Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Historie
Studijní program: Historická studia Studijní obor Historie
Glockenarchiv Nürnberg
‒Významný zdroj informací pro českou kampanologii (1941
‒1945)
Glockenarchiv Nürnberg
-Important source of information for the Czech campanology
(1941
‒1945)
Diplomová práce: 2010–FP–KHI– 229
Autor: Podpis:
Kateřina Benešová
Adresa:
Husova 2513 440 01, Louny
Vedoucí práce: PhDr. Milan Svoboda, Ph. D.
Konzultant: Mgr. Radek Lunga Počet
stran grafů obrázků tabulek příloh
160 3 22 79 39
V Liberci dne: 4. 5. 2012
Čestné prohlášení
Název práce: Glockenarchiv Nürnberg - Významný zdroj informací pro českou kampanologii (1941 - 1945)
Jméno a příjmení autora: Kateřina Benešová
Osobní číslo: P09000868
Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména
§ 60 – školní dílo.
Prohlašuji, ţe má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.
V Liberci dne:
Poděkování
Poděkování za spolupráci a pomoc při zpracovávání této práce patří pracovníkům Národního archivu, Státního okresního archivu Liberec, Státního oblastního archivu Litoměřice, pobočka Děčín, Státního oblastního archivu Litoměřice, Biskupství litoměřického ‒ Diecézního konzervátorského centra a pracovníkům Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. Dále děkuji zahraničním univerzitním knihovnám, především Universitätsbibliothek Freiburg a Universitätsbibliothek Wien.
Za poskytnutí zásadního materiálu pro bádání patří poděkování především zaměstnancům zvonového archivu, Národní muzeum Norimberk (Deutsches Glockenarchiv, Nationalmuseum Nürnberg).
Závěrem bych chtěla poděkovat jmenovitě především Bc. Jaroslavu Uhlířovi, Mgr. Radku Lungovi a zvláště pak vedoucímu práce PhDr. Milanu Svobodovi, Ph.D.
5
Obsah
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ ... 8
1. ÚVOD ... 9
2. KRITIKA LITERATURY A PRAMENŮ ... 11
3. PRŮBĚH A CHARAKTER VÁLEČNÉ REKVIZICE KOVŮ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY .. 17
3.1.ZŘÍZENÍ A SPRÁVA ŘÍŠSKÉ ŢUPY SUDETY A PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA ... 17
3.1.1. Říšská župa Sudety ... 17
3.1.2. Protektorát Čechy a Morava ... 19
3.2.VÁLEČNÁ REKVIZICE KOVŮ ... 20
3. 2. 1. Právní normy... 21
3. 2. 2. Průběh a organizace válečné rekvizice ... 23
3.2.2.1. Říšská župa Sudety ... 23
3.2.2.2. Protektorát Čechy a Morava ... 27
3. 2. 3. Zhodnocení dopadu válečné rekvizice na Protektorát Čechy a Morava a Říšskou župu Sudety ... 30
3.3. ZVONOVÝ ARCHIV V NORIMBERKU ... 31
3.4. POVÁLEČNÁ RESTITUCE ZACHOVANÝCH ZVONŮ ... 37
4. SEZNAMY ODEBRANÝCH ZVONŮ V KATEGORII B, C A D PRO ŘÍŠSKOU ŢUPU SUDETY ... 40
KREISHANDWERKERSCHAFT AUSSIG/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ÚSTÍ NAD LABEM 20/1 ... 41
KREISHANDWERKERSCHAFT BÖHMISCHE LEIPA/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČESKÁ LÍPA 20/2 ... 45
KREISHANDWERKERSCHAFT EGER/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY CHEB 20/3... 48
KREISHANDWERKERSCHAFT FALKENAU AN DER EGER/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY SOKOLOV 20/4 ... 51
KREISHANDWERKERSCHAFT FREIWALDAU/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY JESENÍK 20/5 ... 54
KREISHANDWERKERSCHAFT GABLONZ -NEIßE/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY JABLONEC NAD NISOU 20/6 ... 56
KREISHANDWERKERSCHAFT JÄGERNDORF/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY KRNOV 20/7 ... 57
KREISHANDWERKERSCHAFT KARLSBAD/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY KARLOVY VARY 20/8 ... 58
KREISHANDWERKERSCHAFT KOMOTAU/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY CHOMUTOV 20/9 ... 65
6
KREISHANDWERKERSCHAFT MÄHRISCH SCHÖNBERG/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY
ŠUMPERK 20/10 ... 67
KREISHANDWERKERSCHAFT MÄHRISCH TRÜBAU -ZWITTAU -GRULICH/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY MORAVSKÁ TŘEBOVÁ,SVITAVY A KRÁLÍKY 20/11 ... 70
KREISHANDWERKERSCHAFT MARIENBAD/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY MARIÁNSKÉ LÁZNĚ 20/12 ... 73
KREISHANDWERKERSCHAFT MIES/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY STŘÍBRO 20/13 ... 75
KREISHANDWERKERSCHAFT NEUTITSCHEIN -WAGSTADT/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY NOVÝ JIČÍN –BÍLOVEC 20/14 ... 79
KREISHANDWERKERSCHAFT REICHENBERG/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY LIBEREC 20/15 ... 82
KREISHANDWERKERSCHAFT RUMBURG IN WARNSDORF/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY RUMBURK U VARNSDORFU 20/16 ... 83
KREISHANDWERKERSCHAFT SAAZ/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ŢATEC 20/17 ... 85
KREISHANDWERKERSCHAFT STERNBERG -BÄRN ... /ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ŠTERNBERK -MORAVSKÝ BEROUN 20/18 87 KREISHANDWERKERSCHAFT TEPLITZ -SCHÖNAU /ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY TEPLICE 20/19 ... 89
KREISHANDWERKERSCHAFT TETSCHEN /ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY DĚČÍN 20/20 93 KREISHANDWERKERSCHAFT TRAUTENAU /ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY TRUTNOV 20/21 ... 94
KREISHANDWERKERSCHAFT TROPPAU/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY OPAVA 20/22 . 96 KREISHANDWERKERSCHAFT FREUDENTHAL/ŘEMESLNICKÝ SVAZ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY BRUNTÁL 20/25 ... 98
5. VÁLEČNÁ REKVIZICE - LANDKREIS FRIEDLAND A LANDKREIS REICHENBERG . 100 5.1. VENKOVSKÝ OKRES FRÝDLANT, VLÁDNÍ OBVOD ÚSTÍ NAD LABEM ... 102
Albrechtice u Frýdlantu ... 104
Andělka (Engelsdorf) ... 105
Arnoltice (Arnsdorf) ... 106
Bílý Potok (Weissbach) ... 107
Bulovka (Bullendorf) ... 108
Dětřichov (Dittersbach) ... 109
Dolní Oldříš (Niederullersdorf) ... 110
Frýdlant v Čechách (Friedland in Böhmen) ... 111
Hejnice (Haindorf) ... 113
Horní Řasnice (Bärnsdorf) ... 114
Jindřichovice pod Smrkem (Heinersdorf an der Tafelfichte) ... 115
Krásný Les (Schönwald) ... 117
Kunratice (Kunnersdorf) ... 118
Ludvíkov pod Smrkem (Lusdorf an der Tafelfichte) ... 119
7
Mníšek (Einsiedel)... 120
Nové Město pod Smrkem (Neustadt an der Tafelfichte) ... 121
