• No results found

Klíčová slova

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Klíčová slova "

Copied!
111
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)

Anotace

Diplomová práce s názvem Analýza podnikatelského prostředí v České republice vyhodnocuje současný stav podnikatelského prostředí. Tento rozbor byl proveden nejprve globálně na celou republiku a posléze na regiony. Ke zkoumání aktuální situace byly použity makroekonomické ukazatele, které byly v jedné kapitoly použity i pro porovnání České republiky se sousedními státy. Dalšími nástroji byly politické a legislativní, technologické, etické a sociální prostředí. Dále byly vymezeny největší problémy podnikání v České republice, vliv EU na podnikatelské prostředí v České republice a ukazatele, jimiž lze hodnotit kvalitu podnikatelského prostředí. V poslední části diplomové práce byly na základě vybraných ukazatelů zvoleny tři regiony, které se jeví jako nejvýhodnější pro založení nového podniku.

Klíčová slova

Podnikatelské prostředí v České republice, ekonomické, politické, legislativní, technologické, etické a sociální prostředí. Největší problémy podnikání v ČR, vliv EU na podnikatelské prostředí, kvalita podnikatelského prostředí. Regiony.

(6)

Annotation

Analysis of business environment in Czech Republic

Diploma thesis titled Analysis of business environment in Czech republic evaluates present condition of business environment. This analysis was performed globally and regional. The present situation was researched with these instruments: macroeconomic indicators, political, legislative, technological, ethical and social environment. Macroeconomic indicators compared Czech Republic with neighbour states. In next chapter the biggest problems in business in Czech Republic were defined, influence of the European Union on business environment in Czech Republic and indicators evaluating quality of business environment. In last part of diploma thesis three regions were chose which offer the best conditions to found a enterprise.

Key words

Business environment in Czech Republic, economic, political, legislative, technological, ethical and social environment. The biggest problems in business in Czech Republic, influence of the European Union on business environment in Czech Republic, quality of business environment. Regions.

(7)

Poděkování

Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu práce panu prof. Ing. Ivanu Jáčovi, Csc. za podnětné rady a zapůjčenou literaturu. Dále děkuji rodičům za užitečné připomínky, kterými obohatili moji diplomovou práci.

(8)

8

Obsah

Seznam ilustrací ... 11

Seznam tabulek ... 12

Úvod ... 13

1 Podnik a podnikání ... 16

2 Podnikatelské prostředí v ČR ... 19

3 Ekonomické prostředí ... 21

3.1 Hrubý domácí produkt (HDP) ... 21

3.2 Čistý domácí produkt (ČDP) ... 24

3.3 Hrubý národní produkt (HNP) ... 24

3.4 Národní důchod ... 26

3.5 Inflace ... 26

3.6 Nezaměstnanost ... 31

3.7 Platební bilance ... 36

3.8 Státní rozpočet ... 39

3.9 Přímé zahraniční investice ... 41

3.10 Malé a střední podnikání ... 42

4 Srovnání makroekonomických ukazatelů ČR s vybranými zeměmi Evropské unie ... 45

4.1 HDP na obyvatele podle kupní síly za rok 2014 ... 45

4.2 Inflace ve vybraných zemích EU za rok 2014 ... 46

4.3 Nezaměstnanost ve vybraných zemích EU v roce 2014 v %... 48

4.4 Obchodní bilance vybraných zemí EU za rok 2014 ... 49

5 Politické a legislativní prostředí ... 51

6 Technologické prostředí ... 53

7 Etika v podnikatelském prostředí ... 55

(9)

9

8 Sociální prostředí ... 58

8.1 Počet narozených dětí ... 58

8.2 Počet přestěhování ... 60

8.3 Vývoj minimální mzdy ... 61

8.4 Vzdělání ... 62

8.5 Fluktuace zaměstnanců ... 62

9 Hlavní problémy podnikání v ČR ... 64

10 Vliv Evropské unie na podnikatelské prostředí v ČR... 68

11 Hodnocení kvality podnikatelského prostředí ... 70

12 Regiony ... 72

12.1 Členění regionu ... 72

12.2 Regionální politika ... 73

12.3 Konkurenceschopnost regionů ... 74

12.4 Vymezení pojmu regionální disparita ... 75

12.4.1 Měření regionálních disparit na národní úrovni ... 76

12.4.2 Měření regionálních disparit na úrovni krajů ... 76

12.4.3 Diference v regionech podle Českého statistického úřadu... 77

12.4.4 Měření regionálních disparit podle dalších subjektů... 77

12.4.5 Rozdíly mezi regiony podle měkkých faktorů ... 78

12.5 Rozpočet obce ... 79

12.5.1 Příjmy obce ... 79

12.5.2 Výdaje obce ... 80

12.6 Rozdíly mezi regiony podle vybraných ukazatelů ... 81

12.7 Výběr regionů nabízející nejlepší podmínky k podnikání ... 83

12.7.1 Obyvatelstvo... 83

12.7.2 Nezaměstnanost ... 85

(10)

10

12.7.3 Registrované subjekty a volná pracovní místa ... 86

12.7.4 Průměrná hrubá měsíční mzda ... 87

12.7.5 Zdravotnictví ... 88

12.7.6 Vzdělání ... 89

12.7.7 Infrastruktura ... 90

12.8 Doplňující charakteristika k vybraným krajům ... 92

Závěr ... 93

Seznam použité literatury ... 100

Seznam příloh ... 105

(11)

11

Seznam ilustrací

Obr. 1: Vývoj nominálního HDP v ČR počítaného důchodovou metodou od roku 1995 Obr. 2: Vývoj reálného HDP v ČR od roku 1995

Obr. 3: Vývoj inflace v ČR od roku 1989

Obr. 4: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR od roku 1990

Obr. 5: Vývoj bilance zahraničního obchodu v ČR od roku 1989

Obr. 6: Porovnání HDP na obyvatele podle kupní síly vybraných zemí EU za rok 2014 v % Obr. 7: Inflace ve vybraných zemích EU za rok 2014 v %

Obr. 8: Míra nezaměstnanosti ve vybraných zemích EU za rok 2014 v % Obr. 9: Obchodní bilance vybraných zemí EU za rok 2014 v milionech EUR Obr. 10: Počet obyvatel, narozených a přistěhovalých lidí

Obr. 11: Nezaměstnanost

Obr. 12: Registrované subjekty a volná pracovní místa Obr. 13: Průměrná hrubá měsíční mzda

Obr. 14: Zdravotnictví

Obr. 15: Vzdělání – počet škol

(12)

12

Seznam tabulek

Tabulka 1: Vývoj nominálního HDP v ČR počítaného důchodovou metodou od roku 1995 Tabulka 2: Vývoj reálného HDP v ČR od roku 1995

Tabulka 3: Vývoj inflace v ČR od roku 1989

Tabulka 4: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR od roku 1990

Tabulka 5: Vývoj bilance zahraničního obchodu v ČR od roku 1989

Tabulka 6: Porovnání HDP na obyvatele podle kupní síly vybraných zemí EU za rok 2014 v %

Tabulka 7: Inflace ve vybraných zemích EU za rok 2014 v %

Tabulka 8: Míra nezaměstnanosti ve vybraných zemích EU za rok 2014 v % Tabulka 9: Obchodní bilance vybraných zemí EU za rok 2014 v milionech EUR Tabulka 10: Počet narozených dětí od roku 2008

Tabulka 11: Počet přestěhování

Tabulka 12: Vývoj minimální mzdy od roku 2006

Tabulka 13: Žebříček konkurenceschopnosti ve výrobě pro rok 2016 Tabulka 14: Žebříček kvality podnikatelského prostředí za rok 2014

(13)

13

Úvod

V diplomové práci je vyhodnoceno podnikatelské prostředí v České republice. Nejprve jsou vymezeny pojmy podnik, podnikání a kdo může být podle Nového občanského zákoníku podnikatelem. V úvodní části jsou dále definovány typy podnikatelských subjektů, druhy právních forem podnikání a jaké jsou cíle firem a jaká jim hrozí rizika.

