Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce
Studijní obor: Sociální pracovník
MENTÁLNĚ POSTIŽENÝ JEDINEC V PRODUKTIVNÍM VĚKU MENTALLY HANDICAPPED PERSON IN PRODUCTIVE AGE
Bakalářská práce: 10–FP–KSS– 3034
Autor: Podpis:
Štěpánka STAŇOVÁ
Vedoucí práce: Mgr. Veronika Boďová
Počet
Stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
115 26 5 83 22 5+CD
V Liberci dne: 23.7.2012
Poděkování:
Chtěla bych poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Veronice Boďové za její odborné vedení, věcné připomínky, cenné rady, trpělivost a pomoc při tvorbě bakalářské práce. Můj dík patří taktéž mé rodině a mým blízkým za podporu a trpělivost nejen při psaní bakalářské práce, ale i po celou dobu studia.
Název bakalářské práce: Mentálně postižený jedinec v produktivním věku Název bakalářské práce
:
Mentally Handicaped Person in Productive AgeJméno a příjmení autora: Štěpánka Staňová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Veronika Boďová
Resumé:
Bakalářská práce se zabývala problematikou volného času jedinců s mentálním postižením v produktivním věku. Cílem práce bylo charakterizovat mentální retardaci a popsat okolností jejího vzniku. Dále se práce zabývá aspektem podporovaného zaměstnávání.
Práci tvořily dvě stěžejní části. Teoretická část se zabývala různými pohledy na problematiku mentální retardace, její příčiny a projevy. Teoretická část vycházela ze studia současné odborné literatury, která byla vzájemně porovnávána. Práce se zabývala možnostmi zaměstnávání lidí s mentálním postižením a přiblížila téma podporovaného zaměstnávání. Praktická část byla zaměřena na zjištění aktuální situace z hlediska možnosti využívání volnočasových aktivit v zařízení pro osoby s mentálním postižením. Výsledky dotazníkového průzkumu byly doplněny odpovídajícím komentářem.
Získané poznatky pomohly ke stanovení konkrétních navrhovaných opatření v oblasti možného řešení problematiky jedinců s mentálním postižením.
Za největší přínos práce vzhledem k řešené problematice je zjištění, že jedinci s mentálním postižením na Děčínsku mají možnost výběru aktivit v několika zařízeních, které je formou služeb poskytují. Aktuální formou podpory je podporované zaměstnání, které je velmi důležitým prostředkem socializace.
Klíčová slova: dospělost, chráněné dílny, jedinec s mentálním postižením, mentální retardace, podporované zaměstnání, socializace, volný čas, volnočasové aktivity
Summary:
Bachelor thesis dealt with the issue of free time of individuals with mental disabilities of productive age. The thesis target was describe mental retardation and circumstances of the emergence mental retardation. The thesis dealt with the aspect of supported employment.
The thesis consisted of two parts. Theoretical part dealt with various views on the issue of mental retardation its causes and symptoms. The theoretical part based on study current literature and comparing this literature. The work dealt with the employment of people with mental disabilities and approached the topic of supported employment. The practical part focused of determine the current situation of leisure activities at facilities for persons with mental disabilities. Results of the questionnaire survey were supplemented by appropriate commentary.
The gained knowledge helped to setting specific proposed measures dealing with the issue individuals with mental disabilities.
The greatest contribution of the work is the finding that the individuals with mental disabilities in Děčín region can choose leisure activities in several institutions which are providing those activities. The current form of support is supported employment which is a very important means of socialization.
.
