FUA TUL, 2015/2016, Ateliér Suchánek/Janoš Posudek vedoucího diplomové práce
Student Roman Ženatý
Téma: Komunitní centrum – městské lázně, Brno-Zábrdovice
Zadání diplomové práce, které inicioval diplomant, vychází z aktivit občanského spolku Brno kulturní.
Tématem diplomové práce je komunitní centrum v brněnské čtvrti Zábrdovice. MČ Zábrdovice leží na východ od samotného centra Brna mezi MČ Brno-střed a MČ Brno-Židenice. V současnosti žije v Zábrdovicích zhruba 12 tisíc obyvatel a to na rozloze 163 ha. Základní osou čtvrtě je ulice Cejl, ulice Zábrdovická, na které se nachází řešené území je druhou významnou tepnou územní. Zábrdovice vznikli jako ves kolem premonstrátského kláštera někdy před rokem 1209. V novější době jsou Zábrdovice spojovány především s rozmachem textilního průmyslu. Tato, pro Brno, velkolepá epocha, která jej pozvedla ekonomicky a kulturně, je dodnes v Zábrdovicích jasně čitelná. Ona čitelnost se dnes výrazně projevuje chátrajícími či rozpadajícími se rozsáhlými textilními areály, to vše s problematickou sociální situací, vytváří ze Zábrdovic komplikované a notně roztříštěné území.
Centrem zamýšleného komunitního centra se má stát objekt Městských lázní od architekta Bohuslava Fuchse, které jsou nemovitou kulturní památkou. Městské lázně, respektive jejich zimní a letní část sloužili od 30. let 20. století a řešili tak hygienickou situaci zhruba třetiny bytového fondu, bez vlastního hygienického zázemí. Celý areál lázní má rozlohu zhruba 23 000 m2. Tématem řešení práce je zimních část lázní, v současné době uzavřené, respektive její hlavní budova a přilehlá prostranství.
Cílem práce diplomanta se v prvních úvahách stala pouhá budova zimních lázní a její transformace na kulturní centrum, zhruba v intencích záměru o.s. Brno kulturní. S postupem práce a díky analýze možných dopadů na lokální komunitu, bylo přibráno k řešení i širší okolí s ideou vytvořit v místě neformální lokální centrum. Tento koncept byl spojen s myšlenkou lehkých či dočasných staveb, sloužících k prvotní iniciaci místa a jeho zapojení mentálních map místních obyvatel.
Zásadním momentem studentovi práce bylo nalezení přístupu k transformaci budovy lázní. Nalezení přístupu neznamenalo, ve studentově případě, pouze nalezení výrazového architektonického přístupu, ale vycházelo také z otázky, jak Bohuslav Fuchs vnímal tuto budovu, zda-liji sám interpretoval, jako objekt objektivního kunsthistorického zájmu. Z těchto úvah teprve vzešel koncept zásahů do vlastního objektu a obecně přístup k formování celého prostoru zimních lázní.
Zásahy a transformace území a vlastní budovy lázní je možno rozdělit do několika částí: rekonstrukci budovy lázní, nové objekty a struktury a transformace veřejných prostranství zimních lázní. Všechny tyto zásahy jsou spojovány jednou ideou, přitáhnout k místu lokální komunitu.
Zásah do budovy lázní je nejviditelnější ve dvou momentech. Prvním je probourání nového vstupu skrze vlastní objekt, který přivádí do budovy a přilehlých venkovních prostor návštěvníky dětského centra, koupelí a exteriérové zahrady. Druhým zásahem je zrušení pater hromadných šaten a vytvoření jednoho převýšeného prostoru - sálu, určeného především pro živé kulturní produkce a výstavy. Oba hlavní zásahy pracují s vybouráním nenosných prvků a nedotýkají se základní nosné struktury. Mám drobnou připomínku týkající se zázemí hlavního sálu. Osobně bych minimalizoval sklady nářadí a zázemí zahrad a nahradil je zázemím pro účinkující. Zásahy do objektu a dispoziční řešení důsledně podporují základní ideu diplomanta, tj. otevření budovy okolním aktivitám. Bylo by vhodné, aby student detailně pohovořil o zamýšleném provozu.
Druhým zmiňovaným momentem jsou nově přistavovaný objekt, komunitních zahrad a tržnice. Zde se diplomant opírá o dnešní trendy urbangardeningu, který však v jeho podobě získává poměrně exkluzivní polohu a je vyjádřen subtilní kovovou konstrukcí, vycházející z konstrukčního systému budovy lázní. Dokáži si představit, že takováto kovová struktura může působit poměrně surově, jako
například ve stavbách chilských architektů Pezo von Ellrichshausen, ale také zcela čistě až sterilně.
Vyjádřit tuto atmosféru vizuálně je bezpochyby obtížné a proto by bylo vhodné, aby diplomant o výrazu tohoto objektu pohovořil. Otázky týkající se tohoto objektu směřují především k provozu a toho, jak budou zahrady spravovány?
Posledním zásahem jsou úpravy venkovních prostor, které se soustřeďují na vytvoření několika základních kvalit: rovinatý zatravněný prostor se sloupovým lesem, terasy a mělké vodní brouzdaliště/kluziště. I zde student sleduje ideu navržení prostoru, který je možné proměňovat v rámci daných pravidel pokud možno co nejvíce variabilně.
Uvažování studenta o zásazích a transformaci území je možné označit jako metodu „měkkých“ zásahů a to i v kontextu zásahu do budovy lázní, neb to nejsou zásahy do nosné podstaty objektu. Tento přístup studenta vychází z vědomí, že velká část Zábrdovic je potenciálně přestavbové území, a že není možné příliš očekávat, že bude obnovena dřívější výroba, či že snad bude velká část přestavěna na populární loftové bydlení (to s ohledem na rozsah území a ekonomickou nákladnost považuji za nereálné). Uvažování diplomanta směřuje k ideji rychlého, pokud možno levného a efektivního zásahu, který bude podporovat lokální komunitu.
Komentář k formální stránce práce je kladný a svědčí o diplomantově zdatnosti představit a graficky prezentovat předloženou práci komplexně. Nemohu si však odpustit poznámku k nedostatečné textové dokumentaci a schematičnosti konstrukčního detailu.
V závěru bych se rád vyjádřil k průběhu práce. Student pracoval soustavně a se značným zaujetím a myslím. Práce rozhodně není rychlým nahozeným konceptem, ale výsledkem soustavné a usilovné práce. S radostí doporučuji práci Romana Ženatého k obhajobě a navrhuji i přes uvedené výtky hodnocení
