Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika
Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele
DOMOV PRO MATKY S DĚTMI
HOME FOR MOTHERS WITH CHILDREN
Bakalářská práce: 11–FP–KSS–1035
Autor: Podpis:
Lenka VAŠUTOVÁ
Vedoucí práce: PhDr. Helena Kalábová, Ph.D.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
79 10 0 0 49 3 + 1CD
V Liberci dne: 20.dubna. 2012
Čestné prohlášení
Název práce: Domov pro matky s dětmi
Jméno a příjmení autora: Lenka Vašutová
Osobní číslo: P0900620
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. O právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom/a povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 20. dubna 2012
Poděkování
Děkuji PhDr. Heleně Kalábové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky k mé bakalářské práci. Dále děkuji pracovníkům Domova pro matky s dětmi za jejich ochotu, poskytnuté informace a materiály. V neposlední řadě děkuji i všem klientkám a dětem azylového domu. Bez jejich souhlasu a rozhovorů s nimi by tato práce nemohla vzniknout.
V Liberci dne: 20. dubna 2012
Název bakalářské práce: Domov pro matky s dětmi Jméno a příjmení autora: Lenka Vašutová
Akademický rok pro odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Helena Kalábová, Ph.D.
Resumé:
Tématem předložené bakalářské práce je „Domov pro matky dětmi“. Ve své bakalářské práci jsem charakterizovala výchovnou práci a volnočasové aktivity dětí mladšího školního věku v Domově pro matky s dětmi. Pomocí rozhovorů a spisové dokumentace jsem zjišťovala jejich vliv na prevenci sociálně patologických jevů u dětí a vliv volnočasových aktivit na školní výkon. Předmětem průzkum byla mimo jiné i skutečnost, jak jsou děti z Domova pro matky s dětmi přijímány ve skupině vrstevníků. Zaměřila jsem se také na pozici pedagoga volného času v tomto zařízení a na práci s celou rodinou.
Klíčová slova: Domov pro matky s dětmi, mladší školní věk, pedagog volného času, prevence, rodina, sociálně patologické jevy, šikana, volný čas, záškoláctví.
Title of the bachelor thesis: Home for mothers with children Author: Lenka Vašutová
Academic year of the bachelor thesis submission: 2011/2012 Supervisor: PhDr. Helena Kalábová, Ph.D.
Summary:
The topic of the presented bachelor work is „Home for Mothers with Children“. In my dissertation, I characterized the educational work and the leisure activities of children younger school age in a Home for Mothers with Children. By using interviews and written documents I was looking how educational work and free-time activities influence the prevention of social-pathologic occurence on children and influence of free-time activities on school results. The subject of research was also the fact, how the kids from the Home for Mothers with Children are accepted in a group of same-age. I focused on the position of the free time pedagogue in this institution and on the work with the whole family.
Key words: Home for mothers with children, younger school age, free time pedagogue, prevention, family, social pathological phenomenons, bullying, leisure, truancy.
Obsah
Seznam grafů...10
Seznam použitých zkratek a symbolů...11
ÚVOD...12
TERORETICKÁ ČÁST...14
1 Azylové domy...14
1.1 Domov pro matky s dětmi...15
1.2 Popis konkrétního azylového domova pro matky s dětmi...16
2 Rodina...19
2.1 Rodina dětí z DMD...21
2.2 Sociokulturně znevýhodněné prostředí...23
3 Mladší školní věk...24
3.1 Vývoj základních schopností a dovedností...25
3.2 Socializace v mladším školním věku...26
3.3 Vrstevnická skupina...28
4 Volný čas...29
4.1 Funkce volného času...30
4.2 Formy aktivit volného času...31
4.3 Výchova ve volném čase...32
4.4 Funkce výchovy ve volném čase...32
5 Pedagog volného času...34
5.1 Pedagog volného času v azylovém domově pro matky s dětmi...35
6 Volnočasové aktivity v DMD...38
7 Sociálně patologické jevy...41
7.1 Sociální patologie...42
7.2 Sociální deviace...42
8 Vybrané sociálně patologické jevy...44
8.1 Záškoláctví...44
8.2 Školní neúspěšnost...46
8.3 Šikana...47
9 Prevence...52
10 Shrnutí...55
PRAKTICKÁ ČÁST...57
11 Cíle šetření, úkoly a předpoklady...57
12 Použité metody...58
13 Charakteristika výběrového souboru:...59
14 Výsledky šetření...64
15 Shrnutí průzkumného šetření...71
ZÁVĚR...72
NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ...73
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...75
SEZNAM PŘÍLOH...79
Seznam grafů
Graf č. 1: Respondenti...s. 64 Graf č. 2: Rodina...s. 65 Graf č. 3: Důvod pobytu v Domově pro matky dětmi...s. 65 Graf č. 4: Cíl klientky...s. 66 Graf č. 5: Vrstevnická skupina...s. 67 Graf č. 6: Volnočasové aktivity ve škole...s. 67 Graf č. 7. Orientace v pojmech záškoláctví a šikana ...s. 68 Graf č. 8: Sociálně patologické jevy ...s. 69 Graf č. 9: Volnočasové aktivity v Domově pro matky s dětmi...s. 70 Graf č. 10: Přání...s. 70
Seznam použitých zkratek a symbolů
DMD: Domov pro matky s dětmi.
K-centrum: Kontaktní centrum pro drogově závislé.
OSPOD: Orgán sociálně správní ochrany dětí.
SPC: Speciálně pedagogické centrum.
VTI: Videotrénink interakcí.
ÚVOD
Pracuji v azylovém domově pro matky s dětmi (dále DMD) na pozici pedagoga volného času. Náplní mé práce je vytváření vhodných volnočasových aktivit pro klientky a jejich děti. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na charakteristiku výchovné práce a volnočasových aktivit dětí v DMD a jejich vliv na výskyt sociálně patologických jevů u dětí. V DMD je důležitá práce s celou rodinou. Ve své práci se zaměřím především na práci se školními dětmi. Konkrétně se budu věnovat dětem mladšího školního věku.
Chtěla bych zjistit, zda volnočasové aktivity v DMD jsou nastaveny tak, aby umožnily dětem náhled na danou situaci, orientaci v daném prostředí a uchopení problémů vyplývajících z pobytu v DMD. Za velmi důležité považuji znát názory dětí, chci vědět, co se v nich odehrává, zda a jakým způsobem se vyrovnávají s pobytem v DMD, který v naší společnosti vytváří určité stigma.
Myslím, že právě otázky týkající se kamarádů, volného času a školy nám mohou poodhalit, jak se dítě dokáže s danou situací vyrovnat a zda nabídka volnočasových aktivit je nastavena dobře. Zaměřuji se na otázky týkající se pobytu dětí v DMD, na jejich názor a náhled na vzniklou situaci. Svěřují se svým kamarádům a spolužákům, kde nyní bydlí?
Jak pobyt v DMD ovlivnil jejich školní prospěch? Jaký má vliv na jejich zájmy, výběr kroužků? Jakým způsobem využívají volnočasové aktivity, které jim DMD nabízí? Na tyto a další otázky jsem se snažila najít odpověď. Je důležité brát každé dítě jako osobnost, která má svá přání, sny, pocity. Proto je důležité neustále hledat nové vhodné volnočasové aktivity, měnit je a dále rozvíjet.
Teoretická část bakalářské práce je rozdělena do tří částí.
První část přináší obecné informace o azylových domech a právní úpravě. Podrobněji se věnuji jednomu vybranému azylovému domu, rodině a rodině dětí z azylového domova.
Druhá část je věnována charakteristice mladšího školního věku, pojmu volného času, funkci pedagoga volného času v DMD a volnočasovým aktivitám ve vybraném DMD.
Třetí část je zaměřena na vybrané sociálně patologických jevy a jejich prevenci. Konkrétně na záškoláctví, šikanu a také na školní neúspěšnost, která s těmito jevy velmi úzce souvisí.
