Měření finanční výkonnosti vybraného podniku
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Kateřina Gottwaldová, M.Sc.
Vedoucí práce: PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.D.
Liberec 2019
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
7. 4. 2019 Bc. Kateřina Gottwaldová, M.Sc.
Poděkování
Touto cestou bych velice ráda poděkovala PhDr. Ing. Heleně Jáčové, PhD., vedoucí mé diplomové práce, za odborné vedení, zájem, čas, který mi věnovala, a především za připomínky a cenné rady, které vedly ke vzniku této diplomové práce.
Dále bych chtěla poděkovat paní Bc. Evě Suchardové, účetní společnosti Riegelein, k. s., za její ochotu a čas během realizace mé diplomové práce a za poskytnutí nezbytných informací pro zpracování této diplomové práce.
Velké poděkování také patří mé rodině a blízkým za podporu a trpělivost při tvorbě této diplomové práce a za podporu a pomoc v průběhu celého studia.
Anotace
Diplomová práce s názvem Měření finanční výkonnosti vybraného podniku je zaměřena na měření finanční výkonnosti společnosti Riegelein, k. s. pomocí vybraných metod za sledované období 4/2014–4/2018. Cílem práce je zhodnotit finanční zdraví vybrané společnosti pomocí vybraných ukazatelů. První část diplomové práce se soustředí na literární rešerši, jenž vymezuje pojem finanční výkonnost a zároveň představuje vybrané ukazatele používané pro měření finanční výkonnosti. Druhá část práce se zaměřuje na představení vybrané společnosti a následné aplikace vybraných ukazatelů pro posouzení finanční situace společnosti. Výsledky těchto ukazatelů jsou interpretovány. Na závěr práce je vyhodnocena současná finanční situace společnosti na základě zjištěných hodnot vybraných ukazatelů a jsou navržena opatření a doporučení, která by měla vést ke zvýšení finanční výkonnosti a zároveň k odstranění zjištěných nedostatků.
Klíčová slova
Ekonomická přidaná hodnota, finanční analýza, finanční výkonnost, finanční zdraví podniku, hodnocení výkonnosti
Annotation
The thesis titled Measuring the Financial Performance of the Selected Company focuses on measurement of the financial performance of Riegelein, k. s., using selected methods for the reporting period 4/2014–4/2018. The objective of this work is to evaluate the financial health of the selected company using selected indicators. The first part of the thesis, focusing on literary research, defines the concept of financial performance and at the same time presents selected indicators used for measuring financial performance.
The second part of the thesis focuses on the introduction of the selected company, on which selected indicators are applied for the assessment of the financial situation of the company.
The results of those indicators are interpreted. At the end of the thesis, the current financial situation of the company is evaluated with the help of selected indicators and also measures and recommendations are proposed, which should lead to an increase in financial performance and at the same time to eliminate the identified shortcomings.
Key Words
Economic Value Added, financial analysis, financial performance, financial health of the company, performance evaluation
Obsah
Seznam ilustrací ... 11
Seznam tabulek ... 12
Seznam zkratek ... 13
Úvod ... 14
1 Vymezení finanční výkonnosti podniku ... 16
1.1 Charakteristika výkonnosti podniku ... 16
1.2 Finanční výkonnost podniku ... 17
1.3 Shareholder value a stakeholder value ... 19
1.4 Klíčové faktory ovlivňující finanční výkonnost podniku ... 21
1.4.1 Generátory hodnoty ... 22
1.4.2 Pyramidové soustavy ukazatelů... 22
1.4.3 Výnosy, náklady a zisk ... 23
1.4.4 Analýza využití majetku ... 23
1.4.5 Strategické dlouhodobé investiční rozhodování ... 23
1.4.6 Řízení čistého pracovního kapitálu... 23
1.4.7 Náklady na kapitál ... 24
1.4.8 Finanční kapitálová struktura ... 24
1.5 Zdroje informací pro měření výkonnosti ... 25
2 Způsoby měření finanční výkonnosti podniku ... 26
2.1 Tradiční metody měření finanční výkonnosti ... 26
2.1.1 Význam finanční analýzy ... 27
2.1.2 Vstupní informace pro finanční analýzu ... 28
2.1.3 Absolutní ukazatele finanční analýzy ... 29
2.1.4 Rozdílové ukazatele finanční analýzy ... 29
2.1.7 Souhrnné ukazatele pro měření výkonnosti ... 38
2.2 Moderní metody měření finanční výkonnosti ... 39
2.2.1 Ekonomická přidaná hodnota ... 39
2.2.2 Hodnota přidaná trhem ... 40
2.2.3 Provozní návratnost investice ... 41
2.2.4 Výnosnost čistých aktiv ... 41
2.2.5 Čistá současná hodnota ... 42
3 Představení vybraného podniku ... 43
3.1 Profil společnosti Riegelein, k. s. ... 43
3.2 Podnikatelská činnost ... 44
3.2.1 Charakteristika odvětví ... 45
3.3 Produktové portfolio ... 46
3.4 Vztah společnosti Riegelein, k. s. k fairtrade ... 49
3.5 SWOT analýza ... 50
4 Zhodnocení finanční výkonnosti vybraného podniku pomocí zvolených metod . 51 4.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 53
4.1.1 Horizontální analýza rozvahy a výkazu zisku a ztráty ... 53
4.1.2 Vertikální analýza rozvahy a výkazu zisku a ztráty ... 58
4.2 Analýza rozdílových ukazatelů... 63
4.2.1 Čistý pracovní kapitál ... 64
4.2.2 Analýza čistých peněžně pohledávkových fondů ... 64
4.3 Analýza poměrových ukazatelů ... 65
4.3.1 Ukazatele rentability... 65
4.3.2 Ukazatele aktivity ... 67
4.3.3 Ukazatele likvidity ... 69
4.3.4 Ukazatele zadluženosti ... 70
4.4 Produktivita práce a vybavenost pracovníků věcným kapitálem ... 71
4.5 Ekonomická přidaná hodnota ... 71
5 Formulace závěrů, návrhy a doporučení ... 76
5.1 Návrhy a doporučení ... 79
Závěr ... 83
Seznam použité literatury ... 85
Seznam příloh ... 88
Seznam ilustrací
Obrázek 1: Schéma finanční analýzy ... 27
Obrázek 2: Rozklad ukazatele rentabilita vlastního kapitálu ... 38
Obrázek 3: Tržní hodnota cukrářského odvětví v ČR v mil. Kč v období 2010–2016 ... 46
Obrázek 4: Vývoj výroby čokolády v kg společnosti Riegelein, k. s. ... 47
Obrázek 5: Relativní vyjádření aktiv k hodnotě celkových aktiv v % ... 60
Obrázek 6: Relativní vyjádření pasiv k hodnotě celkových pasiv v % ... 61
Seznam tabulek
Tabulka 1: Tržby za vlastní výrobky a služby v tis. Kč ... 48
Tabulka 2: Vývoj tržeb za prodej výrobků společnosti Riegelein, k. s. v tis. Kč... 48
Tabulka 3: SWOT analýza společnosti Riegelein, k. s... 50
Tabulka 4: Zkrácená rozvaha společnosti Riegelein, k. s. v tis. Kč ... 52
Tabulka 5: Zkrácený výkaz zisku a ztráty společnosti Riegelein, k. s. v tis. Kč ... 52
Tabulka 6: Horizontální analýza za období 4/2014–4/2018 ... 53
Tabulka 7: Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty za období 4/2014–4/2018 ... 57
Tabulka 8: Vertikální analýza rozvahy za období 4/2014–4/2018 ... 58
Tabulka 9: Vertikální analýza výnosů za období 4/2014–4/2018 ... 62
Tabulka 10: Vertikální analýza nákladů za období 4/2014–4/2018 ... 63
Tabulka 11: Čistý pracovní kapitál společnosti Riegelein, k. s. ... 64
Tabulka 12: Analýza čistých peněžně pohledávkových fondů ... 64
