Využití barev v mateřské škole
Bakalářská práce
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy
Autor práce: Lenka Nosalová
Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová – Puchmajerová, Ph.D.
Katedra primárního vzdělávání
Liberec 2020
Zadání bakalářské práce
Využití barev v mateřské škole
Jméno a příjmení: Lenka Nosalová
Osobní číslo: P17000425
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy Zadávající katedra: Katedra primárního vzdělávání Akademický rok: 2018/2019
Zásady pro vypracování:
Cíl práce: Vytvořit týdenní program pro mateřské školy zaměřený na práci s barvou. Připravit a zahrnout do něj rozvíjející výtvarné a pracovní činnosti pro děti předškolního věku.
Požadavky: Nastudování literatury, zpracování týdenního programu, ověření v praxi a reflexe.
Metody: Pozorování, rozhovor, ověření v praxi.
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovní zprávy:
Forma zpracování práce: tištěná
Jazyk práce: Čeština
Seznam odborné literatury:
BROŽKOVÁ, Ivana. Dobrodružství barvy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.
Pomocné knihy pro žáky. ISBN (váz.).
CIKÁNOVÁ, Karla, Jindřich RICHTER, Michal SKALNÍK, Vladimír ROCMAN a Ludmila ZAPLETALOVÁ.
Malujte si s námi. Praha: Aventinum, 1993, 123 s., front. ISBN 80-7151-468-3.
PLESKOTOVÁ, Petra. Svět barev. Praha: Nakladatelství Albatros, 1987. ISBN (váz.).
Předškolní a primární pedagogika: Predškolská a elementárna pedagogika. Vyd. 2. Editor Zuzana
KOLLÁRIKOVÁ, editor Branislav PUPALA. Praha: Portál, 2010, 455 s. ISBN 978-80- 7367-828-9. PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 4., aktualizované vydání. Praha: Portál, 2015, 270 s. ISBN 978-80-262-0872-3.
UŽDIL, Jaromír. Čáry, klikyháky, paňáci a auta: výtvarný projev a psychický život dítěte.
Praha: Portál, 2002, 125 s. ISBN 80-7178-599-7.
Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová – Puchmajerová, Ph.D.
Katedra primárního vzdělávání
Datum zadání práce:
Předpokládaný termín odevzdání:
1. února 2019 1. května 2020
L.S.
prof. RNDr. Jan Picek, CSc. PhDr. Jana Johnová, Ph.D.
děkan vedoucí katedry
V Liberci dne 1. března 2019
Prohlášení
Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s ve- doucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzitu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.
Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou uni-verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.
13. května 2020 Lenka Nosalová
Poděkování
Chtěla bych moc poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Mgr.A. Lucrezii Škaloudové Puchmajerové, Ph.D. za cenné rady a pomoc při psaní mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat paní ředitelce za možnost realizace týdenního programu v mateřské škole. Jako další bych chtěla poděkovat paní učitelce za nápomocnou ruku při realizaci programu a za to, že vše dokumentovala a pořídila mnoho krásných fotografii. Ráda bych také poděkovala dětem, které se programu účastnily, byly moc šikovné. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině a nejbližším přátelům za podporu a trpělivost během celého mého studia.
Anotace
Cílem práce je vytvořit týdenní program zaměřený na práci s barvou. Připravit a zahrnout do něj rozvíjející výtvarné a pracovní činnosti pro děti předškolního věku. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část.
Teoretická část se zabývá dítětem a dětstvím z pohledu některých věd. Najdeme zde faktory, které působí na vývoj dítěte. Dále je v této části popsán vývoj dítěte předškolního věku. Je zde kapitola, která se věnuje dítěti a umění, jaký je jeho smysl a jaké jsou jeho funkce. V další kapitole najdeme proč, a co dítě kreslí, jaká je kresba a malba dítěte předškolního věku.
Podíváme se, jaké jsou doporučené rady pro výtvarnou výchovu malých dětí. Dozvíme se, co je barva a jak vzniká, podíváme se na základní dělení barev, seznámíme se s barevným kruhem. V poslední kapitole si charakterizujeme základní a odvozené barvy z několika hledisek. Praktická část obsahuje týdenní program s názvem Duhová víla. Najdeme v něm deset výtvarných a pracovních činností zaměřených na práci s barvou. Činnosti jsou formou metodických listů rozděleny do pěti pracovních dnů.
Klíčová slova
Barvy, předškolní dítě, mateřská škola, týdenní program, metodický list, reflexe.
Anotation
The point of the work is to create a weekly program aimed to work with colour. To prepare and include in it progressive art and working activities for preschool children. Bachelor thesis is divided in theoretical and practical part.
The theoretical part deals with child and childhood from point of view some science. Here we find factors affecting the child evolution. Further is in this part describes evolution of child in preschool age. There is a chapter which deals with child and art, what is his sense and his function. In the next chapter is describes why and what child paint, what the drawing looks like. We will see the recommended tips for art education of little children. We will learn what colour is and how it is created. We will look at the basic division of colours. We will meet with the colour circle. The last chapter characterises the basic and derived colours from several points of view. The practical part involves weekly program called Rainbow Fairy. We will find ten art and working activities focused on working with paint. Activities are divided in the form of methodological sheets to five working days.
Keywords
Colours, preschool child, kindergarten, weekly program, methodological sheet, reflection.
5
OBSAH
ÚVOD ... 8
1. TEORETICKÁ ČÁST ... 9
1. 1 Dítě a dětství z pohledu některých věd ... 9
1. 1. 1 Dětství v biologickém a psychologickém pojetí... 9
1. 1. 2 Dětství v sociologickém pojetí ... 9
1. 2 Faktory působící na vývoj dítěte ... 10
1. 2. 1 Rodinné prostředí ... 10
1. 2. 2 Sociální prostředí ... 11
1. 2. 3 Etnické prostředí ... 12
1. 2. 4 Lokální prostředí ... 12
1. 3 Dítě v období předškolního věku ... 13
1. 3. 1 Vývoj základních schopností a dovedností ... 13
1. 3. 2 Kognitivní vývoj ... 14
1. 3. 3 Socializace dítěte ... 14
1. 4 Dítě a umění ... 16
1. 4. 1 Smysl umění v životě dětí ... 16
1. 4. 2 Funkce umění v životě dětí... 16
1. 4. 2. 1 Umění jako hra ... 16
1. 4. 2. 2 Umění jako prostředek poznání ... 16
1. 4. 2. 3 Umění jako prostředek komunikace ... 17
1. 5 Proč a co dítě kreslí ... 18
1. 6 Kresba a malba dítěte předškolního věku ... 19
1. 7 Doporučené rady pro výtvarnou výchovu malých dětí ... 20
1. 8 Barvy kolem nás ... 21
1. 8. 1 Co je barva... 21
1. 8. 2 Základní dělení barev ... 21
1. 8. 3 Barevný kruh ... 22
1. 9 Charakteristika základních a odvozených barev ... 23
1. 9. 1 Modrá ... 23
1. 9. 2 Žlutá ... 24
1. 9. 3 Červená ... 24
1. 9. 4 Oranžová ... 25
1. 9. 5 Zelená ... 25
6
1. 9. 6 Fialová ... 26
2. PRAKTICKÁ ČÁST ... 28
2. 1 Týdenní program: Duhová víla ... 28
2. 1. 1 Pondělí ... 29
2. 1. 1. 1 Barevný kruh z otisků rukou ... 29
2. 1. 2 Úterý ... 31
2. 1. 2. 1 Třpytivá koruna stromu (část 1.) ... 31
2. 1. 2. 2 Kmen stromu ... 32
2. 1. 3 Středa ... 33
2. 1. 3. 1 Třpytivá koruna stromu (část 2.) ... 33
2. 1. 3. 2 Rybník ... 34
2. 1. 3. 3 Těstovinové korálky ... 35
2. 1. 4 Čtvrtek ... 36
2. 1. 4. 1 Lodičky ... 36
2. 1. 4. 2 Barevná mandala z víček ... 37
2. 1. 5 Pátek ... 39
2. 1. 5. 1 Těstovinové korálky ... 39
2. 1. 5. 2 Bojácné barvy ... 40
2. 2 Ukončení programu ... 42
2. 2. 1 Závěrečná reflexe celého týdenního programu ... 43
2. 2. 2 Reflexe paní učitelky v MŠ ... 44
ZÁVĚR ... 46
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 47
SEZNAM PŘÍLOH ... 49
7 SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Barevný kruh ... 22
Obrázek 2: Barevný kruh z otisků rukou ... 29
Obrázek 3: Těstovinové korálky ... 35
Obrázek 4: Mandala z víček ... 37
Obrázek 5: Těstovinové šperky ... 39
Obrázek 6: Pokus s barvami ... 40
8
ÚVOD
Bakalářskou práci na téma Využití barev v mateřské škole jsem si vybrala, protože mám ráda barvy. Ráda je používám při výtvarných a pracovních činnostech, protože barvy vše oživí, vše je s nimi hned veselejší. Díky této práci jsem mohla vytvořit týdenní program zaměřený na práci s barvou a přiblížit tak barvy a práci s nimi i předškolním dětem.
