Rozbor výkonnosti v atletickém trojboji pro 1. stupeň základních škol

(1)

Rozbor výkonnosti v atletickém trojboji pro 1. stupeň základních škol

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport

Studijní obor: Rekreologie

Autor práce: Jan Demel

Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.

Katedra tělesné výchovy a sportu

(2)

Zadání bakalářské práce

Rozbor výkonnosti v atletickém trojboji pro 1. stupeň základních škol

Jméno a příjmení: Jan Demel Osobní číslo: P16000007

Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport Studijní obor: Rekreologie

Zadávající katedra: Katedra tělesné výchovy a sportu Akademický rok: 2018/2019

Zásady pro vypracování:

1. Charakterizovat atletické soutěže pro 1. stupeň ZŠ.

2. Porovnat výsledky v atletickém trojboji v posledních pěti letech v krajském finále a v republikovém finále roku 2019.

3. Na základě zjištěných skutečností posoudit vliv zařazení soutěže mezi celostátní soutěže AŠSK na výkonnost v krajských kolech.

(3)

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování práce: tištěná/elektronická

Jazyk práce: Čeština

Seznam odborné literatury:

AŠSK, 2019. Atletický trojboj. Dostupné z: https://atleticky3boj.webnode.cz/.

ČAS, 2019. Český atletický svaz. Dostupné z: https://online.atletika.cz/kalendar/vysledky/.

JEŘÁBEK, Petr. 2008. Atletická příprava: děti a dorost. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-0797-6.

VÁGNEROVÁ, Marie. 2005. Vývojová psychologie I.: dětství a dospívání. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0956-8.

Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.

Katedra tělesné výchovy a sportu

Datum zadání práce: 26. dubna 2019 Předpokládaný termín odevzdání: 24. dubna 2020

prof. RNDr. Jan Picek, CSc.

L.S.

doc. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D.

(4)

Prohlášení

Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně jako pů- vodní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedou- cím mé bakalářské práce a konzultantem.

Jsem si vědom toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědom následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

14. prosince 2020 Jan Demel

(5)

Poděkování

Rád bych v prvé řadě poděkoval Mgr. Petru Jeřábkovi, PhD., za vedení práce a spolupráci po dobu celého studia. Dále děkuji Mgr. Karlu Štrinclovi a Mgr. Tomáši Krištofovi za konzultace a poskytnutí materiálů pro praktickou část. Děkuji také Mgr.

Jiřímu Rozkovcovi za konzultaci v otázkách statistiky a Bc. Janu Sovinovi za asistenci v tabulkových editorech. Na závěr patří největší díky mé rodině za výpomoc a velkou podporu.

(6)

Anotace

Bakalářská práce se zabývá atletickým trojbojem (běh na 50 metrů, skok daleký, hod míčkem) pro 1. stupeň základních škol, konkrétně u chlapců a dívek 4. a 5. tříd. V rozboru problematiky rozebírá význam atletické výchovy a její didaktiky na základních školách, a to konkrétně u chlapců a dívek ze. 4. a 5. tříd. Práce také popisuje jednotlivé školní atletické soutěže, jejich disciplíny a systémy. Stěžejně se zaměřuje na následný předmět výzkumu, kterým je konkrétně atletický trojboj. V analytické části práce hodnotí výkonnost vybraným skupin žáků v tomto trojboji v letech 2015–2019 v krajském kole Libereckého kraje. V roce 2019 taktéž hodnotí historicky první ročník republikového finále tohoto trojboje a zkoumá vliv na výkonnost postupujících družstev z krajských kol.

Analytická část je prezentována a hodnocena pomocí tabulek, grafů a komentářů.

Klíčová slova: střední školní věk, atletický trojboj, atletika, základní škola, krajské kolo, republikové finále

(7)

Annotation

The bachelor's thesis discusses an athletics triathlon (50m dash, long jump, cricket throw) for the elementary school, specifically boys and girls in 4th and 5th grade. In the parsing of the issue section, the importance of athletic education and its didactics in elementary schools. This bachelor‘s thesis also describes concrete athletics competitions for schools, their events, and systems. Furthermore, this bachelor's thesis work focuses on the subject of research, which is the athletics triathlon. In the analytical section, the evaluation of results of selected students in this triathlon takes place, using data from the years 2015-2019 from the regional rounds in Liberec. Also, historically the first national final that took place in 2019 is being evaluated and looks into an effect on the performance of proceeding teams from regional rounds. The analytical section is presented and evaluated using charts, tables, and comments.

Keywords: elementary school age, athletics triathlon, athletics, elementary school, regional round, national finals

(8)

Obsah

Seznam použitých ilustrací, tabulek a grafů...10

Seznam použitých zkratek...12

Úvod...13

1 Cíle práce...14

2 Rozbor problematiky...15

2.1 Ontogenický vývoj...15

2.1.1 Střední školní věk...15

2.1.1.1 Somatický vývoj, pohybová výkonnost, motorická docilita...16

2.2 Charakteristika a postavení atletiky...21

2.2.1 Sportovní výkon...21

2.2.2 Atletický výkon...21

2.3 Atletika na základních školách...22

2.4 AŠSK ČR a školní atletické soutěže...24

Kinderiáda...25

Štafetový pohár...26

Sazka Olympijský víceboj...26

Pohár rozhlasu...27

Atletický čtyřboj...28

Olympiáda mládeže...28

Přespolní běh...29

2.5 Atletický trojboj...29

2.5.1 Disciplíny atletického trojboje...30

Běh na 50 m...30

Skok daleký...33

Hod míčkem...35

Štafeta na 4x60 metrů...37

2.5.2 Charakteristika a systém soutěže...39

Třídní kolo...40

Okrskové a okresní kolo, základní systém soutěže...40

(9)

Republikové finále...42

3 Analytická část...43

3.1 Metodika analýzy...43

3.2 Výsledky trojboje 2015–2019...45

2015...46

2016...48

2017...50

2018...52

2019...54

3.3 Vývoj výsledků vybraných disciplín 2015–2019...56

Běh na 50 metrů...56

Skok daleký...57

Hod míčkem...58

Atletický trojboj...59

3.4 Srovnání krajských kol a republikového finále...60

3.5 Diskuse...62

4 Závěr...64

5 Seznam použité literatury...65

(10)

Seznam použitých ilustrací, tabulek a grafů

Ilustrace 1 - Startovní pozice v blocích (zdroj: vlastní)...31

Ilustrace 2 - Střehová pozice v blocích (zdroj: cuni.cz)...31

Ilustrace 3 - Start z bloků a výběh do šlapavého způsobu běhu (zdroj: Ryzáková, 2011). .32 Ilustrace 4 - Švihový způsob běh (zdroj: sport-fitness-advisor.com)...33

Ilustrace 5 - Schéma rozběhu ve skoku dalekém (zdroj: Prukner, Machová, 2011)...34

Ilustrace 6 - Skok daleký skrčným způsobem (zdroj: Prukner, Machová, 2011)...35

Ilustrace 7 - Míček - atletické náčiní (zdroj: vlastní)...36

Ilustrace 8 - Hod míčkem (zdroj: ujep.cz)...37

Ilustrace 9 - Štafetová předávka spodním obloukem (zdroj: cuni.cz)...39

Tabulka 1 - Chlapci, 4. třída, 2015 (zdroj: vlastní)...46

Tabulka 2 - Dívky, 4. třída, 2015 (zdroj: vlastní)...46

Tabulka 11 - Chlapci, 5. třída, 2017, (zdroj: vlastní)...51

(11)

Tabulka 21 - Porovnání výsledků družstev mezi krajskými koly a republikovým finále (zdroj: vlastní)...60

Graf 1 - Tělesná výška 7 - 18 letých chlapců a dívek v ČR (zdroj vlastní: (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)...17

Graf 2 - Tělesná hmotnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v ČR (zdroj vlastní: (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)...17

Graf 3 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v 12 minutovém běhu v ČR, (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)...18

Graf 4 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v běhu na 50 m (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)...19

Graf 5 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek ve skoku do dálky z místa v ČR (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)...19

Graf 6 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v testu: sed-leh (60 s) v ČR (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)...20