Keywords: adulthood, free time, individual with mental disabilities, leisure activities, mental retardation, sheltered workshops, socialization, supported employment
OBSAH
ÚVOD………..…9
I TEORETICKÁ ČÁST………10
1 Mentální retardace – vymezení pojmu………..10
1.1 Druhy mentální retardace……….11
1.1.2 Vrozená nebo časně získaná mentální retardace………...12
1.1.3 Demence jako získaná mentální retardace………..…..12
1.1.4 Pseudooligofrenie………..13
1.2 Klasifikace mentální retardace……….…13
1.3 Příčiny vzniku mentální retardace………16
1.4 Typické znaky jednotlivých schopností mentálně retardovaných……...…17
1.4.1 Myšlení, řeč a učení mentálně postižených………...…17
1.4.2 Motivace a regulace mentálně postižených………...…17
1.5 Jedinec s mentálním postižením v období dospělosti………...…18
1.6 Socializace jedince s mentálním postižením………19
2 Možnosti uplatnění a zaměstnávání lidí s postižením………...……19
2.1 Úloha úřadů práce………....……20
2.2 Podporované zaměstnávání………..21
2.3 Chráněné dílny……….…22
3 Příklady zařízení poskytující podporované zaměstnání na Děčínsku...23
3.1 Občanské sdružení Jurta………...23
3.2 Slunečnice o.s………...23
4 Volný čas – vymezení pojmu………...……24
4.1 Volný čas z historického hlediska………25
4.2 Funkce volného času………26
4.3 Aktivity volného času………..27
4.4 Principy volného času………..28
4.5 Volnočasové aktivity mentálně postižených ………..……29
5 Zařízení poskytující volnočasové aktivity pro osoby s postižením na Děčínsku………...30
5.1 Slunečnice - občanské sdružení.………...30
5.2 Domeček – společnost pro osoby s mentálním postižením………31
5.3 Domino Děčín ……….…………31
II PRAKTICKÁ ČÁST ……….…32
6 Cíl praktické části………...32
6.1 Stanovení předpokladů………32
6.2 Použité metody………32
6.3 Popis zkoumaného vzorku………..32
6.4 Průběh průzkumu………34
7 Získaná data a jejich interpretace………..35
7.1 Výsledky kvantitativního dotazníku pro klienty………..…35
7.2 Výsledky kvantitativního dotazníku pro rodiče dětí………...….60
7.3 Výsledky kvantitativního dotazníku pro organizace………85
7.4 Ověření předpokladů průzkumu………...97
ZÁVĚR………..99
NÁVRH OPATŘENÍ………101
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ………..103
SEZNAM OBRÁZKŮ………...…105
SEZNAM PŘÍLOH………106
ÚVOD
Motto: „ Já dělám svou věc a ty děláš svou věc. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých představ, a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. Jestliže se náhodou vzájemně setkáme, je to krásné. Nenajdeme – li se, nedá se nic dělat.“
Frederik S. Persl
Tématem předložené bakalářské práce je mentálně postižený jedinec v produktivním věku. Cílem mé práce je přiblížit problematiku pracovního uplatnění osob s mentálním postižením a dále způsob, jakým tito lidé mohou trávit volný čas. Téma jsem si zvolila z důvodu profesního zájmu a také proto, že sama pracuji jako vedoucí výtvarného kroužku.
Život lidí s mentálním postižením není jednoduchý. Pokud tito jedinci nemají to štěstí, že jsou obklopeni svou rodinou a milujícími blízkými, řešením může být stacionář, chráněné bydlení, nebo ústavní zařízení. Zde jim mohou být nabídnuty aktivity různého druhu.
V teoretické části vysvětlím pojem mentální retardace, přiblížím okolnosti jejího vzniku a příčiny. V další části práce objasním možnosti zaměstnávání osob s postižením.
V poslední části vymezím pojem volný čas, popíši historické hledisko, funkce, možnosti trávení volného času a volnočasové aktivity jedinců s mentálním postižením.
Praktická část bude zaměřena na průzkum v zařízeních poskytujících služby pro jedince s mentálním postižením. Po zpracování získaných dat bude provedena analýza, která potvrdí, nebo vyvrátí předpoklady pro splnění cílů této bakalářské práce. Cílem je pomocí dotazníků zjistit, jak tráví volný čas dospělí jedinci s mentálním postižením. Dále zjištění, zmapování a popsání nabídky volnočasových aktivit, které mohou jedinci s mentálním postižením využívat na Děčínsku. V neposlední řadě bude zjišťována forma informovanosti o nabídce volnočasových aktivit pro rodiče klientů s mentálním postižením.
Pro zpracování zvoleného tématu jsem si vybrala zařízení pro klienty s postižením Slunečnice o. s. Děčín, Domeček SPMP a centrum Domino Děčín.
I TEORETICKÁ ČÁST
1 Mentální retardace – vymezení pojmu
Termín mentální retardace je volně přeložen jako zpoždění duševního vývoje. V současné době je vymezován velkým množstvím definic, jež mají společné zaměření na celkové snížení intelektových schopností jedince, popř. jeho schopnosti adaptace na prostředí.
Pro srovnání uvádím názor několika odborníků, souhlasím s definicí dle Vágnerové.
Mentální retardace je souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností (Vágnerová, 1999, str. 146).
Švarcová (2006) zdůrazňuje, že pojem mentální retardace může navozovat představu jisté dočasnosti opožďování ve vývoji, na rodiče působící optimističtějším dojmem než termín postižení.
Mentální retardaci lze definovat jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí demonstrující především snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální a postnatální etiologií (Valenta, Múller, 2003, str. 12).
Šiška (2005) uvádí, že se objevuje potřeba vytvořit novou definici, jež by mentální retardaci vymezila jako proměnnou veličinu, která je daná vztahem jedince a prostředí.
Pro komparaci uvádím definice nejvlivnějších autorit v dané oblasti (MKN-10, DSM – IV a AAAMR (American Association for Mental Retardation, nedávno transformovanou na AAIDD – American Association on Intellectual and Developmental Disabilities).
