Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Historie
Studijní program: Historické vědy Studijní obor Historie
POLITICKÉ PROCESY 50. LET 20. STOLETÍ V ČESKOSLOVENSKU – POLITICKÝ VĚZEŇ
SERGĚJ SOLOVJEV
POLITICAL TRIALS IN THE 1950'S IN CZECHOSLOVAKIA – THE POLITICAL PRISONER SERGĚJ SOLOVJEV
Diplomová práce: 13–FP–KHI–0262
Autor: Zuzana Novotná Podpis:
Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Lozoviuková, PhD.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
105 6
V Liberci dne: 24. 7. 2013
Čestné prohlášení
Název práce: Politické procesy 50. let 20. století v Československu - Politický vězeň Sergěj Solovjev
Jméno a příjmení atora: Zuzana Novotná
Osobní číslo: P10001010
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 24. 07. 2013
Zuzana Novotná
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych ráda poděkovala všem, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Především vedoucí diplomové práce Mgr. Kateřině Lozoviukové PhD., za cenné rady, náměty, připomínky a trpělivou spolupráci. Za ochotu při půjčování materiálů bych chtěla poděkovat také pracovníkům Archivu bezpečnostních složek Ministerstva vnitra a Národnímu archivu v Praze. Mimořádný dík patří panu Sergějovi Solovjevovi, který mi věnoval hodiny svého času a zároveň se podělil o své vzpomínky.
Poděkování je věnováno rovněž jeho rodině. V neposlední řadě také děkuji Mgr. Lucii Cidlinské za závěčnou korekturu a své rodině za velkou podporu.
RESUMÉ
Tato diplomová práce představuje jeden z politických procesů 50. let 20. století v Československu. Zabývá se osudem politického vězně Sergěje Solovjeva, který byl souzen v rámci procesu „Čepelka a spol.“ Sergěj Solovjev byl odsouzen 25. září 1948 Vrchním vojenským soudem v Praze k trestu smrti. Později byl jeho trest změněn na doživotí.
Předložená práce analyzuje, charakterizuje a rekonstruuje celý případ. Stěžejním úkolem je zmapovat život Sergěje Solovjeva před zatčením, během věznění a po propuštění. Práce se mimo jiné snaží přispět k pochopení fungování politických procesů, justice a působení tajných služeb v Československu.
Klíčová slova: politické procesy, politický vězeň, CIC, OSS, zpravodajské služby, obranné zpravodajství, armáda, tajné služby, vojáci
SUMMARY
The diploma thesis introduces one of the political trials in Czechoslovakia from 1950s.
It deals with a fate of a political prisoner Sergej Solovjev, who was tried in proces „Čepelka and others.“ Sergej Solovjev was sentenced on 25th September 1948 by High Military Court in Prague to death. His sentence was commuted to life imprisonment. The submitted work tries to summarize, analyze and reconstruct the whole case. The main aim is to map the life of Sergej Solovjev before the arrest, during the detention and after release. The diploma thesis helps to understand function of political processes, justice and secret services in Czechoslovakia.
Key words: political trials, political prisoner, CIC, OSS, army, secret services, soldiers
ZUSAMMENFASSUNG
Diese Diplomarbeit stellt ein von politichen Prozess in 50. Jahre 20. Jahrhundert vor. Sie beschäftigt sich mit politische Gefangeneschicksal, er heisst Sergej Solovjev und war im Rahmen Prozess Čepelka und Gesellschaft verurteilt. Sergej Solovjev war am 25. September mit Obere militarische Gericht zum Todesstrafe verurteilt. Später war Strafe zu Lebenslang verändern. Vorgelegene Arbeit hat ein Ziel analysieren, charakterisieren und rekonstruiren ganze Fall. Hauptaufgabe war Sergej Solovjevs Leben vor dem Haft, während Gefangenschaft und nach Freilassen zeigen. Die Arbeit bemüht sich daneben zum Verständniss die politische Prozesse, die Justiz und Wirkung geheimlische Dienste in Tschechoslowakei.
7 OBSAH
1. Úvod ... 9
2. Kritika pramenů a literatury ... 13
2.1 Kritika pramenů ... 13
2. 2 Kritika literatury ... 15
3. Politické procesy v Československu ... 18
4. Agenti „chodci“ ... 26
5. Vojenská mise - Charles Katek a Kurt Taub ... 31
6. Politický proces „Čepelka a spol.“ ... 36
6.1 Zatčení a žaloba ... 41
6.2 Proces a rozsudek ... 42
6.3 Odvolání a změna rozsudku ... 45
6.4 Politický vězeň Vladimír Čepelka ... 46
6.4.1 Výslech Vladimíra Čepelky ... 47
6.4.2 Protokol o výpovědi Vladimíra Čepelky ... 50
6.5 Výslech Zdeňky Koubkové ... 53
6.6 Výslech Miloše Restela ... 55
6.7 Výslech Jana Solovjeva ... 57
6.8 Výslech Heleny Čepelkové ... 59
6. 9. Pokus o rekonstrukci případu ... 62
7. Politický vězeň Sergěj Solovjev ... 71
7.1 Život před uvězněním ... 71
7.2 Zatčení ... 78
7.3 Proces a odsouzení ... 80
7.4 Věznění – Leopoldov, Opava, Valdice ... 81
7.4.1 Leopoldov ... 81
7.4.2 Opava ... 82
7.4.3 Zpátky v Leopoldově ... 84
7.4.4 Valdice u Jičína ... 86
7.5 Život po propuštění ... 88
8
8. Závěr ... 91
9. Seznam pramenů a literatury ... 95
9.1 Prameny... 95
9.1.1 Archivní prameny ... 95
9.1.2 Orální historie ... 95
9.1.3 Tisk ... 95
9.1.4 Tištěné prameny ... 96
9.2 Literatura ... 97
9.2.1 Diplomové práce ... 100
9.3 Online dokumenty ... 101
9.4 Filmové a rozhlasové dokumenty ... 101
10. Seznam zkratek ... 102
11. Seznam příloh ... 105
9
1. Úvod
Komunistický převrat, který proběhl v únoru 1948, se stal základním zlomem v dějinách Československa. V únoru roku 1948 se k moci dostala komunistická strana.
K upevnění moci a stabilizaci nového režimu sloužily nejrůznější formy politické perzekuce, mezi které patřily i politické procesy. Klasický systém parlamentní demokracie přestal na více než čtyřicet let existovat.
Lidé museli přijmout nové změny ve společnosti. Většina z nich se novému systému do určité míry podvolila, jiným naopak vyhovoval a využívali ho ve svůj prospěch. Ti, kteří se nechtěli přizpůsobit, byli označováni za tzv. nepřátele režimu a představovali pro komunistickou stranu určité ohrožení. V některých případech se tito občané snažili proti novému politickému zřízení bojovat.1
Aby si komunistická strana v Československu udržela své mocenské postavení, využívala často svůj vliv, dopouštěla se nezákonností a rozvracela právní řád. Jedním z výsledků této politiky byly různé formy perzekuce, mezi které patřily politické procesy.
Totalitní praktiky se využívaly především proti „třídním nepřátelům“ a postupně pronikaly do všech sfér společnosti. První perzekuční opatření byly použity proti nekomunistickým stranám a jejich příznivcům a zasahovaly také do armády. Politické čistky se postupně rozšiřovaly na střední vrstvu obyvatelstva, buržoazii, různé organizace, církev, ale nevyhnuly se ani členům komunistické strany.
