• No results found

Účetní a daňový pohled na vybrané oblasti finančního účetnictví v ČR

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Účetní a daňový pohled na vybrané oblasti finančního účetnictví v ČR"

Copied!
99
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Účetní a daňový pohled na vybrané oblasti finančního účetnictví v ČR

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Jitka Žemlová

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Brabec, Ph.D.

Liberec 2018

(2)
(3)
(4)
(5)

Anotace

Diplomová práce se zabývá porovnáním účetního a daňového hlediska vybraných oblastí finančního účetnictví. Popisuje účtování jednotlivých oblastí finančního účetnictví.

Vysvětluje důvody zachycení vybraných účetních případů v účetnictví, jejich vliv na hospodářský výsledek a jejich vliv na základ daně z příjmů. Zabývá se legislativní úpravou z hlediska účetního a daňového. Závěrem práce je srovnání účetního a daňového hlediska a zhodnocení vlivu legislativy upravující vybrané oblasti finančního účetnictví na výši hospodářského výsledku a základ daně z příjmů.

Klíčová slova

daň z příjmů, obchodní korporace, účetnictví, výsledek hospodaření, základ daně

(6)

Annotation

The diploma thesis sets out to compare accounting and tax perspectives of selected areas of financial accounting. It describes accounting of individual areas of financial accounting. It explains reasons for capturing selected accounting cases in accounting, their influence on net income and their influence on corporate tax base. It is concerned with legislation from the accounting and tax perspective. The thesis concludes with a comparison of accounting and tax perspectives and an assessment of the impact of legislation regulating selected areas of financial accounting on the level of net income and corporate tax base.

KeyWords

accounting, business corporation, income tax,profit, tax base

(7)

7

Obsah

Seznam tabulek ... 9

Seznam zkratek ... 11

Úvod ... 12

1. Účetnictví ... 13

1.1 Cíl a funkce účetnictví ... 14

1.2 Podoby účetnictví ... 14

2. Finanční účetnictví ... 18

2.1 Regulace účetnictví ... 18

2.1.1 Harmonizace účetnictví ... 22

2.2 Povinnost vést účetnictví ... 24

2.3 Obecně uznávané účetní zásady ... 25

2.4 Účetní závěrka ... 26

2.4.1 Rozsah účetní závěrky ... 27

2.4.2 Povinnost ověření účetní závěrky auditorem ... 28

2.4.3 Konsolidovaná účetní závěrka ... 28

3. Daňová teorie ... 30

3.1 Daňová soustava ... 33

4. Vztah účetnictví a daní ... 37

4.1 Vztah účetního výsledku hospodaření a základu daně z příjmů právnických osob . 37 4.2 Účetní výsledek hospodaření ... 39

4.3 Obecný základ daně ... 40

5. Porovnání účetního a daňového pohledu legislativy na vybrané oblasti finančního účetnictví ... 43

5.1 Hmotný a nehmotný dlouhodobý majetek ... 43

5.1.1 Ocenění dlouhodobého majetku ... 44

5.1.2 Odpisy dlouhodobého majetku ... 45

5.1.3 Opravné položky k majetku ... 47

5.1.4 Vyřazení majetku ... 48

5.2 Operativní a finanční leasing ... 49

5.3 Rezervy ... 51

5.3.1 Účetní rezervy ... 51

5.3.2 Rezervy podle zvláštních předpisů ... 51

(8)

8

5.4 Opravné položky k pohledávkám a odpis pohledávek ... 53

5.4.1 Účetní opravné položky k pohledávkám a odpis pohledávek ... 53

5.4.2 Zákonné opravné položky a daňový odpis pohledávek ... 54

5.5 Kurzové rozdíly ... 56

5.6 Smluvní úroky a pokuty z prodlení ... 57

5.7 Závazky po splatnosti ... 58

5.8 Náklady z úvěrových finančních nástrojů ... 59

5.9 Škody z hlediska účetnictví a daně z příjmů ... 59

5.10 Reklamní předměty a dárky ... 60

5.11 Daň z příjmů splatná a odložená daň ... 61

5.12 Shrnutí srovnání účetního a daňového hlediska ... 62

6. Praktické příklady ... 66

6.1 Dlouhodobý majetek ... 66

6.2 Rezervy, opravné položky a odpis pohledávek ... 69

6.3 Kurzové rozdíly ... 72

6.4 Smluvní úroky a pokuty z prodlení, závazky po splatnosti ... 74

6.5 Náklady z úvěrových finančních nástrojů ... 76

6.6 Škody ... 77

6.7 Reklamní předměty a dárky ... 79

6.8 Výdaje na dopravu ... 80

6.9 Daň z příjmů splatná a odložená daň ... 82

6.10 Shrnutí účetních a daňových nákladů a výnosů a posouzení jejich vlivu na základ daně z příjmů ... 83

6.11 Stanovení základu daně z příjmů a výpočet daně z příjmů ... 86

Závěr ... 89

Seznam použité literatury ... 91

Seznam příloh ... 96

(9)

9

Seznam tabulek

Tabulka 1: Kritéria kategorizace účetních jednotek ... 27

Tabulka 2: Kritéria pro povinnost ověření účetní závěrky auditorem ... 28

Tabulka 3: Kritéria pro sestavení konsolidované účetní závěrky ... 28

Tabulka 4: Přehled údajů z daňových přiznání za rok 2013 - 2015 ... 39

Tabulka 5: Srovnání účetního a daňového hlediska část. 1 ... 64

Tabulka 6: Srovnání účetního a daňového hlediska část. 2 ... 65

Tabulka 7: Účetní a daňové odpisy v roce 2017 v Kč ... 67

Tabulka 8: Účtování odpisů ... 67

Tabulka 9: Účtování prodeje a vyřazení majetku ... 68

Tabulka 10: Účtování finančního leasingu v měsíčních částkách ... 69

Tabulka 11: Účtování tvorby rezervy na daň z příjmů ... 69

Tabulka 12: Přehled tvorby a rozpuštění zákonných rezerv v Kč ... 70

Tabulka 13: Účtování tvorby a rozpuštění rezerv ... 70

Tabulka 14: Účtování opravné položky k hmotnému majetku... 71

Tabulka 15: Stav pohledávek a zákonných opravných položek k 31. 12. 2017v Kč ... 71

Tabulka 16: Účtování tvorby a rozpuštění zákonných opravných položek a odpisu pohledávky ... 71

Tabulka 17: Účtování kurzových rozdílů ... 72

Tabulka 18: Stav majetku a závazků k 31. 12. 2017 v cizí měně a v české měně ... 73

Tabulka 19: Účtování kurzových rozdíl k rozvahovému dni ... 73

Tabulka 20: Účtování smluvní pokuty o odběratele ... 74

Tabulka 21: Účtování mzdových nákladů, sociálního a zdravotního pojištění ... 75

Tabulka 22: Účtování poskytnutí půjčky zaměstnanci ... 76

Tabulka 23: Účtování kapitalizace závazku ... 76

Tabulka 24: Účtování škody způsobené zaměstnancem, korporace není pojištěna ... 77

Tabulka 25: Účtování škody způsobené zaměstnancem, korporace je pojištěna ... 78

Tabulka 26: Účtování škody způsobené živelnou pohromou ... 78

Tabulka 27: Účtování škody způsobená živelnou pohromou s náhradou od pojišťovny a realizací opravy ve dvou zdaňovacích obdobích ... 79

