• No results found

Využití jógy v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Využití jógy v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ"

Copied!
125
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Využití jógy v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy

Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Markéta Slavíková

Vedoucí práce: Mgr. Helena Rjabcová

Liberec 2017

(2)

TECHNICKA

UNIVERZTTA

V LIBERCI

Fakulta pifrodovddnd-humanitni a pedagogick6

Akademickf rok: 2Ol5 /2OL6

ZADAXf NTPLOMOVE PNACP

(PROJtrKTU, UMELtrCKtrHO DILA, UMELECKEHO VVKONU)

Jm6no a

piijmeni:

Mark6ta Slavfkov6 Osobni

cislo:

P12000036

Studijni

program:

M7503

Uditelstvi

pro zdkladni Skoly Studijni

obor:

Uditelstvf

pro

1.

stupei

zdkladni Skoly

Nd,zev

t6matu: Vyu7iti j6gy

., hodindch t61esn6

vfchovy

na 1.

stupni

ZS Zaddvajici katedra: Katedra primdrnfho vzd6ldv6ni

Zdsady pro vypracov6ni:

Na zdkladd studia odborn6 literatury a praktick;fch zku5enosti navrhnout ternaticky zamdien6 cvidebni bloky j6gy vyuiliteln6 v jednotlivych d6stech vyudovaci jednotky tdlesn6 vfchovy.

Zpr acovat multimedi6lni pfirudku.

(3)

Rozsah grafickych praci:

Rozsah pracovni zpr6vy:

Forma zpracovdni diplomov6

prdce:

ti5t6n6/elektronickd

Seznam odborn6 literatury:

KAMINOFF, L.,

2010. J6ga anatomie. 1. vyd6nf. Cpress.

MAHESVARANANDA,

P., 2oL4. J6ga

v

dennim Zivotd

pro ddti a

rnlildeil.

l.

vyd6ni. Praha: Mlad6 fronta.

SUCHOMEL,

A.,

2006. Tdlesnd nezdatn6

ddti

Skolnfho v6ku (motorick6 hodnoceni, hlavnf dinitel6

vyskytu,

kondidni programy). 1. vyd6ni. Liberec:

Technickd univerzita.

Vedouci diplomov6

prdce: Mgr.

Helena Rjabcov6 Katedra tdlesn6 v;fchovy

Datum zadilni diplomov6

pr6ce:

5. listopadu 2015 Termin odevzd6ni diplomov6 prdce: 20. dubna 2OL7

'rbaw'+

doc. PaedD slav Pern;f, Ph.D.

vedoucf katedry

doc. RNDI. Miroslav Brzezina, CSc.

d6kan

V Liberci dne 23. listopadu 2015

L.S.

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

PODĚKOVÁNÍ

V první řadě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Mgr. Heleně Rjabcové za odborné vedení, cenné rady i za čas, který věnovala konzultacím.

Dále děkuji základní škole Tyršova v Rumburku a základní škole Barvířské v Liberci za vstřícnost při tvorbě multimediální příručky a spolupráci žáků 1. a 4. třídy.

V neposlední řadě bych chtěla poděkovat rodičům, kteří mě podporovali během celého studia na Technické univerzitě v Liberci.

(6)

ANOTACE

Diplomová práce má za cíl zpracovat multimediální metodickou příručku, která má pomoci učitelům 1. stupně ZŠ s využíváním jógových cvičení v hodinách tělesné výchovy. Z anketního šetření mezi učiteli na 1. stupni ZŠ ve Šluknovském výběžku vyplynulo, že učitelé jen velmi málo využívají jógu ve svých hodinách tělesné výchovy.

Celých 97 % oslovených učitelů o metodickou příručku projevilo zájem.

Na základě těchto poznatků byl vytvořen multimediální metodický materiál pro učitele 1. stupně ZŠ. Tento materiál obsahuje 18 cvičebních bloků, které jsou rozděleny podle věkových období a podle využití v hodinách TV na cvičební bloky vhodné pro část úvodní, hlavní a závěrečnou. Tyto bloky jsou podrobně popsány a doplněny videozáznamem spolu se základními jógovými pozicemi, které navíc obsahují fotografie.

Klíčová slova: jóga, dětská jóga, tělesná výchova, mladší školní věk, 1. stupeň ZŠ

(7)

ANNOTATION

Objective of my thesis is to create the multimedia methodical handbook, which is supposed to help to teachers from elementary schools with applying yoga exercise during physical education classes. Based on survey which elementary school teachers did turned out that teachers apply yoga exercise in their physical education classes very rarely. Almost 97 % of respondents were interested in methodical handbook.

The multimedia methodical handbook for teachers from elementary school was created based on results of mentioned survey. This handbook contains of 18 exercise sets which are divided according to age and according to type of usage during physical education classes to exercise sets suitable for introductory, main and final part. These sets are described detailed and supported with video record together with basic yoga positions, which contains photos moreover.

Key Words: yoga, children´s yoga, physical education, younger elementary school age, elementary school

(8)

7

OBSAH

PODĚKOVÁNÍ ... 1

ANOTACE... 2

ANNOTATION ... 3

PŘEHLED GRAFŮ ... 11

PŘEHLED OBRÁZKŮ ... 12

PŘEHLED TABULEK ... 14

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 15

ÚVOD ... 16

1 JÓGA ... 17

1.1 Vymezení pojmu ... 17

1.2 Historie a vývoj ... 18

1.3 Hlavní směry jógy ... 20

1.4 Hathajóga ... 21

2 JÓGA PRO DĚTI ... 24

2.1 Význam jógy pro děti ... 24

2.2 Věková specifika cvičení jógy ... 28

2.3 Správnost a bezpečnost cvičení jógy ... 30

2.4 Účinky jógy ... 31

2.5 Jóga a specifické poruchy učení a chování ... 32

2.6 Specifika jógy pro děti ... 33

3 STRUKTURA VYUČOVACÍ JEDNOTKY TĚLESNÉ VÝCHOVY ... 36

3.1 Úvodní část... 36

3.2 Hlavní část ... 37

3.3 Závěrečná část ... 38

(9)

8

3.4 Jiné pojetí struktury ... 38

4 MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK ... 41

4.1 Charakteristika mladšího školního věku ... 41

4.2 Ranný školní věk a střední školní věk... 42

4.3 Somatický a motorický vývoj ... 43

4.4 Emoční vývoj a socializace ... 45

5 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ... 47

5.1 Charakteristika rámcového vzdělávacího programu ... 47

5.2 Jóga v rámcovém vzdělávacím programu ... 48

6 CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE ... 50

7 METODIKA PRÁCE ... 51

7.1 Anketní šetření ... 51

7.1.1 Organizace sběru dat ... 51

7.1.2 Interpretace výsledků ... 52

7.1.3 Výsledky a diskuze ... 52

7.1.4 Další zjištěné informace ... 56

7.1.5 Vyhodnocení ankety ... 57

7.2 Multimediální metodická příručka ... 57

7.2.1 Organizace zpracování multimediální metodické příručky... 58

7.2.2 Doporučení k používání metodického materiálu ... 60

8 SBORNÍK ZÁKLADNÍCH POZIC ... 61

8.1 Pozice vsedě ... 61

8.2 Pozice vleže ... 66

8.3 Pozice ve stoje ... 72

8.4 Párové pozice ... 77

(10)

9

8.5 Balanční pozice ... 81

9 CVIČEBNÍ BLOKY PRO RANNÝ ŠKOLNÍ VĚK ... 86

9.1 Cvičení vhodné pro úvodní část hodiny ... 86

9.1.1 Suchozemští broučci... 86

9.1.2 Ukaž pozici ... 87

9.1.3 Mexická vlna ... 88

9.2 Cvičení vhodná pro hlavní část hodiny ... 89

9.2.1 Plyšové a peříčkové dýchání ... 89

9.2.2 Jógové preclíky... 90

9.2.3 Pozdrav slunci ... 91

9.3 Cvičení vhodná pro závěrečnou část hodiny ... 92

9.3.1 Dřevorubec ... 92

9.3.2 Dýchání podle zvířátek ... 93

9.3.3 Relaxace ... 94

10 CVIČEBNÍ BLOKY PRO STŘEDNÍ ŠKOLNÍ VĚK ... 96

10.1 Cvičení vhodná pro úvodní část hodiny ... 96

10.1.1 Sendvič ... 96

10.1.2 Restaurace ... 98

10.1.3 Hádej, kdo jsem ... 99

10.2 Cvičení vhodná pro hlavní část hodiny ... 100

10.2.1 Taneční jógová sestava ... 100

10.2.2 Střídavé dýchání ... 102

10.2.3 Rovnovážný příběh... 103

10.3 Cvičení vhodné pro závěrečnou část hodiny ... 105

10.3.1 Kamarádská relaxace ... 105

10.3.2 Jógový pamatovák ... 106

(11)