První masová vlna politických procesů proběhla v letech 1948–1953.2 Rozsah a tvrdost politických procesů se měnily v souladu s vývojem komunistického režimu, jež byl závislý na domácích i zahraničních poměrech.
Cílem diplomové práce je na základě studia historických pramenů, literatury a metody orální historie představit jeden z politických procesů, které probíhaly v tzv. zakladatelském období komunistického režimu. Zároveň se touto prací pokusím
1 K tématu více: PEJČOCH, Ivo: Protikomunistické puče: historie pokusů o vojenské svržení komunistického režimu v Československu 1948-1958. 1. vyd. Cheb: Svět křídel 2011. ISBN 978-80- 86808-92-5.; VEBER, Václav - BUREŠ, Jan: Třetí odboj: kapitoly z dějin protikomunistické rezistence v Československu v padesátých letech 20. století. Praha: Ústav pro studium totalitních režim, Praha 2010.
ISBN 978-80-7380-306-3.
2 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. 1. vyd.
Brno: Barrister & Principal, 2001. ISBN 80-85947-75-7., s. 67.
10 přispět k pochopení fungování bezpečnostních složek a justice komunistického Československa.
Na základě komparace a analýzy archivních pramenů se pokusím rekonstruovat politický proces Čepelka a spol., který se konal v září 1948.3 Účastníci procesu byli dva muži a jedna žena: Vladimír Čepelka, Sergěj Solovjev a Zdeňka Koubková. Aktéři případu působili ve vojenské sféře a jejich „nezákonnou činnost“ sledovalo vojenské obranné zpravodajství (OBZ).4 V práci se také pokusím nastínit nezákonné praktiky této bezpečnostní složky a její důsledky v rámci politického procesu.
Díky archivním materiálům v ABS vedeným k osobě „tajného agenta“ vojenské mise v Praze Charlese Kateka5, je možné utvořit si představu, kterak komunistické vedení nahlíželo na cizí „nepřátelské“ složky na území Československa.6 Pro konfrontaci s danými materiály jsem využila metodu orální historie a rozsáhlou odbornou literaturu.7
Hlavní pozornost předložené práce bude věnována osudu Sergěje Solovjeva,8 a to komplexně jeho životu před zatčením, během věznění a po propuštění. Sergěj Solovjev se snažil zapojit do protikomunistického odboje tím, že předával prostřednictvím Vladimíra Čepelky materiály zpravodajské službě USA.
V 90. letech 20. století se stal jedním ze spoluzakladatelů organizace Konfederace politických vězňů ČR (KPV ČR).9
Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol, které jsou rozšířeny ještě o podkapitoly, jež téma více přibližují. Na základě komparace odborné literatury, článků a pramenů se v prvních třech kapitolách věnuji charakteristice politické situace v Československu, a to především perzekuci obyvatelstva a politickým procesům.
V tomto rámci se druhá kapitola zaměřuje na kurýry, tzv. agenty chodce. Ti se stavěli proti režimu tím, že převáděli osoby a věci přes hranice.10 Dále jsem se snažila nastínit vliv a fungování zahraničních zpravodajských služeb na našem území.
3 Viz kapitola Politický proces Čepelka a spol.
4 K tématu více: HANZLÍK, František: Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc: 1945- 1950. 1. vyd. Praha: Themis, 2003. ISBN 80-7312-028-3.
5 Viz kapitola Vojenská mise.
6 ABS Praha, sign.H686.
7 Viz kapitola Seznam pramenů a literatury.
8 Viz kapitola Politický vězeň Sergěj Solovjev.
9 K tématu více: Konfederace politických vězňů online vid. 10. 7. 2013. Dostupné z: http://www.kpv- cr.cz/.
10 K tématu vice: PEJČOCH, Ivo - TOMEK, Prokop: Agenti-chodci na popravišti: kurýři západních zpravodajských služeb, popravení v letech 1949-1958. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2011. ISBN 978-80- 86808-88-8.
11 Konkrétně se jednalo o zpravodajské služby USA a o dva hlavní aktéry, kteří zde působili – Charlese Kateka a Kurta Tauba.
Dvě poslední části jsou pro práci stěžejní. V kapitole Politický proces Čepelka a spol. jsem se pokusila charakterizovat vliv tajných služeb v Československu na odbojovou činnost dvou hlavních aktérů procesu a poukázat na totalitní praktiky při šetření případu a zároveň je demonstrovat na průběhu soudního přelíčení. V této kapitole se věnuji především průběhu zatčení, obvinění a následně politickému procesu s oběma odsouzenými včetně rozsudku. Na základě archivních materiálů a komparace orální historie jsem se pokusila o rekonstrukci jejich odbojové aktivity.
Záměrem celé práce je charakterizovat osud politického vězně Sergěje Solovjeva.11 Poslední kapitola mapuje jeho život od raného mládí přes období nacistické okupace až po únor 1948, kdy se k moci dostala komunistická strana. Dále se věnuji odbojové činnosti Solovjeva, následnému zatřeční a odsouzení. Významnou součástí práce je také samostatná podkapitola, která je věnována střídavé internaci ve třech různých věznicích – Leopoldov, Opava a Valdice.
Neméně důležitou součástí kapitoly je život Sergěje Solovjeva těsně po propuštění, kdy se nevyhnul další mimosoudní perzekuci komunistického režimu.
Nicméně po pádu totalitního režimu v roce 1989 se politický vězeň Sergěj Solovjev zasazoval o práva stejně postižených osob v organizaci KPV Semily.
V závěru práce jsem shrnula všechny poznatky, které mě při její tvorbě provázely. Zároveň jsem nastínila další možnosti rozšíření tématu a uvedla další prostory k bádání.
Stěžejní kapitoly Politický proces Čepelka a spol. a Politický vězeň Sergěj Solovjev vycházejí ze studia archivních materiálů. Tyto spisy jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek a Národním archivu v Praze. Informace jsou čerpány především z vyšetřovacích spisů obžalovaných a osobního spisu Sergěje Solovjeva.
Většina materiálů v ABS prochází svazkem vedeným na Charlese Kateka.12 K Sergeji Solovjevovi byl veden svazek u Krajské správy ministerstva vnitra,13 ten byl však 28. února 1963 zničen.
Dalším neméně důležitým pramenem pro tuto práci byla metoda orální historie, v rámci které byl Sergěj Solovjev dotazován. Tato metoda značně pomohla doplnit
11 Viz kapitola Politický vězeň Sergěj Solovjev.
12 ABS Praha, sign. H686.
13 Pod registračním číslem 5885.
12 informace k tématu. K objasnění vyprávění významně napomohly také již dříve sepsané rozhovory a paměti se Sergějem Solovjevem.
Práce nelíčí všechny události a osoby, které se v rámci tohoto případu vyskytly.
Hlavním cílem práce však bylo představit jeden z politických procesů v Československu, demonstrovat na něm masovou nezákonnost a další perzekuce, jež se na aktérech dopouštěla komunistická strana a její bezpečnostní složky. Také se snaží rozšířit poznatky o protikomunistickém odboji a fungování politických procesů.
13
2. Kritika pramenů a literatury
2.1 Kritika pramenů
Diplomová práce je z větší části založena na studiu pramenů a jejich analýze.