Tabulka 28: Účtování nákupu reklamních předmětů ... 80

(10)

10

Tabulka 29: Účtování dárků poskytnutých zaměstnancům ... 80

Tabulka 30: Přehled uplatnění DPH a paušálního výdaje u jednotlivých vozidel ... 81

Tabulka 31: Účtování spotřeby pohonných hmot a odpočtů DPH za rok 2017 ... 81

Tabulka 32: Účtování o odložené dani ... 83

Tabulka 33: Shrnutí vybraných účetních nákladů ... 84

Tabulka 34: Náklady neuznatelné dle ZDP za výdaje na dosažení příjmů ... 85

Tabulka 35: Shrnutí vybraných účetních výnosů ... 85

Tabulka 36: Položky zvyšující základ daně ... 86

Tabulka 37: Položky snižující základ daně a paušál na dopravu ... 86

Tabulka 38: Zjištění daňové povinnosti před jejím zaúčtováním ... 87

Tabulka 39: Výpočet daně z příjmů pro účely podání daňového přiznání ... 88

(11)

11

Seznam zkratek

ČÚS České účetní standardy

DDHM Drobný dlouhodobý hmotný majetek DHM Dlouhodobý hmotný majetek

DNM Dlouhodobý nehmotný majetek DPH Daň z přidané hodnoty

EU Evropská Unie

ES Evropské společenství

EHS Evropské hospodářské společenství HM Hmotný majetek

IASB International Accounting Standards Board Rada pro mezinárodní účetní standardy IFRS International Financial Reporting Standards

Mezinárodní standardy finančního výkaznictví OP Opravná položka

US GAAP GenerallyAcceptedAccountingPrinciples Americké obecně uznávané účetní zásady ZDP Zákon o dani z příjmů

ZDPH Zákon o dani z přidané hodnoty ZoÚ Zákon o účetnictví

(12)

12

Úvod

Úkolem účetnictví je věrné a poctivé zobrazení ekonomické situace podniku, poskytnutí informací externím a interním uživatelům těchto informací. Interní uživatelé sledují především podnikové, strategické a finanční cíle. Externí uživatelé se chtějí dozvědět o majetkových poměrech podniku, o jejich závazcích, pohledávkách a také hospodářském výsledku. Pokud je ale externím uživatelem účetních informací stát, chce se dozvědět o některých účetních operacích pro daňovou kontrolu, o plnění daňových povinností.

Většinu daňových povinností lze poměrně snadno zjistit. Základ daně a příslušná daňová sazba stačí k tomu, aby byla zjištěna daňová povinnost. Ne tak jednoduché je to u daně z příjmů. Zákon o dani z příjmů je považován za jeden z nejsložitějších daňových zákonů, prošel řadou novelizací a neusnadňuje práci ani daňovým poplatníkům ani straně daňových úředníků.

Pro zjištění základu daně z příjmů se účetní hospodářský výsledek transformuje pomocí velkého počtu mimoúčetních operací. Do rozporu se dostávají hlediska, které sledují účetnictví s těmi, které sledují daňový systém. Často diskutovanou otázkou je, jaká je vazba mezi účetnictvím a daněmi, zda jsou tyto systémy vzájemně provázané, na sobě závislé nebo nezávislé.

Cílem účetního systému je dokumentovat ekonomickou činnost podniku a zprostředkovat kontrolu úspěchu podnikatelské činnosti. Daňový systém sleduje jiné cíle. Zabývá se alokací zdrojů, redistribucí důchodů prostřednictvím daní a transferových plateb, stabilizací ekonomiky prostřednictvím vestavěných stabilizátorů, kterým jsou právě také daně. Sleduje politické cíle, kde jsou daně nástrojem hospodářské politiky. Každý z těchto systémů přistupuje k příjmům, výdajů, nákladům a výnosům ze zcela odlišného pohledu.

Cílem této práce je tyto rozdíly popsat, zdůvodnit a shrnout jejich vliv na zobrazení v účetnictví a vliv na základ daně z příjmů.

V teoretické části diplomové jsou popisovány funkce, podoby, cíle účetnictví a základní účetní pojmy, se kterými se pracuje v praktické části práce. V praktické části práce jsou popsány způsoby a příčiny zachycení vybraných účetních případů v účetnictví a zároveň vliv legislativního daňového hlediska při zjištění základu daně z příjmů.

(13)

13

1. Účetnictví

Účetnictví vzniklo velmi dávno z praktických důvodů. Význam účetnictví závisel v různých historických obdobích na podstavení podniku ve společnosti. Například ve starém Římě mohl být senátorem jen ten, kdo měl v pořádku své účetnictví. Mělo se za to, že ten, kdo dokáže dobře hospodařit doma, bude dobře hospodařit i s veřejnými prostředky (Čechová, 2006).

Jako jediná ekonomická disciplína je účetnictví schopné poskytovat informace o stavu a pohybu hospodářské činnosti určitého ekonomického celku a to v jejich úplnosti, komplexnosti a nepřetržitosti. Účetnictví prošlo za řadu let svým vývojem.

"Účetnictví, jako informační systém, v jeho historickém vývoji plnilo a plní více důležitých funkcí, z nichž pro podmínky trhu má největší význam poskytování informací jako nástroje řízení. Mělo by se tedy vyvíjet v souladu s vývojem metod řízení a jejich požadavky na informace" (Starčíková, 2010 str. 150).

Z počátku bylo hlavní funkcí účetnictví zachytit určité jevy a skutečnosti a uchovat je v co nejvěrnější podobě. Informace obsažené v účetnictví se začaly využívat i jako nástroj řízení a jako podklad pro zjištění dalších informací.

Dnešní účetnictví se vyznačuje určitými znaky:

• vychází vždy ze zjištěných určitých skutečností a jejich zaznamenání,

• zaznamenávání skutečností musí být správné, úplné, průkazné, srozumitelné, způsobem zaručujícím trvalost všech účetních záznamů,

• informace se třídí a sumarizují podle určitých hledisek,

• zaznamenáním skutečností vznikají určité informace, které jsou podkladem pro rozbor a hodnocení situace,

• výsledky rozboru jsou podkladem pro rozhodování a pro stanovení úkolů pro další období (Cilková, 2008).

(14)

14

1.1 Cíl a funkce účetnictví

Každý obchodník, řemeslník, podnik potřebuje informace o průběhu hospodaření. Cílem účetnictví je systematické zaznamenávání hospodářských skutečností podle daných pravidel a podat věrný a poctivý obraz o ekonomickém subjektu. Věrný a poctivý obraz je ústředním termínem účetnictví. Věrný obraz zahrnuje objektivní zobrazení, tedy účetnictví má pravdivě odrážet skutečnosti, ke kterým v účetní jednotce došlo. Poctivost je subjektivní stránka zobrazení. Vychází ze znalostí a aplikace účetních metod. Účetní metody mají být použity takovým způsobem, aby bylo dosaženo věrnosti.

Účetní jednotky účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami. (Zákon o účetnictví). Přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí dokladu (Skálová, 2017).

Základní funkcí účetnictví je porovnávat stav majetku podniku zanesený v účetnictví se skutečným stavem. Dále poskytovat informace o ekonomických výsledcích podniku za určité období. Podávat informace o finanční situaci podniku prostřednictvím účetních výkazů. Účetnictví plní funkci informační, registrační, důkazní, kontrolní a vyměření daňových povinností.

