Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra historie
Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Český jazyk a literatura - historie
Listopad 1989 na VŠST v Liberci November 1989 on VŠST Liberec
Bakalářská práce: 13–FP–KHI–0055
Autor: Podpis:
Jiřina Bumbová
Vedoucí práce: Mgr. Lozoviuková Kateřina, Ph.D.
Konzultant: PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D.
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
74 0 0 0 17 16+CD
+DVD
V Liberci dne: 25.07. 2013
Čestné prohlášení
Název práce: Listopad 1989 na VŠST v Liberci Jméno a příjmení autora: Jiřina Bumbová
Osobní číslo: P09000796
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména
§ 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 25. 07. 2013
Jiřina Bumbová
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala především Mgr. Kateřině Lozoviukové, Ph.D. za odborné rady, připomínky a trpělivost při vedení této bakalářské práce. Dále pak PhDr. Jaroslavu Pažoutovi, PhD. za pomoc při vyhledávání materiálů a pamětnici paní RNDr. Aleně Kopáčkové, PhD. za přínosný rozhovor k dané problematice.
V neposlední řadě patří mé díky Severočeskému muzeu v Liberci, především PhDr.
Markétě Lhotové, za možnost použít archivní materiály. Za zprostředkování materiálů z archivu ABS bych ráda poděkovala Bc. Markétě Těthalové. Mé velké díky patří také mé rodině a Danielu Reisovi za všestrannou podporu během mého vysokoškolského
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá činností Stávkového výboru studentů Vysoké školy strojní a textilní v Liberci. Úvodní část je věnována postavení studujících v Československu mezi lety 1968 až 1989 a nezávislým iniciativám a opozičním sdružením působícím v tomtéž období. Třetí kapitola popisuje obecné události v Československu, čtvrtá průběh událostí tzv. sametové revoluce v Liberci. Další kapitola se zabývá historii VŠST v Liberci od jejího založení do roku 1989. Hlavní část práce popisuje činnost Stávkového výboru VŠST v průběhu tzv. sametové revoluce v Liberci od 17. listopadu 1989 do 15. ledna 1990, kdy se konaly volby do akademického senátu vysoké školy.
Klíčová slova: Stávkový výbor VŠST, Vysoká škola strojní a textilní v Liberci, studentské hnutí, revoluce, stávka, normalizace, Občanské fórum
Abstract
This bachelor's thesis describes activities of the strike committee of students of the Technical university of Mechanical Engineering and Textile Engineering of Liberec (VSST). Initial section is dedicated to description of position of students in Czechoslovakia in years 1968 – 1989. It also covers independent initiatives and opposition groups during this era. The next two chapters track major events in Czechoslovakia and the progress of velvet revolution in Liberec. Next chapter maps history of the VSST from time of it's founding in 1953 until the revolution in 1989. The main body of the thesis analyses position and activities of the strike komimttee during the velvet revolution in Liberec between 17. November 1989 and 15. January 1990 when elections into academic senate of the (VSST) took place.
Keywords: the Strike committee of VSST, Technical university of Mechanical Engineering and Textile Engineering of Liberec, the student movement, revolution, strike, normalization, the independent election
Zusammenfassung
Diese Bachelorarbeit befasst sich mit der Tätigkeit vom Streikkomitee der Studenten der Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik in Liberec. Der erste Teil behandelt einerseits die Position der Studierenden in der damaligen Tschechoslowakei zwischen 1968 und 1989, andererseits die unabhängige Bürgerinitiativen und Oppositionsvereine, die in demselben Zeitraum. Das dritte Kapitel richtet sich an allgemeine Ereignisse in der Tschechoslowakei, das vierte Kapitel an den Verlauf der Samtenen Revolution. Das nächste Kapitel beschafft sich mit der Historie der Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik in Liberec, und zwar seit ihrer Gründung bis 1989. Der Hauptteil von dieser Bachelorarbeit beschreibt die Tätigkeit vom Streikkomitee der Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik, und zwar im Laufe der Samtenen Revolution in Liberec (von 17. September 1989 bis 15. Januar 1990, also zu der Zeit, als die Wahl des Akademisches Senats stattgefunden wurde.
Stichwort: Streikkomitee der VSST Studenten, Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik in Liberec, Studentenbewegung, Revolution, Streik, Normung, Civil Forum.
Obsah
Úvod...11
Kritika pramenů a literatury...14
Kritika pramenů...14
Kritika literatury...16
1 Události před rokem 1989...18
1.1 Studující v 70. a 80. letech 20. století...18
1.2 Neoficiální opoziční hnutí...23
1.2.1 Hnutí revoluční mládeže...23
1.2.2 Nezávislé iniciativy a sdružení od 70. let 20. století...24
2 17. listopad 1989 a události následující...28
3 Rok 1989 v Liberci...33
3.1 Liberecko před rokem 1989...33
3.2 Listopad 1989 v Liberci...34
4 Historie VŠST od založení do roku 1989...43
5 Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989...47
5.1 Dění bezprostředně po 17. listopadu...47
5.2 Události prosince 1989...55
5.2.1 Koncert Karla Kryla...55
5.2.2 Pokračování stávky studentů...57
6 Změny na půdě VŠST v roce 1990...60
7 Vybraní členové Studentského výboru VŠST...62
7.1 Ivo Luňák – předseda SV VŠST...62
7.2 Jarmila Pešlová – členka SV VŠST a Celostátního stávkového výboru...63
7.3 Tomáš Šponar – člen SV VŠST, zástupce v Koordinačním centru OF...64
Závěr...65
Seznam pramenů a literatury...67
Prameny...67
Literatura...69
Seznam příloh...72
Seznam zkratek
AMU Akademie múzických umění
ČNR Česká národní rada
ČSL Československá strana lidová ČSS Československá strana socialistická ČVUT České vysoké učení technické
DAMU Divadelní akademie múzických umění DFXŠ Divadlo Františka Xavera Šaldy
FS Federální shromáždění
HOS Hnutí za občanskou svobodu
HRM Hnutí revoluční mládeže
KBSE Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě KC OF Koordinační centrum Občanského fóra
KNV Krajský národní výbor
KSČ Komunistická strana Československa MěstNV Městský národní výbor
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NDR Německá demokratická republika
NMS Nezávislé mírové sdružení – iniciativa za demilitarizaci společnosti
OF Občanské fórum
OKRK Okresní kontrolní a revizní komise
ONV Okresní národní výbor
OV KSČ Okresní výbor Komunistické strany Československa OV NF Okresní výbor národní fronty
PdF UK Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy PPU The Plastic People of the Universe SKNV Severočeský krajský národní výbor
SKV Severočeský krajský výbor
SML Severočeské muzeum v Liberci
SNB Sbor národní bezpečnosti
SOkA Státní okresní archiv
SPŠ Střední průmyslová škola
SSM Socialistický svaz mládeže
SSSR Sovětský svaz socialistických republik
SV VŠST Stávkový výbor VŠST
SVS Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy
SVS ČSR Svaz vysokoškolského studentstva České socialistické republiky
UK Univerzita Karlova
ÚV NF Ústřední výbor národní fronty
VB Veřejná bezpečnost
VONS Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných VPN Verejnosť proti násiliu
VŠST Vysoká škola strojní a textilní
Úvod
Vezmeme-li v potaz, že od listopadu 1989 uběhlo již téměř 24 let, zdá se zajímavé, jak je toto téma neustále živé. I když je námět tzv. sametové revoluce a studentského hnutí ustavičně hojně zpracováván, více publikací se věnuje dění v Praze. Zpracování regionálních událostí se poskytuje mnohem méně prostoru. Ale i tak nesmíme zapomínat, že i v Liberci se pořádaly demonstrace a různé meetingy.
