Význam malého a středního podnikání pro rozvoj regionu

Význam malého a středního podnikání pro rozvoj regionu

Diplomová práce

Studijní program: N6202 – Hospodářská politika a správa Studijní obor: 6202T086 – Regionální studia

Autor práce: Bc. Lucie Holubcová

Vedoucí práce: Ing. Miroslava Lungová, Ph.D.

Anotace

Předmětem diplomové práce je zhodnocení malého a středního podnikání z pohledu rozvoje regionu. První část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů týkajících se této problematiky. Další část se věnuje rozboru údajů o podnikání v České republice. Dále práce klasifikuje malé a střední podnikání, definuje jejich postavení a význam v české ekonomice a možnosti podpory malého a středního podnikání. Poslední část se zabývá analýzou krajů regionu soudržnosti NUTS II Severovýchod a jejich komparací na základě významu malého a středního podnikáni pro rozvoj regionu.

Klíčová slova

Malé a střední podnikání, podnikání, podpora malého a středního podnikání, region soudržnosti NUTS II Severovýchod.

Annotation

Importance of Small and Medium-sized Enterprises for Regional Development

The aim of the thesis is to evaluate the small and medium enterprises from the perspective of regional development. The first part of diploma thesis is focused on the description of basic concepts related to this issue. Another part is devoted to analysis of data on business in the Czech Republic. Further the thesis classifies small and medium enterprises, defines their status as well as an importance in the Czech economy and support options. The last part analyzes and compares of the cohesion region NUTS II Northeast based on the importance small and medium enterprises for the development of the region.

Key Words

Enterprises, small and medium-sized enterprises, support of small and medium-size enterprises, region.

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat mé vedoucí diplomové práce paní Ing. Miroslavě Lungové, Ph.D. za ochotu a pomoc při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat svým přátelům a rodině za podporu, cenné rady a trpělivost během celého studia.

Obsah

Seznam zkratek ... 9

Seznam tabulek ... 10

Seznam obrázků ... 11

Úvod ... 12

1 Region a regionální rozvoj ... 14

1.1 Regionální politika ... 15

1.2 Regionální politika v ČR ... 17

1.3 Nástroje regionální politiky ... 21

1.3.1 Makroekonomické nástroje ... 21

1.3.2 Mikroekonomické nástroje ... 22

2 Podnikání, podnik, podnikatel ... 24

3 Malé a střední podnikání ... 27

3.1 Výhody a nevýhody malých a středních podniků ... 29

4 Základní údaje o podnikání v ČR ... 32

4.1 Malé a střední podnikání v České republice ... 36

4.2 Význam malých a středních podniků ... 38

4.3 Podpora malého a středního podnikání ... 46

5 Region soudržnosti NUTS II Severovýchod a jeho kraje ... 52

5.1 Charakteristika regionu soudržnosti NUTS II Severovýchod ... 52

5.2 Charakteristika krajů NUTS II Severovýchod ... 57

5.3 Ekonomický vývoj v jednotlivých krajích NUTS II Severovýchod ... 60

5.4 Význam MSP v krajích regionu soudržnosti NUTS II Severovýchod ... 64

6 Komparace krajů z hlediska významu MSP... 80

Závěr ... 83

Seznam použité literatury ... 85

Seznam zkratek

aj. a jiný atd. a tak dále

ČDDD čistý disponibilní důchod domácností ČSÚ Český statistický úřad

HDP Hrubý domácí produkt

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu MSP malé a střední podnikání

OP Operační program

OPPI Operační program Podnikání a inovace OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná popř. popřípadě

ROP Regionální operační program TUL Technická univerzita v Liberci tzv. takzvaný

Seznam tabulek

Tabulka 1: Kritéria pro vymezení MSP ... 28

Tabulka 2: Přehled 10 nejvýznamnějších firem v ČR z hlediska tržeb ... 34

Tabulka 3: Přehled 5 nejvýznamnějších firem v ČR z hlediska hospodářského výsledku . 35 Tabulka 4: Přehled 5 největších zaměstnavatelů v ČR... 35

Tabulka 5: Počet OSVČ v letech 2009 - 2014... 37

Tabulka 6: Finanční prostředky alokované pro OPPI (v EUR) ... 49

Tabulka 7: MSP se sídlem v okresech Libereckého kraje ... 66

Tabulka 8: Ekonomické subjekty dle právních forem v okresech za rok 2014 ... 67

Tabulka 9: Projekty MSP v Libereckém kraji, dle dotačních programů OPPI ... 68

Tabulka 10: MSP se sídlem v okresech Královehradeckého kraje ... 71

Tabulka 11:Ekonomické subjekty dle právních forem v okresech za rok 2014 ... 72

Tabulka 12: Projekty MSP v Královéhradeckém kraji, dle dotačních programů OPPI ... 73

Tabulka 13: MSP se sídlem v okresech Pardubického kraje ... 76

Tabulka 14: Ekonomické subjekty dle právních forem v okresech za rok 2014 ... 77

Tabulka 15: Projekty MSP v Pardubickém kraji, dle dotačních programů OPPI ... 78

Tabulka 17: Ekonomické subjekty dle právních forem v krajích za rok 2014 ... 81

Seznam obrázků

Obrázek 1: Vymezení regionů se soustředěnou podporou státu... 19

Obrázek 2: Hospodářsky problémové regiony ... 20

Obrázek 3: Vývoj počtu registrovaných podnikatelů v ČR ... 33

Obrázek 4: Vývoj aktivních subjektů v ČR v letech 2009-2014 ... 36

Obrázek 5: Vývoj počtu zaměstnanců MSP v ČR v letech 2009-2014 ... 39

Obrázek 6: Vývoj výkonů MSP v ČR v letech 2009-2014 ... 41

Obrázek 7: Vývoj přidané hodnoty MSP v ČR v letech 2009-2014 ... 42

Obrázek 8: Vývoj mzdových a investičních nákladů MSP v ČR v letech 2009-2014 ... 43

Obrázek 9: Porovnání MSP a ČR vývoje zahraničního obchodu v letech 2012-2014 ... 44

Obrázek 10: Vývoj přidané hodnoty MSP v jednotlivých odvětvích v letech 2009-2014 (v mil. Kč) ... 45

Obrázek 11: HDP na 1 obyvatele v běžných cenách v regionech soudržnosti... 54

Obrázek 12: Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele v Kč ... 55

Obrázek 13:Průměrná míra nezaměstnanosti v regionech soudržnosti (v %) ... 56

Obrázek 14:HDP na 1 obyvatele v běžných cenách v krajích NUTS II Severovýchod ... 61

Obrázek 15: Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele v krajích NUTS II Severovýchod ... 62

Obrázek 16: Průměrná míra nezaměstnanosti v krajích NUTS II Severovýchod ... 63

Obrázek 17:Vývoj počtu MSP v Libereckém kraji ... 65

Obrázek 19: Vývoj počtu MSP v Královehradeckém kraji ... 69

Obrázek 21: Vývoj počtu MSP v Pardubickém kraji ... 75

Obrázek 23: Počet MSP na 1 000 obyvatel v regionu soudržnosti Severovýchod... 81

Úvod

Podnikání hraje důležitou roli v ekonomickém a společenském rozvoji jednotlivých krajů a zároveň i celé ČR. Cílem každého státu by měla být snaha vytvořit co nejpříznivější podmínky a prostředí pro založení a fungování podniků v zemi. Každý podnik, ať už se jedná o malý, střední či velký má svůj význam pro danou ekonomiku státu.