Teoretická část obsahuje devět kapitol. V první kapitole s názvem Dítě a dětství z pohledu některých věd se budeme zabývat tím, jak je vnímáno dětství z biologického a psychologického hlediska a jak ze sociologického hlediska. V druhé kapitole, která se jmenuje Faktory působící na vývoj dítěte, se dozvíme, jak ovlivňuje dítě rodinné, sociální, etnické a lokální prostředí. Třetí kapitola se zabývá vývojem dítěte předškolního věku. Čtvrtá kapitola s názvem Dítě a umění popisuje jaký význam má umění v životě dítěte. Jsou zde zmíněny tři jeho funkce, umění jako hra, umění jako prostředek poznání a umění jako prostředek komunikace. V páté kapitole se dozvíme, proč a co nejvíce dítě kreslí. V další kapitole Kresba a malba dítěte je zmíněno například, jaké jsou vhodné nástroje a materiály pro výtvarnou tvorbu dítěte. V sedmé kapitole najdeme doporučené rady, co dělat a nedělat při výtvarném tvoření malých dětí. Osmá kapitola se zabývá barvami, co je to vlastně barva a jak vzniká. Dále je zde uvedeno základní dělení barev a seznámíme se zde s barevným kruhem. V poslední kapitole jsou popsány základní a odvozené barvy, jaký mají vliv na člověka, co symbolizují. Jsou zde zmíněny i aurické barvy.
Praktická část představuje týdenní program zaměřený na práci s barvou. Týdenní program se jmenuje Duhová víla, ta bude s dětmi celý týden a bude jim oznamovat, co je čeká. Týdenní program obsahuje výtvarné a pracovní činnosti a závěrečný pokus. Činnosti jsou sepsány do metodických listů. Celkem deset metodických listů. Každý metodický list má svůj název, obsahuje cíl činnosti, výtvarnou či pracovní techniku, motivaci, pomůcky, časovou dotaci, metodický postup a reflexi.
Cílem práce je vytvořit týdenní program zaměřený na práci s barvou. Připravit a zahrnout do něj rozvíjející výtvarné a pracovní činnosti pro děti předškolního věku.
9
1. TEORETICKÁ ČÁST
1. 1 Dítě a dětství z pohledu některých věd
Každý ví, co znamenají pojmy dítě a dětství. Dítě můžeme definovat jako nedospělého jedince. Další známou definicí je, že jde o osobu mladší 18 let.
Dětství je dlouhodobé období, které vzniká narozením dítěte. Dělí se na novorozenecké (prvních šest týdnů života), kojenecké (od šestého týdne až po jeden rok), rané (od prvního do třetího roku), předškolní (od třetího do sedmého roku) a školní (od sedmého do jedenáctého roku).
Když se na tyto pojmy podíváme z vědeckého hlediska, jsou trochu složitější. Důvodem je, že sociální vědy vysvětlují pojmy dítě a dětství detailněji. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 27)
1. 1. 1 Dětství v biologickém a psychologickém pojetí
Všeobecně platí názor, že dětství podle biologického kritéria začíná narozením dítěte a končí obdobím puberty, která se objevuje ve věku dvanáct až čtrnáct let. „Protože v lidském organismu probíhá od narození řada velmi podstatných proměn, tělesných a duševních, stala se biologická kritéria základem pro vymezení dětství ve vývojové psychologii a v psychologii dítěte.“ (Průcha, Koťátková, 2013, s. 28)
V současnosti se prosazuje nový názor, že dětství začíná již v prenatálním období. Když je ještě nenarozené dítě v těle matky. Moderní věda objevila, že lidské embryo v břiše matky reaguje na podněty z okolí. Reaguje na hudbu, řeč matky apod. V otázce počátku dětství se vědy většinou shodují, ale v otázce ukončení dětství se příliš neshodují. Odborníci se shodují, že dětství končí obdobím puberty. Problémem je určení věku, ve kterém se puberta začne objevovat. Nejčastěji se uvádí období mezi dvanáctým až patnáctým věkem. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 28, 29)
1. 1. 2 Dětství v sociologickém pojetí
V sociologickém pojetí je pro objasňování dětství podstatné společenské fungování jedince.
Tedy do jakých společenských vztahů je dítě začleněno, v jakém prostředí žije, s kým vyrůstá, jaké normy, hodnoty, postoje a vzory chování získává. Toto pojetí se spjato s teoriemi socializace a enkulturace.
10
Socializace je proces začleňování jedince do společnosti. Rozlišujeme primární socializaci, ta probíhá v rodině, od narození. Podstatou procesu je osvojování způsobu života ve společnosti, poznávání hodnot a norem. Dítě poznává určité sociální role. Právě dětství je hlavním obdobím, v němž socializace probíhá nejvýrazněji. Sekundární socializace připravuje dítě na jeho roli ve společnosti. Začíná po třetím roce věku a probíhá zejména ve školách, na kroužcích apod.
Enkulturace je součástí socializace. Dítě si při ní vlivem různých činitelů osvojuje vlastnosti příslušné kultury. Zaměřuje se hlavně na jazyk a způsoby komunikace, vzorce chování, kulturní tradice a zvyklosti, různé společenské rituály. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 29, 30)
1. 2 Faktory působící na vývoj dítěte
Mezi faktory působící na dětskou populaci patří rodinné prostředí, sociální prostředí, etnické prostředí a lokální prostředí. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 31)
1. 2. 1 Rodinné prostředí
Rodinné prostředí je pokládáno za nejvýznamnějšího činitele, který má velký vliv na vývoj dítěte. Rozhoduje o tom, jaký dospělý jedinec z dítěte vyroste.
V dnešní době je pro mnoho matek důležitá práce a budování kariéry. Zároveň ale rodina chce být finančně zajištěná a zajistit dítěti vhodné podmínky a prostředí pro jeho život. Z tohoto důvodu se zvyšuje věk matek. Důsledkem je, že ženy méně často rodí další děti. Zvyšuje se tím počet rodin pouze s jedním dítětem.
Dalším problémem je brzký návrat matek do práce. Mnoho z nich je časově vytíženo a nemají prostor se dítěti dostatečně věnovat. To se však na dětech odráží. A učitelé v mateřských školách mohou pozorovat odlišnost dětí.
Častěji se teď setkáváme s dětmi, které jsou narozené mimo manželství. Bohužel se stává, že se rodiče rozcházejí a dítě pak vyrůstá jen s jedním rodičem, častěji s matkou. Dítěti ale chybí mužský vzor a může to mít vliv na jeho rozvoj. Ale zatím to nebylo zcela prokázáno. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 31, 32)
Další z možností je střídavá péče. Dítě je týden u matky a týden u otce. Nebo je u jednoho z rodičů delší dobu a k druhému rodiči jezdí na víkendy a část prázdnin. Záleží na rodičích,
11
jak se spolu domluví. Pokud nedomluví, rozhodne o svěření dítěte do péče soud. Ale pro dítě je určitě lepší, když se rodiče dohodnou mezi sebou a vzájemně spolu spolupracují. V obou případech je dítě ze začátku zmatené. Pár dní je s matkou, pár dní s otcem. Neví, co si má myslet. Proto by si rodiče s dítětem měli promluvit a vše mu nějak srozumitelně vysvětlit.
Postupně si na nově vzniklou situaci zvykne. Častým problémem bývá také rozdílný režim obou rodin. Důležité je, aby vědělo, že ho oba rodiče mají pořád rádi. A aby se cítilo bezpečně jak u otce, tak u matky.
Následujícím faktorem je úroveň vzdělávání rodičů. Výzkumy bylo zjištěno, že rodiče pouze se základním vzděláním nebo výučním listem nedokážou dětem poskytnout natolik podnětné prostředí jako rodiče se středoškolským vzděláním či vysokoškolským vzděláním.