Graf 7 - Vývoj průměrného výkonu v běhu na 50m (zdroj: vlastní)...56

Graf 8 - Vývoj průměrného výkonu ve skoku dalekém (zdroj: vlastní)...58

Graf 9 - Vývoj průměrného výkonu v hodu míčkem (zdroj: vlastní)...59

Graf 10 - Vývoj průměrného výkonu v atletickém trojboji (zdroj: vlastní)...59

Graf 11 - Porovnání bodových zisků škol v krajském kole a republikovém finále (zdroj: vlastní)...61

(12)

Seznam použitých zkratek

AŠSK – Asociace školních sportovních klubů ČAS – Česká atletický svaz

IAAF – International Association of Athletic Federations ISF – International School Sport Federation

RVP – Rámcový vzdělávací program SVČ – středisko volného času

ŠVP – Školní vzdělávací program ZŠ – základní škola

(13)

Úvod

Vzhledem k několikaletým zkušenostem s aktivním tréninkem a soutěžením v atletice, ale především díky tříleté trenérské praxi v tomto odvětví s věkovými skupinami od minipřípravky až k mladšímu žactvu, jsem se rozhodl pro výběr tématu Rozbor výkonnosti atletického trojboje pro 1. stupeň základních škol (běh na 50 metrů, skok daleký, hod míčkem). Rovněž jsem jako student oboru Rekreologie jsem získal vědomosti a dovednosti v oblasti pedagogiky, psychologie a dalších odvětví, ze kterých jsem mohl vycházet při vypracování této práce. Zaujala mě možnost zkoumání a porovnání výsledků žáků a žákyň ZŠ v posledních letech, i s ohledem na stále aktuální problematiku, kterou je nedostatek sportu a pohybu u dětí či jiné případy nevhodných forem a přístupu k tréninku a soutěžím.

V rozboru problematiky se zabývám základně charakteristikou daného věkového období jedince či postavení a významu atletiky v jeho vývoji. Dále se zaměřuji na atletiku na základních školách v rámci její systematiky a didaktiky. Následuje popis atletických soutěží pro 1. stupeň, kde má zásadní pozici Asociace školních sportovních klubů (AŠSK), která je v práci představena a která pořádá mimo jiných soutěží právě zkoumaný atletický trojboj. Prioritně se tedy zabývám disciplínami a systémem tohoto trojboje.

V analytické části, ve které převažuje kvantitativní výzkum, používám metod deskripce, komparace a lineární regrese. Prostřednictvím nich pak prezentuji a rozebírám výsledky atletického trojboje v krajském kole (Liberecký kraj), v letech 2015–2019, za podpory tabulek, grafů a komentářů. Zkoumanou skupinou jsou chlapci a dívky 4. a 5. tříd základních škol. V roce 2019 bylo také uskutečněno historicky první celostátní finále, u kterého je provedeno porovnání výkonů postupujících družstev z krajských kol z celé republiky.

V této bakalářské práci bych tak chtěl poskytnout pohled na trend výkonnosti v soutěži a také na to, zda zařazení celostátního finále má nějaký vliv na výkonnost. Z tohoto pak lze usuzovat, zda se na školách díky tomu více daným disciplínám věnují, což by mohlo být námětem na další výzkum.

(14)

1 Cíle práce

Hlavním cílem bakalářské práce je rozbor, porovnání a vyhodnocení vývoje výkonů v atletickém trojboji pro 1. stupně základních škol, v krajských kolech atletického trojboje žáků a žákyň 4. a 5. tříd základní škol, v letech 2015–2019.

Dílčí cíle:

• Rešerše poznatků týkajících se dané problematiky,

• popis a vyhodnocení výsledků celostátního finále 2019,

• popis a vyhodnocení vlivu zařazení celostátního finále 2019.

(15)

2 Rozbor problematiky

Rozbor problematiky, založený na rešerši odborné literatury a dalších zdrojů, popisuje všechny náležitosti, předpoklady a spojitosti tématu pro provedení analytické části.

2.1 Ontogenický vývoj

Dítě se v průběhu času mění fyzicky, psychicky, i sociálně. Celé edukabilní období lze rozdělit na kratší etapy, které zaznamenávají podobné fyzické i psychické znaky a reakce daných jedinců. Tyto závislosti jsou nazývány věkovými zákonitostmi. Oproti tomu v případě rozdílů v tělesných a psychických znacích mezi jedinci stejného věku jsou nazývany individuálními zvláštnostmi. Příčiny vyplývají z variability následujících třech faktorů a jejich vzájemných interakcí:

• genetický základ,

• vliv prostředí a výchovy,

• vlastní aktivita subjektu. (Rychtecký, Fialová, 1998)

2.1.1 Střední školní věk

Školní věk je etapou ontogenického vývoje, která je obecně vnímána jako oficiální vstup do společnosti, kde hlavní obecně ceněnou instituci představuje škola. Jedinec poprvé musí potvrzovat své kompetence, plní povinnosti a pracuje tak jak to od něho společnost očekává. Toto období označuje Erikson (1963) jako fázi píle a snaživosti, jejímž hlavním cílem je uspět, prosadit se svým výkonem. Jedinec si obecněji potvrzuje vlastní kvality v různých sociálních skupinách. Jak ve vztazích k požadavkům dospělých, tak i ke svým vrstevníkům. S tím souvisí rozvoj mnoha kompetencí i celé osobnosti dítěte. Je pro něj důležité uspět ve dvou oblastech, tj. být za své výkony pozitivně hodnoceno a ostatními akceptováno (Vágnerová, 2005).

Při vymezení jednotlivých fázích školního věku se užívají ve zdrojích odborné literatury rozdílné periodizace. Z hlediska školského systému je rozdělení poměrně jasné, obtížnější je to však z důvodu rozdílných nástupů a průběhů pubescentních změn. Vlivem činností primárně endokrinních žláz (hypofýza, štítná žláza, nadledvinky, pohlavní žlázy),

(16)

a rozdílnosti v nástupu intenzivnější produkce jejich hormonů, sledujeme vysokou dynamiku biopsychosociálních změn i jejich interindividuální variabilitu (Rychtecký, Fialová, 1998).

Dle Vágnerové (2005) rozdělujeme období školního věku na tři fáze:

• Raný školní věk: přibližně od 6–7 let do 8–9 let,

• Střední školní věk: přibližně od 8–9 let do 11–12 let,

• Starší školní věk: období 2. stupně základní školy, až do ukončení povinné školní docházky.

V rámci zkoumané skupiny se tedy práce zaměřuje na fázi středního školního věku, resp. jejího pozdějšího období 4. a 5. třídy základní školy, tudíž jedinců ve věku 11–12 let.

Ti přecházejí na 2. stupeň základní školy a lze tuto dobu považovat za přípravu na dospívání. Erikson (1963) o něm mluví jako o fázi citové vyrovnanosti. Již Freud jej označil jako fázi latence, tj. klidového stavu. (Kučera, 2017). Střední školní věk je chápán jako období klidu a pohody, avšak tvoří se zde tlaky, které vycházejí ze školy, z rodiny, či z vrstevnické skupiny. Jedinec se plynule rozvíjí ve všech oblastech a začíná na psychické úrovni vytvářet předpoklady pro budoucí proměnu. Je to tedy období přípravy na další, vývojově dynamičtější období dospívání (Vágnerová, 2005).

Pro rozvoj myšlení dětí v tomto věku je důležité názorně utvářet ukázky např.

správné techniky daného úkolu či pohybu. Není vhodné užívat abstraktních pojmů a monotónních, stereotypních činností a přístupů. Přirozeným vývojovým rysem dítěte v tomto věku je hravost a citová i motorická pohyblivost. Negativní aspektem je naopak nečinnost dítěte, která může způsobovat mírná psychická traumata projevující se v nevhodném chování a jednání dětí (Vilímová, 2002).

2.1.1.1 Somatický vývoj, pohybová výkonnost, motorická docilita

Vývoj tělesné výšky může mít v tomto věkovém období individuální odchylky.

Obecně ale můžeme pozorovat progresivní růst. U dívek ve věku 11–13 let je vlivem dřívějšího nástupu pubescence vyšší výška než u chlapců.

(17)

Růstové změny v tělesné výšce jsou v tomto případě spíše negativně akcelerující.