1.2 Podoby účetnictví

Jak bylo zmíněno výše, úkolem účetnictví je zobrazit dopad konkrétních hospodářských činností podniku v peněžním vyjádření o těchto činnostech podat informace. Tyto informace jsou určeny řadě uživatelů, jsou to akcionáři, management, ostatní podniky, státní instituce. Požadavky jednotlivých uživatelů nelze uspokojit jediným systémem účetnictví. Proto má účetnictví několik podob, podle nároků na výstupní informace a podle typu uživatelů těchto informací. V současné době má účetnictví tři hlavní podoby a to:

(15)

15

• Finanční účetnictví

• Daňové účetnictví

• Manažerské účetnictví

Finanční účetnictví

Finanční účetnictví podává ucelené a věrné informace o finanční a majetkové situaci podniku, o výsledku hospodaření, o majetku a závazcích, nákladech a výnosech. Výstupem finančního účetnictví je účetní závěrka. Účetní závěrku tvoří účetní výkazy určené především pro vlastníky a vedení podniku pro řízení podniku. Účetní závěrky slouží také externím uživatelům účetních informací, zejména obchodním partnerům, bankám, státním orgánům a dalším (Petřík, 2005).

Finanční účetnictví sleduje nepřetržitě ekonomické jevy a procesy za účetní jednotku jako celek. Finanční účetnictví má právně předepsaný obsah a formu. Charakterizuje podnik jako celek ve vztahu k okolí. Zaznamenává peněžních transakce účetní jednotky v souladu s principy, zásadami, účetními standardy a legislativními požadavky a tyto prezentuje prostřednictvím účetních výkazů.

Uživatele informací z finančního účetnictví můžeme rozdělit do dvou základních skupin:

• uživatelé, kteří mají přímé finanční zájmy v daném podniku, jedná se zejména

• o vlastníky, investory, dodavatele, věřitele.

• uživatelé, kteří mají v daném podniku nepřímé finanční zájmy nebo provádějí kontrolu a regulaci činností podniku z hlediska uplatňování celospolečenského zájmu, jedná se zejména o daňové orgány, burzy cenných papírů, kontrolní orgány, pojišťovny apod.

(Petřík, 2005).

Finanční účetnictví je orientované na minulost. Zachycuje procesy, které v účetní jednotce proběhly. Je propojené s účetnictvím daňovým. Čerpá údaje z účetnictví manažerského a také pro něj je zdrojem informací.

(16)

16

Daňové účetnictví

Základním úkolem daňového účetnictví je zobrazování podnikových procesů s důrazem na výpočet základu daně z příjmů, resp. ostatních daňových pohledávek a závazků v podniku.

Základem pro výpočet výše daně z příjmů je zdanitelný zisk. Podklady pro jeho výpočet se získávají z finančního účetnictví. Zisk zjištěný ve finančním účetnictví se upravuj pro potřeby zjištění základu daně o řadu připočitatelných a odpočitatelných položek. Výpočet daně z příjmů se provádí v daňovém přiznání, které musí podniky předložit ve stanovených lhůtách příslušných daňovým institucím (Starčíková, 2010).

Primárním uživatelem informací daňového účetnictví je stát. Daňové účetnictví je v podniku ve vzájemném vztahu s finančním účetnictvím. Některé literární zdroje uvádějí daňové účetnictví jako součást finančního, přičemž míra jeho regulace ze strany státu závisí na zemi, ve které se realizuje. V našich podmínkách je regulace velmi rozvinutá.

Nejčastěji se uskutečňuje s odbornou garancí Ministerstva financí České republiky v souladu s platnou účetní legislativou a s navazujícími právními předpisy. Daňové účetnictví podobně jako finanční účetnictví zobrazuje události, které již proběhly a hodnotí uplynulé období.

Manažerské účetnictví

Manažerské účetnictví sleduje zejména průběh hospodaření uvnitř podniku. Je určeno pro interní potřeby podniku. Struktura manažerského účetnictví je dána interními potřebami podniku. Podniky si samy rozhodují a jeho formě a náplni. Systém manažerského účetnictví je určen manažerům, výkonným ředitelům, vrcholovému vedení ale i vlastníkům. Toto účetnictví využívají zejména manažeři pro řízení a hodnocení podniku (Petřík, 2005).

Systém manažerského účetnictví je chápán jako důvěrný, používá odlišná kritéria hodnocení činnosti podniku, s odlišnou mírou podrobnosti a s odlišnou časovou orientací.

Sleduje informace o činnostech, které v podniku probíhají a předpovídají budoucí skutečnosti. Poskytuje informace a podklady pro finanční účetnictví o nákladech, výkonech, útvarech a další informace pro finanční rozhodování. Základním úkolem

(17)

17 manažerského účetnictví je sloužit potřebám řízení podniku. Tato základní úloha je tvořena dílčími úkoly, které jsou vzájemně propojeny a navazují na sebe a rozdělujeme je do tří základních skupin:

• zjišťování skutečných jevů a informací,

• kontrola těchto jevů, jejich rozbor a zpracování výstupních informací

• příprava informací pro samotné rozhodování a následně stanovení úkolů vyplývajících z rozhodovacích procesů (Čechová, 2006).

Manažerské účetnictví pracuje především s nákladovými položkami, ale využívá také výnosy a peněžní toky, proto se také mluví o manažerském jako o nákladovém účetnictví, které podává informace o nákladech. Manažerské účetnictví dále poskytuje informace o jednotlivých vnitropodnikových útvarech podniku, tj. kde náklady a výkony vznikají. Tyto informace jsou potřebné pro správné stanovení položek kalkulace, zejména pro stanovení režijních nákladů, výrobní režie, správní režie, zásobovací a odbytová režie (Cilková, 2008). Je důležité zmínit, že mnoho dat a informací, které jsou čerpány manažerským účetnictvím, pocházejí z finančního účetnictví a tyto systémy spolu koexistují a nejsou odděleny.

(18)

18

2. Finanční účetnictví

Finanční účetnictví poskytuje ucelený soubor informací o podnikových činnostech, o vztazích podniku jako celku ke svému okolí. Zachycuje procesy uskutečněné na vstupu do výrobního procesu jako nákup materiálu, služeb a další náklady vzniklé s činností a procesy na výstupu výrobního procesu související s prodejem zboží a služeb a s tím spojené informace daňové, úvěrové, o změně stavu majetku, zásob, kapitálu. Finanční účetnictví podléhá právní regulaci. Výstupem jsou účetní výkazy. Finanční účetnictví je založeno na nutnosti dodržovat metodické postupy, jejichž výsledkem je propojený systém podvojného účetnictví.

2.1 Regulace účetnictví

Regulace účetnictví vede ke srovnatelnosti účetnictví mezi jednotlivými účetními jednotkami. V České republice je vysoká míra regulace státem. Základ právní úpravy účetnictví pro české právnické osoby je ustanoven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

V § 119 zákona tohoto zákona je stanoveno, že: „právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i když nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu“ (Občanský zákoník). Jiným právním předpisem se rozumí zákon č.