Významnou skupinu v podnikatelském sektoru tvoří malé a střední podniky. Tyto podniky jsou zdrojem hospodářského růstu a inovací, hrají významnou roli z hlediska podpory místního rozvoje, zvyšují dynamiku trhu a přispívají k zaměstnanosti tvorbou mnoha pracovních míst. Malé a střední podniky svou činnost směřují převážně na okrajové oblasti trhu, které jsou pro velké podniky neatraktivní. Tato skupina je vnímána jako nezastupitelná a stěžejní součást hospodářství a proto jí je věnována náležitá pozornost.

Důvodem, proč se zaměřit na tento sektor ekonomiky je jeho zranitelnost. Malé a střední podniky se potýkají s různými problémy v oblasti legislativní, administrativní, či ekonomické. Oproti velkým korporacím se musí vyrovnat s omezenými zdroji a nedostatkem kapitálu, což jim způsobuje problémy při vstupu na nové trhy či zavádění moderních technologií. Pro Evropskou unii je jednou z priorit právě podpora malých a středních podniků. Evropská unie prostřednictvím fondů umožňuje členským státům čerpat finanční prostředky a jiné výhody, které jim napomáhají ke zvýšení konkurenceschopnosti na trhu.

Cílem diplomové práce je komparace krajů regionu soudržnosti NUTS II Severovýchod z hlediska významu malého a středního podnikání. První část diplomové práce je věnována vymezení základních pojmů, rozboru malého a středního podnikání a jeho významu v národním hospodářství. Další část se zabývá analýzou sektoru malého a středního podnikání ve vybraných krajích. Na závěr této práce jsou na základě provedení analýzy komparovány kraje Liberecký, Královehradecký a Pardubický z hlediska významu malého a středního podnikání.

Při zpracování diplomové práce byla použita metoda komparace, metoda literární rešerše a analýza statistických údajů. Z literárních parametrů lze zmínit monografie pojednávající

o tématech v oblasti podnikání a ekonomiky. Ve velké míře bylo využito statistických dat z webových stránek Českého statistického úřadu a zveřejněných výsledků odborně provedených průzkumů a analýz.

1 Region a regionální rozvoj

Východiskem práce je vymezení základních pojmů, které se týkají vybraného tématu

„Význam malého a středního podnikání pro rozvoj regionu“. Definovány budou následující oblasti region, rozvoj regionu a regionální politika.

Pojem region má různé významy a proto není jednoduché jej definovat. Většinou se k charakteristice regionu přistupuje podle toho, k čemu bude toto vymezení sloužit.

Obecně lze tedy regiony rozlišit z hlediska fyzického, administrativního a funkčního.

Regiony fyzické jsou vytvářené územím se stejnými přírodními podmínkami a vymezené přírodními bariérami, jako jsou například pohoří, pobřeží moře, velkými vodními toky nebo jezery. Administrativní regiony jsou pevně určeny hranicemi a vymezují se pro potřeby výkonu státní správy a územní samosprávy. Za funkční region je považováno území, které funguje jako jeden celek. Tyto regiony jsou vymezeny z hlediska vazeb vzájemného propojení formou sítí mezi bydlišti obyvatel a jejich pracovišti.

Regionem mohou být označována různě velká území. Spadá sem například území střední Evropy, kraje, ale i menší oblasti označované jako mikroregion. V České republice se jeden či více krajů nazývá regionem soudržnosti. Tyto regiony řadíme do úrovně soustavy klasifikace NUTS II. V České republice splňuje kritéria pro začlenění do této úrovně celkem 8 regionů.

Mezi tzv. regiony soudržnosti patří:

1. Praha - území hlavního města Prahy, 2. Střední Čechy - Středočeský kraj, 3. Jihozápad - Plzeňský a Jihočeský kraj, 4. Severozápad - Karlovarský a Ústecký kraj,

5. Severovýchod - Liberecký, Královehradecký a Pardubický kraj, 6. Jihovýchod - Vysočina a Jihomoravský kraj,

7. Střední Morava - Olomoucký a Zlínský kraj, 8. Moravskoslezsko - Moravskoslezský kraj.

Region soudržnosti je zřízen pro potřeby spojené s koordinací a realizací politiky hospodářské a sociální soudržnosti, využívajících finančních prostředků zejména ze strukturálních fondů.

Regionální rozvoj je chápán jako rozvoj samostatného území i jako činnost, kterou provádějí představitelé veřejné správy, aby rozvoj území podpořili. Jedná se o rozvoj hospodářský, sociální, či o rozvoj dopravy, podnikání apod. Hlavním smyslem rozvoje regionu je zlepšování podmínek tak, aby rostl blahobyt obyvatel. Zlepšování podmínek v hospodářské oblasti znamená ekonomický růst, a také změny ekonomiky, které umožňují přizpůsobení regionu měnícím se podmínkám. V sociální oblasti se jedná o zlepšování podmínek ve zdravotnictví a školství. Součástí zlepšování podmínek v regionu je i zlepšování kvality životního prostředí obyvatel, které samo o sobě k rozvoji nevede, ale vytváří podmínky pro rozvoj hospodářství a rozvoj v sociální sféře. Aktéry regionálního rozvoje mohou být obyvatelé, firmy, veřejná správa a neziskové organizace.¹

Usměrňování a řízení regionálního rozvoje se tak stalo jedním ze základních úkolů regionální politiky.

1.1 Regionální politika

Obecně lze říci, že snahou regionální politiky je snížit rozdíly mezi jednotlivými regiony a přiblížit se tak hospodářským a sociálním vývojem k nejrozvinutějším ekonomikám světa.²

N. Vanhove a L. H. Klaassen³ uvádí definici, v níž „regionální politika představuje všechny veřejné intervence, které vedou ke zlepšení geografického rozdělení ekonomických

1 MAIER, Karel. Udržitelný rozvoj území. Praha: Grada, 2012, s. 170-171. ISBN 978-80-247-4198-7.

2 Evropská komise. Práce pro regiony: regionální politika EU 2007 - 2013. Lucemburk: EUR-OP, 2008.

ISBN 92-79-03772-2.

3 MACHÁČEK, Jaroslav, Petr TOTH a René WOKOUN. Regionální a municipální ekonomie. Praha:

Oeconomica, 2011, s. 177-178. ISBN 978-80-245-1836-7.

činností, respektive které se pokouší napravit určité prostorové důsledky volné tržní ekonomiky pro dosažení dvou vzájemně závislých cílů: ekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů“.

M. Žák⁴ charakterizuje regionální politiku jako „určitou koncepční a cílevědomou činnost veřejných orgánů usilující o eliminaci negativních důsledků teritoriálně nerovnoměrného ekonomického rozvoje a probíhajících strukturálních změn“.

A podle J. Blažka a D. Uhlíře⁵ je regionální politika chápána jako „součást souboru ekonomických a sociálních (i ekologických) politik, pomocí nichž se státy snaží dosáhnout národních cílů, jako jsou ekonomický růst, udržitelný rozvoj, kvalitní životní prostředí, sociální a politická stabilita, rovnost šancí obyvatel i rozdělování příjmů způsobem, který většina obyvatel považuje za spravedlivý a který je současně ekonomicky stimulující“.

V souhrnu lze tedy tvrdit, že regionální politika směřuje k tomu, aby i méně vyspělé, ale i ekonomicky úspěšné a konkurenceschopné regiony zlepšovaly svoji prosperitu a výkonnost.