Nejen liberečtí občané sestavovali požadavky, v celonárodním, ale i regionálním měřítku. Hnací silou „revoluce“ se po celé republice stali vysokoškolští studující. Proto je hlavním cílem této bakalářské práce přiblížit prostředí a práci jak studujících, tak i zaměstnanců Vysoké školy strojní a textilní v Liberci. Stěžejními podklady pro sepsání práce byly vydané odborné, ale i populárně naučné publikace, informace z celostátního i regionálního tisku, pramenné materiály ze Státního okresního archivu v Liberci, SOkA v Liberci a Archivu bezpečnostních složek z pobočky Brno-Kanice. V neposlední řadě jsem využila i videozáznamů Pavla Beňa a rozhovor s přímou pamětnicí tehdejších událostí.
První kapitola je zaměřená na postavení studujících v československé společnosti od příjezdu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Toto datum se stalo mezníkem v dějinách celého Československa a zasáhlo i do svobod a aktivit studujících nejen na vysokých školách. S nástupem normalizace začali být studující pod drobnohledem. Posudky, které psali učitelé při ukončení jejich školní docházky jak na základní, tak i na střední škole, měly vliv na možnosti jejich dalšího studia. Mnozí studující nebyli na základě nevhodného posudku přijati na vysokou školu, na kterou se hlásili. Studující, kteří v té době už studovali, mohli být ze studia vyloučeni. Pravé důvody vyloučení bývaly maskovány neplněním studentských povinnosti1. Kromě toho byly potlačené mnohé aktivity studenstva, například i volné vydávání studentských časopisů. Od druhé poloviny sedmdesátých let mohly být vysokoškolské časopisy vydávány pouze pod hlavičkou a kontrolou organizace SSM. Ve druhé polovině
1 Například v roce 1988 byl ze studia na VŠST vyloučen zahraniční student Gendendaramyn Ganchuu.
28. října 1988 byl zadržen v Praze během účasti na demonstraci na Václavském náměstí, podle StB sympatizoval s názory opozice. Studium na vysoké škole mu bylo ukončeno právě pro neplnění studijních povinností. Více viz ABS, fond Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II. díl.
Přírůstek Ústí z roku 1994, karton 51, mládež. s. 3.
docházelo k uvolňování cenzury obsahu.
V jednotlivých podkapitolách přibližuji některé iniciativy a sdružení, které vznikaly od poloviny sedmdesátých let. Členy těchto uskupení bývali často mladí lidé a u mnohých z nich se tak formovaly názory a postoje, které ovlivnily dění konce let osmdesátých.
Druhá kapitola se věnuje chronologickému zpracování národních událostí po 17. listopadu 1989. Považuji ji za důležitou pro přiblížení atmosféry a pochopení širších souvislostí v kapitole třetí, která popisuje dění přímo v Liberci. Stručná chronologie libereckých událostí nezaznamenává veškeré akce, které se v Liberci či jeho okolí uskutečnily. Poukazuje pouze na hlavní události a také nezanedbatelnou počáteční úlohu studujících středních škol. Protože středoškoláci byli v Liberci těmi, kdo vyrazili jako první do ulic a vyzývali posluchače vysoké školy k vyhlášení stávky.
Čtvrtá kapitola pojednává o historii Vysoké školy strojní a textilní v Liberci od jejího založení až do roku 1989, resp. zmiňuje i rozvoj školy v devadesátých letech.
Na historických souvislostech a konkrétních případech některých studujících je vykreslená atmosféra normalizačního vysokého školství.
Pro stěžejní kapitolu Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989 se mi jako nejpřehlednější jevilo využití chronologického popisu událostí v komparaci s událostmi libereckými. Členové Stávkového výboru VŠST se účastnili všech demonstrací a jednání jak mezi členy vznikajících občanských fór, tak i se zástupci vládnoucí garnitury. I proto jsou některé události zmíněny v obecné kapitole o Liberci a zároveň i v kapitole věnované vysokoškolským studujícím, kde jsou však analyzovány právě z pohledu Stávkového výboru VŠST.
V následující kapitole je shrnuto ukončení stávkové pohotovosti studentského výboru, volby do akademického senátu vysoké školy a změny, které nastaly po vzniku nové vlády. Kromě úprav daných nově vydaných zákonem o vysokých školách se na VŠST odsouhlasila změna struktury a délky studia. Inženýrské studium se prodloužilo na pět let, jako tomu bylo před restrukturalizací v 70. letech
Poslední kapitola ve zkratce informuje o životě třech vybraných studentských představitelů Stávkového výboru VŠST. Jedná se o předsedu výboru Ivo Luňáka, Jarmilu Pešlovou, která zastupovala liberecké studentstvo v Celostátním stávkovém
výboru v Praze a Tomáše Šponara, studentského zástupce v libereckém Koordinačním centru Občanského fóra.
Kritika pramenů a literatury
Kritika pramenů
Jako pramennou základnu pro téma Stávkového výboru VŠST jsem použila hlavně rešerši dobového tisku a materiály z archivu Severočeského muzea v Liberci.
Z celostátního tisku se jednalo o Rudé právo z popisovaných událostí. V tomto deníku je jasně zřetelná tendenčnost a poplatnost době svého vzniku. Z regionálních periodik jsem využila články uveřejňované v denících Vpřed a Průboj od poloviny listopadu 1989 do konce ledna 1990. Průboj vydával severočeský KV KSČ. Vpřed spadal pod taktovku OV KSČ a ONV v Liberci. V průběhu listopadu jsou patrné změny v rétorice obou médií. Až do generální stávky 27. listopadu 1989 stojí noviny názorově za svými vydavateli. Deník Vpřed například 26. listopadu vydal mimořádné číslo2 odrazující od účasti na generální stávce a obsahující prohlášení většiny funkcionářů v kraji.
Od tohoto vydání se někteří redaktoři veřejně distancovali3. V následujících dnech a týdnech toto periodikum začalo objektivně popisovat dané události a dávalo na svých stránkách prostor pro vyjádření členů Stávkového výboru VŠST, Občanského fóra a různých nezávislých iniciativ. V lednu 1990 se podnázev Vpředu proměnil v Okresní noviny Národní fronty a ONV v Liberci a změnil barevnost z červené na modrou4. Tímto se noviny zcela distancovaly od svého předchozího zaměření. Průboj se déle držel své původní koncepce a informace o dění v Liberci otiskoval v mnohem menší míře. Od prvního čísla v lednu 1990 používal podnázev deník demokratické levice5.
Mnohé informace, hlavně letáky a fotografie Stávkového výboru VŠST jsou uložené v Severočeském muzeum Liberec, ve sbírce Socialismus6. I přes to, že sbírka není dosud zpracována a je tedy nepřístupná pro nahlížení, mi paní doktorka Markéta Lhotová umožnila do dokumentů nahlédnout a některé materiály si ofotit, za což bych jí
2 Zvláštní vydání Vpředu in: Vpřed, roč. 30, 26.11., 1989.
3 Prohlášení novinářů viz Čtenářům Vpředu, in: Vpřed, roč. 30, č. 96. s. 1.
4 Viz Vpřed, roč. 31, č. 1.
5 Viz Průboj, roč. 42, č. 1.
6 Viz archiv Severočeského muzea Liberec, sb. Socialismus, rok 1989.
ještě jednou velice ráda poděkovala. Z dalších archivních pramenů bych zmínila fond Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II. díl uložený v Archivu bezpečnostních složek7. Fond obsahuje důležité informace o agenturní činnosti na VŠST, sledování studujících i pedagogů a průběh řešení případů týkajících se některých z nich. Zkoumané kartony bohužel neobsahují informace o událostech od listopadu 1989. Za zprostředkování materiálů z tohoto fondu bych velice ráda poděkovala Bc. Markétě Těthalové.
