• No results found

Sportovní a pohybové aktivity žáků 2. stupně základní školy

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Sportovní a pohybové aktivity žáků 2. stupně základní školy"

Copied!
66
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Sportovní a pohybové aktivity žáků 2. stupně základní školy

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Kamila Bubáková

Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.

Liberec 2016

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Ráda bych poděkovala Mgr. Petru Jeřábkovi, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při vypracovávání bakalářské práce.

(6)

Anotace

Hlavním cílem bakalářské práce je na základě analýzy preference pohybových a sportovních aktivit žáků dle pohlaví a věku formulovat doporučení pro nabídku pohybových aktivit (dále PA) v základních školách (dále ZŠ) i ostatních organizacích. Anketního šetření se zúčastnil 181 žák šestého a devátého ročníku 2. stupně vybraných ZŠ v České Lípě. Šetření bylo provedeno pomocí ankety Pohybové a sportovní aktivity žáků, která čítala 10 otázek. Tři otázky byly otevřené, ve třech uzavřených otázkách mohli žáci vybírat ze dvou až šesti možností, zbylé čtyři otázky byly kombinované. Dle získaných dat a jejich následného vyhodnocení lze konstatovat, že respondenty můžeme rozdělit do tří skupin. Nejmenší, ale nejvíce ohroženou skupinou, jsou žáci, kteří neuskutečňují žádnou PA ve svém volném čase a vyhýbají se organizované PA i ve školní výuce. Druhou skupinou jsou žáci, kteří se účastní PA nepravidelně, v menším rozsahu a především ve škole. Nejaktivnější skupinu tvoří žáci, kteří pravidelně, v dostatečné míře, ve svém volném čase, neorganizovaně a především organizovaně se věnují různým sportům a pohybovým aktivitám. Zjištěné výsledy mohou být potřebnou informací pro všechny, kteří pracují s žáky 2. stupně ZŠ.

Klíčová slova:

Pohybová aktivita, sport, pubescence, analýza pohybových aktivit.

(7)

Annotation

Main goal of this bachelor thesis is to suggest list of physical activities (“PA”) on secondary school and other institutions. Suggestions will be made based on analysis of physical and sport activities preferred by students based on their sex and age. Survey was done on 181 students in sixth and ninth degree of selected secondary schools in the city of Ceska Lipa.

Each questionnaire had 10 questions. Three questions were open ended. Three questions had two to six options and four questions were combination of choices. Based on received answers we are able to divide students into three categories. The smallest and most endangered groups is group of students who do not have any physical activities in their free time and they are trying to skip PA during mandatory school classes. Second group are students who attend PA mostly during school classes. Last group are student who have PA on regular basis during their free time or during classes were they practice different sports.

Results might be interesting for all that work with students during secondary school.

Keywords:

Physical activity, sport, pubescence, analysis of physical activities.

(8)

7

Obsah

Úvod ... 12

1 Syntéza dosavadních poznatků ... 14

1.1 Věkové zvláštnosti pubescentů ... 14

1.1.1 Psychosociální charakteristika pubescenta ... 15

1.1.2 Fyziologická charakteristika ... 16

1.1.3 Motorická charakteristika ... 17

1.2 Biologická zralost ... 18

1.3 Pohybové činnosti ... 19

1.3.1 Pohyb ... 19

1.3.2 Pohybový režim ... 19

1.3.3 Pohybové jednání ... 19

1.3.4 Pohybová aktivita ... 20

1.3.5 Tělesná cvičení ... 21

1.4 Organizovaná pohybová aktivita ... 22

1.5 Sport ... 23

1.5.1 Socializace ve sportu ... 24

1.6 Podpora pohybové a sportovní aktivity na národní úrovni ... 25

1.6.1 Zákon o podpoře sportu ... 25

1.6.2 Zdraví 21 ... 26

1.6.3 Zdraví 2020 ... 26

1.7 Vliv pohybové aktivity na rozvoj pohybových dovedností ... 27

1.8 Doporučení k pohybové aktivitě ... 29

2 Cíle práce, úkoly práce... 32

3 Metodika práce ... 33

3.1 Charakteristika souboru ... 33

3.2 Charakteristika metody ... 34

(9)

8

4 Výsledky ankety a diskuse ... 35

4.1 Základní školy v České Lípě ... 35

4.2 Tělesná výchova a PA na základních školách ... 36

4.3 Nejoblíbenější činnost při hodinách TV ... 37

4.4 Školní pohybové a sportovní aktivity ... 38

4.5 Školní pohybové a sportovní kroužky ... 40

4.6 Nejoblíbenější pohybová aktivita organizována školou ... 43

4.7 Účast v organizovaných několikadenních pohybových aktivitách ... 44

4.8 Pohybové a sportovní kroužky organizované mimo školská zařízení ... 46

4.9 Neorganizovaná sportovní a PA ve volném čase ... 49

4.10 Nejoblíbenější pohybové a sportovní aktivity ve volném čase ... 51

5 Diskuse ... 55

6 Závěr a doporučení... 58

7 Zdroje ... 62

8 Přílohy ... 64

(10)

9

Graf 1: Počet respondentů jednotlivých škol ... 35

Graf 2: Oblíbenost předmětu TV u dívek a chlapců (otázka č. 1) ... 36

Graf 3: Oblíbenost předmětu TV dle věku respondentů (otázka č. 1) ... 36

Graf 4: Oblíbenost předmětu TV dle pohlaví (otázka č. 1) ... 36

Graf 5: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u dívek (otázka č. 2) ... 37

Graf 6: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u chlapců (otázka č. 2) ... 37

Graf 7: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV dle věku respondentů (otázka č. 2) ... 38

Graf 8: Účast ve školních pohybových aktivitách u dívek a chlapců (otázka č. 3) ... 38

Graf 9: Účast ve školních pohybových aktivitách dle pohlaví (otázka č. 3) ... 39

Graf 10: Účast ve školních pohybových aktivitách dle věku (otázka č. 3) ... 39

Graf 11: Přehled zájmových kroužků a útvarů na vybraných školách (k otázce č. 4)... 40

Graf 12: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích dle pohlaví (otázka č. 4) ... 41

Graf 13: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích dle věku (otázka č. 4) ... 41

Graf 14: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích (otázka č. 4) ... 42

Graf 15: Počet hodin ve školních pohybových a sportovních kroužcích (otázka č. 4)... 42

Graf 16: Nejoblíbenější pohybové aktivity organizované školou (otázka č. 5) ... 43

Graf 17: Nejoblíbenější pohybové aktivity organizované školou dle pohlaví (otázka č. 5) ... 43

Graf 18: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách (otázka č. 6) ... 44

Graf 19: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách dle pohlaví (otázka č. 6) ... 45

Graf 20: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách dle věku (otázka č. 6) ... 46

Graf 21: Sportovní kroužky pod vedením trenéra, cvičitele (otázka č. 7) ... 46

Graf 22: Účast ve sportovních kroužcích dle pohlaví (otázka č. 7)... 47

Graf 23: Účast ve sportovních kroužcích dle věku (otázka č. 7) ... 47

Graf 24: Průměrná týdenní pohybová aktivita v organizovaném kroužku (otázka č. 7) ... 48

Graf 25: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase (otázka č. 8)... 49

Graf 26: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase dle pohlaví (otázka č. 8) ... 49

Graf 27: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase dle věku (otázka č. 8) ... 49

Graf 28: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase (otázka č. 8)... 50

(11)

10

Graf 29: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase celkové zhodnocení (otázka č. 9) ... 51

Graf 30: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase dle věku (otázka č. 9) ... 51

Graf 31: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase dle pohlaví (otázka č. 9) ... 52

Graf 32: Zajímavá sportovní aktivita (otázka č. 10) ... 52

Graf 33: Sportovní aktivita, kterou žáci chtějí vyzkoušet (otázka č. 10) ... 53

Graf 34: Sportovní aktivita, kterou žáci chtějí vyzkoušet, která je láká dle věku (otázka č. 10) ... 53

Graf 35: Sportovní aktivita, která je láká dle pohlaví (otázka č. 10) ... 54

Graf 36: Porovnání organizovanosti žáků (otázka č. 4 a 7) ... 56

(12)

11

Seznam zkratek

ACTH Adrenokortikotropní hormon

D Dějepis

DDM Dům dětí a mládeže

FSH Folikulostimulační hormon

LH Luteinizační hormon

MŠMT ČR Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky

PA Pohybová aktivita

RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

STH Somatotropní hormon

ŠVP Školní vzdělávací program

TSH Thyreotropní hormon

TV Tělesná výchova

VKZ Výchova ke zdraví

VV Výtvarná výchova

WHO Světová zdravotnická organizace

ZI Základy informatiky

ZŠ Základní škola

(13)

12

Úvod

Sport a pohybové aktivity se staly neoddělitelnou součástí mého profesního i soukromého života. Tělesná stránka je pro mě v tomto případě neodmyslitelně spojená i s duševní vyrovnaností. Obě strany jedné mince mi dávají do ruky ten správný žeton do rulety s názvem život.