V praktické části jsem se pomocí metod polostrukturovaného rozhovoru a spisové dokumentace snažila najít odpověď na cíl bakalářské práce.
Cílem této bakalářské práce je charakterizovat výchovnou práci a volnočasové aktivity dětí školního věku v azylovém domově pro matky s dětmi a zjistit jejich vliv na výskyt sociálně patologických jevů u dětí.
Předmětem zkoumání je tedy zjistit, jaký vliv na děti má výchovná práce a volnočasové aktivity děti školního věku v azylovém domově pro matky s dětmi ve třech oblastech:
1. Zjistit, zda výchovná práce a volnočasové aktivity v azylovém domově pro matky s dětmi mají vliv na prevenci sociálně patologických jevů u dětí školního věku
2. Zjistit, jak jsou děti žijící v azylovém domově pro matky s dětmi přijaty ve skupině vrstevníků.
3. Zjistit, jaký vliv má pobyt dětí v azylovém domově pro matky s dětmi na školní výkon.
Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na odbornou literaturu, legislativu a články vztahující se k danému tématu. Vzhledem k mé pracovní pozici, pedagog volného času, jsem se snažila porovnat teorii s praxí. Uvádím některé citace odborníků na volný čas, rodinu, školní věk a sociálně patologické jevy. Snažím se je srovnávat a propojovat se svými poznatky z praxe. Je nutné znát teorii a umět ji propojit s praxí. Myslím, že i opak je možný. Doplnit si teoretické poznatky z literatury svými zkušenostmi z praxe.
TERORETICKÁ ČÁST 1 Azylové domy
V této kapitole vysvětlíme pojem azylový domů a jeho právní úpravu. Podrobněji se zaměříme na vybraný azylový dům. V další části popíšeme sociální faktory, které přivádějí ženy do azylového domu pro matky s dětmi.
Azylový dům
Azylový dům je zařízení, které slouží lidem bez přístřeší, lidem v nouzi a nabízí jim potřebnou pomoc. Většinou jde o lidi, kteří z nějakého důvodu přišli o svůj domov nebo jej opustili a neumějí si s takovou situací sami poradit. Azylové domy začaly v České republice vznikat počátkem devadesátých let. Zakládají je státní instituce, obce nebo nestátní organizace (Kolektiv autorů 2011, s. 15).
„Azylové domy podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách § 53 jsou služby sociální prevence, které napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů“ (Zákon č.108/2006 Sb., § 53).
Právní úprava
Všechny základní činnosti týkající se sociálních služeb v azylových domech jsou vymezeny zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Hlavním posláním tohoto zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování.
Proto je důležité nastavení kvality poskytovaných služeb, nastavení jejich pravidel. K tomu slouží standardy kvality sociálních služeb. V současném pojetí sociálních služeb je kladen důraz na dodržování lidských práv osob při individuálním poskytování služeb.
Ve vyhlášce 505/2006 Sb. § 22 se uvádí: „Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu, zpravidla nepřevyšující 1 rok, osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení“(Vyhláška 505/2006 Sb., § 22).
1.1 Domov pro matky s dětmi
Obecné informace
„Domov pro matky s dětmi poskytuje sociální služby podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Jedná se o pobytovou službu sociální prevence. Poskytovatel se zavazuje umožňovat uživatelce v DMD základní činnosti dle vyhlášky 505/2006 Sb., § 22 při poskytování služby, dle individuálních potřeb uživatele v DMD. Sociální služby v DMD jsou poskytovány podle tohoto zákona zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení a naplňují standardy sociálních služeb.
Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v azylovém domově se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:
a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy:
1. vytvoření podmínek pro samostatnou přípravu nebo pomoc s přípravou stravy;
2. zajištění nebo poskytnutí stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování;
tato základní činnost může být zajišťována jen v rozsahu 1 úkonu;
b) poskytnutí ubytování:
1. ubytování po dobu zpravidla nepřevyšující 1 rok;
2. umožnění celkové hygieny těla;
3. vytvoření podmínek pro zajištění úklidu, praní a žehlení osobního prádla, výměny ložního prádla;
c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
1. pomoc při vyřizování běžných záležitostí vyplývajících z individuálních plánů;
2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, včetně uplatňování zákonných nároků a pohledávek“ (DMDL 2011a).
Matoušek (2008, s. 30) uvádí, že se jedná o takové zařízení sloužící k ubytování matek s malými dětmi (v ČR do 3 let), které se dostaly do tak nepříznivé situace, že by bez náhradního ubytování nebyly schopny vychovávat své dítě.
Toto věkové ohraničení se však v jednotlivých azylových domech liší. Pokud se dítě připravuje na své budoucí povolání (studuje), může v některých azylových domech pobývat do svých 26 let. V DMD, který budu popisovat, mohou být ubytovány matky s dětmi do 18 let.
1.2 Popis konkrétního azylového domova pro matky s dětmi
Domov pro matky s dětmi se nachází v menším městě v severních Čechách. Dvoupatrový dům se nachází v řadové zástavbě, od ostatních domů se odlišuje pouze malou cedulkou, která informuje o přesném názvu zařízení a zřizovateli. Ve sklepě se nachází prádelna, sušárna, kotelna, sklady prádla a zázemí pro zaměstnance DMD (úložné prostory, sociální zařízení). V přízemí domu se nachází služebna, klubovna, která slouží jako návštěvní místnost pro uživatelky, dvě ubytovací jednotky, sociální zařízení pro uživatelky služby.
V prvním patře se nachází pět ubytovacích jednotek a sociální zařízení pro uživatelky služby. V druhém patře se nachází kancelář vedoucího DMD, terapeutická místnost, která slouží jako kancelář sociální pracovnice a pedagoga volného času; probíhají zde rozhovory s uživatelkami služby, výuka na PC. Součástí druhého patra je také dílna, kde probíhají volnočasové aktivity, odborné besedy, schůzky s uživatelkami. Součástí domu je zahrada s didaktickým domečkem.
Charakteristika DMD
V této části bakalářské práce jsou použity materiály konkrétního azylového domova pro matky s dětmi, ve kterém jsem prováděla svůj průzkum.
DMD poskytuje cílenou pomoc ženám a matkám s dětmi, které se ocitly v obtížné životní situaci spojené se ztrátou bydlení. DMD poskytuje matkám s dětmi bezpečné prostředí.
Služba je poskytována nepřetržitě.
Poslání DMD
„Posláním DMD je poskytovat azylové ubytování matkám s dětmi, které chtějí aktivně pracovat na řešení své nepříznivé životní situace spojené se ztrátou bydlení a při tomto procesu využívat podpory, které DMD v rámci poskytovaných služeb nabízí.
Cílová skupina uživatelek služeb DMD
Cílovou skupinu tvoří plnoleté matky s dětmi do 18 let věku, případně těhotné ženy, které se ocitly v nepříznivé životní situaci spojené se ztrátou bydlení.
Kapacita DMD
• Kapacita jedné ubytovací jednotky je 1 dospělá osoba + max. 3 nezletilé děti.
• Poskytovatel sociálních služeb (DMD) může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud:
a) neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá;
b) nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá;
c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby. Tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.
Osoba žádající poskytnutí služby je povinna předložit lékařské osvědčení v souladu se zněním příslušných ustanovení zákona č. 108/2006 Sb.
Poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí služby osobám, jejichž znevýhodnění vyžaduje bezbariérový přístup, nebo jiná specifika – vozíčkáři, nevidomí, neslyšící, osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům (i částečně).