Samozřejmě jsou zde výjimky. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 33)
1. 2. 2 Sociální prostředí
Na děti má velký vliv i společnost, se kterou se setkávají. S lidmi se střetávají v obchodech, v dopravních prostředcích, ve školách apod. Děti pozorují jednání, chování a výroky dospělých. Děti vnímají dospělé jako vzory, zejména své rodiče. To vše se odráží v dětském chování. Často se setkáváme s nadávkami od dětí již v mateřské škole. Některé děti bývají vulgární až agresivní na ostatní děti nebo i na učitele.
Dalším faktorem, který velmi poznamenává děti již v předškolním věku, je televize. Televize je součástí dětského života. Většina dětí už od raného dětství sleduje televizní pořady, filmy, videa apod. Pro rodiče je to mnohdy pohodlnější pustit dětem pohádku, než aby si s nimi sedli, vzali si knížku, společně si četli, prohlíželi obrázky. Přijdou unavení z práce a nemají na děti čas. U dětí je velmi důležité observační učení (učení pozorováním). Děti pozorují a napodobují chování a postoje jiných osob. A to je největším problémem sledování televize.
Děti můžou okoukat nevhodné, agresivní, násilné chování postav ve filmech či pořadech nebo počítačových hrách (Průcha, Koťátková, 2013, s. 34). Televize je v současné době často nahrazována mobilními telefony nebo tablety. Už tříleté děti ovládají tyto zařízení a to mnohdy lépe než někteří dospělí. Když dáme dítěti do ruky mobil, máme jistotu, že se zabaví.
Ať už hráním her nebo koukáním na nesmyslná videa dostupná na internetu. A to všechno dítě výrazně ovlivňuje, děti u těchto předmětů vydrží opravdu dlouho. Proto bychom se měli snažit omezit tyto činnosti a nahradit je aktivitami mnohem přínosnějšími.
12 1. 2. 3 Etnické prostředí
Každá osoba je ve svém myšlení a chování ovlivňována vlastnostmi svého národa nebo etnického společenství, v němž žije. Vyplývá z toho, že dítě vychovávané v prostředí české kultury bude utvářeno jinak než dítě vyrůstající v kultuře Japonců. Jako příklad můžeme uvést problémy, s nimiž se setkávají učitelé v mateřských školách, v nichž jsou kromě českých dětí začleněny také děti Romů, Vietnamců a dalších cizinců.
Rodiče českých děti zpravidla spolupracují se učitelkami, radí se s nimi. Dochází na konzultace, zajímají se o pokroky svých dětí. Podílejí se a zúčastňují se různých aktivit pořádaných školkou (vánoční tvořivé dílny, dětská vystoupení).
Pro vietnamské děti a jejich rodiče je typický respekt k učitelkám. Je to dáno kulturou tohoto národa. Rodiče chovají k učitelům úctu. Chtějí a snaží se, aby jejich děti byli úspěšné.
Projevují o ně zájem a jsou velmi ochotní se školkou a učiteli spolupracovat.
U romských rodičů tomu tak většinou nebývá. Nejeví zájem o vzdělávání svých dětí, neposílají je do mateřských škol. Učitelům nedůvěřují, komunikují s nimi velmi málo.
Většina z nich se nepodílí na mimoškolních činnostech pořádaných pro děti. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 35)
1. 2. 4 Lokální prostředí
Pro rozvoj a vzdělávání dětí předškolního věku má význam místo, v němž vyrůstají.
Nejčastěji rozlišujeme městské a venkovské prostředí. Děti žijící na vesnici mají možností být v kontaktu s přírodou. Děti z větších měst mají naopak možnost poznávat mimoškolní zařízení (muzea, knihovny, divadla). Říká se, že slovní zásoba těchto dětí se liší svým obsahem. Vesnické děti umí pojmenovávat rostliny, zvířata, stromy. Městské dětí znají dopravní prostředky, obchodní centra.
Ve vesnickém prostředí děti slýchávají se rodiče bavit o manuálních profesích (zemědělství, chovatelství, zahradnictví, kdežto městské děti slýchají o profesích nemanuálních (o tématech cestování, vzdělávání, byznysu).
Tyto odlišnosti lokálního prostředí jsou důležitými faktory, s nimiž se musí při vzdělávání dětí předškolního věku počítat. Mohou mít a očekává se, že budou mít vliv i na budoucnost dítěte. (Průcha, Koťátková, 2013, s. 36)
13 1. 3 Dítě v období předškolního věku
Předškolní období začíná 3. rokem a končí 6. až 7. rokem věku dítěte. Za jeho konec se často uvádí nástup do základní školy. Toto období bývá označováno obdobím působení dítěte v mateřské škole. Ale nelze to chápat pouze z tohoto hlediska. Mnoho dětí do mateřské školy nechodí. Důležitou součástí tohoto období je stále rodina dítěte. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 87) Tvoří jeho osobnost. Mateřská škola pomáhá dítě rozvíjet ve všech oblastech.
V dětských činnostech najdeme tvořivost a fantazii. Děti jsou plné energie a nadšení, rády zkouší nové činnosti. Chtějí být samostatné, zvládat věci samy. Ale zároveň potřebují mít jistotu, že když se něco stane, mají u sebe někoho, kdo jim pomůže. (Allen, Marotz, 2002, s. 99)
1. 3. 1 Vývoj základních schopností a dovedností
Dítě se zdokonaluje v hrubé a jemné motorice. Dítě chodí, běhá, skáče, udrží se na jedné noze. Dokáže hodit a chytit míč. Dítě je stále více samostatné dokáže se samo připravit k jídlu, zvládne si dojít na toaletu, umýt se, svléknout a obléknout se. Rozvíjí svou jemnou motoriku v mnohých činnostech. Hraje si s modelínou, dřevěnými kostkami, kreslí, maluje.
Tříleté dítě zvládne napodobit různé směry čar. V kresbách vyjadřuje své představy. Typické pro děti je, že něco nakreslí a pojmenují to až na konci. Většinou se obrázek dané věci vůbec nepodobá.
Čtyřleté dítě začíná kreslit postavy. Toto téma je mu blízké, rádo kreslí maminku, tatínka nebo další členy rodiny. Postava má ale pouze hlavu a nohy, které vycházejí z hlavy. Hlava má oči a ústa. Této postavě říkáme „hlavonožec“.
Pětileté dítě už má kresbu mnohem propracovanější, zobrazuje více detailů. Postava má už i trup a nos.
Rozvíjí se komunikace dítěte, jeho řeč, slovní zásoba. Dítě postupně vytváří delší věty o několika slovech. Dítě rádo vypráví a povídá si. Dokáže udržet pozornost a poslouchat krátkou pohádku. Zapamatuje si jednoduché básničky, říkanky, písničky. (Langmeier, Krejčířová, s. 88–89, 2006).
V tomto období dítě pozoruje a poznává svět a okolí kolem sebe. Je velmi zvědavé, o vše se zajímá, klade otázky a chce odpovědi. Dítě se umí představit, zná své jméno a příjmení.
14
Později se naučí i svou adresu. Dítě pozná základní barvy. Osvojuje si počty, zvládne odříkat číselnou řadu od 1 do 10. Dítě sleduje činnosti dospělých a postupně se do nich rádo zapojuje.
Jde hlavně o domácí práce, dítě pomáhá s nádobím, luxováním, vytíráním. Je jasné, že v tom nebude dokonalé, ale to není podstatné. Důležitý je zájem dítěte o tyto činnosti, které jsou také součástí jeho vývoje. (Allen, Marotz, s. 119–120, 2002)
1. 3. 2 Kognitivní vývoj
V předškolním období převládá u dětí názorné myšlení. Dítě uvažuje v pojmech, zatím ale není schopno logického myšlení. Dítě se řídí tím, co vidí. To je pro něj rozhodující.
Například vezmeme dvě stejné menší široké sklenice a nalijeme do nich stejné množství šťávy. Zeptáme se dítěte, kde je více šťávy. Odpověď bude, že je v obou sklenicích stejné množství. Po té vezmeme vyšší a užší sklenici. A přelijeme do ní šťávu z užší sklenice.