Regionální politika Evropské unie bývá často označována názvem „kohezní politika“ nebo

„politika soudržnosti “. Tato politika prosazuje princip solidarity a soudržnosti ke všem členům a o významu těchto principů svědčí fakt, že na regionální politiku jde více než třetina rozpočtu EU.

Hlavním principem je tedy zamezit vzniku a zvětšování výrazných regionálních rozdílů.

Bohatší státy Evropské unie přispívají na rozvoj chudších států a jejich regionů. Důvodem je zvýšit životní úroveň a kvalitu života obyvatel celé Evropské unie. Hlavními příjemci

4 ŽÁK, Milan. Velká ekonomická encyklopedie. Praha: Linde, 1999, s. 652. ISBN 80-7201-172-3.

5 BLAŽEK, Jiří a David UHLÍŘ. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. 2. vyd. Praha:

Karolinum, 2011, s. 18. ISBN 978-80-246-1974-3.

finančních zdrojů regionální politiky EU jsou státy východní a střední Evropy, a tedy i Česká republika.⁶

1.2 Regionální politika v ČR

Regionální politika se v České republice začala postupně vyvíjet od druhé poloviny devadesátých let 20. století. Za počátek regionální politiky můžeme považovat usnesení č. 759/1992 s názvem Zásady regionální hospodářské politiky vlády České republiky.

Podstatným přelomem pro českou regionální politiku se stal rok 1998, kdy bylo přijato usnesení č. 235/1998 Zásady regionální politiky ČR, což znamenalo hlavní obrat proti dosavadnímu systému státních politik. Cílem této politiky byla podpora ekonomicky efektivních projektů.

Důležitým milníkem byl rok 2000. Od roku 2000 je legislativně regionální politika v České republice zajišťována zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Tento zákon stanovuje podmínky pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji s cílem vyváženého rozvoje státu nebo územního obvodu kraje. Dále vytváří podmínky pro koordinaci a realizaci hospodářské a sociální soudržnosti. Díky tomuto zákonu se ČR významně přiblížila legislativní úpravě regionální politiky v rámci EU.⁷

Dále zákon definuje oblasti podpory regionálního rozvoje. Tato podpora má být zaměřena hlavně na rozvoj podnikání, rozvoj lidských zdrojů a další opatření v oblasti trhu práce, výzkum a technologický vývoj, rozvoj cestovního ruchu, zlepšování vybavení regionu infrastrukturou a zajištění dopravní obslužnosti, rozvoj tělovýchovných, sportovních a mládežnických aktivit a kultury včetně, rozvoj občanské vybavenosti, rozvoj sociálních služeb, zajištění dostupnosti a zlepšování úrovně poskytování zdravotnických služeb,

6 Kohézní politika: Osídlení v České republice [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009 [cit.

2015-10-20]. ISBN 978-80-903928-7-8. Dostupné z: http://mmr.cz/getmedia/d37fd154-a928-4a87-8446- 289acc531344/kohezni-politika-cz-19022009.pdf.

7 MAJEROVÁ, Věra, Tomáš KOSTELECKÝ a Luděk SÝKORA. Sociální kapitál a rozvoj regionu: příklad Kraje Vysočina. Praha: Grada, 2011, s. 113-114. ISBN 978-80-247-4093-5.

opatření k ochraně životního prostředí, vznik právnických osob, provádění pozemkových úprav, atd.

Do roku 2013 zákon vymezoval státem podporované regiony do dvou skupin:

1. regiony se soustředěnou podporou státu

 strukturálně postižené regiony

 hospodářsky slabé regiony

 venkovské regiony

2. ostatní regiony, jejichž podpora státem je žádoucí z jiných důvodů, například pohraniční regiony, regiony postižené živelními pohromami, regiony se silně narušeným či poškozeným životním prostředím, regiony s vyšší průměrnou mírou nezaměstnanosti, než je průměrná úroveň v České republice, atd.

Strukturálně postižené regiony jsou území s vysokým zastoupením průmyslu a vysokým stupněm urbanizace, jejichž průmyslová základna prochází výraznou restrukturalizací a poklesem spojeným s nadprůměrnou nezaměstnaností. Podle Strategie regionální rozvoje 2007 – 2013 mezi tyto regiony patřili Most, Chomutov, Teplice, Ústí nad Labem, Karviná, Nový Jičín a Sokolov.

Pro hospodářsky slabé regiony je charakterizující nadprůměrná míra nezaměstnanosti, dále nízká životní úroveň, nízký stupeň ekonomické výkonnosti, nízká hustota zalidnění a nízký průměrný příjem obyvatel, obecně se jedná o oblasti venkovské s nižším stupněm urbanizace. Mezi tyto regiony do roku 2013 patřili Tachov, Hodonín, Třebíč, Bruntál, Děčín, Jeseník, Přerov, Šumperk, Znojmo, Blansko, Ralsko a Mladá.

Mezi regiony s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností do roku 2013 patřily okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Louny, Svitavy, Ostrava-město, Kroměříž, Vsetín, obce

s rozšířenou působností Ostrov, Frýdlant, Světlá nad Sázavou, Králíky, Šternberk, Uničiv, Valašské Klobouky a Vítkov. ⁸

Obrázek 1: Vymezení regionů se soustředěnou podporou státu

Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/b8b1ace1-a675-4eb6-bbee- fa891797c08e/100304_TZ_postizene_regiony_bile.jpg

Základním nástrojem regionální politiky, za niž odpovídá Ministerstvo pro místní rozvoj, je nyní Strategie regionálního rozvoje České republiky platná pro období 2014–2020.

Jedná se o střednědobý dokument, který definuje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje a stanovuje rozvojové cíle a zásady pro vypracování regionálních programů rozvoje. Také zabezpečuje provázanost národní regionální politiky s regionální politikou Evropské unie a s ostatními odvětvovými politikami ovlivňujícími rozvoj území.

8 Česko. Zákon č. 248/2000 Sb. ze dne 29. června 2000 o podpoře regionálního rozvoje. Dostupné z:

http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ze-dne-29-cervna-2000-o-podpore-regionalniho- rozvoje-1398.html.

Oproti Strategii regionálního rozvoje 2007 – 2013 vymezuje tento dokument, v rámci regionů se soustředěnou podporou státu, pouze hospodářsky problémové regiony, které v rámci republikového srovnání vykazují z hlediska vybraných hospodářských a sociálních ukazatelů podstatně nižší úroveň, než je průměrná úroveň v ČR. Tyto regiony jsou charakteristické především nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti, nízkou životní úrovní, nízkým stupněm ekonomické výkonnosti, nízkým průměrným příjmem obyvatel a nepříznivým demografickým vývojem.

Obrázek 2 zobrazuje hospodářsky problémové regiony.

Obrázek 2: Hospodářsky problémové regiony

Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/08e2e8d8-4c18-4e15-a7e2- 0fa481336016/SRR-2014-2020.pdf?ext=.pdf

Globálním cílem regionální politiky ČR je „zajistit dynamický a vyvážený rozvoj území České republiky se zřetelem na kvalitu života a životního prostředí, přispět ke snižování regionálních rozdílů a zároveň umožnit využití místního potenciálu pro posílení konkurenceschopnosti jednotlivých územně správních celků“.