Pohyb je přirozenou a nezbytnou charakteristikou každého živého organismu. S pohybem jsou spjaty všechny funkce lidského těla, dýchání, cirkulace krve, srdeční stahy, metabolismus. Od počátku bytí se život člověka spojoval s pohybovou aktivitou, která zajišťovala nezbytné úkony pro přežití – člověk sběrač, lovec, lezec, chodec, běžec i bojovník. Za posledních sto let však došlo k nejradikálnějšímu poklesu v objemu a intenzitě každodenní pohybové zátěže.

Společnost a vymoženosti naší civilizace totiž umožňují jednodušší a dostupnější přežití – automatizace strojů ulehčuje práci ve všech oblastech průmyslu i v zemědělství, dopravní technika přepravu zboží i osob a nové multimediální technologie stále více posouvají člověka od hranic reality vlastního bytí do světa virtuality a s tím spojené vlastní tělesné nečinnosti.

Pohybová aktivita tak už není nezbytnou nutností zakódovanou v našich genech po tisíciletích při obstarávání obživy. Stále je však nezastupitelná pro správný růst a vývin organismu.

A z tohoto faktu vyplývá velký civilizační rozpor.

Kladný vztah a provozování sportovních a pohybových aktivit pomůže dětem v celém dalším životě. Budou fyzicky i psychicky více odolné. V dnešní konzumní, uspěchané a přetechnizované době je vhodné vést děti k tomu, aby jejich každodenní pohybová aktivita vyvažovala prosezené hodiny u televize, počítače a tabletu. Pohybová výkonnost a tělesná zdatnost u dětí a mládeže stále klesá. Počet obézních žáků na základních školách roste, jejich množství se zvyšuje úměrně s jejich inaktivitou. Tato pohybová nedostatečnost má také vliv na hypokinezi v dospělosti.

Denně může život dítěte představovat jednu velkou sportovní hru, ve které se již od útlého věku naučí znát a dodržovat pravidla, osvojí si pohybové dovednosti, získá sílu a vytrvalost, naučí se překonávat překážky, radovat se z dosažení výsledků, hrát fair play. Každá taková velká životní hra musí mít podporu ze strany rodiny, vhodné a bezpečné místo, dobrého trenéra, spravedlivého rozhodčího. V neposlední řadě záleží i na spoluhráčích, členech týmu, ale i protivnících. Sportovní duch, kamarádské prostředí, vzájemná komunikace a přiměřená

(14)

13

pomoc jsou pro dobrý kolektiv typické. Trávení volného času vhodnými činnostmi hraje významnou roli při utváření osobnosti jedince a při jeho dobré socializaci ve společnosti.

Nejdůležitější vliv na životní styl má především rodina, zde děti přebírají vzorce chování, názory a postoje. Podpora a účast rodičů v pohybových aktivitách napomáhá zvyšovat aktivitu samotných dětí.

Zdravá racionální výživa a přiměřená pravidelná pohybová aktivita jsou hlavními aspekty ovlivňujícími zdravý životní styl jedince, který je naprosto nutný pro zvládnutí každodenních studijních, pracovních a životních situací.

V této bakalářské práci jsem se zaměřila na získání teoretických i praktických poznatků týkajících se obsahu sportovně pohybových aktivit pubescentů. V teoretické části se zaměřím na věkové období pubescence a na význam pohybové aktivity pro zdravý vývoj školní populace. V praktické části provedu anketní šetření na třech základních školách v České Lípě u žáků 2. stupně, kteří ve školním roce 2015/2016 navštěvují 6. a 9. ročník. Výsledky následně zhodnotím a porovnám rozdílné priority ve výběru aktivit dle věku a pohlaví žáků.

(15)

14

1 Syntéza dosavadních poznatků

1.1 Věkové zvláštnosti pubescentů

Naše tělo, fyzická schránka a celá naše osobnost se mění od okamžiku narození až do konce života. Za nejbouřlivější období růstu a změn můžeme považovat dospívání, které překlenuje čas od dětství k dospělosti. Toto období můžeme dělit na dvě fáze: pubescenci a adolescenci.

Puberta je odvozena z latinského slova „pubert“ a znamená dospělý a „puberta“ je v překladu mužnost. Z latiny pochází i slovo „adolesco“, které znamená růst, sílit, dospívat (Harris, 1995).

Pokud budeme vymezovat časovou hranici pubescence, sledujeme rozpětí několika let.

Nástup je přibližně mezi 11. a 12. rokem a konec asi mezi 15. a 16. rokem. Někdy hovoříme o předčasné pubertě, jejíž znaky můžeme pozorovat především u dívek již po 8. roce a u chlapců před 10. rokem. Tak jako těžko určujeme počátek puberty, i konec tohoto dynamického časového údobí se překrývá s adolescencí, druhou fází, která končí dosažením dospělosti ve 20 až 22 letech. I tato hranice dospělosti není striktně určena, především u studentů se prodlužuje. V samotném určení období pubescence a adolescence nemají psychologové a pedagogové jednotnou odpověď. Nástup a průběh pubescence je především ovlivněn geneticky a je zcela individuální. Zdravotní péče, výživa a ekonomické možnosti mohou mít vliv na vývoj jedince k dřívějším pubertálním změnám, nebo naopak při nedostatku a strádání mohou oddálit nástup i samotný vývoj organismu (Vágnerová, 1996).

Obecně bychom mohli období puberty zařadit do věkové kategorie starších žáků. Po ukončení prvního stupně začínají velké změny: nové školní prostředí, více vyučujících speciálně zaměřených na jednotlivé předměty, mnohdy se vytváří zcela jiný třídní kolektiv. Rodiče více spoléhají na samostatnost svých dětí jak v přípravě domácích úkolů, v přípravě na vyučování, tak i v organizování volného času. Úspěšný první rok na druhém stupni, nebo v primě na gymnáziu je základ pro následné zvládání školní docházky. Převzetí odpovědnosti za své jednání, přizpůsobení se novým podmínkám, hledání a obhájení si svého místa v třídním nebo sportovním kolektivu vrstevníků, to ovlivní další chování a jednání, studium, rozvoj osobnosti každého jedince. Mluvíme-li o dětech, že jsou v pubertě, všichni víme, že nastalo velmi těžké období pro rodiče, učitele, trenéry, ale především pro samotné děti, které se velmi těžce vyrovnávají s novými zákonitostmi vývojového období dospívání. Dochází ke komplexní proměně všech složek osobnosti. Vývojové somatické i motorické změny probíhají

(16)

15

v individuální dynamice, ale v dané vzájemnosti. Každý jedinec má v určitý čas jinou vyspělost, jeho kalendářní věk se nemusí shodovat s věkem biologickým (Langmeier, Krejčířová, 2007).

„Pubescenti začínají uvažovat na úrovni formálních logických operací. To znamená další uvolnění subjektivní vazby na určitý časový a prostorový úsek konkrétní reality. Dospívající je proto schopen uvažovat i hypoteticky. Tím ovšem přináší pubescentovi další zdroj nejistoty.

Myšlení pubescenta je charakteristické větším důrazem na uvažování o možnostech, větší systematičností, schopností kombinovat a integrovat různé myšlenky“ (Vágnerová, 1997, 253s.).