Stěžejní informace k procesu „Čepelka a spol.“, jsem čerpala z archivních materiálů uložených v Archivu bezpečnostních složek (ABS) ministerstva vnitra v Praze. Složka politického věžně Sergěje Solovjeva byla vedena u Krajské správy ministerstva vnitra,14 ale roku 1963 byla zničena.15 Většina materiálů, jež tvoří základ práce (výslechové protokoly, vyšetřovací spisy a opis rozsudku) je vedena pod svazkem Charlese Kateka.16 V něm se nachází i osobní zápisník, dopisy a fotografie. Dalším pramenem, který byl v práci využit, byl osobní spis Sergěje Solovjeva, který je dosud nezpracován a uložen v Národním archivu (NA) v Praze.17
Je nutné si uvědomit, že všechny tyto prameny vznikaly v době, kdy probíhaly první politické procesy, jsou psány dobovou terminologií a nejdůležitější bylo na jejich základě prokázat vinu obžalovaných. S ohledem na tato fakta je nutné přistupovat k materiálům kriticky a s nadhledem. Nicméně informace obsažené v těchto spisech přispěly k rekonstrukci případu.18
Literatura a písemné prameny z této doby jsou poměrně poznamenány komunistickým smýšlením. Vhodným doplněním pro studium totalitních režimů je metoda orální historie.19 Ta je založena na vzpomínkách a vyprávění pamětníků. Často je ovlivněna několika faktory a může znamenat i určité úskalí. Například výpovědi aktérů bývají často subjektivní, s odstupem času se jejich pohled na danou situaci mohl značně změnit a s přibývajícím věkem si nemusí na některé věci vzpomenout.
V některých případech si jen přejí určitou vzpomínku vytěsnit z paměti. Někteří pamětníci, kteří častěji poskytují rozhovory, mohou mít své vyprávění dokonce již značně poupravené a naučené.
14 Pod registračním číslem 5885.
15 Dle zprávy z ABS z 8. 6. 2010.
16 Svazek byl uložen pod archivním číslem 629964 a posléze převeden do fondu H (Historický fond bývalého Studijního ústavu MV) pod signaturu H-686.
17 NA Praha, Osobní spis Sergěje Solovjeva, A-10, 193/60.
18 TOMEK, Prokop: Svazek StB jako historický pramen, in: Časopis Soudobé dějiny, roč. 12, čís. 1, Praha 2005, s. 208 – 214.
19 VANĚK, Miroslav: Orální historie. Metodické a „technické postupy“, Olomouc 2003.
14 Hlavním zdrojem pro diplomovou práci se staly rozhovory s pamětníkem Sergějem Solovjevem, ke kterému napomohla právě metoda orální historie.20 Pan Sergěj Solovjev si i přes zdravotní omezení vždy udělal čas a poskytl mi mnoho zajímavých informací. Jeho životní příběh byl zpracován také ve virtuální podobě, a to institucí Paměť národů.21 Na těchto stránkách jsou uvedeny paměti lidí z doby totalitních režimů. Jsou zde zachyceny jejich vzpomínky a nahrané rozhovory. Většina rozhovorů byla zpracována na základě metody orální historie. Avšak články, které obsahují, nejsou odbornou studií, je tedy nutné si uvědomit, že se jedná pouze o soupis vzpomínek aktérů tehdejší doby, jež bývají často subjektivní.
Existují další práce, které jsou založeny právě na základě pamětí. Jedná se například o dílo Miloslava Čapka O mužích, na které se zapomnělo. Autentické svědectví o nelidskosti českých věznic.22 Zde jsou zachyceny příběhy lidí, kteří se postavili proti komunistickému režimu nebo se stali jeho oběťmi. Také Karel Bartošek ve své práci Český vězeň: Svědectví politických vězenkyň a vězňů let padesátých, šedesátých a sedmdesátých23 zaznamenal názory a vzpomínky několika obětí politických procesů. S orální historií pracovala celá řada autorů a historiků,24 ale také mnoho studentů, kteří se věnovali výpovědím pamětníků ve svých bakalářských a diplomových pracích.
Některé politické procesy doprovázela propaganda v podobě medializace v tisku. Nejčastěji byly zmiňovány v deníku Rudé právo, kde byly často uvedeny pouze informace, které se hodily tehdejšímu komunistickému režimu.
Významným zdrojem se staly práce, které vydává Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Mezi ně patří sborníky Securitas Imperii či ediční řada Sešity. Je v nich zakomponovaná jak odborná studie, tak i edice dokumentů.
Stěžejní prací byla ucelená publikace Československá justice v letech 1948–1953
20 VANĚK, Miroslav: Orální historie. Metodické a „technické postupy“, Olomouc 2003.
21 Paměť národů online vid. 12. 6. 2013. Dostupné z:
http://www.pametnaroda.cz/witness/recording/id/71/#cs_564
22 ČAPEK, Miloslav: O mužích, na které se zapomnělo: Autentické svědectví o nelidskosti komunistických věznic. Liberec: Pragna 2000, ISBN 80-7205-805-3.
23BARTOŠEK, Karel: Český vězeň: svědectví politických vězeňkyň a vězňů let padesátých, šedesátých a sedmdesátých. 1. vyd. Praha, Litomyšl 2001. ISBN 80-7185-363-1.
24 Například: BURSÍK, Tomáš: Ztratily jsme mnoho času… Ale ne sebe!, Praha ÚDV 2006.; CÍLEK, Roman: Prokletí moci. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1991. ISBN 80-85434-03-2.; BARTOŠ, Jan:
Zadrátované slunce: příběh mukla A023254. Olomouc: Votobia, 1998. ISBN 80-7198-338-1.
15 v dokumentech.25 Jedná se o třídílný soupis různých zákonů a dokumentů, jež vypovídal o fungování justice v počátcích politických procesů.
Dalším pramenem byly i filmové či rozhlasové dokumenty. Na obrazovkách České televize (ČT) byl uveden dokument Československo ve zvláštních službách, konkrétně díl Agenti chodci, který vypovídal o Vojenské misi na území Československa a tajných zpravodajských službách USA.26 Dalším dokumentem uvedeným ČT byl cyklus V zajetí železné opony.27 Jedním z filmových děl, které prezentuje komunistickou ideologie je jistě i seriál Třicet případů majora Zemana, v kontextu této práce především díl Bestie.28 Komunistický seriál měl za úkol především obhájit činnost bezpečnosti v tehdejším Československu. Z rozhlasových pramenů vydává autentické vzpomínky politických vězňů Český rozhlas – Rádio Česko, jež vysílá tzv. Příběhy 20.
století.29
2. 2 Kritika literatury
Důležitým zdrojem informací byla pro mou práci také odborná literatura, studie a články. Do roku 1989 nebyla problematice politických procesů 50. let věnována autory oficiální historiografie výrazná pozornost. Pokud se jejich tvorba nějakým tématem zabývala, tlumočila ve své podstatě stanovisko vládnoucího režimu. Po roce 1989 se postupně tématem politických procesů začalo zabývat více autorů.