Jako hlavní cíle regionální politiky ČR byly stanoveny podpora zvyšování konkurenceschopnosti a využití ekonomického potenciálu regionů, zmírnění prohlubování

negativních regionálních rozdílů, posílení environmentální udržitelnosti a optimalizovaní institucionálního rámce pro rozvoj regionů.⁹

Základní cíle regionální politiky ČR jsou, jako u většiny členských zemí EU, vymezovány regionální politikou EU.¹⁰

1.3 Nástroje regionální politiky

Nástroje regionální politiky se dělí do dvou základních skupin, a to na nástroje makroekonomického a mikroekonomického charakteru. Užívají se ale i ostatní nástroje, které nemají ekonomický rozsah.

1.3.1 Makroekonomické nástroje

Použití makroekonomických nástrojů je pro řešení regionálních problémů omezeno ostatními národohospodářskými cíli, jako je např. snižování míry inflace, vyrovnanost platební bilance, udržitelnost přijatelné míry nezaměstnanosti či realizace cílů průmyslové politiky.

Mezi makroekonomické nástroje regionální politiky patří:

 Fiskální politika je součástí hospodářské politiky. Hlavním cílem je prostřednictvím veřejných rozpočtů udržovat stabilní ekonomický vývoj státu.

Základní úlohou fiskální politiky je udržování rovnoměrného ekonomického růstu,

9 Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2013-04-01 [cit. 2015-10-22]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/08e2e8d8-4c18-4e15-a7e2- 0fa481336016/SRR-2014-2020.pdf?ext=.pdf.

10 VITURKA, Milan. Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: GRADA Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3638-9.

rozhodování o celkovém použití zdrojů mezi produkcí veřejných a soukromých statků a přerozdělování důchodu.¹¹

 Monetární politika je prováděna centrální bankou. Ovlivňuje množství peněz v ekonomice. Základními nástroji jsou operace centrální banky na volném trhu (nákup nebo prodej CP), úvěrová politika a bankovní regulace.

 Protekcionismus je státní ovlivňování dovozů prostřednictvím dovozních limitů a cel na produkty, jejichž výroba je koncentrována v upadajících regionech.

Smyslem tohoto opatření je ochránit domácí trh před zahraniční konkurencí.

V rámci této ochrany mají podniky příležitost, aby snížením nákladů, zvýšením produktivity práce a zlepšením kvality obnovily konkurenceschopnost svých produktů.

1.3.2 Mikroekonomické nástroje

Hlavním úkolem mikroekonomických nástrojů je cílené ovlivňování ekonomických subjektů při rozhodování o prostorové lokalizaci. Lze je rozdělit do dvou skupin a to na nástroje ovlivňující prostorový pohyb pracovních sil a nástroje působící na prostorový pohyb kapitálu. Mezi tyto mikroekonomické nástroje patří:

 realokace pracovních sil - hlavním cílem je zaměřit se na přilákání kapitálu do problémového území a tvorba nových pracovních příležitostí,

 realokace kapitálu - hlavním cílem je ovlivnění tvorby nových pracovních příležitostí v regionu (např. podpora existujících firem a nových firem).

Běžně mají podobu určitých finančních částek, které jsou poskytovány účelově. Pokud tyto částky plynou ze státního rozpočtu, jedná se o konkretizaci fiskální politiky. Částky jsou také uvolňovány z rozpočtů regionálních nebo lokálních. Cílem mikroekonomických

11 OCHRANA, František, Jan PAVEL a Leoš VÍTEK. Veřejný sektor a veřejné finance: financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada, 2010, s. 75, ISBN 978-80-247-3228-2.

nástrojů je obnovení rovnováhy na regionálních trzích práce tím, že dochází k ovlivňování práce nebo kapitálu. ¹²

Na sektor malého a středního podnikání jsou zaměřeny spíše mikroekonomické nástroje, které se snaží napomáhat problémovým územím. Hlavním cílem mikroekonomický nástrojů je zaměřit se na přilákání kapitálu do problémového území a tvorba nových pracovních příležitostí v regionu. Mezi tyto nástroje patří např. dotace, výhodné půjčky či daňové úlevy.

12 Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 107 – 111. ISBN 978-80-7380-086-4.

2 Podnikání, podnik, podnikatel

V této kapitole jsou vymezeny základní pojmy týkající se oblasti podnikání.

Základním motivem podnikání je snaha o zhodnocení vloženého kapitálu, což znamená ve většině případů dosažení zisku. Zisk se dosahuje uspokojováním potřeb zákazníků, které zprostředkuje podnikatel svými službami a výrobky prostřednictvím trhu. Podnikatel na sebe bere odpovědnost a je na něj přeneseno riziko vyplývající z podnikání. Míra rizika záleží na mnoha faktorech jako například oboru podnikání, ekonomické situaci, dynamice trhu a v neposlední řadě i na povaze podnikatele. A proto by se měl podnikatel snažit vytvořit vhodnou strategii, která by rizika minimalizovala.

Obchodní zákoník¹³ dříve definoval podnikání jako: „soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“. Dle tohoto zákoníku byla podnikatelem osoba, která byla zapsaná v obchodním rejstříku, nebo podnikala na základě živnostenského či jiného oprávnění. Podnikem se rozumí „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit“.

Současný zákon platný od 1. 1. 2014 č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích již podnikání ani osobu podnikatele nedefinuje. Zákon se věnuje zákonné úpravě obchodních společností, a to, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a družstev.

Listina základních práv a svobod nastoluje v České republice právo na podnikání či provozování jiné hospodářské činnosti. Podnikat může buď právnická, nebo fyzická osoba.

Fyzickou osobu neboli podnikatele vymezuje občanský zákoník.

13Zákon č. 513/1991 Sb. ze dne 5. listopadu 1991 Obchodní zákoník. Dostupné z:

http://zakony.centrum.cz/obchodni-zakonik/cast-1.

Podnikatel je podle Občanského zákoníku¹⁴ definován od 1. 1. 2014 jako ten „kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“. Na rozdíl od Obchodního zákoníku nevyžaduje Občanský zákoník podnikatelské oprávnění pro to, aby byla osoba považována za podnikatele. Samostatnou činností se rozumí, že osoba, která činnost provozuje, může rozhodovat o době a místě výkonu, je zodpovědná za financování činnosti a sama rozhoduje o použití zisku. Dále dle tohoto zákona se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku a osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění.

Veškeré náležitosti spojené se živnostenským podnikáním v České republice upravuje Živnostenský zákon č. 455/1991 Sb., který uvádí například definici živnostenského podnikání, vymezuje, jaké konkrétní činnosti nepatří mezi živnosti, či druhy živností (ohlašovací a koncesované) a podmínky pro splnění udělení živnosti v České republice.¹⁵

Pojmy podnikatel a podnik jsou mnohými autory charakterizovány odlišně. Například Veber a Srpová¹⁶ definují podnikatele jako: „osobu realizující podnikatelské aktivity s rizikem rozšíření nebo ztráty vlastního kapitálu, osobu schopnou rozpoznat příležitosti, mobilizovat a využívat zdroje a prostředky k dosažení stanovených cílů a ochotnou podstoupit tomu odpovídající rizika a iniciátora a nositele podnikání, který investuje své prostředky, čas, úsilí a jméno, přebírá odpovědnost, nese riziko s cílem dosáhnout svého finančního a osobního uspokojení“. Synek¹⁷ definuje podnikatele jako osobu, která je nositelem a tvůrcem inovací a jako osobu využívající potenciál.

14Zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012 Občanský zákoník. Dostupné z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89.