MKN – 10
Mentální retardace je stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje, který je charakterizován především narušením schopností projevujících se v průběhu vývoje a podílejících se na celkové úrovni inteligence. Jedná se především o poznávací, řečové, motorické a sociální dovednosti. Mentální retardace se může vyskytnout s jakoukoliv jinou
duševní, tělesnou či smyslovou poruchou anebo bez nich. Jedinci s mentální retardací mohou být postižení celou řadou duševních poruch, jejichž prevalence je třikrát až čtyřikrát častější než v běžné populaci. Adaptivní chování je vždy narušeno, ale v chráněném sociálním prostředí s dostupnou podporou nemusí být toto narušení u jedinců s lehkou mentální retardací nápadné (Valenta, Múller 2003, str. 11).
DSM – IV
Mentální retardace je diagnostikována před dosažením dospělosti. Jedincova adaptabilita je snížena v mnoha oblastech. Diagnostická kritéria MR:
snížení intelektových funkcí (IQ 70 a méně)
začátek poruchy před 18 rokem života
jedincův deficit v adaptabilitě v následující oblasti – komunikace, život v domácnosti, sebeobsluha, práce, odpočinek, zdraví, bezpečnost
AAMR
Mentální retardace je charakterizována snížením intelektových funkcí a adaptability projevující se v oblasti pojmové, praktické a sociální inteligence. Tento stav lze pozitivně ovlivnit cílenou podporou a individuálním přístupem.
Z výše uvedených vymezení poruchy vyplývá, že k diagnostikování syndromu mentální retardace (a hloubky) nestačí pouze stanovení inteligenčního kvocientu (pod 70 IQ), ale zhodnocení celé řady dalších aspektů osobnosti, především to, zda klient selhává ve většině sociálních očekávání svého užšího i širšího prostředí (Valenta, Múller, 2003, str. 12).
1.1 Druhy mentální retardace
vrozená nebo časně získaná mentální retardace
získaná mentální retardace, tj. demence
sociálně podmíněná mentální retardace, tj. pseudooligofrenie
Toto rozdělení by se také dalo rozlišit podle vývojového období, v němž k mentálnímu postižení dochází.
1.1.2 Vrozená nebo časně získaná mentální retardace
Jde o vrozený (v genové i negenové podobě) nebo časně získaný (do 18 - 24 měsíců věku) rozumový deficit na základě poškození mozku (CNS), který je přes všechna opatření postižením víceméně trvalejšího rázu (opoždění lze zmírnit, nikoli vyrovnat). Rozumové schopnosti jsou sníženy na úroveň IQ nižší než 70, přestože se jedinci dostává adekvátního způsobu výchovy a podnětové stimulace (Švingalová, 2006, str. 28).
K poškození mozku došlo v době prenatální, perinatální nebo krátce postnatální.
1.1.3 Demence jako získaná mentální retardace
Získaná demence je chápána jako důsledek poškození mozku v důsledku různých onemocnění a úrazů, jež vedou k vývoji, který dosud probíhal normálně, jak uvádí Švarcová (2006).
Švingalová (2006) in Piaget uvádí, že postižení rozumových schopností lze získat kdykoli v průběhu života, zpravidla však po dovršení druhého roku.
Právě u malých dětí je obtížné rozlišit, zda jde o ranou formu demence, nebo mentální retardaci.
Vágnerová (1999) proto upozorňuje, že mentální retardaci do věku 18 – 24 měsíců nelze spolehlivě diferencovat.
1.1.4 Pseudooligofrenie
Často se označuje jako nepravá mentální retardace - tzv. oligofrenie. Na rozdíl od mentální retardace se jedná o stav získaný a je možné jej zlepšit zajištěním stimulujícího prostředí.
Zde není příčinou poškození centrálního nervového systému, avšak chybí zde přiměřené podněty.
Pseudooligofrenie vzniká poškozením rozumového vývoje v důsledku sociálních vlivů, zejména výchovnou zanedbaností. Dochází zde k rozdílu mezi vrozenými dispozicemi jedince a skutečnou úrovní jeho mentálního rozvoje.
Vágnerová (2000) popisuje pseudooligofrenii jako sociální poškození vývoje rozumových schopností.
Švarcová (2006) upozorňuje na výchovně zanedbané děti, u nichž často vzniká dojem trvale porušených poznávacích procesů. V důsledku toho se u těchto dětí mnohdy zvažuje přeřazení do speciálních škol.
1.2 Klasifikace mentální retardace
Jak již bylo řečeno, mentální retardace se vyznačuje výrazným snížením rozumových schopností. V současné době se při její klasifikaci používá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, jež je zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě.
Mentální retardace se podle této klasifikace dělí do šesti základních kategorií: lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardace, jiná mentální retardace a nespecifikovaná mentální retardace.