Pro získání obecného přehledu o dění v Liberci byly využity některé informace z fondů Textilní škola Liberec a Městský národní výbor Liberec, uložených v SOkA Liberec.
Důležitým archivním pramenem se staly videonahrávky Pavla Beňa, které v průřezu zaznamenávají celý průběh tzv. sametové revoluce v Liberci a činnost Stávkového výboru VŠST. Většina záznamů je přístupná na videokanále Pavla Beňa na webových stránkách Youtube8 a jedná se o sestřihy autentických záběrů jednotlivých stěžejních událostí v Liberci. Druhou částí těchto pramenů jsou rozhovory s některými účastníky tzv. sametové revoluce z roku 2010.
Na základě metody orální historie byl uskutečněn rozhovor s narátorkou RNDr.
Alenou Kopáčkovou, Ph.D., která v roce 1989 byla zaměstnána jako odborná asistentka na strojní fakultě. Narátorka si nevybavovala konkrétní data jednotlivých událostí, dále označila nepřesně místo konání setkání studujících s funkcionáři a zaměstnanci9. Na druhou stranu velice barvitě vylíčila atmosféru, která na škole i ve městě panovala.
A díky své návštěvě v Praze upozornila na rozdíly v obou místech. Získané informace posloužily pro vykreslení atmosféry doby a upřesnění některých konkrétních situací týkajících se pozice zaměstnanců VŠST. Dále jsem měla možnost nahlédnout do jejího osobního archivu obsahujícího informace ke studiu. Paní proděkanka má uložené docházkové archy všech svých studentů. Na jejich základě bylo možné zrekonstruovat průběh výuky v akademickém roce 1989 – 1990. Nadále též vlastní kopie zápisů Akademického senátu Strojní fakulty, jehož byla členkou10. V materiálech jsme také
7 Fond viz ABS, fond Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II.
8 Dostupné online z: https://www.youtube.com/user/praceavztahy 9 O setkání studujících s funkcionáři více viz s. 46.
10 Kopie 1. zápisu schůze akademického senátu fakulty strojní viz obrazová příloha č. 15.
nalezly knihu popisující rehabilitace zaměstnanců po roce 1990. S ohledem na ochranu osobních údajů mě však požádala, abych konkrétní informace o jednotlivých osobách nezveřejňovala.
V případě kapitol o obecných událostech týkajících se období normalizace jsem využila materiály sbírky VONS uložené v knihovně Libri prohibity. A to hlavně bulletin liberecké pobočky Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Dále pak edici dokumentů k tématice Jana Palacha Akce „Palach“11 v knize Jan Palach '69 od Petra Blažka.
Kritika literatury
Při psaní bakalářské práce jsem se opírala o několik stěžejních publikací.
V úvodní kapitole věnované studenstvu v době normalizace jsem čerpala především z knih Jaroslava Pažouta Mocným navzdory12 a edice dokumentů Hnutí revoluční mládeže13. Dále pak z publikace Milana Otáhala Studenti a komunistická moc14. V kapitole pojednávající o obecných událostech tzv. sametové revoluce jsem čerpala z Roku zázraků15 od Timothyho Gartona Ashe, Velkého převratu či snad revoluce sametové?16 od Jana Měchýře. Dále pak z publikací Jiřího Suka Chronologie zániku komunistického režimu v Československu17 a Labyrintem revoluce18. V případě
11 BLAŽEK, Petr: Akce „Palach“. Edice dokumentů z provenience ministerstva vnitra, In: BLAŽEK, Petr. et al. Jan Palach ´69. Praha: Togga – FF UK – ÚSTR, 2009. 640 s.
12 PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Praha: Prostor, 2008. ISBN 978-80-7260-186-8, 342 s.
13 PAŽOUT, Jaroslav. Hnutí revoluční mládeže 1968-1970: edice dokumentů. Praha : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2004. ISBN 80-7285-044-X. 143 s.
14 OTÁHAL, Milan. Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968 - 1989. Praha, Dokořán, 2003.
ISBN 80-86569-52-7, 230 s.
15 ASH, Timothy Garton. Rok zázraků : Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze. 2. vyd. Praha, Paseka 2009. ISBN 978-80-7432-009-5. 134 s.
16 MĚCHÝŘ, Jan. Velký převrat či snad revoluce sametová?, 1. vyd., Praha, Progetto 1999, ISBN 80- 86366-00-6, 359 s.
17 SUK, Jiří. Chronologie zániku komunistického režimu v Československu 1985-1990. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1999, ISBN 80-85270-88-9. 143 s .
18 SUK, Jiří. Labyrintem revoluce: aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize: (od listopadu 1989 do června 1990). Praha, Prostor 2003, ISBN 80-7260-099-0, 507 s.
regionálních událostí mi byla nápomocná Kniha o Liberci19, jejímž editorem byl Roman Karpaš. Kromě již vydaných publikací jsem se opírala i o diplomovou práci Jany Motyčkové Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku20, která liberecké události popisuje velice přehledně a dopodrobna.
Základní informace o historii VŠST jsou postavené v zásadě na kapitole Miloslavy Melanové21 v publikaci vydané k 50. letům existence VŠST. Monografie zpracovávající toho téma zatím neexistuje.
V hlavní kapitole celé práce jsem se kromě již zmíněných publikací a archivních materiálů opírala o knihu Sto studentských revolucí: studenti v období pádu komunismu – životopisná vyprávění22, která vznikla ve spolupráci Milana Otáhala a Miroslava Vaňka..
Celkový seznam použitých pramenů a literatury je uveden na konci práce.23
19 KARPAŠ, Roman, et al. Kniha o Liberci, 2. vyd., Liberec, Dialog 2004, ISBN 80-86761-13-4, 704 s.
20 MOTYČKOVÁ, Jana. Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku. Diplomová práce, KHI TUL. 2010, vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D. 239 s.
21 MELANOVÁ, Miloslava: Historie Technické univerzity v Liberci, in.: Technická univerzita v Liberci – 50 let 1953 – 2003, Liberec, Technická univerzita v Liberci 2003, ISBN 80-7083-695-4, s. 9 – 23.
22 OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav: Sto studentských revolucí : studenti v období pádu komunismu - životopisná vyprávění, Praha , Lidové noviny 1999. ISBN 80-7106-337-1, 859 s.
23 Seznam pramenů a literatury viz s. 67-69.
1 Události před rokem 1989
1.1 Studující v 70. a 80. letech 20. století
Okupace Československa výrazně zasáhla celou českou společnost. Podepsání moskevského protokolu a smlouva o dočasném pobytu vojsk varšavské smlouvy radikalizovaly také skupiny studentů vysokých škol24.