Pertoltice (Niederberzdorf) ... 123
Raspenava (Raspenau) ... 123
Ves (Wiese)... 125
5.2.VENKOVSKÝ A MĚSTSKÝ OKRES LIBEREC, VLÁDNÍ OBVOD ÚSTÍ NAD LABEM ... 126
Bílý Kostel nad Nisou (Weißkirche) ... 127
Český Dub (Böhmische Aiche, Deutsche Eiche) ... 128
Dlouhý Most (Langenbrück) ... 129
Hodkovice nad Mohelkou (Liebenau) ... 130
Horní Vítkov (Wittig) ... 132
Hrádek nad Nisou (Grottau) ... 132
Chrastava (Kratzau) ... 134
Jeřmanice (Hermannstal) ... 136
Kryštofovo Údolí (Christophsgrund) ... 137
Liberec (Reichenberg) ... 139
Dolní Hanychov (Niederhanichen) ... 139
Janův Důl (Johannesthal) ... 139
Nové Město (Neustadt) ... 140
Perštýn (Bergstein) ... 140
Rochlice (Röchlitz) ... 141
Ruprechtice (Ruppersdorf) ... 142
Staré Město (Altstadt) ... 143
Osečná (Oschitz) ... 146
Rádlo ‒ Milíře (Radl ‒ Kohlstadt) ... 146
Stráž nad Nisou (Alt-Habendorf) ... 147
Světlá pod Ještědem (Svetlai) ... 148
Václavice (Wetzwalde) ... 148
Vratislavice nad Nisou (Maffersdorf) ... 149
6. ZÁVĚR ... 151
7. SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ ... 153
7.1.PRAMENY ... 153
7.2.LITERATURA ... 154
7.3.INTERNETOVÉ ZDROJE ... 157
8. SEZNAM PŘÍLOH ... 158
8
Seznam pouţitých zkratek a symbolů
cm – centimetr č. – číslo
č. j. – číslo jednací
Id. rek. - Identifikační rekviziční (značka) kat. – (zvonová) kategorie
kg – kilogram
MHP – Ministerstvo hospodářství a práce
MVHJI – Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken – Isergaues NA – Národní archiv
např. – například Nr. – Nummer
RGBl – Reichsgesetzblatt s. – strana
SOkA – Státní okresní archiv SPS – Státní památková správa sv. – svatý; svatá
ÚDU AV ČR – Ústav dějin umění Akademie věd České republiky Ø - průměr
9
1. Úvod
Druhá válečná rekvizice neţelezných kovů je jako badatelské téma zdánlivě velmi popisné, neaktuální a celkově postavené jen na právních normách. Jiný pohled na „válečné“ téma, který se stal hlavním podnětem k tomuto odbornému bádání, i přestoţe není hlavním námětem diplomové práce, poskytlo především seznámení se s dobovými zápisy v kronikách.
Sběr a odvoz církevních i světských zvonů v letech 1941 ‒ 1943 byl natolik masovou záleţitostí, ţe osudy jednotlivých zvonů zajímaly nanejvýš jejich majitele či několik pracovníků památkových úřadů. Pocit, který vzbudil hromadný a organizovaný sběr zvonů při druhé válečné rekvizici, nejlépe vystihuje citát Reinholda Schneidera z knihy Das Inselreich: „Ztratí -li zvony svou moc zvuku, věže převahu nad střechami, není již žádná naděje a žádný život není možný.“1 Marnost a smutek nad ztrátou mnohdy vyjadřovali disponenti, tedy faráři, ve svých zápisech do farní kroniky. Jejich hlas však v důsledku poválečné obměny obyvatel v pohraničních oblastech tehdejší Československé republiky brzy utichl. Stejně jako hlas „jejich“
zvonů. Jedním z cílů práce bude popsat osudy několika tisíců odebraných zvonů, a vrátit jim tak částečně jejich ztracený hlas.
Hlavním cílem diplomové práce, zabývající se válečnou rekvizici neţelezných kovů během 2. světové války, je zpřístupnit a publikovat prozatím nedostatečně oceněné prameny k rekvizici z území tehdejší Říšské ţupy Sudety, nalézající se dnes v německém Glockenarchivu v Norimberku. Přepisy originálů dokumentů se stanou součástí příloh diplomové práce.
Snahou bude na základě všech dostupných tuzemských a částečně zahraničních archivních materiálů dokumentovat celkový rozsah válečné rekvizice a její dopad na zvonový fond. Zájem bude zaměřen převáţně na průběh a důsledky druhé válečné rekvizice na zvonový fond z bývalé Říšské ţupy Sudety, jelikoţ doposud nikdo odborně nezhodnotil téma válečné rekvizice zvonů z této oblasti. Archivní materiály by měly umoţnit vytvořit obraz o meziválečné skladbě zvonů a sestavit přehledné tabulky s počty odebraných zvonů v kategorii B, C a D.
Ze souborného archivního materiálu budou vyčleněny informace o válečné rekvizici v oblasti bývalých clam - gallasovských statků v severních Čechách, tedy
1 Z knihy SCHNEIDER, Reinhold, Das Inselreich, Frankfurt am Main 1936.
10
z tehdejšího venkovského a městského okresu Liberec a venkovského okresu Frýdlant.
Snahou bude dokumentovat přesné osudy zvonů odebraných z těchto okresů, na základě archivních materiálů a soudobé regionální německé literatury.
V této části práce bude vyuţito údajů z terénního výzkumu, uskutečněného v letech 2008 - 2009 jako součást bádání k bakalářské práci Zvony na Frýdlantsku, který mapoval současný stav zvonových památek Frýdlantska. Stejně tak budou zhodnoceny výsledky terénního výzkumu, který se uskutečnil v letech 2008 - 2010 jako součást bádání k bakalářské práci Zvony na Liberecku.
Vyuţita bude hlavně dokumentace pocházející ze zvonového archivu v Norimberku, dále archivní materiály uloţené v Národním archivu v Praze, dokumentace dnes uloţená v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a prameny k rekvizici zachované ve Státní okresním archivu Liberec a Státním oblastním archivu Litoměřice.
Pro vytvoření diplomové práce v předpokládaném rozsahu budou pouţity metody deskriptivní, komparativní, diachronní, synchronní, analytická a syntetická.
11
2. Kritika literatury a pramenů
Kampanologie je vědou poměrně mladou, jeţ v podstatě v České republice nemá řádné vědecké zázemí. Zabývá se bádáním o zvonech samotných, tedy jejich vývojem, výzdobou, funkcemi a akustickými vlastnostmi a památkovou ochranou zvonů. Historie zvonů nebo spíše historické události, které se jich dotkly, obvykle nejsou předmětem kampanologického bádání.
Konkrétně druhá válečná rekvizice je velmi úzkým tématem bádání, proto ani nová literatura k tématu u nás prakticky neexistuje. Upozornit je moţné pouze na práci Pražské zvony vydanou v roce 2005 kolektivem autorů (Ludmila Kybalová, Radek Lunga a Petr Vácha). Práce je prvotně zaměřena na zvony v Praze, a proto se kapitola s názvem Zvony 19. a 20. století, věnuje průběhu a charakteru druhé válečné rekvizice na území Protektorátu. Současnou kampanologickou literaturu představují převáţně odborné články v tematických sbornících nebo drobnější i rozsáhlejší regionální práce.