Následně je charakterizován pojem podnikatelské prostředí, jak se dělí a jsou uvedeny základní údaje o České republice.

Poté je věnována pozornost jednotlivým prostředím ovlivňující podniky a podnikatele.

Jedná se o ekonomické, politické a legislativní, technologické, etické a sociální prostředí.

Ekonomické prostředí je popsáno pomocí makroekonomických ukazatelů, jakými jsou hrubý domácí produkt (nominální i reálný), čistý domácí produkt, hrubý národní produkt, národní důchod, inflace, nezaměstnanost a platební, respektive obchodní bilance. Jsou zmíněny pojmy jako státní rozpočet, přímé zahraniční investice, malé a střední podniky mající vliv na ekonomiku státu.

V další části je porovnána prostřednictvím makroekonomických ukazatelů Česká republika s vybranými zeměmi Evropské unie. Jsou použity indikátory jako hrubý domácí produkt na obyvatele podle kupní síly, inflace, nezaměstnanost a obchodní bilance.

Politické a legislativní prostředí je definováno na základě Ústavy České republiky dělící náš politický systém na tři moci, jež jsou podrobně popsány. V závěru této podkapitoly jsou vyjmenovány některé zákony, předpisy a normy ovlivňující podniky a podnikatele při podnikatelské činnosti.

Deskripce technologického prostředí je vztažena na internet a online nakupování v důsledku toho, že internet je podle mého názoru jedním z největších technologických pokroků, k jakým kdy šlo, a e-shopy jsou v dnešní době velmi hojně využívané.

V neposlední řadě je věnován prostor inovacím a vědě a výzkumu.

(14)

14

V etickém prostředí je vysvětlen pojem etika a další dva aspekty, které podle mého názoru zásadně porušují pravidla etiky a slušeného chování. Jedná se o korupci vyskytující se velmi často v souvislosti se zakázkami. V žebříčku států, které bojují proti tomuto nešvaru, se Česká republika pomalu posouvá nahoru. Druhým fragmentem jsou daňové úniky.

K charakteristice sociálního prostředí a jeho vlivu na podniky je vybráno několik ukazatelů, které jsou důležité. Jsou zvoleny indikátory jako počet narozených dětí, metody ovlivnění pracovní síly, počet přestěhování, vývoj minimální mzdy, vzdělání a fluktuace zaměstnanců.

Podnikání v České republice je sužováno různými problémy, kterým je věnována pozornost v kapitole „hlavní problémy podnikání v ČR.“ Mezi hlavními faktory brzdící podnikatele mohou patřit zákony, předpisy, byrokracie, nedostatek financí ve vazbě na povinnou výši základního kapitálu, investice do logistiky, infrastruktury a zhoršená platební disciplína.

Další faktory ovlivňující podnikatelskou činnost jsou rozděleny do dvou velkých skupin na interní a externí bariéry.

Na podnikatelské prostředí v České republice má vliv bezesporu i Evropská unie. Jsou vybrány dva zásadní atributy, které mají na podnikání v naší zemi značný vliv. Jedná se o různé zákony, předpisy, nařízení a směrnice a druhak o financování různých programů a projektů, které je prováděno z rozpočtu a fondů Evropské unie.

EU podporuje podnikatelská prostředí svých členských států, hlavně se zaměřuje na malé a střední podniky s cílem subvencovat růst a zaměstnanost.

Následně jsou vymezeny faktory hodnotící kvalitu podnikatelského prostředí. Jsou to faktory obchodní, pracovní, infrastrukturní, lokální, cenové a environmentální.

(15)

15

V poslední části diplomové práce je pozornost věnována regionům. Je definován pojem region a jeho členění, dále pojmy regionální politika, konkurenceschopnost regionů a regionální disparity a způsoby jejich měření. Dále je charakterizována problematika rozpočtu obce skládající se z příjmů a výdajů.

Na závěr jsou vymezeny rozdíly mezi jednotlivými regiony České republiky prostřednictvím vybraných ukazatelů. Indikátory jsou rozděleny do šesti velkých skupin:

území, obyvatelstvo, nezaměstnanost, ekonomické činnosti, občanský vybavenost a infrastruktura.

Cílem diplomové práce je vybrat několik regionů nabízející nejlepší podmínky k podnikání.

(16)

16

1 Podnik a podnikání

V této kapitole jsou vymezeny základní pojmy týkající se podnikání. Je definován pojem podnik, podnikání, kdo může být podle Občanského zákoníku podnikatelem a jakým způsobem lze podnikat. Dále jsou charakterizovány různé formy podnikání, které existují v České republice. Pozornost je věnována také členění podniků, jejich cílům, co všechno by měly udělat, aby na trhu přežily a v neposlední řadě i rizikům, která mohou firmám hrozit.

Podnik je definován jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání.

Mezi hmotné složky se řadí například budovy, stavby, stroje a zařízení. Osobní složky zahrnují znalosti a zkušenosti podnikatele a zaměstnanců a do nehmotných složek patří práva a závazky, nehmotné statky (patenty), obchodní jméno. [1]

Podnikání je soustavná cílevědomá činnost prováděna samostatně podnikatelem vlastním jménem, na vlastní účet, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. [2]

Podnikatelem je podle Občanského zákoníku ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. [3]

V České republice může podnikat buď fyzická nebo právnická osoba. Fyzické osoby jsou lidé a ti mohou podnikat prostřednictvím živností na základě živnostenského oprávnění.

Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Ten dělí živnosti na ohlašovací a koncesované. [4]

Právnické osoby dělí Občanský zákoník na tři velké skupiny. První jsou korporace, kam náleží obchodní korporace a spolky. Druhou skupinu tvoří fundace (nadace + nadační fondy) a třetí ústavy. V České republice existuje několik právních forem podnikání.

(17)

17

Jedná se o živnosti, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a další formy podnikání jako například družstva, občanské sdružení, státní podniky, právnické osoby vzniklé na základě zvláštního zákona (ČNB), obecně prospěšné společnosti, organizační složky státu. [5]

Podniky vstupují na trh a nabízí pro jiné subjekty různé výrobky nebo služby. Postupem času se firmy začaly dělit na malé, střední a velké.

Malé a střední podniky zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců a mají roční obrat do 50 milionů euro nebo konečnou roční rozvahu do 43 milionů euro. Musí být rovněž respektováno kritérium nezávislosti, tzn. že firma není vlastněna z 25 procent a více subjektem, který definici malých a středních podniků nesplňuje. [6]

V podnicích existují tři skupiny lidí, které lze hierarchicky seřadit následovně: akcionáři (vlastníci), vedení a zaměstnanci.

V současné době není dosažení zisku jediným cílem obchodních korporací, protože instituce mají odpovědnost nejen ke svému vnitřnímu okolí (tj. zaměstnancům, akcionářům), ale i k okolí vnějšímu. Do něj lze zařadit zákazníky, dodavatele, konkurenci, věřitele, média, stát a veřejnost. Mezi další cíle patří maximalizace tržní hodnoty. Nedílnou součástí podnikové image bývá také ochrana životního prostředí.

Vzhledem k tomu, že se na trhu objevují stále nové technologie, je pro firmy nezbytně nutné, aby své produkty a služby permanentně inovovaly. Díky tomu si mohou udržet nejen své zákazníky, ale i konkurenceschopnost.

Velkým trendem jsou fúze podniků. Několik firem se spojí, aby snadněji dosáhly stanovených cílů a získaly konkurenční výhodu. Kromě toho sloučené instituce disponují větším kapitálem a získávají nové trhy.

(18)

18

Důležitou součástí každého podniku by měl být podnikový informační systém, jehož úkolem je zajistit, aby všichni zaměstnanci měli k dispozici relevantní informace potřebné k výkonu své práce.