28. října u příležitosti výročí založení první republiky vyšli studenti do pražských ulic. Vymezili se proti moskevskému protokolu a proti zásahům vládní moci při veřejných shromážděních Z 77 osob zadržených VB bylo 20 studentů25. Další manifestace se konala 6. a 7. listopadu během výročí Říjnové revoluce. Ta měla také protisovětský charakter. Strhávaly se sovětské vlajky a demonstranti se pokusili na několika místech stavět barikády. Za pomoci Veřejné bezpečnosti a Lidových milic došlo k potlačení nepokojů..26 Ze 167 zadržených bylo 30 studentů vysokých škol a 15 studentů středních škol a učilišť.27 Brutální zásah bezpečnostních složek studující radikalizoval. Pod hlavičkou Akčního výboru pražských studentů začaly napříč fakultami vznikat jednotlivé akční výbory. Jejich hlavním cílem byly přípravy manifestací a dalších akcí během Mezinárodního dne studentstva 17. listopadu.
Manifestační průvod v Praze však odbor pro vnitřní věci Obvodního národního výboru v Praze 1 zakázal28.
Kromě Prahy probíhaly demonstrace i na dalších vysokých školách, jak v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku. Zmiňme například vysoké školy v Brně a v Českých Budějovicích, kde studující 7. listopadu bojkotovali výuku29.
Oproti Praze byl v Liberci vzpomínkový pochod studentů dne 17. listopadu povolen. Povolení udělil Městský národní výbor v Liberci. Okresní národní výbor
24 K problematice více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 23.
25 PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 121. Milan Otáhal uvádí počet 22 studentů. Více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 171.
26 Více k listopadové manifestaci viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 25.
27 Informace o zadržených studentech viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 171.
28 K problematice více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124.
29 K problematice více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 121.
v Liberci s tímto nesouhlasil a žádal prošetření udělení povolení. I přes tyto komplikace se pochod uskutečnil. Na dva tisíce studujících z vysokých a středních škol, jejich pedagogů a dalších lidí šlo z areálu VŠST do Lidových sadů. Na celý průběh manifestace dohlížely bezpečnostní složky30.
Reakce mocenského aparátu vyprovokovala studenty k vyhlášení okupační stávky. K jejímu zahájení došlo v pondělí 18. listopadu v osm hodin ráno a měla trvat do středeční dvacáté hodiny. Požadavky stávkujících byly shrnuty do tzv. Studentského desatera.. To bylo přijato 11. listopadu 1968 Svazem vysokoškolského studentstva Čech a Moravy a v zásadě vycházelo z Akčního programu KSČ. Studující v něm požadovali respektování lidských práv, dodržování svobody slova, shromažďovací a spolčovací svobody, vědeckého bádání a umělecké tvorby.31. Této stávky se zúčastnily prakticky všechny vysoké školy a většinou veřejnosti byla podporována32. I přes to však studující nedosáhli splnění svých požadavků a stávka, která byla považovaná za nejvýznamnější vystoupení studentů po roce 1948 byla hodnocená jako neúspěšná.33
Dalším impulsem k projevu studujících se stalo sebeupálení studenta FF UK Jana Palacha v lednu 1969. V jednom ze svých posledních dopisů, v tomto případě adresovaném Svazu českých spisovatelů, jasně formuluje požadavky na zrušení cenzury a snahy o aktivizaci české společnosti: „[...] naše národy se octly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa“34. Jakmile se informace o jeho činu rozšířila mezi veřejnost, začaly spontánně probíhat manifestace a smuteční tryzny. Palachův pohřeb v neděli 25. ledna přerostl v mohutnou demonstraci, které se zúčastnilo na 100 tisíc lidí. Vyhlásila se pohotovost policie a armády. Posílena kontrola zpráv, které se dostávaly do médii. Mimo jiné bylo ze země vyhoštěno několik zahraničních novinářů.35
Posluchači jednotlivých vysokých škol během celého týdne vydávali prohlášení a pořádali různé vzpomínkové akce. V Brně například došlo 21. ledna k přejmenování
30 K průběhu pochodu více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124.
31 Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124. Celý text desatera in: PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, obrazová příloha č. 73.
32 K problematice více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124 – 129.
33 Bližší informace o důvodech neúspěchu stávky viz OTÁHAL, Milan., pozn. 14, s. 26.
34 BLAŽEK, Petr, pozn. 11, s. 363. Originály Palachových dopisů jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek, ve fondu Akce Palach, H 682.
35 O událostech kolem činu Jana Palacha pojednává podrobně publikace BLAŽEK,Petr., pozn. 11, 367 s.
vysokoškolských kolejí. Na VŠST prošel městem dva dny po pohřbu vzpomínkový průvod spojený s manifestací. Objevovala se hesla odkazující na Palachův poslední dopis, žádající například zrušení cenzury.36
Požadavky studujících, vycházející z listopadového „Desatera“, ani požadavky Jana Palacha splněny nebyly. V reakci na to se měsíc po Palachově pohřbu, v den výročí únorového převratu, upálil středoškolský student Jan Zajíc37.
V březnu 1969 studující reagovali na situaci týkající se Jugoslávie. ÚV KSČ odmítlo vyslat delegaci na IX. sjezd Svazu komunistů Jugoslávie. Stávku svolal pražský studentský parlament na 14. března. Zúčastnilo se jí několik tisíc lidí. Cílem pochodu bylo jugoslávské velvyslanectví. Kromě pražských studentů se tohoto pochodu účastnila i skupina posluchačů VŠST. Ti se vydali pěšky do Prahy a na jugoslávském velvyslanectví předali pozdravnou rezoluci a vyjádřili svoji podporu Jugoslávii38.
Studentská opozice pomalu slábla. Jedna z posledních stávek, které se už účastnily pouze některé školy a fakulty, souvisela s odvoláním Alexandra Dubčeka a proběhla v dubnu 1969. Avšak bez výraznějšího zájmu jak veřejnosti, tak i samotných studujících. Oficiálně byla stávka zakázána Ministerstvem školství a i na nátlak vedení škol byla brzy ukončena39.
Útlum studentských aktivit koresponduje s celospolečenskou situací. Po zvolení Gustava Husáka do vedení KSČ započalo období, dnes označované jako normalizace.
V červnu došlo k oficiálnímu zákazu SVS. Udávaným důvodem bylo rozhodnutí kongresu SVS nevstoupit do Národní fronty. Tato instituce byla nahrazena stranou podporovaným Svazem vysokoškolského studentstva České socialistické republiky40. V září téhož roku vydalo ministerstvo školství, vedené nově jmenovaným ministrem Jaromírem Hrbkem, zákaz vydávání všech studentských časopisů na vysokých školách.
V průběhu druhé poloviny roku 1969 došlo ke zřízení Ústavů marxismu- leninismu na vysokých školách. A začaly probíhat prověrky zaměstnanců i studentů
36 Více k průběhu smuteční tryzny viz KAŠPAŠ, Roman, pozn. 10, s. 474.
37 Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 134. Vyšetřovací spisy a další informace jsou uložené v ABS, např. fond Hlavní velitelství Veřejné bezpečnosti ČSR (1969 – 1975) obsahující tzv. zprávy o mimořádných událostech.
38 Státní okresní archiv v Liberci, fond Městský národní výbor Liberec, inv. č. 146, kronika města Liberce 1966 – 1970, rok 1969, str. 20 – 21, zápis ze dne 14. 3. 1969.
39 Více k tématu viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 137. nebo OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 35 – 37.