15Zákon č. 455/1991 Sb. ze dne 2. Října 1991 o živnostenském podnikání. Dostupné z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-455.

16VEBER, Jaromír, Jitka SRPOVÁ et al. Podnikání malé a střední firmy. 3. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2012, s. 15. ISBN 978-80-247-4520-6.

17 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 4. ISBN 80-7179-892-4.

Podle Vochozky a Mulače je podnikem každý subjekt vykonávající ekonomickou činnost bez ohledu na jeho právní formu a patří k základní složce národního hospodářství

Mezi hlavní funkce podniku patří výrobní, dodavatelská, vědeckotechnická, ekonomická, sociální, politická, bezpečnostní, vzdělávací a kulturní.

Podniky se člení: z hlediska rozsahu působnosti, formy vlastnictví, podle výkonů, velikosti (podle počtu pracovníků a obratu), příslušnosti k určitému odvětví a právní formy.¹⁸

18 VOCHOZKA, Marek, Petr MULAČ et al. Podniková ekonomika. Praha: GRADA Publishing, 2012, s. 35.

ISBN 978-80-247-4372-1.

3 Malé a střední podnikání

Malé a střední podnikání prochází neustálým vývojem. Spolu s rozvojem každé země se mění i podmínky pro podnikání. Malé a střední podniky se vyznačují větší mírou pružnosti při reakci na změny oproti velkým podnikům. V České republice je velký podíl malých a středních podniků (dále také MSP). Český statistický úřad uvádí, že v roce 2014 představoval podíl MSP 99,84 % všech ekonomicky aktivních subjektů. Hrají tedy velmi významnou roli v ekonomice. Velmi kladně působí na růst inovací podniků, podporu konkurenceschopnosti a představují také významného zaměstnavatele. Činnosti MSP jsou velmi rozmanité a často se tyto podniky zaměřují na okrajové oblasti trhu, které jsou pro velké podniky nezajímavé. MSP většinou působí místně a napomáhají tak rozvoji regionů, menších měst a obcí. Malé a střední podniky je potřebné podporovat, jelikož ve většině případů mají omezené zdroje a nedostatek kapitálu. To jim způsobuje problémy při vstupu na nové trhy či zavádění moderních technologií. ¹⁹

Malé a střední podniky se soustředí stále více na inovace, jako na zdroj konkurenční výhody s cílem chránit své domácí trhy.²⁰

Definice drobného, malého a středního podnikatele používaná v EU vychází ze závazného doporučení Komise 2003/361/ES zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie L 124 dne 20. května 2003, s. 36. Mezi základní kritéria pro posouzení velikosti podnikatele patří počet zaměstnanců, velikost ročního obratu a bilanční suma roční rozvahy. Tuto definici musí splňovat všechny podniky, které chtějí žádat o veřejnou podporu.

Mikropodnik je definován jako podnik s méně než 10 zaměstnanci. Jeho aktiva uvedená v rozvaze nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahují 2 mil. EUR.

Mikropodniky tedy nemají dostatek kapitálu a pracovníků na odborné činnosti související

19 VOCHOZKA, Marek, Petr MULAČ et al. Podniková ekonomika. Praha: GRADA Publishing, 2012, s. 489.

ISBN 978-80-247-4372-1.

20 SUSMAN, Gerald I. Small and medium-sized enterprises and the global economy. Northampton, MA:

Edward Elgar, 2007, s. 15. ISBN 978-1-84542-595-1.

například se získáváním informací, analýzou trhu, změnami legislativy a expanzí v podnikání. Mikropodniky hůře shánějí peníze od bank, mají ztížený vstup k veřejným zakázkám, dotacím a novým technologiím. Vykazují nejvýznamnější růst na trhu. Podniky rychle vznikají i zanikají a dobře se přizpůsobují podmínkám trhu. Jejich zájmy se orientují na lokální trh.

Malý podnik zaměstnává méně než 50 zaměstnanců. Jeho aktiva uvedená v rozvaze nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období mohou dosahovat max. 10 mil. EUR.

Splňuje kritérium nezávislosti tak, že 25 % nebo více základního kapitálu nebo hlasovacích práv nevlastní podnik nebo několik podniků, které nejsou MSP. Malé podniky se zaměřují na okrajové oblasti trhu, napomáhají k rychlejšímu rozvoji slabších regionů rozmanitostí a pružností. Orientují se spíše na lokální trh, ale mohou zasahovat spoluprací i do jiných regionů. Zajímají se o dostupnost podpory finančních institucí.

Střední podnik je pak vymezen horní hranicí do 249 zaměstnanců. Jeho aktiva uvedená v rozvaze nepřesahují 43 mil. EUR nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 50 mil. EUR. Střední podniky se mohou díky většímu finančnímu základu výrazněji podílet na průzkumu trhu, orientovat se v nových technologiích a mají lepší vyjednávací pozici s bankami. S 50 až 249 zaměstnanci mohou mít více odborných pracovníků, kteří se zaměřují na plánování strategie. Mají zájem i větší možnosti k přístupu k veřejným zakázkám, dotacím a novým technologiím.

Tabulka 1: Kritéria pro vymezení MSP

Kategorie podniku Počet zaměstnanců Obrat nebo Bilanční suma

Střední podnik < 250 ≤ 50 mil. EUR ≤ 43 mil. EUR

Malý podnik < 50 ≤ 10 mil. EUR ≤ 10 mil. EUR

Mikropodnik < 10 ≤ 2 mil. EUR ≤ 2 mil. EUR

Zdroj: Aplikační výklad pro vymezení pojmů drobný, malý a střední podnikatel. Dostupné z:

http://www.czechinvest.org/data/files/aplikacni-vyklad-msp-4753.pdf, zpracování vlastní

Údaje k určení velikosti podniku zjistí podnikatelé v účetní uzávěrce či daňovém přiznání.

Při zahájení podnikání jsou data pro první účetní období odhadnuta podnikatelem.²¹

3.1 Výhody a nevýhody malých a středních podniků

Malé a střední podniky mají samozřejmě oproti velkým podnikům řadu výhod, ale také musí čelit mnoha nevýhodám. Pro lepší pochopení podstaty malých a středních podniků a jejich důležitosti je potřeba zdůraznit některé informace např. pomocí swot analýzy.

K výhodám patří:

 jednodužší řídící struktura,

 možnost přužně reagovat na změny,

 větší citlivost na požadavky trhu,

 poměrně vysoká schopnost absorpce pracovních sil,

 schopnost působit jako dodavatelé velkých podniků,

 tvorba příležitostí k získání příjmů,

 prostor pro podnikatelské talenty,

 napomáhání rychlejšímu rozvoji menších měst a obcí aj.

Mezi nevýhody patří především:

 složitější či nákladnější přístup ke kapitálu, informacím, zdrojům a znalostem,

 špatná orientace ve správních, legislativních, a daňových předpisech,

 slabý důraz na marketing,

 nedostatek financí pro vzdělané zaměstnance, odborníky v oboru,

 relativně vysoká závislost na dodavatelích a odběratelích,

 ztížené možnosti pro samostatné podnikání na zahraničních trzích.

21 Aplikační výklad pro vymezení pojmů drobný, malý a střední podnikatel [online]. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2015-06-01 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z:

http://www.czechinvest.org/data/files/aplikacni-vyklad-msp-4753.pdf.

Malé a střední podniky mohou využít následujících příležitostí nebo se snažit maximálně eliminovat následující hrozby.