Informace a s nimi spojený přehled o globálním, regionálním a lokálním prostředí je nejcennější zboží pro manažery, kteří tak mohou mnohem lépe provádět svá rozhodnutí.

Firmám hrozí i různá rizika plynoucí jak z vnitřního, tak i z vnějšího prostředí.

K minimalizaci dopadů rizik by měl podnik zavést řízení rizik. Mezi nejčastější rizika ohrožující subjekty patří například nejasná strategie, neefektivní vrcholové vedení, nevhodný řídící styl či špatná komunikace. [7]

(19)

19

2 Podnikatelské prostředí v ČR

V této kapitole je definován pojem podnikatelské prostředí, jeho členění podle různých kritérií a typické znaky českého podnikatelského prostředí. Na závěr této části je charakterizována Česká republika prostřednictvím základních údajů, jakými jsou rozloha či počet obyvatel.

Podnikatelské prostředí lze charakterizovat jako soubor důležitých faktorů ovlivňujících podnik, podnikání a v neposlední řadě i samotného podnikatele. Patří sem fragmenty, podle kterých se musí řídit podnikatel i podnik při provádění své činnosti.

Podnikatelské prostředí se dělí do dvou velkých skupin, na prostředí vnitřní a vnější.

Do vnitřního podnikatelského prostředí spadají položky jako marketing, finance, výroba, management, výzkum a vývoj a informační systém. Jedná se tedy o složky mající vliv na plnění cílů, vize a strategií uvnitř firmy.

Vnější podnikatelské prostředí zahrnuje faktory, jež zvnějšku ovlivňují podnik při plnění cílů, vize a strategií. Toto prostředí lze členit do několika skupin.

Podle složek prostředí lze rozlišit ekonomické, technologické, ekologické, politické a právní a sociální, kulturní a demografické prostředí. Podle rozsahu působnosti existuje mezinárodní, národní, regionální a odvětvové prostředí. Z hlediska kontrolovatelnosti faktorů pak kontrolovatelné a nekontrolovatelné prostředí a poslední skupinou jsou příležitosti a hrozby.

K tomu, aby firma prosperovala a byla konkurenceschopná, musí manažeři neustále sledovat nejenom podnikatelské prostředí v České republice, ale i v Evropské unii a rovněž globální a oborové podnikatelské prostředí. [7]

Pro současné podnikatelské prostředí v České republice jsou typické následující znaky:

vysoká otevřenost ekonomiky, přizpůsobení zákonů, předpisů a norem legislativě Evropské unie, poměrně velká ochrana zaměstnanců při ukončení pracovního poměru,

(20)

20

redukovaný kapitálový trh, sjednocený bankovní sektor, lepšící se možnosti vymahatelnosti práva. [7]

Základní údaje o ČR:

Rozloha: 78 864 km2

Počet obyvatel: 10 537 818 (k 31. 3. 2015) Státní zřízení: republika

Správní členění: 14 krajů Úřadní jazyk: čeština

Další nejvíce používané jazyky: angličtina, němčina, polština, slovenština Měna: koruna česká

Hlavní město: Praha

Státní symboly: Velký a malý státní znak ČR, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta ČR, státní pečeť, státní hymna [8]

Národnostní složení (k roku 2011): osoby hlásící se k jedné národnosti 73,1 % (Češi 69,4 % včetně Moravanů a Slezanů, Slováci 1,4 %, Ukrajinci 0,5 %, Poláci 0,4 %, Vietnamci 0,3 %, Němci 0,2 %, Rusové 0,2 %, Maďaři 0,1 %, ostatní 0,6 %), osoby s dvojí národností 1,6 % a ostatní 25,3 %. [9]

Náboženství (k roku 2011): věřící 20,8 %, bez víry 34,5 %, neuvedeno 44,7 %. [10]

(21)

21

3 Ekonomické prostředí

V rámci ekonomického prostředí jsou vymezeny různé makroekonomické ukazatele charakterizující Českou republiku z ekonomického hlediska. Jsou vybrány indikátory jako nominální a reálný hrubý domácí produkt, čistý domácí produkt, hrubný národní produkt, národní důchod, inflace, nezaměstnanost a platební, respektive obchodní bilanci v důsledku toho, že právě tyto ukazatele poskytnou relevantní obraz o ekonomické situaci v České republice.

Kromě těchto ukazatelů je pozornost věnována státnímu rozpočtu, z kterého jsou hrazeny důležité oblasti jako například školství, zdravotnictví či kultura. Na závěr této kapitoly jsou charakterizovány přímé zahraniční investice a malé a střední podnikání, protože tyto dvě složky mají na české podnikatelské prostředí značný vliv.

3.1 Hrubý domácí produkt (HDP)

Hrubý domácí produkt (HDP) představuje souhrn všech statků a služeb vyprodukovaných na území našeho státu i zahraničními subjekty za jeden rok vyjádřený v korunách. Lze jej vypočítat třemi metodami, výrobní, výdajovou a důchodovou.

Výrobní metoda charakterizuje hrubý domácí produkt z hlediska jeho tvorby a je dána součtem přidaných hodnot všech výrobních odvětví. Přidanou hodnotou se rozumí rozdíl mezi celkovou peněžní hodnotou prodané produkce firmy a hodnotou spotřebovaných mezivýrobků (vstupů) a surovin.

Výdajová metoda představuje součet veškerých agregátních výdajů všech subjektů zainteresovaných v národním hospodářství. Do agregátních výdajů patří spotřeba (výdaje domácností), hrubé soukromé investiční výdaje, vládní nákupy a čisté vývozy (rozdíl mezi vývozy a dovozy). Zatímco exporty hodnotu hrubého domácího produktu zvyšují, importy ji snižují. [11]

(22)

22

Důchodová metoda zahrnuje důchody před zdaněním. Vypočítá se součtem agregovaných důchodů ekonomických subjektů a nepřímých daní, které jsou v této metodě obsaženy proto, aby se vypočítané výsledky HDP pomocí všech tří metod rovnaly.

Ve výrobní a výdajové metodě jsou nepřímé daně již vměstnány. Pro výpočet HDP pomocí důchodové metody se tedy sečtou mzdy a platy, čisté příjmy z úroků, renty, amortizace, důchody ze sebezaměstnání a zisky podniků a nepřímé daně.

Vzhledem k tomu, že výrobky a služby jsou oceňovány v peněžních jednotkách, a ceny mohou kvůli inflaci zkreslit ukazatel HDP, je nutné rozlišovat dva druhy hrubého domácího produktu: nominální a reálný HDP.

Nominální HDP je vyčíslen v běžných cenách, tj. v aktuálních cenách platných v roce, za který se ukazatel počítá. Reálný HDP charakterizuje ukazatel ve stálých (srovnatelných) cenách, tj. v cenách jednoho zvoleného roku, ve kterých se přepočítávají ukazatelé let dalších. Reálný HPD se tedy vypočítá jako podíl nominálního HDP a implicitního cenového deflátoru vynásobený stem. [11]

Tabulka 1 a obrázek 1 znázorňují vývoj nominálního hrubého domácího produktu od roku 1995 do roku 2015. Od roku 1995 vykazoval nominální HPD růst. V roce 2008 se HDP přehoupl přes hranici čtyř biliónů, ovšem v následujícím roce došlo k poklesu pod čtyři bilióny. Od roku 2010 ale HDP znovu rostl a v roce 2015 činil 4 472 324 milionů Kč. [12]

Rostoucí hrubý domácí produkt české ekonomice jen prospěje. Čím více výrobků se vyrobí, tím si lidé budou moct vybírat z různých typů produktů, budou víc nakupovat, což povede k posílení našeho hospodářství. Stát by se tedy měl zasloužit o to, aby růst hrubého domácího produktu pokračoval i v dalších letech.