40 Více k tématu SVS a zřízení SVS ČSR viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 138 – 140.
škol. Zaměstnanci, kteří nevyhovovali podmínkám prověrek, byli propuštěni. Kvalitní pedagogické pracovníky tak mnohdy nahradili zaměstnanci s vhodným politickým posudkem.41 Kromě pedagogů byli postihováni i posluchači vysokých škol, kterým za vyjadřování vlastních postojů hrozilo vyloučení ze studia.
Teprve koncem 70. a na počátku 80. let docházelo, i u studujících k probouzení se z letargie42. Velký vliv na názory studujících měla pochopitelně rodina a společnost, ve které se pohybovali. Dorůstala nová generace, na vysoké školy přicházeli mladí lidé bez přímé zkušenosti z roku 196843.
Názory a postoje posluchačů se objevovaly ve vysokoškolských časopisech, které byly vydávány legálně pod hlavičkou SSM. Nejvíce časopisů se začalo šířit po roce 1987. Souviselo to právě s novou generací studujících, která se chtěla aktivně zapojovat do veřejného života44.
Důležitým prvkem v aktivizaci studujících byly studentské kluby, které se zaměřovaly na alternativní kulturu. Dalším stupínkem se pak stal vznik tzv.
studentských fór. Potřeba diskuze a vyjádření názorů vedla i k otevřeným protirežimním projevům.45
Tak jako studující veřejně vystoupili po smrti Jana Palacha v roce 1969, dokázali se spojit i během dvacátého výročí Palachova činu. Třetí lednový týden dnes nazývaný jako Palachův se vyznačuje množstvím pořádaných demonstrací a happeningů po celém Československu. Zásah bezpečnostních složek byl předem promyšlený a připravený.
41 Příkladem může být osud prof. Ing. Zdeňka Kováře, Csc. z liberecké vysoké školy. Profesor Kovář habilitoval v roce 1968 na VŠST a následně zde přednášel. Po personálních čistkách musel školu v r.
1970 opustit. Mezi lety 1970 až 1979 pracoval jako řidič v ČSAO a libereckém skladu n. p. Izolace.
Následujících deset let byl projektantem motorů v LIAZu v Jablonci nad Nisou. Po rehabilitaci v roce 1990 byl 15. ledna zvolen děkanem Fakulty strojní VŠST. V průběhu roku jmenován profesorem a od října téhož roku vystřídal profesora Stříže na pozici rektora VŠST. Informace o profesoru Kovářovi viz ROSKOVEC, Vladimír. Vysoké školy 1990-2005, in: Aula, roč. 13, 2005, č. 3. s 47.
42 Netýkalo se pouze studujících, souviselo to s celkovým stavem společnosti v rámci vlivu perestrojky (přestavby), která uvolňovala normalizační okovy. Více k příčinám změn ve společnosti např. viz BALÍK, Stanislav. Komunistický režim v Československu a přechod k demokracii. in: Patnáct let od 17. listopadu 1989. Praha : CEP, 2005, ISBN 80-86547-39-6. s. 41 – 52.
43 Oproti generaci svých rodičů nebyli zatíženi prožitky z Pražského jara a následné okupace. Více k tomuto tématu viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 67.
44 K jednotlivým studentským časopisům více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 80 – 102.
45 Více k existenci studentských klubů a fór viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 102 – 111.
Docházelo tak k násilnému rozhánění demonstrací. V reakci na to vydali např.
posluchači AMU Stanovisko fakultních organizací AMU a studentů denního studia AMU k událostem na Václavském náměstí ve dnech 15. - 20. ledna 1989, kde odsoudili zásah bezpečnostních složek a žádali (blíže nespecifikovanou) demokratizaci46.
Dva studenti PdF UK byli kvůli své přítomnosti na demonstracích a následnému zadržení vyloučeni ze studia. To vyvolalo nesouhlas dalších posluchačů a proti jejich vyloučení podepsala petici téměř čtvrtina studujících fakulty.47
Odvaha podepisovat petice rostla. V průběhu jara mnohem více posluchačů vysokých škol48 podepsalo například i petici Několik vět nebo petice žádající propuštění konkrétních uvězněných osob49.
Celkově však studenti vystupovali převážně nejednotně. V okruhu pražských škol se vytvořily skupiny studujících. Milan Otáhal uvádí dva hlavní proudy studujících z konce 80. let. Prvními jsou studentští aktivisté, kteří na základě svých zkušenosti nepovažovali ilegální akce za přínosné v cestě k jejich cíli. Stali se tak legálně fungující organizací pod SSM..50 Druhou skupinou byli tzv. nezávislí studenti, kteří naopak platformu SSM výrazně kritizovali a odmítali. Milan Otáhal uvádí, že někteří členové nezávislých studentů měli užší kontakty na disent51. Aktivita spočívala hlavně v budování nezávislých studentských orgánů a samospráv. Jejich přičiněním vznikl např. Nezávislý studentský aktiv, jenž odsoudil zásahy SNB během Palachova týdne52. Vnitřní potřeba organizace vedla nezávislé studenty k vytvoření uskupení STUHA, které mělo být protiváhou SSM. K jeho založení došlo během října 1989.53
46 K aktivitě studujících AMU více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 112.
47 V vyloučení studentů více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 114. nebo rozhovor s Michalem Semínem viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 696.
48 Signatáři petic se nedostávali do přímých konfliktů s orgány státní moci, přesto svým podpisem vystupovali z anonymity a hrozilo jim disciplinární řízení nebo i vyloučení ze studia. Více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 115.
49 Tyto informace se týkají spíše pražských vysokých škol, které byly radikálnější a otevřenější. Více k petičním akcích vysokoškoláků viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 114 – 117. Tématika mimopražských škol zatím nebyla podrobněji zpracována.
50 Více k aktivistům viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 67.
51 Více k tématu viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 71.
52 K požadavkům Nezávislého studentského aktivu více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 71.
53 Více ke vzniku a orientaci STUHY viz BENDA, Marek, et al. Studenti psali revoluci. Praha:
Univerzum, 1990. ISBN 80-85207-02-8. s. 17 – 27.
Všeobecně je třeba říci, že studující z mimopražských škol byli v horším postavení. Tamní organizace SSM byly mnohem konzervativnější a neumožňovaly toho tolik jako organizace pražské. Milan Otáhal uvádí, že důležitou roli v případě regionálních škol sehrála hlavně divadla, která byla místem dobrovolného a neorganizovaného sdružování studujících a umožňovala navazovat kontakty i s divadelními spolky z dalších měst, např. během různých divadelních festivalů.54
1.2 Neoficiální opoziční hnutí
Někteří studující měli vazby na disent, ať už jako rodinní příslušníci či přátelé disidentů, nebo v menší míře přímo jako jeho členové. Odvážnější studující byli členy různých nelegálních opozičních sdružení. Některá z těchto sdružení se orientovala přímo na mladou generaci. V následující kapitole proto budou ty nejznámější z nich zmíněny. Dále je třeba věnovat pozornost i jiným celonárodním organizacím, do kterých se zapojovala mladá generace.
1.2.1 Hnutí revoluční mládeže
Skupinou, která se zformovala po srpnu 1968 a sdružovala ve svém středu převážně radikálně levicově orientované mladé lidi a studenty, bylo hnutí revoluční mládeže. HRM spolupracovalo s disentem. Někteří jeho členové byli v dalších letech význačnými postavami českého disentu. Mimo jiné patřili i mezi první signatáře Charty 7755.