Vývoj hmotnosti poukazuje na podobný, avšak méně výrazný trend. Vývoj tělesné výšky chlapců a dívek ve věku 7-18 let zachycuje Graf 1, vývoj tělesné hmotnosti pak Graf 2.

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200

Chlapci/výška/cm Dívky/výška/cm

Graf 1 - Tělesná výška 7 - 18 letých chlapců a dívek v ČR (zdroj vlastní:

(zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

0 10 20 30 40 50 60 70 80

Chlapci/hmotnost/kg Dívky/hmotnost/kg

Graf 2 - Tělesná hmotnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v ČR (zdroj:

vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)

(18)

Růstové změny nastávají nerovnoměrně. Končetiny rostou rychleji než trup a růst do výšky probíhá intenzivněji než do šířky (Rychtecký, Fialová, 1998).

V pohybových schopnostech se z hlediska pohlaví začínají objevovat rozdíly ve výkonnosti. V rámci v práci zkoumaného období 11–12 let se však ještě ukazují konstantní diference i progres. V kondičních schopnostech, konkrétně v aerobní vytrvalosti při měření vzdálenosti 12 minutového běhu, lze na Grafu 3 u chlapců pozorovat stálý progresivní růst, zatímco u dívek je v průměru zaznamenaný progres pouze do 13 let.

U rychlostních schopností je trend vývoje obdobný. Přirozený progres je však u dívek posunutý a vrcholu dosahuje zhruba v 15 letech. Toto lze sledovat např. při měření sprintu na 50m, viz Grafu 4 (Rychtecký, Fialová, 1998).

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

0 500 1000 1500 2000 2500 3000

Chlapci/vytrvalost/m Dívky/vytrvalost/m

Graf 3 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v 12 minutovém běhu v ČR, (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)

(19)

V explozivní a dynamické síle je zaznamenán opět progresivní růst. U dívek v pozdějším stádiu (zhruba od 13 let) s mírnější gradací. Zřejmé to je při měření skoku do dálky z místa a počtu „leh-sedů“ za 60s. (Rychtecký, Fialová, 1998), což dokládají Grafy 5 a 6.

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

0 2 4 6 8 10 12

Chlapci/rychlost/s Dívky/rychlost/s

Graf 4 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v běhu na 50 m (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

0 50 100 150 200 250

Chlapci/skok/cm Dívky/skok/cm

Graf 5 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek ve skoku do dálky z místa v ČR (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)

(20)

V otázce motorické docility se opět projevuje již zmiňovaný rozdílný nástup růstu a pubertálních změn. Ve zkoumaném období 11–12 let je možné pozorovat častější drobné diskoordinační projevy spíše u dívek než u chlapců. Výraznější to pak je u jedinců s nedostatečným pohybovým režimem. Převážně v pozdějším období pubescence se jedinec s omezenými pohybovými zkušenostmi není schopen tak rychle adaptovat na aktuální rozměry svého těla a mohou se projevit problémy s regulací svalového úsilí i kinestetickým vnímáním polohových změn. Zaostává přírůstek svalové hmoty za růstem končetin. To vše se může promítnout ve zhoršeném provedení dříve osvojených dovedností. Odlišnou příčinou snížené docility v osvojování nových pohybových dovedností jsou výkyvy aktivační úrovně, které způsobuje emoční nestálost a její neadekvátní nasazení vzhledem k nárokům pohybových úkolů, opět převážně v pozdější fázi pubescence (Rychtecký, Fialová, 1998).

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50

Chlapci/leh-sed/počet Dívky/leh-sed/počet

Graf 6 - Pohybová výkonnost 7 - 18 letých chlapců a dívek v testu:

sed-leh (60 s) v ČR (zdroj: vlastní dle Rychteckého a Fialové, 1998)

(21)

2.2 Charakteristika a postavení atletiky

Atletika, označována také jako lehká atletika (těžkou atletikou se rozumí zápas, vzpírání, silový trojboj či kulturistiku), je zcela jistě nejstarším sportovním odvětvím, které vznikalo na základě přirozených pohybových aktivit. Ty se pak uplatňují v celé řadě ostatních sportovních oblastí. Jsou jimi chůze, běh, hod a vrh (Vindušková, aj., 2003).

První zmínky začínají již v období antiky, kde zjednodušeně znamenala boj a závod.

Atletika disponuje na rozdíl od mnoha jiných sportovních odvětví svou vysokou individuálností a objektivností. Lze v ní poměrně snadno měřit a porovnávat výkony v jednotlivých disciplínách, to mimo jiné vede i k možnosti průběžné kontroly vlastní výkonnosti, jejího hodnocení a aplikování na tréninkový proces.

Atletika je jednou z nejmasovějších a nejrozšířenějších sportovních aktivit.

Mezinárodní federace IAAF sdružuje nejvíce federací ze všech světových sportovních, společenských i jiných federací, v současnosti přesně 214 členských zemí. (Jeřábek, 2008).

2.2.1 Sportovní výkon

Sportovní výkon obecně je možné označit za výsledný projev výkonnostního rozvoje sportovce. Je složen ze tří aspektů:

• vrozené dispozice: vlohy, nadání, talent – soubor vnitřních předpokladů jedince, které odpovídají konkrétnímu typu atletického výkonu

• vlivy přírodního a sociálního prostředí: materiální podmínky, časové možnosti, apod. – podmiňují vývoj jedince a jeho vrozených dispozic

• vliv tréninkového procesu: dlouhodobé a cílevědomé působení tréninkového a soutěžního zatížení

Formování sportovního výkonu je proces podléhající určitým zákonitostem a je pak výsledkem dlouhodobé adaptace (Vindušková, aj., 2003).

2.2.2 Atletický výkon

Atletika je sportovním odvětvím výkonnostního charakteru. Cílem je dosahování individuálně nejvyšších výkonů jedince v jednotlivých disciplínách nebo pak v součtu více disciplín (víceboje) či disciplínách týmových (štafety).

Z hlediska motoriky obsahují atletické výkony přirozené druhy pohybových projevů. Pohybové činnosti, jež realizují atletický výkon, jsou:

(22)

• cyklické (např. chůze, běhy),

• acyklické (např. vrh koulí, hod diskem),

• kombinované (např. skoky, hod oštěpem).

„Z hlediska biomechaniky mají atletické výkony charakter technik (pohybový úkol je řešen na základě biologických předpokladů v souhlase se zákony mechaniky a atletickými pravidly) (Vindušková, aj., s. 108).“

V praxi jsou tyto techniky realizovány jako atletické styly, čímž je myšleno přizpůsobení techniky individuálním zvláštnostem jedince.

Atletické výkony kladou napříč disciplínami různou náročnost na psychiku, fyziologické funkce, energetické zajištění i motorické předpoklady.

Nespornou výhodou atletických výkonů v soutěžích je jejich objektivní měřitelnost.

Vyjadřují se v jednotkách fyzikálních veličin, čímž jsou jednoduše srovnatelné.

(Vindušková, aj., 2003).

2.3 Atletika na základních školách

Atletika jako „královna sportu“, která vychází ze základních pohybových vzorců a dovedností, se i v ČR zařazuje do školní výuky. Významně se podílí na všestranném rozvoji dětí a mládeže. Na všech typech základních i středních škol je součástí povinné tělesné výchovy. Od školního roku 2007/08 jsou v platnosti tzv. Rámcové vzdělávací plány (RVP). Ty mají za úkol určit na školách daného typu témata a způsoby výuky. Učivo se rozčleňuje do tzv. vzdělávacích oblastí, z nichž jednou je i oblast Člověk a zdraví, v té je zařazena tělesná výchova (Jeřábek, 2008).

Z hlediska vývoje žáka, motorického rozvoje, adaptace na pracovní zátěž, potřeby zdravotní prevence, pohybové úrovně a zájmů žáka je tělesná výchova, jako povinný předmět, rozdělena do samostatných na sebe navazujících etap (Jeřabek 2008, s. 11):

(23)

• 1. – 2. ročník – vstup do školy, adaptace na pracovní režim a zátěž, utváření základních pohybových dovedností, důležitá je hra s důrazem na prožitek a zdravotní účinek.

• 3. – 5. ročník – rozvoj nových pohybových dovedností, nárůst zájmu o pohybové aktivity.

