Dvořáková a Engelthalerová, 2017).

5.1.2 Odrazová a doskoková příprava

Odrazovou přípravou rozumíme soubor prvků, které pomáhají rozvinout sílu dolních končetin, naučení se správného odrazu v kotníkách a bezpečného doskoku. Správná odrazová technika spočívá v postupném pohybu těžiště dolů a poté vzhůru, při dopnutí dolních končetin dochází k letové fázi. Pro provedení správného odrazu je důležitá synchronizace paží, dolních končetin a zpevnění trupu. Doskok by měl být proveden přes výpon, na celé chodidlo až do podřepu. Při doskoku je nutné ztlumit kinetickou energii letícího těla. Hlavní roli hraje koordinovaná síla dolních končetin, orientace v prostoru a rovnovážné schopnosti. Kvalitní odrazová technika umožňuje vyšší odraz. Správné provedení doskoku zvyšuje bezpečnost prováděného cvičení. Pro rozvoj odrazu volíme různé druhy poskoků, doskoky z vyšší podložky, přeskoky přes švihadlo apod (Dvořáková a Engelthalerová, 2017).

5.1.3 Rotační příprava

Cílem rotační přípravy je především vnímání svého těla v prostoru a orientování se v prostoru. Rotace je možná kolem tří základních os, délkové, předozadní a pravolevé.

Rotační cvičení by měla rovnoměrně zatěžovat oba směry vpravo i vlevo. Při rotační přípravě se zaměřujeme na chůzi a běh po čáře s obraty, otáčení trupu v různých polohách, úklony trupu, válení sudů a další. Úkolem rotační přípravy je rozvoj dispozic orientace v prostoru, odlišení rychlosti otáčení kolem jakékoliv osy, zaujmutí a udržení

(30)

30

nejvýhodnějšího postavení těla při rotacích a v bezoporovém postavení a pochopení mechanismů vzniku a hospodaření s rotací (Svatoň et al. 1997).

5.1.4 Podporová příprava

Podporová příprava se zaměřuje na posílení svalů pletence ramenního. Podporová cvičení slouží k vytvoření předpokladů pro odraz z horních končetin a jsou nezbytnou průpravou pro všechny pohybové činnosti prováděné podporem. Podpory jsou polohy a pohyby celého těla, kdy tělo spočívá na základně pažemi nebo částí paží, případně nějakou další částí těla. Pro žáky prvního stupně bychom měli volit podpory smíšené, z důvodu nedokončené osifikace zápěstí. K rozvoji podporové zdatnosti zařazujeme vzpory dřepmo, lezení po žebřinách, ručkování různými směry a šplhy na laně a tyči (Dvořáková a Engelthalerová, 2017).

5.1.5 Koordinační příprava

Využíváme činnosti vyžadující aktivní zapojení většího počtu svalů, různorodé pohyby trupu i končetin, pohyby v různých směrech a podle různých os. Součástí koordinačních schopností je i schopnost vnímání a udržování pohybového rytmu. Úroveň této schopnosti ovlivňuje techniku cvičení. Obměny lze dosáhnout rychlejším nebo pomalejším provedením cviku, změnou rytmu, zmenšováním ploch opory, zrcadlovými pohyby, cvičením v časovém limitu či na různé signály. Koordinační cvičení je vhodné zařazovat na začátku vyučovací jednotky (Krištofič, 2006).

5.1.6 Balanční cvičení

Balanční cvičení úzce souvisí s koordinací a zpevněním těla. Podle Krištofiče (2007) balancovat znamená: „Mít pod kontrolou polohu a pohyb těžiště vůči opoře“. Balanční příprava rozvíjí dynamickou a statickou rovnováhu, čímž se zvyšuje bezpečnost cvičení.

Při balančních cvičeních zapojujeme především svaly hlubokého stabilizačního systému, které pracují proti gravitaci a vyrovnávají labilitu polohy a podložky. Balanční cvičení provádíme s výdržemi či pomalými vedenými pohyby. Vhodně zvolené cviky jsou různé stoje, sedy na balančních pomůckách, chůze po kladince, lavičce a stoje na trampolínce.