1.1.1 Psychosociální charakteristika pubescenta

Psychický a emotivní vývoj pubescentů prochází složitým obdobím. Hormonální aktivita ovlivňuje nejenom tělesné změny, ale i změny v prožívání, jednání a chování. Střídají se nálady, které jsou spíše krátkodobé, proměnlivé, ale velmi intenzivní. Aktivita a dobrá nálada až lehkomyslnost bývá snadno vystřídána apatií a nechutí udělat cokoliv. Přecitlivělost, rozmrzelost, nedostatek sebeovládání souvisejí se zvýšením pocitů nejistoty a vzrůstá míra úzkosti a napětí, nepřiměřené jsou citové reakce na běžné každodenní podněty. Pubescenti nedokáží, nejsou ochotni sdílet své pocity bezprostředně a otevřeně, obávají se výsměchu, nepochopení nebo se stydí. Tyto změny v chování překvapí i je samotné, protože nejsou schopni vysvětlit své reakce, své prožívání (Vágnerová, 1997).

Mění se projevy chování ke svým vrstevníkům, k rodině, ke svému okolí i k sobě samým.

S emoční nevyrovnaností souvisí i výkyvy v sebehodnocení, které se může projevovat v neopodstatněném příliš vysokém sebevědomí nebo naopak také v neopodstatněném podceňování. Nepřiměřené sebevědomí může hraničit s bezcitností, netaktností, nebezpečným ohrožováním sebe sama. Nedostatek sebeúcty, zvyšuje nejistotu a vede k celkovému negativnímu sebehodnocení a k dalším problémům s tímto spojeným. Častým obranným mechanismem je odpoutání se od reality, oddávání se snění, ponoření se do světa fantazie, hudby, sportu. Nevidět, neslyšet, neřešit vzniklé nepříjemné situace, nechuť ke kompromisům a přizpůsobení se, takové chování je živná půda pro každodenní konflikty a spory (Langmeier, Krejčířová, 2007).

(17)

16

Pubertální vztahovačnost a zvýšená kritika všeho a všech je typická. Často dochází k projevům neposlušnosti, vzdoru, nechuti respektovat pravidla. Zvýšené negativní projevy a kritičnost k rodičům, k pedagogům, celkově k autoritám, je pro toto věkové období charakteristická. Jedinec si chce vybudovat svou identitu, má tendenci se osamostatnit, prosadit svůj názor. Seberealizace se projevuje i v postupné změně zevnějšku, vzrůstá význam pozornosti o vlastní tělo, oblečení a účes. Pubescent se chce odlišit od dospělých, odmítá podřízenou roli, neakceptuje bezvýhradně autoritu, polemizuje, diskutuje, bývá netolerantní.

V těchto situacích si ověřuje své schopnosti a možnosti. Může se zdát, že rodina je pro pubescenta přítěž, že ji nepotřebuje, ale rodinné zázemí je pro každého jedince nenahraditelné a velmi důležité (Vágnerová, 1997).

1.1.2 Fyziologická charakteristika

Opožděný nebo naopak předčasný nástup puberty je významně ovlivněn dědičností s individuální rozdílností. Vysoké tempo všech bio-psycho-sociálních změn je způsobeno činností endokrinních žláz. Hypotalamické hormony řídí nebo ovlivňují sekreci hormonů adenohypofýzy, které nastartují začátek tělesných pubertálních změn. Je to především:

 TSH (thyreotropní hormon) - stimuluje tvorbu a sekreci hormonů štítné žlázy

 STH (somatotropní hormon) - ovlivňuje růst všech buněk a tkání těla, zvláště dlouhých kostí

 ACTH (adrenokortikotropní hormon) - podněcuje činnost kůry nadledvin k produkci kortizolu a androgenů

 FSH (folikulostimulační hormon) společně s LH (luteinizační hormon) - aktivují endokrinní tkáně varlete u mužů, stimulují tvorbu testosteronu a sekreci spermií.

U žen podporují tvorbu a zrání Graafova folikulu a ovulaci, zvyšují sekreci ženských pohlavních hormonů. (Trojan, 1997)

V šestém ročníku se můžeme setkat v jedné třídě až s několikaletým časovým rozdílem ve vývinu jedinců. Pohlavní dozrávání dívek nastupuje v průměru asi o dva roky dříve než u chlapců. Hormony působí na vaječníky a stimulují k uvolňování estrogenu a progesteronu.

Estrogen zahájí proces zvětšování pohlavních orgánů a současně ovlivňuje vývoj druhotných pohlavních znaků: rozšiřování boků, zvětšování ňader, růst ochlupení v podpaží a pubického ochlupení, ukládání tuku do ženských forem. Progesteron řídí cyklické změny děložní tkáně,

(18)

17

ovlivňuje vývoj prsu a přispívá k normální činnosti vejcovodů. Prepubertu můžeme pozorovat především u dívek již po 8. roce. Nastává těžké období, kdy se dívkám během několika měsíců změní tělo, výrazně se odliší od svých spolužáků. Samy si neví rady, stydí se za své tělo – velký svetr schová prsa, mohou se izolovat, stávají se uzavřenější, vyhýbají se cvičení a do plavek se nepřevlečou. Negativní reakce mohou vést k potlačení reality a dívka zdánlivě vyřeší problém tím, že přestane jíst, protože při hubnutí se ztrácí sekundární pohlavní znaky.

Dívky se pocitem nespokojenosti trápí po celé období puberty a někdy i po celý svůj život.

Současný ideál tělesné krásy je pro většinu dívek a žen nedosažitelný (Šnajderová, Zemková- Hellerová, 2000).

Oproti dívkám je u chlapců počátek fyzického zrání a růstového zrychlení, s jedním až dvouletým zpožděním, asi okolo 12. roku. Na povel hypotalamu začne hypofýza vylučovat hormony, které následně stimulují varlata k tvorbě androgenních hormonů. Testosteron se podílí na tvorbě spermií, zvětšení pohlavních orgánů a rozvoji druhotných pohlavních znaků:

zrychlení růstu kostí, rozšiřování ramen, růst ochlupení v podpaží a pubického ochlupení.

Nastávají výraznější změny v rysech obličeje, prodlužuje se, posouvá se linie vlasů, rozšiřuje se brada, zvětšuje nos. Zrychlený růst hrtanu má vliv na hrubnutí, snížení hlasu a v přechodném období, než dorostou hlasivky kosti, chlapci mutují. Stresující obdobím u chlapců není předčasný nástup puberty, ale opožděný individuální vývoj. Malý, slabý, nevyspělý chlapec mívá nízký a neatraktivní sociální status, který vede k problémům související s vrstevníky (Vágnerová, 1997).

1.1.3 Motorická charakteristika

V pubescenci se projevuje nerovnoměrný vývoj organismu a v období dospívání silně ovlivňuje motoriku. Rychlý vývoj tělesné výšky, růst kostry, především dlouhých kostí, předbíhá nabírání svalové hmoty. Horní a dolní končetiny bývají slabé a dlouhé, trup malý a nevyvinutý, dochází k disproporcionalitě, ta se v důsledku projevuje i v pohybu. Růst pohybového ústrojí předbíhá vývoji vnitřních orgánů. Kosti rostou rychleji než svaly, chybí svalový aparát, v důsledku se špatným držením těla mohou vzniknout poruchy hybného ústrojí (skolióza), proto je důležitý návyk správného držení těla a vhodná cvičení (Čelikovský, 1990).

Pohybové schopnosti jsou relativně stálé v čase, rozdělujeme je na koordinační a kondiční.

Nejlepší senzitivní období pro rozvoj řízení a regulace pohybu je u obratnosti věk od 7 do12

(19)

18

let. U rychlosti reakce a jednotlivých pohybů od 8 do13 let, u explozivní síly od 8 do 14 let.

Nejvyšší nárůst kloubní pohyblivosti od 8 do12 let (Měkota, Novosad, 2007).

Kondiční pohybové schopnosti výrazně podporují metabolické procesy, souvisejí se získáváním a využíváním energie pro vykonávání pohybu. Senzitivní období pro rozvoj maximálního nárůstu svalové síly je od 14 do 18 let, rychlosti lokomoce (závisí na rozvoji silových schopností) od 15 do18 let, univerzální vytrvalosti od 15 let (Perič, 2012).

Ke konci pubescence dochází k zvýraznění mužských a ženských anatomických znaků, projevuje se specifická motorika. U dívek převládá plynulost v přechodech mezi jednotlivými fázemi pohybu a pohybovými celky. U chlapců po překonání puberty se projevuje větší síla, pohyby však nejsou tak plynulé. Toto období je opět příznivé pro motorické učení. Pozvolna je dovršen tělesný vývoj, projevuje se v plném rozvoji a výkonnosti všech orgánů těla: srdce, plic, svalů, zesílení kostí a šlach (Vilímová, 2009).