10

10.3.3 Nebeské povídání ... 107

11 POUŽITÉ POMŮCKY A HUDBA ... 109

11.1 Použitá hudba ... 109

11.2 Použité pomůcky ... 111

ZÁVĚR ... 116

Seznam zdrojů ... 118

Seznam příloh ... 121

(12)

11

PŘEHLED GRAFŮ

Graf č. 1: Ročník, ve kterém respondenti vyučují TV, (Zdroj: Autorka) ... 52 Graf č. 2: Využívání jógových cvičení ve VJ TV, (Zdroj: Autorka) ... 53 Graf č. 3: Forma, jakou respondenti využívají jógová cvičení ve VJ TV, (Zdroj:

Autorka) ... 54 Graf č. 4: Využití metodických příruček, (Zdroj: Autorka) ... 55 Graf č. 5: Zájem o multimediální metodickou příručku, (Zdroj: Autorka) ... 56

(13)

12

PŘEHLED OBRÁZKŮ

Obrázek č. 1: Schéma sociálního prostředí, (Zdroj: Krejčí, 2003, s. 25) ... 26

Obrázek č. 2: Pozice malý motýl, (Zdroj: Autorka) ... 61

Obrázek č. 3: Pozice pavouk, (Zdroj: Autorka) ... 62

Obrázek č. 4: Pozice stůl, (Zdroj: Autorka) ... 63

Obrázek č. 5: Pozice kočka, (Zdroj: Autorka) ... 64

Obrázek č. 6: Pozice zvoneček, (Zdroj: Autorka) ... 65

Obrázek č. 7: Pozice hadrová panenka, (Zdroj: Autorka) ... 66

Obrázek č. 8: Pozice kolo, (Zdroj: Autorka) ... 67

Obrázek č. 9: Pozice kobra, (Zdroj: Autorka) ... 68

Obrázek č. 10: Pozice luk, (Zdroj: Autorka) ... 69

Obrázek č. 12: Pozice velký most, (Zdroj: Autorka) ... 70

Obrázek č. 11: Pozice malý most, (Zdroj: Autorka) ... 70

Obrázek č. 13: Pozice brouk, (Zdroj: Autorka) ... 71

Obrázek č. 14: Pozice pes, (Zdroj: Autorka) ... 72

Obrázek č. 15: Pozice hora, (Zdroj: Autorka) ... 73

Obrázek č. 16: Pozice drak, (Zdroj: Autorka) ... 74

Obrázek č. 17: Pozice bojovník, (Zdroj: Autorka) ... 75

Obrázek č. 18: Pozice židle, (Zdroj: Autorka) ... 76

Obrázek č. 19: Pozice ještěrka na kameni, (Zdroj: Autorka) ... 77

Obrázek č. 20: Pozice dvojitá loďka, (Zdroj: Autorka) ... 78

Obrázek č. 21: Pozice otevírač srdce, (Zdroj: Autorka) ... 79

Obrázek č. 22: Pozice dvojitý pes, (Zdroj: Autorka) ... 80

Obrázek č. 23: Pozice strom: (Zdroj: Autorka) ... 81

Obrázek č. 24: Pozice letadlo, (Zdroj: Autorka) ... 82

Obrázek č. 25: Pozice loďka, (Zdroj: Autorka) ... 83

(14)

13

Obrázek č. 26: Pozice jezevčík, (Zdroj: Autorka) ... 84

Obrázek č. 27: Pozice vrána, (Zdroj: Autorka) ... 85

Obrázek č. 28: Jógové karty ... 111

Obrázek č. 29: Jógová abeceda ... 111

Obrázek č. 30: Relaxační karty ... 112

Obrázek č. 31: Yoga Pretzels ... 112

Obrázek č. 32: Dřevěný tvarovací panák ... 113

Obrázek č. 33: Plyšové míčky... 113

Obrázek č. 34: Zátěžové míčky ... 114

Obrázek č. 35: Aromatické oleje... 114

Obrázek č. 36: Jógamatka ... 115

Obrázek č. 37 Peříčka ... 115

Obrázek č. 38 Brčka ... 115

Obrázek č. 39 Činelky ... 115

(15)

14

PŘEHLED TABULEK

Tabulka č. 1 Osmidílná Pataňdžáliho stezka, (Zdroj: Autorka) ... 23

(16)

15

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

VJ – vyučovací jednotka

TV – tělesná výchova

RVP – rámcový vzdělávací program

RVP ZV – rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

ŠVP – školní vzdělávací program

ZŠ – základní škola

ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorders – hyperaktivita s poruchou pozornosti

(17)

16

ÚVOD

S jógou jsem se poprvé setkala asi před sedmi lety v mém rodném městě Rumburk a již tehdy mě velmi zaujala. Za roky praktikování jógy na sobě pozoruji velké změny jak tělesné, tak i duševní a to je právě záměr jógy. Její dynamičnost, ale zároveň lehkost a volnost mě donutily, abych se o ni začala zajímat více do hloubky.

Vzhledem k mému budoucímu učitelskému povolání mě při studování jógové literatury velmi zaujala dětská jóga. Na rozdíl od jógy pro dospělé se ta dětská dostala do povědomí lidí až nedávno. Často se k dětské józe lidé staví odmítavě, protože si nedovedou představit, že děti cvičí, relaxují, dýchají a meditují s takovou koncentrací a výdrží, jako to bývá na lekcích pro dospělé. To je ale omyl. Dětská jóga se od té pro dospělé liší v mnoha směrech. Je zábavná a dynamická, bez výdrží a s častými obměnami cviků a her. Zásadní je tu především její nesoutěžní charakter a to je v dnešní době velmi podstatný důvod, proč by děti jógu cvičit měly.Neméně důležitým důvodem je také celkové protažení těla.Z vlastní zkušenosti vím, že děti mladšího a staršího školního věku jsou velmi zkrácení, nedovedou srovnat záda či propnout nohy a dotknout se dlaněmi země.Obvykle se jedná o sportovce, kteří v tréninku protahovací cviky často vynechávají.

Děti jsou téměř všude vystávovány nějakému soutěžení. Učitel využívá soutěžní prvky při výuce, rodič se pokouší tlačit na své dítě, aby bylo stále lepší a porovnává ho s ostatními, spolužáci si vzájemně dávají najevo nedostatky. Soupeření není vždy na škodu, ale nejedná se o způsob, který bychom měly při motivaci dětí využívat tak často, jak tomu ve často bývá.

Během svých praxí na základních školách jsem několikrát jógu do tělesné výchovy zařadila a setkala jsem se s velmi kladnou odezvou jak ze strany žáků, tak i učitelů. Když jsem se později rozhodovala, jaké téma diplomové práce zvolím, moje volba byla jasná. I proto jsem absolvovala akreditovaný kurz metodiky dětské jógy, který mě velmi obohatil a utvrdil v tom, že téma dětské jógy bylo dobrou volbou.

V praktické části této diplomové práce bude vytvořena metodická příručka pro učitele, která bude podpořena multimediálním podkladem. Jednotlivé cvičební bloky, které budou vytvořeny, budou zařaditelné do konkrétních částí vyučovací jednotky tělesné výchovy. Budou kombinovatelné a možnost jejich využití tak bude téměř neomezená.

(18)

17

1 JÓGA

1.1 Vymezení pojmu

Jóga je velmi flexibilní cvičení a i díky tomu je možné, aby ji praktikovat takřka kdokoliv a to bez ohledu na jeho zdravotní stav, pohlaví, věk či rasu. Jóga není náboženství (spíše filozofie či věda) a tak nezáleží dokonce ani na náboženském vyznání. Nespornou výhodou je možnost upravování jednotlivých pozic podle potřeb cvičenců. (Lidellová, 1997, s. 12 - 13)

Mihulová a Svoboda (2012, s. 59) ve své knize definují jógu jako „systém pravděpodobně předárijského původu, jenž je zaměřen na poznání podstaty lidské bytosti i její totožnost s nejvyšší skutečností. Touto cestou dochází k osvobození člověka z nevědomosti i koloběhu životů.“

„Jóga je nesmrtelným uměním, vědou a filosofií. Je nejlepší psychoanatomií, jaká kdy vznikla pro tělesné, mentální, intelektuální a duševní blaho člověka. Prošla zkouškou času od počátku civilizace až po dnešek a jako jedinečně propracovaná psychofyzická metoda bude mít své místo i v dalších stoletích.“ (Mehta, 1996, s. 8)

Podle Svámí Gítánanda Giri (2000, s. 7) „bývá jóga nazývána vědou, uměním, filozofií, náboženstvím, módou či fanatismem. Jóga je ale vlastně způsob života, způsob, jak integrovat celou svoji povahu, takže všechny aspekty vašeho života začnou pracovat v harmonii jeden s druhým.“

Jóga v překladu ze sanskrtského slova judž znamená sjednocení či spojení.