Základní literatura, kterou jsem v rámci diplomové práce využila, je především dílem historika Karla Kaplana, který se zabývá různými tématy v rámci komunistického režimu v Československu. Politické procesy v celostátním měřítku výstižně představuje v díle spolu s Pavlem Palečkem Komunistický režim a politické procesy v Československu,30 ze které jsem čerpala základní poznatky o tomto tématu. Mezi
25 ŠIMÁNKOVÁ, Alena - VOREL, Jaroslav a kol.: Československá justice v letech 1948 – 1953 v dokumentech, díl. I., ÚDV Praha 2003; BABKA, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, Alena – VOREL, Jaroslav:
Československá justice v letech 1848 – 1953 v dokumentech, díl II., ÚDV Praha 2004; BABKA, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, Alena – VOREL, Jaroslav: Československá justice v letech 1848 – 1953 v dokumentech, díl III., ÚDV Praha 2004.
26 Československo ve zvláštních službách, Agenti - Chodci, 9. díl, režie V. Hájek, Česká televize 2001.
27 Jedná se patnáctiminutové příběhy o lidech postižených komunistickým režimem. Cyklus měl čtyřicet dílů.
28 Bestie. Třicet případů majora Zemana, režie J. Sequens, 1949.
29 Příběhy 20. století. Příloha časopisu Paměť a dějiny – CD ROM.
30 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2.
16 stěžejní práce patří další jeho kniha Nekrvavá revoluce.31 První část knihy je zaměřena na poválečnou situaci až do nástupu komunistů k moci a druhá se věnuje prvním politickým procesům. Nedílnou součástí perzekucí a monstrprocesů, které vznikaly na počátku 50. let, byl vliv sovětských poradců. Jejich činnosti a působení v Československu se Karel Kaplan věnuje ve své knize Sovětští poradci v Československu v letech 1949–1956.32 Jakou roli sehrála Státní bezpečnost (StB) v našich zemích popisuje Karel Kaplan v knize Nebezpečná Bezpečnost,33ze které jsem získala informace o jejím fungování, postupech a vyšetřovacích metodách, jež vedly k výrobě politických procesů.
Dalším autorem, který analyzoval roli komunistické strany od konce války, přes únorový převrat až po následky politických procesů, byl Vilém Hejl a jeho publikace Zpráva o organizovaném násilí.34 Velkou roli v mé práci hraje Vojenské obranné zpravodajství. Pro rozšíření informací o jejím fungovaní a vlivu v rámci bezpečnostních složek jsem využila především dílo Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc: 1945–195035 od Františka Hanzlíka.
V rámci tématu zpravodajských služeb a agentů chodců, které jsou pro mou práci stěžejní, jsem vycházela především z publikací Prokopa Tomka. Jednou z nich je kniha Agenti chodci na popravišti: kurýři západních zpravodajských služeb, popravení v letech 1949–1958,36 jež mapuje osudy kurýrů, jejichž činností byly převody přes hranice. Další zajímavou prací, která se věnuje československému a zahraničnímu odboji, je katalog k výstavě Na frontě studené války – Československo 1948–1956.37
Zahraničním zpravodajským službám a jejich působení v Československu se věnuje například Karel Pacner ve svém rozsáhlém souboru Československo ve zvláštních službách. Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914–
1989,38 které je rozděleno do čtyř dílů. Důležitou součástí těchto témat byly také vydávané odborné sborníky, například ÚSD či Ústavem pro studium totalitních režimů
31 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0145-8.
32 KAPLAN, Karel - PATON, Derek, pozn. 3.
33 KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost: státní bezpečnost 1948-1956. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999.
ISBN 80-7239-024-4.
34 HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. 1. vyd. Praha: Univerzum, 1990. ISBN 80-85207-01-X.
35 HANZLÍK, František, pozn. 6, s 5.
36 PEJČOCH, Ivo - TOMEK, Prokop, pozn. 12.
37 TOMEK, Prokop: Na frontě studené války - Československo 1948-1956: výstava k 60. výročí zahájení zahraničního protikomunistického odboje. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978- 80-87211-14-4.
38 PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách: pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989. Díl III., 1. vyd. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-012-7.
17 (ÚSTR). Jmenovitě například studie Igora Lukeše Selhání tajných služeb:
Československo 1945–194839 ve sborníku Securitas Imperii.
Mezi další publikace, které se staly pro mou práci přínosem, byly regionální sborníky. Pro liberecký a jablonecký kraj to bylo především periodikum Fontes Nissae40 a pro oblast Turnovska a Semilska sborník Z Českého ráje a Podkrkonoší.41
V oblasti politických procesů je stále spousta neprobádaných oblastí, které stojí jistě za pozornost. Postupně se tímto tématem zabývá celá řada studentů ve svých bakalářských a diplomových pracích. Pro svou práci jsem využila například práce Terezy Střelečkové: Politické procesy padesátých let – kauza František Zahrádka42, Lucie Holanové: Politické procesy 50. let – kauza Vratislav Číla a spol.43 či práci Gabrieli Hanzalové: Politické procesy u Krajského soudu v Liberci v roce 1953. Kauzy Josef Kulhánek a spol. a Josef Musil a spol.44
V diplomové práci jsem použila další prameny a literaturu, kterou v této kapitole neuvádím, ale které také významně napomohly k jejímu vypracování. Celý seznam je uveden v závěru práce.
39 LUKEŠ, Igor: Selhání tajných služeb: Československo 1945–1948. In: Securitas Imperii 15, 01/2009 Praha, s. 12–41.
40 KAŠPAR, Jan: Ing. Karel Šimon a Jablonec nad Nisou. Příspěvek k dějinám města v květnu 1945. In:
Fontes Nissae - Prameny Nisy, č. 9, Liberec 2009, s. 157–164.; LOZOVIUKOVÁ, Kateřina - ŠTOPPEROVÁ, Lenka: Oblastní sběrné středisko v Liberci a odsun Němců. In: Fontes Nissae - Prameny Nisy, č. 10, Liberec 2009, ISBN 978-80-7372-553-2, s. 87-119.
41 Medailonek Sergěj Solovjev. In: Z Českého ráje a podkrkonoší, č. 15, Semily 2002, s. 268–269.
42 STŘELEČKOVÁ, Tereza: Politické procesy padesátých let – kauza František Zahrádka, Diplomová práce. Liberec 2009.
43 HOLANOVÁ, Lucie: Politické procesy 50. let – kauza Vratislav Číla a spol., Diplomová práce.
Liberec 2007.
44 HANZALOVÁ, Gabriela: Politické procesy u Krajského soudu v Liberci v roce 1953. Kauzy Josef Kulhánek a spol. a Josef Musil a spol. Diplomová práce, Liberec 2009.
18
3. Politické procesy v Československu
Politické procesy jsou specifickým prvkem každé diktatury a staly se nedílnou součástí také komunistického režimu v Československu. Komunistická strana Československa převzala moc v únoru 1948.45 Nezákonné procesy a masové perzekuce jasně napomohly upevnit tento režim. Podnětem pro československé komunistické strany se staly principy komunistické moci v Sovětském svazu a ideologie marxismu- leninismu. Ke všem mocenským záměrům KSČ dopomohli také vedoucí komunisté z bezpečnosti a politického zpravodajství. Nezákonné perzekuce zasahovaly do života mnoha lidí všech sociálních vrstev, různých zájmových institucí, a dalším organizacím.
Převracely hodnoty i principy a snažily se rozvrátit základy československé demokracie.46 Soukromé podnikání zaniklo, hospodářské plány neodpovídaly možnostem země, stejně tak jako ekonomika, jež byla podřízena zájmům sovětského bloku.