563/1991 Sb., o účetnictví. Dále zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) vymezuje v § 196, že: „jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na žádost informuje společníky o věcech společnosti“. Obdobné ustanovení se týká akciové společnosti. V § 435 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ukládá povinnost, že: „představenstvo zajišťuje řádné vedení účetnictví, předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, případně mezitímní účetní závěrku a v souladu se stanovami také návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty“.

(19)

19 Regulace účetnictví je zajištěna především zákonem o účetnictví, vyhláškami Ministerstva financí k zákonu o účetnictví, českými účetními standardy. Na regulaci si podílí Národní účetní rada a důležitým prvkem je také harmonizace účetnictví. Jednotlivé prvky regulace a harmonizace jsou popsány níže.

Zákon o účetnictví

Zákon o účetnictví (dále jen ZoÚ) je komplexní právní úpravou, podle které vedou účetnictví a sestavují účetní závěrky všechny účetní jednotky v České republice (Skálová, 2017).

Zákon o účetnictví zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, kterou je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/43/ES a o zrušení směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS a také navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008) a upravuje rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost, rozsah a způsob zveřejňování informací z účetnictví a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu (Zákon o účetnictví).

Zákon o účetnictví mimo jiné:

• vymezuje účetní jednotky, tj. osoby, kterým stanovuje povinnosti spojené s vedením účetnictví a vykazováním účetních informací jejich uživatelům,

• stanovuje předmět účetnictví (účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření),

• určuje účetní období,

• ukládá povinnost od kdy do kdy vést účetnictví, na základě jakých pravidel a v jaké kvalitě; s tím souvisí stanovení základní kvalitativních charakteristik, které musí splňovat účetní informace po celou dobu účetního procesu a dále v jeho závěru – v účetní závěrce,

(20)

20

• vymezuje rozsah účetnictví, stanovuje povinné náležitosti, informace a úkony související s účetními doklady a prováděním účetních zápisů do účetních knih,

• zabezpečuje srovnatelnost informací směrnou účtovou osnovou a požadavky kladenými na účtový rozvrh,

• vymezuje finální výstup z účetnictví, tj. účetní závěrku, okamžik, k němuž ji lze sestavit, druhy účetní závěrky, povinnost ověřování účetní závěrky auditorem, výroční zprávy a způsoby zveřejňování informací,

• stanovuje základní povinnosti ve vazbě na konsolidovanou účetní závěrku,

• upravuje podrobně základní účetní metodu, tj. stanovuje zejména způsoby oceňování,

• nařizuje inventarizaci majetku a závazků a stanoví její základní pravidla,

• upravuje podmínky průkaznosti, přenosu, oprav a úschovy účetních záznamů,

• stanovuje pokuty za porušení povinností, které ukládá (Zákon o účetnictví).

Vyhlášky Ministerstva financí k zákonu o účetnictví

Vyhlášky vydané Ministerstvem financí ČR představují rozpracování účetních metod stanovených v § 4 odst. 8 Zákona o účetnictví. Účetní jednotky jsou povinny při vedení účetnictví dodržovat zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek, účetní metody a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy.

Vyhlášky pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upravují zejména:

• rozsah a způsob sestavování účetní závěrky, vyhotovení výroční zprávy,

• uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce,

• uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce,

• uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce,

• uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu,

• směrnou účtovou osnovu,

(21)

21

• účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich použití včetně oceňování souboru majetku, postupy tvorby a použití opravných položek, postupy odpisování, postupy tvorby a použití rezerv.

Vyhlášek, kterými se provádějí ustanovení zákona o účetnictví, je šest. Liší se podle charakteru a činnosti účetních jednotek a vymezují pro každou z nich způsob sestavování účetní závěrky, položky účetních výkazů, směrnou účtovou osnovu a způsob zahrnutí účetních jednotek do konsolidačního celku. V ČR jsou platné tyto vyhlášky:

vyhláška (č. 500/2002 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví,

vyhláška (č. 501/2002 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi,

vyhláška (č. 502/2002 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami,

vyhláška (č. 503/2002 Sb.) pro zdravotní pojišťovny,

vyhláška (č. 504/2002 Sb.) pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání,

vyhláška (č. 410/2009 Sb.) pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu.

České účetní standardy

Cílem českých účetních standardů (dále jen ČÚS) je zajištění souladu při používání účetních metod účetními jednotkami. Tvorbu a vydávání Českých účetních standardů zajišťuje Ministerstvo financí ČR. Standardy obsahují popis účetních metod a postupy účtování. Účetní jednotky použitím účetních standardů plní ustanovení zákona o účetnictví týkající se účetních metod. ČÚS upravují např. postupy účtování při tvorbě rezerv, opravných položek, účtování o dlouhodobém hmotném a nehmotném majetku, kurzových rozdílů, postupy při provádění inventarizace, otevírání a uzavírání účetních knih.

(22)

22

Interpretace Národní účetní rady

Národní účetní rada byla založena jako nezávislá odborná instituce. Členy jsou Komora auditorů České republiky, Komora daňových poradců České republiky, Svaz účetních ČR a Vysoká škola ekonomická. Národní účetní rada připravuje interpretace českých účetních předpisů, které mají pomoci účetním jednotkám při správném řešení účtování a vykazování specifických transakcí, pro která nelze nalézt řešení v českých účetních předpisech. Cílem je zvýšit úroveň účetního výkaznictví a jeho použitelnost pro ekonomická rozhodování externích uživatelů účetních závěrek. Národní účetní rady nepředstavují formálně regulační nástroj v oblasti účetnictví, daní, či auditu. Vytváří vzorová řešení a tlak na zákonodárce v legislativním procesu (Skálová, 2017).

2.1.1

Harmonizace účetnictví

Provedení a forma účetnictví se v jednotlivých zemích liší vzhledem k rozdílnosti ekonomických systémů, legislativě a tradicím. Významnou roli hraje regulace účetnictví v dané zemi. V různých zemích sestavují podniky účetní výkazy, jejichž obsah a forma není srovnatelná. Stejný ekonomický jev může být zachycen jiným způsobem a liší se tak i zobrazení majetkové a finanční situace podniku v účetní závěrce. V poslední čtvrtině dvacátého století se především vlivem globalizace zjistilo, že nelze zůstat jen u národních účetních postupů a pravidel, které se vyvíjeli vždy v kontextu s měnící se politickou, ekonomickou a sociální situací (Nobes, 2016).

Jelikož dochází k propojování trhů, růstu počtu nadnárodních společností, informačních technologií a rostě potřeba srovnání podniků ze strany investorů, dodavatelů, konkurentů.

I kdyby se nastavila v různých zemích stejná účetní pravidla, vždy budou ve výstupních výkazech vznikat rozdíly. Žádný soubor pravidel pro účetnictví nemůže pokrýt všechny případy a vytvořit pro všechny jednotná pravidla (Nobes, 2016). Proto je třeba účetnictví standardizovat a harmonizovat. Jedním z hlavních přínosů harmonizace je srovnatelnost finančních informací na mezinárodní úrovni. Rozdílnost finančních výkazů je jednou z překážek toku mezinárodních investic. Mezinárodní harmonizace by také měla ušetřit čas a peníze na konsolidaci rozdílných finančních informací.