Uskupení bylo oficiálně založeno 2. prosince 1968 v klubovně na pražské vysokoškolské koleji Větrník. Zakládající manifest skupiny sepsal Petr Uhl56 a kromě studentů sdružovala i různé intelektuály a v menší míře také dělníky57. Jednotlivé buňky
54 K aktivitě mimopražských vysokých škol více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 79.
55 Petruška Šustrová, Petr Uhl, Jaroslav Bašta nebo Ivan Dejmal se svými podpisy zařadili mezi prvních 241 signatářů. Více např. viz GRUNTORÁD, Jiří. Informace o Chartě 77. Brno: Doplněk, 1998.
ISBN 80-7239-006-6. 628 s. Archivní materiály týkající se Charty 77 jsou uložené v archivu Československého dokumentačního střediska př Národním muzeu ve fondu Charta 77.
56 Petr Uhl promoval v roce 1963 na ČVUT, v době založení HRM byl středoškolským pedagogem.
57 Více o vzniku HRM viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 8.
působily na některých fakultách UK a na Vysoké škole zemědělské.
Myšlenkově mělo HRM blízko k tzv. nové levici, která v šedesátých letech silně ovlivňovala hlavně dění na západě. Výrazně o sobě HRM dalo slyšet v srpnu 1969.
První výročí okupace chtěli členové HRM využít k mobilizaci obyvatelstva proti normalizačním tendencím vlády. Ve velkém množství šířili letáky vyzývající k projevům odporu. Dva z nich byly podepsány krycím názvem Revoluční socialistická strana (Československo), který HRM začalo používat.58
Po násilném potlačení demonstrací ze srpna 1969 došli členové HRM k názoru, že je třeba jejich činnost, ke které se do té doby veřejně hlásili, přesunout do ilegální sféry. Došlo k rozdělení struktury skupiny na menší buňky a jednotliví členové používali krycí jména. Přes to bylo hnutí monitorované Státní bezpečností. Na přelomu roku 1969 došlo k zatýkání hlavních postav HRM. Proces s obžalovanými proběhl až v roce 1971. V procesu bylo souzeno celkem 17 osob59. A původní obvinění z pobuřování bylo po výsleších překvalifikované na podvracení republiky.60 Podle Jaroslava Pažouta šlo v případě HRM o cílený zásah proti studentstvu, které bylo novými držiteli moci opodstatněně považováno za jednu z nejméně spolehlivých složek společnosti.“.61.
1.2.2 Nezávislé iniciativy a sdružení od 70. let 20. století
Normalizace a upevnění moci komunistické strany a veřejné bezpečnosti vedlo, jak již bylo řečeno výše, k útlumu jednotlivých sdružení, k jejich rozpadu na menší skupiny. Všeobecně se mluví o tom, že se lidé uzavírali do sebe a byli obezřetnější v tom, kde a jak se pohybují a projevují. Atmosféra strachu a obavy ze zatčení byly velmi silné. Ke znovuzrození občanské aktivity vedlo podepsání Závěrečného aktu
58 Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 11.
59 Mezi stíhanými byla i západoněmecká studentka Sibylle Plogstedtová. Odsouzena byla ke dvěma a půl letům vězení. Po sedmnácti měsících došlo k jejímu propuštění a následnému vyhoštění z Československa. Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 23 – 26.
60 Více k trestnímu stíhání členů HRM viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 22 – 26.
61 Blíže viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 240.
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě62 1. srpna 1975 v Helsinkách63, respektive jeho nedodržování v Československu. Porušování lidských práv a svobod bylo jedním z důvodů pozdějšího vzniku Charty 77. Druhým důvodem se stalo stíhání a následný proces s neoficiálními hudebními skupinami řadícími se k undergroundu.
Jednalo se o kapely The Plastic People of the Universe a DG307. V roce 1976 se členové kapel a další příznivci undergroundu dostali před soud64. Obvinění z protistátní činnosti, následně překvalifikované na výtržnictví mělo tomuto hudebnímu směru dát nálepku opilců a společností odsuzovaných příživníků. Mezi veřejností však proces větší pozornost nevzbudil. Obhájcem PPU byl Otakar Motejl a veřejně se za ně postavili i protirežimní intelektuálové. Právě pronásledování kapely The Plastic People of the Universe bylo dalším impulsem k založení Charty 7765. Mladou generaci neoficiální hudební sféry lákaly a zajímaly. SNB v nich však viděla riziko. Její snahou bylo, aby se koncerty vůbec neuskutečňovaly. Hudebníci, ale i pořadatelé těchto akci byli často v monitorování StB66.
Koncem 80. začaly polevovat normalizační tendence státu. Uvolňovalo se napětí i možnosti. Lidé začali říkat hlasitěji své názory a postoje. Milan Otáhal mluví o tom, že začala přicházet nová generace, která chtěla být slyšet.67 Začala tak vznikat uskupení motivovaná ekologicky, umělecky i politicky.
Ze skupin, které se orientovaly na mládež, lze jmenovat například České děti.
Uskupení České děti vzniklo na konci května 1989 a profilovalo se jako monarchistická skupina, očekávající a požadující návrat krále. Neměli zájem fungovat jako politická
62 Jednání KBSE měla snížit napětí mezi Východní blokem a USA v rámci Studené války. Zisky v územním a mocenském vlivu SSSR měly kompenzovat dohody o dodržování lidských práv a svobod.
63 K problematice více viz THOMAS, C. Daniel: Helsinský efekt: mezinárodní zásady, lidská práva a zánik komunismu, 1. vyd., Praha, Academia 2007, ISBN 978-80-200-1506-8 , s. 94.
64 Více k procesu s PPU a DG307 například viz MACHOVEC, Martin (ed.). "Hnědá kniha" o procesech s českým undergroundem. Praha : ÚSTR, 2012. 515 s.
65 OTÁHAL, Milan. Normalizace 1969 – 1989, Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2002, ISBN 80- 7285-011-3 s. 95.
66 Jako příklad může posloužit vzpomínka Ivo Luňáka, který v roce 1984 uspořádal dvojkoncert kapel Plexis a Visací zámek a byl za to vyloučen z SSM. Blíže viz jeho životopis v kapitole Vybraní členové Studentského výboru VŠST.
67 Více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 66 – 67.
opozice, cílem spíš bylo, podle jednoho ze zakladatelů Petra Placáka, hledání vlastní identity a utvrzování se ve vlastních postojích68. Klíčovou roli České děti sehrály během dvacátého výročí okupace Československa. Vyrobily na deset tisíc letáků s pozvánkou na demonstraci na Václavském náměstí, které rozšiřovaly po celé Praze69.
Další, na sklonku 80. let vzniklou, skupinou bylo Nezávislé mírové sdružení – iniciativa za demilitarizaci společnosti70. NMS se u tvořilo kolem mladých lidí pořádajících happeningy u tzv. Lennonovy zdi71 na Velkopřevorském náměstí v Praze na Kampě. Tato setkávání byla monitorována a rozháněná, i přes to se bezpečnostním složkám nepovedlo akcím zabránit. V roce 1988 přišlo ministerstvo vnitra s návrhem, aby se setkávání u Lennonovy zdi konala pod záštitou SSM. Aktivity NMS se soustředily převážně právě na alternativní kulturu a demilitarizaci společnosti, resp.
možnost odmítnutí základní vojenské služby a její následné zrušení72. Pobočka NMS byla založena i v Liberci73.