Stupně mentální retardace
F 70 Lehká mentální retardace IQ 50 - 69 F 71 Středně těžká mentální retardace IQ 35 – 45 F 72 Těžká mentální retardace IQ 20 – 34 F 73 Hluboká mentální retardace IQ 19 a níže F 78 Jiná mentální retardace
F 79 Nespecifikovaná mentální retardaci
Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace:
Lehká mentální retardace IQ 50 - 69 (F70)
Pipeková in Vítková (2004) uvádí, že u lehké mentální retardace můžeme u dítěte do tří let věku pozorovat lehké opoždění nebo zpomalení psychomotorického vývoje.
Zřetelnější problémy vyvstávají mezi třetím až šestým rokem, kdy lze u dítěte pozorovat stereotyp ve hře, opožděný vývoj řeči, různé vady řeči, dítě má malou slovní zásobu, je nedostatečně zvídavé a vynalézavé.
Charakteristikou těchto jedinců je schopnost účelně užívat řeč v každodenním životě, nezávislosti v osobní péči a v praktických domácích dovednostech a to i přestože je jejich
vývoj pomalejší. Potíže nastávají při teoretické práci ve škole, mnozí mají problémy se psaním a čtením. Dětem s lehkou mentální retardací velmi prospívá výchova a vzdělávání, které je zaměřené na jejich dovednosti.
Podle Vágnerové (1999) dovedou tito jedinci v dospělosti v nejlepším případě uvažovat na úrovni dětí středního školního věku. V sociálně nenáročných prostředích mohou být tito jedinci zcela bez problémů. Důsledky mentální retardace se ale projeví ve chvílích emoční a sociální nezralostí. Projevuje se obtížnost přizpůsobení se normám, očekáváním, tradicím.
U těchto osob se mohou projevit v různé míře přidružené choroby, jako je autismus, epilepsie, poruchy chování nebo tělesná postižení.
Středně těžká mentální retardace IQ 35 – 45 (F71)
Uvažování postižených lze přirovnat k myšlení předškolního dítěte. V jejich slovníku chybí i méně běžné konkrétní pojmy. Verbální projev bývá chudý, agramatický a špatně artikulovaný. Dovedou se učit jen mechanicky, především na praktické úrovni. Jsou schopni zvládnout běžné návyky a jednoduché dovednosti (Šesták, 2007, str. 9).
V dospělosti jsou středně retardovaní schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, ovšem za předpokladu odborného dohledu s jasně připravenými pokyny. V dospělosti je šance vést samostatný život velmi malá. Bývají plně mobilní a fyzicky aktivní a dokážou navazovat kontakty s druhými. Velmi často tito jedinci onemocní epilepsií, někdy také psychiatrickou poruchou.
Těžká mentální retardace IQ 20 – 34 (F72 )
Podobně jako u lidí se středně těžkou MR jsou projevy u těchto jedinců výraznější.
Jsou schopni se naučit celou řadu dovedností, potřebují však pomoci. Pracovní dovednosti mohou být uplatněny jak v každodenním životě, tak v chráněných dílnách. Motorika se vyznačuje neobratností a dyskoordinací . Většina jedinců s těžkou mentální retardací trpí značným stupněm poruchy motoriky, které ukazují na vadný vývoj nervového systému.
Mentální věk se pohybuje v pásmu 18 měsíců až 3,5 roku.
Hluboká mentální retardace IQ 19 a níže (F73)
Schopnost porozumět řeči a požadavkům je pro tyto jedince velmi obtížné. Často bývají imobilní a inkontinentní. Vyžadují stálou pomoc a dohled, jejich schopnost pečovat o své základní potřeby je nepatrná. Přestože možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou omezené, jsou již v současné době známy postupy, kdy se postižený jedinec při vhodném dohledu a vedení může nepatrným dílem podílet na sebeobslužných činnostech.
Jiná mentální retardace (F78)
Pokud je stanovení stupně intelektové retardace nesnadné, neboli nemožné, je použito této kategorie. (Jedná se o nevidomé, neslyšící, nemluvící, o jedince s těžkými poruchami chování, osoby s autismem, nebo osoby těžce postižené).
Specifická mentální retardace (F79)
Mentální retardace je prokázána, není však dostatek informací pro zařazení pacienta do jedné z uvedených kategorií.
Pipeková (1998) uvádí také dělení podle druhu chování:
Typ eretický – jedná se o děti s oslabeným procesem aktivního útlumu, u nichž se vyskytuje nadměrná a nepřiměřená aktivita. Tento typ je charakterizován dráždivostí, neklidem, nepozorností.
Z hlediska pedagogického jde o typ dítěte výchovné náročného.