Německá literatura odráţí obdobnou situaci s jinou úrovní kampanologického bádání. Moderní kampanologická literatura se zabývá převáţně památkovou péčí a ochranou zvonů. Historií zvonů spíše okrajově, ale lze narazit na starší práce věnující se průběhu a důsledkům rekvizice na německý zvonový fond. Jelikoţ byl průběh rekvizice v Říšské ţupě Sudety obdobný, bylo moţné částěčně vycházet. Uvést lze například dvě práce Christharda Mahrenholze, první vydanou v roce 1948 pod názvem Glockenkunde a druhou z roku 1952 nazvanou Schicksal der deutschen Kirchenglocken.2 Při sběru zvonů probíhala na shromaţdištích u hutí v Německu velmi podrobná dokumentace, která byla po válce vyuţita jako základ pro vznik monumentálně koncipované řady zvonových atlasů celého Německa, tzv. Deutscher Glockenatlas. Prozatím byly vydány čtyři díly: díl 1. Württemberg und Hohenzollern , díl 2. Bayerisch-Schwaben, díl 3. Mittelfranken a díl 4. Baden. Pro české území bohuţel podobná řada nikdy nevznikla. Z větších německých sborníků lze upozornit na dílo Glocken in Geschichte und Gegenwart, jehoţ první díl vyšel v roce 1986 a druhý v roce 1997.3 Poslední prací, na niţ je moţné upozornit, je dílo Jörga Wernische Glockenkunde in Österreich, která přináší sice údaje pro Rakousko, ale věnuje se
2 MAHRENHOLZ, Christhard: Schicksal der deutschen Kirchenglocken. Denkschrift über den Glockenverlust im Kriege und die Heimkehr der geretteten Kirchenglocken, Hannover 1952, 55 s.
3 Uspořádal jej Kurt Kamer, který také vydal v roce 2007 sympaticky drobnou knihu Die Glocke. Eine Kulturgeschichte, která, ačkoliv je spíše populárně-naučná, seznamuje s kampanologii širší veřejnost.
12
v obsáhlejší kapitole průběhu první i druhé válečné rekvizice, která byla vydána v roce 2006.
Odborné texty jsou publikovány převáţně jako součást větších tematických sborníků.
Z tuzemských je třeba jmenovat odborné práce a studie Radka Lungy, např. Průběh a charakter rekvizice českých zvonů za druhé světové války uveřejné ve sborníku Nepřichází-li práce k Tobě... = "Kommt die Arbeit nicht zu Dir...." Různé podoby nucené práce ve studiích a dokumentech z roku 2003 a dále obsáhlejší text Česká kampanologie a dějiny zvonařství po třiceti letech ve sborníku Campana – Codex – Civitas. 4 Posledním českým odborným textem je rozsahem kratší článek Ireny Bukačové Evropské zvony za 2. světové války - 150.000 ztrát, který byl publikován v roce 1999 jako součást Vlastivědného sborníku pro regionální dějiny severního Plzeňska.
Z německých článků je třeba jmenovat především ty, které se věnují dějinám, struktuře a funkci zvonového archivu. První článek od Ludwiga Veita s názvem Das Deutsche Glockenarchiv im Germanischen Nationalmuseum in Nürnberg 1965-1985, součást sborníku Lusus campanularum (1986). Vydán byl k 80. narozeninám pracovnice památkové péče Sigrid Thurm, která se zaslouţila o podrobnou dokumentaci německých zvonů přímo na sběrných shromaţdištích zvonů v Hamburku.
Sigrid Thurm vydala v roce 1990 odborný text Die Glocken im Krieg und in der ersten Nachkriegszeit, ve kterém stručně shrnuje své znalosti válečné rekvizice a popisuje válečnou i poválečnou historii odebraných zvonů. Odborný článek Clause Peseho uveřejněný v roce 1998 ve sborníku Mehr als nur Kunst,5 pod názvem Das Deutsche Glockenarchiv, se rovněţ věnuje německému zvonovému archivu, dějinám jeho vzniku a dnešní funkci archivu v rámci německého národního muzea Norimberk.
Základním zdrojem informací pro vytvoření obrazu o meziválečné skladbě zvonů oblasti Frýdlantska a Liberecka byla vlastní bakalářská práce Zvony na Frýdlantsku do roku 2007 a bakalářská práce Bc. Jaroslava Uhlíře Zvony na Liberecku do roku 2007. Neocenitelnou je Topografie historických a uměleckých památek v Československu od Prof. Dr. Karla Kühna, obsahující údaje o uměleckých památkách oblasti Liberecka a Frýdlantska. V roce 1934 byla pod názvem
4 LUNGA, Radek: Česká kampanologie a dějiny zvonařství po třiceti letech, in: Campana – Codex – Civitas. Miroslao Flodr octogenario, Brno 2009, s. 80-117.
5 PESE, Claus: Das Deutsche Glockenarchiv, in: Mehr als nur Kunst. Das Archiv für bildende Kunst im Germanischen Nationalmuseum, Ostfildern-Ruit 1998 (Kulturgeschichtliche Spaziergänge im Germanischen Nationalmuseum, Band 2), s. 136 - 145.
13
Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in der Tschechoslowakischen Republik, Der Bezirke Reichenberg, vydána část věnovaná okresu Liberec. Nepodařilo se jiţ vydat část věnující se památkám okresu Frýdlant, která je v pracovní verzi pod názvem Verzeichnis der kunstgeschichtliche und historischen Denkmale im Landkreis Friedland, Teil I - V, uloţena jako strojopis v Knihovně Ústavu dějin umění.
Regionální literatura nemohla poskytnout pro téma druhé válečné rekvizice dostatečné údaje, jelikoţ nejmladší práce německých regionálních historiků, kteří se věnovali tématu zvonů v okrese Frýdlant nebo v okrese Liberec, pocházejí z přelomu 20. a 30. let 20. století.
Pro údaje o první rekvizici a o meziválečné skladbě zvonů lze nejlépe vycházet z práce Grete Gürlich – Schmidtové Die Glocken des Jeschken – Isergaues (1925).6 Rozšířená verze zaloţená na pozůstalosti Franze Töppera, byla jako kniha vydána v roce 1927. Shrnuty jsou zde jak stručné popisy nedochovaných zvonů, tak popisy vzhledů jejich nově pořizovaných náhrad. Základní údaje, které pořídil Franz Töpper, jsou doplněny o údaje o rekvizici v letech 1914-1918 a poválečných náhradách, které pravděpodobně doplnila Grete Gürlich-Schmidtová. Práce poskytuje jasný přehled o zvonech jednotlivých kostelů nejen na Frýdlantsku a na Liberecku, ale i na Jablonecku. Zmínit je také třeba jedinou práci zachycující stav zvonového fondu na Frýdlanstku před rekvizicí 1. světové války, kterou se stal výběrový soupis O. H. Metzgera. Soupis je ovšem značně ovlivněn neodborným přístupem autora.
Práce regionálních badatelů, jako například Josefa Bennesche, Antona Matziga a Antona Ressela, se tématu zvonů odborně nevěnují. V textech se zabývali převáţně historií jednotlivých měst, vesnic nebo osad a zvony jsou jen nepatrně zmiňovány v částech věnovaných popisu církevního ţivota obcí nebo jako inventáře kostela.
Zcela zásadními jsou archivní prameny k druhé válečné rekvizici uloţené v Glockenarchivu v německém Norimberku. Jedná se o tzv. Kreishandwerklisten, seznamy odebraných zvonů, které vytvořily Řemeslnické svazy hospodářských komor.
Obsahují údaje o odebraných zvonech nejen ze Říšské ţupy Sudety, ale i dokumentaci pro ostatní ţupy tehdejší Německé říše. Seznamy byly sepsány odpovědnými pracovníky jednotlivých Řemeslnických svazů, a proto se údaje uvedené v nich značně liší. Zapsán je převáţně název obce, odkud zvon pocházel, kostel nebo jiná budova, kde byl zvon zavěšen a kategorii, do které jej zařadili pracovníci památkové péče.
6 Vydána jako stať ve sborníku Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Isergaues.
14
Bliţší identifikace zvonů převáţně chybí. Seznamy odebraných zvonů obsahují údaje pro kategorie B a C, v některých případech i D. Seznamy jsou ojedinělou dokumentací, která přináší základní údaje o sejmutých zvonech z celého území tehdejší Říšské ţupy Sudety.