Z dalších sdružení můžeme jmenovat například Ekologickou společnost z dubna 1987, která vydávala nelegální Ekologický bulletin, který redigoval Ivan Dejmal74. Otázka ekologie a čistého ovzduší se týkala nejvíce Severních Čech. V průběhu roku 1989 proběhly demonstrace na mnoha místech, za nejvýraznější se dají považovat protesty v Teplicích z poloviny listopadu, které svolal teprve šestnáctiletý učeň Zbyšek
68 Blíže viz OTÁHAL, Milan. Opoziční proudy v české společnosti 1969 – 1989. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011. s. 454.
69 Více k podílu Českých dětí na dění ve společnosti v roce 1988 viz OTÁHAL, Milan, pozn. 68, s. 455 – 460.
70 Podrobně k historii NMS viz OTÁHAL, Milan, pozn. 68, s. 463 – 509.
71 Lennonova zeď se stala symbolickým místem k uctění památky člena legendárních The Beatles Johna Lennona zavražděného v roce 1980 v New Yorku. Vznikla tradice pořádání tzv. Umřenin, tedy happeningů konaných v den Lennonova úmrtí 8. prosince. Více k historii Lennonovi zdi viz BLAŽEK, Petr. Lennonova zeď v Praze: neformální shromáždění mládeže na Kampě 1980 – 1989.
Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2003. ISBN 80-7285-032-6. 340 s.
72 Text prohlášení NMS viz Bulletin NMS v Liberci - č. 1, dostupný online z: http://www.vons.cz/nezavisle-mirove-sdruzeni-liberec
73 Informace o NMS v Liberci viz informační buletiny, dostupné online z: http://www.vons.cz/nezavisle-mirove-sdruzeni-liberec
74 Blíže k ekologicky motivovaným časopisům viz VANĚK, Miroslav. Zelené mládí. In: Ostrůvky svobody : kulturní a občasné aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. ISBN 80-7285-016-4. s. 260.
Jindra.75
Mezi neoficiální sdružení se dají zařadit mladí lidé setkávající se během tzv.
bytových seminářů. Ty vznikly na základě normalizačních represí jak studujících, tak pedagogů. Touha po vzdělávání a pravdivých informacích dala prostor pořádání přednášek na mnohá témata. Jedním z nejznámějších přednášejících byl filozof Zdeněk Pinc76. Ze známých osobností do bytových seminářů docházel např. Petr Placák či Anna Šabatová77.
75 Podrobněji o ekologických demonstracích v Teplicích a zapojení studentů pražské Přírodovědecké fakulty UK viz VANĚK, Miroslav, pozn. 74, s. 269 – 272.
76 Zdeněk Pinc promoval v roce 1969 na FF UK v Praze, pak byl přijat jako aspirant k prof. Patočkovi.
V roce 1973 musel fakultu opustit a věnoval se romské problematice, po podpisu Charty 77 pracoval jako noční hlídač. V roce 1990 se vrátil na FF UK a byl jmenován docentem.
77 Více k bytovým seminářům a jejich monitorování StB viz MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Sledování skupiny filozofů v období normalizace. In: Paměť a dějiny:
revue pro studium totalitních režimů. Praha: USTR, 2009. ISSN 1802-8241. s. 87 – 100.
2 17. listopad 1989 a události následující
Za počátkem události dnes označované jako tzv. sametová revoluce nestála žádná konkrétní skupina a ani její průběh nebyl předem naplánován. Spouštěčem bylo dění na povoleném shromáždění studentů a umělců pod záštitou pražské vysokoškolské rady SSM vedené Martinem Mejstříkem. SSM mělo zajišťovat legalitu akce a svobodu projevu.
Pietní akce konaná na pražském Albertově měla uctít památku studenta Jana Opletala, zastřeleného nacisty v roce 1939 a vzpomenout uzavření vysokých škol v témže dni. Komunisté tento den přijímali jako tradiční vzpomínku na protiválečný odboj a proto neměli důvod toto pietní setkání zakazovat. Byť někteří političtí představitelé vyjádřili několik málo dní předtím své obavy z možného protirežimního zaměření celé akce78. Podle odhadů se tohoto setkání účastnilo na patnáct tisíc osob převážně z řad studentů a pedagogů. Po skončení shromáždění se několik tisíc účastníků vydalo na Vyšehrad k pomníku Karla Hynka Máchy, kde byla akce oficiálně ukončena.
Mnozí se však vydali dál Vratislavovou ulicí a dále Vyšehradskou a po Engelsově (nyní Rašínově) nábřeží79. Cílem bylo dojít na Václavské náměstí k soše Sv. Václava. Tento manifestační pochod byl ovšem na Národní třídě brutálně rozehnán policií. Ještě téhož večera se zúčastnění studenti vydali do pražských divadel informovat o tom, co se událo. Snahou bylo dostat mezi obyvatele pravdivé informace dřív, než se je strana a policie budou snažit obrátit ve svůj prospěch. Hlavní iniciativy se už v sobotu dopoledne ujali studenti DAMU, kdy ustanovili první stávkový výbor a přišli s návrhem týdenní okupační stávky vysokých škol. Ten den odpoledne se ke studentům přidali i herci v Realistickém divadle a dohodli se na společné týdenní protestní stávce.
Konečný návrh byl rozšířen o výzvu ke generální stávce, která se měla uskutečnit v pondělí 27. listopadu 1989 od 12 do 14 hodin. Mnozí pražští herci a studenti se také rozjeli do dalších měst informovat o pražských událostech a jejich postoji k nim80.
V neděli 19. listopadu se začali aktivity ujímat členové Charty 77. Centrem dění se tak stal Činoherní klub, kde bylo ještě toho dne v deset hodin večer vydáno Provolání
78 Blíže viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 122.
79 V té době tam v bytě nedaleko Národního divadla bydlel Václav Havel a procházející studenti se pod jeho okny zastavovali.
80 Více k problematice viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 25.
Občanského fóra o jeho ustavení a jeho požadavcích81. Provolání bylo společnou prací studentů, herců a členů různých nezávislých sdružení82. Cílem nově vznikajícího Občanského fóra (OF) bylo odstoupení vysokých politiků srpna 196883, ustanovení vyšetřovací komise k policejnímu zákroku na Národní třídě, a odstoupení osob do něj nejvíce zainteresovaných, tedy prvního tajemníka městského výboru KSČ v Praze a zároveň náčelníka pražských lidových milicí Miroslava Štěpána a federálního ministra vnitra Františka Kincla a samozřejmě také propuštění politických vězňů. Tento den vznikl také Koordinační stávkový výbor studentů pražských vysokých škol a zástupci studentů sepsali v budově ČVUT na Karlově náměstí oficiální prohlášení84. Ustavujícího jednání se zúčastnili také zástupci OF Václav Malý a Alexandr Vondra.
Do vysokoškolské okupační stávky, která začala v pondělí 20. listopadu, se zapojily školy v celém Československu. První informace oficiálních médií vyznívaly spíše negativně a celé dění během víkendu označovaly za cílenou provokaci ze západu se snahou o destabilizaci státního systému85 Pravdivé informace o zásahu se do médií dostávaly až později, často v souvislosti s osobní odvahou některých redaktorů, kteří se později ve svých reportážích otevřeně postavili na stranu studentů a herců a odmítali cenzuru, která měla bagatelizovat rozsah shromáždění a celkovou situaci v Praze.
Prvním médiem, které se otevřeně postavilo na stranu demonstrantů, byl Československý rozhlas. Po něm se připojila i Československá televize. V následujících dnech se začala měnit i rétorika Rudého práva a dalších.