Tabulka 13: Ukazatele rentability – vstupní data a výsledné hodnoty ukazatelů ... 65
Tabulka 14: Ukazatele aktivity – vstupní data a výsledné hodnoty ukazatelů ... 67
Tabulka 15: Ukazatele rentability – vstupní data a výsledné hodnoty ukazatelů ... 69
Tabulka 16: Ukazatele zadluženosti – vstupní data a výsledné hodnoty ukazatelů ... 70
Tabulka 17: Produktivita práce a vybavenost pracovníků věcným kapitálem v tis. Kč ... 71
Tabulka 18: Vstupní data a výsledné hodnoty WACC v % ... 72
Tabulka 19: Vstupní data a výsledné hodnoty nákladů na vlastní kapitál ... 74
Tabulka 20: Vstupní data a výsledné hodnoty ukazatele EVA ... 75
Seznam zkratek
BL (L3) Běžná likvidita
CFROI Provozní návratnost investice ČPK Čistý pracovní kapitál
ČPPF Čisté peněžně pohledávkové fondy EBIT Zisk před úroky a zdaněním
EVA Ekonomická přidaná hodnota FA Finanční analýza
INFA Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
MVA Hodnota přidaná trhem
NOPAT Čistý provozní zisk po zdanění NPV Čistá současná hodnota
PL Pohotová likvidita OL Okamžitá likvidita
re Alternativní náklad na vlastní kapitál rf Bezriziková míra
rFINSTAB Riziková přirážka za finanční stabilitu rLA Riziková přirážka za velikost podniku ROA Rentabilita vloženého kapitálu
ROE Rentabilita vlastního kapitálu ROCE Rentabilita dlouhodobého kapitálu RONA Výnosnost čistých aktiv
ROS Rentabilita tržeb
rPOD Riziková přirážka za podnikatelské riziko VH Výsledek hospodaření
VK Vlastní kapitál
WACC Vážené průměrné náklady na kapitál
UZ Úplatné zdroje
Úvod
Podniková teorie i potřebná praxe, jenž v současné době podléhá neustále se měnícímu podnikatelskému prostředí, se stále více zabývá sledováním výkonu a jeho usměrňováním k žádoucímu stavu. Fungování jakéhokoli ekonomického subjektu závisí na monitorování a měření finanční výkonnosti, jenž vypovídá o finančním zdraví podniku. V současné době je měření výkonnosti nedílnou součástí řízení podniku, jelikož výsledky měření jsou posléze využívány ke zlepšování hospodářské situace podniku, která je důležitá pro přežití podniku.
V současné době existuje několik možností, jak měřit výkonnost podniku, ať už se jedná o finanční nebo nefinanční metody.
Téma měření finanční výkonnosti bylo zvoleno kvůli důležitosti, kterou zastupuje v reálném podnikatelském světě, kde je důležité monitorovat a měřit finanční výkonnost, která je v podstatě podmínkou pro udržování stabilní finanční situace podniku a dosažení konkurenceschopnosti. Hlavním úkolem této diplomové práce je analýza finanční situace vybraného podniku pomocí vybraných tradičních a moderních metod za sledované období 4/2014–4/2018. Mezi vybrané metody patří finanční analýza a výpočet ekonomické přidané hodnoty. Stěžejním cílem této práce je zhodnocení nejen finanční situace podniku, ale také výkonnosti podniku ve smyslu finančního řízení, zatímco vedlejším cílem této diplomové práce je nalezení nejen silných a slabých stránek, ale také příležitostí a hrozeb.
První část diplomové práce, jenž je zpracována metodou literární rešerše, vymezuje pojem finanční výkonnost, shareholder value a stakeholder value, a dále se zabývá vymezením klíčových faktorů, které mohou ovlivnit finanční výkonnost podniku. Zároveň tato část diplomové práce obsahuje představení vybraných tradičních i moderních metod, jež jsou využívány v praxi pro měření finanční výkonnosti podniku. Téma měření finanční výkonnosti je v odborné literatuře často publikováno, přičemž důležitým zdrojem se stala odborná literatura zabývající se touto problematikou, mezi kterou patří publikace autorů Pavelková a Knápková (2012) a Režňáková (2012), stejně jako mnoho dalších relevantních literárních pramenů.
Druhá část práce se zaměřuje na představení vybrané společnosti a následné aplikace
hodnota. Nosným zdrojem pro představení společnosti, její podnikatelské činnosti a jejího vztahu k fairtrade se staly oficiální internetové stránky vybrané společnosti, zatímco pro provedenou analýzu finanční situace společnosti byly použity údaje obsažené v účetních výkazech společnosti. Výsledky vybraných ukazatelů jsou interpretovány slovním zhodnocením a uvedením hlavních příčin zjištěných skutečností. Na závěr práce je vyhodnocena současná finanční situace vybrané společnosti a na základě zjištěných hodnot finančních ukazatelů jsou navržena opatření a doporučení, která by při jejich implementaci vedla ke zvýšení výkonnosti a zároveň k odstranění zjištěných nedostatků.
1 Vymezení finanční výkonnosti podniku
Z důvodu rozvoje podnikové teorie i potřeb praxe se v současné době stále více sleduje výkon a výkonnost, a je zde snaha o usměrňování dané činnosti k žádoucímu stavu. Velká část veřejnosti se zaobírá především výkonností než samotným výkonem, a to z toho důvodu, že sledování průběhu a charakteristik má větší praktický význam pro potřeby řízení než pouhý popis výsledků činnosti. (Wagner, 2009)
1.1 Charakteristika výkonnosti podniku
Pojem výkonnost je možno použít v mnoha oblastech existence, a to od sportu až po světovou ekonomiku. Pro správný chod jakéhokoli ekonomického subjektu je rozhodující činnost monitorování výkonu a výkonnosti. Výkon lze obecně charakterizovat jako výsledek specifické činnosti, zatímco výkonnost jako takovou lze v obecném pojetí definovat jako popis průběhu specifické činnosti, kterou daný subjekt vykonává.
Zjednodušeně lze tedy říci, že vztah mezi výkonem a výkonnosti je vztah mezi výsledkem a průběhem prováděné činnosti. Výkon jako takový je finální stav, tedy výsledek prováděné činnosti, zatímco výkonnost je charakteristikou dosaženého výsledku. (Wagner, 2009)
Řízení podniku a opakující se měření je podmínkou pro růst podnikové výkonnosti.
Výkonnost podniku je ovlivňována klíčovými faktory, které je třeba identifikovat, aby bylo možné výkonnost měřit. Měření výkonnosti dále vychází z aplikace optimálního systému měřítek, které reflektují reciproční souvislost mezi aktivitami podniku, ale také odrážejí úspěšnost jejich aplikace a jejich dopad na celkovou výkonnost podniku. Pro podnik je důležité si uvědomit, že pro zajištění splnění stanovených cílů a zajištění úspěšného rozvoje podniku lze dosáhnout jen za předpokladu, že podnik efektivně hodnotí a řídí výkonnost podniku. (Pavelková a Knápková, 2012)
Několik autorů popisuje výkonnost především v souvislosti s podnikem. Například podle Neumaierové a Neumaiera (2002) lze výkonnost označit jako to, co podnik dokáže vlastníkovi v budoucnu přinést, zatímco Žák (2002) označuje za výkonnost podniku schopnost zhodnocovat vložený kapitál a také specifikuje předpoklady měření výkonnosti.
jednotlivých podnikových procesů, které vedou k dosažení cíle. Podle Závadského (2011) se jedná o abstraktní pojem, který se nedá řídit, a to z toho důvodu, že se jedná o ekonomickou kategorii, ve které dochází k porovnávání aktuálního stavu se stavem cílovým pomocí daných ukazatelů. Dále také uvádí, že dosažení komplexního měření a hodnocení výkonnosti podniku nelze dosáhnout bez zapojení nefinančních ukazatelů.