Položíme dítěti stejnou otázku. Přestože nás dítě pozorovalo, řekne, že více šťávy je ve vyšší sklenici, protože šťáva je výš, je vyšší než v užší sklenici. (Langmeier, Krejčířová, s. 91–93 2006)
U dítěte vidíme egocentrismus, je zaměřené na sebe. Předpokládá, že to co si myslí o daných věcech, si určitě myslí i ostatní. Domnívá se, že všichni přemýšlí stejně jako ono.
Dítě dokáže třídit předměty podle barvy, tvaru, velikosti. Umí porovnávat předměty, co je větší, co je menší. Zvládne pojmenovat základní barvy (žlutou, modrou, červenou). Zná průběh dne, vyjmenuje činnosti, které probíhají během dne. Dítě je velmi zvídavé, rádo poznává a učí se nové věci. (Allen, Marotz, s. 116, 118, 119, 2002)
1. 3. 3 Socializace dítěte
Rodina je důležitým místem, které zajišťuje primární socializaci. Přijmutí a začlenění dítěte do společnosti. Má několik hlavních znaků. (Langmeier, Krejčířová, s. 93, 2006)
Prvním z nich je sociální reaktivita (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 93). Jde o vývoj emočních vztahů dítěte k nejbližším rodinným členům, ale i k ostatním bližším osobám, se kterými se setkává.
Druhým znakem, který zmíníme, je vývoj sociálních kontrol. Jde o základní normy a pravidla, které si dítě během svého života vytváří. Je velmi podstatné učit dítě už od mala pravidlům.
A dbát na jejich kontrolu.
15
Třetím znakem je osvojování sociálních rolí. Jde o vzory sociálních rolí v okolí dítěte. Každý z nás během života vystřídá několik rolí. Například matka dítěte, je matkou dítěte, ale zároveň je manželkou otce dítěte. To jsou hned dvě sociální role a každá má stanovené normy jejich chování. Stejně tak dítě v tomto věku může mít více rolí, je dítětem svých rodičů, ale také je kamarádem, bratrem nebo sestrou. A každá tato role má předem určené chování.(Langmeier, Krejčířová, s 93–94, 2006)
Tříleté dítě zvládá jednoduché hry a zajímá se o skupinové činnosti. Převažuje u něj paralelní hra. Hraje si vedle nějakého dítěte, ale každé samostatně. Dítě má oblíbenou plyšovou hračku či jinou hračku a chce ji mít neustále u sebe. (Allen, Marotz, s. 105, 2002)
Čtyřleté dítě je už více společenské a přátelské, hraje si ve skupinách. Často si hraje s imaginárními kamarády, mluví na ně. Je u něj časté střídání nálad. Chce vše dělat samo, ale když se mu něco nepovede, naštve se, až zuří. Dítě začíná mít nejlepšího kamaráda.
(Allen, Marotz, s. 112)
Pětileté dítě je schopné se vystřídat. Půjčit kamarádovi hračku. Baví ho skupinové práce. Stále ale potřebuje mít pocit jistoty od dospělého. Dítě začíná být schopné ovládat své emoce.
(Allen, Marotz, s. 120, 2002)
16
1. 4 Dítě a umění
V životě dětí hraje umění velmi významnou roli, má mnoho úkolů (Mistrík, 2001, s. 426).
1. 4. 1 Smysl umění v životě dětí
Ve věku od 2 do 3 let děti zpívají, tancují, poslouchají pohádky, hrají si s modelínou, poznávají barvy. Díky těmto aktivitám se seznamují se světem kolem nich, vnímají své okolí.
Každá věc dítěti představuje kousek lidského světa. Dítě rádo zkoumá materiál předmětu.
Umění a umělecké prostředky dávají dětem možnost poznávat svět formou, která je jim blízká a ve které se cítí bezpečně. Estetické vztahy ke světu podněcují v dětech fantazii. Přes umělecké aktivity probíhá poznávání, socializace a enkulturace. (Mistřík, 2001, s. 428)
1. 4. 2 Funkce umění v životě dětí
Jak už jsme zmiňovali, umění má několik funkcí. Ty nejhlavnější pro děti předškolního věku jsou umění jako hra, umění jako prostředek poznání a umění jako prostředek komunikace.
(Mistřík, 2001, s. 428)
1. 4. 2. 1 Umění jako hra
Pro děti je hra každodenní přirozená činnost. Děti se jí věnují naplno, užívají si jí, můžou v danou chvíli být čímkoliv. Ale už si jsou vědomy, že je to pouze „jako“. Umění rozvíjí několik stránek dětských her. Dítě při uměleckých aktivitách pracuje se svojí emocionální stránkou a současně rozvíjí svou představivost. Z tohoto důvodu se děti v předškolním věku rádi zapojují do uměleckých her. Můžeme i říct, že se tyto aktivity často stávají hlavním zaměstnáním dětí. (Mistřík, 2001, s. 428)
1. 4. 2. 2 Umění jako prostředek poznání
Získávat informace o světě přes umění je pro děti přirozená a přijatelná forma. Umělecké dílo nějakým způsobem přemítá vztah lidí ke světu, hovoří o nějaké části ze světa. Umění zobrazuje realitu klidnou, nenásilnou, emotivní metodou. Děti jsou velmi zvědavé a právě zvědavost je žene k poznávání nových věcí, proto se rády uchylují k umění. To jim ukáže informace o skutečnosti přes jejich smyslové vnímání. Zprávy o světě, které dítě získá, díky umění se stanou součástí zážitkového světa dětí. Děti tak tedy při uměleckých činnostech dostávají nové informace a zároveň se rozvíjí jejich emotivita a fantazie. (Mistřík, 2001, s. 429)
17 1. 4. 2. 3 Umění jako prostředek komunikace
Umělecká tvorba je určitý druh komunikace mezi autorem a příjemcem díla. Pomocí díla si lidé předávají informace o světě, o svých představách, myšlenkách, zážitcích a zkušenostech.
Cílem je ovlivnit psychiku. Kouzlem umění, které je založeno na emocionalitě, je to, že se jím dají zobrazit představy a zážitky, které nejsme schopni sdělit slovy. Umění dává dětem možnost vyjádřit jejich vnitřní pocity. Malé děti mají problém se vyjádřit ústně. Proto pro ně výtvarná komunikace může být jednodušší. S pomocí uměleckých materiálů a nástrojů může dítě vyjádřit své pocity jasně a bez stresu. Umění předává dětem informace a zkušenosti pomocí uměleckých děl. (Mistřík, 2001, s. 429, 430)
18
1. 5 Proč a co dítě kreslí
Proč dítě kreslí? To je velmi jednoduchá otázka, ale odpověď už tak snadná není. Pro dítě je kreslení hra, hraje si čárami, propojuje je a může z nich vzniknout i nějaký objekt a to dítě baví (Uždil, 1974, s. 18). Počátky kreslení mají vliv na vývoj dítěte. Pokud dítě vůbec nechce kreslit či malovat, měli bychom hledat příčinu. Výtvarný projev považujeme za další způsob komunikaci dítěte.
Dítě kreslí to, co vidí nejčastěji. S čím se nejvíce setkává ve svém okolí. Dětské obrázky zobrazují nejčastěji členy rodiny, dům, stromy, zahradu, domácí zvířata. Nejčastěji ale kreslí člověka. Velmi častým prvkem, který se objevuje na dětských obrázcích, je Sluníčko, přestože ho nikdo z blízka pořádně neviděl. Děti tím určují „čas obrázku“. Nelze vyloučit, že děti už v tomto věku vnímají jeho důležitost pro náš svět. (Uždil, 1974, s. 22).
19
1. 6 Kresba a malba dítěte předškolního věku
V dnešní době má dítě na výběr mnoho nástrojů, kterými může kreslit a malovat. Kreslit může obyčejnou tužkou, pastelkou, fixou, voskovkou. Komenský doporučoval dětem předškolního věku křídu a uhel. (Uždil, 1974, s. 111) Kresbu můžeme dětem zpestřit a nabídnout jim netradiční materiál jako například dřívko, které namočí do barvy a roznáší barvu po papíře. Starší děti můžou vyzkoušet inkoust a tuš.
Za malovaný obrázek považujeme ten, který vznikl za pomoci štětce a tekutých barev.
Vhodné jsou temperové barvy, k nim je potřeba paleta. Pokud ji nemáme k dispozici, lze ji nahradit plastovým talířkem nebo dřevěnou destičkou. Barvy mícháme s vodou. Je zde riziko převrhnutí a zamazání dítěte. Je potřeba ho upozornit, aby bylo opatrné. Vhodné štětce pro malbu temperovými barvami jsou pružné, štětinové a větší (Uždil, 1974, s. 112). Dítě maluje barvami, které zná. Využívá jejích připodobňování k daným předmětům. Například tráva je zelená, nebe je modré, slunce je žluté.