Lidellová (1997, s. 12 - 15) vidí toto spojení jako smíření individuálního já s ryzím, tedy absolutním vědomím. Jedná se o nejstarší systém, který působí na tělo i duši a může být chápán jako spojení fyzického těla a psychiky v harmonický celek. Tato rovnováha vede k přijetí sebe sama, svého okolí i přírody.

Jóga je komplexní systém, který se týká tělesného a dechového cvičení, meditačních technik i technik pro zlepšení koncentrace a v neposlední řadě také životosprávy a hygieny. Na Západě je zájem věnován především dosažení tělesného zdraví a z toho důvodu se praktikuje více fyzického cvičení. Díky propracovanému

(19)

18

systému jógových pozic má však fyzické cvičení vliv i na duševní zdraví. (Tajovská, Luhanová, 2012)

Krejčík (2009, s. 157) si myslí, že jóga tvoří jednotný přístup k fyzické i psychické kondici, vitalitě a k vyšším formám myšlení a vědomí.

Pokud pracuje mysl, emoce i tělo v harmonii s naším já, pak se jedná o jógu.

Jóga a její principy a praktiky mají sloužit jako základ duchovního života. Jóga velmi souvisí s naším intelektem, protože pracuje s celou myslí. Je nutné používat rozum, abychom pochopili ideály a praktiky jógy, které jsou vysvětlené v tzv. sútrách. Pět zásad, které je nutno dodržovat, nazýváme nijama. Jedna z těchto zásad je sauča, která popisuje vnitřní a vnější čistotu. Nejedná se však pouze o čistotu našeho těla, oblečení nebo prostředí. Týká se zejména čistoty vnitřní a to například dechu nebo mysli.

Santóša je pak vyrovnanost mentální a disciplína zaměřená na ukáznění mysli je nazývána tapas. (Svámí Gítánanda Giri, 2000, s. 7 – 10)

Kaminoff (2013, s. 10) tvrdí, že „hlavním úkolem cvičení jógy je odstranění překážek, které blokují přirozené funkce našeho těla.“ Co nás jóga může naučit je to, že všechno podstatné pro naše zdraví a štěstí je již přítomno v nás samotných.“

1.2 Historie a vývoj

Podle Steinera (2010, s. 13) si „pod pojmem jóga lidé často představovali a představují velmi rozdílné věci – od spojení s Bohem na straně jedné, až po jakýsi pomalý strečink na straně druhé. Cílem by měl být právě popis všeho, co lidé v daných dobách za jógu považovali a považují.“

Jóga je považována za jednu z nejstarších věd o umění života. Považujeme ji za božskou vědu, neboť se v průběhu meditace zjevila několika osvíceným mudrcům.

Dějiny jógy sahají až do období 3 000 let př. n. l., kdy se objevily archeologické důkazy o její existenci v okolí řeky Indus. Jednalo se o postavy v různých polohách, které se velmi podobaly jógovým pozicím. (Steiner, 2010, s. 14 - 20)

Předkové dnešních Indů se stále snažili objasnit smysl lidského života a vůbec existenci celého světa. Věřili v přírodní božstva, modlili se a své představy a různá mytologická vyprávění si předávali nejdříve ústně a později - v letech 1500 až 1200 př. n. l. - je začali zpracovávat písemně v podobě véd. Pojem véda by se dal přeložit jako věda či znalosti o tom, jak správně uctívat bohy, což probíhalo zejména

(20)

19

obětováním čehokoliv bohům. Všichni se s tímto přístupem nespokojili a hledali jiné vysvětlení smyslu života a to i posmrtného. V letech 800 – 600 př. n. l. tak začaly vznikat upanišady.

Upanišada i véda jsou mystické a filozofické texty, které dávní mudrcové převzali během meditace od bohů. Nejedná se o ucelená díla, ale o několik samostatných textů, které se shodují v přístupu i tematice. (Knaisl, Knaislová, 2002, s. 6).

Steiner (2011, s. 14 - 20) považuje za vhodné zmínit upanišady s názvem Katha a Taittiríja, kde se poprvé objevil pojem jóga. Tehdy však ještě nebyla považována za celistvý filozofický směr či styl života.

Kolem roku 1000 př. n. l. vznikala spousta posvátných textů, které se dělily na šruti a smrti. Skupina, kterou nazýváme šruti, představuje texty zjevené mudrcům při hlubokých meditacích. Pocházely přímo od bohů a tak je lidé považovali za bezchybné, neomylné a stále platné. Do této skupiny patří výše uvedené védy a upanišady. Do druhé skupiny s názvem smrti patřily texty, které bylo nutné si zapamatovat. Jednalo se tedy o sútry, šástry či epická vyprávnění. Cílem epických vyprávění jako jsou Mahábhárata a Rámájana bylo předávání rad a ponaučení jak žít a jednat.

Asi před 4 000 lety byly v okolí Indu nalezeny vykopávky, kde byl člověk zobrazen v pozici lotosového květu. To ukazuje na fakt, že jóga již v této době existovala. Právě pozice lotosového květu byla později určena jako symbol hinduistického náboženství. Jóga ale náboženstvím nebyla a tak její rozvoj probíhal spíše stranou vedle jiných indických tradic. Jóga byla předávána zejména ústně a to z učitele na žáka. Až později se jóga zařadila mezi šest hlavních ortodoxních systémů, které byly nazývány daršany.

Jóga jako systém různých cest, které ale mají stejný cíl, se objevila ve 3. až 4. století př. n. l. a to v díle Bhagavadgíta, která byla součástí velkého eposu Mahábhárata. Zde byla jóga popsána jako věčná a byly tu také popsány její nejdůležitější směry. (Knaisl, Knaislová, 2002, s. 6 - 9)

Luhanová a Tajovská (2012, s. 4) za stěžejní postavu jógové historie považují člověka jménem Pataňdžali. Jedná se o autora první příručky o józe, kterou nazval Jógasútra.Popisoval v ní zejména „zklidnění mysli“, čímž myslel zaměření mysli

(21)

20

k určité věci a udržení pozornosti tímto směrem. Jedná se o metodu, která pomáhá ovládat vlastní tělo a zároveň zastavit aktivitu mysli.

V dalších obdobích se několik autorů pokoušelo najít jiné a účinnější postupy, jak za pomoci jógy vysvobodit vlastní život z koloběhu dalších životů. Právě následkem těchto hledání je několik různých směrů, cest i jógových škol. (Knaisl, Knaislová, 2002, s. 6 - 9)

1.3 Hlavní směry jógy

Existuje několik cest jógových praxí. Je to především z toho důvodu, že lidský temperament a povaha se značně liší a každému tak vyhovuje jiná cesta. Každá z těchto cest má však za cíl sjednotit a harmonizovat tělo, mysl, ducha a okolní svět v širším slova smyslu.

Mezi základní cesty jógové praxe jsou podle Krejčí (2003, s. 21 - 23) a Lidellové (2002, s. 18 - 19) řazeny:

Bhaktijóga – jóga oddanosti

Karmajóga – jóga činu

Džňánajóga – jóga poznání či moudrosti

Rádžajóga – umění ovládat tělo i duši.

Daviesová (2008) tento výčet rozšiřuje ještě o další dvě cesty – Tantrajógu a Hathajógu.

V této diplomové práci je použito dělení podle Krejčí (2003) a Lidellové (2002).

Mezi těmito cestami neexistuje žádná hranice. Všechny tyto cesty jógové praxe jsou spolu provázány a zapadají do sebe. Při praktikování tak právě díky jejich propojení lze dosáhnout nejlepších výsledků. (Krejčí, 2003)

Bhaktijóga bývá přisuzována především citově založeným lidem. Významnou část Bhaktijógy tvoří jednotvárný zpěv modliteb k Bohu.

Karmajóga je nejvhodnější pro lidi, kteří jsou orientováni na vnější svět. Tato cesta vede k tomu, aby se člověk přestal jednat sobecky a egoisticky a nepomýšlel při svém jednání na svůj prospěch. Toho lze dosáhnout opakováním určitých manter.

(Lidellová, 2002)

(22)

21

Džňánajóga je považována za nejobtížnější cestu, při které je potřeba silná vůle a rozum. Nejedná se pouze o intelektuální záležitost. Tato cesta cesta na základě meditace přivádí člověka k pochopení lidského vědomí. Rozumové schopnosti jsou pouze přechodníkem, který je ale podstatný pro život v tomto světě. K poznání podstaty vlastního bytí však nestačí.