(23)

23

Tabulka 1: Vývoj nominálního HDP v ČR počítaného důchodovou metodou od roku 1995

Rok HDP v mil. Kč

1995 1 580 115

1996 1 812 622

1997 1 953 311

1998 2 142 587

1999 2 237 300

2000 2 372 630

2001 2 562 679

2002 2 674 634

2003 2 801 163

2004 3 057 660

2005 3 257 972

2006 3 507 131

2007 3 831 819

2008 4 015 346

2009 3 921 827

2010 3 953 651

2011 4 022 511

2012 4 041 610

2013 4 077 109

2014 4 260 886

2015 4 472 324

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [12]

(24)

24

Obr. 1: Vývoj nominálního HDP v ČR počítaného důchodovou metodou od roku 1995 Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [12]

3.2 Čistý domácí produkt (ČDP)

Kromě hrubého domácího produktu se rovněž sleduje i čistý domácí produkt, který se počítá analogicky jako HDP, ovšem do výpočtu se nezahrnuje amortizace. Je tedy dán součtem spotřeby, čistých investic, vládních nákupů a čistých vývozů, respektive mezd a platů, čistých příjmů z úroků, rent, důchodů ze sebezaměstnání a zisků podniku a nepřímých daní. [11]

3.3 Hrubý národní produkt (HNP)

Hrubý národní produkt (HNP) je definován jako souhrn všech statků a služeb vyprodukovaný našimi výrobními faktory na území státu i v zahraničí za jeden rok vyjádřený v korunách. Počítá se výdajovou metodou, tzn., že se sčítají výdaje za všechny statky a služby (výdaje domácností, podnikatelských subjektů, státu, čistý vývoz). [11]

(25)

25 Tabulka 2: Vývoj reálného HDP v ČR od roku 1995

Rok

HDP v mil.

%

1995 .

1996 1 676 730 106,1

1997 1 804 380 99,5

1998 1 994 082 102,1

1999 2 165 596 101,1

2000 2 299 517 102,8

2001 2 481 707 104,6

2002 2 651 114 103,5

2003 2 771 763 103,6

2004 2 958 797 105,6

2005 3 209 604 105,0

2006 3 435 747 105,5

2007 3 728 176 106,3

2008 3 902 580 101,8

2009 3 866 181 96,3

2010 3 960 843 101,0

2011 3 988 472 100,9

2012 3 969 839 98,7

2013 4 054 973 100,3

2014 4 206 193 103,2

2015 4 452 107 104,5

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [12]

Tabulka 2 a obrázek 2 ukazují vývoj reálného hrubého domácího produktu od roku 1996 do roku 2015. Od roku 1996 až do roku 2008 reálný hrubý domácí produkt pokaždé rostl, pokles přišel až roce 2009. V následujících dvou letech však došlo znovu k růstu, až nastal rok 2012 a s ním i další snížení. Od té doby ovšem reálný hrubý domácí produkt stále roste.

(26)

26 Obr. 2: Vývoj reálného HDP v ČR od roku 1995 Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [12]

3.4 Národní důchod

Národní důchod je ukazatel, který představuje souhrn všech příjmů subjektů v národním hospodářství za jeden rok vyjádřený v korunách. Počítá se příjmovou metodou, tzn., že se sčítají mzdy a platy, čisté příjmy z úroků, renty a důchody ze sebezaměstnání a zisky podniků. [11]

3.5 Inflace

Inflace představuje všeobecný růst cenové hladiny, tj. znehodnocování peněz vlivem vzrůstu cen zboží na trhu. Počítá se pomocí ukazatele, který se nazývá míra inflace. Míra inflace, která měří procentní tempo růstu cenové hladiny, se spočítá jako rozdíl průměrné cenové hladiny v čase t a průměrné cenové hladiny v předchozím období (t-1), který se vydělí průměrnou cenovou hladinou v předchozím období (t-1) a vynásobí stem.

(27)

27

Vznik inflace má několik příčin, které lze rozdělit na dvě velké skupiny. Příčiny neekonomické a ekonomické. Do kategorie neekonomických příčin patří například důvěra spotřebitelů a producentů, vláda, klimatické podmínky (záplavy) a politická situace (válečný konflikt).

Ekonomické příčiny se dají dále dělit na monetární a nemonetární. Monetární rezultují z nedodržení cambridgeské rovnice peněz. Pakliže je kvantita peněz v ekonomice moc velká, dostane se hospodářství do rovnováhy zvyšováním cenové hladiny, aby opět došlo k rovnosti, jež je daná cambridgeskou rovnicí.

Mezi ekonomické příčiny nemonetárního charakteru lze řadit rostoucí ceny výrobních vstupů (mzdy, ceny energií, ropy, surovin). Tím vzrostou výrobcům výrobní náklady, s čímž se mohou vyrovnat zvýšením cen, což povede k růstu cenové hladiny, resp. inflace.

Lze tedy konstatovat, že inflace může být dvojího typu. Pokud roste poptávka, což má za následek, že poptávané množství je větší než nabízené a tudíž se zvyšují ceny, hovoříme o poptávkové inflaci. Pakliže klesne nabídka, což povede k nedostatku komodit a služeb na trhu a rovněž ke zvýšení jejich cen, jedná se o nákladovou inflaci.

Inflaci lze dále dělit podle jejího tempa růstu na mírnou inflaci, která se pohybuje v rozpětí 0 % - 10 % ročně. Mírná inflace má na hospodářství pozitivní dopad. Vyšší množství úspor a zvyšování investic podporuje výrobu, přičemž dochází k tomu, že nabízené množství je větší než poptávané a s tím je spojeno snižování cen, které redukuje růst cenové hladiny.

Dalším typem inflace je inflace pádivá, která nabývá hodnot od 10 % do 50 % ročně. Na ekonomiku může mít jak pozitivní, tak i negativní vliv. Záleží přitom na několika faktorech jako například na celkovém stavu hospodářství, dosavadním tempu inflace a vývoji hospodářského cyklu. [11]

(28)

28

Hyperinflace, která se pohybuje nad 50 % ročně, má za následek znehodnocování peněz.

Spotřebitelé se tak rozhodnou pro okamžité nákupy, díky čemuž se zvýší poptávka.

Rezultátem tedy je vyšší poptávané množství než nabízené a s tím spojené zvyšování cen.

Dochází tak k růstu inflace.

V souvislosti s inflací je nutno zmínit i dva další pojmy, a sice deflaci a dezinflaci. Deflace představuje pokles cenové hladiny. Dá se konstatovat, že se jedná o inflaci, jejíž míra je záporná. Tato situace však pro ekonomiku z dlouhodobého hlediska není dobrá, protože spotřebitelé a podniky nebudou utrácet, neboť budou vědět, že cenová hladina půjde stále dolů a své výdaje budou odkládat a tím zvyšovat úspory v bankách.

Dezinflace charakterizuje pokles tempa růstu cenové hladiny, respektive pokles tempa inflace.

Podle projevu u jednotlivých zboží lze inflaci dělit na rovnoměrnou a nerovnoměrnou.

Rovnoměrná inflace znamená, že u všech druhů komodit, které jsou na trhu, dochází k identickému růstu cen. Nerovnoměrná inflace značí, že ceny u různých druhů zboží rostou různým tempem.

Posledním hlediskem, podle kterého lze inflaci členit, je míra predikce. V tomto případě rozlišujeme inflaci očekávanou a neočekávanou. Očekávaná inflace hraje důležitou roli, protože podle ní se mohou spotřebitelé rozhodnout k okamžité spotřebě, což povede k růstu poptávky a rovněž ke zvýšení cenové hladiny. [11]

Inflace má na ekonomiku různé dopady, jedním z nich je znehodnocování peněz. Pokud mzdy a platy stagnují, vede inflace k poklesu reálných příjmů domácností. Inflace dále devalvuje zúročení uložených peněz a reálnou hodnotu vracených úvěrů. V případě progresivních daní je výsledkem inflace zvýšení daňového zatížení.