1.2 Finanční výkonnost podniku
Podle Neumaierové a Neumaiera (2002) by výkonnost měla být vyjádřena v číslech, aby byl podnik schopen posoudit její efektivnost a funkčnost a mohl ji tak co nejlépe řídit. Autoři dále uvádějí, že jediný prostředek pro určení společného jmenovatele pro veškeré aktivity je hodnotové vyjádření. Podnikové aktivity jsou finančně vyjádřeny v účetních výkazech, které jsou nezbytné pro hodnocení finanční výkonnosti firmy.
Finanční výkonnost podniku popisuje finanční situaci podniku, ale je třeba si uvědomit, že pouhé sledování finančních ukazatelů nestačí k dosažení komplexního měření a hodnocení výkonnosti, a to z toho důvodu, že tyto ukazatele neobsahují informace o nefinančních ukazatelích, které musejí být zahrnuty pro komplexní měření a hodnocení výkonnosti. Nefinanční ukazatele se používají zejména z toho důvodu, aby byly uspokojovány zájmy všech zúčastněných subjektů. (Závadský, 2011)
S pojmem finanční výkonnost se také pojí principy E4, tj. hospodárnost (Economy), efektivnost (Effectiveness), účelnost (Efficiency) a etika (Ethic), které tvoří hlavní zásady finančního řízení a hospodaření podniku. Základem řízení v oblasti financí a výkonů je koncepce těchto principů, kdy cíle a potřeby poskytují vstupy, které jsou transformovány do výstupů se snahou dosažení maximální hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti.
(Otrusinová a Kubíčková, 2011) Význam uvedených pojmů lze charakterizovat následovně:
Hospodárnost je činnost, jejímž cílem je minimalizovat náklady pro všechny vstupy, které vedou k zajištění podnikových aktivit tak, aby byla udržena kvalita těchto vstupů a byly dosažené stanovené cíle. Tento princip je hodnocený na vstupu, a to z toho důvodu, že vstupy představují zdroje, které musejí být k dispozici ve správou dobu, na správném místě, v dostatečném množství, v odpovídající kvalitě a za nejvýhodnější cenu, k zajištění dané ekonomické činnosti.
Pojem efektivnost vyjadřuje takovou činnost, při které je snaha o dosažení maximálního výstupu při použití dostupných zdrojů, nebo když k zajištění cílového výstupu dojde s použitím minimálního počtu vstupů při zachování kvality výstupu. Princip efektivnosti je hodnocený jak na vstupu, tak i na výstupu, a to především z toho důvodu, že efektivnost sleduje vztah mezi vstupy a výstupy.
Účelnost představuje takovou činnost, při které se zajistí dosažení cílů, pro kterou je daná ekonomická činnost realizována a nedochází k tvorbě odchylek mezi cíli a výsledky.
Jsou prováděny pouze takové činnosti, které vedou k dosažení cílů. Tento princip je hodnocený na výstupu, kde se zkoumá vztah mezi dosaženými výstupy, cíli a jejich dopady. Z principu účelnosti vyplývá, že podnik by měl použít takové prostředky, které zajistí optimální míru při dosažení cílů a při plnění stanovených úkolů.
Etika představuje široké téma, které pojednává o morálce, která se objevuje nejen v obyčejném životě člověka, ale také v podnikatelské sféře v rámci mezilidské interakce, což znamená, že se prolíná s veškerou lidskou činností. Podnikatelská etika je etika, která vychází z obecných morálních norem společnosti a zároveň se zajímá o společenské proměny a kulturní zázemí společnosti. Podnikatelská etická odpovědnost ovlivňuje nejen management a zaměstnance podniku, ale i zákazníky, investory, konkurenci, dodavatele a odběratele, a to z toho důvodu, že etická odpovědnost se soustředí nejen na vnitřní prostředí společnosti, ale také na prostředí vnější. (Putnová a Seknička, 2007)
Otázkou, co se rozumí pod pojmem výkonnost podniku, se také zabývala Pavelková a Knápková (2012), které tvrdí, že záleží na každém ekonomickém subjektu, jak se rozhodne hodnotit výkonnost podniku. Jinými slovy zle říci, že každý podnik je schopen si určit vlastní atributy, podle kterých bude hodnotit a měřit finanční výkonnost podniku. Podnik může hodnotit výkonnost podniku z pohledu vlastníků a návratnosti poskytnutých prostředků, dále z pohledu zákazníka dle uspokojení jejich požadavků a potřeb, z pohledu dodavatelů a bank dle schopnosti splácení závazků, či z pohledu zaměstnanců a státu.
Pro vyjádření výkonnosti podniku z pohledu vlastníků existuje široká škála kritérií, které vycházejí z teoretických koncepcí řízení podniku a jiná naopak vycházejí z podnikové praxe.
kapitálu až po tvorbu hodnoty pro vlastníky. Zde může vyvstat otázka, proč ze všech subjektů se v moderních koncepcích měření finanční výkonnosti podniku dává přednost vlastníkům před ostatními subjekty. To je zapříčiněno zejména z toho důvodu, že vlastníci do podniku vložili nejen myšlenku, ale také peníze, a proto nesou největší riziko. (Pavelková a Knápková, 2012)
Při řízení a měření finanční výkonnosti je třeba nezapomínat na respektování dvou základních principů teorie financí, které jsou používané pro posuzování výkonnosti podniku.
Tyto principy zní „koruna obdržená dnes má větší hodnotu než koruna obdržená zítra“
a „bezpečná koruna má větší hodnotu než riziková koruna“. Z prvního principu vyplývá, že čas je důležitý faktor při posuzování výkonnosti a také indikuje, že se vlastník musí zajímat o to, kdy obdrží tok peněz, jelikož s peněžními prostředky, jež dostane dříve, může disponovat. Hodnota toku pro vlastníka bude v současnosti nižší, pokud vyplacení peněžních prostředků bude provedeno později. Z druhého principu vyplývá, že záleží na velikosti výnosové míry, jež představuje diskontní sazbu v diskontním faktoru. Diskontní sazba je považována za alternativní náklad vlastního kapitálu, jež je používaný pro srovnatelné investiční alternativy. Alternativní náklad vlastního kapitálu určuje výnos, o který vlastník přichází při volbě jiné, stejně rizikové alternativy. (Neumaierová a Neumaier, 2002)
1.3 Shareholder value a stakeholder value
Vlastníci nesou největší riziko, a z toho důvodu jsou brány ohledy zejména na jejich potřeby.
Pokud se naplní očekávaná návratnost vložených prostředků vlastníkem, jsou ochotni v podnikání pokračovat. Aby jejich podnikání bylo úspěšné, musí se snažit uspokojit potřeby všech zainteresovaných stran. Jelikož každý ze subjektu, který je s podnikáním spjatý, posuzuje zhodnocení své investice z vlastního pohledu, lze říci, že forma uspokojení je pro jednotlivé subjekty odlišná. (Pavelková a Knápková, 2012)
Informace týkající se výkonnosti podniku nezajímá pouze akcionáře (shareholders), ale všechny zainteresované strany, které jsou označovány jako stakeholders, mezi které patří potencionální investoři, zaměstnanci, zákazníci, dodavatele, věřitele a v neposlední řadě také stát a obce. (Neumaierová a Neumaier, 2002)
Základní otázka zní, zájmy které zainteresované skupiny stojí na prvním místě. Místo slova zájmy se v tomto kontextu spíše používá pojem „value“, tedy hodnota, kterou podnik přinese
vybrané zainteresované straně. Teorie řízení hodnoty říká, že v dlouhodobém časovém horizontu se může zvyšovat stakeholder value pomocí maximalizace shareholder value.