Problémem tuzemských archivních materiálů je jejich rozptýlenost v mnoha archivních fondech různých archivů ČR. Bádání komplikuje i jistá nelogičnost zařazení archivních materiálů týkajících se druhé válečné rekvizice neţelezných kovů v pohraničí.
Ve Státním okresním archivu Liberec jsou ve fondu Obchodní a živnostenská komora Liberec (1841 - 1949),7 uloţeny Ohlašovací listy pro bronzové zvony, tzv. Meldebogen für Bronzeglocken, které museli vyplnit všichni vlastnící zvonů, nebo jejich oprávnění disponenti ve třech kopiích. Jedna kopie listu byla ponechána vlastníkům či oprávněným disponentům a dvě kopie se odesílaly příslušnému nadřízenému církevnímu úřadu. Zapsány jsou zde základní identifikační údaje zvonů.
Na jejich základě lze vytvořit celkový obraz průběhu a dopadu válečné rekvizice na Říšskou ţupu Sudety. Archivní materiál je velmi rozsáhlý a téměř kompletní. Bohuţel z nejasných důvodů ve fondu zcela chybějí Ohlašovací listy pro bronzové zvony z oblasti Liberecka a Frýdlantska. Ve Státním okresním archivu lze pro zpracování badatelského tématu válečné rekvizice vyuţít i obecních nebo farních kronik.
Ty mohou slouţit jako prameny zvláště pro období dvacátých let 20. století, tedy pro období pořizování náhradních zvonů za odevzdané při první válečné rekvizici. Mladší záznamy jsou výjimečné, například ve farní kronice Dětřichova, farní kronice Krásného Lesa a farní kronice II. Jindřichovice pod Smrkem. Informace pocházející z kronik reflektují skutečnosti převáţně pouze do jara roku 1945. Poté kroniky většinou končí nebo končí zápis v německém jazyce a začíná zápis v jazyce českém, který se většinou věnuje zcela jiným záleţitostem. Problémem je také skutečnost, ţe Státní okresní archiv v Liberci má ve svém fondu mnoho farních i obecních kronik, ale zdaleka ne pro celé Frýdlantsko a Liberecko. Mimoinstitucionální prameny jsou pro bádání těţko dohledatelné a badatelsky téměř nepřístupné.
Lze předpokládat, ţe další zásadní archivní materiál k tématu by mohl být součástí fondu litoměřické biskupské konzistoře. Archivní materiály do roku 1945 jsou
7V inventáři fondu Obchodní a ţivnostenská komora uloţeném ve Státním oblastním archivu Litoměřice je pod heslem Zabírání zvonů, kartony 1204 – 1205, poznámka o umístění kartonů ve Státním kresním archivu Liberec.
15
však na základě depozitní smlouvy uloţeny ve Státním oblastním archivu Litoměřice, kde jsou jako nezpracovaný fond bohuţel nepřístupné.
V Národním archivu Praha jsou uloţeny dva významné fondy: fond Státní památková správa a fond Ministerstva hospodářství a práce – dodatky II. V obou fondech se nachází především dokumentace k rekvizicím a poválečným restitucím Protektorátu Čechy a Morava. Zvláště ve fondu Státní památková správa, např. kartóny číslo 30, 638, 666, 667, 668 a 733, jsou uloţeny například Soupisy odebraných zvonů z některých farností při první válečné rekvizici, Ohlašovací listy jednotlivých farností z doby druhé válečné rekvizice, dále pak lístkový katalog zvonů, matrice vybraných cenných zvonů, ale i korespondence s dotazy a popisy pro správnou klasifikaci do kategorií A aţ D nebo soupisy zvonů vrácených v restituci na očíslovaných vagónech v roce 1946. Ve fondu jsou uloţeny i praktické návody pro snímání, prováděcí vyhlášky a nařízení k provedení rekvizice.
V jednotlivých kartónech je moţné objevit i fragmentární dokumentaci pro Říšskou ţupu Sudety. Stále však zůstává všem prostudovaným kartónům společná značná různorodost uloţených materiálů, kdy nerozhoduje místopisné hledisko, ani historické souvislosti, ale spíše původce fondu.
Nejvíce archivních materiálů vztahujících se k oblasti Sudet lze nalézt ve fondu Státní památková správa, kartóny číslo 669, 688, 689 a 670. V kartónu číslo 669 jsou mimo jiné uloţeny podklady pro soupis zvonů kategorie D, dále různé normálie, seznamy zvonů kategorie B a C, ale i hlášení farářů o počtu zvonů z roku 1917.
Kartóny číslo 688 a 689 obsahují spisový materiál bývalého říšského pověřence v Liberci. Nejčastěji se jedná o doplňující dopisy k odeslaným Ohlašovacím listům pro bronzové zvony, posudky na historicky cenné zvony nebo předběţné rekviziční seznamy. Koncepty pro kategorizaci zvonů do skupin A a D na území Říšské ţupy jsou zachovány v kartónu číslo 670. Uloţeny jsou zde především cyklostylované formuláře s předběţnými soupisy zvonů z oblasti Liberecka a Frýdlantska, kde je uveden kaţdý zvon farnosti a zároveň je zařazen do kategorie od A do D.
Jmenované kartóny obsahují archivní prameny nepříliš vysoké kvality, jelikoţ není moţné doloţit, ţe se jedná o konečné soupisy odebraných zvonů a často chybí zásadní dokumentace. V dané chvíli jsou však tyto materiály jediným pramenech k průběhu druhé válečné rekvizice v oblasti Frýdlantska a Liberecka.
Ve fondu Ministerstvo hospodářství a práce - dodatky II, konkrétně v kartónech číslo 3 aţ 39, jsou k druhé válečné rekvizici uloţeny různorodé archivní materiály.
16
Jedná se převáţně o dokumentaci pocházející z Ústředních sběren v Praze a v Moravské Ostravě, tedy například stanovy pro placení firem provádějící snímání zvonů, účetní doklady těchto firem, doklady o přepravě zvonů z Protektorátu Čechy a Morava do hutí v Německu a účetní doklady Ústředních sběren. Kartóny číslo 10 až 36 obsahují převáţně dokumentaci k odevzdaným zvonům z Protektorátu Čechy a Morava. Archivní materiály jsou řazeny abecedně podle politických okresů, přičemţ pro kaţdý okres jsou zde uloţeny soupisy zvonů dle obcí, Ohlašovací listy pro bronzové zvony dle obcí a stvrzenky o předání zvonů okresnímu úřadu. Součástí spisového materiálu jsou i ţádosti obcí nebo institucí o ponechání zvonů a protokoly o ponechaných zvonech a doklady o snímání a dopravě zvonů z let 1941 - 1943.
Fond obsahuje i všeobecná nařízení pro správné provedení odebírání zvonů, např. osnovu a pokyny vládního nařízení a směrnice týkající se sběru kovů. Uloţeno zvláště v kartónech číslo 37, 38 a 39. Významné doklady o poválečném úsilí o restituci odebraných zvonů obsahuje kartón číslo 5. Jedná se o dotazy úředníků a institucí na moţnost navrácení odebraných zvonů a rozličnou dokumentaci dokládající pátrání po zvonech na území Německa a jednání o vrácení zachovaných a nalezených zvonů v roce 1946.
Dokumentace k druhé válečné rekvizici je uloţena také v oddělení dokumentačních a sbírkových fondů Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Jde o materiál k rekvizicím zvonů odebraných z Říšské ţupy Sudety, který byl delimitován do epigrafické dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR.
Dokumentace pocházející ze shromaţdiště zvonů u hutě Kaiserwerke Lünen, je fragmentárním dokladem památkové dokumentace zachovaných zvonů, které byly v roce 1946 v restituci vráceny zpět do Českolovenska.