Mezi příležitosti lze zařadit:

 rozvoj obchodu – expanze na zahraniční trhy,

 inovace v podobě nových výrobků, služeb či technologií,

 široká nabídka dotačních programů na podporu MSP,

 spolupráce s výzkumnými institucemi,

 snížení energetické náročnosti,

 spolupráce s ostatními podniky, obchodními partnery.

K hrozbám, které MSP ovlivňují, patří:

 nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v technických oborech,

 vysoká konkurence,

 legislativní omezení,

 technické a technologické zaostávání podniků apod.²²

Vojík uvádí, že malým středním podnikům se nedostává stejných podmínek a rovných šancí, jako je tomu u velkých podniků. Nerovné postavení pak vidí i v podpoře MSP a velkých podniků.²³

Podle Synka jsou základní příčiny neúspěchu malých a středních firem způsobeny špatnou volbou předmětu podnikání, nevhodným umístěním podniku, nepatřičným výběrem zaměstnanců, špatný managementem a špatnou marketingovou strategií.

22RYDVALOVÁ, P. Malé a střední podnikání v podmínkách České republiky. Liberec: VÚTS, a.s., 2011, s.

26. ISBN 978-80-87184-16-5.

23VOJÍK, Vladimír. Specifika podnikání malých a středních podniků v tuzemsku a zahraničí. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 276. ISBN 978-80-7357-534-2.

V praxi se lze setkat s názorem, že problémy malých podniků nespočívají v tom, že jsou malé, ale že jsou odloučeny. K překonání izolovanosti může dojít buď spojením malých podniků s velkými, nebo vytvářením podnikatelských sítí či sdružení malých a středních podniků.²⁴

24SYNEK, M., et al. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4.

4 Základní údaje o podnikání v ČR

Tato kapitola uvádí základní údaje o podnikání v České republice, z hlediska právní formy a velikostní struktury. Dále představuje společnosti, které jsou velmi významné pro rozvoj ekonomiky. Pozornost bude zaměřena na vývoj, význam a možnosti podpory malých a středních podniků v České republice.

Oblast podnikání je jedním ze základních faktorů ekonomického rozvoje. Pouze ekonomiky s podnikatelsky vstřícným a hlavně kvalitním prostředím jsou schopné obstát v tvrdém konkurenčním boji. A mohou vytvářet podmínky pro konkurenceschopnost a udržitelnost podnikatelských subjektů.

Prvotním rozhodnutím před založením podniku je nezbytná volba vhodné formy podnikání. V ČR je možné podnikat ve dvou formách: jako fyzická osoba nebo jako právnická osoba. Každá forma podnikání má svá specifika a další rozdělení. K podnikání jako fyzická osoba stačí získat povolení k podnikání neboli živnostenský list. Druhy právnických osob jsou akciová společnost, společnost s ručením omezeným, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, družstvo a sdružení.

V České republice bylo k 31. prosinci 2014 evidováno 2 375 752 podnikatelů, což je oproti roku 2013 nárůst přibližně o 30 tisíc. Především právnické osoby mají hlavní podíl na nárůstu, který překonal historickou hranici 400 tisíc. K 31. prosinci roku 2014 jich bylo registrováno 400 827, což je oproti roku 2013 o 21 tisíc právnických osob více. Může za to nový zákon o obchodních korporacích a oživení ekonomiky. Nový zákon o obchodních korporacích zavedl možnost založit společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 1 Kč. Snížení částky potřebné k založení společnosti právě přispělo k nárůstu počtu společností.

0 500000 1000000 1500000 2000000 2500000

2009 2010 2011 2012 2013 2014

počet podnikatelů celkem

z toho fyzické osoby

z toho právnické osoby

Obrázek 3: Vývoj počtu registrovaných podnikatelů v ČR

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu, Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/pocet-podnikatelu- opet-vzrostl-firem-je-poprve-v-historii-pres-400-tisic/, zpracování vlastní

Fyzických osob pak přibylo přibližně 9 tisíc a celkově jich v Česku působilo 1 974 925.

Z obrázku 3 je patrné, že v každém roce byl zaznamenán nárůst registrovaných podnikatelů oproti předchozím letům, což potvrzuje zvýšený zájem o podnikání v České republice.

Největší nárůst podnikatelských subjektů byl zaznamenán v roce 2011. V tomto roce došlo k nárůstu až o 60 tisíc podnikatelů. V porovnání s dalšími lety se počet podnikatelů stále zvyšoval. Nejčastější formou podnikání v ČR je fyzická osoba. V celém sledovaném období (2011 – 2014) se blíží počet fyzických osob hodnotě 2 milionů.²⁵

Z hlediska podnikání je zajímavé zmínit se o nejvýznamnějších společnostech v České republice, z hlediska velikosti tržeb, velikosti zisku, počtu zaměstnanců či dle hodnocení spokojenosti zaměstnanců.

25 Počet podnikatelů opět vzrostl [online]. Praha: Podnikatel.cz, 2015 [cit. 2015-11-10]. Dostupný z:

http://www.podnikatel.cz/clanky/pocet-podnikatelu-opet-vzrostl-firem-je-poprve-v-historii-pres-400- tisic.

Sdružení Czech Top 100 pravidelně sestavuje a zveřejňuje seznam nejvýznamnějších společností v České republice na základě porovnání vybraných ekonomických ukazatelů.

Na základě porovnání vybraných ekonomických ukazatelů, je patrné, že pro skupinu nejvýznamnějších firem zveřejněných v žebříčku CZECH TOP 100, nebyl rok 2014 optimální. Meziroční tržby sice vzrostly o 7 %, ale naopak zisky klesly o 7 %. Například prvních deset firem v žebříčku vydělalo v roce 2014 96 mld. Kč, což je o 20 % méně než v roce 2013.

Nejvýznamnější podniky za rok 2014 podle tržeb, zisku a počtu zaměstnanců v České republice uvádí následující tabulky.

Podniky podle tržeb

Podle žebříčku CZECH TOP 100 tržby nejvýznamnějších firem ČR stouply v roce 2014 o 180 mld. Kč. Nejvýznamnější firmou ČR se podle objemu tržeb za rok 2014 stala ŠKODA AUTO a.s. následovaná společností ČEZ a.s. Třetí místo v tomto žebříčku pak patří společnosti AGROFERT, a.s.

Tabulka 2: Přehled 10 nejvýznamnějších firem v ČR z hlediska tržeb

Pořadí Firma Tržby za rok 2014 (v tis. Kč)

1. ŠKODA AUTO, a.s. 299 318 000

2. ČEZ a.s. 200 850 010

3. AGROFERT, a.s. 166 772 035

4. RWE Supply & Trading CZ, a.s. 146 075 223

5. UNIPETROL, a.s. 124 229 000

6. FOXCONN CZ s.r.o. 119 563 335

7. Energetický a průmyslový holding, a.s. 100 900 000

8. ČEPRO, a.s. 93 130 227

9. MORAVIA STEEL, a.s. 59 479 480

10. Eni Česká republika, s.r.o. 50 814 425

Zdroj: CZECH TOP 100. Dostupné z: http://www.czechtop100.cz/menu/aktualne/100-nejvyznmanejsich- firem-cr.html, zpracování vlastní

Podniky podle hospodářského výsledku.

Tabulka 3 zobrazuje 5 nejvýznamnějších firem, které dosáhly nejlepšího hospodářského výsledku v České republice za rok 2014.