Hodnota firmy je pro jednotlivé stakeholdery odlišná a to z toho důvodu, že tyto strany posuzují hodnotu firmy podle toho, co do ní vložily. (Neumaierová a Neumaier, 2002)
Všichni stakeholdeři se snaží napomáhat dlouhodobé existenci podniku a dobré situaci dané firmy, ale každý ze zainteresované strany sleduje především své zájmy. Je evidentní, že hodnota firmy je rozdílná pro jednotlivé stakeholdery. (Neumaierová a Neumaier, 2002)
Jak již bylo řečeno, ukazatel finanční výkonnosti podniku je v současné době tvorba hodnoty pro vlastníky, pro které je základním kritériem výkonnosti podniku čistá současná hodnota a snaha o maximální zhodnocení vkladu. Zaměstnanci usilují o maximalizaci svých mezd.
Jelikož zaměstnavatelé nejsou vlastníky intelektuálního kapitálu, nýbrž to jsou zaměstnanci, jedná se o schopnost zaměstnavatele ocenit jejich přínos. Dodavatelé se snaží dodávat své zboží za maximální cenu, kterou je odběratel ochoten zaplatit, a zároveň se snaží o maximalizaci prodané produkce. Věřitelé chtějí mít jistotu, že je podnik schopen dostát svým závazkům a splácet, zatímco zákazníci požadují uspokojení svých potřeb za minimální ceny produkce. Zákazníci jako jediní ze stakeholderů vytvářejí tržby, a proto je nezbytně důležité pro podnik uspokojit jejich zájmy. V neposlední řadě se stát a obce snaží o maximalizaci vybraných daní, a tedy maximalizaci příjmů do státního rozpočtu. Lze tedy říci, že schopnost podniku být životaschopný a konkurenceschopný, závisí na zohlednění zájmů všech subjektů, kteří jsou s podnikem spjati. (Neumaierová a Neumaier, 2002;
Pavelková a Knápková, 2012)
Co se týká shareholders value, ta je vytvořena, pokud investice vytváří vyšší míru výnosnosti, než je požadována pro rizikovou třídu investice. Hodnota vlastníků je založena na čtyřech faktorech: výše investovaného kapitálu, skutečná návratnost kapitálu, požadovaná míra návratnosti a horizont plánování (pro persistenci rozpětí výkonnosti).
(Arnold, 2012)
Podle Arnolda (2012) lze maximalizaci bohatství definovat jako maximalizaci kupní síly.
toku dividend vlastníkům v čase, což vypovídá o dlouhodobé perspektivě. Je důležité si uvědomit, že maximalizace zisku není to samé jako maximalizace bohatství vlastníků.
Měření hodnoty podniku je považováno za výhodné kritérium pro měření výkonnosti podniku z toho důvodu, že hodnota podniku ke svému měření vyžaduje úplné informace.
Veškeré podnikové aktivity spějí k naplnění základního cíle podnikání, který je v tomto případě stanoven jako růst hodnoty. Maximalizace hodnoty pro vlastníky v podobě rostoucí hodnoty jejich vložených peněžních prostředků by měla být priorita pro vedení podniku, avšak dosažení růstu hodnoty podniku není možné být docíleno z dlouhodobého hlediska, pokud nejsou brány ohledy na zájmy ostatních zainteresovaných skupin, v souladu s etickými principy a společenskou odpovědností podniku. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4 Klíčové faktory ovlivňující finanční výkonnost podniku
Výkonnost podniku je ovlivňována na různých úrovní podniku a je tedy patrné, že se na výkonnosti podniku podílejí různé zainteresované skupiny. Z toho důvodu, že výkonnost podniku není ovlivňována pouze vrcholovým managementem, ale i ostatními subjekty, které jsou spjati s podnikem, je klíčové určit faktory, které ovlivňují růst hodnoty.
Tato činnost, tedy identifikace klíčových faktorů, patří mezi zásadní nástroje pro řízení, které je orientované na růst hodnoty podniku. (Pavelková a Knápková, 2012)
Faktory, které mají vliv na výkonnost podniku, se mohou dělit na vnější a vnitřní, kdy vnější faktory působí na podnik „z venku“, zatímco vnitřní faktory působí na podnik „zevnitř“.
Ať už se jedná o faktor vnější či vnitřní je pro podnik nesmírně důležité sledovat tyto faktory a přizpůsobovat se jim. Vnější faktory se dají rozdělit do čtyř základních skupin, kterými jsou faktory společenské, ekonomické, sociální a ekologické. Mezi vnitřní faktory patří strategie, velikost a struktura podniku, ale také kultura podniku, podnikové inovace a další.
(Veber, 2014)
Podle autorek Pavelkové a Knápkové (2012) mezi klíčové faktory, které mají dopad na finanční výkonnost podniku, patří generátory hodnoty, pyramidové soustavy ukazatelů, výnosy, náklady a zisk, analýza využití majetku, strategické dlouhodobé investiční rozhodování, řízení čistého pracovního kapitálu, náklady na kapitál a finanční kapitálová struktura.
1.4.1 Generátory hodnoty
V případě generátorů hodnoty, z nichž řada je společná pro různé přístupy a koncepty hodnotového řízení, se jedná o soubor několika základních podnikohospodářských veličin.
Souhrn těchto veličin je použit pro určení hodnoty podniku. Podle Maříka (2011) mezi tyto generátory hodnoty mohou patřit velečiny, jako jsou obraty tržeb a jejich změny, marže z provozního zisku, investice do pracovního kapitálu, investice do dlouhodobého provozně nutného kapitálu, diskontní míra, způsob financování a doba, po kterou se předpokládá generování pozitivního peněžního toku. Toto jsou veličiny, které mají vliv na výkonnost podniku a vedení daného ekonomického celku musí tyto veličiny bedlivě sledovat a v případě výskytu výkyvů je zapotřebí vysvětlit důvod vzniků těchto nesrovnalostí.
Generátory cash flow a EVA mají významnou roli při účinném řízení finanční výkonnosti.
Cash flow z aktiv podniku vychází z filozofie pohledu vývoje do budoucna, tedy je zde předpoklad, že aktiva budou produkovat hotovostní toky po dobu ekonomické existence podniku. Jednou z výhod konceptu EVA je skutečnost, že lze tento ukazatel využívat na různých úrovní řízení, což umožňuje vedení a manažerům zainteresovat manažery i na nižších úrovních řízení a ostatní zaměstnance. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4.2 Pyramidové soustavy ukazatelů
Soustavy ukazatelů, které jsou recipročně propojeny logickou vazbou, jsou často využívané jako nástroje pro řízení výkonnosti podniku, které dokáží zachytit spojení mezi jednotlivými aktivitami podniku. Zejména pyramidové soustavy ukazatelů jsou používány pro identifikaci faktorů, které mají dopad na výkonnost podniku, jenž je měřena určitým hodnotovým konceptem. Vztahy mezi jednotlivými dílčími ukazateli a jejich vazby k vrcholovému ukazateli jsou determinovány pomocí těchto soustav, což také umožňuje determinaci těchto vztahů. (Pavelková a Knápková, 2012)
Příkladem pyramidové soustavy ukazatelů může být ukazatel ekonomické přidané hodnoty (EVA), z jehož pyramidového rozkladu je zřejmé, že výkonnost podniku závisí na výnosnosti čistých aktiv (RONA), také na vážených průměrných nákladech na jednotku kapitál (WACC) a na výši investovaného kapitálu (C). Z tohoto rozkladu vyplývá,
stability a výběrem zdrojů financování, a to z toho důvodu, že tyto čtyři faktory mohou ovlivňovat ukazatele, které mají vliv na ukazatele souhrnné. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4.3 Výnosy, náklady a zisk
Výkonnost podniku lze určit podle výše zisku, a proto lze říci, že výnosy a náklady podniku přímo ovlivňují finanční výkonnost podniku, a to z toho důvodu, že platí, že výsledek hospodaření je vyjádřen jako rozdíl mezi výnosy a náklady. Pro zvýšení zisku se tedy podnik bude snažit buď zvýšit výnosy, anebo snížit náklady. Tato aktivita zahrnuje efektivní řízení výnosů a nákladů, pro jejíž aplikaci jsou zapotřebí informace nejen z finančního účetnictví, ale také z účetnictví manažerského. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4.4 Analýza využití majetku
Analýza využití majetku je používaná pro zkoumání toho, jak je majetek v podniku využíván, a zdali je možné zvýšit jeho využívání s cílem dosažení maximální efektivnosti.