Rádža jóga bývá označována jako jóga královská. Je zde kladen důraz na meditační praxe a tělesné cvičení tu má pouze vedlejší místo.

Tímto termínem také označujeme osm stupňů Pataňdžaliho jógy. Jedná se o sérii kroků, které mají očistit tělo a mysl a přivést k osvícení. Tyto kroky nazýváme Jama, Nijama, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dhárana, Dhjána a Samádhi. (Lidellová, 2002)

Dalším významně rozšířeným pojmem v Evropě je Hathajóga. Jejím cílem je harmonizace energetického systému a ovlivňování činnosti sympatiku a parasympatiku, což je patrné z názvu - hathajóga (HA = slunce, THA = měsíc). Využívá především techniky tělesných a dechových cvičení a důležitá je také tělesná čistota, tzv. krije.

Ve výše zmíněných jógových cestách lze uplatnit také Mantrajógu (MAN = mysl, TRA = osvobození). Díky mantrám dochází k uvolnění a pročištění mysli.

Vibrace, které obsahují, pozitivně působí na naše vědomí. Mantry je možné považovat za zvláštní formu muzikoterapie, pokud ji zpíváme či opakujeme hlasitě nebo v duchu.

Obsahují určité vibrace, které příznivě působí na naše vědomí. Mantry zaujímají v józe důležité místo. Zpěv či opakování manter, ať již nahlas nebo v duchu, případně v podobě tzv. matradžapy, což je svévolné znění mantry v naší mysli. (Krejčí, 2003)

Podle Krejčí (2003, s. 23) „mantry „ÓM“, „ÓM, ŠANTI, ÓM“, „HARI ÓM“,

„ÓM, SAT, ČIT, ÁNANDA“, působí příznivě např. u dětí neklidných s poruchami soustředění, s projevy lehké mozkové dysfunkce. Dětem je vhodné vždy vysvětlit, co daná mantra vyjadřuje.“

1.4 Hathajóga

Do zemí západního světa se jóga rozšířila zejména díky tzv. Hathajóze. Spousta učitelů v Evropě i po celém světě předávala tento styl cvičení a ten se stal velmi oblíbeným i díky své jemnosti, plynulému nácviku jednotlivých ásan i dechovým

(23)

22

technikám. Všechny výše jmenované jógové cesty vycházejí právě z Hathajógy.

(Luhanová, Tajovská, 2012, s. 4)

Hathajóga podle sanskrtského překladu znamená spojení měsíce. Jóga, jak již víme, znamená spojení, HA je slunce a THA překládáme jako měsíc. Tento překlad nebereme doslova, spíše se jedná o symbolické spojení energie slunce a energie měsíce v člověku. Slunce je totiž spojováno s rozumem, přímočarostí a zejména mužstvím.

Měsíc naopak symbolizuje fantazie, sny, kreativitu a pojí se spíše s ženstvím.

V Hathajóze jde tedy o propojení obou těchto protichůdných energií, jejich harmonizaci a především rovnováhu.

Hathajóga z pohledu filozofického je vždy považována za velmi otevřený systém, který lze praktikovat bez omezení věkového, rasového či náboženského. Silně se váže na indické náboženství hinduismus, avšak historicky se jedná o ateistickou filozofii.(Banennberg, 2011, s. 18 - 19)

Autoři se příliš neshodují v původu a zařazení Hathajógy mezi ostatní směry.

Lidellová (1997) považuje Hathajógu za samostatný druh jógy a za jakýsi předstupeň rádža jógy. S názorem, že Hathajóga je zahrnuta v Rádžajóze přichází Krejčí (2003).

Banennberg (2011) se však domnívá, že Hathajóga se vyvinula a vychází spíše z Karmajógy. Nelze nesouhlasit s žádným z těchto názorů, neboť všechny mají své opodstatnění.

Hlavními technikami Hathajógy podle Krejčí (2003) jsou tělesná cvičení, dechová cvičení a pečlivá tělesná čistota. Budeme-li však uvažovat, že Hathajóga je skutečně součástí Rádžajógy, je potřeba podrobněji popsat Osmidílnou Pataňdžáliho stezku Hathajógy.

Steiner (2010) uvádí, že každý nižší stupeň je potřeba splnit krok za krokem na cestě ke stupni vyššímu.

(24)

23

OSMIDÍLNÁ PATAŇDŽÁLIHO STEZKA

stupeň název český ekvivalent popis

první JAMA pravidla jednání a úmyslu

druhý NIJAMA kodex sebekázně

třetí ÁSANA jógová pozice

čtvrtý PRÁNÁJÁMA řízený decha životní síla

pátý PRATJÁHÁRA stažení smyslů

šestý DHÁRANA koncentrace spočívá v koncentraci na daný objekt

sedmý DHJÁNA jógová meditace

osmý SAMÁDHI extáze, splynutí

pomáhá harmonizovat naše vnější vztahy s ostatními živými bytostmi říká nám, jak pracovat sám se sebou na

cestě dovnitř

slouží ke zklidnění těla před dalšími stupni jógy

pracuje s životní energií v těle, pomocí dechu jógín udržuje energii v těle uzavírá všech pět smyslů, jogín přestává

vnímat vnější svět a obrací se do vlastního nitra

splynutí s objektem pozorování neboli meditace

jogín se ztotožňuje s předmětem meditace a poté i s Absolutnem

Tabulka č. 1 Osmidílná Pataňdžáliho stezka, (Zdroj: Autorka)

(25)

24

2 JÓGA PRO DĚTI

2.1 Význam jógy pro děti

Podle Krejčí (2003, s. 23) „je využití jógových cvičení ve školní tělesné výchově projevem moderní snahy využít osvědčený tradiční systém v současné výchově.

Pozorování a výzkumy svědčí o výrazně kladných účincích jógových cvičení při upevňování duševní rovnováhy dětí, rozvoji koncentrace i zvyšování efektivity učení.“

V hodinách tělesné výchovy se často vyskytují prvky soutěžení a dosahování co nejvyššího výkonu. To jsou pohybové aktivity, které se orientují pouze na vnější efekt.

Pohybové hry a nejrůznější herní formy jsou základem cíleného sociálního učení ve školní tělesné výchově, je však chyba vždy vybírat jen ty se soutěžním charakterem.

Žáci při soutěžích bývají obvykle aktivnější, ale někteří mohou být ve velkém psychickém napětí, které negativně ovlivňuje jeho výkon. V neposlední řadě si mohou vytvořit špatný vztah k tělesné výchově a k pohybu vůbec. Proti tomu v jógových cvičeních je daleko větší pozornost věnována vnitřnímu prožívání pohybu. Díky tomu cvičení jógy přináší pozitivní emoce, pocity uvolnění a zklidnění a přispívá také k rozvoji koncentrace. (Krejčí, 1993, s. 12 - 13)

Jóga je velmi vhodný způsob pohybu nejen pro děti. Problémem často bývá to, co si pod pojmem dětská jóga nebo jóga pro děti lidé představují. Obvykle vidí jen krkolomné pozice s dlouhou výdrží a velkou dávkou koncentrace a pozornosti, jak tomu bývá v józe pro dospělé. Dětská jóga je však o něčem jiném. Praktikování jógy dává dětem nejlepší pohybový základ, a proto je dobré začít s ní v co nejnižším věku.

Vzhledem k tomu, že děti mají přirozený smysl pro rovnováhu, flexibilitu a rychle se učí, často si jednotlivé pozice osvojí daleko snáz, než dospělý jedinec. Tato forma pohybové aktivity se pro ně stává zábavnou mimo jiné i proto, že sami vidí progres, kterého dosahují pravidelným cvičením. (Krejčí, 2003, s. 24 - 27)

Banennberg (2011, s. 20 - 21) zastává názor, že děti jógu necvičí, ale jsou jógou.

Dospělí podle něj vždy potřebují vědět, proč daný cvik dělají a jaké má účinky na jejich tělo. Také je zajímá přesný popis jógových pozicí a nejrůznější doplňující informace k nim. Naopak děti dlouhé vysvětlování a povídání považují spíše za nudné a mnohem

(26)

25

raději jsou v pohybu a zaujímají pozice bez potřeby vědět množství informací. Když totiž v hodině žákům řekneme, ať udělají pozici kočky, všichni se ocitají na čtyřech, protahují se a mňoukají. Tento příklad jen potvrzuje, že Banennberg se svým tvrzením není daleko od pravdy.