Totalitní praktiky komunistického režimu postihovaly nevinné osoby a často se netýkaly pouze jedince, ale zasahovaly do života všech členů rodiny a mnoha dalších lidí. Dokázaly rozvrátit pevné vztahy, které byly založeny na dlouholetém přátelství, a využít vše ve svůj prospěch. Komunistická moc začala boj proti náboženství, sociálnědemokratickému smýšlení, ale i proti demokratickým názorům, které byly sebemenším způsobem spojeny s první republikou. Ti, kteří se rozhodli jakkoli odporovat komunistické ideologii, byli vystaveni riziku perzekuce. Někteří se domnívali, že jim nový režim zaručí nový, lepší život a přijali ho. Ve většině případů se však obyvatelé Československa rozhodli naučit v „novém státním zřízení“ žít.
Politická nařízení komunistické strany často nahrazovala právní a zákonné normy. Narušovala tak veškerá občanská i volební práva. Velkou nápomocí bylo dosazení lidí neznalých zákonů do vedoucích funkcí ve státním i hospodářském aparátu.
Ve většině případů se jednalo o dělníky, kteří byli stranou instruováni danými směrnicemi.47 V každém případě tzv. třídní justice odporovala základní tezi právního státu, což znamenalo rovnost všech občanů před zákonem.
45 K tématu více: KAPLAN, Karel: Pět kapitol o únoru. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 80-85765- 73-X.; ČAPKA, František - LUNEROVÁ, Jitka: 1948: Vítězný únor : cesta k převratu. 1. vyd. Brno:
CPress, 2012. ISBN 978-80-264-0089-9.
46 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 18 – 19.
47 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 20 – 23.
19 Pronásledování a následná perzekuce postihovala nejprve členy nekomunistických stran a všechny odpůrce komunistické strany. Postupně se rozšiřovala i na členy různých organizací a samotné organizace (Sokol, Junák, Orel), příslušníky jiných národů, církevní instituce včetně duchovních a postihovala i střední třídu obyvatel. Početně největší skupinou mezi odsouzenými byli lidé z řad dělníků a rolníků, což odpovídalo tehdejšímu sociálnímu rozvrstvení společnosti.
Formy perzekuce byly různé a dosahovaly různých stupňů. Jednou z nich se staly politické procesy. Podle našich předních historiků včetně Karla Kaplana proběhly v Československu dvě hlavní vlny procesů. První v letech 1948–1954, v počátcích komunistické vlády a poté v 70. letech, tedy po sovětské okupaci v roce 1968. První vlna se vyznačovala větší krutostí a nelidskostí, kdy bylo často používáno fyzického násilí. V druhé vlně si ve většině případů již takové praktiky nedovolili využívat, ale přesto je zcela nevyřadili.48
V rámci procesů měla klíčovou pozici mocenská skupina tvořena členy úzkého vedení KSČ.49 Schvalovali koncepci žaloby i rozsudky a prokuratura navrhovala trest smrti. Soudní moc již nebyla nezávislou státní institucí a zákony, jež se schvalovaly, byly v rozporu s ústavou a lidskými právy. Ve většině politických procesů se angažovaly bezpečnostní komise ÚV KSČ, které působily v letech 1949–1951. Ty měly na starost procesy celostátního významu s předpokládanými tresty smrti. Krajská i okresní komise se zabývala případy ve své oblasti.50 Orgány KSČ ustanovovaly také příležitostné komise, které se věnovaly konkrétním úkolům a pracím v přípravě procesu.
Ve většině případů byli obžalovaní odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody nebo k trestu smrti. Vznikaly nové zákony, podle kterých justice soudila.
V říjnu 1948 vznikl zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231, jež obsahoval znatelně vyšší trestní sazby a zavedl nové „nezákonné činy“. Zpřísnil a změnil tak znatelně zákon na ochranu republiky č. 50 z roku 1923. V krátké době po vydání zákona č. 231/1948 Sb. vznikl Státní soud a Státní prokuratura pro agendu
48KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn., s. 40.
49 Mocenskou skupinu tvořili v letech 1948 – 1954 členové politického sekretariátu a organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Do roku 1954 rozhodoval politický sekretariát na základě informací od ministrů národní bezpečnosti, spravedlnosti nebo informací K. Gottwalda. Od roku 1954 překládal ministr vnitra spolu s ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem návrh na průběh procesu a předpokládané tresty. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s.167.
50 Tamtéž, s. 168 – 169.
20 tzv. protistátní činnosti a byly zřízeny tábory nucené práce,51 kam byla poslána většina postižených osob bez jakéhokoli řádného soudního procesu.52
Dalším zákonem, podle kterého se soudilo, byl zákon č. 86, který byl uveden v platnost od 1. srpna 1950 do 1. ledna 1962. S postupem nových zákonů se zvyšovala i míra krutosti trestů a přibýval rozsah činností, které byly považovány komunistickým režimem za nepřijatelné. Karel Kaplan uvádí, že podle statistiky bylo mezi roky 1948 – 1954 odsouzeno 95 600 osob. Zde se uváděly i politicky motivované procesy například za slovní projev, který neodpovídal ideologii či „odsouzení“ k práci v různých táborech.
Podněty k perzekuci přicházely také ze strany Komise stranické kontroly. Své materiály o politicky nespolehlivých osobách předávali Státní bezpečnosti. Právě Státní bezpečnost53 měla například v personálních záležitostech značné mocenské postavení, čehož často zneužívala díky utajovaným a nezákonným pracovním metodám.54 Na základě získaných informací, často bez podložených důkazů, docházelo k zatýkání
„podezřelých“ osob. Následně si je převzal vyšetřovatel a probíhaly výslechy.
Jednou z variant politických procesů, byly tzv. monstrprocesy, jež měly za úkol mimo jiné ospravedlnit změny ve společnosti po převratu v únoru 1948 a získat respekt u obyvatel. Charakteristickým jevem pro ně byla rozsáhlá propaganda, která byla šířena
51 Tábory nucené práce (TNP) byly zřízeny na základě zákona 247/48 SB, o táborech nucené práce, ze dne 25. 10. 1948. Představovaly jednu z prvních forem perzekucí po komunistickém převratu. TNP se stavěly místech, kde bylo zapotřebí využít pracovní síly, tzn. doly, hutě, stavby atd. Do TNP se mohl dostat člověk, který byl podezříván, že by mohl někdy v budoucnosti spáchat trestný čin. Mohlo to být například za poslouchání cizího rozhlasu, hazard, styk s reakcionáři, člen rodiny je proti znárodnění apod.
TNP fungovaly na území Československa od r. 1948 do r. 1954. BÁRTÍK, František: Tábory nucené práce (TNP). Jaroslav Metyš a Jaroslav Vojtěch – dva konkrétní případy cesty do TNP. In: Odboj a odpor proti komunistickému režimu v Československu a ve střední Evropě. Sborník k mezinárodní konferenci 15. – 16. dubna 2009. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů 2010, ISBN 978-80-87211-42-7, s. 273. K tématu více: BÁRTÍK, František: Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízené při uranových dolech v letech 1949-1951, 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2009, ISBN 978-80-86621-31-9.