Diplomová práce byla sepsána nejen na základě velmi podrobného archivního bádání, ale i na základě studia tematické odborné literatury. Bádání bylo znesnadňovala skutečnost, ţe téměř neexistuje odborná literatura k tématu a archivní materiály jsou, pravděpodobně i v důsledku přístupu památkové péče socialistické doby8 k církevním památkám, uloţeny v mnoha různých institucích nejen v České republice, ale i v zahraničí.
8 Podrobněji NOVOTNÝ, Michal, Úřad nebo ústav? Proměny památkové péče v českých zemích. in:
Dějiny a současnost. Kulturně historická revue. 34, 2012, č.1, s. 40 ‒ 43.
17
3. Průběh a charakter válečné rekvizice kovů druhé světové války
Válečná rekvizice zvonů proběhla na českém území jiţ při 1. světové válce.
Zvonový fond českých zemí zasáhla velmi citelně a ztráty byly ve všech farnostech po skončení války relativně rychle nahrazovány. Farnosti pořizovaly nové zvony u soudobých nejlepších zvonařů a to na vlastní náklady, s částečným přispěním československého státu, i ze soukromě iniciovaných sbírek samotných obyvatel farností. Bylo učiněno vše proto, aby zvonice kostelů nezůstaly navţdy němé.
Druhá válečná rekvizice z let 1941 - 1943 proběhla jiţ na nově vytvořeném území Protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) a Říšské ţupy Sudety (Reichsgau Sudetenland). Rozdělení území bývalého Československa na několik správních celků poněkud komplikuje bádání. Je tedy nutné v krátkosti vysvětlit jejich zřízení a správu.
3. 1. Zřízení a správa Říšské ţupy Sudety a Protektorátu Čechy a Morava
3.1.1. Říšská ţupa Sudety
Po skončení obecně známé mnichovské konference konané ve dnech 29. - 30.
září 1938, kde bylo domluveno, ţe Československo postoupí do 10. října 1938 své pohraniční území Německu, byly vytvářeny první právní normy pro nové rozloţení hranic. Jiţ velmi brzy, 1. října 1938, vydal říšský kancléř Adolf Hitler výnos o převzetí sudetoněmeckého území do správy Německé říše.9 Sloučení okupovaného českého pohraničí s Německem bylo dále právně potvrzeno zákonem „O opětovném sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší,“ vydaným 21. listopadu 1938.10 Následovala další zákonná opatření, která měla za úkol vybudovat celou správní organizaci a systém podle říšského vzoru. Zásadní význam měly dvě právní normy,
9 Výnos Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera týkající se úpravy správy Sudetoněmeckých území [Erlaß des Führers und Reichskanzlers über die Verwaltung der Sudetendeutschen Gebieten vom 1. 10.
1938] In: Reichsgesetzblatt (online), Teil I, Jg. 1938, Nr. 175, s. 1331. Dostupné z:
http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1938&page=1509&size=45
10 [Gesetz über die Wiedervereinigung der sudetendeutschen Gebieten mit dem Deutschen Reich vom 21. 11. 1938] In: Reichsgesetzblatt (online), I., 1938, Nr. 197, s. 1641. Dostupné z:
http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1938&size=45&page=1819
18
Zákon o členění sudetoněmeckého území z 25. března 193911 a poté Zákon o výstavbě správy v říšské ţupě Sudety ze 14. dubna 1939.12 Funkce říšského komisaře, kterou zastával Konrad Henlein a která vznikla výnosem z 1. října 1938, byla „s platností od 1. května t. r. přeměněna na říšského místodržícího (Reichstatthalter).“13 Do funkce říšského místodrţícího byl jmenován opět Konrad Henlein, který zároveň vykonával funkci ţupního vedoucího NSDAP.
Říšská ţupa měla rozlohu 28 942,66 km2 při celkové délce 435 km a průměrné šířce 51 km.14 Tvořena byla pohraničním územím západních, severozápadních, severních a severovýchodních Čech, dále severní Moravy a částí území Českého Slezska. Ne všechna odtrţená území byla přičleněna k ţupě. Geograficky velmi zvláštní podoba, historicky zcela nová, ani nedovolovala vytvoření uceleného útvaru.
Severozápadní část Šumavy byla přičleněna k Bavorsku (Niederbayern - Oberpfalz).
Jihovýchodní část Šumavy, Českokrumlovsko a Kaplicko se stalo součástí ţupy Horní Dunaj (Oberdonau). Naopak jihovýchodná část Čech a Moravy byla začleněna do ţupy Dolní Dunaj (Niederdonau) a Hlučínsko na severní Moravě k Pruskému Slezsku (Niederschlesien). Hlavním městem Říšské ţupy se stalo město Liberec.
Státní správa ţupy15 měla tři stupně. Na prvním stupni bylo říšské místodrţitelství v čele s Konrádem Henleinem. Úřad říšského místodrţitele (Reichsstatthalter) byl správním orgánem, ale zároveň i samosprávním útvarem. Státní správa se členila na čtyři oddělení, a to na I. Všeobecné, vnitřní a kulturní záleţitosti, II. Hospodářství, zemědělství a práce, III. Osídlování, územní plánování a vodní hospodářství, IV. Stavebnictví. Samospráva se jako druhý sektor dělila rovněţ na čtyři oddělení.16 V čele samosprávy stál ţupní hejtman jako zástupce říšského místodrţícího. Druhý stupeň byl tvořen třemi vládními obvody (Regierungsbezirk), které měly sídla v Karlových Varech (vládní obvod Cheb), Ústí nad Labem a Opavě.
V čele stáli vládní prezidenti (Regierungspräsident). Úřad vládního obvodu měl tři
11 [Gesetz über die Gliederung der sudetendeutschen Gebieten vom 25. 3. 1939]
In: Reichsgesetzblatt (online), I., 1939, Nr. 70, s. 745. Dostupné z: http://alex.onb.ac.at/cgi- content/alex?aid=dra&datum=1939&page=976&size=45
12 [Gesetz über den Aufbau der Verwaltung im Reichsgau Sudetenland vom 14. 4. 1939] In:
Reichsgesetzblatt, I., 1939, Nr. 74, s. 780- 781. Dostupné z: http://alex.onb.ac.at/cgi- content/alex?aid=dra&datum=1939&size=45&page=1011
13 KURAL, Václav - RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. "Sudety" pod hákovým křížem, Ústí nad Labem 2002, s. 89.
14 Tamtéţ, s. 72.
15 Podrobnější údaje o správě a členění Říšské ţupy např. Ortsbuch für den Reichsgau Sudetenland, Haida 1939, 44 s.
16 I. Všeobecné a kulturní záleţitosti správní, II. Zdravotnictví a tělovýchova, III. Veřejná péče a péče o mládeţ, IV. Finanční a hospodářské záleţitosti.
19
hlavní oddělení, a to pro všeobecné a vnitřní záleţitosti, výchovu a osvětu a třetí oddělení pro hospodářství. Tyto státní úřady měly vykonávat i dozor nad venkovskými a městskými úřady. Třetím stupněm pak byly tyto venkovské a městské okresy, v počtu 53 venkovských (Landkreis) a 5 městských (Stadtkreis). Venkovské okresy spravovaly zemské rady (Landratsamt) v čele se zemským radou (Landrat), resp. vrchním starostou (Oberbürgermeister).17 Venkovské okresy byly samosprávnými okrsky i obvody státní správy. Městské okresy byly samosprávnými útvary.