Při zvyšování rentability a hodnoty podniku představuje optimalizace investovaného kapitálu do majetku významný nástroj. Pro tuto analýzu jsou použity ukazatele jako je obrat aktiv a obrat dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku. Všechny tyto ukazatele nesou informace o využívání majetku. (Růčková, 2015)
1.4.5 Strategické dlouhodobé investiční rozhodování
Rozhodování o investicích patří mezi jednu z nejdůležitějších činností v podniku, a to z toho důvodu, že budoucí prosperita, a tedy i výkonnost podniku, závisí na investičních rozhodnutích. Pokud podnik zvolí špatnou strategii, či špatné investiční rozhodnutí může to mít za důsledek zhoršení podnikové výkonnosti. Jelikož se jedná o rozhodování o investicích v dlouhodobém časovém horizontu, je zapotřebí této aktivitě věnovat zvýšenou pozornost, a to zejména z hlediska efektivnosti zamýšlených investic v porovnání s výší rizika a výší investovaných peněžních částek. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4.6 Řízení čistého pracovního kapitálu
Část oběžného majetku, která je financována dlouhodobým kapitálem je považovaná za čistý pracovní kapitál (ČPK), jedná se o pracovní kapitál, jenž je snížený o krátkodobé cizí zdroje.
Součástí pracovního kapitálu jsou zásoby, pohledávky a krátkodobý finanční majetek.
(Pavelková a Knápková, 2012)
Efektivní řízení zásob spočívá v tom, že v podniku nejsou zbytečně velké zásoby, ve kterých jsou vázané peněžní prostředky, a na druhé straně jsou zásoby v takové výši, aby byla zajištěna plynulá výroba a nedocházelo k výpadkům ve výrobě, jenž by mohly vést ke snížení výkonnosti podniku. Řízení pohledávek je činnost, která se zabývá efektivním řízením pohledávek z obchodního styku, a to z toho důvodu, že se jedná o peněžní prostředky, které podnik není schopen využít pro alternativní investice, jelikož tyto zdroje nemá k dispozici. Se zvyšujícím se počtem pohledávek se zvyšuje nejen riziko růstu počtu nespolehlivých odběratelů, ale také ztráta, která vzniká v souvislosti s těmito „umrtvenými“
penězi. Řízení peněžních prostředků přispívá k zajištění schopnosti podniku splácet a dostát svým závazkům. Při nedostatku peněžních prostředků se podnik může dostat do potíží se splácením svých závazků, ale na druhou stranu přebytek těchto prostředků, které nejsou nijak využívány, vedou k nižší ziskovosti. Dále je důležité efektivně řídit krátkodobé finanční zdroje, z nichž je především financován oběžný majetek. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4.7 Náklady na kapitál
Jak již bylo uvedeno, náklady mají vliv na výši zisku, a tedy i výkonnost podniku. Každý kapitál, ať už vlastní či cizí, nese náklad, který lze určit, či odhadnout. Výnos, který vlastníci požadují, je považovaný za náklad na vlastní kapitál, zatímco za náklad cizího kapitálu se považuje úrok. Každý ekonomický subjekt se snaží najít optimální poměr mezi vlastními a cizími náklady na kapitál tak, aby průměrné náklady na kapitál byly co nejnižší. Znalost těchto nákladů napomáhá vedení k efektivnímu rozhodnutí z hlediska tvorby hodnoty, jenž má přímý vliv na výkonnost podniku. (Pavelková a Knápková, 2012)
1.4.8 Finanční kapitálová struktura
Jedná se o zdroje, kterými je financován majetek podniku, mezi které patří vlastní kapitál a dlouhodobý a krátkodobý cizí kapitál. Důležité je vědět, zdali se jedná o kapitál nabytý úplatně či bezúplatně. Záleží na podnikatelském subjektu, jaký přístup financování si vybere, ale za optimální finanční kapitálovou strukturu se považuje taková, při které jsou náklady na kapitál minimální. I zde je vidět, že mezi rozhodovací veličiny účinného řízení výkonnosti vstupují náklady. (Režňáková, 2012)
1.5 Zdroje informací pro měření výkonnosti
Informace, které jsou používány k měření výkonnosti lze nalézt jak v podniku, tak i mimo něj. Mezi nejčastější používaný zdroj pro měření výkonnosti podniku je účetnictví. Nejedná se pouze o účetnictví finanční, nýbrž také o účetnictví manažerské, které má vysokou vypovídací hodnotu a je zdrojem důležitých informací pro vedení podniku. Mezi další informační zdroje patří výroční zprávy nejen daného podniku, ale také konkurence.
Pro měření výkonnosti jako takové nejsou používány pouze informace finanční, ale také nefinanční, které se nacházejí mimo účetnictví. Tyto zdroje nesou informace o zaměstnancích, ale také o výrobě. Nečastější rozdělení informačních zdrojů, které vedou k měření výkonnosti podniku, je na účetní a ostatní. Data dostupná z účetnictví mají účetní charakter a mezi tyto zdroje patří účetní výkazy, daňové výkazy, výroční zprávy, vnitropodnikové výkazy a auditorské zprávy. (Wagner, 2009) Podrobněji o informačních zdrojích pro měření výkonnosti podniku bude pojednáno v následující kapitole.
2 Způsoby měření finanční výkonnosti podniku
Podle autorek Kiseľákové a Šoltés (2018) lze způsoby měření finanční výkonnosti ekonomického celku rozdělit do dvou základních skupin, a to na metody tradiční a moderní.
Tradiční metody měření finanční výkonnosti jsou založeny na základě účetního zisku, zatímco moderní metody jsou stavěny na zisku ekonomickém, a tedy zohledňují i ekonomické náklady, tržní ukazatele a tržní hodnotu podniku. Z toho vyplývá, že na rozdíl od tradičních metod se nezohledňují pouze účetní náklady. V současné době je vedena ostrá diskuze o tom, která z těchto dvou koncepcí je nejvhodnější pro měření finanční výkonnosti (Pavelková a Knápková, 2012).
2.1 Tradiční metody měření finanční výkonnosti
Mezi tradiční (klasické) metody měření finanční výkonnosti patří zejména finanční analýza, jež spočívá na bázi účetního zisku, a vyznačují se absolutní změny. Finanční analýza (dále jen FA) je systematický rozbor získaných dat obsažených v účetních výkazech, který slouží ke komplexnímu zhodnocení finanční situace podniku. Pomáhá k nalezení finančních problémů a navrhnutí jejich řešení. FA zahrnuje hodnocení podnikové minulosti, současnosti a zároveň se využívá k predikci budoucího vývoje finančních podmínek podniku.
FA pomáhá odhalit např., zdali je podnik dostatečně ziskový, zda má vhodnou kapitálovou strukturu, zda využívá efektivně svých aktiv, zda je podnik schopen včas splácet své závazky a mnoho dalších informací. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015) Na Obrázku 1 je možné vidět schéma finanční analýzy, ze kterého je vidět, že se FA skládá ze čtyř ukazatelů, kterými jsou ukazatele absolutní, ukazatele rozdílové, ukazatele poměrové a soustavy ukazatelů. Tyto jednotlivé složky FA se dělí na další skupiny.
Obrázek 1: Schéma finanční analýzy
Zdroj: Vlastní zpracování dle Růžičkové (2015)
2.1.1 Význam finanční analýzy
Finanční analýza přichází se vznikem peněz, kdy se nejprve jednalo o teoretické práce.