1.2 Biologická zralost

Biologický věk lze definovat jako fyziologický, biochemický, mentální a anatomický proces vývoje jedince vzhledem k populační normě. Takto můžeme stanovit růstovou a vývojovou průměrnost, akceleraci nebo retardaci. Zdatnost dětí je ovlivněna jejich stupněm vývoje. Znát dosaženou biologickou zralost dítěte je důležitá informace pro každého rodiče, učitele a trenéra. Teprve tehdy můžeme objektivněji a spravedlivěji jedince hodnotit (Suchomel, 2006).

V současné době jsou nejčastěji využívány tyto přístupy k určení biologické zralosti.

1. Skeletární zralost je označována za nejlepší způsob hodnocení. Na základě rentgenového snímku většinou pravé ruky je posuzována velikost a počet osifikačních jader a uzavřenost epifyzárních štěrbin.

2. Sexuální zralost je určována podle vývoje sekundárních pohlavních znaků, dozrávání reprodukčního systému a růstový spurt. Rozsah této metody je omezen na období pubescence.

3. Somatická zralost je posuzována na základě progresivního nárůstu tělesné výšky.

Růstové grafy neodráží individuální rozdíly v časování a tempu růstového spurtu a sexuálního zrání. Vzhledem ke zjištěným chybám je tato metoda pouze orientační.

4. Dentální zralost je hodnocena podle vývoje dočasného a trvalého chrupu. Prořezávání zubů trvá přibližně do 13 let (Suchomel, 2006).

(20)

19

Největší rozdíly mezi biologickým a kalendářním věkem je v období pubescence. Najít vhodné, odpovídající pohybové činnosti v rámci školní tělesné výchovy je velmi těžké.

Samotné hodnocení dětí musí být založené především na jejich aktivitě, snaze a zlepšení osobních výkonů (Suchomel, 2006).

1.3 Pohybové činnosti

1.3.1 Pohyb

Pohyb je známkou života a ve vývoji člověka je nezbytnou součástí každodenní činnosti, podporuje růst a odolnost organizmu. Jedině člověk dokáže svou inteligencí a záměrnou činností zvyšovat a zdokonalovat svou hybnost a výkonnost plánovitě v rámci cvičení a tréninku. Lidské tělo je mimořádně adaptační a flexibilní, variace pohybů a jejich kombinace je téměř nekonečná. Pohybovým projevem člověk dokáže vyjádřit radost, údiv, myšlenky i své city. Úžasné a neuvěřitelné pohybové kompozice můžeme sledovat při tanci, baletu, ale i při hře, utkání, sportovním výkonu. Pohybová činnost nám přináší zábavu a naplnění života, nejenom z pozice pozorovatele, ale především z pozice aktéra. (Měkota, Cuberek, 2007)

1.3.2 Pohybový režim

Podle Čelikovského (1979) je pohybovým režimem myšlen komplex různých činností v určitém časovém úseku. Tyto pohybové režimy jedince a skupiny obyvatelstva se mění spolu s rozvojem civilizace a jsou ovlivněny historickými souvislostmi. Představy o modelu člověka, o jeho schopnostech a dovednostech, závisí na poznatcích o kvalitě a kvantitě motorické zátěže a jejich vlivu na organismus.

1.3.3 Pohybové jednání

Pohybové jednání je specificky lidská, vůlí řízená PA, která se vyznačuje vědomým záměrem, ve sledu aktivit směřujících ke stanovenému cíli. Při systematickém uspořádání pohybových činností v daném časovém mluvíme o pohybovém režimu, který se vyskytuje ve způsobu života člověka v daném časovém intervalu. Pohybový režim charakterizuje:

 Pořad, který vhodně vřadí tělocvičné aktivity do sledu ostatních činností

(21)

20

 Rytmus, zajišťuje stálé, pravidelné a dlouhodobé opakování stejného programu a pořadu (cirkadiánní, probíhá přibližně za 24 hodin, a cirkanuální, probíhá v průběhu jednoho roku). (Gajda, Fojtík, 2004)

Pojetí pohybové činnosti, aktivity je podle Měkoty, Cuberka (2007) následující:

1. Singulární pohybová činnost, pohybový akt – sled pohybů nutných pro realizaci pohybového úkolu (přeskok, časově omezené, sekundy, zaměření na splnění konkrétního úkolu, přeskočit překážku).

2. Pohybová aktivita parciální – množina pohybových aktů zaměřených na dosažení cíle (tenisová hra, delší časový úsek, minuty, hodiny, sehrát tenisové utkání).

3. Globální aktivnost – souhrn všech pohybových aktů a aktivit za určité období - veškerá pohybová činnost během týdne, zaměření na splnění obecnějšího cíle, zlepšení zdravotního stavu.

1.3.4 Pohybová aktivita

Hodaň (1997) rozděluje PA jako sumu všech realizovaných pohybových činností do pěti oblastí lidské motoriky: základní motorika člověka, pracovní a bojová motorika, kulturně- umělecká motorika a tělocvičná motorika člověka. Z hlediska energetického výdeje je charakterizována jako jakýkoliv tělesný pohyb zabezpečovaný kosterním svalstvem vedoucí ke zvýšení energetického výdeje nad úroveň klidového metabolismu jedince. PA tvoří z celkového energetického výdeje jedince 15–40 %.

Pohybová aktivita prolíná všemi etapami života, proto ji můžeme rozdělovat podle:

 Věku na PA dětí, mládeže, dospělých a seniorů

 Cílů na rekreační, zdravotní a sportovní

 Pravidelnosti – pravidelná a nepravidelná

 Řízenosti – organizovaná a neorganizovaná

 Denního režimu – volnočasová, pracovní, školní a mimoškolní

 Záměrnosti – intercionální a spontánní

PA je podle Mužík, Dobrý, Süss (2008) jakýkoli vykonaný tělesný pohyb (převážně spojený s přenosem hmotnosti nebo s překonáváním odporu), vyprodukovaný kosterními svaly a potřebující ke své realizaci energii. Základní dělení PA rozlišuje na:

(22)

21

1. Nestrukturované, které slouží primárně k plnění úkolů denního režimu, jako jsou práce doma, na zahradě, pochůzky při nákupech, cesta do zaměstnání nebo chůze po schodech. Tato činnost nevyžadují zvláštní prostor, zařízení nebo oblečení.

2. Strukturované, které slouží primárně ke zlepšení nebo udržení jedné nebo více složek tělesné zdatnosti nebo výkonu v konkrétní sportovní pohybové aktivitě. Pro tyto aktivity si lidé vyhrazují určitou denní dobu. Jsou většinou organizované, plánované, časově a prostorově vymezené a popsatelné jednotkami času, vzdálenosti, intenzity, frekvence, mají obvykle svá pravidla, jejich provádění vyžaduje odpovídající prostor nebo zařízení, náčiní a oblečení.

1.3.5 Tělesná cvičení

Specifickou PA je tělocvičná aktivita, která představuje souhrn realizovaných tělesných cvičení, ta jsou pro lidský organismus důležitá, ovlivňují pohybové a tělesné zdokonalování.

Svým účelovým uspořádáním mají povahu adaptačního podnětu a jsou zaměřena na podporu zdraví. Tělesná cvičení vznikla z původní pracovní, bojové a kultovní činnosti těmito způsoby:

 Identitou (totožnost pohybu - chůze, nošení, házení, plavání)

 Artizací (z hlediska prožitku a estetiky – tanec, gymnastika, krasobruslení)

 Stylizací (úprava původní činnosti – běh přes překážky, skok o tyči)

 Racionalizací (z rozumových důvodů – rehabilitační cvičení, zdokonalování techniky – vývoj skoku do výšky, flop)

 Heurizací (vznik nových forem provedení pohybu – nové sporty, akrobatické sporty) V rámci pohybového cíle rozlišujeme strukturu cvičení na fázickou, rytmickou a energetickou. Fázická struktura je tvořena úseky a pohyby vykonané v těchto fázích jsou elementy pohybové činnosti. Tělesná cvičení z hlediska strukturální stránky dělíme na cvičení: acyklické, cyklické a kombinované. Opakované pohybové činnosti vedou ke změnám v organismu, které charakterizuje intenzita, objem a složitost cvičení, jsou úzce spjaty s motorickým učením (Gajda, Fojtík, 2004).