(31)

31

6 Metodika práce

Pro napsání diplomové práce Využití prvků parkouru v hodinách tělesné výchovy se zaměřením na gymnastiku bylo nejdříve nutné shromáždit informace a prostudovat dostupnou literaturu. Během roku 2019 autorka navštívila několik arén, kde se již parkour trénuje a pozorovala zde trenéry, kteří jej vyučují. Další cesta vedla za učitelem TV na základní škole ZŠ Jiráskova Benešov. Ten se již parkouru věnuje nejen v hodinách TV, ale také vede odpolední kroužek parkouru a gymnastiky. Celou situaci jsem měla možnost s ním prodiskutovat a v říjnu a listopadu 2019 nahlédnout i do jeho hodiny. Následovala rešerše literatury. Jelikož je parkour považován za nejmladší sport a v České republice se doposud nevyskytuje velké množství literatury, bylo třeba hledat i v zahraničí. Zahraniční literatura je v tomto oboru nejen rozšířenější, ale také je zaměřena na využití prvků parkouru na základních školách. Aby se parkour v České republice mohl rozšířit i ve výuce na základní škole, bylo třeba zajistit propojení učiva s již zařazeným učivem. To nejlépe splňovala gymnastika v TV. Další krok směřoval k učitelům tělesné výchovy na prvním stupni. Pomocí ankety byla zjišťována ochota učitelů zařazovat parkourové prvky do hodin TV. Na základě kladného přístupu větší části respondentů bylo vytvořeno deset karet, které by měly posloužit učitelům jako inspirace a návod pro zavedení a propojení hodin TV s parkourem. Relaxační prvky byly voleny na základě prostudování parkourové literatury a zaznamenány na mobilní telefon v domácím prostředí. Cvičencem pro zachycení protahovacích cviků byl autorčin mladší bratr. Po zpracování inspiračních karet byly některé aktivity aplikovány v hodinách TV. Parkourové aktivity byly zařazeny do výuky TV žáků 4. a 5. tříd na základní škole Vorlině ve Vlašimi. Testování probíhalo v druhé polovině února 2020 a první polovině března 2020. Na konci vyučovací jednotky měli žáci za úkol aktivity díky anketnímu šetření zhodnotit.

(32)

32

7 Anketní šetření

Úvodní anketní šetření probíhalo v měsících prosinci 2019 a lednu 2020 a zapojilo se v něm celkem 95 respondentů. Do šetření byli zapojeni náhodní respondenti z řad učitelů, kteří byli oslovováni přes ředitele škol v benešovském okrese a pomocí tří facebookových učitelských skupin.

Cílem anketního šetření bylo zjišťování ochoty učitelů zařazovat parkourové prvky do hodin TV.

Anketa byla vytvořena na webovém portálu survio.cz a zahrnovala celkem 13 otázek viz. Příloha č. 11. Otázky 1-3 byly zařazeny se záměrem zjistit základní informace o samotných respondentech. Otázky 4-11 byly zaměřeny na hodiny gymnastiky v tělesné výchově. Následná 12. otázka zjišťovala oblibu gymnastiky u dětí a jejich zdatnost.

Poslední dvě otázky byly zařazeny za účelem zjištění ochoty aplikování parkourových cvičení do hodin tělesné výchovy.

Otázka č. 1

Otázka číslo 1 byla zaměřena na pohlaví respondentů. Cílem zařazení otázky bylo zjištění složení učitelů TV dle pohlaví.

Obrázek 1: Graf 1 - Pohlaví respondentů

(Zdroj: vlastní)

Výsledky ankety hovoří jasně o složení učitelů na základní škole. Překvapující je, že se poměr zastoupení pohlaví učitelů nemění ani v tělesné výchově.

90 Jsem: 5

žena muž

(33)

33 Otázka č. 2

Druhá otázka se dotazovala na věk respondentů za účelem zjištění průměrného věkového složení učitelů. To se však na každé škole může lišit.

Obrázek 2: Graf 2 - Věk respondentů (Zdroj: vlastní)

Z grafu vyplývá, že věkové rozložení respondentů bylo rovnoměrně rozložené. Mezi zúčastněnými nepatrně převládají učitelé, jejichž věková hranice se pohybuje mezi 41.

a 50. rokem. Naopak zastoupení učitelů věkové kategorie do 30 let je nižší, nicméně není mizivé. To by mohlo mít pozitivní vliv na zařazení parkouru do hodin TV.

Otázka č. 3

Třetí otázka byla zaměřena na vzdělání respondentů s ohledem na TV.