Cíl služby:
• zajistit klientkám ubytování v bezpečném prostředí;
• v rámci sociálního programu motivovat k samostatnému rozhodování směřující ke změně nepříznivé životní situace;
• zajistit poskytování služby profesionálně připraveným personálem;
Průběh služby
Služba je poskytována na základě individuálního plánu, který sociální pracovník vypracovává společně s klientkou. V rámci individuálního plánu hledají cesty a způsoby řešení jednotlivých problémů klientky. Vytvořením vlastního cíle i postupu vedoucího k jeho dosažení si klientka sama stanovuje individuální program řešení. S klientkou je uzavřena Smlouva o poskytnutí sociální služby, ve které jsou specifikována práva a závazky smluvních stran. Služba je poskytována nepřetržitě.
Zásady poskytování služby v DMD jsou:
• respektování práva klientky na svobodné rozhodování;
• dodržování zásady diskrétnosti při jednání s klientkou;
• individuální přístup k řešení problémů každé jednotlivé klientky;
• aktivizace a podpora klientky k její nezávislosti;
• podpora sebedůvěry a snahy hledat vlastní cestu k řešení současné situace.
Vzdělávací, terapeutické a aktivizační služby v rámci sociálního programu DMD:
• doplňování jazykových vědomostí;
• nácvik vyjadřovacích schopností;
• nácvik modelových situací (Job-klub);
• základy práce s PC, internet, e-mail;
• videotrénink interakcí;
• arteterapie;
• volnočasové aktivity pro matky s dětmi “(DIAKONIE ČCE 2011).
Mnohé ženy si ani neuvědomují jaký vliv má na děti prožití stresových situací a násilí.
Jejich děti, které zažily také domácí násilí, mohou být různou formou poznamenané a odráží se to v jejich chování i prospěchu ve škole. Proto je jedním z hlavních úkolů v DMD je budování důvěry, sebeúcty a kvalitních vztahů se sociálním okolím.
Podle Matějčka, aj. (1994, s. 134) ať rodiče chtějí či nechtějí a ať si to uvědomují či ne, je dítě vystavováno zvláštnímu druhu psychické zátěže, jejíž důsledky nejsou často rozpoznány včas ani vlastními rodiči či jinými blízkými osobami. Nejde totiž jen o důsledky, které by se projevovaly bezprostředně okamžitě, ale o takové mechanismy, které se začnou ve vzorcích chování dítěte třeba až v období puberty nebo na začátku jeho dospělosti.
Důvody pobytu v azylovém domově pro matky s dětmi
Většina žadatelek o ubytování jsou matky, které mají vztahové problémy. Rozvádějí se, mají nevyjasněné vztahy s rodinou, neudržují vztah s rodiči, prarodiči. Tyto žadatelky procházejí velkou psychickou zátěží, nezvládají vytvářet klidné zázemí domova a předávat lásku v plném rozsahu svým dětem.
„To se odráží jak v raném, tak v pozdějším životě dítěte. Zpravidla se u dětí objeví dlouhodobé problémy, například zhoršený prospěch ve škole, neschopnost vycházet s kamarády, vzdor vůči učitelům a autoritám a z toho vyplývající neposlušnost“ (Teyber 2007, s. 38)
Dále jsou mezi žadatelkami ženy s dětmi, které přicházejí z jiného azylového domova, ze sociálně slabé skupiny obyvatel. Nemají rodinné zázemí, stálé bydlení a často střídají partnery. Velmi často z finančních důvodů nemají na běžný podnájem a v azylovém domě se ocitají z ekonomických důvodů. V dnešní době se začíná objevovat termín „azylová turistika“, tento termín označuje lidi bez domova, kteří využívají pouze služeb různých azylových domovů.
Podle Traina (2001, s. 65) u dětí, které se často se svou matkou stěhují, střídají školní prostředí a nemají stálé zázemí, mohou nastat problémy ve výchově, ve školním prospěchu a v celkovém postoji k životu. Některé děti se přizpůsobují snadno, jiné bývají změnami prostředí a ztrátami kamarádů postiženy. Reakce na změnu třídy mohou být nepříznivé.
2 Rodina
V této části bakalářské práce se zaměříme na vymezení pojmu rodiny, její funkce a popíšeme si rodinu dětí z DMD. Vycházíme zde především z pojetí rodiny podle Sochůrka a Krause. Také se zde zaměříme na pojem sociokulturně znevýhodněné prostředí, který s rodinou úzce souvisí. Jedním z cílů bakalářské práce je také zjistit, jak jsou děti žijící v azylovém domově pro matky s dětmi přijati ve skupině vrstevníků.
Rodina je pojem, pod kterým si asi většina lidí vybaví rodiče, sourozence, prarodiče.
Konkrétní místo, kde společně žijí, svůj prostor, kde mají své soukromí, své kořeny.
Rodina by měla být místem, kde se dítě cítí bezpečně, jsou uspokojovány všechny jeho potřeby, místo kde dochází k formování jeho osobnosti a přípravě na budoucí životní role.
Ne však každá rodina dokáže tyto funkce plnit.
U rodiny z azylového domu jsou především převážně narušeny vzájemné vazby mezi prarodiči a rodiči, rodiči a dětmi. Děti většinou mají pocit, že nikam nepatří, neznají, co je to mít svůj prostor ke hraní, snění, učení.
Sochůrek (2001, s. 36) definuje rodinu takto: „Rodina je chápána jako základ společnosti, jako primární základní skupina, ve které probíhá socializace jedince, formuje jeho osobnost, normativní a hodnotová sféra, rozvíjí emoce, vůli, schopnosti, dovednosti a návyky. Správně fungující harmonická rodina je základem zdravého psychického vývoje dítěte a člověka.“
Podle Krause (2008, s. 79) je rodina nepostradatelnou a těžko nahraditelnou institucí pro dospělého člověka, natož pro dítě. Je nezastupitelná při předávání hodnot, z generací na generace, funguje jako nejvýznamnější socializační činitel.
Rodinu můžeme vymezit různými způsoby, například autoři pedagogického slovníku označují rodinu jako sociální skupinu nebo společenství, žijící ve vlastním prostoru, domově, uspokojující potřeby, poskytující péči a základní jistoty dětem“ (Průcha, aj. 2003, s. 202).
Podle Sochůrka (2001, s. 37) je téměř každý člověk ve svém životě členem dvou rodin:
• rodiny orientační (ta, do které se narodí);
• rodiny prokreační (kterou sám zakládá).
Toto rozdělení považujeme za důležité. Je především nutné si uvědomit, že zkušenosti nabyté v rodině, ho provázejí po celý život. Za důležitý pokládáme především model rodiny. Z praxe v DMD musíme konstatovat, že nastávají situace, kdy služeb DMD využívají dcery bývalých klientek. Právě zde vidíme práci s rodinou za velmi důležitou a zásadní.
Podle Krause (2008, s. 80) rozlišujeme rodinu:
• funkční, která plní přiměřeně všechny své funkce;
• dysfunkční, která plní nedostatečně některé funkce, život rodiny však není nijak zvlášť ohrožen;
• afunkční, která nezvládá plnění základních funkcí a rozkládá se.
„Současná rodina je v mnohém odkázána na společnost. Proto je také mnohem zranitelnější. Dnes určuje místo rodiny ve společnosti několik základních funkcí:
• biologicko-reprodukční funkce;
• ekonomicko-zabezpečovací funkce;
• emocionální (též sociálně-psychologická) funkce;
• socializačně výchovná„ (Hájek, aj. 2008, s. 112).
Kraus (2008, s 83) si všímá jedné významné funkce rodiny. Definuje rodinu jako instituci, která by měla myslet na rekreaci, relaxaci, sport a zdůrazňuje ochrannou funkci rodiny.
Právě trávení společného volného času je u rodin z DMD velmi problematické. Můžeme mluvit i o finanční stránce, která není pro rodiny v DMD příznivá, ale společně prožít volný čas lze i povídáním, procházkou nebo společnou činností např. malováním, zpěvem.
Mnohé matky bohužel neumějí využívat volný čas tak, aby ho smysluplně využily s dětmi.
V DMD se snažíme formou volnočasových aktivit ukázat, jak lze společně trávit volný čas.