Nejvyšší míra inflace byla v roce 1991, kdy dosáhla 56,6 %. Naopak nejnižší míra inflace se datuje do roku 2003, kdy činila 0,1 %. Vývoj inflace od roku 1989 monitoruje tabulka 3 a obrázek 3. [13]

(29)

29 Tabulka 3: Vývoj inflace v ČR od roku 1989

Rok

Míra inflace v

%

1989 1,4

1990 9,7

1991 56,6

1992 11,1

1993 20,8

1994 10,0

1995 9,1

1996 8,8

1997 8,5

1998 10,7

1999 2,1

2000 3,9

2001 4,7

2002 1,8

2003 0,1

2004 2,8

2005 1,9

2006 2,5

2007 2,8

2008 6,3

2009 1,0

2010 1,5

2011 1,9

2012 3,3

2013 1,4

2014 0,4

2015 0,3

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [13]

(30)

30 Obr. 3: Vývoj inflace v ČR od roku 1989

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [13]

Inflace má podle mého názoru dvě strany mince. Nízká inflace stimuluje spotřebitele, aby více nakupovali, protože ceny, respektive cenová hladina není tak vysoká. Ovšem na druhé straně může mít tato situace nepříjemné následky pro menší nebo střední podniky, protože by nevykazovaly tak vysoký zisk jako při vyšší cenové hladině.

Naopak vysoká inflace povede k tomu, že bude všechno drahé a lidé nebudou tolik nakupovat, na což mohou opět doplatit podniky, protože neprodají tolik výrobků a přijdou o část zisku. Navíc mohou generovat i další dodatečné náklady, které jim vzniknou neprodejem produkce.

Lze tedy konstatovat, že inflace by měla být spíše nízká, což v současné době platí. Jednak budou spotřebitelé více nakupovat, což posílí ekonomiku. Dále budou firmy odvádět daně ze zisku, což zvýší příjmy státního rozpočtu a z něj potom stát financuje další oblasti jako školství, zdravotnictví či kulturu.

Zatímco vysoká inflace by znamenala pro ekonomiku velké problémy, protože zaprvé by lidé málo utráceli, podniky by neodváděly tolik příjmů do státního rozpočtu v podobě daní a v krajním případě by tato situace mohla vést k likvidaci podniku, protože neprodejem

(31)

31

výrobků by firmy nemusely být schopny uhradit všechny své náklady. Zrušením podniků by následně klesnul i hrubý domácí produkt.

3.6 Nezaměstnanost

Ekonomicky aktivní obyvatelé, mezi které se řadí osoby starší 15 let, se dělí do tří velkých skupin. První skupinou jsou zaměstnaní, což jsou lidé pracující a jsou za svou práci odměněni. Další várkou jsou nezaměstnaní, čili všechny osoby starší 15 let, které nepracovaly, hledaly aktivně práci (evidence na úřadu práce) nebo byly připraveny k nástupu do práce. Podle Eurostatu patří mezi nezaměstnané i lidé, kteří práci nehledají, protože ji už našli, ale do práce nastoupí až v pozdější době.

Pakliže někdo nesplní alespoň jednu z těchto tří podmínek, je veden jako zaměstnaný nebo ekonomicky neaktivní. Poslední skupinou jsou ostatní, kam patří žáci, studenti, ženy v domácnosti a osoby, které práci nehledají.

Nezaměstnanost se vyjadřuje ukazatelem, který se nazývá míra nezaměstnanosti, jež říká, kolik procent lidí v produktivním věku nemá práci. Míra nezaměstnanosti se spočítá jako podíl počtu nezaměstnaných a počtu lidí v produktivním věku vynásobený stem.

Existuje několik druhů nezaměstnanosti, například dobrovolná a nedobrovolná. Mezi dobrovolně nezaměstnané patří lidé, kteří nechtějí pracovat a mají jiný zdroj obživy.

Nedobrovolně nezaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí pracovat, hledají práci, ale nejsou úspěšní.

Nezaměstnanost se dále dělí na frikční, strukturální, sezónní, cyklickou, přirozenou míru nezaměstnanosti (plnou zaměstnanost), neúplnou a nepravou nezaměstnanost.

Frikční nezaměstnanost představuje přechodnou, krátkodobou nezaměstnanost, která vznikne tehdy, když lidé hledají nové, lepší a vhodnější pracovní místo. Co se týče osob, které vstupují na trh práce poprvé, tak v jejich případě se jedná o dobu, než získají své první zaměstnání. [11]

(32)

32

Strukturální nezaměstnanost představuje situaci, kdy pracovníci a zaměstnanci přichází o své zaměstnání kvůli zrušení neefektivních podniků, jež produkují nekvalitní výrobky.

Do tohoto druhu nezaměstnanosti spadá nezaměstnanost technologická, což znamená, že dochází ke zrušení pracovních míst, protože lidská práce je substituována technikou.

Sezónní nezaměstnanost vzniká na základě sezónních změn v nabídce práce. Jde o zaměstnání, která jsou hodně závislá na ročním období (např. prodavač zmrzliny, lyžařský instruktor).

K cyklické nezaměstnanosti dochází v okamžiku, je-li nízká celková poptávka po práci.

Agregátní výdaje a výstup v hospodářství klesá a roste nezaměstnanost.

Přirozená míra nezaměstnanosti (plná zaměstnanost) je dána součtem frikční, strukturální a sezónní nezaměstnanosti, přesněji řečeno dochází k ní tehdy, když je cyklická nezaměstnanost nulová. V případě, že je cyklická nezaměstnanost rovna nule, ekonomika se nachází na potenciálu.

Když by cyklická nezaměstnanost byla kladná, pak by byla skutečná míra nezaměstnanosti vyšší než přirozená míra a ekonomika by byla pod potenciálem, respektive v recesní produkční mezeře. Pokud cyklická nezaměstnanost nabývá záporných hodnot, skutečná míra nezaměstnanosti leží pod přirozenou mírou a ekonomika se nachází nad potenciálem, resp. v expanzní produkční mezeře.

Souvislostmi mezi produkční mezerou a cyklickou nezaměstnaností se zabývá tzv. Okunův zákon, který říká, že zvýšení nezaměstnanosti o jedno procento na přirozenou míru nezaměstnanosti způsobí snížení výstupu o dvě až tři procenta pod potenciál.

Neúplnou nezaměstnanost tvoří zaměstnanci, kteří jsou nuceni pracovat na snížený úvazek nebo jim je přiřknuta práce, při níž nemohou využít svou kvalifikaci a znalosti. [11]

(33)

33

Nepravou nezaměstnanost vytvářejí lidé, kteří jsou sice zaevidování na úřadu práce a pobírají podporu v nezaměstnanosti, ale buď se vůbec nesnaží najít si práci, nebo pracují někde v rozporu se zákonem v rámci černé a šedé ekonomiky. [11]

Nezaměstnanost má na ekonomiku negativní vliv, protože každý člověk bez práce vytváří potenciální ekonomickou ztrátu. Příkladem mohou výdaje ze státního rozpočtu v podobě podpory v nezaměstnanosti.

Aby mohl stát vyplácet tyto peníze, musí zvýšit daňové sazby, což povede ke snížení investování, produkce a v neposlední řadě i HDP.

Po dobu, co jsou lidé nezaměstnaní, ztrácí svou kvalifikaci. Pro potřeby kvalifikace a rekvalifikace stát vynaloží nemalou částku ze státního rozpočtu. Nelze zapomenout ani na fakt, že z lidí, kteří delší dobu nemají práci, se mnohokrát stávají „kriminálníci“, na které musí stát rovněž „investovat“ velké peníze.