Typ torpidní – u tohoto typu je oslaben proces podráždění. Je opakem eretického, charakterizován výraznou pomalostí, často se stereotypními kývavými pohyby, přešlapováním na místě a těžkopádností.
Typ nadměrně unavitelný při intelektuální práci –útlum je nepřiměřeně častý, dítě je výrazně unavitelné a vyžaduje speciální přístup.
1.3 Příčiny vzniku mentální retardace
Příčiny mentální retardace bývají různé, lze je rozdělit do několika základních skupin, jak uvádí Vágnerová (1999).
Dědičně podmíněné postižení – patří sem dědičné vlivy, mentální retardace je geneticky podmíněná.
Do této skupiny patří genová postižení, např. Downův syndrom. Jedinci s tímto postižením mají na základě dědičnosti malý počet genů, jež je potřeba pro rozvoj inteligence.
Postižení způsobené teratogenními faktory v prenatálním věku.
Poškození zárodku, plodu nebo novorozence je vyvoláno škodlivými teratogeny, látkami negenetické povahy, které mohou svými účinky vyvolat vrozené, nebo časně získané vady.
Postnatální poškození mozku se také uvádí jako příčina možného narušení vývoje rozumových schopností.
Jak ale již bylo řečeno, pouze postižení vzniklá během prvních 18 měsíců budou do diagnostické skupiny mentálních retardací zahrnována.
Švarcová (2006) uvádí, že příčinou mentální retardace je organické poškození mozku vznikající v důsledku strukturálního poškození mozkových buněk nebo abnormálního vývoje mozku.
Valenta, Múller (2003) uvádějí k příčinám vzniku mentální retardace, že stále ještě nejsme schopni dopátrat se příčiny poruchy přibližně u třetiny osob s mentálním postižením, ačkoliv věda objasnila většinu příčin mentálního postižení.
1.4 Typické znaky jednotlivých schopností mentálně retardovaných 1.4.1 Myšlení, řeč a učení mentálně postižených
Typickým znakem poznávacích procesů mentálně postižených je omezenější potřeba zvídavosti a preference podnětového stereotypu. Obyčejně bývají pasivnější a závislejší na zprostředkování informací zdravými lidmi. Orientace v běžném prostředí je pro ně mnohem náročnější. Myšlení mentálně retardovaných je charakteristické značnou stereotypností, rigiditou a ulpíváním na určitém způsobu řešení. Řeč mentálně postižených bývá postižena jak v obsahové, tak ve formální složce. Jejich řečový projev bývá typický méně přesnou výslovností (Vágnerová, 1999, str. 152).
1.4.2 Motivace a regulace mentálně postižených
Mentálně retardovaní mají stejně jako zdraví lidé základní psychické potřeby.
V uspokojování potřeb jsou často bez zábran. Způsob uspokojování potřeb závisí na jejich mentální úrovni.
Potřeba stimulace . Přísun podnětů je pro psychický vývoj nezbytný, musí ale být přiměřen možnostem mentálně postiženého jedince z hlediska jejich množství a kvality i doby působení.
Potřeba citové jistoty a bezpečí bývá u mentálně retardovaných velmi silná. Citová jistota, daná vztahem s blízkým člověkem, je v tomto případě ještě důležitější, protože může sloužit jako zdroj rovnováhy.
Potřeba učení je u mentálně postižených vyjádřena tendencí porozumět v mezích svých možností nejbližšímu okolí (Vágnerová, 1999, str.155).
Potřeba seberealizace bývá ovlivněna tím, jaká je míra mentálního postižení. U lehce mentálně postižených je důležitá akceptace názoru autority dospělé osoby.
Svoji budoucí seberealizaci nijak neplánují, protože neumějí hypoteticky uvažovat.
Jsou závislí na ocenění a pochvale, jež postiženému člověku potvrzují jeho pozitivní hodnotu.
Potřeba životní perspektivy bývá ovlivněna stejným způsobem. Ta je přímo odvislá od schopnosti mentálně postiženého člověka chápat alespoň v základní rovině pojem času, rozlišovat minulost, přítomnost a budoucnost. Budoucnost je jimi špatně chápána, ani je proto příliš nezajímá. Je přítomna absence jakýchkoliv plánů a představ o budoucím životě.
1.5 Jedinec s mentálním postižením v období dospělosti
V obecné rovině je dospělost charakterizována těmito atributy: ukončení studia, získání zaměstnání, uzavření sňatku a založení rodiny, dále získání občanského průkazu, pasu, práva volit. Můžeme hovořit o přispívání svou rolí v životě společnosti. Z těchto
faktorů je ale velmi obtížné konstatovat, zda je člověk dospělý, či ne. Faktory biologické jsou stálé, ale faktory sociokulturní procházejí změnami. Právě osoby s mentálním postižením je nutné podporovat v naplňování sociálních rolí, jež charakterizují dospělost.