Jsou pořádány společné aktivity pro matky a děti například společné vaření, karaoke, karneval.
V rodinách v DMD většinou vázne komunikace mezi matkami a dětmi. Matky neumějí nebo nechtějí s dětmi o tíživé situaci mluvit, vysvětlit jim, co se děje. Je zde silně narušen vztah matka – dítě. Citové projevy ze stran matek vůči dětem jsou někdy velmi slabé a dětí trpí „citovým chladem“. Děti nemají v matce oporu, proto bývají často zmatené, neumějí se s danou situací vyrovnat, což mnohdy vede až k agresi dětí a následného trestání matkou.
2.1 Rodina dětí z DMD
Rodina je velmi důležitou složkou pro každé dítě. Každá rodina má své zvyky, tradice, které předává dítěti. Rodiče by měli dítěti udávat nějaké normy chování, které jsou přípustné pro danou společnost. Rodiče jsou pro dítě vzor. Děti přebírají vzor chování svých rodičů a nesou si ho v sobě po celý svůj život. Pro výchovu dítěte je důležité, aby rodiče podporovali přirozený vývoj dítěte.
„Vzor sám dítěti nestačí, aby mohlo rozvíjet množství svých možností. Musí se samostatně pohybovat v chráněném prostoru vymezeném rodiči, objevovat a osvědčovat se v něm.“ (Prekopová 2001, s. 31).
Lze souhlasit také s Matějčkem (2007, s 30) děti chtějí hranice a pravidla. Přejí si mít jasno. Chtějí vědět, na čem jsou. Hranice skýtají pomoc, zjednávají ochranu, vytvářejí spolehlivý systém souřadnic, ve kterém se mohou přinejmenším určitou dobu vyznat.
Děti, které přijdou do DMD mají neúplnou, nefunkční rodinu. Model tradiční rodiny, tyto děti znají jen velmi málo. Matky dětí jsou ve většině případů rozvedené, nebo samoživitelky. Nejsou zde vytvořeny vztahy s otcem, prarodiči ani s jinými příbuznými.
Jakým způsobem se rodina vypořádá s plněním svých funkcí, je důležité především z hlediska průběhu socializace.
Kraus (2008, s. 59) definuje proces socializace jako postupnou přeměnu člověka, biologické bytosti v bytost společenskou, tedy postupné začleňování se do života dané společnosti, proces, v němž se učíme v dané společnosti žít. Socializace probíhá po celý život nahodile, živelně. V primární socializaci je rozhodujícím činitelem rodina.
O poruchách socializace píše Sochůrek (2001, s. 17), podle něho jsou poruchy socializace dány jednak osobností dítěte nebo mladého člověka, jednak jeho okolím, zejména prostředím rodiny. Také považuje socializaci za permanentní. Zkušenosti nabyté v dětství, totiž obvykle nestačí na celý život a jsou neustále korigovány, opouštěny nebo jsou získávány zkušenosti zcela nové.
Rodiny v DMD jsou většinou sociálně slabé. Rodiny, kde docházelo k fyzickému a psychickému násilí. Většina matek si vůbec neuvědomuje následky toho, že děti byly svědky domácího násilí. Někdy se stává, že matky používají děti jako štít, který je má ochránit a snad i porozumět jejich situaci.
Matějček, aj. (2002, s. 137) popisují tuto situaci jako zvláště zatěžující pro dítě. Zde se někdy převracejí vzájemné role. Matka se například i předškolnímu dítěti svěřuje s tím, jak je nešťastná a žádá od dítěte pochopení a útěchu. Tento mechanismus, který vidíme poměrně často (nezdravé upnutí se k dítěti), je pro jeho rozvoj osobnosti svazující a vedoucí k četným negativním důsledkům v pozdějším životě.
V DMD je nastaven sociální program pro práci s celou rodinou. Především program volnočasových aktivit pro děti i klientky. Tyto aktivity mají preventivní charakter a posilují vztah, matka – dítě. Za velmi důležité při práci v DMD považujeme hledání možností a dostatečnou míru podpory při řešení těžké životní situace. Sociální program je přílohou č. 1.
Jak ve své knize uvádí Matoušek, aj. (2005, s. 36) je třeba hledání možností, jak u rodičů podpořit zvládání stresu, přiměřeného reagování na potřeby dítěte (přiměřenou stimulaci).
Někdy je třeba zacvičit rodinu i do hospodaření s financemi, do zásad správné výživy, hygieny dětí, do (neagresivního) řešení konfliktů mezi dospělými, do hledání vhodného zaměstnání pro dospělé.
2.2 Sociokulturně znevýhodněné prostředí
Mikluš (2011) charakterizuje sociokulturní znevýhodněné prostředí jako prostředí, ve kterém se dítě nachází, vyrůstá a toto prostředí má na jeho celkový vývoj nepříznivý vliv.
Sociokulturně znevýhodněné prostředí muže být prostředí, kde mají rodiče dítěte nižší vzdělání, rodina jiného etnika, jiné zvyky, jiné tradice, jiné normy v chování.
Sociokulturně znevýhodněným prostředím může být rodina, kde se rodiče rozvádějí, nemají dostatek finančních prostředků, nebo rodina kde dochází k násilí páchanému na dítěti.
Mikluš (2011) také uvádí, že v současnosti je termín sociální znevýhodnění zakotven v českém právním systému. Hovoří o něm zákon č. 561/2004 Sb., odst. 4. Dle uvedeného zákona je sociální znevýhodnění:
a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožené sociálně patologickými jevy;
b) nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova;
c) postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu.
S pojmem sociálně ohrožená rodina pracují Bechyňová, aj. (2008, s. 53). Takto je označována rodina, kde se objevují tyto rizikové faktory: nezaměstnanost, špatná ekonomická a sociální situace, nízký společenský status, nevyhovující bydlení, aj.
Vágnerová (2008, s. 650, 651) tvrdí že hranice, v níž se odlišnost mění v handicap je dána aktuální společenskou normou. Má své sociální důsledky a může svého nositele více či méně stigmatizovat. Sociokulturní handicap vyplývá z odlišnosti sociální příslušnosti a tím souvisejícího omezení v oblasti zkušeností, jež jsou jiné nebo nedostatečné. Jde o problém daný působením jiných podobných vlivů, odlišné socializace.
S těmito charakteristikami sociokulturního handicapu lze z pohledu praxe pedagoga volného času v DMD souhlasit. Vždyť již samotný příchod a následný pobyt v DMD je pro děti většinou frustrující. Jsou vytrženy ze svého známého prostředí, mění školku, školu, ztrácí kamarády. Zůstávají samy s matkou, otec ve většině případů nemá o dítě zájem, nenavštěvuje ho.
Tento handicap je pro dítě limitující a je potřeba umět s těmito dětmi pracovat. Děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí mohou být ve větší míře vystaveny sociálně patologickým jevům. Především na základních školách může docházet ze strany vrstevníků k sociálnímu vyloučení.
3 Mladší školní věk
Mladší školní věk jsem si vybrala proto, že z pohledu pedagoga volného času v DMD, vidím především mladší školní věk jako zásadní zlom v životě dětí i matek. V mnohých odborných publikacích se setkáváme s různým rozdělením školního věku. Nejčastěji se setkáváme s tím, že za počátek mladšího školního věku se považuje nástup povinné školní docházky. Tedy zpravidla od šesti let. Mnozí autoři jej ukončují jedenáctým rokem věku.
My zde budeme vycházet z rozdělení Langmaiera a Krejčířové. Základní rysem mladšího školního věku je vstup do školy. Dítě dostává novou roli, stává se z něho školák. Tím se mění životní styl nejen jeho, ale i celé rodiny. Školní dítě, právě vstupem do školy, získává nové společenské postavení.