Papír můžeme nechat ležet volně na stole nebo ho ke stolu přilepit. Podstatné je, aby dítě mělo rozhled na celou plochu a bylo od ní dostatečně vzdálené. Toho můžeme dosáhnout tím, že necháme dítě stát, celkově se mu tak bude lépe malovat.
Dítěti bychom měli vybírat velikost čtvrtky (papíru) podle toho, co bude kreslit či malovat. Je vhodné střídat formáty. Pokud zvolíme velký formát, nabízí se skupinová práce dětí. Ve skupině by měly pracovat děti přibližně stejného věku, o kterých víme, že dokážou spolupracovat.
Zpočátku výtvarné tvorby předškolních dětí stojí za vyzkoušení použití prstů místo výtvarných nástrojů (štětců, dřívek). Dítě se lépe seznámí s plochou a barvou. A další výhodou této techniky je, že děti určitě zaujme. (Uždil, s. 113, 1974)
20
1. 7 Doporučené rady pro výtvarnou výchovu malých dětí
Dívat se na výtvarné vyjadřování dítěte ve spojení s vnímáním, myšlením a představováním, zohledňovat věk dítěte. Uznávat neobvyklosti dětského zobrazení reality. Nehledat v dětských pracích chyby, je jasné, že dítě kreslí jinak než dospělý. Nezapomínat děti chválit, ale
vyvarovat se až přílišnému vychvalování.
Dětská tvorba má plný význam, pokud je originální. Vznikla z vlastní fantazie, nebyla obkreslena. Nikdy nesmíme zasahovat do dětského obrázku. Neupravovat, co dítě nakreslilo či namalovalo. Každý dětský výtvor je jedinečný.
Nechat dítě, ať si zvolí téma, které chce kreslit.
Vést děti k zodpovědnosti za své i cizí věci. Učit děti uklízet po výtvarné práci, umýt si nástroje, se kterými pracovaly, uklidit si své pracovní místo.
Pozorovat vývoj dítěte. Ukládat si dětské výtvory. Vždy je podepsat a napsat věk dítěte.
Sbírka obrázků nám dovoluje vidět výtvarný růst a pokrok dítěte s odstupem času.
Do výtvarných činností bychom neměly děti nutit. Nemusí mít vždy náladu a chuť tvořit.
Výtvarná činnost je spojená s hrou a prací. A dítě si k ní dříve nebo později najde cestu.
(Uždil, s. 121–122, 1974)
21
1. 8 Barvy kolem nás
Barvy mají mnohem hlubší význam, než si mnozí z nás uvědomují. Ovlivňují psychickou i tělesnou stránku člověka. (Palouček, 2009, s. 7) Barvy jsou všude, kam se podíváme.
A i když to nevnímáme, dokážou nás i ovlivnit. Jsou schopné za nás i rozhodnout. Toho využívají hlavně výrobci. Například, když si jdeme koupit do lékárny léky na bolest. Pokud budou v červené krabičce, nejspíš bychom si je nekoupili. Ale pokud bude krabička modrá nebo zelená, vyvolá u nás mnohem větší pocit úlevy než červená barva (Palouček, 2009, s. 8).
1. 8. 1 Co je barva
Barvu definujeme jako vlastnost světla. Předměty barvy nemají, barvy jsou vyvolány osvětlením. Určuje je paprsek světla dopadající na předmět. Světelné paprsky odražené od předmětu se odrazí do našeho oka. Podráždí zde buňky citlivé na světelné záření. Podráždění je vedeno do zrakového ústředí v mozku a tam se vzniká barevný vjem. (Brožková, 1983, s. 41, 46, 48)
Barva s přívlastkem žlutá, červená, modrá je vyjádření našeho zrakového vjemu. Mezi hlavní znaky barevného vjemu patří barevný tón, světlost barvy a sytost barvy. „Barevný tón je vlastní barevná kvalita vzorku, kterou označujeme přídavnými jmény žlutý, zelený, modrý, červený, fialový atp.“ (Brožková, 1983, s. 42) „Sytost barvy je dána množstvím tónu ve vzorku, intenzitou, s jakou se tón ve vzorku uplatňuje. Schopnost rozlišovat sytost barvy je nutno cvičit. Naproti tomu světlost je nápadný atribut barvy a může ji snadno hodnotit i necvičené oko. Je to pocitově větší množství světla odráženého od vzorku. Světlost barvy určíme porovnáním s řadou šedých barev různého stupně světlosti.“ (Brožková, 1983, s. 43)
Předškolní děti spojují barvu s předmětem. Myslí si, že je to vlastnost předmětu. Například okurka je zelená, vše zelené je okurka. (Brožková, 1983, s. 40) Později přijdou na to, že stejnou barvu může mít více předmětů.
1. 8. 2 Základní dělení barev
Barvy se dělí na základní a odvozené. Začneme barvami základními. Které to vlastně jsou? Je několik názorů, záleží na tom, z jaké oblasti se na to podíváme. Například fyzici považují za základní barvy zelenou, červenou a modrou. Ve skutečnosti tu jde ale o barevná světla. Pro psychology jsou základními barvami žlutá, červená, modrá, zelená, černá a bílá. Podle nich jsou tyto barvy primární, jednoduché a nesložené.
22
Podle malířů teoreticky potřebujeme jenom tři barvy, pomocí nich namícháme ty ostatní.
Těmto barvám říkáme základní a jsou to červená, žlutá a modrá. Ale v praxi to vypadá jinak.
Umělec si nevystačí pouze se základními barvami, důležitá je pro něj také bílá a černá barva.
Díky nim může barvy ztmavovat nebo zesvětlovat a vytvářet tak různé odstíny barev. Každý umělec potřebuje minimálně osm barev a to žlutou, červenooranžovou, karmínovou, modrofialovou, zelenomodrou a žlutozelenou a k tomu již výše zmíněnou bílou a černou.
Jako další zmíníme barvy podvojné, také se jim říká barvy odvozené. Říkáme tak barvám, které vznikly smícháním dvou barev základních. Spojením červené a žluté získáme oranžovou barvu. Smícháním modré a žluté dostaneme zelenou barvu. Spojením červené a modré namícháme fialovou barvu. Odvozené barvy tedy jsou oranžová, fialová a zelená, můžeme se setkat i s označením sekundární barvy. (Brožková, 1983, s. 212, 213)
Po základních a odvozených barvách zmíníme barvy komplementární. Říká se jim také barvy doplňkové. Označujeme tak základní barvu, která se nepodílí na vzniku barvy odvozené.
Modrá je komplementární k oranžové. Žlutá je doplňková k fialové. A červená je komplementární k zelené. Dvě doplňkové barvy vedle sebe tvoří kontrast, vzájemně se zvýrazňují. Smícháním se vyruší a vzniká šeď. (Brožková, 1983, s. 148)
Dále dělíme barvy na teplé a studené. „Na jejich vzájemném působení je založen další kontrast – teplotní.“(Pleskotová, 1987, s. 152) Mezi teplé patří například žlutá, červená oranžová. Tyto barvy nás pobízejí ke zvýšené aktivitě. Zvyšuje se nám krevní tlak i svalové napětí, zrychluje se nám puls. Můžou nám přivolat větší chuť k jídlu. Pociťujeme výrazněji hluk. Připadá nám, že čas rychleji utíká. Mezi studené barvy patří například modrá a zelená.
Tyto barvy jsou uklidňující a snižují tělesné funkce. (Pleskotová, 1987, s. 100, 152)
1. 8. 3 Barevný kruh
Na obrázku vidíme barevný kruh. Podle J. W. Goetheho (1749 – 1832) je rozdělen na šest stejných částí. Barvy, které jsou v kruhu vedle sebe, se nazývají příbuzné. V kruhu najdeme tři barvy základní a to modrou, žlutou a červenou. Zelená, oranžová a fialová jsou barvy odvozené (také nazývané podvojné nebo sekundární). Tyto barvy vznikají smícháním dvou základních (viz výše). Barvy mají v kruhu přesně určené místo. Barvy ležící naproti sobě jsou komplementární (doplňkové). Jde o dvojice barev, které tvoří barevný kontrast.