Jógové cvičení by se vždy mělo přizpůsobit věku cvičenců. I proto jsou obvykle lekce jógy rozděleny do tří věkových skupin: 4 – 6 let, 6 – 11 let (mladší školní věk) a 11 – 15 let. Všechny tyto věkové kategorie lze dále rozdělovat. Flynnová (2013, s. 35 - 36) dělí věkové skupiny na 2 – 4 roky, 4 – 6 let, 7 – 10 let a 10 – 12 let. Jelikož děti pozornost udrží pouze krátkodobě, je důležité střídat aktivity a především vše pojmout formou her a zábavy. Jen to děti udrží v pozoru. Dětská fantazie je neomezená a je proto naprosto ideální a velmi snadné s ní pracovat a rozvíjet ji.

Jóga slouží jako vhodný doplněk či průpravné cvičení dětem, kteří se věnují nějaké sportovní aktivitě. Mimo jiné také posiluje sebevědomí dětí a dopřává jim radost z pohybu. Obvykle má velký přínos pro děti, které trpí nadváhou nebo jsou méně pohybově zdatné. Ty se pak cítí daleko jistější a sebevědomější, dokážou se dostat do nových a náročnějších pozic a to posílí jejich psychiku. (Kubrychtová Bártová, Stuchlík, 2007, s. 188 - 189)

Děti potřebují přirozeně daleko více pohybu, než dospělí. Dětská jóga proto splňuje několik specifik a kritérií, aby byla pro děti zajímavější a lákala je. Musí být především dynamická a živá, aby dítě neustále zůstávalo pozorné a těšilo se, co bude následovat. Jedním z nejdůležitějších kritérií je pochopitelně správná motivace. Je třeba používat co nejvíce říkadel, básniček, písniček a vůbec hudby, pojmenovávat jednotlivé pozice zajímavým a hravým způsobem, aby dítě v podstatě zapomnělo, že cvičí, ale myslelo si, že si hraje a užívá. (Nešpor, 1998, s. 20)

Civilizační choroby společnosti se čím dál více projevují u dětí. Jedná se nejčastěji o obezitu, či nemoci spojené s pohybovým aparátem, nervovým systémem a dýchacími cestami. Vzhledem k tomuto faktu je stále větší zájem o zdravotní tělesnou výchovu. Jógová cvičení se zdravotní tělesnou výchovou úzce souvisí. Cílem jógových cvičení je předejít vadnému držení těla, nacvičovat správné držení těla a celkově působit kladně na odolnost organismu. Kromě toho, že jógové cvičení působí na tělo, má velmi pozitivní dopad také na myšlení. Velký význam je kladen na relaxaci, která snižuje úzkostné stavy související s rodinným či školním prostředím. Důraz je kladen zejména

(27)

26

na kompenzaci zatížení žáků, ať už fyzického či psychického a důležitá je také relaxace v hodinách TV.

Učitelé mají, vzhledem k RVP, možnost volit pohybové aktivity svobodněji. Do výuky tělesné výchovy lze zařadit různá jógová cvičení v podobě Hathajógy, relaxačních a dechových cvičení. (Krejčí, 2003, s. 24 - 27)

Jak uvádí Krejčí (2003, s. 24), „měřítkem hodin tělesné výchovy není jen fyziologické zatížení žáků a počet naučených dovedností. Nejde o to nechat děti

„vyběhat“. Pohyb chápeme jako základní prostředek výchovy a rozvoje dítěte.

Pohybová aktivita by měla rozvíjet dítě nejen tělesně, ale také mentálně, sociálně a duchovně“.

Vše je vidět v následujícím schématu:

Cvičení jógy by dětem mělo přinášet radost, pohybovou aktivitu, ale i sebevědomí. Díky józe děti lépe vnímají své tělo a respektují sami sebe i své okolí v prostředí, které není soutěžní. Jógou se děti učí harmonii. Aktivnější děti bývají díky józe klidnější a děti bázlivé jsou naopak jógou povzbuzení k činnosti a stávají se

Obrázek č. 1: Schéma sociálního prostředí, (Zdroj: Krejčí, 2003, s. 25)

(28)

27

aktivními. Děti se naučí také odpočívat a rozvíjet vlastní fantazii. V neposlední řadě se naučí správně zacházet se svým tělem a to velmi zábavnou a nenásilnou formou.

Mezi lekcí jógy pro děti a pro dospělé je velký rozdíl. V dětské józe se snažíme o navození rovnováhy mezi připravenou strukturou hodiny a tím, jak na ni budou děti svým spontánním chováním reagovat. S dětmi je jógu potřeba cvičit spíše dynamicky.

Na prvním místě by vždy měla být zábava a radost z pohybu nejen pro děti, ale i pro učitele. (Luhanová, Tajovská, 2012, s. 3)

Krejčí (2003, s. 26) uvádí, že při jógových cvičeních využíváme zejména dětskou fantazii. Vhodné je do cvičení řadit různé zajímavé příběhy, vyprávění či básničky a písničky, díky čemuž děti intenzivněji prožívají cvičení a současně s tím rozvíjejí koncentraci a regenerují duševní síly. Děti jsou zaneprázdněny objevováním nových pohybů svého těla zejména proto, že pohyby jsou vedené, vědomé a pomalé.

Krejčí (2003, s. 26) tvrdí, že „je nezbytné, aby učitel cvičil spolu s žáky. Učitel a žák jsou zde partnery, spoluprožívají příběh a svým cvičením jej dotvářejí“.

Při jógových cvičeních je důležitý hlas učitele, hudební podklad či doprovod cvičení, které prožitek z jógy jen zesilují a podporují dětskou představivost. Cvičení ve větším počtu dětí pak jen podtrhuje prožitek z jógy. Dítě se cítí být součástí skupiny, ale zároveň pociťuje osobní individualitu. (Krejčí, 2003, s. 26)

Učitelé se při svém povolání často setkají s řadou specifických problémů, při jejichž řešení může být jóga velmi nápomocná.

Jóga např.:

zklidňuje nervózní a úzkostné stavy dětí

odstraňuje ukazatele únavy

zvyšuje schopnost soustředit se

přináší vnitřní uklidnění a svalové uvolnění

tiší agresivní projevy dětí

pomáhá dětem při problémech s řečovým projevem vyjádřit se vlastním tělem a postupně odbourat tyto problémy.

(Šestáková, 1990 in Krejčí, 2003, s. 25 - 26)

(29)

28

Je velmi důležité, abychom s jógou děti seznamovali až po našem vlastním setkání s ní. Dítě napodobuje mimo jiné i vzor učitele a tak je potřeba, aby nedocházelo k rozporům mezi tím, co učitel dítěti říká a co sám dělá. V józe, a nejen v ní, je nejdůležitější osobní a upřímný vztah k dětem, který bude přirozený. Nelze chválit jedno dítě, kterému se jógové pozice stále daří, lépe je motivovat všechny k tomu, aby cvičili, jak nejlépe to dokážou. Pokud vše budeme provádět podle pravidel a specifik, které dětská jóga má, zanedlouho uvidíme pokroky jednotlivých žáků a pozitivní účinky, které se u nich projevují.

Děti do jednotlivých pozic nesmíme nikdy nutit. Každé z nich má jiné pohybové dispozice a nutit někoho dělat to, co nechce, jde proti jógovým zásadám. (Krejčí, 2003, s. 26 – 27)

Pozornost je nutné věnovat i dětem tělesně nezdatným, kterým jóga může být velmi nápomocná při řešení problémů v důsledku své tělesné nezdatnosti. Jak tvrdí Suchomel (2006, s. 8), tělesně nezdatní jedinci školního věku mohou mít řadu tělesných a duševních obtíží, souvisejících se stresem a úzkostí. Tělesná nezdatnost a její psychické prožívání má velký význam pro zdravé utváření dětské osobnosti.“

2.2 Věková specifika cvičení jógy

V této diplomové práci jsem vzhledem k určitým odlišnostem zvolila dělení mladšího školního věku na první a druhé období. Vágnerová (2000) tato období nazývá ranný školní věk a střední školní věk. Flynnová (2013, s. 32 - 36) uvádí z pohledu cvičení dětské jógy následující věkové skupiny:

2 až 4 roky

4 až 6 let

7 až 10 let

10 až 12 let.

Pro potřeby této diplomové práce jsou důležité poslední dvě jmenované.

Ve věkové kategorii 7 – 10 let se jógové cvičení mírně podobá cvičení dospělých. Tyto děti déle udrží pozornost a jsou připraveny seznámit se hlouběji s relaxačními a dechovými technikami a jinými principy jógy. V tomto období se dětem dávají základy k pozdější formální podobě jógy. Neznamená to ovšem, že děti v tomto

(30)

29

věku vydrží celou hodinu pozorně poslouchat, relaxovat a cvičit. I tato věková skupina potřebuje dynamická cvičení, hry, básničky a spoustu hudby.