52 HEJL, Vilém, pozn. 36, s. 177.
53 Státní bezpečnost (StB) byla tajná politická policie, která vznikla v roce 1945 jako součást Sboru národní bezpečnosti. Po únorovém převratu v roce 1948 pomáhala komunistickému režimu udržet svoji moc. Státní bezpečnost byla řízena jen pokyny z ministerstva vnitra. Dělila se na tři základní složky:
rozvědku, kontrarozvědku a vojenskou kontrarozvědku. Rozvědka působila v zahraničí, v „nepřátelském“
státu, kontrarozvědka pracovala uvnitř země a bojovala proti činnosti zahraničních rozvědek a proti všem odpůrcům komunistického režimu a vojenská kontrarozvědka byla součástí StB od rok u1951 a působila proti zahraničním rozvědkám působících v ozbrojených silách. RŮŽIČKA, Daniel: Státní bezpečnost, Totalita.cz online vid. 12. 6. 2013. Dostupné z: http://www.totalita.cz/stb/stb.php. K tématu více:
KAPLAN, Karel, pozn. 35.; DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953: organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních složek. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2007. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, č. 16. ISBN 978-80-86621-27-2.
54 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 170 – 172.
21 především tiskem.55 Procesy často připomínaly spíše politické divadlo. Publikum bylo pro monstrprocesy pečlivě vybíráno. Naopak příbuzní a přátelé neměli do soudní síně přístup. Monstrprocesy byly „dílem“ především sovětských poradců.56
Sovětští poradci, kteří byli do Československa povoláni ze Sovětského svazu, značně ovlivňovali poměry na ministerstvu, zejména ve Státní bezpečnosti. Snažili se vytvářet organizační struktury ministerstva a bezpečnosti podle sovětského vzoru.
Sbírali informace, které by mohly kompromitovat jednotlivé vedoucí bezpečnostních složek i za zády vysokých funkcionářů ministerstva. Chtěli tak dosadit do těchto funkcí své vlastní lidi.57
Zároveň zavedli tzv. otázkové protokoly, jež měly zajistit především jasně formulovanou vinu a přiznání.58 Struktura otázek byla upravena tak, aby zajistila i falešné doznání. K tomu často napomáhaly metody, které byly využívány při výsleších: silný psychický nátlak, hrozba zatčením blízkých, dlouhé a nepřetržité výslechy bez možnosti spánku, chození přes den na cele, zavření do temnice, někdy i fyzické tresty. Záměrem bylo psychicky vězně zlomit a následně jej donutit ke spolupráci s vyšetřovatelem.59 Zvláště kruté výslechy prováděla skupina důstojníků pátracího oddělení v Obranném zpravodajství, tzv. mordparta.60 Nabízela své „služby“
při výsleších a často sadistickým způsobem mučila vězně.61 Po vyšetřování se konala příprava na soudní přelíčení podle předem daného scénáře – tzv. režijní kniha procesu.62 Následně byl vynesen rozsudek. Z velké míry byla většina těchto procesů vykonstruovaná, od výběru osob přes obvinění až po soudní přelíčení a rozsudek.
Většinou měly ohlas v mezinárodním měřítku, avšak nejdůležitější roli hrály v tuzemsku.
55 HEJL, Vilém, pozn. 36, s. 224.
56 K tématu více: KAPLAN, Karel - PATON, Derek, pozn. 3.
57 HEJL, Vilém, pozn. 36, s. 66–67.
58 Tamtéž, s. 60.
59 CHRTKOVÁ, Michaela: Politické procesy padesátých let – Proces Karel Horáček. Diplomová práce.
2008, s. 12.
60 Dne 7. ledna 1945 vznikla samostatná československá vojenská kontrarozvědka. Obranné zpravodajství podléhalo generálovi Ludvíku Svobodovi. V jeho čele byl Bedřich Reicin. OBZ mělo pravomoci zpravodajské i bezpečnostní a podléhalo vlivu sovětských zpravodajských služeb. Více kapitola: Případ
„Čepelka a spol.“ Obranné zpravodajství, Totalita.cz online vid. 12. 6. 2013. Dostupné z:
http://www.totalita.cz/stb/stb.php; K tématu vice: HANZLÍK, František, pozn. 6.
61 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 190.
62 Režijní kniha obsahovala přesný text otázek, které předčítali soudci či prokurátoři. Její součástí byly také odpovědi, které se naučili obžalovaní i svědci. Tyto texty připravovala Státní bezpečnost. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 202.
22 Mezi monstrprocesy řadíme například kauzy s vojenskými představiteli (generál Heliodor Píka63), nejznámější jsou však procesy s tzv. vedením záškodnického spiknutí Milada Horáková a spol. v roce 195064 a s tzv. vedením protistátního spikleneckého centra Rudolf Slánský a spol.65 v roce 1952.66 Většina těchto procesů zakončila svou éru do roku 1953.67
Komunistická strana v Československu se kromě politických procesů dopouštěla dalších masových nezákonností. Mezi ně můžeme zařadit i tzv. mimosoudní perzekuci68 obyvatelstva. Jednalo se například o vyřazení z veřejného nebo společenského života, neumožnění studia na vysokých školách, ztrátu zaměstnání a komplikace spojené s dalším povoláním. Lidé nemohli vycestovat mimo země Východního bloku a ve většině případů ztratili absolutní soukromí díky sledování bezpečnostních složek státního aparátu.
Omezování svobody se šířilo ve velké míře. I přesto se jednalo o „lehčí“ stupeň perzekuce než přímé akce spojené s vykonstruovanými politickými procesy nebo dokonce vraždami. Politické čistky začaly již v únoru 1948, na starost je měly akční výbory Národní fronty. Nevyhnuly se učitelům vysokých škol, ale také zhruba desetitisícům studentům, či střední třídě obyvatelstva, která se musela vzdát svého soukromého podnikání, vystěhovat se ze svého bytu a většinou změnit svůj způsob života. Čistky neminuly také armádu, kde ze své funkce muselo odejít tisíce důstojníků
63 Politické čistky postihly i vojenské prostředí včetně samotných generálů. V rámci prvních procesů byl souzen i český divizní generál Heliodor Píka. Bývalý francouzský legionář a velitel československé mise v SSSR se stal pro komunistický režim nepohodlný. Heliodor Píka měl po válce v armádě stále velkou autoritu. To byl jeden z důvodů, proč se ho komunistické vedení snažilo odstranit. Generál byl v květnu 1948 zatčen na rozkaz Bedřicha Reicina a následně vyslýchán. Bylo na něj vydáno trestní oznámení pro podezření za velezradu. Proces probíhal od 26. – 28. ledna 1949. Heliodor Píka byl odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s.88. K tématu více: BENČÍK, Antonín - RICHTER, Karel: Tragický osud generála Heliodora Píky: portrét československého vojáka a diplomata. Praha: Avis, 2001. ISBN 80- 7278-105-7.
64 K tématu více: KAPLAN, Karel, pozn. 1.; IVANOV, Miroslav: Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové. Praha: Betty, 1991. ISBN 80-900993-1-9.
65 KAPLAN, Karel: Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský, 1.
vydání, Brno: Barrister & Principal, 2009. ISBN 978-80-87029-53-4.
66 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu, Praha 2008, s. s. 43.