• 6. – 9. ročník – vrcholné období pubescence, individualizace, uplatňování silových a vytrvalostních předpokladů.

Učivo se rozlišuje na základní a rozšiřující, a není děleno do ročníků. Je to ucelený soubor námětů a výstupů pro dané vzdělávací etapy a vyučuje se v tématických blocích.

Učitel by měl být schopen pro dosažení vzdělávacího standartu a vzdělávacích cílů poskytnout základní učivo všem vyučovaným žákům. Co se týče rozšiřujícího (nezávazného) učiva, učitel jej může nabídnout v případě rozšířené časové dotace předmětu TV, vyšší pohybové úrovně žáků nebo při lepších podmínkách školy (prostorových či materiálních), a to celé třídě, skupinám žákům či pouze jednotlivcům.

Rámcové vzdělávací programy školám učivo doporučují a každá škola si jej dle svých podmínek konkretizuje v tzv. Školních vzdělávacích plánech (ŠVP), to se pak stává již závazným učivem. Učivo tělesné výchovy se rozděluje do několika oblastí, kde značnou část tvoří činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností.

Atletika tvoří jednu z těchto oblastí a na obou stupních škol je jí poměrně k celé tělesné výchově zastoupeno zhruba 20% u chlapců a 16% u dívek. Výuka tělesné výchovy probíhá zpravidla ve 2 hodinách týdně, přičemž atletice je věnováno 10–15 hodin ročně, které se zařazují v sezónních blocích na podzim a na jaře.

Náplň i forma výuky atletiky se opět odvíjí od věkové kategorie vyučované skupiny žáků. Na prvním stupni ZŠ je úkolem seznámit se s atletikou a její základními disciplínami. Vytvoření správných pohybových návyků pro běhy, skok daleký a hod míčkem. Vše především zábavnou formou her a základních přirozených cvičení. V rámci naší zkoumané skupiny žáků a žákyň 4. a 5. tříd se v návaznosti na charakteristiku středního školního věku, popsanou v kapitole 2.1.1, jde o závěr této fáze vývoj. Výuka atletiky na 2. stupni ZŠ již obsahuje cvičení k osvojování pohybových dovedností, se kterými se žáci seznámili na 1. stupni. V průběhu výukového plánu by měli žáci ovládat,

(24)

v bězích:

• šlapavý a švihový běh, nízký start (výběh z bloků), štafetová předávka spodním obloukem, vytrvalý běh v terénu;

ve skocích:

• průpravu odrazů, odraz s předpětím, skok do dálky skrčnou technikou, skok do výšky technikou flop (v případě podmínek tomu určených);

ve vrzích a hodech:

• hod míčkem z místa i z rozběhu zkřižným způsobem, průpravné odhody koulí, vrh koulí (dívky 3kg, chlapci 4kg)

(Jeřábek, 2008).

2.4 AŠSK ČR a školní atletické soutěže

Nedílnou součástí motivace dětí pro nácvik atletiky jsou nejrůznější školní soutěže.

Je zde prostor pro uplatnění naučených dovedností, porovnání se s ostatními a získání pochvaly a ocenění. Z velké části se pořádají soutěže družstev. Je to výhodou z hlediska posílení kolektivního přístupu k soutěžení. Děti se učí fandit si a pomáhat si mezi sebou.

Výsledné umístění družstva se odvíjí od výkonů všech jeho členů, přičemž zápis jak kdo k výsledku družstva přispěl, bývá transparentní. To vede děti i ke snaze „nezkazit to ostatním“ (Jeřábek, 2008).

Zaběhlým systémem soutěží pro školní mládež u nás disponuje Asociace školních sportovních klubů České republiky (AŠSK ČR). Je to multisportovní zapsaný spolek, který sdružuje sportovní kluby vzniklé na školách. Ty se odlišují od klasických sportovních klubů tím, že z většiny nemají charakter výkonnostního a vrcholového sportu. Snaží se akcentovat na prožitek a samotnou účast v pohybových aktivitách a sdružovat děti a učitelé za účelem sportovního vyžití v mnoha zájmových útvarech, využívajících školních sportovišť, v pokud možno co největším počtu zúčastněných. Tyto činnosti vedou odborníci z řad učitelů, trenérů a rodičů, kteří tak působí převážně dobrovolně ve svém volném čase.

V rámci organizační struktury je základní jednotkou školní sportovní klub. Za koordinaci činností v regionech zodpovídají okresní a krajské rady, v některých případech sekretariát AŠSK. Asociace školních sportovních klubů České republiky je taktéž

(25)

partnerem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a oficiálně zastupuje Českou republiku v Mezinárodní federaci školního sportu (ISF), sdružující organizace tohoto charakteru z celého světa. (Asociace školních sportovních klubů, 2020).

Soutěže jsou často postupové až do celostátní, případně mezinárodní úrovně, avšak významné zaměření je na základní kola, kterých se účastní největší počet dětí. Snahou je, aby se sporty co nejvíce přiblížily chlapcům i dívkám, kteří dosud pravidelně nesportovali a účast v soutěži by je mohla motivovat k pravidelné sportovní činnosti. Tyto soutěže si v průběhu let vybudovaly vysokou prestiž a v rámci umístění a postupů mohou školy v některých případech získat i prostředky na vylepšení vybavení svých sportovišť či obnovu a rozšíření sportovních pomůcek. AŠSK vydává manuál, kde je možno získat všechny tyto informace. Taktéž kvalitní organizaci a dodržování pravidel zajišťuje spolupráce AŠSK s jednotlivými sportovními kluby, které jsou garanty uspořádání průběhu soutěží. Pro atletické soutěže jednotlivých stupňů škol je jedním z hlavních garantů Český atletický svaz (ČAS), který v již dlouholeté spolupráci zajišťuje výpomoc a garanci. (Jeřábek, 2008) Tyto soutěže se u škol a učitelů tělesné výchovy řadí mezi tradiční a oblíbené akce, aktivně se k účasti v nich hlásí a ČAS nabízí k řadě těchto závodů i propozice a následně výsledky na svých webových stránkách (www. atletika.cz).

Kinderiáda

Je to soutěž, která již od roku 2014 neprobíhá, avšak byla jednou z nejtradičnějších a nejrozsáhlejších soutěží pro první stupeň základních škol, konkrétně 2. – 5. tříd. Byla brána jako základ pro většinu následných soutěží pro 1. stupně ZŠ. Osmičlenná družstva děti zde soutěžila v mnoha disciplínách. Součástí byl i doprovodný nesoutěžní program s využitím dětského atletického nářadí Kid‘s Athletics, jehož garantem je Mezinárodní atletická federace (IAAF). Soutěž probíhala na třech úrovních okresního, krajského a celostátního finále, přičemž v nejvyšší zmiňované úrovni pak první tři družstva získala pro svou školu finanční prostředky na nákup sportovních pomůcek či vylepšení školních sportovišť (Jeřábek, 2008).

(26)

Štafetový pohár

Štafetový pohár je soutěž štafet pro 1. stupeň základních škol, probíhající na třech úrovních – okresní, krajské a republikové finále. Jedno družstvo tvoří 16 žáků z jedné školy. Běží se 3 smíšené štafety a časy štafet jednotlivých škol se sčítají.

Systém:

• 1. závod na 8x 100m: 1. – 3. třída, 4 dívky a 4 chlapci (nejprve 4 dívky za sebou, poté 4 chlapci za sebou)

• 2. závod na 8x 100m: 4. – 5. třída, 4 dívky a 4 chlapci (nejprve 4 dívky za sebou, poté 4 chlapci za sebou)

• 3. závod na (2 rozběhy – A, B) 8x 200m: 4 dívky a 4 chlapci (nejprve 1. – 3. třída:

dívka, dívka, chlapec, chlapec, poté 4. – 5. třída: dívka, dívka, chlapec, chlapec) Družstvo musí být složeno z žáků jedné školy a členové družstva musí odpovídat stupněm školy.

Startuje se z polovysokého startu. Běhy jsou uspořádány po čtyřech až pěti štafetách (podle počtu přihlášených). Závodníci a závodnice hned po startu sbíhají do vnitřní dráhy. 20 metrové předávací území je viditelně vyznačeno (kužely a praporky).