Langmaier, aj.(1998, s. 115, 116) za mladší školní období označujeme dobu od 6 – 7 let, kdy dítě vstupuje do školy a trvá do11 – 12 let, kdy začínají být patrné první známky pohlavního dospívání i s průvodními psychickými projevy. Psychoanalýza označuje toto období jako období latence, kdy je dokončena jedna etapa psychosexuálního vývoje a základní pudová energie je relativně v klidu. Tedy až do počátku dospívání. Ovšem opak se zdá být pravdou. Četné vývojově psychologické studie totiž ukazují, že vývoj pokračuje trvale a plynule ve všech směrech a dítě dosahuje permanentně výrazných pokroků, které jsou pro budoucnost často rozhodující.
Langmaier, aj. (1998, 115, 116) nazývá toto období věkem střízlivého realismu, školák je plně zaměřena to, co je a jak to je, chce pochopit vnější svět a věci v něm „doopravdy“.
Tento charakteristický rys můžeme vidět v jeho mluvě, kresbě, v písemném projevu, při hrách. Zpravidla je realismus na začátku ovlivňován tím, co mu autority (rodiče, učitelé, knihy) povědí, jde tedy o realismus naivní. Teprve později se dítě stává kritičtějším, tedy i jeho přístup ke světu, který je kriticky realistický, to už se ohlašuje dospívání.
3.1 Vývoj základních schopností a dovedností
Do značné míry je závislý na tělesném růstu. Během tohoto období se zlepšuje hrubá i jemná motorika. Pohyby jsou rychlejší, svalová síla je větší, projevuje se lepší koordinace všech pohybů celého těla. Toto souvisí s výkonem při psaní, kreslení, pohybových hrách i sportovních aktivitách. Dítě školního věku si je dobře vědomo svých úspěchů či neúspěchů a své vlastní dovednosti si začíná poměřovat s jinými dětmi, eventuálně dospělými. Ve smyslovém vnímání, zejména u zrakového a sluchového, pozorujeme výrazné pokroky. Dítě je pozornější, pečlivé, vytrvalejší, všechno zkoumá, a ve vnímání je méně závislé na svých okamžitých potřebách a přáních. V tomto věku se stává vnímání též cílevědomým aktem tedy pozorováním. Vznik pozorování znamená kategorický krok v oddělení teoretické poznávací činnosti od praktické jednací aktivity (Langmaier, aj. 1998, s. 117, 118).
Uvědomování si svých úspěchů či neúspěchů a poměřování se s ostatními, je pro práci s dětmi v DMD také klíčové. Děti často nemají komu své pocity sdělit, nemají se komu svěřit se svými úspěchy či nezdary. Je to především proto, že matky se snaží obvykle řešit jen své krizové situace a děti nedokážou vyslechnout. Z tohoto hlediska je pozice pedagoga volného času zásadní. Při práci s dětmi je důležité aktivní naslouchání. Učíme děti, jak přijímat úspěch, ale i neúspěch. Musíme také ukázat matkám, že naslouchání a přijetí dítěte je nesmírně důležité.
Čačka (1997, s. 111–113) uvádí, že na počátku prvního stupně je nutné u žáků počítat se slabou a krátkodobou bezděčnou pozorností. Záměrná pozornost, kterou musí ovládat vůlí, je pro ně hodně vyčerpávající i proto, že nejsou plně schopny odolávat rušivým vlivům.
Kvalita pozornosti ovšem určuje i úroveň dalších poznávacích procesů a účinnost učení.
Děti často nevyřeší úkol, ne proto, že by toho nebyly schopny, ale proto, že se nesoustředily při jeho zadávání. Stabilita pozornosti zvolna narůstá.
Podle Čačky (1997, s. 114–118) děti 6 – 7leté vytrvají v soustředěné pozornosti jen asi 10 – 12 minut, děti 10 – 12leté již 20 – 30 minut. Délka soustředěnosti je ovšem individuální, podmíněna i charakterem činnosti a vyhraněnosti jedince. Paměť tvoří podstatnou složku učení. V jednotlivých vývojových stádiích dominuje vždy určitý druh paměti. Tak se z krátkodobé vyvíjí dlouhodobá, z bezděčné záměrná a od mechanického osvojování postupuje k logickému pořádání informací. Předškolní dítě si s úkolem, něco si záměrně zapamatovat, zpravidla nevědělo rady. Po vstupu do první třídy je u mnoha dětí patrná jistá nepřipravenost vědomě kontrolovat vlastní duševní procesy. V prvních letech školní docházky je nezbytným předstupněm vyšších forem vštěpování mechanická paměť.
Ta je dobře uplatnitelná k osvojení násobilky, abecedy, vyjmenovaných slov apod. Rozvoji logické paměti zpočátku dětem brání nejen nedostatek informací a malá slovní zásoba, ale také malá schopnost uvádět nové věci do souvislosti s dříve naučenými. Spojování nových poznatků s předchozími vyžaduje zpočátku pomoc dospělého.
Právě ona pomoc dospělého při spojování nových poznatků je v DMD problematická. Pro některé matky není vzdělání prioritou, mají jiný hodnotový systém, a proto školní přípravu nepovažují za nutnou. Někdy se stává, že matky nemají dostatečné schopnosti porozumět danému školnímu úkolu a potřebují podporu. Tuto podporu DMD nabízí v rámci přípravy na vyučování, kde je přítomna matka i dítě. Hledají se vhodné formy a prostředky, které mohou pomoci při školní přípravě a pochopení učiva.
3.2 Socializace v mladším školním věku
Významným mezníkem v začlenění dítěte do lidské společnosti je vstup do školy. Jak už bylo zmíněno, mladší školní věk je spojen s nástupem dítěte do školy a je to významný mezník nejen pro dítě, ale také pro rodiče.
Nástup do školy popisuje Vágnerová (2000, s. 266) jako důležitým sociálním mezníkem.
Dítě získává novou roli, stává se školákem. Doba, kdy tuto roli získává, je přesně časově určená a jako společensky významný akt ritualizována.
Nejdůležitější činností pro poznávání světa a začlenění se do společnosti se nyní stává pro dítě práce. Avšak pro zdravý vývoj osobnosti dítěte je nezbytná i hra, kterou si nese z předškolního věku a pro niž mají být vytvořeny podmínky.
Práce může být zajímavá a lákavá jako hra a hra může být vážná jako práce a přispívat k výchově. Jen tak lze naplnit ono škola hrou a hra školou života (Langmaier, aj. 1998, s. 128–137).
Podle Matějčka (2007, s.61) jestliže dítě jednou vstoupí do školy, vstoupí tím škola do života rodiny a má tendenci tam setrvat dlouhá léta.
Právě nástup do školy, který sebou nese plno nových věcí, radostí, ale především povinností a zodpovědnosti je pro rodiny z DMD obtížný. Děti, které žijí v DMD převážně nenavštěvují mateřskou školu, proto je pravidelnost a určitý řád pro ně obtížnější přijmout.
Bohužel někdy se stává, že děti zvládají nastolená pravidla lépe než matky. Pro většinu dětí v DMD je to vůbec první setkání s jiným prostředím, s autoritou učitele. Někdy je to vůbec poprvé, kdy dítě zažívá určitý rituál ve formě pravidelného vstávání do školy a právě tato pravidelnost je někdy těžší pro matky než pro dítě. Mnohé matky neví jak, nebo neumí podpořit své dítě při úspěchu či neúspěchu. Nemají nebo nestačí na školní přípravu, nechtějí komunikovat se školou, učiteli. V DMD je v rámci volnočasových aktivit připraven i program příprava na vyučování a výukové programy pro děti na PC.
Lze souhlasit s Vágnerovou (2000, s. 267), která školní věk popisuje jako další fází přípravy na život ve společnosti, respektive, její variantou, která může být ze sociálního hlediska rozhodující. Především to, že úspěšnost uplatnění ve škole, předurčuje i pozdější společenské zařazení v dospělosti.
Toto tvrzení vidíme jako zásadní také při práci s klientkou a dětmi v DMD. Většina klientek má základní vzdělání a tudíž mají těžší pozici při výběru pracovních příležitostí.