Stát má několik možností, kterak bojovat proti nezaměstnanosti. Jednak může „povzbudit“

poptávku po práci, tj. vytvořit nová pracovní místa, nastavit daňové výhody a úlevy pro zaměstnavatele, kteří se zaslouží o vysokou úroveň zaměstnanosti.

Stát rovněž může řídit nabídku práce, tj. redukovat vstup lidí ze zahraničí na domácí trh, zajišťovat rekvalifikace, distribuovat informace o volných pracovních místech.

(34)

34

Tabulka 4: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR od roku 1990

Rok

Míra nezaměstnanosti v

%

1990 0,66

1991 4,13

1992 2,57

1993 3,52

1994 3,19

1995 2,93

1996 3,52

1997 5,23

1998 7,48

1999 9,37

2000 8,78

2001 8,90

2002 9,81

2003 10,31

2004 10,33

2004 9,47

2005 8,88

2006 7,67

2007 5,98

2008 5,96

2009 9,24

2010 9,57

2011 8,62

2012 9,36

2013 8,2

2014 7,5

2015 6,2

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [14] [15]

Poznámka: v červenci roku 2004 byla zavedena nová metodika pro výpočet míry nezaměstnanosti

(35)

35 Obr. 4: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR od roku 1990

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [14] [15]

Tabulka 4 a obrázek 4 popisují vývoj nezaměstnanosti v České republice od roku 1990 do roku 2015. Nejvyšší míru nezaměstnanosti registrovala naše republika v roce 2004, kdy bylo nezaměstnaných 10,33 % obyvatel. Nejlépe na tom byla před rozpadem federace v roce 1990, kdy míra nezaměstnanosti činila pouze 0,66 %. [14] [15]

Podle mého názoru by mělo být v zájmu státu, aby nezaměstnanost byla co nejnižší, a to z několika důvodů. Čím více lidí bude pracovat, tím se vyrobí větší množství výrobků, z kterých si spotřebitelé vyberou podle svého gusta a mohou tak utratit více peněz, což povede k posílení české ekonomiky.

Nemusí jít ovšem k posílení jen českého trhu, ale může se díky tomu zlepšit i zahraniční obchod. Hodně výrobků se totiž vyváží do jiných států, a pakliže bude co vyvážet díky vysoké zaměstnanosti, zlepší se platební, respektive obchodní bilance.

Nízká nezaměstnanost má za následek také snížení kriminality. Větší množství pracujících lidí totiž povede k tomu, že se nebudou doma nudit a vymýšlet nesmyslné věci. Když lidé nepracují, tak se poohlíží po různých způsobech „obživy“, což může vést ke krádežím, napadením a v krajním případě i vraždám.

(36)

36

V neposlední řadě se díky nízké nezaměstnanosti může česká ekonomika zvednout i tím, že stát nevyplatí lidem tolik peněz na sociálních dávkách a ušetřené prostředky využije k lepším investicím jako například do školství, zdravotnictví nebo kultury.

3.7 Platební bilance

Platební bilance vyjadřuje poměr výdajů a příjmů státu vůči zahraničnímu obchodu.

Součástí platební bilance je bilance obchodní, která porovnává hodnotu vývozu a dovozu.

Pakliže se monitoruje platební bilance mezi dvěma zeměmi používající stejnou měnu, pak se platební bilance dělí na dvě části: běžný a finanční účet. V případě, že se sleduje pohyb peněz mezi ekonomikami používající různé měny, má platební bilance navíc položku

„změna devizových rezerv“.

Běžný účet platební bilance se skládá z plateb za export a import zboží, služeb a ostatních plateb. Finanční účet platební bilance zahrnuje přímé zahraniční investice a portfoliové zahraniční investice.

Přímé zahraniční investice mají na českou ekonomiku pozitivní dopad. Díky nim lze vytvořit nová pracovní místa jak u nově příchozích investorů, tak i v českých podnicích.

Dalším plusem přímých zahraničních investic je zlepšení produktivity práce na jednoho pracovníka, ale i celého konkrétního oboru.

Se zahraničními investicemi je spojen i příliv manažerského a technologického know-how, což má za následek efektivnější chod podniku. [11]

Z hlediska makroekonomie vedou přímé zahraniční investice k vylepšení platební bilance, respektive tempa hospodářského růstu. V roce 2014 se příliv přímých zahraničních investic do ČR vyšplhal na sumu 122 645,7 milionů Kč, odliv činil 10 986,9 milionů Kč. [16]

Rovnováha platební bilance nastává tehdy, je-li součet bilance běžného a finančního účtu roven nule.

(37)

37

V souvislosti s makroekonomickými ukazateli je třeba zmínit i tzv. magický čtyřúhelník, který představuje poměr čtyř vybraných národohospodářských ukazatelů, kterými se hodnotí hospodářská politika. Patří sem růst reálného HDP v %, růst inflace v %, míra nezaměstnanosti v % a podíl salda obchodní bilance na HDP. [11]

Tabulka 5: Vývoj bilance zahraničního obchodu v ČR od roku 1989

Rok

Vývoz v mld.

Dovoz v mld.

Bilance

1989 216,5 211,0 5,5

1990 214,1 233,9 -19,8

1991 233,6 208,8 24,8

1992 248,1 293,4 -45,3

1993 421,6 426,1 -4,5

1994 458,8 498,4 -39,5

1995 566,2 665,7 -99,6

1996 601,7 754,7 -153,0

1997 709,3 859,7 -150,5

1998 834,2 914,5 -80,2

1999 908,8 973,2 -64,4

2000 1 121,1 1 241,9 -120,8

2001 1 268,1 1 385,6 -117,4

2002 1 254,9 1 325,7 -70,8

2003 1 370,9 1 440,7 -69,8

2004 1 722,7 1 749,1 -26,4

2005 1 868,6 1 830,0 38,6

2006 2 144,6 2 104,8 39,8

2007 2 479,2 2 391,3 87,9

2008 2 473,7 2 406,5 67,2

2009 2 138,6 1 989,0 149,6

2010 2 532,8 2 411,6 121,2

2011 2 878,7 2 687,6 191,1

2012 3 072,6 2 766,9 305,7

2013 3 174,7 2 823,5 351,2

2014 3 628,8 3 199,6 429,2

2015 3 888,8 3 455,6 433,2

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [17]

(38)

38

Obr. 5: Vývoj bilance zahraničního obchodu v ČR od roku 1989

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [17]

Tabulka 5 a obrázek 5 ukazují vývoj zahraničního obchodu v České republice od roku 1989 do roku 2015. Česká republika vykázala nejvyšší přebytek zahraničního obchodu v roce 2015, kdy rozdíl mezi vývozem a dovozem činil 433,2 miliard Kč. Naopak nejhůře v tomto ohledu dopadl rok 1996, kdy schodek zahraničního obchodu činil 153 miliard Kč.

[17]

Od roku 2005 skončila pokaždé bilance zahraničního obchodu v kladných číslech. Pro náš stát je to jenom dobře, protože cílem každé země by měl být převis vývozu nad dovozem, protože pokud se více vyváží, než dováží, inkasuje stát víc peněz, což opět povede k posílení české ekonomiky.

(39)

39

3.8 Státní rozpočet

Státní rozpočet je finanční plán státu, který zahrnuje předpokládané příjmy a výdaje státu.

Představuje centralizovaný fond finančních prostředků, jehož tvorbu, rozdělování a užití má na starosti stát.

Návrh státního rozpočtu sestaví Ministerstvo financí podle požadavků jednotlivých ministerstev. Návrh projedná vláda a následně jej předloží Parlamentu, který ho musí schválit. Po schválení je státní rozpočet zákonem a je pro všechny strany závazný.

Opravňuje kompetentní orgány k vybírání příjmů a uskutečňování výdajů.

Státní rozpočet plní rovněž několik funkcí. Mezi nejdůležitější patří funkce alokační zajišťující rozmisťování získaných zdrojů do různých odvětví sociálního charakteru.