Jógové lekce v tomto věkovém rozpětí mohou trvat přibližně 20 až 40 minut, na rozdíl od věkové skupiny 4 – 6 let, kde by lekce jógy neměla přesáhnout 30 minut.

U dětí ve věku 7 – 10 let je již pozornost věnována správnému provedení jednotlivých pozic a zároveň se s nimi pokoušíme o náročnější pozice. Tento věk je ideální pro zkoumání jógových principů. Děti v tomto věku jsou zvídavé, mají rády diskuzi, rády projevují svůj názor a mají silný smysl pro morálku. To vše u nich jóga může rozvíjet. Objevuje se u nich touha po nezávislosti a nechtějí již být jen pod vedením instrukcí, jak tomu bylo v předchozích věkových obdobích. V tomto věku se více využívá vizualizace při relaxacích. Děti v tomto věku milují obraznost spojenou s příběhem. (Flynnová, 2013, s. 35 - 36)

Věková kategorie 10 – 12 let je velmi specifická svými prepubertálními projevy.

Děti v tomto věku začínají mít silnou potřebu být respektovány. K většině aktivit se staví spíše pesimisticky. Zažívají hormonální změny a projevují zájem o opačné pohlaví. Cítí se být pod tlakem a ve stresu.

V tomto věku jsou děti již připravené na plné jógové cvičení. Věnují pozornost učiteli a ten může do svých lekcí zařadit již vše, co je pro jógu typické. Lekce jógy již mohou trvat déle.

V tomto období začínají výrazné růstové změny a tak se děti mohou jevit jako nemotorné. Víc než jindy je potřeba brát v úvahu vývojové změny. Hormonální změny v tomto období mohou způsobit nepředvídatelné nálady, zvýšenou citlivost, negativní myšlení a samozřejmě zájem o opačné pohlaví. Děti v tomto věku se začínají stavět autoritám, zkoušejí nedodržovat určitá pravidla a mohou se jevit sebestředné.

Jógové cvičení by pro děti v tomto věku nemělo ztratit hravou a zábavnou stránku. I když děti ve věku 10 – 12 let často působí znuděně a vážně, i ony se potřebují bavit. Ideální volbou pro tyto děti je partnerská jóga, při které si zlepší náladu a stávají se hravějšími. (Flynnová, 2013, s. 36 - 38)

(31)

30

2.3 Správnost a bezpečnost cvičení jógy

Krejčí (2003, s. 72) říká, že „při provádění ásan dochází k protažení svalů a jejich následnému uvolnění. Tím se jógová cvičení liší od ostatních pohybových aktivit, které zatěžují svaly většinou dynamicky s rychlými stahy kosterního svalstva.“

Zásadním rozdílem mezi jógovým cvičením a klasickými pohybovými aktivitami je jejich orientování. Jógová cvičení se zaměřují především na vnitřní prožití pohybu, zatímco většina ostatních pohybových aktivit svou pozornost obrací zejména na vnější efekt, což jsou pocity vítězství, kvalita předvedení pohybu nebo výkon. I díky tomu může být dítě v daleko větším emočním napětí. (Krejčí, 2003, s. 5 - 6)

Aby jógové pozice byly praktikovány co nejsprávněji a nejbezpečněji, existuje několik zásad, na které nesmíme zapomenout, a těmi jsou:

do pozic se nikdy nenutit, nejít přes bolest ani napětí

cviky provádět plynule a spíš pomalu

cvičení propojovat s dýcháním a snažit se je sjednotit

pro zvýšení koncentrace v určitých pozicích zavírat oči

před vstupem do pozice tělo na chvíli uvolnit a pozici si představit ve své mysli

jednotlivé pozice prostřídávat s krátkým uvolněním

v pozici provádět jen krátké výdrže, maximálně 5 – 10 s.

Byť je jógové cvičení vhodné skutečně pro každého, je potřeba dát si pozor na děti s nejrůznějšími zdravotními potížemi jako jsou srdeční vady, stavy po operaci břicha, kolene, kyčlí atd. Určité jógové pozice by pro takové děti mohly být kontraproduktivní. U dětí není výjimečná vrozená luxace kyčlí nebo skolióza páteře a vadné držení těla vůbec. Právě pro tyto děti nejsou vhodné cviky, při kterých je potřeba zaujmout nesouměrný postoj či polohu. Dále se nehodí s těmito dětmi praktikovat různá jednostranná asymetrická cvičení. Naopak se velmi doporučuje využívat protahovací cviky, plný jógový dech či různá jiná dechová cvičení a při běžné praxi volit raději cviky rovnoměrně rozložené na obě strany. (Krejčí, 2003, s. 72)

První změny, které jsou viditelné, se projeví obvykle na tělesné úrovni dítěte.

Po pravidelném cvičení ale bude značně ovlivněna i emocionální a duševní úroveň. Děti jsou velmi bezprostřední a zvídavé, v jógových cvičeních se snaží překonávat své hranice a tím si získávají i spoustu zážitků. Vše si zkouší a nebojí se své pokusy

(32)

31

několikrát opakovat. Sbírají spoustu dojmů a neustále se tak tělesně i myšlenkově vyvíjejí. Právě při cvičení jógy objevují a rozvíjejí své schopnosti a dovednosti a tělesně i duševně dozrávají.

V minulosti se jóga dětem příliš nedoporučovala pro duchovní úroveň, kterou děti nedokážou chápat, natož dosáhnout nějakého vyššího duchovního cíle. Později se ale přišlo na to, že jóga je nejvhodnější právě pro děti. Ve škole dlouho nehybně sedí, jsou vystavovány psychickému tlaku či napětí a to vše dokáže jóga nenásilným způsobem kompenzovat. (Bannenberg, 2011, s. 20 - 22)

2.4 Účinky jógy

Kubicová (2013) tvrdí, že „ cvičení jógy pomáhá dětem otevřít zcela nový pohled na pohyb, sport, na své prožitky. Jóga vyrovnává, učí děti laskavému a ohleduplnému přístupu k sobě i ke svému okolí. Učí děti hrou, příkladem a přirozenou formou zdravé pohybové návyky, učí děti spolupracovat, nepředhánět se, naslouchat jiným i sám se projevit.“

Jóga se přes pohyb dostává k dětské psychice a výrazně ji ovlivňuje. Pomáhá tak dětem upevnit své místo v kolektivu. Zejména těm předškolním pomáhá vyrovnávat se se stresem, který je záhy, při nástupu do školy, bude potkávat. (Kubicová, 2013)

Střídání napětí a uvolnění je jedním ze základních principů hathajógy. Právě tím se tělo lépe prokrví a dochází tak k posílení imunity organismu a k duševní pohodě dítěte.

Neopomenutelný vliv má jóga také na svaly, které se namáhají. To vede k jejich větší flexibilitě. Posilovány budou nepřímo také další svaly a klouby, které se stanou pohyblivějšími. Celkově se cvičení jógy podepíše na zlepšení motoriky a daleko větší pružnosti těla.

Nezvyklé a nové pohyby, které díky józe děti poznají, se pro ně stanou zábavou.

Kromě radosti z pohybu dochází k rozvoji dětské zvídavosti. Děti mají chuť zkoušet něco nového a přichází mimo jiné i radost ze života. To vše je emocionální stránka jógy, která by neměla být opomenuta. (Banennberg, 2011, s. 24 – 28)

Banennberg (2011, s. 24) si myslí, že „účinky jógy se nerozvíjejí jen bezprostředně prostřednictvím různých pozic, ale také působením tělesných postojů na myšlení, stejně jako opačným působením myšlení na postoje.“

(33)

32

Mahéšvaránanda (2014, s. 113) vidí největší přínos jógy pro děti následovně:

dítě získá radost ze života

uvědomuje si hlouběji sám sebe i své okolí

zvyšuje se schopnost soustředění a zlepšují se školní výsledky

lépe pochopí to, co je děje v jeho těle a pozoruje to

přispívá k rovnoměrnému vývoji celého organismu

dochází k duševní vyrovnanosti

dochází k lepšímu držení těla a vzpřímení páteře

zlepšuje se krevní oběh

dochází k úpravě tělesné hmotnosti

nastává zlepšení či úplné odstranění kožních či nervových problémů a poruch

zvyšuje se obranyschopnost organismu

rozvíjí se komunikace a samostatnost či navazování nových kontaktů

dochází ke zlepšení smyslu pro rovnováhu.