Přesto vzdělání pro mnohé z nich není důležité, není jejich prioritou a bohužel ani prioritou pro jejich děti.
Ve školním věku jsou pro rozvoj dětské osobnosti důležité tři oblasti:
• Rodina.
• Škola.
• Vrstevnická skupina (Vágnerová 2000, s. 266).
Rodina je důležitou součástí identity školáka (v mladším a středním školním věku). Dítě považuje svou příslušnost za samozřejmost, které zároveň funguje jako emoční zázemí i opora jeho osobní prestiže, a proto se jimi definuje.
V této době si rodina nahromadí různé zážitky, vytváří společnou historii, rodinný příběh.
Důležité jsou rodinné rituály, jichž se všichni účastní, které mají svůj význam a rodinu spojují. Sdílení života a trvalá přítomnost rodičů, kteří mají o dítě zájem a jsou mu k dispozici, když je potřebuje, je nejdůležitější podmínkou funkčního vztahu mezi rodiči a dítětem školního věku (Vágnerová 2000, s. 268–270).
Z praxe v DMD vyplývá, že právě vytváření rodinného příběhu a společné historie je velmi složité a také v některých případech bolestné. Některé děti nezažily nic jiného než neustálé stěhování z ubytoven, nebo z azylových domovů. Jiné musely opustit svůj pokojíček a nebylo jim vysvětleno proč? Tady vidíme začátky nefunkčnosti vztahu mezi matkou a dítětem. Jak už bylo zmíněno, je mnohdy prvním společným rodinným rituálem pro dítě, vstávání do školy nebo příprava na vyučování.
3.3 Vrstevnická skupina
Potřebu kontaktu s vrstevníky považuje Vágnerová (2000, s. 292–317) za jednu z nejvýznamnějších potřeb školního věku. Vrstevnická skupina se sestává významným socializačním prostředím. Zde se dítě učí dovednostem sociální interakce, spolupráci, solidaritě, sebeovládání, specifický způsob komunikace i zvládání rolí. Mohou to být role vysoce ceněné se značnou prestiží, nebo naopak. Ve školním věku se pod vlivem rodičovských vzorů a kontaktů s vrstevnickou skupinou dotváří genderová identita.
Kraus (2008, s. 88–90) definuje vrstevnické skupiny jako skupiny, které mají značný vliv na rozvoj osobnosti, a to jak ve smyslu pozitivním, tak negativním. V prostředí vrstevnických skupin probíhá základní proces socializace.
Zde nastává otázka, jaké role zastávají ve vrstevnické skupině děti z DMD? Se svými vrstevníky se setkávají převážně jen v době vyučování. Z pohledu praxe v DMD vidíme dva hlavní důvody a to finanční důvod a pobyt dítěte v DMD.
Z finančních důvodů nemohou navštěvovat školní družinu, zájmové kroužky, chodit do sportovních klubů. Vysvětlíme, proč děti nemohou chodit do školní družiny. Především proto, že pobyt ve školní družině je podmíněn chozením do školní jídelny na oběd.
K placení obědů je potřeba bankovní účet, který většina klientek nemá z důvodu možné exekuce. Je to jakýsi začarovaný kruh a v DMD je klientkám ukazována možná cesta jak z tohoto kruhu ven. Záleží jen na nich, jakou cestou se vydají.
Pobyt v DMD je velmi důležitým prvkem při socializaci. Děti se stydí nebo i bojí říci svým vrstevníkům, kde bydlí. Často od dětí při volnočasových aktivitách slýcháme: „Já neříkám, že bydlím na azylu, říkám jen adresu”. Je skutečností, že děti z DMD jen velmi málo chodí ven, kamarádi za nimi také nechodí. Vztahy navazují ve většině případů pouze s jinými dětmi z DMD.
4 Volný čas
V této části se zaměříme na pojem volný čas, jeho funkce a formy. Zaměříme se také na výchovu ve volném čase, především na pojetí volného času z pohledu Pávkové, Hájka, a Hofbauera. Podkapitolou je pojem pedagoga volného času a jeho pozice v DMD.
Volný čas je velmi důležitý v životě každého z nás. Volný čas je doba, ve které si volíme aktivity, které nás baví, přinášejí určité odreagování, napomáhají nám regenerovat naše psychické i fyzické síly. Volný čas většinou trávíme ve společnosti přátel, kamarádů. Sami si vybíráme kde, jak a s kým, strávíme volný čas.
Volný čas je velmi důležitý pro osobnostní a sociální rozvoj dětí a mládeže, ale skrývá i velká rizika. Dítěti pomáhají s výběrem volnočasových aktivit rodiče, učitelé, vychovatelé. Děti se učí vyplnit čas smysluplnými aktivitami, při nichž posilují vlastní pozitivní chování, nacvičují si vhodnou komunikaci, a získávají dovednosti přispívající k jejich snazší orientaci ve společnosti.
Je důležité, aby volný čas splňoval kritéria odpočinku, zábavy a přirozeného získávání informací. Děti přebírají životní styl rodičů a s ním i způsoby využívání volného času.
Právě rodiče jsou pro děti pozitivními i negativními vzory. Rodina dětí v DMD se ve většině případů stává negativním vzorem ve využívání volného času. Jak už bylo výše popisováno, jedná se o rodinu neúplnou s nedostatkem finančních prostředků.
Rizika neúplné rodiny zdůrazňuje také Matoušek, aj. (2005. s. 44–47), který považuje za velmi zatěžující pro jednoho rodiče skloubit dostatečné finanční zajišťování rodiny, výchovu a péči o děti. Rodič nemá dostatek času, aby poskytl dítěti dostatečně podnětné prostředí. Osamocený rodič je zpravidla nucen zastávat obě rodičovské role, což sebou přináší značné omezení jeho vlastního volného času a omezení sociálních kontaktů převážně na pracovní a příbuzenské úrovni. Další důležitou a významnou překážkou je nedostatek finančních prostředků na zaplacení tzv. volnočasových aktivit.
Většina dětí z DMD neumí, nebo neví, jak smysluplně využívat volný čas. Proto jsou v DMD nastaveny volnočasové aktivity tak, aby dětem co možná v největší míře ukázaly možnosti smysluplného trávení volného času. Aktivity jsou zde také zaměřeny na hledání možných zájmů dětí, které lze pomocí různých projektů realizovat. Například výtvarné soutěže, fotografické soutěže a podpořit tak sebevědomí dětí.
Definice volného času
Definic volného času je velké množství. V této práci uvádíme jen některé.
„Volný čas je částí lidského života mimo čas pracovní (návštěva školy a pracovní proces) a tzv. čas vázaný, který zahrnuje biofyziologické potřeby člověka (spánek, jídlo, osobní hygienu), chod rodiny, provoz domácnosti, péči o děti, dojíždění za prací a další nutné mimopracovní povinnosti“ (Hájek, aj. 2008, s. 10).
Pedagogický slovník definuje volný čas jako: „Čas, s kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku)“ (Průcha, aj. 2003, s. 274).
4.1 Funkce volného času
„Psychologická funkce
Vyrovnává z části vliv práce, zahrnuje očekávání a naději, osvobození od požadavků nejen pracovního procesu, ale také od ostatních zátěží života.
Sociální funkce
Zahrnuje socializaci v různých sociálních prostředích, v rámci rodiny a sdružování, symbolická příslušnost vyjadřuje vztah ke skupině a obsahuje potvrzení vlastní osobnosti.
Terapeutická funkce
V jejímž rámci je kladen důraz na zdravotní hledisko, smyslový rozvoj, prevenci chorob a zdravý životní styl.
Ekonomická funkce
Dvojznačnost této funkce je dodnes aktuálním problémem. Během vývoje byl volný čas vnímán jako čas promarněný. Dnes už ovšem víme, že prostředky vynakládané na trávení volného času jsou zásadní součástí ekonomiky států“ (Hofbauer 2004, s. 14).