Vystihuje postavení státu jako subjektu, který se v těchto oblastech má o občany postarat.

Další funkcí je redistribuce, tj. přerozdělování hrubého národního produktu, národního důchodu a toho, co se vyprodukuje v národním hospodářství s cílem zmírnit sociální a důchodové nerovnosti ve společnosti.

Stabilizační funkce znamená, že stát prostřednictvím státního rozpočtu ovlivňuje ekonomický růst především v době krizí, nerovnováhy, a to nepřímými zásahy (úprava daní). Regulační funkce představuje přímé zásahy do podnikatelské sféry a přímo ovlivňuje vývoj v národním hospodářství (regulace mezd). Poslední funkcí je funkce kontrolní, kde státní rozpočet zajišťuje možnost kontroly všech příjmů a jejich použití.

Při sestavování a schvalování státního rozpočtu existují pravidla (zásady), kterými se všechny zúčastněné orgány řídí. Zásada publicity znamená, že rozpočet je projednáván veřejně v Parlamentu a schválený je publikován v tisku a ve Sbírce zákonů. Zásada přehledností dbá na to, aby při sestavování byla pevně stanovena struktura rozpočtu, rozdělení příjmů a výdajů do jednotlivých skupin. Zásada úplnosti spočívá v tom, že státní rozpočet musí obsahovat všechny příjmy a výdaje státu v daném roce. [11]

Zásada jednotnosti říká, že všechny příjmy a výdaje procházejí jediným centrálním rozpočtem.

(40)

40

Zásada reálnosti má zabránit zkreslování údajů ve státním rozpočtu a schválené výdaje by neměly měnit svůj účel. Zásada vyrovnanosti znamená, že státní rozpočet by měl být v dlouhodobém výhledu vyrovnaný (tj. příjmy by měly být stejné jako výdaje).

Zásada každoročního sestavování a schvalování státního rozpočtu tvrdí, že rozpočet musí být sestaven a schválen každý rok, přičemž rozpočtové období je jeden kalendářní rok.

Rozpočet je sestavován v prosinci předchozího roku. Pokud není do konce roku státní rozpočet schválen, nastává období rozpočtového provizoria. V té době je zmocněna vláda k vybírání příjmů a uskutečňování výdajů.

Státní rozpočet může být schválen buď jako přebytkový, schodkový, nebo vyrovnaný.

V případě přebytkového státního rozpočtu jsou příjmy větší než výdaje a stát vytváří rezervu na dobu krizí, neutrácí veškeré příjmy, neinvestuje, nepodporuje rozvoj ekonomiky, nedává dotace firmám, a tudíž provádí restriktivní politiku.

V rámci schodkového státního rozpočtu jsou výdaje větší než příjmy, vytváří se tak deficit státního rozpočtu. Stát utrácí, investuje, podporuje rozvoj ekonomiky, veškerá činnosti jde na dluh a tím vzniká státní dluh. Ten je kryt státními dluhopisy, které stát vydává a prodává je věřitelům, např. zahraničním investorům, podnikatelským subjektům, bankám. V tomto případě stát provádí expanzivní politiku.

Vyrovnaný státní rozpočet znamená, že příjmy jsou stejně velké jako výdaje. Stát tedy neutratí tolik, kolik získá.

Státní rozpočet a státní dluh jsou spravovány Českou národní bankou, která vede účet státu. Po skončení roku sestavuje státní závěrečný účet, kde se vyčíslí skutečný schodek.

Příjmy státního rozpočtu jsou tvořeny daňovými příjmy (daně a cla), pojistným na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a nedaňovými příjmy (pokuty, příjmy státních podniků a rozpočtových organizací). [11]

(41)

41

Výdaje státního rozpočtu se dělí podle toho, kam směřují. Výdaje putují do školství, zdravotnictví, kultury, bezpečnosti státu, státní správy, na sociální zabezpečení (důchody, sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti), na splácení státního dluhu, do hospodářství, do spojů (infrastruktura), do rozpočtu Evropské unie. [11]

V roce 2014 činily příjmy státního rozpočtu 1 133,8 mld. Kč a výdaje 1 211,6 mld. Kč, deficit státního rozpočtu byl 77,8 mld. Kč. Státní dluh klesl meziročně o 19,7 mld. Kč na 1663,7 mld. Kč. [18]

Je otázkou, jestli je dobře mít přebytkový nebo schodkový rozpočet. Přebytkový rozpočet značí, že stát sice vygeneroval více příjmů než výdajů, jenomže na druhé straně to může značit skutečnost, že příliš nepodporoval růst ekonomiky prostřednictvím výdajů. Naopak schodkový rozpočet charakterizuje, že stát investoval do různých oblastí hodně peněz a tím pozvednul hospodářství na vysokou úroveň.

3.9 Přímé zahraniční investice

Přímé zahraniční investice jsou investice do obchodní společnosti, které poskytuje investor z jiného státu s cílem získat podíl na kmenových akciích a rozhodovacích pravomocích ve výši minimálně 10 %. [19]

Na českou ekonomiku mají přímé zahraniční investice vesměs pozitivní vliv. Díky nim mohou být vytvořena nová pracovní místa, což povede ke snížení nezaměstnanosti. Další výhodou je zvyšující se produktivita práce v důsledku toho, že podniky, které jsou ve vlastnictví zahraničních subjektů, dosahují vyšší produktivity na jednoho zaměstnance, než-li tuzemské firmy.

S příchodem kapitálu ze zahraničí se výrazně zlepší i technologie a know-how, což způsobí lepší a efektivnější chod podniku. V neposlední řadě mohou ekonomicky silné subjekty nabízet spolupráci vysokým školám v oblasti vědy a výzkumu a také zlepšují platební bilanci, respektive tempo hospodářského růstu. [20]

(42)

42

V roce 2014 činily přímé zahraniční investice do ČR 122 645,7 milionů korun, z toho nejvíc peněz „přiteklo“ do zpracovatelského průmyslu (46 212,6 milionů Kč) a služeb (97 726,3 milionů Kč).

Podle mého názoru je Česká republika pro zahraniční investory velmi zajímavá z několika důvodů. Pracovní síla, která by obsadila nově vytvořená pracovní místa, je totiž kvalifikovaná, pro zaměstnavatele z jiných zemí poměrně levná a Česká republika se vyznačuje dobrou infrastrukturou a svou geografickou polohou, protože po dálnicích či rychlostních silnicích se dá dojet bez problémů do Německa, Rakouska, Slovenska nebo Polska.

3.10 Malé a střední podnikání

Neméně důležitou součástí české ekonomiky jsou malé a střední podniky. Malé a střední podnikání je v České republice regulováno zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. Tento druh podnikání je charakteristický počtem zaměstnanců, ekonomickou nezávislostí a celkovým obratem firmy či hodnoty aktiv.

Malý podnik zaměstnává méně než 50 zaměstnanců a jeho obrat je maximálně 10 milionů EUR. Střední podnik má ve svém středu méně než 250 zaměstnanců a disponuje obratem menším než 50 milionů EUR. [6]

Malé a střední podniky hrají v českém hospodářství podstatnou roli. Mezi hlavní důvody existence malých a středních podniků v České republice patří vytvoření nových pracovních míst a s tím spojená redukce nezaměstnanosti. Tyto subjekty tak nabízí nové příležitosti pro lidi, kteří momentálně hledají zaměstnání. Není náhoda, že se malým a středním podnikům říká, že tvoří páteř celé ekonomiky.

Malé a střední podniky se rovněž vyznačují tím, že se rychle přizpůsobují měnícím se trendům v okolí. Díky tomu jsou i více odolné proti hospodářské krizi. Dalším charakteristickým rysem pro malé a střední podniky je rychlejší přijímání podnikatelských rozhodnutí a velký stupeň inovací. [6]

(43)

43

Malé a střední podniky nedisponují jen výhodami, ale mají i řadu nevýhod. Jednou z nevýhod je, že malé a střední podniky nezaměstnávají velký počet zaměstnanců, kteří by se specializovali na dodržování zákonů, předpisů a norem, a tak tento nelehký úkol mnohokrát připadne na řadové pracovníky.