Obrázek 3: Graf 3 - Vzdělání respondentů s ohledem na TV (Zdroj: vlastní)

15

27

29 24 Můj věk:

20-30 let 31-40 let 41-50 let více než 50 let

67 10

6 12 Mé dosažené vzdělání s ohledem na TV:

učitel 1. stupně

učitel 1. stupně se zaměřením na TV aprobovaný učitel TV

neaprobovaný učitel

(34)

34

Jelikož celá diplomová práce byla cílena především na učitele 1. stupně základní školy, jasně zde převládá i jejich dominance. Z výsledků také vyplynulo, že v TV na prvním stupni již působí i aprobovaní učitelé TV. Škola, kde byla aplikována praktická část, funguje stejným způsobem. TV na prvním stupni je zde vyučována tandemově, aprobovaný učitel TV a učitel prvního stupně.

Otázka č. 4

Čtvrtá otázka zjišťovala počet hodin tělesné výchovy věnovaných gymnastice ve školním roce.

Obrázek 4: Graf 4 - Počet hodin gymnastiky (Zdroj: vlastní)

Některé výsledky byly z mého pohledu překvapující. Domnívala jsem se, že je gymnastika v tělesné výchově opomíjena. Výsledky mi byly překvapením především u respondentů, kteří věnují gymnastice více než 15 hodin ročně. Nicméně stále více než polovina učitelů odpověděla, že se gymnastice věnuje v menším rozsahu, a to především z důvodu neoblíbenosti u žáků.

Otázka č. 5

Otázka č. 5 dotazovala respondenty, s jakým cílem zařazují gymnastiku a gymnastická cvičení do hodin TV. Cílem bylo zjistit, jaká cvičení v hodině převládají.

21

33 17

24 Jaký počet hodin TV věnujete ročně gymnastice?

méně než 10 hodin 10-15 hodin 16-20 hodin více než 20 hodin

(35)

35

Obrázek 5: Graf 5 - Hlavní účel zařazování gymnastických cvičení (Zdroj: vlastní)

Potěšujícím zjištěním bylo, že je gymnastika vnímána především pro všestranný rozvoj, posílení a zlepšení celkové koordinace těla. Necelou čtvrtinou dotazovaných je gymnastika vnímána především ze zdravotního hlediska.

Otázka č. 6

Šestá otázka zjišťovala, jakým způsobem respondenti zařazují gymnastická cvičení do hodin tělesné výchovy. Zda se gymnastika vyučuje samostatně, nebo bývá propojena i v hodinách s jinou hlavní náplní.

Obrázek 6: Graf 6 - Zařazení gymnastických cvičení v hodinách TV (Zdroj: vlastní)

39

35 9

12

Za jakým hlavním účelem zařazujete gymnastická cvičení?

všestranný rozvoj a pohybová výchova

posílení a zlepšení celkové koordinace těla

nácvik konkrétních gymnastických prvků a manipulace s náčiním zlepšení tělesné kondice a správné držení těla

24

47 22

2 Gymnastická cvičení zařazuji:

pouze v hodinách gymnastiky

i v některých dalších hodinách

ve většině hodin

jiná

(36)

36

Výsledky ukázaly, že polovina dotazovaných zařazuje gymnastická cvičení i v jiných hodinách, nejen orientovaných na gymnastiku. Z výběru odpovědí, nelze soudit, zda učitelé používají gymnastické prvky i mimo hodiny tělesné výchovy. V jiných odpovědích se 2 respondenti zmiňují o použití pouze v hodinách tělesné výchovy.

Otázka č. 7

Další, 7. otázka, doplňovala zjištění z předchozí otázky, v jaké části hodiny respondenti zařazují gymnastická cvičení.

Obrázek 7: Graf 7 - Zařazení gymnastických cvičení do částí hodiny (Zdroj: vlastní)

Valná většina respondentů, odpověděla, že zařazují gymnastická cvičení do hlavní části hodiny. Někteří respondenti, zařazují gymnastická cvičení především do úvodní části a dva respondenti do závěrečné části vyučovací jednotky.

Otázka č. 8

Osmá otázka byla cílena na dostupnost nářadí a náčiní ve školách. Respondenti byli dotazováni, které náčiní a nářadí při gymnastických cvičeních využívají.

6

87 2

V které části hodiny zařazujete gymnastická cvičení nejvíce?

úvodní část hlavní část závěrečná část