Tabulka 3: Přehled 5 nejvýznamnějších firem v ČR z hlediska hospodářského výsledku

Pořadí Firma Zisk (v tis. Kč)

1. ČEZ, a.s. 29 000 000

2. ŠKODA AUTO, a.s. 21 000 000

3. Lesy České republiky, s.p. 7 850 000

4. AGROFERT, a.s. 7 820 000

5. CTP Invest, spol. s.r.o. 7 580 000

Zdroj: CZECH TOP 100. Dostupné z: http://www.czechtop100.cz/menu/aktualne/100-nejvyznmanejsich- firem-cr.html, zpracování vlastní

Na prvním místě se umístila firma ČEZ, a.s. se ziskem 29 mld. Kč, následovaná ŠKODA AUTO, a.s. s 21 mld. Kč a třetí příčku obsadil podnik Lesy České republiky, s. p., který vykázaly 7,85 mld. Kč zisku. Čtvrtá příčka patří AGROFERTU, a.s., který vydělal 7,82 mld. Kč, a na pátém místě se umístil CTP Invest, spol. s.r.o., se 7,58 mld. Kč.

Podniky podle počtu zaměstnanců

Tabulka 4 zobrazuje 5 největších zaměstnavatelů v České republice za rok 2014.

Tabulka 4: Přehled 5 největších zaměstnavatelů v ČR

Pořadí Firma Počet zaměstnanců

1. AGROFERT, a.s. 33 778

2. Česká pošta, s.p. 30 600

3. ČEZ, a.s. 26 255

4. ŠKODA AUTO, a.s. 24 354

5. Správa železniční dopravní cesty 17 331

Zdroj: CZECH TOP 100. Dostupné z: http://www.czechtop100.cz/menu/aktualne/100-nejvyznmanejsich- firem-cr.html, zpracování vlastní

První příčku obsadil AGROFERT, a.s., který v loňském roce zaměstnával 33 778 osob.

Druhým největším zaměstnavatelem je Česká pošta, s. p., s 30 600 zaměstnanci a na třetí příčce se umístil ČEZ, a.s. s 26 255 zaměstnanci. Dále se v tomto žebříčku umístila ŠKODA AUTO, a.s., ta zaměstnávala 24 354 lidí a Správa železniční dopravní cesty, se 17 331 zaměstnanci. ²⁶

26 100 nejvýznamnějších firem za rok 2014 [online]. Praha: CZECH TOP 100, 2015 [cit. 2015-11-10].

Dostupný z: http://www.czechtop100.cz/menu/aktualne/100-nejvyznmanejsich-firem-cr.html.

4.1 Malé a střední podnikání v České republice

Počátky malého a středního podnikání jsou spojeny již s obdobím středověku.

K zásadnímu růstu malého a středního podnikání došlo po roce 1989, na základě politických změn, kdy se ČR vrátila zpět k tržní ekonomice. Došlo k transformaci ekonomiky, privatizaci a ke změně struktury podnikání. Od konce 90. let je podíl malých a středních podniků na celkovém počtu ekonomických subjektů poměrně stabilní.

Po vstupu ČR 1. května 2004 do Evropské unie nastal další významný moment pro vývoj podnikání v České republice. Legislativa v oblasti podnikání se postupně přizpůsobovala nařízením a zákonům EU.²⁷ Podle Českého statistického úřadu vykazovalo podnikatelskou činnost k 31. 12. 2004 v ČR 992 132 malých a středních podniků.

Obrázek 4 ilustruje vývoj počtu mikro, malých a středních podniků v letech 2009 – 2014.

1079668 1108736 1139267 1144943 1126305 1126153

0 200000 400000 600000 800000 1000000 1200000 1400000

2009 2010 2011 2012 2013 2014

Počet MSP - právnické osoby Počet MSP - fyzické osoby Počet MSP - celkem Počet podniků celkem

Obrázek 4: Vývoj aktivních subjektů v ČR v letech 2009-2014

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/cz/podpora- podnikani/msp/2015/11/Zpr_va_2014_5.11, zpracování vlastní

Z obrázku je patrné, že se počet MSP v posledních letech poměrně ustálil. Podíl MSP na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů působících v České republice přetrvává od roku 2009 až do teď okolo 99 %. Podle údajů ČSÚ bylo v České republice

27RYDVALOVÁ, Petra. Malé a střední podnikání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 118.

ISBN 80-7083-561-3.

k 31. 12. 2014 celkem 1 124 380 aktivních subjektů, které spadají do kategorie MSP.

Celkově podnikatelskou činnost vykazovalo 877 519 fyzických osob a 246 861 právnických osob. Přestože meziročně počet právnických osob stoupl o 10 tis., došlo také oproti roku 2013 u MSP k poklesu o 314 podniků. Zbývajících 1 773 podniků spadá do kategorie velké podniky, což tvoří pouze 0,16 %.²⁸

Porovnáni mohou být také malé a střední podnikatele z pohledu právních forem podnikání a dle pohlaví podnikatelů. V České republice bylo k 31. prosinci 2014 evidováno celkem 2 375 752 registrovaných podnikatelů, z toho bylo 400 827 právnických osob a 1 974 925 osob samostatně výdělečně činných (dále také OSVČ). Dle pohlaví podnikatelů zastupuje OSVČ v roce 2014 přes 700 000 žen. Tabulka 5 znázorňuje vývoj počtu aktivních OSVČ.

Tabulka 5: Počet OSVČ v letech 2009 - 2014

Rok Hlavní činnost Vedlejší činnost Celkem

2009 648 941 306 718 955 659

2010 640 406 336 663 977 069

2011 649 990 351 774 1 001 764

2012 627 596 366 492 994 088

2013 602 395 374 833 977 228

2014 586 112 386 224 972 336

Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků v ČR. Dostupné z:

http://www.amsp.cz/uploads/dokumenty_2015/Aktuality/Analyza_zeny_vs_muzi_podnikani_AMSP_CR.pdf , zpracování vlastní

Od roku 2009 dochází k poklesu počtu OSVČ, které vykonávají hlavní činnost. Naopak přibývá počet OSVČ, kteří vykonávají živnost jako vedlejší činnost. Znamená to, že pro mnohé zaměstnance se stává živnost dalším zdrojem příjmu, a to z důvodu nízkých příjmů u hlavního zaměstnavatele. Poměr živnostníků se dělí mezi muže a ženy 2:1. Z analýzy

28Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2014 [online]. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2015-09-24 [cit. 2016-02-23]. Dostupné z:

http://www.mpo.cz/assets/cz/podpora-odnikani/msp/2015/11/Zpr_va_2014_5.11.pdf.

asociace malých a středních podniků vyplývá, že roste počet žen. Ke konci roku 2014 bylo ze všech OSVČ 35 % žen.²⁹

4.2 Význam malých a středních podniků

Malé a střední podniky hrají velmi významnou roli v národním hospodářství. Na význam MSP je možné nahlížet z více hledisek. Například Veber a Srpová dělí význam malých a středních firem do dvou skupin. První skupina se věnuje společenskému významu a druhá ekonomickému významu.