(23)

23 Postupně probíhal v souvislosti s potřebou harmonizace také vývoj českého účetního systému. „Cílem nového účetnictví bylo zajistit věrné zobrazení reality pro potřeby finančního řízení podniků a zabezpečit srovnatelnost výstupních účetních informací v národním i mezinárodním měřítku.“ Vznikl účetní systém s prvky účetnictví ze zemí kontinentální Evropy. Jako nejvyšší princip je kladena zásada poctivého a věrného zobrazení skutečnosti (předmětu účetnictví) a finanční situace podniku“ (Sedláček, 2004 str. 1).

Ve světě existují tři přístupy ke standardizaci:

• směrnice Evropské unie,

• mezinárodní standardy finančního výkaznictví ( IFRS – International Financial Reporting Standards),

• americké obecné uznávané účetní zásady (US GAAP – GenerallyAcceptedAccountingPrinciples).

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví jsou souborem standardů vydávaných Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB – International Accounting Standards Board) a upravují sestavování a prezentaci finančních výkazů účetní závěrky.

Od 1. 1. 2005 vedou účetnictví dle IFRS povinně všechny účetní jednotky, které jsou emitentem cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu se sídlem v Evropské unii. IFRS dále používají účetní jednotky, které jsou dceřinými nebo přidruženými společnostmi, jejich mateřská společnost zpracovává IFRS a u nichž lze předpokládat, že k rozvahovému dni bude mít povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku za použití IFRS. Pokud účetní jednotky aplikují IFRS, při výpočtu daňového základu musí vycházet z účetního hospodářského výsledku, který je výsledkem české účetní legislativy. Zavedení IFSR by měla odstranit hlavní překážku mezi českými firmami a mezinárodním kapitálovým trhem. Investoři, analytici, dodavatelé i další zainteresované subjekty jako jsou zaměstnanci, věřitelé a další potřebují ke svému rozhodování informace a to nejen ty, které účetní jednotka uveřejní, ale takové, které jim umožní mezinárodní srovnání (Mejzlík, 2016). IFRS není účetní systém jako takový,

(24)

24

neupravuje účetní postupy, upravuje minimální požadavky na výstupy účetních výkazů.

Každá účetní jednotka si stanoví vlastní účetní osnovu a účetní výkazy bez omezení na základě vlastních potřeb, musí ale dodržet požadavek na výstupní informace z účetnictví takový, aby účetní závěrka podala úplný, pravdivý a věrný obraz o finanční situaci podniku (Bartková, 2007).

2.2 Povinnost vést účetnictví

Účetnictví může vést každý podnik buď dobrovolně na základě svého rozhodnutí, nebo, je povinnost vést účetnictví vybraným účetním jednotkám uložena ze zákona. V § 1, odst. 2 zákona o účetnictví jsou definovány účetní jednotky, které jsou povinny vést účetnictví.

Těmito účetními jednotkami jsou:

• právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

• zahraniční právnické osoby a zahraniční jednotky, které jsou podle právního řádu, podle kterého jsou založeny nebo zřízeny, účetní jednotkou nebo jsou povinny vést účetnictví, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,

• organizační složky státu,

• fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,

• ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH), včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,

• ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

• ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h) až l),

• ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis,

• svěřenecké fondy podle občanského zákoníku,

(25)

25

• fondy obhospodařované penzijní společností podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

• investiční fondy bez právní osobnosti podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, nebo ty, kterým povinnost sestavení účetní závěrky stanoví zvláštní právní předpis nebo které jsou účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu.

2.3 Obecně uznávané účetní zásady

Obecně uznávané zásady jsou souborem určitých pravidel a principů účetního myšlení.

Účetní jednotky tyto zásady dodržují při vedení účetnictví a sestavování výkazů. Tyto zásady vycházejí z tradice, některé jsou vyžadovány zákonem, některé nejsou regulovány žádnou normou (Skálová, 2016).

Jedná se o tyto zásady:

• zásada účetní jednotky – spočívá ve vymezení účetní jednotky jako celku, za který je účetnictví vedeno, ke kterému se vztahují účetní operace a za který se sestavují účetní výkazy. Z této zásady vyplývá oddělenost od jiných účetních jednotek,

zásada neomezeného trvání účetní jednotky – souvisí především s oceňování aktiv a jejich zobrazení ve výkazech. Např. hmotný majetek se po celou dobu jeho životnosti vykazuje v historických cenách, tj. v pořizovací ceně a jeho opotřebení je zobrazeno odděleně pomocí oprávek, předpokládá se o postupné odepsání majetku formou odpisů do nákladů a to vychází z předpokladu neomezeného trvání účetní jednotky,

• zásada zjišťování hospodářského výsledku v pravidelných intervalech – pravidelné zjišťování hospodářského výsledku je nezbytné pro sledování finanční situace

a efektivnosti činností firmy,

zásada objektivity účetních informací – požadavek objektivity účetních informací je zakotveny v § 7 zákona o účetnictví. Účetní jednotky musí vést účetnictví tak, aby byla účetní závěrka sestavena srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Aby na základě informací, které účetnictví podává, mohla osoba, která je

(26)

26

využívá činit ekonomická rozhodnutí. Základem takového účetnictví jsou objektivní informace, tedy operace o uskutečněných činnostech, které jsou ověřeny např.

dokladem, stavy aktiv ověřené inventurou a podobně,

zásada účtování operací v kupní síle účetní jednotky v době uskutečnění operace – všechny operace se účtují v cenách, které dokládají doklady o provedené transakci, tedy v částkách skutečně realizovaných, nelze dělat žádné přepočty pro zohlednění inflace nebo přecenění majetku,

zásada konzistentnosti, srovnatelnosti mezi účetními obdobími – tato zásada je zakotvena v § 7 odst. 4 zákona o účetnictví. Zásada požaduje zachování metodiky účetnictví a způsob vykazování informací, navazování konečných zůstatků a počátečních stavů rozvahových účtů mezi jednotlivými účetními obdobími.

Uspořádání, označování, oceňování a obsahové vymezení mohou účetní jednotky změnit mezi jednotlivými obdobími jen z důvodů změny předmětu podnikání nebo za účelem zpřesnění věrného zobrazení a vypovídací schopnosti účetní závěrky,

• zásada opatrnosti – zásada se týká zejména oceňování aktiv a pasiv. Princip spočívá v tom, že při ocenění aktiv se použije spíše nižší z možných cen, a k ocenění pasiv spíše vyšší cenu. Do výsledku hospodaření by měla firma zahrnout všechna možná rizika a možné ztráty. Dochází k vykazování „opatrnější“ výši zisku. Jmenované operace jsou zohledněny při zjišťování základu daně a nesnižují tak daňový základ.

Zásada opatrnosti je zohledněna v § 25 odst. 3 a v § 26 odst. 1 a 3 zákona o účetnictví.

2.4 Účetní závěrka

Povinnost sestavení účetní závěrky je uložena účetním jednotkám zákonem o účetnictví.

Účetní jednotky musí vést účetnictví tak, aby sestavená účetní závěrka na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situaci účetní jednotky tak, aby osoba, která čerpá informace z účetnictví, mohla na jejich základě činit ekonomická rozhodnutí. Účetní závěrku tvoří rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha a případně přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní závěrka musí obsahovat identifikační údaje, rozvahový den nebo okamžik, ke kterému je sestavena a datum sestavení účetní závěrky záznam statutárního orgánu účetní jednotky. Účetní jednotky

(27)

27 sestavují účetní závěrku v plném nebo zkráceném rozsahu. Kritériem je povinnost ověření účetní závěrky auditorem (Skálová, 2017).