(23)

22

1.4 Organizovaná pohybová aktivita

Školní vyučovací hodiny TV poskytují v souladu s vývojovými předpoklady a individuálními zvláštnostmi příležitost žákům získat nové pohybové dovednosti a znalosti potřebné k vytvoření a udržení aktivního životního stylu. Hodiny svým obsahem splňují odpovídající tělesné zatížení, kultivují pohybový projev a správné držení těla. (Mužík, Krejčí, 1997)

„Národní program vzdělávání“ (NVP) a „Rámcové vzdělávací programy“(RVP) jsou rozděleny na jednotlivá období – předškolní, základní a střední vzdělání. „Školní vzdělávací program“ (ŠVP) si vytváří každá škola samostatně. Pojetí školní TV na 2. stupni ZŠ je ve vzdělávací oblasti „Člověk a zdraví“, kterou tvoří „Výchova ke zdraví“ (VKZ) a „Tělesná výchova“. Cílem je zlepšení postojů žáků ke svému zdraví a zároveň rozšíření dovedností a vědomostí týkajících se zdravého životního stylu (MŠMT ČR, 2007).

Na 2. stupni ZŠ je základních hodin pro výuku TV sedm. Bývá obvyklé, že jedna disponibilní hodina je přidána v deváté třídě tak, aby každý ročník čítal dvě hodiny TV. Další možnosti pravidelné pohybové aktivity zařazené do učebního rozvrhu jsou v rámci volitelných předmětů – sportovní hry, zdravotní tělesná výchova, plavání, sportovní příprava a jiné.

Disponibilní hodiny se využívají dle konkrétního zaměření školy, které vyplývá z RVP a ŠVP.

Další pohybová a sportovní činnost je v současné době na ZŠ organizována především ve školních družinách (pro žáky 1. – 5. ročníku) a školních klubech (pro žáky 6. – 9. ročníku).

Školní kroužky jsou pro všechny žáky 1. a 2. stupně ZŠ, vedoucími jsou především učitelé, vychovatelé, ale také rodiče. Činnost kroužků je s dohledem, ale nemusí být s odborným vedením.

Střediska pro volný čas dětí a mládeže (DDM a stanice zájmových činností) spadají organizačně pod školská zařízení zájmového vzdělávání. Dětem je zde poskytnuta odborná, metodická, materiální pomoc. Činnost kroužků bývá pravidelná a ve školním roce. Po celý kalendářní rok i v době prázdnin a víkendů jsou zajišťovány jednodenní i vícedenní výlety, soutěže, tábory, kurzy pro všechny zájemce, nejenom pro členy kroužků.

Dobrovolné neziskové organizace a občanská sdružení Junák – svaz skautů a skautek ČR, Česká tábornická unie, Pionýr, Asociace turistických oddílů mládeže ČR, Duha, Sokol, Hnutí Brontosaurus, základní umělecké školy a Zálesák nabízí volnočasové aktivity. Zájemci o činnost dochází pravidelně, stávají se členy. Většina těchto organizací jsou uznané MŠMT ČR.

(24)

23

Občanská sdružení, obecné prospěšné společnosti, nadační fondy nabízejí volnočasové aktivity, dítě se nestává členem, pouze dochází na jednotlivé akce.

Sportovní kluby nebo oddíly jsou profesionálně sportovně zaměřené a ekonomicky zabezpečené. Děti jsou vedeny pod dohledem odborníka ke specifické sportovní činnosti (Hofbauer, 2004).

1.5 Sport

Základní a nejvýznamnější dokument Evropská charta sportu přijatý v roce 1992 charakterizuje tuto činnost takto:

„SPORTEM se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních“.

Sportovní aktivity můžeme také třídit podle mnoha hledisek:

 Období - letní, zimní

 Prostředí - primárně na venkovní, sálové

 Počtu zúčastněných osob - individuální, kolektivní

 Formy - organizované, neorganizované

 Dosahovaného výkonu - rekreační, výkonnostní a vrcholový sport

Sport je samostatnou oblastí a odlišuje se od TV a tělocvičné rekreace. Definice sportu vychází ze dvou přístupů:

1. hledisko - sport jako soutěž, jde především o výkon (severoamerický přístup).

2. hledisko - sport jako zábava, rekreace, cvičení (evropský, anglosaský přístup).

Sport je druh zábavy, charakteristický soutěživostí, založený na fyzických schopnostech, podřízený stanoveným pravidlům hry a řízený nějakou institucí. Toto široké pojetí sportu je akceptováno po celém světě (Slepičková, 2005).

Sport se odlišuje od ostatních tělocvičných aktivit, má své specifické znaky:

 Patří do oblastí nevýrobní sféry, je záležitostí volného času, rozvíjí se na základě dobrovolného zájmu, slouží k uspokojování individuálních potřeb, přispívá k všestrannému

(25)

24

a harmonickému rozvoji jedince (fyzického, psychického, sociálního charakteru).

U vrcholových sportovců je volný čas využíván k regeneraci sil k novému tréninkovému procesu.

 Sport je intenzivní pohybovou součástí specifického charakteru a je přesně vymezen pravidly, ve kterých se odráží historický vývoj sportu. Jako základní pravidlo, platné pro všechny účastníky sportu, je vytvoření stejných podmínek.

 Výrazným znakem je soutěživost, potřeba sebeuplatnění a seberealizace, dosahování nejvyššího výkonu. Výkon je ten nejsilnější motiv, který činí sport velmi přitažlivým pro všechny, hlavně pro mládež, nutí účastníky k velmi intenzivní a náročné práci (Choutka, Dovalil, 1991).

1.5.1 Socializace ve sportu

Jednou z vývojových potřeb jedince je odpoutání se od rodiny a vrstevnické skupiny mívají větší vliv, než si rodiče přejí. Zvyšuje se touha po přátelství, vznikají velmi silné kamarádské vztahy, které přetrvávají až do dospělosti. Ve sportovním týmu probíhá nenásilná socializace v kamarádském prostředí, přispívá k tomu i to, že tato skupina je tvořena členy, kteří mají stejné nebo podobné zájmy a je vedena akceptovatelnou autoritou. V tomto období se mění vztah ke sportu, už to není jenom hra, ale i určitá povinnost. Sociální vlastnosti zahrnují soubor předpokladů jedince vytvářet a uchovávat různé druhy vztahů mezi kolektivem spoluhráčů, protihráčů, obecenstva, trenérů a dalších (Sekot, 2006).

Socializace má dvojí charakter, vytváří vnitřní podmínky pro regulaci hráče v různých druzích vztahu a zároveň vytváří základní podmínky dobrého individuálního i kolektivního výkonu.

Sportovní aktivita má pozitivní vliv na formování osobnosti, především u sportovců můžeme pozorovat vyšší sebedůvěru a bojovnost, houževnatost v řešení problémů, tendenci podávat dobrý výkon a být dobře hodnocen, počínat si efektivně. Pravidelná sportovní činnost ovlivňuje volní vlastnosti, trpělivost, odpovědnost, sebekontrolu. Individuální i kolektivní sporty podporují smysl pro kolektiv, zájem o ostatní, schopnost komunikace. Především se upevňuje zájem o aktivní styl života a současně je třeba vědět, že sport není jediná potřebná činnost v tomto období (Perič, Dovalil, 2010).

Sport je významný svým socializačním prostředím, měl by pěstovat princip fair play především ve způsobu myšlení, nikoli pouze jako chování, měl by přispívat i k harmonizaci mezilidských a sociálních vztahů (Sekot, 2006).

(26)

25

Sportovně pohybová aktivita má velký vliv na vývoj a zdraví jedince, je označována jako základní prvek zdraví. Pohybová činnost je jednou z nejvýznamnějších potřeb člověka, zejména v dětském věku (Mužík, Krejčí, 1997).

Sport je významným sociálním jevem, je spojován se zdravím, s radostí z pohybu a také s lidskou krásou. Sport přitahuje pozornost diváků a někdy se stává pasivní činností. Sport je označován jako fenomén soudobého světa a zároveň je spojován s veřejným společenským životem, stává se integrální součástí světa kulturního a sociálního. Sport je neoddělitelnou součástí každodenního života, je spontánní a nepředvídatelný, využívá aktivní kreativitu.