3.1.2. Protektorát Čechy a Morava
Protektorát Čechy a Morava vznikl právně výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, který vydal A. Hilter 16. března 1939 na Praţském hradě. Vydání výnosu předcházela vojenská okupace ze strany Německa, která začala 15. března 1939. Skončila tak existence tzv. druhé republiky s oficiálním názvem Česko - Slovensko, vzniklé po zabrání Sudet na základě mnichovské dohody. Existovaly dvě linie veřejných správních orgánů, jedna označováná jako autonomní a druhá jako říšské orgány. Českou protektorátní správu zastupoval státní prezident, ministerstva, vláda, okresní úřady, zemské úřady, obecní úřady a protektorátní policie. Zásadní postavení měl v protektorátní veřejné správě úřad říšského protektora a jeho zástupce ‒ státní tajemník. Úřad říšského protektora mohl omezovat činnost protektorátní správy, stejně tak mohly do činnosti zasahovat niţší okupační úřady, které tím vykonávaly funkci tzv. dohlíţitele. Zcela nově byly zřízeny tzv. úřady vrchních zemských radů (Oberlandrat), v čele s vrchními zemskými rady jmenovanými přímo říšským protektorem. Protektorát Čechy a Morava byl v letech 1939 aţ 1942 rozdělen na 19 obvodů vrchní zemské rady (Oberlandratsbezirk), z toho 12 v Čechách a 7 na území Moravy.18 Poté byl jejich počet sníţen na čtyři obvody v Čechách a tři na Moravě.19
17 Podrobněji KURAL, Václav - RADVANOVSKÝ, Zdeněk. a kol., "Sudety" pod hákovým křížem, Ústí nad Labem 2002.
18 Podrobněji Amtliches Deutsches Ortsbuch Protektorat Böhmen und Mähren, Prag 1940, 434 s.
19 Oberlandratsbezirk Budweis, Oberlandratsbezirk Königgrätz, Oberlandratsbezirk Pilsen, Oberlandratsbezirk Prag, Oberlandratsbezirk Brünn, Oberlandratsbezirk Iglau, Oberlandratsbezirk Mährisch Ostrau.
20
3. 2. Válečná rekvizice kovů
Průběh druhé válečné rekvizice neţelezných kovů měl jasný řád a pravidla, určená zákonnými nařízeními a jejich upravujícími vyhláškami. Na odebírání kostelních zvonů z území Německé říše i ze všech Německem obsazených území, lze nahlíţet jako na pouhý sběr neţelezných kovů potřebných pro válečné hospodářství, resp. pro zbrojní průmysl. Nahlédneme-li však na problematiku z pohledu křesťanského, tedy církevní liturgie, je zvon univerzálním nástrojem. Je moţné říci i symbolem, který jiţ od 7. století svolává věřící ke společné bohosluţbě.20 Stejně tak zvon určoval denní dobu, varoval před přírodními katastrofami a upozorňoval na důleţité události lidského ţivota. Význam zvonů dokládá i existence mnoha lidových pověr a legend vyprávějících neuvěřitelné příběhy o těchto uměleckých památkách.
Zvony byly velmi těsně spjaty s kaţdodenním ţivotem lidí, rytmizovaly světský čas.
Lze se domnívat, ţe nacionální socialismus význam zvonů pochopil a vyuţil.
V první řadě zvony poslouţily jako materiál, v druhé řadě jako perzekuční nástroj proti církvím i obecně proti náboţenství. „Poměr nacismu k náboženství a církvím nebyl nikdy pozitivní. Prosazoval se názor, že novým náboženstvím je vlastně nacionální socialismus a novým bohem národ, stát a vůdce.“21 Postoj samotných obyvatel k odebírání zvonů dokládají nejlépe obecní a farní kroniky. Zápisy v kronikách hovoří o odebíraných zvonech často velmi emotivně22 a dokládají tak obecně známý fakt, ţe
„odstranění zvonů probouzí v lidech úzkost.“23 Dokonce i v návodu vydaném jako příručka pro správné snímání zvonů při druhé válečné rekvizici je důrazně zakázáno
20 O rozšíření a zavedení pravidelnosti zvonění se zaslouţil papeţ Sabinián na začátku 7. století nařízením, nakazujícím zvonit pravidelně k hodinkám, tj. čtyřikrát ve dne a třikrát v noci jako pozvání věřících na bohosluţbu.
21 KURAL - RADVANOVSKÝ, a kol., "Sudety" pod hákovým křížem, s. 81.
22 Např. „Mögen sie aber wie auf unserem Turme endlich doch der ihre Gottes dienen und keine Wunden schlagen!“ SOkA Liberec, Archiv fary Dětřichov 1729 - 1946, (nezprac.), Farní kronika Dětřichov 1890 - 1946, s. 125. Např.: „Mit den Glocken gingen heiße Wünsche auf einen baldingen siegreichen Frieden mit. Möge ihn daher einschenken und dem Blutbad auf Erden ein Ende bereiten.“
in: SOkA Liberec, Archiv fary Krásný Les 1681 - 1946, (nezpr.), Farní kronika, 1907 - 1946, s. 90. Dále např. „Möge dieses Kreigsopfer unserer Kirchengemeinden nicht vergeblich gebrecht sein! Gott schenke unseren Vaterlande und Volke sehr bald einen siegreichen und ehrvollen Frieden! Vidi in visitatione cenoviae die 15.Junii 1942.“ in: Pamětní kniha Raspenavy (Hejnice) 1872 – 1945, liber memorandum - rasp. II., list 154.
23 HENSE Ansgar: Das Schicksal der Kirchenglocken im Ersten und Zweiten Weltkrieg. In: MUCKEL, Stefan (Ed.): Kirche und Religion im sozialen Rechtsstaat. Festschrift für Wolfgang Rüfner zum 70. Geburtstag. Berlin, Duncker u. Humblot, 2003, s. 238.
21
shazovat odebírané zvony z věţí. Prvním důvodem je zabránit jejich rozbití, ale ještě důleţitější je, ţe „toto zacházení se zvonem se příčí lidovému cítění.“24
V roce 2000 vznikl tzv. Německý nadační zákon, který umoţňoval kompenzaci za majetkové škody z 2. světové války. V České republice pomáhaly ţadatelům o náhrady škod Česko - německý fond budoucnosti a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Důleţité bylo kritérium, podle kterého se ztráta měla odškodnit.
Celkově dostal Česko - německý fond 432 milionů a IOM 200 milionů marek, z toho IOM mohl částkou 150 milionů uhradit poţadavky ţadatelů, „kteří utrpěli majetkovou újmu v důsledku a s přímou účastí německých firem, v důsledku cílené perzekuce, ať už z důvodů rasových, náboženských, politických, ideových a padesát milionů marek je na lidi, kteří nebyli cíleně perzekuováni, nicméně utrpěli majetkovou újmu s přímou účastí německých firem.“25 Program odškodnění probíhal aţ do roku 2004, ale přestoţe došlo kvůli sběru archivních materiálů asi k největšímu bádání k tématu válečných rekvizic, neposlouţil výzkum jako základ obsáhlejší práce, např. soupisu pramenů nebo soupisu všech odebraných zvonů z území dnešní České republiky. Navíc „německá strana odmítla tezi, že rekvizice zvonů byla nejen krádeží bronzového materiálu, ale i perzekučním úkonem nacistů proti církvi.“26 Finanční odškodnění proběhlo formou symbolického obnosu.
3. 2. 1. Právní normy
Zákon o čtyřletém hospodářském plánu na shromáţdění neţelezných kovů,27 vydaný 15. března 1940, tvořil základní právní normu nejen pro sběr bronzových zvonů, ale i jiných neţelezných předmětů.28 Jeho cílem bylo rozšířit surovinovou základnu, urychlit vyzbrojení a zajistit soběstačnost německého hospodářství, resp. zbrojního průmyslu. Provedením celého plánu byl pověřen zmocněnec pro čtyřletý hospodářský plán Hermann Göring. Podle zákona musel být materiál
24 Praktický návod pro snímání zvonů. Vydal Ústřední svaz řemesla pro Čechy a Moravu. (Příloha k výnosu č. jed. 141254/41-I/C) in: NA Praha, fond SPS, karton 638.