Docházelo k „pouhému“ zobrazování rozdílů. Rozvoj FA vycházel na základě doby a také na tom, za jakým účelem se FA sestavovala. Největší změna přišla s rozvojem počítačů, neboť se změnily matematické principy a důvody sestavování FA. Je to oblíbený nástroj při hodnocení reálné ekonomické situace podniku v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou.
(Růčková, 2015)
Používané metody a ukazatele se liší podle toho, pro koho je FA zpracovávaná, neboť každá zájmová skupina preferuje jiné výsledky. Jednotliví uživatelé mají rozdílné cíle, a proto je zajímají jiné ukazatele. Manažeři podniku se budou nejvíce zajímat o likviditu a ziskovost, jenž jim napomáhá k operativnímu a strategickému řízení, které obsahuje řízení struktury majetku a kapitálu, ale také napomáhá při rozhodování o rozdělování zisku. FA vlastníkům podniku dává ucelené informace o zhodnocení vloženého kapitálu, jenž jak již bylo zmíněno, je důležitý aspekt, díky kterému se vlastníci rozhodují o dalších krocích v rámci podnikání. Investory nejvíce zajímají ziskové investice a zhodnocení vloženého kapitálu.
Obchodní partnery a banky zajímá platební schopnost podniku a schopnost včas splácet své závazky. Auditoři využívají FA k prozkoumání finančního zdraví v komplexní šíři a konkurenti k porovnání jednotlivých ukazatelů. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Finanční analýza
Absolutní ukazatele
Horizontální analýza
Vertikální analýza
Rozdílové ukazatele
Ukazatel čistý pracovní kapitál
Analýza čistých pohotových
prostředků Analýza čistých peněžních pohl.
fondů
Poměrové ukazatele
Ukazatele rentability
Ukazatele aktivity
Ukazatele likvidity
Ukazatele zadluženosti
Ukazatele na bázi cash flow
Ukazatele kapitálového trhu
Soustavy ukazatelů
Pyramidový rozklad
Du Pontův rozklad
Zpracování FA se skládá z několika částí, kdy podnik nejprve stanoví účel a důvod FA, tedy pro koho se FA zpracovává. Poté se začne s přípravou a sběrem informací a dat o podniku, o odvětví, o konkurenci, o hospodářské situaci země atd. Vytvoří se předběžná SWOT analýza, která má vliv na řadu rozhodovacích procesů. Dále se vybírají metody a postupy pro sestavení FA, pro které je východiskem detailní analýza účetních výkazů. Je důležité znát své konkurenty a to, jak si vedou na trhu, proto se zjišťují a porovnávají se hodnoty vypočtených ukazatelů s hodnotami konkurence. Vytváří se analýza vzájemných vztahů mezi skupinami ukazatelů a zpracovávají se bonitní a bankrotní modely. Mezi závěrečné práce s FA patří zhodnocení finanční situace a finančního zdraví podniku a doplnění SWOT analýzy o tyto skutečnosti, vypracování doporučení pro zlepšení stavu hospodaření a odhad budoucího vývoje na základě zjištěných skutečností. (Smejkal a Rais, 2013)
2.1.2 Vstupní informace pro finanční analýzu
Základním zdrojem informací pro FA jsou účetní výkazy podniku, především rozvaha, výkaz zisku a ztráty a výkaz cash flow. Další informace lze čerpat z výročních zpráv, odvětvových analýz a srovnání a oficiálních zpráv z kapitálových trhů. Předpoklad pro vypracování kvalitní finanční analýzy, jenž bude mít potřebnou vypovídací schopnost o finančním zdraví podniku, je správná volba dat, zdrojů a podkladů. (Růčková, 2015)
Rozvaha je základní účetní výkaz každého podniku, který vede finanční účetnictví. Tento výkaz poskytuje informace o struktuře majetku, který podnik vlastní (aktiva), a o zdrojích financování, kterými je majetek firmy financován (pasiva). Platí pravidlo, že aktiva se musejí rovnat pasivům. Jednotlivé položky aktiv jsou řazené podle likvidnosti jednotlivých druhů majetku. Pasiva se dělí na vlastní kapitál a cizí kapitál. (Knápková, Pavelková, Remeš a Šteker, 2017)
Výkaz zisku a ztráty, známý pod pojmem výsledovka, je účetní výkaz, pomocí kterého společnosti vykazují informace o nákladech a výnosech plynoucí z podnikatelské činnosti za jedno účetní období. Z těchto údajů se následně vypočítá výsledek hospodaření a určí se daň z příjmů. (Srpová a Řehoř, 2010)
Tento výkaz také dává informace o aktuálním stavu peněžních prostředků jak v hotovosti, tak i na bankovním účtu, které se používají pro financování každodenních činností a udržení solventnosti podniku. (Knápková, Pavelková, Remeš a Šteker, 2017)
2.1.3 Absolutní ukazatele finanční analýzy
Absolutní ukazatele jsou takové ukazatele, jejichž sumu lze zjistit přímo ve finančních výkazech podniku. Jedná se o jednoduchý princip výpočtu, při kterém se daná suma zjišťuje v rámci jednoho řádku rozvahy nebo výsledovky. Na základně těchto výpočtů se zkoumají změny absolutních hodnot za předcházející a běžné období. Absolutní ukazatele lze dělit na dvě základní skupiny, a to stavové a tokové. Veličiny stavové jsou ty veličiny, které jsou obsaženy v rozvaze a týkají se majetku a kapitálu, jejichž hodnota je uvedena k určitému okamžiku. Veličiny tokové jsou obsaženy ve výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow. Tyto veličiny vyjadřují objem vybrané veličiny, jenž se podniku podařilo za určité období dosáhnout. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Analýzu absolutních ukazatelů lze provést buď analýzou horizontální, či analýzou vertikální.
Metoda horizontální analýzy, také nazývaná jako analýza trendů, sleduje vývoj položek v čase. Tento vývoj se vypočte jako rozdíl mezi hodnotou ukazatele za dané období (n) a hodnotou ukazatele za předchozí období (n - 1). Změna hodnoty určitého ukazatele může být vyjádřena v korunách nebo se může jednat o změnu vyjádřenou v procentech.
Na druhou stranu, metoda vertikální analýzy sleduje procentuální podíl jednotlivých položek na celkové sumě. (Knápková, Pavelková, Remeš a Šteker, 2017)
2.1.4 Rozdílové ukazatele finanční analýzy
Rozdílové ukazatele nesou název podle způsobu výpočtu, kterým se zjišťuje určitá veličina, a tedy rozdílem. Jedná se o rozdíl stavu dané skupiny aktiv, či pasiv, které jsou vždy uvedeny k totožnému datu. Nejčastěji používaným rozdílovým ukazatelem je čistý pracovní kapitál, jenž je součástí ukazatelů fondů finančních prostředků, které představují fondy disponibilních likvidních prostředků, které mají různý stupeň likvidnosti. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
I. Čistý pracovní kapitál
Čistý pracovní kapitál (dále jen ČPK) je část oběžného majetku, jenž je financována dlouhodobými pasivy, ať už vlastním kapitálem či cizími zdroji. Jedná se o tu část oběžného majetku, jenž je snížena o krátkodobé závazky, a z toho důvodu jsou zde dva různé způsoby výpočtu. Tyto různé výpočty reflektují dvě možné koncepce ČPK, a to funkční a finanční.