Vyžaduje konzistentní chování závislé na daných herních pravidlech. Sportovec bývá nejčastěji uspokojován vítězstvím, a to právě díky ocenění své snahy (Sekot, 2006).

U sportujících pubescentů nacházíme méně studijních problémů i menší procento výskytu společensky nežádoucího chování (delikvence). Velké možnosti sportu spočívají i v socializačním a integračním působení na mládež (Vilímová, 2009).

Práce trenéra vyžaduje velkou dávku velkorysosti a citlivého přístupu. Přístup musí být taktní, diskrétní a přechodné obtíže dané věkem, které nastanou, je třeba brát s potřebným nadhledem. Počkat až odezní emoční napětí a zaujetí, jednat po úvaze, spravedlivě. Zasahovat tam, kde nevhodné chování přesahuje určitou mez, vyhýbat se ironii, nevystupovat příliš autoritativně a nementorovat. Pokud chce být trenér úspěšný, musí být seznámen s psychikou svého svěřence, velmi dobře jej znát, vědět, čím jsou jeho výkony ovlivněny. Zvolit vhodný přístup a metody. Předpoklady ke sportovní činnosti jsou dány dvěma faktory - dědičností a prostředím. Význam dědičnosti s vyšším věkem klesá a naopak se zvyšuje vliv prostředí, především výchovy a sociální stimulace. Důležitým činitelem v rozvoji schopností jsou i psychické vlastnosti osobnosti (Dovalil, 1992).

1.6 Podpora pohybové a sportovní aktivity na národní úrovni

1.6.1 Zákon o podpoře sportu

V současnosti se lze v ČR opřít zejména o Zákon o podpoře sportu ze dne 28. února 2001 (ve znění novely č. 219/2005 Sb.), který sportu přisuzuje poměrně výsadní postavení ve společnosti, jelikož ho vymezuje jako veřejně prospěšnou činnost. Sport představuje všechny formy tělesné činnosti, které vedou k harmonickému rozvoji tělesné a psychické kondice.

(27)

26

Sportem pro všechny se rozumí organizovaný i neorganizovaný sport a pohybová rekreace určená širokým vrstvám obyvatelstva.

Zákonem jsou stanoveny úkoly pro Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, které ve své působnosti vytvářejí podmínky pro přípravu státní reprezentace, přípravu talentů, zřizují a zabezpečují činnost sportovních center.

Ministerstvo zdravotnictví organizuje zdravotní péči sportovním reprezentantům a talentům, také zřizuje a zabezpečuje laboratoř dopingové kontroly, která spolupracuje s Mezinárodním olympijským výborem.

Dále jsou stanoveny úkoly pro kraje a obce, které ve své samostatné působnosti vytváří podmínky pro rozvoj sportu pro všechny a finančně jej zabezpečují. Dále zajišťují výstavbu, rekonstrukce, udržování a provozování sportovních zařízení.

1.6.2 Zdraví 21

Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století, byl projednán vládou ČR 30. října 2002. Výbor Zdraví 21 každoročně předkládá hodnotící zprávu plnění dílčích úkolů Ministerstvu zdravotnictví ČR.

V roce 2002 byly formulovány i tyto hlavní a dílčí cíle, které jsou stále aktuální a nesplněné:

 Cíl 11: Zdravější životní styl. Do roku 2015 by si lidé v celé společnosti měli osvojit zdravější životní styl. Dílčí úkol č. 11. 1. Rozšířit zdravé chování ve výživě a zvýšit tělesnou aktivitu.

 Jeden z dílčích úkolů č. 4. 1. Děti a dospívající mládež by měly být způsobilejší ke zdravému životu a měly by získat schopnost dělat zdravější rozhodnutí. Další neméně důležitý úkol je formulován v č. 4.3. Podstatně snížit podíl mladých lidí, kteří se podílejí na zdraví škodlivých formách chování, ke kterým patří konzumace drog, tabáku a alkoholu.

1.6.3 Zdraví 2020

Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dokument Zdraví 2020 Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, který přímo navazuje na program WHO ZDRAVÍ 2020, ten byl schválen 62. zasedáním Světové zdravotnické organizace pro Evropu v září 2012.

(28)

27

Národní strategie především vychází z „Hodnotící zprávy plnění cílů Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR v letech 2003 – 2012“.

V přímé návaznosti je Akční plán č. 1: Podpora pohybové aktivity na období 2015 – 2020. Ve strategické oblasti 1: Podpora PA ve vzdělání na ZŠ a nižších stupních víceletých gymnázií jsou formulovány tyto specifické cíle:

 Podpora PA na základních školách a nižších stupních víceletých gymnázií.

 Čeští autoři stanovili doporučení k realizaci PA v rámci zdravého životního stylu.

 Podpora využití disponibilních hodin řediteli škol pro navýšení PA.

 Zvýšit celkový objem školní PA žáků a zvýšit objem řízených forem školní PA.

 Revidovat opatření k uvolňování z TV.

 Zkvalitnit úrazovou prevenci na školách.

 Úrazová prevence v rámci výuky VkZ (výchova ke zdraví) a vzdělávací oblasti

„Člověk a jeho svět“.

 Zaměřit obsah výuky TV na zlepšení obratnosti žáků a ovlivňování tělesné zdatnosti, příslušným způsobem upravit RVP ZV a ŠVP.

 Prohlubovat vědomosti o významu PA u všech žáků bez ohledu na zdravotní omezení v rámci rozvoje pohybové gramotnosti.

Dokument obsahuje další specifické cíle:

 Podpora zájmu o aktivní trávení volného času.

 Podpora neorganizovaných forem PA.

 Podpora organizovaného sportu pro všechny.

 Podpora kvality výzkumných aktivit v oblasti PA.

1.7 Vliv pohybové aktivity na rozvoj pohybových dovedností

Během prvních deseti až dvanácti let se pohybové dovednosti zřetelně vyvíjejí, specializované pohybové dovednosti jsou jedinečné, člověk si je osvojuje jen výběrově, záleží na úrovni

(29)

28

zpracování, naučení a na množství. Mohou být propojeny do podoby sportovních, pracovních, komplexních dovedností. Období před nástupem pubertálních růstových změn bývá označováno jako první vrchol motorického, zejména koordinačního rozvoje. Snadné motorické učení umožňovalo nejvýraznější nárůst předpokladů pro rozvoj konkrétních pohybových schopností. Mohli bychom říci, že pohybový luxus, je přerušen překotným růstem, dochází k výraznému omezení učení, tempo se zpomaluje, stagnuje, může docházet ke zhoršení až regresi. Vývoj pohybových dovedností v pubertě ovšem nekončí, po určité stagnaci zvolna pokračuje během celého života, dochází jen k přestrukturování a v adolescenci k individualizaci a diferenciaci. Pro sportovní dovednosti je typická snaha o zdokonalení, přesnost a nejvyšší výkon Pohybovou a sportovní aktivitu nám umožňují pohybové dovednosti, které jsou předpokladem ke správnému provedení požadovaného úkonu, usnadňují a zefektivňují činnost, vyznačují se stálostí, ekonomičností a rychlostí provedení. Tyto dovednosti jsou osvojeny a získány v procesu motorického učení (Suchomel, 2006).

Pohybová aktivita dětí ve všech věkových skupinách je velice důležitá pro rozvoj a osvojení pohybových dovedností, které můžeme dělit do tří skupin:

1. Základní primární dovednosti (běh, chůze, skoky, hody) jsou dány přirozeným vývojem a nejdůležitějším obdobím pro jejich dobré osvojení je předškolní věk a dostatečné časové a prostorové možnosti. Mateřské školky mají doporučené a závazné pohybové aktivity ve svých denních programech.

2. Pohybové dovednosti, které jsou součástí všeobecného a všestranného rozvoje, zvyšují celkovou odolnost, upevňují zdraví a nejsou přirozenou součástí vývoje (jízda na kole, bruslení, plavání, hry, atletika). Tyto aktivity jsou důležité pro činnost centrální nervové soustavy, tvoří se nové spoje a získávají se pohybové zkušenosti. Cílem je vytvořit nejlepší předpoklady pro pozdější rozvoj, seznámit děti s řadou sportů a využít senzitivního období. Každá základní škola má ve svém ŠVP zapracovány konkrétní úkoly, cíle spojené s podporou a rozvojem PA ve výuce.