Celý týden, až do vyhlášení generální stávky, objížděli herci a studenti menší města a jednotlivé podniky, aby podali informace a živá svědectví z pátečního večera.
Do některých továren jim byl vstup odepřen, přesto se generální stávky 27. listopadu
81 Více viz ASH, Timothy Garton, pozn. 15, s. 66.
82 Zakladateli OF z pohledu sdružení a iniciativ byli Charta 77, Kruh nezávislé inteligence, Hnutí za občanskou svobodu, Československý helsinský výbor, Artforum, nezávislí studenti, Československá demokratická iniciativa, Obroda, VONS, Otevřený dialog, Nezávislé mírové sdružení, Československý PEN klub, dále někteří členové politických stran Československé strany socialistické, Československé strany lidové i KSČ.
83 Tzv. Muži srpna 1968, kteří po okupaci vojsky Varšavské smlouvy podpořili sovětskou intervenci.
84 Více k problematice viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 136.
85 Informace v médiích např. viz Rozhodně proti provokacím, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 273, s.1, ISSN 0032-6569.
zúčastnilo na tři čtvrtiny zaměstnanců z celého Československa86.
Po skončení generální stávky vyhlásilo OF ukončení série každodenních demonstrací a přešlo do etapy politického dialogu se státní mocí, ke kterému celý týden vyzývalo87 28. listopadu se sešli představitelé vlády a Národní fronty88 se zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu89. OF předložilo vládě své požadavky.
Hlavním bodem jednání bylo zrušení vedoucí úlohy komunistické strany podle článku 4. ústavy. Další požadavky OF byly: Zrušení článků 6. a 16. ústavy o marxismu- leninismu jako oficiální státní ideologii a o Národní frontě. Odstoupení předsedy Federálního shromáždění Aloise Indry, zrušení úprav trestního zákona z ledna 1989.
Přijetí zákona o odvolání poslanců, kteří nedbali vůle a zájmů lidu a zpronevěřili se poslaneckému slibu s tím, že noví poslanci budou voleni a navrženi Národní frontou, OF a Verejnosťou proti násiliu. Garance vlády svobody spolčovací, shromažďovací, tiskové, zrušení Lidových milicí, zrušení státního dozoru nad církvemi, odstoupení prezidenta Husáka a propuštění politických vězňů90. Premiér na některé body přistoupil.
Dne 29. listopadu bylo na zasedání Federálního shromáždění zrušeno ustanovení článku 4 hlavy první ústavního zákona č. 135/1989 Sb. o vedoucí úloze KSČ. Ten samý den vystoupil Ladislav Adamec v televizi, kde slíbil zahájení jednání o stažení sovětských vojenských jednotek z Československa. 4. prosince se poté prvně otevřely hranice do okolních nesocialistických států91.
7. prosince odstupuje premiér Adamec92. OF a VPN přijali jeho návrh, aby se předsedou vlády stal Marián Čalfa (člen KSČ a dosavadní místopředseda vlády) za podmínky, že bude akceptovat návrhy OF a VPN a že prezidentem republiky se stane nestraník. Dva dny poté došlo k dohodě o novém složení vlády. Z celkového počtu 20
86 Více viz MĚCHÝŘ, Jan, pozn. 16, s. 81.
87 Tento dialog započal v neděli 26. listopadu s předsedou federální vlády Adamcem. Více viz SUK, Jiří, pozn. 17, s. 103.
88 Jednalo se o Ladislava Adamce, Mariána Čalfu, Bohuslava Kučeru, Oskara Krejčího a Miroslava Pavla.
89 V čele OF byl Václav Havel, dále se účastnili Vladimír Hanzel, Ján Čarnogurský, Zdeněk Jičínský, Petr Miller, Václav Klaus, Václav Malý, Martin Mejstřík, Michal Klíma a Eda Kiriseová.
90 Soupis všech požadavků OF viz MĚCHÝŘ, Jan:, pozn. 16, s. 86.
91 O otevření hranic viz Do Vídně bez víza, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 286, s.2, ISSN 0032-6569.
92 Prohlášení o demisi viz Demise L. Adamce, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 289, s.1, ISSN 0032- 6569.
vládních funkcí obsadili 9 komunisté, 2 lidovci, 2 socialisté, 7 nestraníci.93 Následující den jmenoval prezident Husák nové ministry94 a ihned poté oznámil svou abdikaci95. Kandidáti na nového prezidenta byli čtyři. Za KSČ Ladislav Adamec, za OF Václav Havel, SSM navrhlo Čestmíra Císaře a na Slovensku se těšil velké podpoře Alexander Dubček. Císař později odstoupil ve prospěch Václava Havla a VPN ho podpořilo za podmínky, že prezidentem bude pouze do červnových voleb. Alexander Dubček se vzdal své kandidatury poté, co byl 28. prosince zvolen do čela FS96.
Po odstoupení Čestmíra Císaře a Alexandra Dubčeka zůstal jediným možným kandidátem na prezidenta Československa Václav Havel. Ladislav Adamec byl jako člen KSČ nepřijatelný. Ostatní členové vlády byli ochotní Havla podpořit za předpokladu, že prezidentem bude pouze do chystaných prvních demokratických voleb.
Volba prezidenta se konala 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále Pražského hradu. Václav Havel byl zvolen, s ohledem na možnost demokratické volby téměř paradoxně, jednomyslně všemi přítomnými poslanci97.
Téhož dne oznámil Koordinační stávkový výbor studentů ústy Martina Mejstříka konec studentské stávky.
8. a 9. června 1990 se konaly první svobodné volby po čtyřiceti letech nadvlády jedné strany. Kandidátky vytvořilo celkem 23 znovuobnovených či zcela nových politických stran a hnutí. Voleb se zúčastnilo na 94% oprávněných voličů.
Ve Federálním shromáždění ČSFR získalo OF více než 53%, ve Sněmovně národů FS ČSFR téměř 50%, v České národní radě také téměř 50%. KSČ se s 13% udržela kolem druhého až třetího místa. Na Slovensku vyhrála VPN jak ve FS tak ve Slovenské národní radě. Komunistická strana Slovenska (KSS) získala stejně jako v Čechách
93 Podrobněji viz SUK, Jiří:, pozn. 17, s. 107.
94 Novými ministry za OF byli: Jiří Dienstbier, Ján Čarnogurský, Václav Klaus, Petr Miller, a Vladimír Dlouhý. V čele s předsedou Marianem Čalfou , Vláda národního porozumění je složena z nestraníků, členů ČSS, ČSL a komunistů, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 281, s.1, ISSN 0032-6569.
95 O abdikaci prezidenta Husáka viz Odstoupil prezident ČSSR, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 281, s.1, ISSN 0032-6569.
96 Blíže k prezidentským kandidátům viz MĚCHÝŘ, Jan, pozn. 16, s. 100.
97 Informace o zvolení prezidenta viz Václav Havel prezidentem ČSSR, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č.
307, s.1, ISSN 0032-6569.
kolem 13%98. Téměř polovinu míst tak, jak je z procentuálních výsledků patrné, získali zástupci Občanského fóra, kteří z velké části nebyli členy žádné politické strany.
Členové OF si však uvědomovali nejednotnost a rozdílnost názorů jednotlivců a skupin uvnitř Občanského fóra. Dohodli se však, že až do konce volebního období, tedy do června 1992, budou vystupovat jednotně pod OF99.
98 K problematice více viz SUK, Jiří, pozn. 17, s. 136.
99 Blíže viz SUK, Jiří, pozn. 18, s. 446.