Řádnou účetní závěrku sestavují účetní jednotky k poslednímu dni účetního období.

Mimořádná účetní závěrka se sestavuje mimo tento termín. Mezitímní účetní závěrka se sestavuje např. při výplatě záloh na podíl na zisku, skončení činnosti společníka ve společnosti s ručením omezeným a v ostatních případech se sestavuje mimořádná účetní závěrka. V tomto případě se neuzavírají účetní knihy. Obchodní korporace zveřejňují účetní závěrky a výroční zprávy uložením do Sbírky listin rejstříkového soudu.

2.4.1 Rozsah účetní závěrky

Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrky v rozsahu, který je určen každé účetní jednotce dle kategorie, do které spadá. Účetní jednotky jsou kategorizovány dle třech kritérií, které jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Tabulka 1: Kritéria kategorizace účetních jednotek

Aktiva celkem Roční úhrn čistého

obratu

Průměrný počet zaměstnanců

Mikro účetní jednotka do 9 000 000 Kč do 18 000 000 Kč do 10

Malá účetní jednotka do 100 0000 000 Kč do 200 000 000 Kč do 50

Střední účetní jednotka do 500 000 000 Kč do 1 000 000 000 Kč do 250 Velký účetní jednotka nad 500 000 000 Kč nad 1 000 000 000 Kč nad 250 Zdroj: Skálová (2017).

Mikro účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu rozvahy a přílohy. Střední a velké účetní jednotky zveřejňují rozvahu, výkaz zisků a ztrát, přílohu, přehled o peněžních tocích a přehled o změnách ve vlastním kapitálu. Od středních a velkých společností mohou tedy věřitelé získat prostřednictvím zveřejněných účetních závěrek více informací.

(28)

28

2.4.2 Povinnost ověření účetní závěrky auditorem

Některé účetní jednotky jsou povinny ověřit účetní závěrku auditorem. Povinnost se týká akciových společností a svěřeneckých fondů, pokud splňující minimálně jedno z kritérií, uvedený v tabulce č. 2 níže.

Tabulka 2: Kritéria pro povinnost ověření účetní závěrky auditorem

Kritérium Limit stanovený zákonem

Netto hodnota aktiv Více než 40 000 tis. Kč

Roční úhrn čistého obratu Více než 80 000 tis. Kč

Průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období Více než 50 Zdroj: Skálová (2017).

Ostatní obchodní korporace jsou povinny ověřit účetní závěrky auditorem v případě překročení alespoň dvou uvedených hodnot za sledované a bezprostředně předcházejí období (Skálová, 2017).

2.4.3 Konsolidovaná účetní závěrka

Obchodní korporace, která je řídící nebo ovládající osobou je povinna sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud úhrn posledních řádných účetních závěrek konsolidovaných účetních jednotek splňuje alespoň dvě z uvedených tří kritérií uvedených v tabulce č. 3.

Tabulka 3: Kritéria pro sestavení konsolidované účetní závěrky

Kritérium Limit stanovený zákonem

Netto hodnota aktiv Více než 350 000 tis. Kč

Roční úhrn čistého obratu Více než 700 000 tis. Kč

Průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období Více než 50 Zdroj: Skálová (2017).

Konsolidovaná účetní závěrka je účetní závěrka sestavená za ekonomický celek a upravená metodami konsolidace. Cílem je podat informace o výsledcích hospodaření celé skupiny jako by šlo o jednu společnost. O konsolidaci se neúčtuje ani nemá daňový dopad.

Konsolidovaná účetní závěrka musí být ověřena auditorem. V oblasti daní vystupují speciální instrumenty, které mají zabránit obcházení daňových zákonů a zajistit správný

(29)

29 výběr daní. Jedním z nich je vymezení tzv. spojených osob (Kout, 2017). Řídící nebo ovládající osobou je tzv. mateřský podnik. Řízená nebo ovládaná osoba je tzv. dceřiná společnost. Pokud v ní mateřský podnik vykonává podstatný vliv je povinna se podrobit sestavení konsolidované účetní závěrky. Kapitálově spojenými osobami je podle § 23 odst.

7 zákona o daních z příjmů osoby, pokud je jedna přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby ve výši alespoň 25% základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv.

(30)

30

3. Daňová teorie

Z daňové teorie jsou vybrány a vysvětleny základní pojmy, se kterými se v praktické části práce pracuje, dále jsou zde vysvětleny cíle daňové politiky státu, princip a funkce daní a daňového systému České republiky.

Daňová politika státu využívá daně k dosažení určitých národohospodářských a sociálních cílů. Stanovuje výši daní a způsob danění jednotlivých hospodářských subjektů a činností.

Daň je prostředkem, který slouží:

k omezování nebo naopak podpory určitých ekonomických činností – např. Vyšší daň znevýhodňuje výrobu určitého škodlivého výrobku. Vyšší daň má zmírňovat důsledky negativních externalit. Jedná se např. o ekologické a spotřební daně. Naopak clo může chránit určitá odvětví ekonomiky před zahraniční konkurencí. Daňové úlevy a snížení daní slouží k podpoře činností, které jsou přínosem pozitivních externalit,

• k ovlivnění výše soukromých výdajů – zvýšením nebo snížením daně může vláda ovlivňovat agregátní poptávku, výši reálného hrubého domácího produktu a inflace.

Prostřednictvím vestavěných stabilizátorů se snaží zmírnit cyklický výkyvy bez zásahů vlády,

k ovlivňování motivace k práci a k úsporám – snížení daňového zatížení zaměstnanců vede ke zvýšení nabídky na trhu práce, ke snížení úrokové míry na trhu kapitálu a zvýšení investic.

Daň je zákonem určená povinná platba do rozpočtu státu, prostřednictvím které naplňuje stát svoji daňovou politiku a financování veřejné správy. Je jednostrannou povinností bez nároku plátce na plnění ze strany státu. Daně jsou placeny při určitých okolnostech, událostech, v určitých intervalech nebo při změně vlastnictví. Daň je významným ekonomicko-právním institutem radikálně zasahujícím do majetkové integrity a částečně i osobní svobody subjektů. Jednou z prvotní teoretické definice daně v podmínkách československého finančního práva byla definice prof. Karla Engliše: "Daně jsou příspěvky na podpůrnou úhradu veřejné správy podle únosnosti plátce daně" (Engliš, 1929, str. 82).