3. Sportovní dovednosti jsou přímo využívány při sportovním výkonu (skok o tyči, salto, smeč), charakterizuje je komplexnost a výkonnost (Měkota, Cuberek, 2007).

Především u jedinců, kteří pravidelně necvičí, dochází ke značnému zhoršení koordinace, hlavně schopnost přesnosti, ekonomičnosti a plynulosti pohybu, tím se snižuje hospodárnost pohybu. U dynamiky pozorujeme často nepřiměřenou kontrakci svalů antagonických, motorický projev se stává strnulý, projevuje se jakoby svalová ochablost. Pubescent je

(30)

29

schopen učit se pohybům uvědoměle, analyzuje a průběh pohybu umí lépe chápat. Děvčata se více bojí při nácviku nových pohybových úkolů, které vyžadují odvahu. Výrazné negativní jevy v motorice, ve složitějších koordinačních pohybech nejsou tak velké jako u chlapců.

Mnohá děvčata se v druhé fázi pubescence vyhýbají tělesným cvičením, negativně u nich působí vliv hormonů, klesá spontánní pohybová aktivita. Chlapci jsou motoricky neklidní, vykonávají často neuvědomělé pohyby, stále zaměstnávají ruce, nohy. Charakteristická je pro ně nemotivovaná tělesná činnost a klátivá chůze a koordinační nestabilita (Čelikovský, 1990).

1.8 Doporučení k pohybové aktivitě

Do 90. let 20. století byla u dětí školního věku chápána celková podpora pohybové aktivity především jako prostředek ke zvyšování tělesné zdatnosti. Posun v zaměření podpory PA směrem ke snižování rizik civilizačních onemocnění a ke zlepšování zdravotního stavu nastal na základě výsledku amerických výzkumu z konce 20. století. Pro dosažení požadovaného zdravotního efektu nemusí mít pohybové aktivity pouze vysokou intenzitu zatížení. Střední a vyšší zatížení s dobou intervalu minimálně 10 minut v celkové denní kumulaci 60 minut, je základní cíl. Především se zohledňuje individuální vývoj jedince, přihlíží se k jeho zájmům, motorické vyspělosti a zdatnosti. U dětí je toto doporučení výkonnostně a vývojově přijatelnější (Suchomel, 2006).

Současně kromě aktivit vytrvalostních je kladen důraz na cvičení posilovací a protahovací, která ovlivňují pohybový aparát. Především v období překotného růstu je důležitá vhodnost, všestrannost, pravidelnost a přiměřenost PA. Některé aktivity mohou být zařazeny jako součást běžného života, například můžeme zvýšit tempo chůze, používat ruční nářadí, chůze do schodů namísto eskalátorů a výtahů (Měkota, Cuberek, 2007).

Pokyny EU pro PA byly schváleny a potvrzeny ministry tělovýchovných členských států EU na zasedání v Biarritz v roce 2008. Dokument navazuje na bílou knihu o sportu a navrhuje toto doporučení: „Děti školního věku by měly denně vykonávat 60 minut nebo více středně až vysoce intenzivní pohybové aktivity ve formě, která je vývojově vhodná, přináší jim radost a zahrnuje rozmanité činnosti. Plnou dávku lze sestavit z více částí o délce trvání alespoň 10 minut. U skupin raného věku by se měl klást důraz na rozvoj motorických dovedností. Podle potřeb konkrétní věkové skupiny by se měly použít specifické typy aktivit: aerobní, silové, zvedání břemen, rovnováha, ohebnost, rozvoj motorických dovedností“ (Pokyny EU pro pohybovou aktivitu, 2008, 7. s.).

(31)

30

Doporučení ze zasedání v Biarritz dalo podnět ke zpracování české studie. Centrum kinantropologického výzkumu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci se zabývalo v rámci své činnosti výzkumem PA. V listopadu 2010 byl předložen „Návrh doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního stylu českých dětí“. Analýzou zahraničních studií a z výsledků monitorování PA českých dětí byla předložena školsky orientovaná doporučení k realizaci PA pro děti 6-11 let:

 PA alespoň střední intenzity po dobu nejméně 90 minut denně (rozložení do kratších, alespoň 10minutových úseků)

 V převažujícím počtu dnů v týdnu by měl dosahovat počet kroků 12 000 u děvčat a14 000 kroků u chlapců

 Podporovat pohybově aktivní (pěší a cyklistickou) dopravu dětí do školy a ze školy, zájmových organizací, klubů a dalších volnočasových aktivit

 Upřednostňovat všestranný pohybový rozvoj před jednostranným pohybovým zaměřením

 Upřednostňovat rychlostně-obratnostní PA před aktivitami silového charakteru

 Zvýšit podíl dětí, které jsou 3 - 4× týdně zapojeny do organizované PA (do počtu zahrnuty jednotky TV)

 Děti by si měly osvojit základy mnoha druhů PA (bruslení, jízda na kole, lyžování, plavání, šplhání) a základní gymnastické prvky nejpozději do nástupu puberty

 Nepřetržité sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 90 minut denně Studie vznikla za podpory výzkumného grantu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci s názvem: „Pohybově přátelské školní prostředí jako faktor podpory pohybově aktivního a zdravého životního stylu 6 - 11letých dětí“. Tato doporučení by měla směřovat k posílení preventivního působení PA a ke zmírnění negativního trendu nárůstu obezity (Sigmundová, Sigmund, Šnoblová, 2010).

Doporučení pro 11 – 18 pubescenty a adolescenty vychází z doporučení pro mladší věkové kategorie a navazuje na ně. PA střední intenzity provádět po dobu minimálně 60 minut denně.

Toto základní doporučení může být v kombinaci s PA vysoké intenzity podporující rozvoj a udržení kardiorespirační zdatnosti nejméně 20 minut alespoň 3x týdně. Převedeno na chůzi se jedná o převažující počet dnů v týdnu, kdy by měl počet kroků dosahovat 11000 kroků u dívek a 13000 kroků u chlapců (Sigmundová, Sigmund, Šnoblová, 2010).

(32)

31

Pubescenti by se měli naučit provádět pohybové aktivity ve třech úrovních. V základní úrovni jsou aktivity součástí normálního života, především je to chůze a jízda na kole, hraní pohybových her, domácí a zahradnické práce. Druhá úroveň zahrnuje aerobní činnosti jako je běh, cyklistika, tanec, bruslení, plavání a sjezdování Nejdůležitější je se do aktivit zapojit a osvojit si pohybové dovednosti, které umožňují provozování aerobních sportů florbalu, tenisu, volejbalu, fotbalu, basketbalu, hokeje a badmintonu. Ve třetí úrovni jsou posilovací cvičení, gymnastika, atletické disciplíny a protahovací cvičení, strečink, jóga, balet a karate (Suchomel, 2006).

(33)

32

2 Cíle práce, úkoly práce

Hlavním cílem bakalářské práce je na základě analýzy preference pohybových a sportovních aktivit žáků 6. a 9. ročníku základní školy formulovat doporučení pro nabídku PA v ZŠ i ostatních organizací.

Dílčí úkoly:

Rešerše odborné literatury.

Provést anketní šetření pohybových a sportovních aktivit.

Provést analýzu získaných dat.

Na základě provedené analýzy dát doporučení do praxe.

(34)

33

3 Metodika práce

Cílem anketního šetření je vyhodnocení priorit ve výběru sportovních a pohybových aktivit podle věku a pohlaví respondentů. Provedu komparaci nabízených pohybových a sportovních aktivit ve vybraných školách a zaměřím se na jejich využití respondenty. Dalším předmětem komparace bude časový objem organizovaných a neorganizovaných sportovních aktivit.

V neposlední řadě porovnám nejoblíbenější pohybové a sportovní aktivity při hodinách tělesné výchovy a ve volném čase.

3.1 Charakteristika souboru

Anketní šetření probíhala na třech vybraných základních školách v České Lípě v měsíci únoru a březnu 2016. Celkem se zapojil 181 žák 2. stupně.

Základná škola, Česká Lípa, 28. října 2733, příspěvková organizace je největší škola ve městě, druhý stupeň má 11 tříd. Škola leží na okraji sídliště Špičák a je vybavena velmi dobrým sportovním zázemím: 4 tělocvičny, nově upravený venkovní atletický areál, hřiště na fotbal, kurty na míčové hry. Anketního šetření se zúčastnilo 20 dívek a 27 chlapců šestého ročníku (2 třídy). Z devátého ročníku se zapojilo 19 dívek a 16 chlapců ze dvou tříd. Celkem 82 žáků.