Soutěžící mladší věkové kategorie si mohou předávat štafetový kroužek. Ostatní štafety předávají štafetový kolík. Čas štafet v okresním kole může být měřen ručně.

Z okresního kola postupují první dvě družstva. Z krajského kola postupuje vždy vítěz každé kategorie, dále se doplňuje do počtu 16 družstev podle dalších dosažených časů Doplňkovými závody, které jsou zařazeny z důvodu rozvoje všestrannosti dětí a nezapočítávají se do štafetového závodu, jsou: Hod medicinbalem pro 1.–3. třídu i 4.–5.

třídu a skok daleký pro 1.–3. třídu i 4.–5. třídu (Štafetový pohár, 2020).

Sazka Olympijský víceboj

Je to školní sportovní projekt určený základním školám a odpovídajícím ročníkům víceletých gymnázií, který se vykonává individuálně na hodinách tělocviku a může se ho zúčastnit kterákoli ze škol. Doporučením pro první stupně je zapojení do soutěže Olympijský diplom, pro druhý stupeň pak soutěž Odznak všestrannosti. Pro děti s handicapem je pak určena soutěž Paralympijská výzva.

Cílem Olympijského diplomu je najít přednosti žáka a dle toho mu doporučit

(27)

rychlost, ohebnost, vytrvalost, sílu, hbitost, rovnováhu, silovou vytrvalost a výbušnost. Vše v míře a vhodných disciplínách pro tuto věkovou skupinu.

Testovanými disciplínami jsou:

• skok z místa (výbušnost),

• hluboký předklon (ohebnost),

• Zátopkův běh na 500m (aerobní vytrvalost),

• zkrácené lehy-sedy (silová vytrvalost),

• sprint na 60 metrů (rychlost),

• „postoj čápa“ (rovnováha),

• T-běh (hbitost),

• hod basketbalovým míčem (síla).

Oficiální sponzor Sazka pak školám vyhodnocuje získané výsledky a vystaví diplomy pro žáky (Sazka Olympijský víceboj, 2020).

Pohár rozhlasu

Tato soutěž je určena zvlášť chlapcům a zvlášť dívkám druhého stupně základních škol, přičemž jsou vyhlášeny dvě kategorie: 6. – 7. třída a 8. – 9. třída. Je také ošetřeno věkové omezení, aby výsledky nemohli ovlivnit výrazně starší jedinci, např. propadnuvší.

Družstva mohou být maximálně dvanáctičlenná a v každé disciplíně startují za družstvo 3 závodníci, přičemž do výsledku družstva se vždy počítají bodové příděly pouze lepších dvou. Štafety na 4x60m jsou postaveny dvě za každé družstvo a taktéž se počítají body jen té lepší z nich. U všech disciplín a bodového součtu se používá oficiální bodování dle vícebojařských tabulek IAAF (Jeřábek, 2008).

Startuje se v těchto disciplínách:

• Kategorie IV: 8.–9. třída - chlapci

60m, 1500m, skok vysoký, skok daleký, vrh koulí 4 kg, štafeta 4x60m

• Kategorie IV: 8.–9. třída - dívky

60m, 800m, skok vysoký, skok daleký, vrh koulí 3 kg, štafeta 4x60m

• Kategorie III: 6.–7. třída - chlapci

(28)

60m, 1000m, skok vysoký, skok daleký, hod míčkem (150g), štafeta 4x60m

• Kategorie III: 6.–7. třída - dívky

60m, 600m, skok vysoký, skok daleký, hod míčkem (150g), štafeta 4x60m

Soutěží se na třech postupových úrovních – okresní, krajské a republikové kolo. Do krajského kola postupují vždy vítězové okresních kol. Do republikového finále postupuje šest vítězných družstev s nejvyšším počtem bodů z celkového pořadí v dané kategorii ze všech patnácti krajských finále a další dvě družstva v každé kategorii s nejvyšším počtem bodů bez ohledu na pořadí. V republikovém finále tedy startuje osm družstev v každé kategorii (Pohár rozhlasu s Českou spořitelnou, 2019).

Atletický čtyřboj

Podobně organizovaný je i mezi školami oblíbený atletický čtyřboj. Účastní se zde pětičlenná družstva opět zvlášť chlapců a zvlášť dívek, kdy každý závodník (závodnice) absolvuje kompletní čtyřboj složený ze základních atletických disciplín, přičemž ve dvou případech je možnost volby a to: hod míčkem nebo vrh koulí, skok daleký nebo skok vysoký. Zbylými disciplínami, které absolvují všichni, jsou běhy na 60m a 1000m (dívky 800m). Bodování, hmotnosti náčiní i další pravidla jsou opět dle standardizovaných atletických regulí a tabulek Českého atletického svazu. Do výsledku družstva je vždy připočítán součet bodových přídělů jeho čtyř nejlepších závodníků (závodnic). Soutěží se zde taktéž na třech postupových úrovních – okresní, krajské a republikové kolo (Jeřábek, 2008).

Olympiáda mládeže

Je to projekt Českého olympijského výboru a největší školní sportovní akce v České republice. Soutěží zde výběry krajů v mnoha sportech i různých uměleckých soutěžích. Je tu snaha o skutečnou obdobu „velké“ olympiády, včetně bohatého doprovodného programu. Atletika, jako jeden ze základních olympijských sportů, zde má pevné místo a díky koordinaci termínů s Českým atletickým svazem je zde k vidění vysoká výkonnost (Jeřábek, 2008).

(29)

Přespolní běh

Vzhledem k tomu, že předchozí zmiňované soutěže na dráze probíhají v jarních měsících, přespolní běhy se zařazují převážně na podzim. Jsou to běžecké závody v terénních podmínkách s různým traťovým profilem a vzdálenostmi. Využívá se v nich normální běžecké obuvi, nikoli treter. Přespolní běh má většinou vytrvalostní charakter.

Všechny tyto uvedené soutěže mají pro učitele tělesné výchovy tradiční zastoupení a s mediální či marketingovou podporou často vypomáhá i Český atletický svaz. Taktéž pověřuje atletické kluby v dané lokalitě uspořádáním příslušného kola soutěže. Garanty Poháru Rozhlasu či Středoškolského poháru Corny jsou každým rokem známé české atletické osobnosti. V minulých letech jimi byli např. desetibojař Tomáš Dvořák, oštěpařka Barbora Špotáková, sprinter Pavel Maslák a další. Celá řada talentovaných a později i úspěšných atletů byla objevena na základě takovýchto soutěží. Mnoho dalších regionálních závodů taktéž napomáhá klubům jako náborové akce k získání nových zájemců o atletiku (Jeřábek, 2008).

2.5 Atletický trojboj

Atletickým trojbojem rozumíme vykonání třech určených atletických disciplín vždy samostatnými závodníky (závodnicemi) v jednom dni na jednom místě. V nejčastějším případě, kterým je i náš zkoumaný atletický trojboj, je to variace krátkého běhu, skoku a hodu pro kategorie od mini-přípravky až po mladší žáky. V našem případě je to běh na 50 metrů, skok daleký a hod míčkem. Tento typ trojboje je z důvodu své jednoduchosti pro vykonávání dětí i organizování soutěže nejčastěji volen pro školní závody 1. stupně ZŠ.

Ve starších kategoriích je možné setkat se také s tzv. sprinterským (60m, 100m, 200m) či vrhačským trojbojem (vrh koulí, hod diskem, hod oštěpem), či dalšími variacemi.

Žádný ze zmiňovaných trojbojů však není oficiální mistrovskou disciplínou.

(30)

2.5.1 Disciplíny atletického trojboje

Oficiální atletický trojboj pro 1. stupeň ZŠ, pořádaný AŠSK obsahuje tři disciplíny v pořadí: 1. běh na 50 m, 2. skok daleký, 3. hod míčkem. V roce 2019 přibyla do krajských kol a republikového finále i týmová disciplína, kterou je smíšená štafeta chlapců a dívek 4.

a 5. tříd (2 chlapci, 2 dívky) na 4 x 60 m.