Domníváme se, že všechny funkce volného času by měly být v souladu, ale tento soulad je při trávení volného času dětí v DMD velmi problematický. Za důležité považujeme nejen nabídku volnočasových aktivit, ale především jejich uchopení a následné pokračování i mimo DMD. Krok následného pokračování ve smysluplném využívání volného času záleží už jen a klientce a dítěti.
4.2 Formy aktivit volného času
Formy volného času by měly být zahrnuty ve volném čase u dětí a mládeže a to z důvodu fyzického a psychického rozvoje. Podle Hájka aj. (2008, s. 155–184) můžeme formy volného času rozdělit do dvou skupin:
• aktivní formy;
• pasivní formy.
Aktivní forma volného času
Za aktivní formu volného času považujeme veškeré aktivity, při kterých dítě musí vynaložit určité úsilí nebo námahu. Důležitou roli zde hraje rodina. Pokud rodina aktivně tráví volný čas, bude dítě v pozdějším věku tyto aktivní formy udržovat. Další velkou roli hraje prostředí školy a mimoškolní aktivity.
Pasivní forma volného času
Veškeré aktivity, při kterých dítě nevynakládá žádné úsilí, či námahu, považujme za pasivní formou trávení volného času. Do těchto aktivit můžeme zařadit sledování televize, hraní počítačových her, toulání se po ulicích s kamarády, navštěvování restaurací a podobně.
Obě tyto formy volného času jsou v DMD zastoupeny. Aktivní formu volného času zajišťuje především pedagog volného času. Většina matek nevyužívá aktivně volný čas, spíše volí pasivní formu. U dětí je to především sledování televize.
Dále Hájek, aj. (2008. s. 87–117) dělí volnočasové aktivity takto:
Odpočinkové a rekreační aktivity
Jsou to aktivity, které přinášejí jedinci pocit odpočinku a rekreace. Do těchto aktivit můžeme zařadit, např. společenské hry, sledování filmů, procházky apod.
Zájmové aktivity
Řadíme sem činnosti, které rozvíjí například vlohy dítěte. Jsou to většinou činnosti z rozmanitých okruhů např. sportovních, přírodovědných, společensko-vědních, esteticko- výchovných apod.
Sebeobslužné a veřejně prospěšné aktivity
Tyto aktivity učí dítě určitému chování, které od něho společnost očekává. Například hygienickým návykům a komunikaci s okolím.
Příprava na vyučování
Při těchto aktivitách je dítě vedeno k plnění úkolů či jiných povinností do školy. Podstatou přípravy na vyučování je upevnit či rozšířit dovednosti a návyky dítěte prostřednictvím např. didaktických her, četbou.
Volnočasové aktivity jsou v DMD nastaveny tak, aby umožňovaly co nejlepší rozvoj dítěte a upevňovaly vztah matka-dítě. Volnočasové aktivity v DMD si popíšeme v kapitole pedagog volného času.
4.3 Výchova ve volném čase
Výchova ve volném čase je součástí výchovného působení, které umožňuje uspokojování potřeb, rozšiřování zájmů, rozvoj schopností jednotlivců v té části lidského života, o které si může jedinec sám rozhodovat. Pro výchovu ve volném čase se používá i termín výchova mimo vyučování. Výchova ve volném čase se vymezuje podle Hájka, aj. (2008, s. 67) čtyřmi znaky:
• probíhá mimo povinné vyučování;
• probíhá převážně ve volném čase;
• probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny;
• je institucionálně zajištěna.
4.4 Funkce výchovy ve volném čase
Výchovně-vzdělávací funkce
„Tato funkce je považována za prioritní. Je záměrné a cílevědomé působení na všechny složky osobnosti, tělesnou, psychickou i sociální. Prostřednictvím různých činností můžeme děti i dospělé motivovat k žádoucímu využívání volného času, k získávání nových vědomostí a dovedností“(Hájek aj. 2008, s. 70).
Výchovně vzdělávací funkce je v DMD nezastupitelná, je důležité záměrné působení na osobnost dítěte, ale i matek. Především je důležité hledání motivace pro dané činnosti, ale i hledání těch zájmů, které byly z nějakého důvodu potlačeny, ukončeny, nebo na hledání nových zájmů nového koníčka.
Zdravotní funkce
„Podporuje zdravý tělesný, duševní a sociální vývoj člověka. Zdravé stravování, podněcování k pohybu, kvalitní denní režim, upevňování hygienických návyků, ale i dodržování bezpečnosti práce vede k vyváženému střídání činností jako je práce a odpočinek, duševní a tělesná činnost“(Hájek, aj. 2008, s. 71).
Tato funkce z pohledu DMD je velmi problematická. Každá rodina má své zvyky, tradice, proto se nám může někdy zdát, že rodina nemá kvalitní režim dne, nedává přednost zdravému stravování a hygienické návyky nemusí být také dobře upevňovány. V DMD se snažíme ukázat klientkám a dětem možné formy jak lze něco zlepšit změnit.
Problematická je otázka zdravého stravování, ovoce, zeleninu a například jogurty děti z DMD znají jen velmi málo, převážně jen z potravinové banky, proto se snažíme pro matky a děti pořádat různé soutěže ve vaření a snažíme se ukázat, že co je zdravé může být i dobré, nebo co je zdravé, nemusí být drahé.
V DMD je velmi problematické upevňování hygienického návyku čištění zubů, setkáváme se s tím téměř u všech dětí. Hravou formou děti seznamujeme se základní ústní hygienou a dětem jsou předávány kartáčky a pasty na zuby od dárců. Tato aktivita se v DMD provádí pravidelně 1 za 3 měsíce. Bohužel zde opět selhává rodina, které někdy není schopna postarat se ani o tyto základní věci.
Sociální funkce
„Můžeme ji chápat jako zajištění bezpečnosti a dohledu dětí v době, kdy vyučování skončilo a rodiče jsou v zaměstnání nebo jinak zaneprázdněni. Zajišťují ji především školská zařízení. Nebo jako navazování sociálních vztahů mezi lidmi z různého sociálního prostředí, které spojují stejné zájmy, názory a postoje, nebo i zdravotní postižení.
K socializaci člověka pozitivně přispívá zájem o setkávání v různých skupinách, s různými lidmi. Sociální funkci můžeme chápat i jako příležitost k vyrovnání rozdílů mezi dětmi.
Toto považujme za velmi důležité z hlediska pomoci dětem z nepodnětného nebo problematického rodinného prostředí“ (Hájek, aj. 2008 s. 72).
Tuto funkci výchovy vidíme v DMD za nejproblémovější. Děti většinou znají jen prostředí školy a DMD. Kamarády mají pouze v DMD, převážně se za pobyt v DMD stydí, svým spolužákům neříkají, kde bydlí, nechodí s vrstevníky ven, nenavštěvují jiné zájmové kroužky. Ve většině jen využívají aktivity, které jim nabízí DMD.
5 Pedagog volného času
V této kapitole si popíšeme funkci pedagoga volného času a především se zaměříme na jeho pozici v DMD. Volnočasové aktivity jsou důležitou součástí služeb DMD, především je důležité si uvědomit, že azylový dům je službou prevence a využití metod, aktivit a forem prevence, lze je nejvíce uplatnit právě při volnočasových aktivitách. Dále zde budeme popisovat volnočasové aktivity v DMD.
„Pedagogika volného času je jedním z oborů samotné pedagogiky. Pedagogika volného času nabývá na významu teprve ve druhé polovině 20 století. Je to společenskovědní obor, věda o výchově ve volném čase, teorie výchovy ve volném čase“ (Hájek, aj. 2008 s. 65).