67 K tématu více: KAPLAN, Karel; pozn. 1.; IVANOV, Miroslav. Justiční vražda aneb smrt Milady Horákové, Praha: Betty, 1991. ISBN 80-900993-1-9.; KAPLAN, Karel: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0269-1.; PERNES, Jiří – FOITZIK, Jan: Politické procesy v Československu po roce 1945 a „případ Slánský“. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference pořádané ve dnech 14. – 16. dubna 2003 v Praze, Brno 2005. ISBN 80-7285-053-9.
68 BERANOVÁ, Hana: Ztraceni i zatraceni. Mimosoudní perzekuce na pozadí procesu "Modrý a spol."
Diplomová práce, Liberec 2012.
23 za své politické přesvědčení proti režimu a dokonce i za účast v odboji. Pro
„nespolehlivé“ vojáky byly zřízeny tzv. pomocné technické prapory (PTP), kde vojáci zajišťovali levnou pracovní sílu. Pracovali v dolech, na stavbách i v zemědělství.69 Další politické čistky se zaměřily na věřící část obyvatelstva včetně duchovních. Byly dokonce zakázány některé bohoslužby a nařízen zákaz vydávání knih s náboženskou tématikou. Církevní řády byly internovány a tím likvidovány.70
Kromě rolníků a dělníků byla značně perzekuována i inteligence z oblasti kultury. Docházelo k zákazu hraní divadelních her, natáčení některých filmů, vydávání knih, novin a jiných periodik. Ke všemu napomáhala tvrdá cenzura, která měla za úkol najít sebemenší známku kritiky komunismu a následně zakázala publikovat takto
„politicky závadná“ díla. Cenzura měla také za úkol vyhledávat jakýkoli náznak západní kultury, inspiraci v západních dílech. Všichni, kteří nezapadali do ideového proudu komunistů a jejich představám o „komunistické kultuře“, byli perzekuováni.
Některým umělcům se podařilo z Československa odejít do zahraničí/na západ, kde měli možnost, pokud jim to situace umožnila, pokračovat ve své profesi. 71
Postupem let začaly veřejné procesy a monstrprocesy zanikat. Jednou z příčin jejich ukončení byl mezinárodní tlak veřejnosti.72 Po skončení posledních velkých procesů pomalu rostla míra stížností na nezákonné praktiky bezpečnosti a rozsudky soudů v zemích sovětského bloku, včetně Československa. Tlak byl vyvíjen především ze strany samotných postižených nebo jejich rodin. Na základě těchto okolností muselo komunistické vedení začít situaci řešit. Podstatný byl však fakt, že jejich snahou nebylo obnovení práva nebo dosažení spravedlnosti, ale především nutnost zamaskovat nezákonnosti v rámci konaných procesů. V roce 1955 zřídila komunistická strana komisi v čele s ministrem vnitra Rudolfem Barákem, jež měla za úkol přešetřovat
69 K tématu více: BÍLEK, Jiří: Pomocné technické prapory: o jedné z forem zneužití armády k politické perzekuci. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování, 2002. ISBN 80-902885-7-X.; BÍLEK, Jiří:
Vojáci druhé kategorie, aneb, Neříkejte jim černí baroni. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010. ISBN 978- 80-242-2822-8.
70 K tématu více: ANIŠOVÁ, Milena - KAPLAN, Karel: Katolická církev a pozemková reforma 1945- 1948. Brno: Doplněk, 1995, ISBN 80-85270-39-0.; VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004, ISBN 80-7266-179-5.
71 K tématu více: KAPLAN, Karel - TOMÁŠEK, Dušan: O cenzuře v Československu v letech 1945- 1956. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994. Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR; Sv. 22.
ISBN 80-85270-38-2. "Hnědá kniha" o procesech s českým undergroundem. 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012. ISBN 978-80-87211-74-8.
72 StB o sobě : výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2002. 439 s. ISBN 80-902885-8-8., s. 9.
24 procesy z hlediska „výše trestů“, které byly uděleny v letech 1948 – 1952. Revize se však zaměřovala spíše na procesy s komunistickými funkcionáři, kterým byla přerušena vazba nebo jim byl prominut zbývající trest. Paradoxem bylo, že v čele komise byli jedinci z bezpečnosti i justice, kteří se sami podíleli na nezákonnostech. Vedení samo rozhodovalo, které procesy bude prošetřovat. Výsledkem bylo přerušení trestů nebo propuštění několika funkcionářů.73
Po Barákově komisi nechala KSČ zřídit další orgán pro revizi politických procesů s vedoucími komunisty. V jejím čele stanul Drahomír Kolder, tehdejší tajemník ÚV KSČ. Barákova a Kolderova komise se od sebe charakterem lišily, jelikož bývalí funkcionáři KSČ tvořili v této době menšinu a složení komise tak dávalo větší naději na lepší výsledek prověrky.74 V dubnu 1963 byla schválena ÚV KSČ zpráva Kolderovi komise, která byla podnětem k soudní rehabilitaci bývalých vysokých komunistických funkcionářů.75 To vše vzbudilo ve straně i ve veřejnosti ohlas. Předsednictvo ÚV KSČ vedlo spory o odpovědnosti za politické vraždy, jednalo se i o osobní míře zodpovědnosti Klementa Gottwalda.76
Jelikož KSČ chtěla ještě více zmírnit projevy nespokojené veřejnosti, rozhodla se proto některé odsouzené amnestovat. Tato amnestie zachovávala zásadu o vině a amnestovaní žili stále ve strachu před StB. Znamenala pouze zrušení nebo v některých případech přerušení trestů, avšak vina stále zůstávala. V roce 1955 měla zajišťovat emigrantům beztrestný návrat do republiky.77 Největší amnestií, jež se týkala i obětí politických procesů, byla tzv. Amnestie prezidenta Novotného z roku 1960, která osvobozovala také politické vězně, jež byli odsouzeni za protistátní činnost. Jednalo se o více než pět tisíc vězňů. Tento seznam odsouzených a amnestovaných schvalovalo komunistické vedení.78
Následovaly další amnestie, v roce 1962 a další v roce 1965. Propuštění vězni to však na „svobodě“ neměli vůbec lehké, stále se obávali dalšího zatčení a věznění. Byli neustále sledováni a ve většině případů jim byl znesnadněn návrat do „normálního
73 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 216 – 218.
74 Tamtéž, s. 216 - 219.
75 Některým z nich, byly ponechány tzv. stranické tresty.
76 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 220.
77 Tato amnestie slibovala beztrestnost emigrantům, kteří se vratí do republiky. Vrátilo se 1169 osob, o pět let později 355 lidí, a za dalších pět let ještě 69 osob. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 218.
78 Soudy se mimo jiné neshodovaly na metodě, jak z právního hlediska rehabilitiace provádět.
Vykonávaly je dvěma způsoby – žaloba pro porušení zákona nebo obnova procesu. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 218 – 219.
25 života“. Nemohli zastávat své předchozí povolání, najít dobře placenou práci, děti nemohly studovat a mladí lidé špatně sháněli zaměstnání. Získali nálepku tzv. amnestanta.79
Kolderova komise později napomohla v uvolnění cesty k rehabilitacím ve všech procesech. Komunistické vedení se i přesto snažilo rehabilitace oddalovat a nepřipustit je u velkých procesů a monstrprocesů.80 Dovršením rehabilitací měl být zákon č. 82 z roku 1968, který tresty sice snížil, ale opravdu rehabilitoval jen málo procesů.