(Kubíčková a Jindřichovská, 2015; Růčková, 2015)
Č𝑃𝐾 = (𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 + 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒) − 𝑠𝑡á𝑙á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 [Kč] (1)
Č𝑃𝐾 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 [Kč] (2)
II. Analýza čistých pohotových prostředků
Ke zhodnocení schopnosti podniku dostát svým závazkům se používá analýza čistých pohotových prostředků (ČPP). Hodnota tohoto ukazatele se vypočte jako rozdíl mezi pohotovými peněžními prostředky a okamžitými splatnými závazky, a proto se tato analýza řadí mezi rozdílové ukazatele FA, neboť dochází ke zjišťování rozdílu mezi dvěma veličinami. Tento výpočet ukazuje, zdali podnik disponuje dostatečnou velikostí aktiv, a tedy vypovídají o likviditě podniku. (Nývltová a Marinič, 2010)
Č𝑃𝑃 = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 − 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡ě 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 [Kč] (3)
III. Analýza čistých peněžně pohledávkových fondů
Analýza čistých peněžně pohledávkových fondů (ČPPF), také označováno jako čistý peněžní majetek, se stejně jako analýza čistých pohotových prostředků používá ke zhodnocení schopnosti podniku splácet své závazky v určitém časovém období. Někdy se tento ukazatel označuje jako kompromis mezi ukazateli ČPK a ČPP. Hodnota tohoto ukazatele se vypočítá jako rozdíl mezi oběžnými aktivy, zásoby, nedobytnými pohledávkami a krátkodobými pasivy. (Nývltová a Marinič, 2010)
Č𝑃𝑃𝐹 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 − 𝑛𝑒𝑑𝑜𝑏𝑦𝑡𝑛é 𝑝𝑜ℎ𝑙. −𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏á 𝑝𝑎𝑠𝑖𝑣𝑎 [Kč] (4)
2.1.5 Poměrové ukazatele finanční analýzy
Finanční ukazatele, pro které je hlavní zdroj informací rozvaha a výkaz zisku a ztráty, slouží k vyjádření finanční situace podniku a zároveň slouží pro měření podnikové výkonnosti a oceňování podniku. Nejčastěji používanou metodou finanční analýzy pro měření finanční výkonnosti jsou ukazatele poměrové. (Růčková, 2015)
I. Ukazatele rentability
Ukazatele rentability patří mezi nejsledovanější ukazatele finanční analýzy, a to z toho důvodu, že jsou spjaty s hlavními cíli podniku, mezi které patří maximalizace zisku a maximalizace hodnoty podniku. Tyto ukazatele poměřují zisk k vloženému kapitálu v různých podobách, který byl vynaložen na vytvoření zisku. Zjišťuje se výnosnost tohoto vloženého kapitálu. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Ukazatel rentabilita vloženého kapitálu (ROA) vyjadřuje návratnost celkového vloženého kapitálu. Hodnota ukazatele udává, kolik korun čistého zisku přinesla 1 vložená koruna.
(Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝑅𝑂𝐴 =č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘+[𝑛á𝑘𝑙á𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦×(1−𝑡)]
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑝𝑎𝑠𝑖𝑣𝑎 × 100 [%] (5)
Ukazatel rentabilita vlastního kapitálu (ROE) vyjadřuje míru zhodnocení kapitálu, který do podniku vložili akcionáři. Hodnota ukazatele udává, kolik korun čistého zisku přinesla 1 koruna vlastního kapitálu, a zdali kapitál přináší dostatečný výnos. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝑅𝑂𝐸 = č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙× 100 [%] (6)
Ukazatel rentabilita dlouhodobého cizího kapitálu (ROCE) měří výkonnost kapitálu, jenž je dlouhodobě vázaný v podniku, tj. kapitál, který je v podniku využíván déle než jeden rok.
Takový kapitál se v rozvaze zobrazuje pod položkou dlouhodobé cizí zdroje. Pomocí tohoto ukazatele podnik zjišťuje, zdali je schopen zhodnocovat vložené zdroje lépe než ukazatel rentabilita celkového kapitálu. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝑅𝑂𝐶𝐸 = č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙× 100 [%] (7)
Ukazatel rentabilita tržeb (ROS) vyjadřuje ziskovost tržeb, jenž vypovídá o schopnosti podniku při určité úrovni tržeb dosahovat zisku. Hodnota ukazatele udává, kolik korun čistého zisku bylo vyprodukováno v 1 koruně tržeb. (Režňáková, 2012)
𝑅𝑂𝑆 =č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 × 100 [%] (8)
II. Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity měří, jak efektivně účetní jednotka dokáže využívat svá aktiva k naplnění podnikatelské činnosti. Existují dva způsoby, jak měřit aktivitu, a to pomocí ukazatele počtu obrátek nebo ukazatele doby obratu. Ukazatele obratovosti vyjadřují vázanost kapitálu v podniku. Počet obrátek vyjadřuje, kolikrát se za předem stanovený časový úsek daný druh majetku v podniku „obrátí“, zatímco ukazatele doby obratu vyjadřují, kolik dnů trvá jedna obrátka. (Růčková, 2015)
Obrat aktiv udává informace o tom, kolikrát se v podniku obrátí celková aktiva za zkoumaný časový interval. Je zde tedy zkoumán vztah celkového obratu k celkovým aktivům. Tento ukazatel také zobrazuje, jak se celková aktiva podniku promítnou do tržeb. Uvádí se, že by tento ukazatel měl nabývat minimálně hodnoty 1. (Vochozka, 2011)
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 [krát] (9)
Ukazatel obratu dlouhodobého majetku se používá ke zjišťování efektivity, se kterou daný podnik využívá jednotlivé části dlouhodobého majetku. Pomocí tohoto ukazatele je možné zjistit kolikrát se dlouhodobý majetek podniku obrátí v tržby za určité časové období. Avšak při kalkulování tohoto ukazatele se musí mít na paměti, že vysoká míra odepsanosti zlepšuje hodnotu výsledků.
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏éℎ𝑜 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑘𝑢 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 [krát] (10)
Doba obratu zásob vyjadřuje za kolik dní jsou zásoby v daném podniku přeměněny na tržby, je to tedy doba, po kterou jsou oběžné prostředky v podniku vázány v podobě zásob, zatímco počet obrátek vyjadřuje, kolikrát se zásoby přemění na tržby za jeden rok. (Růčková, 2015)
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = ∅ 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦
𝑡𝑟ž𝑏𝑦/365 [dny] (11)
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
∅ 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 [krát] (12)
Doba obratu pohledávek vyjadřuje průměrný počet dní, tedy interval, za který jsou pohledávky uhrazeny odběratelem. Jedná se o průměrný počet dní, po kterých byl majetek podniku vázán v pohledávkách, jinými slovy lze říci, že doba obratu je průměrná doba splatnosti pohledávek, zatímco počet obrátek vyjadřuje, kolikrát za rok odběratelé zaplatí podniku za poskytnuté statky či služby. (Růčková, 2015)
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 =∅ 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦
𝑡𝑟ž𝑏𝑦/365 [dny] (13)
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
∅ 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 [krát] (14)
Doba obratu krátkodobých závazků z obchodního styku je na podobné bázi jako doba obratu pohledávek. Vyjadřuje za kolik dní je podnik schopen splatit své závazky, které má vůči dodavatelům z obchodního styku. Doba obratu určuje počet dní, za jak dlouho podnik uhradí své závazky z obchodního styku. (Růčková, 2015)
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = ∅ 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢
𝑡𝑟ž𝑏𝑦/365 [dny] (15)
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
∅ 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢 [krát] (16)
Doba obratu závazků z obchodního styku by měla být delší než doba obratu pohledávek.