Běh na 50 m

Krátké hladké sprinty jsou zařazeny do rychlostně-silových disciplín. Dle délky tratě zde rozhoduje o výsledném výkonu startovní akcelerace, maximální rychlost a rychlostní vytrvalost. Krátké sprinty jsou krátkodobými výkony, prováděnými v co nejvyšší možné intenzitě. Z hlediska pohybové struktury je to cyklický pohyb, kde se daná cykličnost projevuje při opakování pohybu v rytmických jednotkách.

V případě našeho zkoumaného atletického trojboje jde o disciplínu běh na 50 metrů. Tato disciplína má v mistrovském charakteru zastoupení v kategoriích minipřípravky (8–9 let) a přípravky (10–11 let). Od kategorie mladšího žactva (12–13 let) je místo ní zařazen běh na 60 metrů. Mohou se však objevovat výjimky a kategorie či disciplíny se mohou v nemistrovských závodech vzájemně prolínat. Ve školním atletickém trojboji startují v této disciplíně, potažmo ve všech jeho následujících disciplínách chlapci a dívky od 1. do 5. tříd základních škol.

Běh na 50 metrů je úvodní disciplínou trojboje. Startuje se z nízkého startu ze startovních bloků, což je zachyceno na Ilustraci 1. Závodník (závodnice) by měl mít vždy svou silnější odrazovou nohu v předním postavení oproti noze druhé. Zpravidla se vyučuje postavení, kdy přední blok by měl být zhruba dvě stopy závodníka (závodnice) od startovní linie, a zadní blok by měl následovat zhruba o další stopu dále. Vše je řešeno tak, aby závodník (závodnice) ve střehové pozici zaujal co nejlepší postavení pro nejrychlejší výběh z bloků. Paže jsou napnuté kolmo k zemi, umístěny polštářky prstů před startovní čárou. Ve střehové pozici se na ně přesouvá podstatná část váhy a ramena se lehce předsouvají před úroveň startovní linie. Toto postavení střehové pozice lze vidět na Ilustraci č. 2.

(31)

Postavení bloků však bývá velmi individuální vzhledem k různým proporcím a možnostem dětí. Je třeba pravidelného tréninku pro nácvik a případné změny ideální startovní pozice.

Ilustrace 1 - Startovní pozice v blocích (zdroj: vlastní)

Ilustrace 2 - Střehová pozice v blocích (zdroj: cuni.cz)

(32)

Odraz z bloků by pak měl být proveden z přední nohy. Zadní noha přechází do švihu kolene, protější přední paže švihá vpřed, druhá paže směrem vzad. Závodník (závodnice) přechází po zaznění výstřelu v plném nasazení do šlapavého způsobu běhu.

Znázorňuje tak Ilustrace 3.

Pokyny startéra:

• Zapískání – pokyn startéra pro závodníka pro vysvlečení se do závodního oblečení,

• „Připravte se“ – pokyn startéra pro závodníka pro zakleknutí do startovních bloků, (startovní pozice)

• „Pozor“ – pokyn startéra pro závodníka k zaujetí střehové pozice ve startovních blocích,

• Výstřel – signalizace startéra pomocí startovní pistole, pokyn pro závodníka k zahájení běhu.

V momentu výstřelu závodníci (závodnice) vybíhají a snaží se doběhnout ve své dráze do cílové linie v co nejrychlejším čase. Styl běhu by měl zpravidla přecházet ze šlapavého způsobu ke způsobu švihovému. V rámci dané kategorie je tento přechod rychlejší než u vyšších kategorií, kde tomu bývá až do 30 metrů od startu. Šlapavý způsob běhu představuje vystupňování rychlosti v krátkém časovém intervalu. Jeho podstatným znakem je odraz ze špičky za svislou těžnicí (Prukner, Machová, 2011). Švihový způsob

Ilustrace 3 - Start z bloků a výběh do šlapavého způsobu běhu (zdroj:

Ryzáková, 2011)

(33)

švihového způsobu maximální a při běhu dochází k dokroku na přední část chodidla.

Výkony závodníků se měří cílovou kamerou a s přesností na setiny vteřiny (Jeřábek, 2008).

Ilustrace 4 - Švihový způsob běh (zdroj: sport-fitness- advisor.com)

Skok daleký

Skok daleký je technická, rychlostně silová disciplína, ve které jde o dosažení co největší vzdálenosti skokem z jedné nohy mezi odrazovou linií a místem doskoku v písku.

(Vindušková, Koukal, 2003) Významným prvkem je zde rozběh (schéma na Ilustraci 5). V případě oficiální mistrovské disciplíny ve starších kategoriích je závodník povinen odrazit se na odrazové desce (či před ní směrem od doskočiště) před hraniční metou vyplněnou plastelínou, umístěnou za odrazovou deskou blíže k doskočišti. Pokud tuto hranici přešlápne, pokus je označen jako nezdařený a vzdálenost pak není měřena. Ve zkoumaném atletickém trojboji se objevuje specifikum pro mladší kategorie, a to měření nikoli z odrazové desky, ale od místa odrazu špičky odrazové nohy. Závodník má zde možnost odrazit se kdekoli z výjimečně vymezeného pásma dlouhého 100 cm, které je v oblasti odrazového prkna.

V oficiálním mistrovském charakteru disciplíny je taktéž měřena podpora větru kalibrovaným větroměrem. Vítr se měří po dobu 5 sekund od okamžiku, kdy závodník mine značku ve vzdálenosti 40m od odrazové hrany. Pro regulérní výkon, který může být uznán jako rekord a následně uveden do oficiálních tabulek, je povolená podpora větru do zad 2,0 m/s. V případě větší podpory je skok v soutěži normálně hodnocen, ale nemůže být uznán jako rekord. V tabulkách je pak označen jako neregulérní, tzv. větrný výkon (Jeřábek, 2008). V případě našeho zkoumaného trojboje však není podpora větru měřena.

(34)

Děti v této kategorii mají zpravidla kratší rozběh než starší kategorie. Délka rozběhu u seniorských kategorií bývá u mužů 30–45m a u žen 25–35m, což je nejčastěji 9–

11, resp. 8–10 dvojkroků běhu (Prukner, Machová, 2011). U dětí věkových kategorií našeho zkoumaného trojboje tomu může být v rámci prvního určení vzdálenosti i o polovinu méně.

Závodníci (závodnice) si volí délku rozběhu sami většinou křídou či značkou k tomu určenou na kraj rozběhové dráhy, v místě začátku svého rozběhu. Pro ustálenou vzdálenost rozběhu se v průběhu základní školy učí tzv. stopování, kdy si závodník (závodnice) odstopuje od začátku přešlapové plastelíny svou ideální, předem natrénovanou vzdálenost rozběhu. Učiní tak počítáním svých na sobě navazujících stop po kraji rozběhové dráhy. Rozběh by měl být přesný, plynulý, rychlostně stupňovaný a vždy začínat krokem ze stejné nohy, tak aby odraz vycházel vždy ze stejné silnější odrazové nohy. Technika rozběhu je opět z počátku šlapavým způsobem, který přechází do švihového způsobu submaximální rychlostí. Odraz by měl být prováděn z odrazové desky, resp. pásma, přes celé chodidlo, někdy nepatrně přes patu. V odrazu je třeba dbát na důraz švihového kolena a švih ruky.

Ilustrace 5 - Schéma rozběhu ve skoku dalekém (zdroj: Prukner, Machová, 2011)

Technika samotného skoku může být provedena třemi způsoby. Způsoby závěsný a kročný jsou sofistikovanější, určeny pro vyšší výkonnost a učí se v pozdějších kategoriích.

(35)

V našem případě by se měly děti přibližovat co nejvíce základní technice skoku skrčného (někdy nazýváno krokem), zachyceného na Ilustraci 6.

V poslední fázi skoku – doskoku by se děti měly zaměřit na tzv. předkop.

Předkopnutím dolních končetin a přitažením trupu i rukou, je možné dosáhnout co nejvzdálenější stopy skoku tak, aby žádná část těla nezpůsobila nežádanou zpětnou stopu, která by zkracovala výslednou vzdálenost skoku.

Ilustrace 6 - Skok daleký skrčným způsobem (zdroj: Prukner, Machová, 2011)

Výkony se měří s přesností na centimetry, a to buď pásmem nebo optickým čidlem.