Obrázek 1: Barevný kruh
23
1. 9 Charakteristika základních a odvozených barev
Barvy jsou záhadné, mluví k nám soukromým jazykem. Hovoří o nás, dokážou o nás říct více, než si vůbec myslíme. Některé barvy v nás probouzí radost, některé smutek. Barvy můžou být příjemné, protivné, vzrušující, znepokojivé, uklidňující… Jsou situace, kdy ani nepotřebujeme oči, abychom je spatřili. Barvy totiž vznikají i v naší duši. (Pleskotová, 1987, s. 97, 98)
Díky snadnému testu můžeme zjistit naši aurickou barvu. Ta zrcadlí naši osobnost. Jak vlastně auru chápat? Co to vlastně je? Takto ji rozumí americká spisovatelka, esoterická učitelka a konzultantka Pamala Oslie. „Auru vidím jako zářící pruhy barevných světel, které zcela obklopují tělo. V těle každého člověka je mnoho různobarevných pruhů a světel, vyzařovaných přibližně do vzdálenosti sto osmdesáti centimetrů všemi směry od těla.“ (Oslie, 2003, s. 26)
1. 9. 1 Modrá
Primárně jde o studenou tmavou barvu. Výtvarně je pestrá, díky její tmavosti je možné od ní vytvořit mnoho odstínů. Spojuje se s mnohým. Modrá je obloha, voda, stín…Symbolem této barvy je víra a věrnost, probouzí touhu a snění. (Brožková, 1983, s. 193)
Modrá barva nám dává správný, nejkratší a přímý směr. Pokud se podíváme na modré nebe, ucítíme vyrovnanost a klid. Modrá je průvodce v našem životě. Díky ní důvěřujeme a věříme v sebe, v naše názory a pocity. Nebojíme se o ně podělit. Tato barva ovlivňuje naši řeč, dokáže nás vést ke zdrženlivosti a sebeovládání. Nabádá nás ke koncentraci a uvažování.
Dává nám sílu soustředit se na náš vnitřní hlas. Nasloucháme mu a řídíme se jím. Tato barva napomáhá tišit záněty a kožní nemoci. Má pozitivní vliv na astma a alergie. Má antibakteriální účinky, snižuje horečku, posiluje imunitu, podporuje spánek. Má kladné účinky na hyperaktivní děti s poruchami spánku. (Palouček, 2009, s. 104–108)
Lidé s modrou aurou patří mezi osobnosti, které nejvíce milují, starají se o druhé, pomáhají jim, podporují je. Lidé se na ně obracejí pro rady a útěchu, protože Modří je nikdy neodmítnou a vždy si na ně udělají čas. Rozhodují se srdcem. Nejdůležitější je pro ně v životě láska.
Modrá aura je nejcitlivější z celého spektra. Lidí s touto aurou rozpláče každá maličkost.
Modří jsou velmi emocionální osobnosti. Žádná jiná aurická barva nedokáže tak hluboce chápat city druhých jako tato. (Oslie, 2003, s. 132–136)
24 1. 9. 2 Žlutá
Žlutá je barvou povzbudivou a osvobozující. Vnáší do života pocit uvolnění, souladu a harmonie. Je to barva veselá a otevřená. (Pleskotová, 1987, s. 118)
Tuto barvu řadíme mezi teplé barvy. Z výtvarného pohledu je velmi citlivá k ostatním barvám, nepatrné přidání jiné barvy změní její tón a už přestává být žlutou. Lehce se zašpiní, barva přestane být světlá. (Brožková, 1983, s. 192)
Žlutá barva v nás vyvolává radost ze života, protože je to barva slunce. Provází nás životem, vede nás k novým poznatkům, zkušenostem, prožitkům a zážitkům. Nechce, abychom se v průběhu života zastavovali. Žlutá nám dává možnost porozumět světu, do něhož jsme se narodili. Naleznout své místo ve světě, je úkolem, ke kterému nás také vede. Splnění tohoto úkolu není těžké, pokud si jsme vědomi rysů naší osobnosti a známe své schopnosti. Tato barva nám pomáhá se začlenit do společnosti tohoto světa, spojit se s ním. Nabádá k učení, k setkávání s lidmi, k získávání poznatků. Zvyšuje chuť k cestování. Má pozitivní vliv na činnost zažívacího systému. Napomáhá činnosti lymfatických cév a uzlin. (Palouček, 2009, s. 82–87)
Lidé se žlutou aurou jsou plní energie, mají rádi zábavu, jsou dětští. Jsou milí, ohleduplní, citliví, plní optimismu. Smyslem jejich života je přinášet lidem radost a zábavu. Buď bývají velmi stydliví, anebo naopak jsou velmi otevření a jsou středem pozornosti. Mají velký smysl pro humor. Užívají si života naplno. Mají rádi svobodu a spontánnost. Jsou neustále usměvaví a úsměv šíří kolem sebe. Mají rádi přírodu, zajímají se o životní prostředí. Psi jsou často jejich nejlepšími přáteli. Jsou to skvělí kamarádi, nikdy se s nimi nebudete nudit. (Oslie, s.77–
80, 2003)
1. 9. 3 Červená
Červená je vzrušující, energetická, prudká, silná a mocná barva. Je spojována s ohněm, krví, nebezpečím, láskou. (Pleskotová, 1987, s. 118)
Tuto barvu řadíme mezi teplé barvy. Je to barva velmi extravertní, má mnoho odstínů.
Pokládá se za nejaktivnější a nejenergičtější barvu. Jde o barvu života, vášnivé lásky, moci i hněvu, nádhery a bohatství. (Brožková, 1983, s. 193)
25
Červená barva je čistá. Je barvou životního tepla a zralosti. Je nápomocná při překonávání hranic. Díky ní můžeme zakotvit v nových situacích a prosazovat svoji vůli. Má velkou dynamiku, proto ji musíme ovládat. Jejím primárním úkolem je zachovat a šířit život. Tato barva zvyšuje chuť do práce. Barva se vztahuje ke krevnímu oběhu, k aktivitě imunitního systému, k činnosti jater a smyslových orgánů. (Palouček, 2009, s. 72–76)
Lidé s červenou aurou jsou tělesní a sexuální. Jsou nadšení životem. Mají vybudovanou sebedůvěru. Užívají si života, protože žijí jen jednou, tady a teď. Dokážou ovládat své okolí, rádi manipulují s lidmi. Červení lidé jsou praktičtí, pracovití a činorodí. Jsou plní síly, vytrvalosti optimismu. Můžeme se na ně spolehnout. (Oslie, 2003, s. 58–60)
1. 9. 4 Oranžová
Je to barva slavnostní, vyvolává pocit radosti. Pojí se ke Slunci. (Pleskotová, 1987, s. 118).
Oranžová barva je jasná, veselá, ohnivá. Řadí se mezi nejteplejší barvy. Spojuje se s ohněm.
Symbolizuje bohatství, radost a slavnostní lesk. Působí vesele. Z výtvarného hlediska je to barva, která se snadno zašpiní, vytváří se z ní mnoho odstínů hnědé. (Brožková, 1983, s. 194)
S oranžovou začíná každý náš den, přichází s východem Slunce. Jde o okamžik síly, v němž nás zaplaví vlna vděčnosti a nadšení při představě nového dne. Podporuje spolupráci a tvořivost. Vede nás k přátelským setkáním. Má vliv na činnost dýchacího systému.
Zklidňuje zažívací systém, má pozitivní vliv na činnost štítné žlázy. Napomáhá při křečích.
(Palouček, 2009, s. 77–81)
Lidé s oranžovou aurou mají vzrušení. Vyhledávají nebezpečí. Jsou velmi odvážní a vynalézaví. Hodně riskují, často jde o život a to se jim líbí. Oranžoví si vše dopředu naplánují a pak to uskuteční. Mají schopnost předvídat, odhadnout situaci a najít vhodné řešení. Oranžoví se často zahledí sami do sebe, skrývají svou lásku. Bývají chladní a odměření. Podstatná je pro ně svoboda. Smyslem jejich života je žít naplno a užívat si svou existenci a nacházet své hranice. (Oslie, 2003, s. 65–66)
1. 9. 5 Zelená
Světle zelená barva působí přirozeně, občas jedovatě. Je spojována s představou chladu, ticha, vlhka a rostlin. Tmavě zelená barva uklidňuje a chrání, ale i omezuje. Je velmi přátelská, dává pocit bezpečí a naděje. (Pleskotová, 1987, s. 118)
26
Jde o barvu studenou, temnou a vlhkou, je barvou chlorofylu. Když jsme venku, kolem sebe určitě najdeme něco zeleného – trávu, rostlinu… Je symbolem míru, mládí a klidu.