Můžeme hovořit o zaměstnání, partnerském a rodinném životě, prožívání volného času, možnosti dalšího vzdělávání. Neméně důležitá je nabídka sociálních služeb, podpora chráněného bydlení u osob, jež jsou závislé na druhé osobě.
Podle Pipekové (2006) by se poradenská zařízení měla více zaměřit na tuto fázi života lidí s mentálním postižením a hledat možnosti, které přispějí ke zkvalitnění života těchto spoluobčanů.
Nedílnou součástí strategie celoživotního učení je vzdělávání dospělých. Se zdůrazňováním rovnosti příležitostí se vzdělávání dospělých chápe jako poskytnutí druhé šance pro ty, kteří z nejrůznějších důvodů dostatečně nevyužili, ať už nemohli, neuměli, nebo nechtěli využít - své první příležitosti v rámci počátečního vzdělávání. Vzdělávání dospělých je součástí strategie, překonávání společensky podmíněné nerovnosti při poskytování počátečního vzdělávání, které vyplývá ze selektivní funkce školy (Šiška, 2005, str. 30).
1.6 Socializace jedince s mentálním postižením
Socializace je proces, kdy je jedincem osvojováno potřebné společenské chování či potřebné společenské dovednosti a znalosti. Pro dosažení tohoto výsledku je nutné např.
podpora rodiny s mentálně postiženým jedincem, zajištění náhradní rodinné péče, nebo služby sociální péče. Dále zajištění výchovy a pracovního uplatnění, umožnění života v samostatných domácnostech a odstraňovat překážky, jež jsou kladeny ve vztazích ze strany majoritní společnosti.
Jak uvádí Vágnerová (1999) mentálně retardovaní lidé mohou být v oblasti socializace handicapování těmito způsoby: jednak vlastním primárním defektem a z něj vyplývajícím nedostatku zkušeností.
Valenta, Múller (2003) zdůrazňuje, že nejdůležitějším prostředkem socializace je integrace osob se zdravotním postižením.
2 Možnosti uplatnění a zaměstnávání osob s postižením
Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty.
Práce tedy neslouží pouze k výrobě statků nebo k vykonávání služeb, ale vytváří sociální pole strukturovaných kontaktů s možností vést rozhovory, potkávat jiné lidi a uzavírat přátelství (Šesták, 2007, str. 18).
Vágnerová (1999) uvádí, že pracovní uplatnění je možné za předpokladu, že tito jedinci vykonávají práci, která odpovídá jejich schopnostem.
Pipeková (2006) zdůrazňuje, že poskytnutí možnosti pracovního uplatnění osobám s mentálním postižením neznamená jenom přínos výdělku, ale hlavně přiznání sociálního postavení v rámci rodiny a společnosti.
Situace se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením je v České republice zatím neuspokojivá. Na rozdíl od vyspělých zemí EU a USA, kde je tento problém s úspěchem řešen, velká část zaměstnavatelů v České republice osoby se zdravotním postižením (dále OZP) zaměstnávat nechce. Zaměstnávat OZP jim ukládá zákon, přesto ale raději zaplatí sankce, které jsou uloženy za jeho neplnění. Z výzkumů ale vyplývá, že lidé s postižením mají obrovskou motivaci a chuť začít pracovat. Příklady z praxe ukazují, že lidé s mentálním postižením mohou pracovat jako údržbáři, ošetřovatelé zvířat, skladníci, opraváři nábytku, zřízenci ve zdravotnictví, prodavači v potravinách, tiskaři a mnohé další.
2.1 Úloha úřadů práce
Podle zákona o zaměstnanosti úřady práce uplatňují tyto kompetence:
poskytují zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením příspěvek,
ukládají zaměstnavatelům povinnost obsazovat volná pracovní místa vymezená pro občany se zdravotním postižením pouze těmito občany,
poskytují poradenské, informační a další služby o volbě povolání,
zabezpečují přípravu pro pracovní uplatnění a po jejím absolvování vhodné pracovní uplatnění občanům se zdravotním postižením,
vyžadují od zaměstnavatelů seznamy pracovních míst vhodných pro tyto občany,
zabezpečují pracovní rehabilitaci,
vedou evidenci uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením (identifikační údaje, omezení v možnostech pracovního uplatnění, o pracovní rehabilitaci.),
zřizují a spravují výcviková střediska pro občany se zdravotním postižením (Pipeková, 2006, str. 297).
Úřad práce přišel s novým projektem, který má zlepšit postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce. Jde o projekt Diverzita pro OZP. Projekt využívá konceptu Diversity Management.