25 Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/-odskodneni-za-zvony-zrekvirovane-za-2- svetove-valky
26 LUNGA, Radek: Česká kampanologie a dějiny zvonařství po třiceti letech. in: Campana – Codex – Civitas. Miroslao Flodr octogenario, Brno 2009, s. 100.
27 [Anordnung zur Durchführung des Vierjahresplans über die Erfassung von Nichteisenmetallen. Vom 15. März 1940.] In: Reichsgesetzblatt (online), Jg. 1940, Teil I, Nr. 48, s. 510. Dostupné z:
http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1940&page=556&size=45. Příloha práce č. 1.
28 Shromaţďovány byly i např. části měděných střech a ţlabů, mosazné kliky a dveře, bronzové pomníky, busty, reliéfy a pamětní desky.
22
shromáţděn nejprve z území celé Říše, od roku 1941 byla povinnost rozšířena i na okupované české pohraničí, později Říšskou ţupu Sudety.29 Stanovil, ţe sběrem zvonů a měděných částí budov budou vytvořeny potřebné rezervy kovů pro válku v dlouhodobém horizontu. Nejprve proběhla evidence zvonů a teprve poté došlo k jejich odevzdání na další vyuţití. Měděné části budov měly být prozatím pouze evidovány. Náklady spojené s transportem a snímáním zvonů se zavázala uhradit Německá říše. Po válce měla být vlastníkům poskytnuta vhodná náhrada za odevzdané zvony, a to buď zvony nové, nebo náhradní kov. Právo udělit výjimku o ponechání zvonů nebo mědi náleţelo říšskému ministru hospodářství.
Rekvizici zvonů řídila instituce Reichsstelle für Metalle (Říšský úřad pro ţelezo a kovy),30 odpovědným pracovníkem byl konservátor uměleckých památek dr. Robert Hiecke. Dále nesl odpovědnost říšský zmocněnec pro kov (Reichsbeauftragten für Metalle) ve spojení s říšským ministerstvem hospodářství (Reichswirtschaftsministerium) a pracovníky Říšského svazu německých řemesel (Reichsstand des Deutschen Handwerks).
V Protektorátu Čechy a Morava vyšlo 26. listopadu 1941 vládní nařízení o odevzdání zvonů.31 Úřady, které měly právo řídit hospodářství v Protektorátu, „byly orgány, jak německé (ústřední nebo regionální), tak „autonomní.“ Centrální berlínské úřady, jako například říšské ministerstvo hospodářství a „říšské orgány“
zodpovídající za jednotlivá hospodářská odvětví, musely své pokyny udělovat ponejvíce prostřednictvím úřadu říšského protektora.“32 Proto i vládnímu nařízení o odevzdání zvonů, vydanému vládou Protektorátu, předcházelo nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940. Za průběh akce odevzdání zvonů zodpovídalo především ministerstvo průmyslu, obchodu a ţivností ve spolupráci s ministerstvem školství a národní osvěty. Pro řádný průběh akce snímání a odevzdání
29[Verordnung zur Einführung des Gesetzes über Viehzählungen in den eingegliederten Ostgebieten.
Vom 7. 11. 1941.] In: Reichsgesetzblatt (online), Jg. 1941, Teil I, Nr. 7, s. 41. Dostupné z:
http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1941&page=732&size=45 ;[Verordnung über Besteuerung und die arbeitsrechtliche Behandlung der Arbeitskräfte aus den neu besetzten Ostgebieten.
Vom 20. 1. 1942.] In: Reichsgesetzblatt (online), Jg. 1942, Teil I, Nr. 7, s. 704. Dostupné z:
http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1942&page=143&size=45
30 Sídlo instituce Reichsstelle für Metalle: Berlin W, Standartenstraße 3.
31 Vládní nařízení ze dne 26. listopadu 1941 o odevzdání zvonů č. 414/1941; in: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava.Vydána dne 9. prosince 1941. Roč. 1941, částka 152, s. 1974–
1976. Nabylo účinnosti dne 9. 12. 1941. Příloha práce č. 2.
32 BRANDES, Detlef, Češi pod německým protektorátem: Okupační politika, kolaborace a odboj 1939 ‒ 1945, Praha 1999, s. 364.
23
zvonů byla vydána prováděcí vyhláška s názvem Pokyny pro odevzdání zvonů,33 která přesně stanovovala pojem zvon a náboţenská obec, způsob hlášení zvonů, dále obsahovala přesné pokyny a návod na sejmutí zvonu z věţe, atd. V pokynech byl popsán i způsob převzetí sejmutých zvonů a označení zvonů, tedy jeho klasifikace do kategorií A, B, C a D. V těchto pokynech je jasně definováno, kdo zodpovídá za převoz do ústředních sběren zvonů a následný odvoz na zpracování a jakým způsobem budou uhrazeny náklady.
3. 2. 2. Průběh a organizace válečné rekvizice 3.2.2.1. Říšská župa Sudety
Rekvizice zvonů z území Říšské ţupy Sudety se řídila zákonem o čtyřletém hospodářském plánu na shromaţďování neţelezných kovů. Za správný postup a odebrání zvonů zodpovídal říšský místodrţitel Konrád Henlein, kterému byly zasílány seznamy odebraných (sejmutých) zvonů, tzv. Kreishandwerkerlisten vytvořené Řemeslnickými svazy hospodářské komory (Kreishandwerkerschaft) při druhé fázi válečné rekvizice v letech 1942 a 1943.34 Řemeslnické komory byly zřízeny v Liberci, pro vládní obvod Ústí nad Labem, v Chebu pro vládní obvod Karlovy Vary a v Šumperku pro vládní obvod Opava. Do ustavení Řemeslnické komory vykonávaly její úkoly Obchodní a ţivnostenská komora. Dle nařízení generálního zmocněnce pro hospodářství Waltera Funka ze dne 20.dubna 1942 o zjednodušení a sjednocení organizace ţivnostenského hospodářství byla rozkazem od říšského ministra hospodářství zřízena v Liberci Ţupní hospodářská komora (Gauwirtschaftskammer Sudetenland). Ta převzala ke dni 31. prosinci 1942 funkce institucí Hospodářské komory Sudety, Obchodní a ţivnostenské komory v Libreci, Chebu a Opavě a Řemeslnických komor v Liberci, Chebu a Šumperku, které tím byly zrušeny.
Pro správné provedení pokynů stanovených zákonem o čtyřletém hospodářském plánu, vydala instituce Říšského úřadu pro ţelezo a kovy (Reichsstelle für Metalle) ve spolupráci s konzervátorem uměleckých památek při ministerstvu pro vědu, vzdělání a lidovou osvětu Směrnice pro historické a umělecké ocenění zvonů odebíraných na základě nařízení z 15. března 1940.35 Jako další směrnici vydal Říšský
33 Pokyny vydáné ministerstvem obchodu v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty jako příloha k čj. 141.254/41-I/C. NA Praha, fond SPS, karton 638.
34 Seznamy uloţené dnes v německém Glockenarchiv Norimberk jsou základem této práce.
35 Richtlinien für die geschichtliche und künstlerische Bewertung der durch die Verordnung vom 15. März 1940 in Anspruch genommen Bronzeglocken. Viz NA Praha, fond SPS, karton 669.
24
svaz německých řemesel nařízení s názvem Organizace odebírání zvonů,36 které slouţilo hlavně jako příručka pro řemeslné svazy zajišťující snímání a odvoz zvonů.