Z výtvarného pohledu je málo citlivá. Pokud se smíchá se žlutou, vzniká mnoho krásných světlých odstínů, které působí velmi svěže. (Brožková, 1983, s. 193, 194)
Zelená barva je symbolem hledání pravdy a rovnováhy. Tato barva ovlivňuje naše rozhodování. Zelená je barva jara a najdeme ji v přírodě, kde se vše zelená. Velká část populace si přeje žít uprostřed zeleně. Klid přírody má na člověka pozitivní vliv, vede ho k důležitým věcem v jeho životě. Pokud nebudeme přírodu alespoň navštěvovat, bude nám zelená chybět, budeme mít pocit stísněnosti. Tato barva má silné léčivé účinky, používá se při léčbě akutních i chronických onemocněních. (Palouček, 2009, s. 88–92)
Lidé se zelenou aurou milují peníze, moc a podnikání. Řadíme je mezi nejsilnější a nejinteligentnější osoby. Jsou velmi chytří a chápající. Rádi soutěží, málokdy však přiznají porážku. Myslí si, že jsou bezchybní, neradi se dopouštějí chyb. Chtějí mít přehled, všemu rozumět. Nesnáší, když jim někdo něco přikazuje. Jejich smyslem je zažít toho co nejvíce, dosáhnout svých cílů a stát se vzorem pro ostatní. Mívají strach ze selhání a následného zklamání. Ale moc se jim to nestává, jsou velmi úspěšní. (Oslie, 2002, s. 121–125)
1. 9. 6 Fialová
Tato barva je neklidná, znepokojivá, tajemná a osobitá. (Pleskotová, 1987, s. 118).
Je to nejtemnější barva ze sytých barev. Je těžká a pevná. Pokud k ní ale přidáme bílou, tyto vlastnosti mizí. Pojí se k fialkám a soumraku. Fialová je symbolem vznešenosti a tajemnosti.
Může způsobovat neklid. Řadí se mezi neutrální barvy. Má velké množství světlých odstínů, jsou lehké a něžné. (Brožková, 1983, s. 193, 194)
Když se spojí dvě barvy, nedochází pouze k jejich smíchání, spojí se i jejich účinky. Fialová vzniká spojením dvou protichůdných barev: červené a modré, ty se vzájemně smiřují a vzniká tak společné působení, které je harmonické. „Červená barva představuje pevnou půdu pod nohama a dokonalé využití všech možností, jež tato půda poskytuje. Modrá barva dává tušit vzdálený svět a pomáhá k němu budovat cestu.“ (Palouček, 2009, s. 109) Tato barva má vliv na činnost nervového systému. Zklidňuje svalstvo a všechny orgány kromě sleziny. Podporuje vytváření bílých krvinek. Napomáhá snižovat horečku. Tyto barvy spolu tvoří kontrast
27
a jejich spojením vzniká napětí a neklid. Fialová je spojení nejchladnější a nejteplejší barvy.
Je to barva, která nás vede k rozhodnutí. (Palouček, 2009, s. 109-111)
Lidé s fialovou aurickou barvou chtějí pomáhat ostatním. Myslí dopředu, dokážou si mnoho věcí představit dopředu a vše si důkladně naplánovat. Fialoví věří v to, že jsou výjimeční.
Jejich život je náročnější, intenzivnější než u ostatních aurických barev. Tyto lidé bývají velmi soucitní. Mají rádi hudbu a cestování. (Oslie, 2003, s. 143–148)
28
2. PRAKTICKÁ ČÁST
2. 1 Týdenní program: Duhová víla
Program byl realizován v mateřské škole Jablůňka v Liberci.
Tento program byl připraven pro předškoláky, pro děti ve věku 5–7 let. Jsou v něm zahrnuty výtvarné a pracovní činnosti zaměřené na práci s barvou.
Program je rozdělen do pěti pracovních dnů.
Cíl: Dítě se seznámí se základními barvami. Vyzkouší si ze základních barev namíchat barvy odvozené. Bude vytvářet další nové tóny a bude zkoušet různé techniky a činnosti zaměřené na využívání barev. Činnosti budou rozvíjet barevné cítění dítěte.
Celým programem bude děti provázet duhová víla (paní učitelka převlečená za vílu). Ta se objeví hned první den a představí se dětem. Požádá děti, aby udělaly velký kruh. Představí se dětem a řekne jim, ať hádají, kdo je. (Děti hádají.)
Řekne dětem, že je duhová víla. Jmenuje se Duha. Má ráda barvy, proto se tak jmenuje. Když se na ní děti podívají, vidí na ní mnoho barev. Zvládnou je děti pojmenovat? Víla řekne dětem, aby vyjmenovaly všechny barvy, které na ní vidí.
Víla řekne dětem, proč za nimi přišla. Je tu, protože má ráda barvy a zkouší s nimi různé činnosti. A moc ráda by dětem některé ukázala. Vyzkoušela je s nimi. Bude s dětmi celý týden a budou si společně výtvarně hrát a užijí si mnoho zábavy. Budou poznávat, jak krásné jsou barvy kolem nich a k čemu je můžeme použít.
A teď by byla víla ráda, kdyby se jí děti postupně představily a řekly jí, jaká je jejich nejoblíbenější barva. Vílina nejoblíbenější barva je modrá. Bude posílat její oblíbený modrý náramek, kdo má náramek, ten mluví. (Děti se představí a říkají oblíbenou barvu.)
Reflexe:
Úvodní část se povedla. Už po příchodu víly do třídy bylo slyšet, jak děti říkají, kdo to je, kdo to k nám přišel. Když se dětí víla ptala, kdo je, padla slova jako víla, duha, duhovka, barvička.
Všechny barvy, které na sobě měla, děti poznaly. Poté, co se víla představila a řekla dětem, proč přišla, požádala děti, aby se jí také představily. A řekly jí jejich nejoblíbenější barvu.
29
Víla řekla, že její oblíbená barva je modrá. Téměř polovina dětí zmínila jako jejich oblíbenou barvu modrou. Mezi dalšími oblíbenými byly růžová, žlutá, fialová a dokonce i hnědá. Tato barva vílu překvapila. Ale každému se líbí něco jiného, takže jsme zjistili, že oblíbenou barvou může být opravdu každá barva.
2. 1. 1 Pondělí
2. 1. 1. 1 Barevný kruh z otisků rukou
Cíl: Děti se seznámí s barevným kruhem, se základními a odvozenými barvami. Pomocí svých vlastních rukou si vytvoří společný barevný kruh, vyzkouší si míchání barev.
Výtvarná technika: Malba – míchání barev, otisk.
Motivace: Nejprve si s dětmi duhová víla sedne do kruhu, aby na ni všechny děti viděly. Vezme si připravený kruh. Ukáže ho
dětem. Zeptá se dětí, jaké na něm vidí barvy. (Červenou, modrou, žlutou.) Zeptá se dětí, jestli vědí, jak se těmto barvám říká. Nebo jestli ví, jaké barvy z nich můžeme namíchat. Necháme děti mluvit, abychom zjistili, co všechno o barvách vědí. Poté si to s dětmi shrneme. Červená, modrá a žlutá jsou barvy základní. Z nich se namíchá oranžová, zelená a fialová, to jsou barvy odvozené. Smícháním červené a žluté vznikne oranžová barva, smícháním modré a žluté vznikne zelená barva, smícháním červené a modré vznikne fialová barva. Po krátkém výkladu si s dětmi ještě jednou barvy zopakujeme.
Prvním úkolem dětí bude vytvořit barevný kruh o šesti barvách (červená, modrá, žlutá, oranžová, fialová, zelená).
Víla dětem dá kruh, ve kterém jsou umístěny základní barvy. Děti zanesou odvozené barvy do kruhu. (Pokud bude potřeba, víla jim pomůže.) Samy namíchají oranžovou, zelenou a fialovou barvu (odvozené barvy) a nanesou je do kruhu. A tím vznikne barevný kruh. Víla se dětí zeptá, co se stane, pokud do barvy přidáme trochu bílé nebo černé barvy. (Necháme dětem prostor se vyjádřit.) Pokud děti nevědí, řekneme, ať to vyzkouší. A přijdou na to, že barva se dá zesvětlit nebo ztmavit.