Základná škola, Česká Lípa, Pátova 406, příspěvková organizace patří mezi nejmenší ve městě, druhý stupeň má 5 tříd. Škola leží v centru staré zástavby a je vybavena tělocvičnou a školním hřištěm s asfaltovou plochou a sektorem pro skok daleký. Do ankety se zapojilo 8 dívek a 13 chlapců z jedné šesté třídy, z devátého ročníku 8 dívek a 11 chlapců. Celkem 40 žáků.

Základná škola, Česká Lípa, Školní 2520, příspěvková organizace leží na sídlišti Sever, druhý stupeň má 7 tříd. V areálu školy jsou 2 tělocvičny, asfaltové hřiště, běžecká dráha 100m a sektor pro skok daleký, malé travnaté fotbalové hřiště. Velkou výhodou je propojený vstup do krytého bazénu 25m, který je ve správě města. Škola jej využívá k výuce třetí hodiny TV na prvním stupni. Žáci celého 2. stupně si mohou hodinu plavání vybrat v rámci jednohodinového volitelného předmětu. Anketního šetření se účastnilo 15 dívek a 19 chlapců ze dvou šestých tříd. Z deváté třídy anketu vyplnilo 15 dívek a 10 chlapců. Celkem 59 žáků.

(35)

34

3.2 Charakteristika metody

Šetření bylo provedeno pomocí ankety Pohybové a sportovní aktivity žáků. Otázky v anketě byly sestaveny pro potřebu zjištění cílů bakalářské práce, některé modifikované otázky byly použity z dotazníku INDARES Dotazník sportovních preferencí a upraveny pro pochopení respondentů od 11 do 15 let. Vyplnění anketních otázek probíhalo anonymně. Anketa čítá 10 otázek.

Otázky číslo 1, 3 a 5 jsou uzavřené, žáci mohli vybírat ze dvou až šesti možností. Otázka číslo 2 je otevřená, žáci vpisují nejoblíbenější aktivitu při hodinách TV. V deváté otevřené otázce určují pořadí nejvýše tří nejoblíbenějších pohybových a sportovních aktivit. Otázky 4, 6, 7 a 10 jsou kombinované. Žáci vybírali z daných možností, v případě, když odpoví ANO, doplňují aktivity a počet hodin týdně.

Sečtený počet hodin u jednotlivých otázek a ve skupinách byl vydělen počtem respondentů a vypočítán časový průměr sportovních a pohybových aktivit na jednoho žáka.

Při hodnocení 9. otázky byly nejoblíbenějším aktivitám přidělovány body takto: za první místo 3 body, za druhé místo 2 body a za třetí uvedenou aktivitu 1 bod. Přidělené body byly následně sečteny.

Individuální ústní rozhovory jsem využila při setkání s vedením školy a pedagogickými pracovníky. Anketním šetřením na vybraných školách u žáků 6. a 9. ročníku jsem získala data k analýze jednotlivých cílů a úkolů práce. Komparaci jsem použila při porovnávání priorit respondentů podle věku a pohlaví a také při porovnávání nejoblíbenějších pohybových a sportovních aktivit při hodinách tělesné výchovy a ve volném čase. Porovnala jsem rovněž časový objem organizovaných a neorganizovaných aktivit u jednotlivých skupin respondentů a při syntéze jsem vyvodila závěry na základě výchozích zjištění.

Vyplněná anketní šetření byla roztříděna a zpracována dle skupin dívek a chlapců a také po věkových skupinách 6. a 9. ročníků. Výsledky byly zapsány do tabulek a následně jsem vygenerovala grafy dle potřeby a charakteru otázek.

Data byla zpracována pomocí tabulkového procesoru MS Excel 2010. Pomocí tohoto programu byly vytvořeny všechny tabulky i grafy. Bakalářská práce byla vypracována v programu MS Word 2010.

(36)

35

4 Výsledky ankety a diskuse

4.1 Základní školy v České Lípě

Na třech vybraných základních školách v České Lípě se anketního šetření zúčastnil celkem 181 žák. Všichni respondenti ve školním roce 2015/2016 navštěvovali základní školu. Při celkovém hodnocení sportovní a pohybové aktivity budeme vycházet ze zjištěných údajů, které byly získány od 85 dívek a 96 chlapců 6. a 9. ročníku.

Graf 1: Počet respondentů jednotlivých škol

Při zpracovávání dat budu pracovat se čtyřmi kategoriemi žáků. První skupinu tvoří 43 dívky 6. ročníku. Druhou skupinou jsou dívky 9. ročníku v počtu 42. Chlapci 6. ročníku tvoří nejpočetnější skupinu, která čítá 59 respondentů. Poslední početně nejmenší skupinu tvoří 37 chlapců 9. ročníku. Celkově žáků devátého ročníku je na školách méně, než žáků 6. ročníku. Především proto, že po splnění devíti let školní docházky, odchází do učebních oborů ze sedmé a osmé třídy.

Při porovnávání údajů dle pohlaví tvoří skupinu chlapců 96 respondentů a 85 děvčat. Při komparaci údajů dle věku budu porovnávat skupinu 102 žáky šestého ročníku a 79 žáků deváté třídy.

(37)

36

4.2 Tělesná výchova a PA na základních školách

Graf 2: Oblíbenost předmětu TV u dívek a chlapců (otázka č. 1)

Graf 3: Oblíbenost předmětu TV dle věku respondentů (otázka č. 1)

Graf 4: Oblíbenost předmětu TV dle pohlaví (otázka č. 1)

Z grafů je zřejmé, že ke svým oblíbeným předmětům řadí TV nejvíce chlapci ze šestého ročníku. Na druhém místě TV řadí ke svým oblíbeným předmětům děvčata šestého ročníku, téměř každá pátá dívka zvolila odpověď ne. Společně tato věková kategorie v 88 % hodnotí hodiny TV kladně a řadí je ke svým oblíbeným předmětům, což je velmi potěšitelné.

(38)

37

Děvčata a chlapci z devátého ročníku se ve svých odpovědích shodli a výuku TV zařadili mezi své oblíbenější předměty v 76 %, téměř každý čtvrtý žák vybral odpověď ne. Tento graf zcela jasně vypovídá, že obliba hodin TV na základních školách se vzrůstajícím věkem žáků klesá, jak u dívek, tak daleko více u chlapců. Vyhodnotíme-li oblíbenost hodin TV dle pohlaví, vidíme, že i přes pokles v devátém ročníku mají chlapci stále hodiny TV ve větší oblibě, než dívky. Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo, že tělesná výchova patří k jejich oblíbeným předmětům celkem v 82 %.

4.3 Nejoblíbenější činnost při hodinách TV

Graf 5: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u dívek (otázka č. 2)

Graf 6: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u chlapců (otázka č. 2)

References

Related documents

Na pedagoga (hlavního aktéra besedy) jsou kladeny velké nároky při zjišťování informací o daném tématu a při následném vedení samotné diskuse. Je moţné vyuţít osobní

Nad výběrem tématu své diplomové práce jsem nemusela dlouho přemýšlet. Mým budoucím povoláním je učitelství, budu se věnovat výchově a vzdělávání dětí. Práce

Podkladem pro vypracování návrhu na podporu pohybové aktivity na Základní škole Kobyly je dotazníkové šetření provedené u všech žáků druhého stupně základních škol

Při tvorbě nové skupiny nebo týmu lidí, ze začátku společné práce převládá ve skupině pocit nejistoty a nepohodlí.. Pokud se lidé navzájem dobře neznají, atmosféra

Sekvenční postup znamená obecně známé pedagogické pravidlo postupu po malých krůčcích od jednoduššího učiva, které žák zvládá, k náročnějšímu. 167)

Ve školní praxi profesní orientace znamená krátkodobou či jednorázovou pomoc mladým lidem, v naší práci tedy adolescentům, při jejich výběru školy nebo budoucího

Seznam tabulek ... ŠKOLNÍ TŘÍDA ... Školní třída jako sociální skupina ... Role žáků v třídním kolektivu ... Klima školní třídy ... Optimální klima třídy ...

Jak mi vyplynulo z rozhovoru, děti opravdu velmi často tráví volný čas na mobilním telefonu, tabletu, či u televize. Proto si myslím, že odpověď dospělé