Pokud jde o diverzitu v lidské společnosti, pak ji definujeme jako princip, který umožňuje lidem, bez ohledu na jejich individuální odlišnosti plně rozvinout jejich osobní potencionál. Diverzitu chápeme jako naplňování principů rovných příležitostí pro různé skupiny minorit ve společnosti. Určitá odlišnost, která zakládá příslušnost k té, které minoritě neznamená diskriminaci, ale příležitost k plnohodnotnému uplatnění jak
v pracovním kolektivu, tak v občanské komunitě.
(http://www.diverzitaproozp.cz/uvoddodiverzity citované dne 31.10.2011)
Společně se zavedením principů tohoto konceptů však bude nutné oslovit především zaměstnavatele, studenty ekonomických a manažerských oborů VŠ a v neposlední řadě veřejnost. Účelem bude celková změna klimatu ve společnosti ve vztahu k osobám se zdravotním postižením.
2.2 Podporované zaměstnávání
Chráněná a podporovaná pracovní místa – jedná se o chráněné dílny nebo tréninkové pracoviště. S klienty chráněného pracoviště není sepisována běžná pracovní smlouva.
Pracoviště není příliš zátěžové. Pracovní doba, druh práce a rychlost výroby se maximálně přizpůsobuje klientovi. Cílem dílen nebo pracovišť není jen výroba, ale především rozvojová a terapeutická činnost. Kdežto u podporovaného zaměstnání se již pracovní smlouva uzavírá, z čehož plynou jisté povinnosti a kompetence. Od zaměstnance – klienta, se očekává více samostatnosti a zodpovědnosti.
Podle Krejčířové (2005) je smyslem podporovaného zaměstnávání pracovní uplatnění lidí se ztíženým přístupem na otevřený trh práce v důsledku jejich postižení.
Jak uvádí Pipeková (2006), podporované zaměstnávání usiluje o integraci jedinců s mentálním postižením na trhu práce, jež zahrnuje i společenské postavení.
Pipeková (1996) dále poukazuje na znaky podporovaného zaměstnávání:
Aktivní přístup uživatele programu, kdy člověk není pasivním příjemcem služby, ale zcela samostatně rozhoduje o procesu zaměstnávání.
Okamžité umístění na pracovní místo a trénink uživatele přímo na pracovišti probíhá ihned po nástupu do práce.
Zaměstnávání v běžném pracovním prostředí – pracovní místa jsou uživatelům nabízena tak, aby mohli pracovat po boku lidí bez postižení.
Průběžná podpora – cílem podpory je postupné osamostatnění uživatelů. Asistenti poskytují uživateli fyzickou podporu na pracovišti, respektují přitom jeho individuální potřeby.
2.3 Chráněné dílny
Lidé s mentálním a jiným postižením jsou zpravidla znevýhodněni omezenou schopností podávat pravidelný a stálý výkon. Typickým klientem je plnoletý člověk se zázemím vlastní rodiny nebo dlouhodobě žijící v ústavu sociální péče, který chce suverénně rozhodovat o svém pracovním a soukromém životě.
Chráněné pracovní místo je podle Krejčířové (2005), pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě dohody s úřadem práce.
Musí být provozováno na dobu nejméně 2 let. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Úřad práce může uzavřít dohodu o poskytnutí příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa i s osobu se zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Takové osobě
nebo zaměstnavateli může úřad práce poskytnout příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů, spojených se vznikem chráněného pracovního místa.
3 Zařízení pro osoby se zdravotním postižením na Děčínsku poskytující podporované zaměstnání
3.1 Občanské sdružení Jurta Děčín
Pod vedením pracovního asistenta si uživatelé chráněných dílen osvojují dovednosti a návyky nezbytné pro budoucí zaměstnání. Služba je zaměřena na zvýšení dovedností nutných pro uplatnění na otevřeném pracovním trhu.
Podporované zaměstnávání probíhá v prádelně a mandlovně, v keramické dílně a tiskárně s komplementační dílnou. Kapacita služby je 48 uživatelů ročně.
Občanské sdružení Jurta vzniklo z iniciativy čtyř zakládajících členů v roce 1996 poté, co zorganizovali zimní a dva letní pobyty pro lidi s mentálním postižením. Dali si za cíl pomáhat mladým lidem s mentálním postižením prostřednictvím letních pobytů a řemeslných víkendů, případně tyto lidi v budoucnu zaměstnávat v chráněné dílně. V listopadu 1996 bylo sdružení zaregistrováno a už v zimě začala Jurta upravovat a využívat objekt v Nepočatých. Členové sdružení a jeho příznivci zahájili pravidelné víkendové řemeslné semináře (keramika, ruční papír, grafika, sklo), uskutečnili první výpal keramického zboží ve vlastní peci a uspořádali v Nebočadech Masopust. V roce 1999 se práce s lidmi s mentálním postižením rozšířila o individuální výuku jako přípravu na zaměstnání. Vznikla koncepce aktivit Ateliéru Nebočady, která strukturuje předchozí činnost sdružení do tří bodů: zaměstnávání lidí s postižením, nabídnout informační servis a zajistit pořádání pobytů a řemeslných seminářů.