„Měří se vždy kolmá vzdálenost od poslední stopy (nejbližší k odrazové hraně) zanechaná závodníkem k odrazové hraně břevna (příp. k jejímu prodloužení do stran, pokud je stopa od závodníka mimo šířku odrazové dráhy)“ (Jeřábek, 2008, s. 42).

Stanovení pořadí pak určuje nejlepší zdařený výkon závodníka ze všech zdařených pokusů.

Hod míčkem

Hod míčkem (Ilustrace 7, technika hodu na Ilustraci 8) je základem v atletických hodech, obecně nejsnazší disciplína z hodů, a v našem zkoumaném trojboji poslední individuální disciplína v programu. Patří k rychlostně silovým disciplínám stejně jako např. vrh koulí. Je to průpravná disciplína pro hod granátem (350g) či oficiální mistrovskou disciplínu hod oštěpem (dle kategorie 400–800g), který je oficiálně zařazen od mladšího žactva.

(36)

Ilustrace 7 - Míček - atletické náčiní (zdroj:

vlastní)

Závodník se snaží odhodit gumový míček, vážící 150 gramů, do co nejdelší vzdálenosti od odhodové linie (Prukner, Machová, 2011). Rozběhová dráha je v tomto případě dlouhá 33–36,5m, děti naší zkoumané kategorie si zpravidla volí rozběh zhruba do poloviny této vzdálenosti. Odhodová linie má obloukový tvar a pro zdařený pokus musí závodník (závodnice) provést odhod tak, aby tuto linii nepřešlápl či se jí ani nedotkl (Jeřábek, 2008).

Držení míčku se odlišuje od složitějšího držení granátu či oštěpu. Míček se drží mezi palcem a vějířovitě roztaženými prsty, neměl by být zcela pevně sevřen v dlani.

Míček je nad ramenem házející ruky, asi ve výšce hlavy.

Snahou výuky je při hodu míčkem naučit děti souhře rozběhu, přechodu k odhodu (pro pohybově nadanější jedince se již může využívat tzv. zkřižný krok), a především správného švihu a úhlu odhodu. U míčku, který má těžiště přesně v jeho středu, je ideální odhodový úhel 45° (Prukner, Machová, 2011).

(37)

Vrhy a hody jsou z biomechanického hlediska posuvný pohyb označovaný jako šikmý vrh. Délka hodu míčkem v zásadě závisí na třech základních biomechanických faktorech, kterými jsou:

• počáteční rychlost náčiní v moment odhodu

• úhel odhodu

• odpor prostředí

Měření je prováděno s přesností na centimetry a je měřeno od hrany poslední stopy, zanechané míčkem k vnitřní hraně oblouku odhodové linie. Pásmo musí být nataženo vždy přes střed výseče (přes bod ve středu rozběhu ve vzdálenosti 8m od odhodové linie) (Jeřábek, 2008).

Rozhodčí v dopadovém poli přidělí každému závodníkovi (závodnici) štítek s jeho startovním číslem, kterým označuje dopad závodníkova (závodnice) nejlepšího pokusu (tzn. první zdařený pokus je označen vždy, dále se posouvá jen při vylepšení závodníkova výkonu v průběhu soutěže). Měření se pak provádí po ukončení všech pokusů závodníků (závodnic).

Štafeta na 4x60 metrů

Štafeta na 4x60 metrů byla zařazena do programu atletického trojboje AŠSK až v roce 2019, proto není předmětem výzkumu této práce.

Ilustrace 8 - Hod míčkem (zdroj: ujep.cz)

(38)

Štafety jsou jedinou kolektivní atletickou disciplínou. Je to běh družstev, skládající se z předem určeného počtu členů, z nichž každý absolvuje jeden úsek z celkové tratě.

Rozestavěný běh končí v momentu, kdy poslední člen družstva proběhne cílem se štafetovým kolíkem v ruce.

Závodník (závodnice) vždy po doběhnutí svého úseku předává štafetový kolík v tzv. předávacím území, které měří 20 metrů, kdy jeho střed je koncem dílčího úseku (např.

při štafetě 4 x100 m je to území mezi 90 a 110 m, 190 a 210 m, atd.). Kromě předávacího území se také využívá náběhové území, jehož maximální délka činí 10m. Využitím náběhového území závodník (závodnice), přebírající štafetový kolík získá vyšší rychlost.

(Prukner, Machová, 2011).

Vypsána je smíšená štafeta na 4 x 60 m, jejíž bodový příděl je připočten do celkového výsledku.

Vše v rámci techniky startu i samotného běhu koresponduje s již charakterizovanou kapitolou běh na 50 metrů. První člen štafety by měl mít štafetový kolík uchopený na startu tak, aby minimalizoval riziko jeho vypadnutí z ruky. Při samotném běhu by pak měl mít kolík sevřený pevně ve dlani ve spodní části kolíku.

Pro předání štafetového kolíku pak může využívat více technik. Ve výuce dětí se zpravidla vyučuje jednodušší a jistější předávka spodním obloukem, tak jak představuje Ilustrace 9.

Přebírající končetina v okamžiku předávky zapažuje přibližně pod úhlem 45°, ruka je v prodloužení předloktí a směřuje k zemi. Palec se odtahuje od ostatních prstů, tvoří s nimi „vidlici“, do které vkládá předávající končetina štafetový kolík.

Již od mladších kategorií se učí nejběžnější a nejúčinnější systém mezi závodníky (závodnicemi): P – L – P – L či L – P – L – P systém, tudíž předávání vždy do opačné ruky následujícímu závodníkovi (závodnici). V tomto případě je třeba děti učit, aby při přebírání štafetového kolíku do levé ruky stály na vnější straně dráhy s pravou nohou vepředu, v případě přebírání štafetového kolíku do pravé ruky na vnitřním okraji dráhy s levou nohou vepředu.

Přebírající závodník (závodnice) je připraven v polovysokém či polonízkém startu a sleduje předávajícího, jak se blíží k výběhové značce. Výběhová značka je označení přebírajícího (většinou viditelnou páskou či stopou křídy), vzdálena od vybíhajícího na

(39)

Vzdálenost této značky bývá kolem 18–24 stop před čarou. V momentu, kdy předávající došlapuje na výběhovou značku, vybíhá přebírající rychle – bez ohlížení. Na hlasitý signál předávajícího „Hop!“(či jiný povel dle dohody) zapaží přebírající volně napjatou paži.

Předávající sleduje paži přebírajícího. V moment, kdy je přesvědčen o jistotě předávky, vloží kolík spodním obloukem do rozevřené dlaně přebírajícího (Prukner, Machová, 2011).

Ilustrace 9 - Štafetová předávka spodním obloukem (zdroj:

cuni.cz)

K takovémuto průběhu by se měla reálně co nejvíce přibližovat štafetová předávka ve sledovaných kategoriích. Je to však jedna z nejnáročnějších disciplín a měla by se vyučovat postupně metodicky v průběhu celé základní školy.

2.5.2 Charakteristika a systém soutěže

Atletický trojboj pro 1. stupeň základních škol (někdy nazýván také jako atletický trojboj všestrannosti) je již od roku 2006 vyhlašovanou soutěží AŠSK na okrskové, okresní a krajské úrovni. V jednotlivých okrscích, okresech a krajích však docházelo k mírným modifikacím v soutěži. Ke sjednocení pravidel, s předpokladem konání trojboje ve všech krajích a uspořádání republikového finále, došlo poprvé roku 2019. Od tohoto roku je zařazena k soutěži jednotlivců také soutěž smíšených družstev. Tato oficiální premiéra soutěže se stala propagačně využitelnou nadstavbou a konání republikového finále pozvedlo prestiž trojboje.

Jedná se o zcela výjimečnou pohybovou soutěž, která díky angažovaným pedagogům a odborným pomocníkům z řad atletických klubů v Libereckém kraji, je stále více praktikována ve školách a jejich třídách, má pozitivní dopad na školní mládež 1.

stupně základních škol a v několika školách se již zařazuje konkrétně do ŠVP (Štrincl, 2019).

(40)

Třídní kolo

Základním článkem oficiálního systému trojboje je konání trojboje v jednotlivých třídách. Přesný název je „Atletický trojboj všestrannosti s Adamem“. AŠSK nabízí spolupráci a metodickou výpomoc v podobě manuálu a programu s názvem „Program pro výsledky třídního kola“, který je zdarma dostupný na:

https://atleticky3boj.webnode.cz/zavodni-programy/.