Za řízené odebírání zvonů z Německa i anektovaných území nesl zodpovědnost Říšský úřad pro kovy a ţelezo, který k provedení akce zřídil Pracovní výbor pro bronzové zvony (Arbeitsausschuß für Bronzeglocken) u Říšského svazu německých řemesel. U kaţdého ze Zemských řemeslnických krajů hospodářských komor (Landeshandwerksbezirke) mělo být zřízeno řídící místo, v jehoţ čele stál Zemský řemeslnický mistr (Landeshandwerksmeister) a dalšími členy se stali vybraný zvonař a pracovník památkové péče. Řemeslnické svazy hospodářských komor,37 které měly provést snímání a odvoz rekvírovaných zvonů do sběrných středisek, mohly samozřejmě demontáţí pověřit odpovídající podnikatele. Řídící místo mělo za úkol zajišťovat a organizovat předání zvonů od Řemeslnických svazů hospodářských komor, resp. podnikatelů pověřených sejmutím zvonů. Dále pak regulovat skladování a organizovat vlakové zásilky do určených hutí. Inventarizací zvonů byly pověřeny zemské úřady pro památkovou péči (Landesämter für Denkmalpflege).
Odebírání zvonů proběhlo ve dvou fázích. V první fázi byly odebrány zvony kategorie A, během roku 1940, nejpozději do zimy roku 1941. Ve druhé fázi odebíraly řemeslné svazy zvony kategorie B a C, během let 1942 - 1943. Teprve na jaře 1943 proběhlo odeslání kompletních seznamů zvonů kategorií B a C říšskému místodrţitely.
Neţ byly všechny zvony kategorie B a C shromáţděny, čekaly jiţ sejmuté zvony na okresních shromaţdištích38 a poté všechny putovaly do sběrných středisek,39 odkud
36 Die Organisation der Bronzeglockenabnahme. SOkA Liberec, fond Obchodní a ţivnostenská komora Liberec.
37Kreishandwerkerschaft Aussig, Platz der S.A.34, Kreishandwerkerschaft Böhm. Leipa, Postfach 90, Kreishandwerkerschaft Eger, Schanzstrasse 36, Kreishandwerkerschaft Falkenau.a.d.Eger, Adolf Hitler Pl. 20, Kreishandwerkerschaft Freiwaldau, Adolf Hitler Platz. 65, Kreishandwerkerschaft Gablonz.a.N., Rathausgasse 20, Kreishandwerkerschaft Jägerndorf, Bäckengasse 2, Kreishandwerkerschaft Karlsbad, Adolf Hitler Str. 7, Kreishandwerkerschaft Komotau, Schlossgasse.7., Kreishandwerkerschaft Mähr.
Schönberg, Postrach 19, Kreishandwerkerschaft Mahr. Trübau, Ostsudeten, Kreishandwerkerschaft Marienbad, Haus Vulkan, Kreishandwerkerschaft Mies, Rathausgasse 3, Kreishandwerkerschaft Neutitschein, Hältergasse, Kreishandwerkerschaft Reichenberg, Kamillo Horn Str. 5, Kreishandwerkerschaft Rumburk - Warnsdorf - Warnsdf. Sterngasse, Kreishandwerkerschaft Saaz, Postfach. 2, Kreishandwerkerschaft Sternberg. Ostsudeten, Kreishandwerkerschaft Teplitz-Schönau, Grüne Ring, Kreishandwerkerschaft Tetschen, Adolf Hitler, Kreishandwerkerschaft Trautenau, Andreas Hofers,Kreishandwerkerschaft Troppau, Hermann Göring, Kreishandwerkerschaft Freudenthal.
Viz ÚDU AV ČR, oddělení dokumentace, Materiál k rekvizicím zvonů ze sudetské ţupy delimitovaný do sbírky Epigrafická dokumentace.
38 Okresních shromaţdišť bylo několik, převáţně byly umístěny na nádraţích, aby bylo moţné bezproblémově zvony odeslat do sběrných středisek a poté na shromaţdiště u hutí.
39 Sběrná střediska, např. Ústí nad Labem -nádraţí v Krásném Březně, Litoměřice - nádraţí, Lovosice - nádraţí, Úštěk - chmelárna, Krnov - nádraţí, Albrechtice (okr. Krnov) - nádraţí, Chomutov - nádraţí, Mariánské Lázně - nádraţí, Jirkov - nádraţí, Teplá, Bečov nad Teplou, Bezdruţice, Stříbro, Rozvadov, Rumburk, Šluknov, Varnsdorf, Jablonec ‒ nádraţí. Viz NA Praha, fond SPS, karton 670.
25
byly společně odeslány do mezitím určené hutě. Pro Říšskou ţupu Sudety byla v březnu 1942 určena huť Kaiserwerke Lünen.40
Vlastník nebo oprávněný disponent obdrţel tzv. Meldebogen für Bronzeglocken (Ohlašovací formulář pro bronzové zvony), do něhoţ měl povinnost zapsat základní identifikační údaje zvonů, které vlastnil nebo byly v jeho drţení.
Tři vyhotovení formuláře obdrţeli vlastníci od nadřízeného církevního úřadu.
Ohlašovací listy musely obsahovat místopisné údaje o názvu obce, jménu kaple nebo kostela, vládním okresu a dále adresu drţitele nebo vlastníka zvonů. O samotných zvonech byly v Ohlašovacích listech uvedeny údaje o hmotnosti, průměru, tónu, roku odlití a zvonaři, který zvon odlil. Zapsána mohla být nejen informace pro příjemce či jiná poznámka, ale i způsob, jakým byl zvon zavěšen.
Vlastníci měli povinnost dvě kopie vyplněných listů zaslat nejpozději do 5. května 1940 příslušnému nadřízenému církevnímu úřadu, jedna kopie jim byla ponechána. Nadřízené církevní úřady provedly se souhlasem a s pomocí příslušného památkového úřadu klasifikaci zvonů podle došlých Ohlašovacích listů. Listy s jiţ jasně uvedenou kategorií zvonů A, B nebo C pak byly zaslány přímo zemským radům, resp. vrchním starostům, kteří spravovali venkovské okresy.
Pokud zařadily církevní úřady zvon do kategorie D, byl jeho popis zaslán na seznamu s dalšími přímo do Říšského úřadu pro kovy a ţelezo v Berlíně, kde došlo ke konečnému rozhodnutí, zda zvon opravdu náleţí do nejcennější kategorie zvonů D.
Kategorie D se velmi silně hlídala, i kvůli známému výroku zmocněnce pro čtyřletý hospodářský plán H. Göringa o zachování deseti aţ dvanácti zvonů z celého Německa.
Přes velký počet došlých ţádostí od farních úřadů o přezkoumání rozhodnutí o zařazení zvonů byl např. z venkovského okresu Frýdlant do kategorie D zařazen pouze jeden zvon. Ohlašovací listy byly dále postoupeny Řemeslným svazům hospodářských komor, které zajišťovaly sejmutí zvonů a jejich odvoz na okresní shromaţdiště.
Průběh rekvizici je moţné zrekonstruovat na případě zvonů z obce Krásný Les.
Farní úřad vyplnil Ohlašovací list dne 26. dubna 1940 a zaslal jej nadřízenému farnímu úřadu v Novém Městě pod Smrkem. Oznámení o odebrání zvonů (Ankündigung der Glockenabnahme) obdrţela fara v Krásném Lese od Řemeslnického svazu 4. března 1942, sejmout zvony měla přijít pověřená tesařská firma Seibt. Stalo se tak nejspíš
40 NA Praha, fond SPS, karton 638. pro ţupu Niederdonau a Bayern byla určena huť Wilhelmburg - Hamburg, pro ţupu Oderdonau byla určena huť Ilsenburg.