Obrázek 2: Barevný kruh z otisků rukou
30
Pomůcky: Temperové barvy (červená, modrá, žlutá, bílá, černá), štětce, palety, kelímky, hadry, čtvrtka A0, připravený kruh ze čtvrtky rozdělený na 6 stejných částí, na kterém jsou umístěny základní barvy (kruh k motivaci).
Časová dotace: 40 minut
Metodický postup: Duhová víla připraví dětem velkou bílou čtvrtku, na kterou budou vytvářet nový kruh z barevných obtisků rukou. První tři děti si nabarví ruce modrou, žlutou a červenou barvou a ty za pomoci víly umístí na čtvrtku. Poté si děti můžou vybrat, jestli si vytvoří obtisk žlutý, červený, modrý, oranžový, fialový nebo zelený. Míchané barvy si děti samy namíchají. K dispozici dostanou i bílou a černou barvu. Můžou ji přidat k barvě a vytvořit tak světlý nebo tmavý odstín barvy, po té si barvou potřou ruku. A tu obtisknou do správné části vytvářeného barevného kruhu. Děti se postupně střídají a samy si vybírají, které barvy si natřou na ruce a následně obtisknou do kruhu. Snažíme se, aby děti zaplnily celý kruh. Barevné obtisky se mohou překrývat. Když je kruh hotov, necháme ho zaschnout.
Společné zhodnocení: Víla udělá s dětmi velký kruh a doprostřed dáme náš společně vytvořený barevný kruh z rukou. Zopakujeme si s dětmi, jaké barvy jsme použily. Každé dítě řekne, která barva v kruhu se mu líbí nejvíce, řekne co je to za barvu. Pokud je to barva odvozená, zeptáme se, jak by ji dítě namíchalo ze základních barev. Místo barvy odvozené můžeme spíše barvu nazývat barvou míchanou, dětem bude toto pojmenování bližší.
Reflexe:
Motivace byla úspěšná. Děti poznaly základní barvy v barevném kruhu. Žádné z dětí ale nevědělo, jaká barva vznikne namícháním dvou barev základních. Po krátkém povídání o míchání barev si postup míchání zapamatovaly a zvládly je samy namíchat. Postupně namíchaly zelenou, fialovou a oranžovou barvu a vytvořily barevný kruh o šesti barvách.
Výtvarná činnost dopadla úplně jinak, než jsme očekávali. Víla pracovala s předškoláky u stolečku. Nejprve umístily základní barvy. Po té si zopakovali míchání odvozených barev.
Děti si je samy namíchaly. Potřely si barvou ruku a začaly tisknout. Tvořit barevný kruh. Ale ve chvíli, kdy se víla chvilku otočila a odpovídala na dotaz holčičce, tak chlapeček obtiskl ruku doprostřed kruhu. A ostatní ho následovaly. Takže předpokládaný barevný kruh
nevznikl. Vytvořily jsme otisky rukou, které byly rozmístěné po celé ploše.
Ale vymysleli jsme náhradní řešení. Otisky jsme nechaly pořádně zaschnout. Vystřihli jsme
31
je a poté z nich složili barevný kruh. Práce se povedla.
Vytvořený kruh jsme dali na koberec. Sedli jsme si kolem něj a zopakovali si barvy a jejich míchání, zesvětlování a ztmavování.
Příště by si víla dávala pozor na správnou volbu štětců, z obrázku (Příloha 1) jde vidět, že na plochu měly děti silný štětec. A také by přidala do fialové barvy trochu bílé barvy, aby se projasnila. U kruhu, který sloužil pro motivaci. Na obrázku je hodně tmavá a má nádech hnědé barvy.
2. 1. 2 Úterý
2. 1. 2. 1 Třpytivá koruna stromu (část 1.)
Cíl: Děti si samy namíchají zelenou barvu a její různé odstíny, přidáváním hnědé barvy.
Vyzkouší si, jaký efekt vytvoří sůl, když s ní posypou obrázek.
Výtvarná technika: Malba solí.
Motivace: Duhová víla vypráví dětem o místě, kde žije. Bydlí v dalekém čarovném lese, kde rostou nádherné, zeleně zbarvené stromy. A ona by je teď s dětmi ráda zkusila vytvořit. Aby si lépe představily, jak to u ní v lese vypadá.
Pomůcky: Vodové barvy, štětce, voda, kelímky, sůl, bílé čtvrtky.
Časová dotace: 30 minut.
Metodický postup: Víla dá dětem bílou čtvrtku. Děti dostanou vodové barvy, štětec, kelímek s vodou. Nejprve čtvrtku pomocí štětce pořádně namočí. Připomeneme si, jak namícháme zelenou barvu, jak ji můžeme zesvětlit nebo ztmavit. Vlhkou čtvrtku děti celou pomalují namíchanou zelenou barvou. Do misky dětem nasypeme sůl a jejich úkolem bude rovnoměrně obrázek „posolit“. Necháme obrázek zaschnout. Obrázek musí být pořádně vlhký.
Korunu stromu dokončíme následující den po zaschnutí solného podkladu.
Reflexe:
Děti zvládly pokrýt celou čtvrtku namíchanou zelenou barvou. Přestože jsme měly čtvrtky opravdu hodně namočené, kuchyňská sůl se nerozpouštěla. Pravděpodobně jsme měli použít
32
ještě více vody. Ale zaschlá sůl dodala malbě třpytivý nádech. Líbilo se nám to. I když jsme si to představovali jinak, na konec to dopadlo dobře.
Až budeme aktivitu zkoušet s dětmi příště, zkusíme nahradit vodové barvy anilinovými nebo potravinářskými barvami. Použijeme velké množství vody a spíše hrubozrnnou sůl. Víla si ještě jednou vyzkouší techniku dopředu, přijde na to, v čem byla chyba, aby příště vše proběhlo, tak jak má.
2. 1. 2. 2 Kmen stromu
Cíl: Děti si samy nakreslí kmen stromu s větvemi na hnědou čtvrtku a vystřihnou ho, zdokonalují se ve střihání.
Výtvarná technika: Kreslení, stříhání.
Motivace: Ukážeme si s dětmi několik obrázků stromů a popíšeme si je. Duhová víla se zeptá dětí, jaké části má strom (kořeny, kmen, větve, listy – koruna). Děti vyjmenovávají části stromu.
Pomůcky: Nůžky, tužky, hnědé čtvrtky, obrázky skutečných stromů.
Časová dotace: 30 minut.
Metodický postup: Víla poprosí jedno z dětí, aby rozdalo dětem hnědou čtvrtku. Připravíme na stůl tužky a nůžky. Děti si předkreslí kmen stromu s větvemi a následně si ho vystřihnou.
Reflexe:
Děti s malou dopomocí zvládly pojmenovat části stromu. Všichni nakreslili korunu s větvemi a tu následně vystřihli. Žádné z dětí s tím nemělo větší problém.
33 2. 1. 3 Středa
2. 1. 3. 1 Třpytivá koruna stromu (část 2.)
Cíl: Děti si vystřihnou z vytvořeného zeleného podkladu shluky listů a z nich si vytvoří korunu stromu.
Následně spojí kmen s korunou a vytvoří celý strom.
Výtvarná technika: Papírová koláž.
Motivace: Duhová víla se dětí zeptá, jestli si pamatují, jak si hrály se solí. A řekne jim, že z jejich vytvořené solné malby si teď udělají korunu stromu a tu následně spojí s kmenem, který vytvářely včera a vytvoří si celý strom. Opět si ukážeme obrázky reálných stromů a zopakujeme si jejich části.
Pomůcky: Podkladová malba solí, nůžky, tužky, lepidlo, reálné obrázky stromů.
Časová dotace: 20 minut.
Metodický postup: Dítě si z druhé strany solné malby nakreslí shluky listů stromu. Ty mohou připomínat obláčky. Vystřihne je a následně z nich poskládá korunu stromu. Shluky listů slepí v jeden celek. Ten nakonec spojí s vytvořeným kmenem a vznikne tak celý strom.
Reflexe:
Děti zvládly nakreslit shluky listů. Ale nakonec z nich netvořily samostatnou korunu. Shluky listů rovnou lepily na větve stromů. A přímo na nich vytvářely korunu. To ale vůbec nevadilo.
Na konec utvořily celý strom, který se skládal z kmenu, větví a shluků listů (koruny). A to bylo naším společným cílem.