(31)

31 Funkce daně

Daně jsou nástroje hospodářské politiky státu. Plní veřejné rozpočty, ale plní řadu dalších funkcí. Existence daní souvisí s využíváním všech funkcí, které stát v rámci svých povinností vůči společnosti zajišťuje a ty se promítají do využívání funkcí daní. Těmi nejdůležitějšími funkcemi daní jsou následující:

• fiskální - je základní funkce daní, představuje zajištění příjmů státu,

alokační -na některých specifických trzích selhávají tržních mechanismy. Určité oblasti nebo odvětví jako jsou např. služby ve zdravotnictví, má stát zájem podporovat a to činí prostřednictvím daňových zvýhodnění. Naopak spotřebu vybraných výrobků má zájem omezovat, proto nákup nebo výrobu takových výrobků zatěžuje vyššími daněmi,

• redistribuční- rozdělení důchodů ve společnosti na základě tržních mechanismů není rovnoměrné. Daně jsou nástrojem pro zmírnění v důchodech jednotlivých subjektů tím, že vybírají od bohatších a stát prostřednictvím transferů zvyšuje nižší příjmy ostatních občanů,

stabilizační funkce - tato funkce slouží ke zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice. V období konjunktury rostou důchody a spotřeba a daně odčerpávají do veřejných rozpočtů vyšší díl. To má napomáhat k přehřátí ekonomiky a vytvořit rezervu pro „horší časy“. V období recese snížení daně má pomoci ekonomiku nastartovat,

• stimulační funkce – daně jsou subjekty vnímány zpravidla negativně, jako újma a mají zájem svou daňovou povinnost omezit. Stát poskytuje poplatníkům různé formy daňových úspor a naopak zatěžuje vyšším zdaněním, aby podpořil ekonomický růst nebo motivoval daňové poplatníky ke spotřebě určitých výrobků, podpořil podnikatelské aktivity nebo vyšším zdaněním odradil od spotřeby např. cigaret a alkoholu.

(32)

32

Daňový základ

Představuje takovou kvantitativní veličinu, z níž se konkrétní daň vyměřuje. Vždy vychází z předmětu daně, je nástrojem specifikace předmětu zdanění, může se s ním za splnění určitých podmínek překrývat, či úplně ztotožňovat. Daňový základ určuje, z čeho se daň vyměřuje. Účelem zjišťování základu daně je stanovení celkové částky zdanitelného objektu a základ daně se stanoví podle zákonů o jednotlivých daních. Může být vyjádřen v peněžních jednotkách jako daň valorická nebo v nepeněžních jednotkách jako daň specifická.

Sazba daně

Je prvkem určujícím výšku daně ve vztahu k daňovému základu. Daňová sazba může mít několik podob, různý charakter a různě se člení. Nejčastějším členěním daňových sazeb je na sazbu pevnou a sazbu pohyblivou (či poměrnou nebo procentuální). Pevná sazba se používá v podstatně užším rozsahu v komparaci s pohyblivou daňovou sazbou. Její podstata spočívá v tom, že sazba je stanovena pevnou sezbou bez ohledu na výšku, hodnotu daňového základu. Její uplatnění je převážně u nepřímých daní, ať už se jedná o selektivní spotřební daně nebo daň z přidané hodnoty. Pohyblivá sazba je vyjádřením poměru daňového zatížení k daňovému základu, zpravidla procentní, přičemž se v široké míře mohou uplatnit různé varianty. Mezi základní varianty pohyblivé sazby se řadí:

lineární sazba (proporcionální či vyrovnaná) - jedná se o takový typ daňové sazby, která je aritmeticky shodná, stejná při každé výšce daňového základu, bez ohledu na jeho změny. To znamená stejným procentem zatížený různý daňový základ.

• progresivní sazba (vzestupná) - daňové zatížení roste spolu s daňovým základem, jednoduše řečeno, čím je daňový základ vyšší, tím je i daňová sazba vyšší. Tato daňová sazba se člení na dvě varianty: progresivní – plynulá a progresivní – stupňovitá. V případě daňové sazby progresivní – stupňovité dochází při přechodu z jednoho pásma do druhého k poměrně ostrému zvýšení daně, naopak při daňové sazbě progresivní – plynulé je tento přechod pozvolný, bez překlenutí jakýchkoliv daňových stupňů.

(33)

33 Další možností je také postupně klesající sazba (sestupná) - je opakem progresivní daňové sazby.

Rozpočtové určení

Znamená, do kterého z veřejných rozpočtů plynou ty, které daně, a zároveň v jakém poměru. Není pravidlem, aby plynuly jen do státního rozpočtu, stávají se součástí i rozpočtů územních samosprávných celků nebo státního fondu. Do podmínek placení patří splatnost daně, zásady placení daně a jiné podmínky, které zákon výhradně stanoví, aby byla daň řádně a včas zaplacena.

3.1 Daňová soustava

Daňový systém České republiky je podobný systémům většiny vyspělých zemí, zejména evropských. Daňovou soustavu tvoří provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy veřejných rozpočtů.

Daně dělíme z národohospodářského hlediska na:

přímé – slouží ke zdanění důchodů osob a firem. Jedná se o daně z mezd, příjmů plynoucích ze samostatné podnikatelské činnosti, z pronájmů, úroků, dividend a firemní zisků. Plátci daní jsou jednotlivci, domácnosti a podniky. Přímé daně se platí:

o z příjmů – daň z příjmů právnických a fyzických sob (důchodové daně), o z majetku – daně z nemovitostí, daň silniční, daně z převodu (darovací,

dědická, z převodu nemovitostí),

• nepřímé – jsou uvaleny na spotřebu. Platí je kupující v ceně zboží a do státního rozpočtu je dovádí prodávající. Patří mezi ně:

o daň z přidané hodnoty – zatěžuje každou transakci podle nově vytvořené hodnoty na daném výrobním stupni,

o spotřební daně – jsou uvaleny na prodej specifických, škodlivých produktů, pohonných hmot, alkoholu, cigaret,

o cla – jsou součástí ceny vybraných dovážených výrobků.

(34)

34

Daň z příjmů fyzických osob

Od roku 2008 byla zavedena jednotná sazba daně z příjmů fyzických osob ve výši 15%

a solidární daň ve výši 7% pro občany s nadstandardními příjmy. Rozhodným příjmem pro placení solidární daně je pro rok 2018 částka 1 438 922,-- Kč a podléhají jí příjmy ze závislé činnosti a samostatné výdělečné činnosti. Výše daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně příjmů fyzických osob činí 15%. Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou daňový rezidenti České republiky nebo daňový nerezidenti.

Předmětem daně z příjmů fyzických osob dle § 2 zákona č. 586/1992 Sb. Zákona České národní rady o daních z příjmů (dále jen ZDP) jsou v peněžní i nepeněžní formě:

• příjmy ze závislé činnosti (mzda, plat),

• příjmy ze samostatné činnosti (příjmy z podnikání),

• příjmy z kapitálového majetku (např. úroky, podíly na zisku),

• příjmy z nájmu,

• ostatní příjmy (např. výhry, příjmy z příležitostné činnosti).

Daň z příjmů právnických osob

Od roku 2010 činí daňová sazba daně z příjmů právnických osob 19%. Poplatníkem daně z příjmů právnických osob je dle § 17 zákona č. 586/1992 Sb. Zákona České národní rady o daních z příjmů:

• právnická osoba,

• organizační složka státu,

• podílový fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,

• podfond akciové společnosti s proměnným základním kapitálem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,

• fond penzijní společnosti, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí fond obhospodařovaný penzijní společností podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

• svěřenecký fond podle občanského zákoníku,

(35)

35

• jednotka, která je podle právního řádu státu, podle kterého je založena nebo zřízena, poplatníkem,

• fond ve správě Garančního systému finančního trhu podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.

Poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, nebo daňovými nerezidenty. (zákon o dani z příjmů). Předmětem daně z příjmů právnických osob jsou příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem. Sazba daně pro korporátní společnosti činí 19% s výjimkou investiční, podílového a zahraničního fondu, kolektivního investování a penzijního fondu, která činí pro tyto fondy 5%. U příjmů zahrnutých do samostatného základu daně činí 15%.