Na této stránce jsou i další soubory a informace pro plné pochopení, vyhodnocení a zaslání výsledků.

Výkony žáků se obodují a na základě získaných bodů se vytvoří pořadí žáků ve třídě, ale i průměrný bodový zisk celé třídy. Každý vylepšený výkon v průběhu školního roku zvyšuje průměr třídy. Záleží zde na přístupu a aktivitě učitele a školy, zda tuto možnost využijí i např. pro nominaci žáků na okresní, posléze další postupová kola. Tuto třídní soutěž mohou využít všechny třídy 1. stupně základních škol. Pro příklad je možné uvést data z roku 2017, kdy se korespondenční soutěže průměrů třídních kolektivů zúčastnilo 162 tříd z celého Libereckého kraje. Devízou a hlavní myšlenkou celého projektu je sportovat se všemi dětmi ve třídě, rozhýbat je a motivovat, aby i ten poslední žák se snažil o zlepšení svých výkonů a stal se platným členem třídního, sportovního kolektivu.

Tváří a patronem tohoto projektu je úspěšný český reprezentant v desetiboji, stříbrný medailista z Mistrovství Evropy 2016 či účastník Olympijských her 2016 Adam Sebastian Helcelet. I on začínal s atletikou na Turnovsku účastí ve školním atletickém trojboji. Je tradičním hostem závodů v trojboji a byl přítomen i na republikovém finále 2019 v Turnově (Štrincl, 2019).

Okrskové a okresní kolo, základní systém soutěže

Okrskové a okresní (následně i krajské) kolo atletického trojboje již probíhá jako oficiální událost vždy pro daný okrsek, okres (následně i kraj) v jednom čase, na jednom místě se společnými propozicemi a daným časovým programem. Pořádáním závodu je pověřena krajská rada AŠSK ČR ve spolupráci s krajskými úřady, krajskými atletickými svazy i s místními atletickými kluby. Od roku 2019 je k vyhodnocované soutěži jednotlivců (pro každý třídní ročník zvlášť) připojena i soutěž smíšených družstev. Z

(41)

okrskového do okresního kola postupují v kategorii II vždy dvě družstva s nejlepším bodovým výsledkem. Okrskové a okresní kolo probíhá systémem:

• Kategorie I: zvlášť každý ročník 1. stupně ZŠ, zvlášť dívky, zvlášť chlapci, soutěž jednotlivců

• Kategorie II: 4.–5. ročník ZŠ, vyhodnocuje se čtyřčlenné smíšené družstvo dvou nejlepších dívek a dvou nejlepších chlapců jedné školy – vzniká z výsledků 4.–5.

ročník Kategorie I., rozumíme se tím vyhodnocení z absolvování jednoho trojboje

V běhu na 50m se uskutečňuje pouze jeden běh pro každého závodícího. Závodníci (závodnice) jsou zařazeny do po sobě jdoucích rozběhů, dle počtu drah sprinterské rovinky oválu až po 8 jedincích. Výsledky jsou souhrnné pro každou kategorii dle výsledných časů závodících. V disciplínách skok daleký a hod míčkem má každý závodící 3 pokusy, které nevykonává ihned za sebou, ale vždy dle seznamu po proběhnutí pokusů celého startovního pole.

Výkony jsou obodovány dle standardizovaných tabulek AŠSK. Do výsledků družstva se počítá součet získaných bodů všech jeho členů. Ve výjimečném případě stejného bodového součtu dvou či více družstev získává lepší umístění družstvo, jehož čtvrtý (v Kategorii I šestý) závodník, který dosáhl vyššího počtu bodů. Pro vyhodnocení výsledků soutěže se používá programu, tentokrát s názvem

„3V-2019“, který je opět dostupný i s návodem na:

https://atleticky3boj.webnode.cz/zavodni-programy/

Na závěr soutěže provede pořadatel vyhlášení se stupni vítězů. Vyhlašována jsou družstva i jednotlivci na 1. – 3. místě. Odměny pro vítězná družstva (popř. další účastníky) zajišťuje pořadatel. Zpravidla se předávají poháry, diplomy a medaile pro družstva a jednotlivce na 1. – 3. místě. Pro ostatní družstva a jednotlivce pouze diplomy.

Vyžadovaným dokladem od soutěžících družstev je soupiska družstva, potvrzena ředitelem školy. Závodník (závodnice) musí být žákem (žákyní) jedné školy.

Financování je z prostředků příslušných okresních a krajských rad AŠSK ČR.

(42)

Krajské kolo

Krajské kolo probíhá téměř identickým systémem jako kolo okrskové a okresní. Z okresního kola sem postupuje vždy vítěz daného okresu. Pořadatel může navýšit počet postupujících dle možností.

Republikové finále

V republikovém finále již nestartují závodníci (závodnice) Kategorie I, tedy jednotlivci od 1. do 5. tříd ZŠ. V kategorii II (smíšená družstva výběrů 4. a 5. tříd) do republikového finále postupují vždy dvě nejlepší družstva z krajských finále. Ústřední AŠSK ČR pověřuje pořadatelstvím určitý školní sportovní klub, nebo okrsení radu AŠSK.

Všechny další organizační a systémové informace korespondují s předchozími koly.

V roce 2019 pořádala historicky 1. Republikové finále v atletickém trojboji okresní rada AŠSK Semily, ve spolupráci s SVČ Žlutá ponorka Turnov a ASC Turnov. Finále se konalo 19. června na Městském stadionu Ludvíka Daňka v Turnově za účasti 28 družstev ze 13 krajů. Patronem projektu byl Adam Sebastian Helcelet. Vítězem se stala ZŠ Heyrovského z Olomouce.

(43)

3 Analytická část

Analytická část se skládá nejprve z popisu využité metodiky a dále z vlastního výzkumu.

3.1 Metodika analýzy

Předmětem výzkumu této práce jsou výsledky sledované soutěže atletického trojboje v letech 2015–2019 v Libereckém kraji, poskytnuté ředitelem závodu a konzultantem této práce, Mgr. Karlem Štrinclem. V závodě výsledky závodů zpracoval Bc.

Jan Kovář ze SVČ Žlutá ponorka Turnov. Konkrétně jsou zkoumány výsledné průměry výkonů vždy 10 nejlepších závodníků (závodnic) v každé disciplíně zvlášť, i v celkovém bodovém součtu. Discplínami jsou: běh na 50 metrů, skok daleký a hod míčkem. Štafeta 4 x 60 m není do výzkumu zařazena, jelikož byla poprvé uskutečněna v krajských kolech, posléze v republikovém finále až v roce 2019. V původních výsledcích figuruje vždy v každém roce, každé disciplíně i bodovém součtu přibližně 15 závodníků (závodnic). Výběr 10 nejlepších výkonů byl zvolen z důvodu ustálení zkoumaného počtu a kvůli vyšším odchylkám výsledků závodníků (závodnic) na několika posledních místech, které byly zapříčiněny např. jejich technickými problémy, „ulitými“ starty či pády. Tyto výsledky posledních závodníků (závodnic) by mohly neobjektivně zkreslit výpočet průměrné výkonnosti.

V každé disciplíně a v bodovém součtu je proveden výpočet aritmetického průměru 10 nejlepších závodníků (závodnic), zvlášť v kategorii dívek, zvlášť v kategorii chlapců, zvlášť pro 4. třídy a zvlášť pro 5. třídy. Poté je s využitím lineární regrese popsáno, zda vývoj v jednotlivých disciplínách i v bodovém součtu zaznamenává nějaký trend či je konstantní.

V případě republikového finále již zde není rozdělení na jednotlivé třídy (Kategorie I AŠSK), ale startují zde pouze výběry vždy 2 dívek a 2 chlapců napříč 4. a 5. třídami (Kategorie II AŠSK). V otázce vlivu zařazení republikového finále je možné porovnat celkové bodové výsledky vybraných družstev, postupujících z krajských kol s jejich celkovými bodovými výkony v republikovém finále. Do výzkumu nemohla být zahrnuta družstva, jejichž členové nedokončili některou z disciplín v krajském kole či republikovém