2.5 Jóga a specifické poruchy učení a chování

„Pravidelné cvičení jógových ásan vede k duševnímu klidu a má blahodárný vliv na regeneraci nervové soustavy. Jóga není závodění a soutěžení, nezvyšuje excitaci nervové soustavy, je proto velmi vhodná i pro děti se syndromem ADHD.“

(Mahéšvaránanda, 2014, s. 36)

Specifickými poruchami učení a chování v současné době trpí velká část žáků základních škol. Tyto poruchy často negativně ovlivňují školní výsledky a vůbec spokojenost dítěte ve škole. V těchto případech je nejdůležitější spolupráce rodičů, učitelů i okolí. Nejčastěji se vyskytujícími poruchami jsou dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie či dyspraxie. Ve většině případů jsou tyto poruchy různě kombinované nebo je k nim přidružena také porucha pozornosti s hyperaktivitou – ADHD.

Jedná se o syndrom, který se objevuje u 5 – 10% školních dětí. Tyto děti se špatně soustředí na základní dovednosti. S ADHD bývají často spojeny problémy s koordinací pohybů a další motorické problémy. Obvykle se těmto dětem, právě díky jejich impulzivnosti, poruchám chování i hyperaktivitě, přiděluje asistent pedagoga.

Jóga těmto jedincům napomáhá ke zklidnění, učí je soustředit se a dává jim spoustu podnětů k zařazení do dětského kolektivu. Velmi důležitým faktorem je také to,

(34)

33

že dětská jóga by neměla být zaměřena na dosažení nějakého výkonu a už vůbec by se zde neměly objevit prvky soutěžení.

Hyperaktivní děti na okolí často působí nevychovaně a hloupě, často vyrušují a nezvládají tolik, co jejich vrstevníci. Informovanost o těchto poruchách je v současnosti na vysoké úrovni a počítá se s kvalifikovaným pedagogicko- psychologickým přístupem učitelů.

Příčinami těchto poruch bývají malé neurologické nesrovnalosti. Ty se léčí hned několika způsoby, mezi které patří např. nasazení léků, potravinových doplňků, EEG, biofeedback apod.

Jóga je jedním z těchto způsobů. Jóga není primárně cvičením, které by mělo někoho léčit, ale přesto se tak děje. Při cvičení dochází k rozvoji koncentrace, děti relaxují, meditují, rozvíjí tělesnou obratnost a vůbec dochází k rozvoji vnímání svého těla. (Kubrychtová Bártová, Stuchlík, 2007, s. 191 - 192)

Kubrychtová Bártová a Stuchlík (2007, s. 192) tvrdí, že „to, co může jóga smysluplně nabídnout dětem se specifickými poruchami učení a poruchou koncentrace pozornosti, je rozvoj a posilování právě oné oslabené pozornosti, poskytování podpory (emoční, vztahové) za současného udržení férového řádu a pořádku, vytváření etického rámce chování, který poskytuje dětem jistotu v tom, co je dobro a co zlo.“

2.6 Specifika jógy pro děti

Při praktikování dětské jógy musíme zohlednit spoustu faktorů. Dvořáková (2016, s. 9 - 10), stejně jako Mihulová a Svoboda (2008, s. 13 - 17) jednotlivá specifika dělí následovně:

Snadné pozice spojené s příběhem

Jednotlivé pozice se mírně upravují a přizpůsobují věku. Některé cviky mohou být pro děti jednoduší než pro dospělé. Pozice často pojíme s názvy zvířat, květin nebo věcí či postav. V dětské józe nevyužíváme jejich tradiční pojmenování, ale zábavnější formy, které se pozicím v něčem podobají.

Mihulová a Svoboda (2008) zastávají názor, že u jedinců, kteří se jeví pasivně, je dobré využívat více dynamické a aktivizující cviky. Naopak u dětí, u kterých je patrná zvýšená aktivita až hyperaktivita je lépe zařazovat cviky zklidňující.

(35)

34 Žádné nebo kratší výdrže

V dětské józe se výdrže příliš nedoporučují. Pokud výdrže zařadíme, tak velmi krátké a je vhodné mezi ně vložit relaxaci nebo nějaký kompenzační cvik.

Stejný názor jako Dvořáková (2016) mají také Mihulová a Svoboda (2008), kteří doporučují krátké několikavteřinové uvolnění zařadit po každém cviku.

Snadná dechová cvičení

I dechová cvičení můžeme provádět hravou formou. S dětmi se nedoporučuje provádět zádrž dechu. Při dechových cvičeních je nejdůležitější pokusit se zharmonizovat dech a pohyb, nacvičovat břišní a hrudní dýchání, případně plný jógový dech. Zaměřujeme se také na rozdíl mezi dýcháním ústy a nosním dýcháním.

Podle Mihulové a Svobody (2008) je nejvhodnější dýchat nosem, pokud u konkrétních cviků není vhodnější jiné.

Pokroky

Děti se pohyb naučí velmi rychle i bez dlouhého vysvětlování. Znatelnější rozdíly jsou vidět zejména v oblasti, která byla do té doby opomíjena. Na druhou stranu při delší pauze, například z důvodu prázdnin či nemoci, ztrácejí pohybové návyky daleko rychleji, než dospělí. Děti díky cvičení rozvíjejí vnímavost a jsou schopné se daleko rychleji naučit i jiné věci, než je pohyb.

Jak uvádějí Mihulová a Svoboda (2008), pokroky lze pozorovat pouze tehdy, cvičíme-li jógu s dětmi pravidelně. Nepravidelné nebo pouze občasné cvičení příliš velké účinky a pokroky nepřinese. U dětí mladšího školního věku můžeme za pravidelné cvičení považovat už cvičení 1x – 3x do týdne.

Mihulová a Svoboda (2008) předchozí dělení rozšiřují o:

Nenásilnost

Děti nesmějí být do ničeho nuceny, ani pokud se jedná o snadnou pozici.

Při náročnějších cvičeních je lépe učit se pohyb postupně po jednotlivých krocích, aby ho děti zvládly až za nějaký čas, ale v duchu jógy. Pokud ani takto nelze cvik provést, doporučuje se ho vynechat a nahradit podobným. Do žádné polohy ani pohybu bychom se neměli dostávat přes bolest a nemělo by nastat ani jakékoliv napětí. V určitých

(36)

35

polohách je třeba dávat pozor, aby děti špatným provedením nezatěžovaly klouby či páteř.

Soustředění

Aby dítě pozici provedlo správně, je potřeba určitá dávka koncentrace, která je ale nenucená. Schopnost koncentrace ještě více podporují zavřené oči, protože umožňují nevnímat tolik okolní ruch, který často rozptyluje a narušuje soustředěnost.

Děti ovšem ke koncentraci nenutíme a ani nežádáme zavřené oči. Vše je dítěti nabídnuto a je pouze na něm, jak daný cvik provede.

Mezi další podstatné body při cvičení jógy s dětmi podle Mihulové a Svobody (2008) patří také místo, kde se cvičí, odborné vedení a vhodný oděv.

(37)

36

3 STRUKTURA VYUČOVACÍ JEDNOTKY TĚLESNÉ VÝCHOVY

Vyučovací jednotka tělesné výchovy (dále jen VJ TV) má stejně jako ostatní předměty jasně danou strukturu. Nejčastěji je rozdělována na tři nebo více částí. Na VJ TV působí mnoho činitelů a není tedy vhodné striktně trvat na jedné doporučené podobě. (Vilímová, 2002, s. 78)

Fialová a Rychtecký (2004, s. 143) považují za nutné, aby „učitel znal pedagogické, psychologické, didaktické i fyziologické zákonitosti vyučovacího procesu a na základě těchto znalostí modifikoval konkrétní podobu vyučovací hodiny.“

Existuje několik struktur VJ TV. Klimtová (2004) volí rozdělení VJ TV na 1. stupni ZŠ na část úvodní, průpravnou, hlavní a závěrečnou. Vilímová (2002) stejně jako Fialová a Rychtecký (2004) dělí VJ TV pouze na části tři.

V této diplomové práci budu vycházet z dělení podle Fialové a Rychteckého (2004) a Vilímové (2002), kteří vyučovací jednotku na 1. stupni ZŠ dělí na tři části a to na úvodní, hlavní a závěrečnou. Považuji však za vhodné uvést zde také stručný popis dělení podle Klimtové (2004).

3.1 Úvodní část

V této části hodiny je za hlavní cíl považováno uvedení žáků do vyučovací jednotky jak po tělesné, tak po psychické stránce. Jde zejména o vytvoření předpokladů pro splnění cílů dané hodiny a také, pokud možno, přispět k plnění cílů školní tělesné výchovy. Na začátku hodiny je vhodné provést nástup, seznámit žáky s obsahem a cílem hodiny a také navodit pracovní atmosféru a motivovat žáky k následujícím aktivitám.