V průběhu normalizace se začaly znovu revidovat a některá rozhodnutí o rehabilitacích byla zrušena.81 Až po revoluci v roce 1989, po pádu komunismu, byl prostor pro opravdové rehabilitace, které se soudily podle zákona č. 119 z roku 1990, pro oběti odsouzené v politických procesech. 82
Jak jsem se již zmínila, politické procesy a perzekuce se staly dobře fungujícím nástrojem k udržení politické moci komunistů. Souhlasím s názorem Karla Kaplana, že komunisté přešli z „lidové demokracie“ k diktatuře. Ničily a rozvracely rodiny a jejich životy, převracely názory a hodnoty demokratického smýšlení. Tyto nelidské a nemorální metody se však komunistické straně v určité míře vyplatily, jelikož se jejich moc udržela v Československu několik dalších desítek let.
79 KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 219.
80 Tamtéž, s. 220.
81 Generální prokuratury podaly stížnost pro porušení zákona a soudy u 1714 osob dřívější rozhodnutí o rehabilitaci zrušily. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel, pozn. 2, s. 220.
82 Tamtéž, s. 216–220.
26
4. Agenti „chodci“
Odpůrci komunistického režimu se často nedokázali smířit se zásadními změnami v československé společnosti i státě. Nedokázali žít v nově vzniklé politické situaci a bylo proti jejich vůli se s tím smířit. Postupně se začal vytvářet odboj.
Pozvolna se vznikaly skupinky, které předávaly informace, šířily protikomunistické tiskoviny a letáky, pomáhaly ohroženým osobám, které se ukrývaly před komunistickou mocí. Jiní si vybrali odchod za hranice, jelikož jim často hrozil postih za činnost v odboji, politické názory nebo jenom za sociální skupinu anebo jen chtěli žít ve svobodné zemi a napomoci situaci v Československu ze zahraničí. V některých případech mohlo jít i o normální kriminálníky, kteří v útěku viděli šanci, jak se vyhnout vězení či jinému trestu.83
Uprchlíci nejčastěji pobývali v táborech na území západních spojeneckých zón Německa a Rakouska.84 Bohužel americká okupační správa v Německu a Rakousku nebyla připravena na takový nápor uprchlíků (emigrantů). Začaly se zřizovat tábory, např. pro lidi z Československa v Goetheschule v Regensburgu.85 Pro prominentní uprchlíky z Československa existoval v roce 1948 tzv. Alaska House86 ve Frankfurtu nad Mohanem. Než se uprchlíci dostali do zajateckých táborů, museli projít prověřením americké vojenské kontrarozvědky – Counter Intelligence Corps (CIC). Díky iniciativě Jána Papánka vznikl na jaře 1948 Americký fond pro československé uprchlíky,87 který se snažil zlepšit jejich životní podmínky v táborech a napomáhal jejich přesídlení do USA. Někteří uprchlíci se zapojovali do zpravodajských služeb, aby se mohli podílet na odboji proti KSČ v Československu. K tomu je však mohl vést ještě jiný důvod, rychlejší a snadnější možnost přesídlení do USA.88
Kurýři, neboli podle terminologie Státní bezpečnosti „agenti-chodci“,89 se významně podíleli na zahraničním odboji. Jejich počátky nebyly jednoduché. Nejprve
83 TOMEK, Prokop, pozn. 39, s. 9.
84 Nejoblíbenějšími uprchlickými zeměmi se v pozdějších letech staly Spojené státy americké, Austrálie, Kanada nebo Jižní Amerika.
85 Další tábory pro československé uprchlíky v americké okupační zóně: Schwabach, Dieburg, Murnau, Hanau, Amberg, Moschendorf, Ludwigsburg, Mnichov a Unterjettigen.
86 K tématu vice: Československo ve zvláštních službách, Agenti - Chodci, 9. díl, režie V. Hájek, Česká televize 2001.
87 American Fund for Czechoslovak Refugees (AFCR).
88 PEJČOCH, Ivo – TOMEK, Prokop, pozn.12, s. 6 – 8.
89 TOMEK, Prokop, pozn. 39, s. 51.
27 byli vysíláni jednotlivci nebo malé skupinky exulantů. Jejich hlavním úkolem byly především příležitostné přechody hranic. Převáděli nejčastěji vybrané uprchlíky, cenné informace, tiskoviny, letáky, ale také radiostanice a vysílačky.90 Snažili se získat další spojence, což nebylo vůbec jednoduché. Postupně si kurýři vytvořili tzv. mrtvé schránky, ve kterých si nechávali zprávy.91
Agenti chodci, kteří byli převážně získáváni v uprchlických táborech, absolvovali výcvik, který je měl připravit na cestu přes hranice. Ten byl však nedostačující a přinášel řadu problémů a komplikací.92 Kurýři obdrželi potřebné nástroje a materiály pro přechody. Měli s sebou také finanční hotovost a falešné osobní doklady, aby se mohli v Československu pohybovat.93 Větší finanční částky dostávali například na cestovní výlohy a k důležitému uplácení domácích spolupracovníků.94
V roce 1951 byla přijata nová technická opatření na zdokonalení střežení celého pohraničního pásma. Na západní hranici se postupně začal budovat jednostěnný, později třístěnný zátaras z ostnatého drátu. Od roku 1952 byl do prostřední stěny zaveden elektrický proud.95 Vysoké napětí bylo odstraněno z hranic až na konci roku 1965.
V letech 1952–1957 doplnily drátěné zábrany také miny.96
Všechna tato opatření znemožňovala bezpečné překročení hranic. V rámci speciálního výcviku se kurýři učili prostříhat drátěný zátaras pomocí izolovaných kleští a rukavic. Zkoušeli různé způsoby, které by jim ulehčily přechod, i přesto stále hrozilo riziko usmrcení nebo zadržení. Kurýři, kteří byli chyceni, dostávali vysoké tresty.
V mnohých případech jim bylo uděleno doživotí, někdy i trest smrti.97 Státní bezpečnost věděla zhruba o čtyřech tisících agentech chodců, kteří působili jako kurýři, pomocníci v zahraničí i v Československu. Dlouholeté tresty vězení dostalo asi 250 kurýrů, 19
90 PĚNIČKOVÁ, Anita: Politické procesy padesátých let – kauza Karel Plocek. Diplomová práce.
Liberec 2011, s. 33.
91 K tématu více: Československo ve zvláštních službách, Agenti - Chodci, 9. díl, režie V. Hájek, Česká televize 2001.
92 K tématu více: PEJČOCH, Ivo – TOMEK, Prokop, pozn. 12, s. 23.
93 TOMEK, Prokop, pozn. 39, s. 51.
94 Plat činil kolem 50 – 200 DM a na výlohy spojené s přechodem hranic a činností na území Československa někdy dostávali i 50 000 Kč. PEJČOCH, Ivo – TOMEK, Prokop, pozn. 12, s. 23.
95 Vysoké napětí o síle 2000 – 6000 voltů mohlo při neopatrném dotyku způsobit i smrt.
96 TOMEK, Prokop: Netradiční metody přechodu státní hranice kurýry v době studené války. In: Odboj a odpor proti komunistickému režimu v Československu a ve Střední Evropě: sborník k mezinárodní konferenci. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2010. ISBN 978-80-87211-42-7, s. 217.
97 TOMEK, Prokop, pozn. 98, s. 217.