Práce pracovníků ve sféře volného času nespočívá pouze ve výchově a vzdělávání. Je velmi důležité, aby volnočasové aktivity byly vedeny zkušeným, kompetentním pedagogem nebo pracovníkem, který bude jednak přirozenou autoritou a jednak i kamarádem a rádcem v životních situacích. Například děti často s důvěrou přicházejí k pedagogovi s žádostí o radu, o pomoc v osobním problému. Mnohdy je pedagog pro dítě vzorem a uznávanou osobností. Práce pracovníků ve sféře volného času má svá etická a morální pravidla, která je třeba dodržovat.
„Pedagog volného času je pracovník s vyšší kvalifikací, který komplexně zajišťuje nebo řídí výchovně vzdělávací a koordinační činnost v oblasti využití volného času dětí a mládeže, popř. dospělých ve výchovných zařízeních různého typu. Dále připravuje a rozvíjí výchovné, vzdělávací, zájmové, sportovní a další programy v oblasti volného času.
Pracovní činnosti:
• aplikace vzdělávacích a výchovných postupů v oblasti využití volného času do praxe;
• hodnocení metod a postupů v oblasti organizace volného času;
• vyhodnocování výsledků diagnostických vyšetření a navrhování dalších postupů odborné péče;
• studium nových poznatků v oboru a jejich aplikace do výchovných a vzdělávacích programů využití volného času;
• koordinace činnosti vychovatelů ve výchovných skupinách ve školách a školských zařízeních;
• vedení administrativy spojené s evidencí pedagogické činnosti a výsledků dětí, žáků a klientů“ (NSP 2011).
Co se týče osobnostních rysů pedagoga volného času, můžeme vycházet z obecných požadavků na pedagoga. Pávková aj. (2008, s. 133) uvádí přehled vybraných vlastností a osobnostních rysů:
• komunikativnost, schopnost verbálního i neverbálního sdělení, umění naslouchat;
• schopnost empatie;
• přiměřená míra dominantnosti;
• odolnost a zvládání zátěžových životních situací;
• pozitivní přístup k lidem i životním událostem, zdravý skepticismus, smysl pro humor;
• schopnost přizpůsobit se a řešit uvážlivě nečekané životní situace;
• aktivita, iniciativa, průbojnost, asertivní jednání;
• tvořivost, nápaditost, hravost;
• dobrý zdravotní stav a fyzická kondice;
• pochopení pro děti a mladé lidi“.
5.1 Pedagog volného času v azylovém domově pro matky s dětmi
Pedagog volného času provádí pedagogickou práci s dětmi klientek, vzdělává klientky v rámci sociálního programu DMD, vede volnočasové aktivity pro děti i klientky, podílí se na konzultacích nad individuálními plány uživatelek, odpovídá za plánování praxe a podporu studentů při průběžné a souvislé praxi v DMD (DMDL 2011b).
Práce v DMD je jakési rozplétání jednotlivých kousků životních etap žen a jejich dětí, hledání nové optimálnější cesty, zlepšení současné situace. Stejně jako nelze přeskočit jednu vývojovou etapu, nejde před problémy utíkat, nebo je zavřít do šuplíku – musí se řešit. Domníváme se, že pokud žena přijde se svými dětmi do DMD a rozhodne se svou situaci řešit, měla by jí být nabídnuta profesionální služba s odborníky, kteří mají potřebné znalosti z oborů psychologie a pedagogiky.
Lze se domnívat, že pracovní pozice jako je speciální pedagog, psycholog nebo pedagog volného času, by měly být v DMD nezbytnou součástí. Někdy se setkáváme s názorem, že v DMD stačí pouze sociální pracovník.
Samozřejmě, že sociální pracovník je klíčový pro práci s klientkou – matkou, ale pokud chceme řešit určitý problém, měl by se řešit celý a nejen jeho kousíček. A proto jsou důležití odborníci, kteří budou pracovat s dítětem, s matkou a celou rodinou. V této souvislosti lze souhlasit se slovy Mgr. Ilji Hradeckého, která na konferenci Sociální služby v Ústeckém kraji řekl:„ Práce s dětmi ze znevýhodněných rodin, ohrožených rodin je velmi důležitá nejméně po dvě generace“ (Hradecký 2010). Tento výrok se může zdát velmi překvapující z hlediska časového, ale bohužel se v DMD začíná objevovat fakt, že se klientkami stávají dcery bývalých klientek.
Pedagog volného času se při své práci v DMD setkává s dětmi, které neumějí, nevědí jak na vzniklou situaci (pobyt v DMD) mají reagovat, často je pedagog volného času první, kterému se svěří se svými pocity, problémy. Vybudovaný pocit důvěry je potřeba posilovat i ve vztahu k matce. Proto je velmi důležitá podpora dítěte ve chvíli, kdy se mu něco nepovede. Pokud se dítěti něco povedlo, a může to být i maličkost, je důležitá pochvala.
V DMD se setkáváme s dětmi, které se cítí zmatené, mají velmi malé sebevědomí, objevuje se u nich pocit méněcennosti, že se jim nic nedaří a někdy u menších dětí vzniká dokonce pocit, že za vzniklou situaci (pobyt v DMD) mohou ony samy, protože nebyly hodné, zlobily. U starších dětí, především v pubertě je to spíše neochota spolupracovat a v některých případech i agrese.
Děti, které žijí v DMD se ve většině případů zhorší ve školní práci, nemají kamarády, stydí se za vzniklou situaci, většinou nejsou přijaty ze strany vrstevníků z důvodu sociálního handicapu, stávají se oběťmi šikany, nebo své problémy řeší záškoláctvím. Většina dětí z DMD je vyloučena ze školního kolektivu už tím, že nechodí na obědy a nenavštěvují družinu z finančních důvodů. Někdy to vypadá, že matky nemají zájem o to, co dítě ve škole prožívá, v čem se mu daří a naopak. Neumí s dětmi komunikovat, neumí s dětmi trávit volný čas.
Podle Fieldové (2009, s. 107) děti potřebují zažít společenský život doma, aby se naučily dovednostem použitelným ve škole. Musejí mít pravidelně příležitost tyto schopnosti rozvíjet. Např. během společného stolování, pikniků, dovolených, her…). Poskytněte dětem šanci, aby vám vyprávěly o svých úspěších a neúspěších, které během dne zažily.
Problémové oblasti dětí v DMD :
• vztahy v rodině;
• školní neúspěšnost;
• nekázeň;
• agresivita;
• problémové vztahy ke spolužákům a učitelům;
• záškoláctví;
• šikanování;
• cigarety, alkohol, drogy.
Pro děti je nejlepší motivací, když zažijí úspěch, například dostanou lepší známku či pochvalu. Učíme je i jejich rodiče radovat se i s drobných pokroků a chválit. Také je potřeba si dětmi povídat a naslouchat jim. Hledat to, v čem jsou dobří, podporovat děti v tom, co je baví. Většina dětí, neumí trávit svůj volný čas. Neví jak.
Velkou roli zde hraje motivace. Motivovat děti na určitou volnočasovou aktivitu, aby ji vůbec zkusily, aby je zaujala, je někdy velmi těžké. Především děti v pubertě. Nemají žádnou svou vlastní aktivitu v podobě kroužku, zájmu. Tyto děti většinou nemají nastaveny jasné hranice ani pravidla, proto je důležité pro pedagoga i děti hranice určit a snažit se je dodržovat, než trestat.
Při volnočasových aktivitách v DMD se stalo dobrou praxí, že pravidla (např. chování, čas příchodu, slušné vyjadřování) si určují starší děti společně s pedagogem volného času.
Samozřejmě, že pedagog určuje mantinely, za které už nelze jít, ale děti mají pocit, že pokud si pravidla a následné odměny a sankce určí samy, stávají se součástí nějakého celku, který počítá s jejich názory, který jejich názory akceptuje, děti cítí pocit zodpovědnosti za své jednání. Při výchovné práci je především důležitá důslednost. Pokud je pedagog při své práci nedůsledný, vede to k podrývání jeho autority a to děti velmi brzy zjistí.