Společenské přínosy spočívají v garanci svobody a stabilizaci společnosti. MSP poskytují šanci k svobodnému uplatnění občanů a k samostatné realizaci lidí v produktivním procesu. Můžeme říci, že malí a střední podnikatelé jsou protipólem ekonomické a politické moci. Lidé v těchto podnicích jsou nuceni k zodpovědnosti, protože jakýkoliv omyl pro ně může znamenat konec a důsledky neúspěchu nesou osobně. MSP jsou více propojeny s regionem, ve kterém působí. Podnikatel poskytuje danému regionu nejenom zaměstnanost a ekonomické přínosy, ale sponzoruje i různé charitativní a další akce.

V mnoha případech sám podnikatel v regionu bydlí, tím je méně anonymní a jeho jednání je pod neustálou veřejnou kontrolou. ³⁰

Malé a střední podniky se podílejí na celkové zaměstnanosti Evropské unie z 67 %.

V České republice MSP dosahují také vysokého podílu a to přibližně 61 % na celkové zaměstnanosti. Vývoj zaměstnanosti v malých a středních podnicích je dále zobrazen na obrázku 5.

29Srovnávací analýza podnikatelů a podnikatelek v letech 2009 – 2014 [online]. Praha: Asociace malých a středních podniků a živnostníků v ČR, 2015-06-25 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z:

http://www.amsp.cz/uploads/dokumenty_2015/Aktuality/Analyza_zeny_vs_muzi_podnikani_AMSP_

CR.pdf.

30 VEBER, Jaromír, Jitka SRPOVÁ et al. Podnikání malé a střední firmy. 3. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2012, s. 20-21. ISBN 978-80-247-4520-6.

1893 1833 1820 1875 1832 1784

3096 3026 3038 3037 2998 3004

0 500 1000 1500 2000 2500 3000 3500

2009 2010 2011 2012 2013 2014

Počet zaměstnanců MSP (v tis.) Celkový počet zaměstnanců bez ohledu na velikost subjektu (v tis.)

Obrázek 5: Vývoj počtu zaměstnanců MSP v ČR v letech 2009-2014

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/cz/podpora- podnikani/msp/2015/11/Zpr_va_2014_5.11, zpracování vlastní

Na obrázku figurují pouze zaměstnanci MSP, nikoliv sami podnikatelé, či osoby zaměstnané na jiný než zaměstnanecký poměr. Celkový počet zaměstnanců malých a středních podniků se od roku 2009 snižuje. K vůbec největšímu poklesu zaměstnanců došlo v roce 2014, a to především v odvětví průmyslu. V roce 2014 se počet zaměstnanců snížil oproti roku 2013 o 48 tis. (o 2,62 %) na celkových 1 784 tis. zaměstnanců. Podíl zaměstnanců MSP na celkovém počtu zaměstnanců v ČR v roce 2014 činil 59,39 %, kde došlo k poklesu oproti roku 2013. Zaměstnanost u velkých podniků se od roku 2009 pohybuje kolem 1 200 tis. zaměstnanců. K největšímu poklesu došlo v roce 2012.³¹

Jedním z nejdůležitějších znaků malých a středních podniků je flexibilita neboli schopnost rychle se přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Snaží se o hledání co nejlepšího uplatnění na lokálním trhu a díky své rychlé adaptaci na měnící se prostředí a potřeby zákazníka jsou malé podniky nositeli nesčetných drobných inovací. MSP také dokáží působit v okrajových oblastech trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé.

31Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2014 [online]. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2015-09-24 [cit. 2016-02-23]. Dostupné z:

http://www.mpo.cz/assets/cz/podpora-podnikani/msp/2015/11/Zpr_va_2014_5.11.pdf.

Sektor MSP se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu, na výkonech, na přidané hodnotě, na vývozu, dovozu a zabezpečuje zaměstnanost.

Vývoj výkonů MSP v České republice v roce 2009 – 2014 znázorňuje obrázek 6. Podíl MSP na tomto ukazateli není tak výrazný jako v případě počtu MSP, popř. zaměstnanosti.

To plyne ze samotného charakteru malých a středních firem a z omezení, se kterými se potýkají. K nevýhodám MSP patří jejich velikost, která jim neumožní dosahovat takových úspor z rozsahu jako u velkých firem. Dále se jedná zejména o omezený přístup k novým technologiím a ke kapitálovým zdrojům. Což je příčinou toho, že malé firmy často nedosahují takové produktivity jako firmy velké. Z toho důvodu je podíl na celkových výkonových hodnotách menší, než by se předpokládalo vzhledem k jejich zastoupení v našem hospodářství. Výkony se rozumí součet tržeb za prodej vlastních výrobků, tržeb za prodej služeb, tržeb za prodej zboží, změny stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby a aktivace, snížený o náklady vynaložené na prodané zboží. ³²

32VEBER, Jaromír, Jitka SRPOVÁ et al. Podnikání malé a střední firmy. 3. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2012, s. 22. ISBN 978-80-247-4520-6.

7396822 7930365 8359308 8435390 8404048 8872936

0 1000000 2000000 3000000 4000000 5000000 6000000 7000000 8000000 9000000 10000000

2009 2010 2011 2012 2013 2014

Výkony MSP (v mil. Kč)

Výkony velké podniky (v mil. Kč)

Výkony celkem bez ohledu na velikost subjetku (v mil. Kč) Obrázek 6: Vývoj výkonů MSP v ČR v letech 2009-2014

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/cz/podpora- podnikani/msp/2015/11/Zpr_va_2014_5.11, zpracování vlastní

Výkony za rok 2014 byly ve výši 4 381 517 mil. Kč, což je oproti roku 2013 zvýšení o necelá 3 %. Podíl malých a středních podniků na celkových výkonech v roce 2014 dosáhl 49,38 %, což znamená pokles oproti roku 2013 o 2,61 procentního bodu. V porovnání s velkými podniky jsou výkony velmi vyrovnané, jejich podíl činí přibližně 50 % stejně jako u MSP.

Přidaná hodnota znázorňuje rozdíl mezi tržbami za výkony a náklady na pořízení jednotlivých vstupů od externích dodavatelů, tj. například náklady na pořízení zásob, služeb, energií, paliv atd. Vývoj přidané hodnoty MSP v České republice v roce 2009 – 2014 ilustruje obrázek 7.

2266575

2424509 2489155 2485123 2504419

2700222

0 500000 1000000 1500000 2000000 2500000 3000000

2009 2010 2011 2012 2013 2014

Účetní přidaná hodnota MSP (v mil. Kč)

Účetní přidaná hodnota velké podniky (v mil. Kč)

Účetní přidaná hodnota celkem bez ohledu na velikost subjetku (v mil. Kč)

Obrázek 7: Vývoj přidané hodnoty MSP v ČR v letech 2009-2014

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/cz/podpora- podnikani/msp/2015/11/Zpr_va_2014_5.11, zpracování vlastní

Z obrázku 7 je zřejmé, že v roce 2014 vytvořily malé a střední podniky účetní přidanou hodnotu ve výši 1 434 205 mil. Kč, což představuje nárůst o 77 303 mil. Kč. Podíl malých a středních podniků na ČR v roce 2014 dosáhl přibližně 50 %. Velké podniky vytvořili v roce 2014 účetní přidanou hodnotu ve výši 1 266 017 mil. Kč, což nám dokazuje, že MSP vykazují vyšší hodnoty oproti velkým podnikům.

Další důležitou položkou, která se v rámci podnikání sleduje, jsou vynaložené náklady firmy. Jedná se o náklady investiční a náklady neinvestiční (mzdové). Obrázek 8 zobrazuje údaje, týkají se podílu MSP na celkových mzdových nákladech a na celkových investicích (hmotných i nehmotných včetně pozemků).