Důvodem je, že podnik potřebuje finanční prostředky, které získává z pohledávek, k tomu, aby mohla uhradit své závazky z obchodního styku vůči dodavatelům. V případě, že doba
obratu pohledávek je delší, poté se podnik dostává do situace, kdy není schopen dostát svým závazkům a je nucen použít jiné zdroje pro úhradu závazků jako např. úvěr. (Růčková, 2015)
III. Ukazatele likvidity
Ukazatele likvidity měří schopnost účetní jednotky dostát svým závazkům v okamžiku jejich splatnosti, tedy schopnost podniku uhrazovat své závazky. Pro zajištění platební schopnosti musí mít účetní jednotka určitou část svých aktiv ve vysoce likvidní formě. Existují tři stupně likvidity – okamžitá, pohotová a běžná. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Okamžitá likvidita vyjadřuje schopnost podniku hradit své závazky okamžitě pomocí nejlikvidnějších složek oběžných aktiv. Mezi pohotové peněžní prostředky patří peníze v hotovosti, peníze na bankovním účtu a krátkodobý finanční majetek. Přestože nelze s přesností určit hodnota okamžité likvidity, kterou by podnik měl dosahovat, doporučuje se hodnota v rozpětí 0,2 do 0,5, tedy 20–50 %. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝑂𝐿 =𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑙𝑎𝑡𝑒𝑏𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 × 100 [%] (17)
Pohotová likvidita, někdy také označována jako likvidita 2. stupně, vyjadřuje schopnost podniku hradit své závazky pomocí celkového oběžného majetku sníženého o zásoby, a to z toho důvodu, že zásoby představují nejméně likvidní druh oběžného majetku. Je nutné očistit krátkodobé pohledávky o předpokládané nedobytné pohledávky. Doporučené hodnoty pro pohotovou likviditu se vymezují od 0,5 do 1,5, tedy 50–150 %. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝑃𝐿 =𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦+𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 × 100 [%] (18)
Běžná likvidita vyjadřuje schopnost podniku hradit své závazky splatné do jednoho roku pomocí celkového oběžného majetku. Měří, kolikrát je podnik schopen dostát svých krátkodobých závazků, pokud by se celkový oběžný majetek proměnil v hotovost. Je třeba zmínit, že je třeba očistit běžný majetek o nedobytné pohledávky a neprodejné zásoby.
Doporučená hodnota pro běžnou likviditu se pohybuje mezi 1,5–3,0, tedy 150–300 %.
𝐵𝐿 = 𝑜𝑏ěž𝑛ý 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦× 100 [%] (19)
IV. Ukazatele zadluženosti
Podnikatelská činnost je financována pomocí vlastního i cizího kapitálu. Z toho důvodu se používají ukazatele zadluženosti, někdy označované jako ukazatele dlouhodobé stability, pro vyjádření celkové či dílčí zadluženosti sledovaného podniku. Zároveň se sleduje, jak firma využívá cizí kapitál a jeho schopnost splácet své závazky. (Růčková, 2015)
Míra celkové zadluženosti, také nazývaná jako ukazatel věřitelského rizika, vyjadřuje procentuální zastoupení cizího kapitálu podílejícího se na financování firemních aktiv. Mezi tento cizí kapitál se také řadí leasing a ostatní závazky. Věřitel postupuje vyšší riziko, pokud je hodnota tohoto ukazatele vysoká. Doporučená hodnota ukazatele věřitelského rizika se pohybuje v rozmezí od 0,4 do 0,5, tedy 40–50 %. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎× 100 [%] (20)
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑣ěř𝑖𝑡𝑒𝑙𝑠𝑘éℎ𝑜 𝑟𝑖𝑧𝑖𝑘𝑎 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎× 100 [%] (21) Pro vypočtení úrokového krytí se používá ukazatel úrokového krytí, který vyjadřuje, kolikrát je zisk před zdaněním a úroky (EBIT) vyšší než nákladové úroky z cizího kapitálu. Čím vyšší hodnotu tento ukazatel má, tím je ve firmě vyšší finanční úroveň. (Růčková, 2015)
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣éℎ𝑜 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦× 100 [%] (22)
Ukazatel finanční páky je jedním z ukazatelů, které vyjadřují míru zadluženosti podniku.
Ukazatel vyjadřuje poměr mezi celkovými zdroji a zdroji vlastními. Lze tedy říci, že čím vyšší hodnota tohoto ukazatele je, tím vyšší je míra zadlužení z toho důvodu, že podíl vlastního kapitálu je nízký. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑝á𝑘𝑦 =𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 [%] (23)
V. Ukazatele na bázi cash flow
Poměrové ukazatele, které zde byly charakterizovány, je možné vypočítat z údajů o cash flow. Cash flow je vysvětlována jako změna stavu peněžních prostředků, a z toho důvodu lze tento údaj použít jako souhrnný výsledek procesů v daném období. Pomocí cash flow ukazatelů lze analyzovat nejen peněžní toky, ale i faktory, které jej ovlivňují. Peněžní tok je pohyb peněžních prostředků, ať už se jedná o prostředky, které do podniku „přitékají“
nebo „odtékají“. Výkaz peněžních toků je pramenem informací o těchto pohybech.
Ukazatele, které mohou být vypočteny využíváním údajů o cash flow, jsou ukazatele rentability, ukazatele dluhové schopnosti z cash flow, ukazatele likvidity z cash flow a ukazatele krytí cizích zdrojů. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Rentabilita aktiv z cash flow vypovídá o tom, jakou přinesla jedna koruna kapitálu změnu peněžních prostředků. ROA z cash flow lze vyčíslit jako poměr mezi cash flow z provozní činnosti a celkovými aktivy. Tento ukazatel podniku říká, jak využívá celková aktiva k tvorbě peněžních prostředků. Naopak rentabilita vlastního kapitálu (ROE) z cash flow vypovídá o tom, jak využití vlastního kapitálu napomáhá k tvorbě peněžních prostředků.
A jak je již patrné rentabilita tržeb (ROS) z cash flow je vztah mezi cash flow z provozní činnosti a tržbami, jenž vypovídá o tom, jaký mají tržby vliv na změnu stavu peněžních prostředků. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Ukazatele dluhové schopnosti z cash flow vypovídají o tom, jak je podnik schopný krýt potřeby. Ukazatel stupně oddlužení vyjadřuje schopnost podniku uhrazovat cizí zdroje pomocí přírůstku peněžních prostředků za dané období. Jedná se o poměr mezi cash flow a cizím kapitálem. Ukazatel, který vypovídá o schopnosti podniku hradit úroky z úvěrů, se nazývá ukazatel úrokového krytí. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
Ukazatel likvidity z cash flow vyjadřuje schopnost podniku zajistit úhrady svých závazků a to tak, že je podnik schopný vytvořit dostatečné množství likvidních prostředků k tomu, aby byl schopný dostát svým závazkům. Ukazatel krytí cizích zdrojů vyjadřuje schopnost podniku zabezpečit své dluhy a úroky z nich vyplývajících pomocí tvorby peněžních prostředků. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
VI. Ukazatele kapitálového trhu
Poměrové ukazatele kapitálového trhu vycházejí z údajů kapitálového trhu v kombinaci s údaji z účetních výkazů, avšak účetní výkazy nejsou primárním zdrojem pro tyto ukazatele.
Mezi tyto ukazatele patří ukazatel čistého zisku na akcii, ukazatel dividendy na akcii, ukazatel ziskového výnosu akcie, dále také ukazatel dividendového výplatního poměru, ukazatel poměru ceny akcie a čistého zisku na akcii, ukazatel poměru tržní a účetní hodnoty akcie a ukazatel účetní hodnoty akcie. Stejně jako poměrové ukazatele rentability, likvidnosti a zadluženosti, také poměrové ukazatele kapitálového trhu mohou být vypočteny z údajů z cash flow. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015)
2.1.6 Analýza soustav ukazatelů
Pyramidový rozklad byl zmíněn v první kapitole této diplomové práci. Lze jej tedy charakterizovat jako analytický nástroj, který je založený na principu rozkladu faktorů působících na výkonnost. Rozklad prováděný na základě pyramidového rozkladu sdružuje multiplikativní a aditivní způsob analýzy. Jinými slovy, multiplikativní způsob znamená, že se jednotlivé složky násobí nebo dělí, což je používáno zejména u první úrovni, zatímco u aditivního rozkladu, který je používán na dalších úrovní, se jednotlivé složky sčítají nebo odčítají. (Wagner, 2009)
Za nejtypičtější pyramidový rozklad se považuje Du Pontův rozklad, který se zabývá rozkladem rentability vlastního kapitálu a vymezuje jednotlivé složky tohoto ukazatele.
Z Obrázku 2 je patrné, že ukazatel ROE lze přes rentabilitu aktiv rozložit na jednotlivé složky až na elementární údaje, získané z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. (Růčková, 2015)