Další překážkou bránící rozvoji podniku je, že malé a střední podniky hůře získávají úvěry a tím se snižuje jejich finanční a ekonomická síla. Složitá situace nastává také při oslovování potenciálních zákazníků, protože subjekty nemají moc finančních prostředků na reklamu a propagaci, což může vést k nižším obratům.

Mají také slabší pozici v soutěžení o státní zakázky a nemohou si dovolit zaměstnávat kapacity v oboru vědy a výzkumu nebo špičkové manažery. [6]

Malé a střední podniky získávají tři typy podpor z pokladny státu či z fondů Evropské unie.

Jedná se o informační, materiální a finanční podporu. Subjekty podporující malé a střední podniky jsou vládní organizace, nevládní organizace, podnikatelské inkubátory a komerční subjekty. [21]

Mezi vládní organizace spadá například CzechInvest nebo CzechTrade, nevládními organizacemi jsou mimo jiné Hospodářská a Agrární komora. Komerční subjekty nabízí pomoc v oblasti vedení účetnictví, daňové poradenství či právní konzultace. [21]

V subvenci malých a středních podniků hrají důležitou roli také finanční programy podpory podnikání, které lze rozdělit do čtyř velkých skupin: národní programy podpory podnikání, resortní programy podpory podnikání, finanční instituce pro podporu podnikání a privátní služby.

Národní programy podpory podnikání zahrnují například Program CERTIFIKACE nebo Program ALIANCE. Do resortních programů patří Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj či Ministerstvo zemědělství. [21]

(44)

44

Finančními institucemi jsou Českomoravská záruční a rozvojová banka nebo Česká exportní banka. Do privátních služeb spadají banky, příkladem takové společnosti je Czech Venture Partners. [21]

Podíl malých a středních podniků na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v České republice v roce 2014 byl 99,84 % a zaměstnávají téměř 60 % zaměstnanců. [22]

Díky členství České republiky v Evropské unii jsou malé a střední podniky do jisté míry závislé na finanční podpoře právě z fondů Evropské unie, mezi které patří Fond soudržnosti, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Evropská investiční banka. [21]

Cílem těchto subvencí je urychlení hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů zemí Evropské unie a regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost.

Vzhledem k tomu, že existuje volnější přístup na zahraniční trhy, mohou malé a střední firmy expandovat právě i za hranice našeho státu. Pakliže se malé a střední podniky rozhodnou pro penetraci do jiných zemí, měli by být jejich zaměstnanci dobře jazykově vybaveni.

S tím souvisí i výroba propagačních materiálů v příslušných jazycích. V neposlední řadě by měly malé a střední podniky znát kulturní zvyklosti a zvláštnosti teritorií. Další překážkou by mohla být zahraniční konkurence. [21]

(45)

45

4 Srovnání makroekonomických ukazatelů ČR s vybranými zeměmi Evropské unie

V této kapitole je pozornost věnována srovnání makroekonomických ukazatelů České republiky s ostatními zeměmi Evropské unie. Pro komparaci byly použity indikátory jako hrubý domácí produkt na obyvatele podle kupní síly, inflace, nezaměstnanost a obchodní bilance. Porovnávána byla Česká republika především se sousedními státy.

4.1 HDP na obyvatele podle kupní síly za rok 2014

Jedním z ukazatelů porovnávající stav ekonomiky mezi různými zeměmi je hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele podle kupní síly. Podle údajů, které zveřejnil evropský statistický úřad Eurostat, se Česká republika nachází v této statistice na šestnáctém místě, přičemž HDP na obyvatele činí 84 % unijního průměru. [23]

Nejbohatší zemí v rámci Evropské unie je Lucembursko, kde hrubý domácí produkt na hlavu překročil dva a půl násobek průměru Evropské unie, naopak na pomyslném chvostu se nachází Bulharsko, jehož hrubý domácí produkt na obyvatele leží 55 procent pod průměrem Evropské unie. [23]

Tabulka 6: Porovnání HDP na obyvatele podle kupní síly vybraných zemí EU za rok 2014 v %

Stát HDP v

%

EU 28 100

Eurozóna 107

Bulharsko 45

Česko 84

Německo 124

Řecko 72

Lucembursko 263

Rakousko 128

Polsko 68

Slovensko 83

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování [23]

(46)

46

Obr. 6: Porovnání HDP na obyvatele podle kupní síly vybraných zemí EU za rok 2014 v %

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování [23]

Tabulka 6 a obrázek 6 ukazují porovnání HDP na obyvatele podle kupní síly ve srovnání s jinými zeměmi za rok 2014. Z údajů je jasně patrné, že v tomto ohledu Česká republika zaostala za Lucemburskem, Německem a Rakouskem. Naopak v porovnání s Polskem a Slovenskem měla vyšší hrubý domácí produkt na obyvatele. [23]

4.2 Inflace ve vybraných zemích EU za rok 2014

Dalším indikátorem pro zhodnocení ekonomiky je míra inflace. Za rok 2014 byla největší míra inflace v Turecku, kde dosahovala 8,9 procenta. Naopak zápornou míru inflace vykázalo mimo jiné Bulharsko (-1,6 %). V České republice dosáhla inflace v roce 2014 0,4 procenta. [24]

(47)

47

Tabulka 7: Inflace ve vybraných zemích EU za rok 2014 v %

Stát Inflace v

%

EU 28 0,6

Eurozóna 0,4

Bulharsko -1,6

Česko 0,4

Německo 0,8

Řecko -1,4

Lucembursko 0,7

Rakousko 1,5

Polsko 0,1

Slovensko -0,1

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [24]

Obr. 7: Inflace ve vybraných zemích EU za rok 2014 v % Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování [24]

Tabulka 7 a obrázek 7 znázorňují inflaci ve vybraných zemích EU za rok 2014.

Ve srovnání například s Rakouskem byla v České republice nízká míra inflace. Jižní sousedé vykázali v roce 2014 míru inflace 1,5 %, zatímco Česká republika 0,4 %. Polsko na tom bylo o něco málo lépe, zatímco Němci hůře. Slovensko se dokonce potýkalo s deflací. [24]

References

Related documents

K makroekonomické analýze použila porovnání zák|adních ukazatelů jako je hrubý domácí produkt, produktivita práce, míra nezaměstnanosti, míra inflace, míra

Na odlišnostech je ukázáno, kde lze přímý (direct) marketing velice dobře použít, a zároveň, jak je jen velice omezeně použitelný v jiném oboru v rámci

Při využívání této metody uskladnění materiálu je třeba důkladně vést evidenci uskladněných zásob, optimálně s využitím IT softwaru k tomu určenému,

Hlavním cílem diplomové práce je vyhodnocení výkonnosti podnikatelských subjektů pomocí finančních a nefinančních ukazatelů. Výkonnost je zkoumána ve

Podnik k dosažení vizí, strategií a cílů vlastníků potřebuje určitý kapitál, který pochází z různých zdrojů a má různý charakter. Z finančního hlediska

Každá zájmová skupina očekává od analýzy podniku získání takových informací, které jim pomohou při dosahování cílů (Kubíčková a Jindřichovská, 2015). K hodnocení

Seznam tabulek Tab. 1: Výkaz zisku a ztráty všeobecný ... 4: Aplikovaná vertikální analýza na rozvahu ... 5: Rozvaha ve zkráceném rozsahu aktiva a pasiva... 6:

Komerční banka je bankovní ústav provozující činnost na českém kapitálovém trhu. Je vlastněná na evropském trhu čtvrtou nejsilnější finanční skupinou