Další fází úvodní části jsou protahovací cvičení. (Fialová, Rychtecký, s. 144) Podle Fialové a Rychteckého (2004, s. 144) se jedná o „pomalé protahovací a napínací cviky s využitím krajního rozsahu pohybů, s nároky na uvědomování si poloh částí těla a rozsahu pohybu připravují hybný systém a jsou zároveň prevencí proti jeho poškození při dynamickém cvičení. Doporučují se cviky s délkou trvání 4 – 6 s s maximálním opakováním 3krát.“

(38)

37 Mezi základní úkoly této části řadíme:

preventivní přípravu hybného systému (aktivizace, prokrvení)

cílené protažení svalů, které mají sklon ke zkracování.

Celkově by tato část měla trvat asi 5 minut. (Vlasáková in Vilímová, 2002, s. 79) Na tyto protahovací a napínací cviky by měla navázat dynamická část rozcvičení. Tato část má za úkol zabezpečit funkční a metabolickou přípravu na budoucí pohybové zatížení. Vilímová (2002, s. 79) dodává, že současně s tím také „optimalizuje aktivační úroveň nervové soustavy pro optimální funkci analyzátorů a pro motorické učení. Až v této fázi stoupá výrazněji srdeční frekvence k hodnotám okolo 160 tepů/min.“

Vilímová (2002) doporučuje, aby tato fáze dynamických cvičení trvala asi 5 minut.

3.2 Hlavní část

Další částí VJ TV na 1. stupni ZŠ je část hlavní.

Jedná se o nejdůležitější část VJ TV a záleží právě na ní, jakých výsledků se dosáhne. V úvodu hlavní části by měl být zařazen nácvik nových dovedností. Tyto je potřeba řádně vysvětlit, názorně ukázat a upozornit na možná rizika při jejich provádění. Poté následuje nácvik. Obsah této části je závislý na RVP, je ale doporučováno, aby netrvala déle než 10 minut vzhledem k obtížnému udržení pozornosti u dětí.

Po nácviku nových pohybových dovedností je vhodné zařadit pohybové činnosti s rychlostně silovými nároky. Podle Fialové a Rychteckého (2004, s. 144) „by měl být pohybový úkol pro zatížení subjektivní maximální intenzity volen tak, aby trval 6 – 10 s a byl vystřídán asi 2- 3 minutovou pohybovou činností mírné intenzity. Počet opakování pohybů maximální intenzity by měl být 4 – 8krát.“

Délka této fáze by se měla pohybovat okolo 6 minut.

Existuje ještě jedna varianta využití této částí VJ TV a to zaměřit se na rozvoj aerobní kapacity organismu žáků. Vzhledem k tomu, že jsou děti fyziologicky velmi málo zatěžované, hodilo by se zařadit tuto variantu do každé VJ TV. Mezi tyto aktivity patří například cvičení s hudebním doprovodem nebo kruhový trénink. Je však potřeba

(39)

38

k této činnosti děti správně motivovat. Pokud chceme rozvíjet vytrvalost, je dobré zařadit cvičení déle trvající, které ale není náročné, tzn. s nižší intenzitou.

Doporučuje se, aby tato část VJ trvala 12 minut. (Vlasáková in Fialová, Rychtecký, 2004, s. 144)

3.3 Závěrečná část

V závěrečné části se doporučuje kompenzační cvičení, které má zabránit svalovým disbalancím a mikrotraumatům. Stejně jako v úvodní části se i v závěru hodiny doporučuje strečink, avšak výdrž v maximálních polohách by měla být delší – asi 15 – 20 s. Tato cvičení mají na rozdíl od těch v úvodní části za úkol uklidnit organismus a fyziologický účinek je tedy převážně tlumivý. Na úplný závěr hodiny je potřeba zhodnotit průběh celé hodiny, žáky upozornit na případné chyby a v neposlední řadě žáky pochválit za aktivitu v hodině a pozitivně je tak naladit a motivovat k aktivitě v hodinách příštích. Tato část by měla trvat asi 5 – 7 minut. (Vilímová, 2002, s. 80)

Vyučovací jednotka musí na žáka působit celkově. Znamená to, že v ní bude brán zřetel na funkční a motorický vývoj (a to zejména fyziologické hledisko), ale zároveň také na vývoj osobnosti (to znamená psychologické a společenské hledisko). VJ TV by také měla zvyšovat zájem dětí o vyplnění volného času pohybem, ale to nelze zjistit bezprostředně. (Fialová a Rychtecký, s. 145)

V této diplomové práci jsem popsala nejčastěji se vyskytující strukturu VJ TV na 1. stupni ZŠ. Většina autorů didaktických materiálů pro tělesnou výchovu na 1. stupni ZŠ se na těchto rozděleních shoduje. Často se jedná jen o drobné obměny či rozdělení jedné části na více bloků.

3.4 Jiné pojetí struktury

Podle Klimtové (2004) je pro 1. stupeň ZŠ typická tzv. smíšená hodina. Taková by měla obsahovat nácvik a výcvik, který odpovídá fyzickému i psychickému vývoji žáků mladšího školního věku a činnosti, které by měly být střídány častěji.

„Strukturu hodiny dělí následovně:

úvodní část (3 – 5 minut)

průpravná část (8 – 12 minut)

(40)

39

hlavní část (25 – 30 minut)

závěrečná část (3 – 5 minut).“ (Klimtová, 2004, s. 18)

ÚVODNÍ ČÁST

Klimtová (2004) úvodní část dále rozděluje na organizační a rušnou.

V organizační části je kladen důraz na uvedení žáků do vyučovací jednotky jak po tělesné, tak i po psychické stránce. Je nutné žáky zorganizovat, sdělit cíle a obsah vyučovací jednotky a motivovat k dané pohybové aktivitě. Vše obvykle probíhá formou nástupu a krátkého hlášení.

Úkolem rušné části je postupně zahřát organismus. Často jsou proto do této části řazeny různé honičky, pohybové hry a tělesná cvičení, která jsou pro děti přirozená (chůze, běh, přeskoky). Tato část bývá ukončena dechovým cvičením.

Celá úvodní část by měla trvat 3 – 5 minut.

PRŮPRAVNÁ ČÁST

Následující část VJ, tedy průpravná, se skládá z části všeobecné a speciální.

Všeobecná část VJ je zaměřena na procvičení a protažení celého těla. Jedná se o protažení, posílení, a uvolnění jednotlivých svalů a také rozcvičení kloubů. V této části se také snažíme podporovat správné držení těla. Je nutné vhodně zvolit jednotlivá cvičení, která lze provádět také s různým náčiním.

Speciální část VJ by měla svým obsahem navazovat na část hlavní. Mělo by se zde objevit 8 – 12 cviků, Často do této části řadíme atletické rozcvičky či pohybové činnosti s rychlostně silovými nároky.

HLAVNÍ ČÁST

V hlavní části VJ jde především o naplnění cíle hodiny. Podle druhu hodiny dělíme obsah hlavní části na nácvik, výcvik a dynamickou pohybovou hru (Klimtová, 2004).

Podle Klimtové (2004, s. 21) je hlavním úkolem této části především fyzické, psychické uklidnění organismu a zhodnocení hodiny jak po výcvikové tak po výchovné stránce. Kromě kompenzačních cvičení by do závěrečné části zařadila také hry na uklidnění a samozřejmě nástup s celkovým hodnocením, pozdravem a hygienou.

References

Related documents

vytleskáváním, hrou na tělo, vyťukáváním tužkou, na hudebním nástroji, zpěvem. Vhodná je kombinace zmíněných způsobů provádění rytmických cvičení s

Z výsledku první otázky, která byla zaměřena na využití gymnastických cvičení v hodinách tělesné výchovy je zřejmé, že učitelé na prvním stupni ZŠ

Čeští skladatelé pro děti Eben a Hurník rozpracovali tyto myšlenky a vydali Českou Orffovu školu (Daniel 2010, s. Přínosem hudebních nástrojů v HV není pouze

zaměřena – chlapci fotbal, dívky basketbal. Žáci, kteří se nevěnují zmíněným sportům pod záštitou sportovních klubů, s nimiž škola spolupracuje, jsou rozděleni

Pozornost budeme věnovat zejména hlasové výchově a shromáţdění mnoha uţitečných poznatků o této oblasti, neboť v rámci hlasové výchovy si ţáci

Dále můžeme narazit na pohádky legen- dární, kde narazíme na postavu Boha (nebo Ježíše) a sv. Jsou tu fantastické postavy, které se vždy přikloní na stranu dobra a

Při tvorbě nové skupiny nebo týmu lidí, ze začátku společné práce převládá ve skupině pocit nejistoty a nepohodlí.. Pokud se lidé navzájem dobře neznají, atmosféra

Dnešní doba plná techniky a počítačového prostředí klade velký důraz na vysokou úroveň prostorové představivosti. Považuje se za zásadní, aby rodiče i