Daň z nemovitých věcí

Daní z nemovitých věcí jsou zatíženy pozemky a stavby na území České republiky a evidované v katastru nemovitostí. Poplatníky je vlastník pozemku, stavby nebo zdanitelné jednotky nebo pachtýř u pronajaté nebo propachtované zdanitelné jednotky.

Daň je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí.

Daň silniční

Předmětem daně silniční jsou silniční motorová a přípojná vozidla. Poplatníkem daně je zejména provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu vozidla, uživatel vozidla, zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady. Daň upravuje zákon č. 16/1993 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o dani silniční. Daňovým nákladem je daň silniční, pokud ji zaplatí poplatník.

Daň z nabytí nemovitých věcí

Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je nabyvatele. Předmětem daně je nabytí vlastního práva k nemovité věci, která je pozemkem, stavbou, částí inženýrské sítě na území České republiky. Sazba daně činí 4% ze základu daně. Základem daně je nabývací hodnota, která je výsledkem srovnání sjednané kupní ceny a srovnávací daňové hodnoty.

(36)

36

Nabývací hodnota je vyšší z nich. Daň z nabytí nemovitých věcí upravuje Zákonné opatření senátu č. 340/2013 Sb. o dani z nabytí nemovitých věcí.

Daň z přidané hodnoty

Daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) je nepřímá daň upravená zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Plátcem daně se povinně stává osoba povinná k dani, jejíž obrat přesáhl 1 000 000 Kč za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Předmětem DPH je dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu plátcem daně v rámci uskutečnění ekonomické činnosti. Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně.

U příjemce je DPH obsaženo v ceně přijatého zboží nebo služby. U neplátce je DPH nákladem spolu s cenou zboží nebo služeb. Snižuje výsledek hospodaření. Plátce má nárok na odpočet DPH. DPH tak není součástí nákladu za zboží nebo službu. Nárok na odpočet může plátce uplatnit, pokud využije nakoupené zboží nebo služby pro zdanitelné výstupy.

Plátce DPH odvádí daň na výstupu. To znamená, že cenu dodaného zboží nebo služby zatěžuje daní v příslušné sazbě. Rozdílem mezi daní na vstupu a výstupu je nadměrný odpočet nebo daňová povinnost.

(37)

37

4. Vztah účetnictví a daní

Účetnictví zaznamenává řadu účetních operací, které musí být zaúčtovány s uskutečněnou ekonomickou činností. Účetnictví měří ekonomickou výkonnost podniku a je také nástrojem pro evidenci daňových povinností podniku (Skálová, 2017). Účetnictví zařazuje náklady a výnosy do příslušného zdaňovacího období, eviduje daňové pohledávky a závazky.

Mezi nejdůležitější daně, které mají vliv na život podnikatelů, patří daň z příjmů a daň z přidané hodnoty. Povinnosti spojené s jejich správným vypočtením a odvodem mají vliv na účetnictví (Skálová, 2017). Účetnictví poskytuje základní evidenci pro výpočet daní, evidenci daňových závazků a pohledávek. Daňový systém při svých požadavcích vychází z údajů, které musí účetní jednotka prokazovat, evidovat. To se děje prostřednictvím účetnictví. Účetní evidence reaguje na změny a potřeby právního a daňového systému, zaznamenává daňové závazky, pohledávky, uskutečněné hospodářské operace, které jsou předmětem zdanění. Tyto systémy spolu v určitých oblastech provázaně fungují.

Nejsložitější na evidenci potřebných údajů pro stanovení a výpočet základu daně je daň z příjmů. Tato práce se zabývá rozdílným přístupem legislativy pro zjišťování hospodářského výsledku ve srovnání se zákonným postupem pro stanovení základu daně z příjmů se zaměřením na účetní jednotky, které jsou obchodním korporacemi.

4.1 Vztah účetního výsledku hospodaření a základu daně z příjmů právnických osob

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních příjmů upravuje také zdanění zisků obchodních korporací.

Při zdanění se vychází z ekonomické aktivity korporace a pro stanovení daňové povinnosti se vychází z účetnictví. Korporace jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz o majetku, aktivech, závazcích, pasivech, vlastním kapitálu, nákladech a výnosech, výsledku hospodaření a finanční situaci.

(38)

38

Základem daně z příjmů je rozdíl příjmů a výdajů neboli dle § 23 ZDP je základem daně rozdíl, o které příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje a to při respektování věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období.

„Vzájemný vztah účetního a daňového systému vychází z § 23, odst. 2. Písm. a) zákona o daních z příjmů: „ Pro zjištění základu daně se vychází a) z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů, u poplatníků, kteří vedou účetnictví. Poplatník, který sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropských společenství, pro účely tohoto zákona použije ke zjištění výsledku hospodaření a pro stanovení dalších údajů rozhodných pro stanovení základu daně zvláštní právní předpis. Při stanovení základu daně se nepřihlíží k zápisům v knihách podrozvahových účtů, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Pro zjištění základu daně veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti se vychází z výsledku hospodaření upraveného o převod podílů na výsledku hospodaření společníkům veřejné obchodní společnosti nebo komplementářům komanditní společnosti. Pro zjištění základu daně u poplatníků, kteří odpisují majetek metodou komponentního odpisování podle právních předpisů upravujících účetnictví, se vychází z výsledku hospodaření bez vlivu této účetní metody odpisování“ Toto ustanovení vymezuje základní vztah účetnictví a postupu při zjištění základu daně. Od něho se odvíjejí navazující souvislosti, které směřují ke zjištění základu daně.

V tabulce č. 4 jsou zachyceny údaje z přiznání k dani z příjmů právnických osob. Z údajů v tabulce je zřejmé, jak velkými korekcemi prochází účetní hospodářský výsledek při transformaci na daň z příjmů. Např. v roce 2015 se snižuje výsledek hospodaření o náklady neuznávané za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 25 nebo 24 ZDP o výši částek, kteří činí 85% účetního hospodářského výsledku.

References

Related documents

Detailed analysis of the most common reasons of the gender pay gap in the Czech Republic, which are education, different occupational choices or different family life,

Jako podpůrný systém této služby slouží recepční a rezervační systém Previo, který obsahuje celý komplex funkcí a umožňuje tak naplnit většinu business procesů,

Standardy, které vydává, jsou označovány jako Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (International Financial Reporting Standards - IFRS); (Dvořáková,

Z daňové evidence firmy Jaroslav Novák měla daňový dopad při přechodu na účetnictví hodnota pohledávek, závazků a zásob. K žádné z pohledávek nebyla

Rovná daň je však navrhována především pro své vedlejší přínosy, pro svou schopnost bez výrazných záporných efektů pro stát a poplatníky stanovit nižší daně. Tyto

Diplomová práce nese název Pohled na sexuální výchovu (z hlediska žáků i učitelů). Do výzkumu tak byli zahrnuti žáci druhého stupně vybraných základních škol a jejich

Předkládaná bakalářská práce prokázala, že pro efektivní realizaci projektu z oblasti RLZ je potřeba používat projektové řízení a informační technologie, které slouží

Jedná se o tkáň, složenou z kolagenu typu I, který je dále pokryt a zpevněn pomocí anorganické minerální složky hydroxyapatitu. V kosti se nacházejí tři