3.2 Slunečnice o.s.
Slunečnice o. s., je organizace s dvanáctiletou tradicí v poskytování služeb lidem s mentálním a zdravotním postižením v Děčíně. Usiluje o integraci osob s postižením do běžného života a pomáhá jim při zajišťování důstojných životních podmínek. Je profesionální organizací využívající práce stálých pracovníků, externistů a dobrovolníků.
Pro klienty zařízení zde funguje dlouhodobý program pracovního tréninku v kavárně - palačinkárně „Na cestě“ v prostorách Děčínského zámku. Zde si klienti pod vedením
asistentů osvojují návyky a dovednosti, které budou potřebovat pro své budoucí zaměstnání. Se stejným cílem fungoval také vegetariánský restaurant Kašmír, který ale svoji činnost ukončila koncem srpna 2011. Podporované zaměstnávání probíhá v Kavárně na zámku a je tu pro 15 uživatelů služby.
4 Volný čas – vymezení pojmu
Volný čas (angl. leisure time, franc le loisir) je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a z nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. Někdy se vymezuje jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností – to je tzv. zbytková, reziduální teorie volného času rozšířená zejména v německého literatuře /něm. Restheorie) (Hofbauer, 2004, str. 11).
Podle Němce (2002) jde o čas, v němž člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, rozvíjí jeho tělesné a duševní schopnosti, také tvůrčí schopnosti. Pod pojmem volný čas se zahrnují - odpočinek, zábava, zájmová činnost, dobrovolné vzdělávání, dobrovolná činnost.
Podle Průchy, Walterové a Mareše (2002) je volným časem čas, s kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Uvádějí také, že volným časem je doba, která zůstane z 24 hodin po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku).
Krejčířová (1998) uvádí, že volný čas bývá nejčastěji vymezován funkcemi, které plní.
Dále zmiňuje tři funkce popisované Filipcovou: odpočinek, zábava a rozvinutí osobnosti.
Pod pojmem volný čas lze zahrnout odpočinek, rekreaci, zábavu, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty, které jsou s těmito činnostmi spojené. Z hlediska mládeže do volného času nepatří vyučování a činnost s tím spojená, sebeobsluha, péče o zevnějšek, činnosti spojené s provozem rodiny, domácnosti a další časové ztráty.
To, jak tráví člověk volný čas, není ale záležitost jen jeho vůle, individuálního výběru či působení společnosti. Existuje celá řada determinujících faktorů, které působí jak přímo, tak zprostředkovaně. Rodinná situace, materiální možnosti, vybavení rodiny, společenská zařízení, jež jsou k dispozici, i možnosti, které poskytuje příroda. Významnou roli hraje vzdělání, formující určité zájmy a životní návyky člověka.
4.1 Volný čas z historického hlediska
S volným časem se setkáváme již od počátku lidstva. Vyplýval přirozeně z biologické potřeby člověka odpočinout si po odvedené práci a zpočátku nepředstavoval problém, kterým by se bylo potřeba se nějak vážněji zabývat. Postupně se způsob, trvání i délka volného času začaly rozlišovat.
Ve starověku, po rozpadu rodového zřízení, se majetkové rozdíly mezi lidmi značně zvětšily a společnost se rozdělila na několik sociálních vrstev. Práce se tak stala výhradně účelem vrstev nejnižších, zatímco volný čas výsadou bohatých svobodných lidí. Těch,kteří se mohli vzdělávat a kulturně rozvíjet.
Úvahy o volném čase se zabýval už i Platóna či Aristoteles. Ti kladli důraz na pěstování těla a ducha. Aristoteles tvrdil, že volný čas by se měl využít k uvažování, meditaci, teoretické činnosti, filozofii a správě státu. Měl to být prostor pro další rozvoj člověka spojený s pocitem blaha a štěstí.
Starořecké slovo schlazeni (základ našeho slova škola) znamenalo původně míti volnou chvíli, moci zahálet. Protože však ani staří Řekové neschvalovali, aby se volný čas mařil, položili důraz na činnost, které byl volný čas věnován. Význam slovesa schlazeni se posunul, znamenalo mít čas pro něco, věnovat se něčemu. Konečný význam slova je poučovat, přednášet. Podobnou významovou
proměnou prošlo i podstatné jméno scholé. Původně odpočinek, oddech, prázdná chvíle, potom přednáška, rozhovor a konečný význam – škola.
Ve středověku byla nositelem moci církev. Ta určovala, jaké činnosti jsou vhodné pro správného křesťana a jaké ne. K nevhodným patřila zahálka, ta byla dokonce považována za hřích. Volné chvíle po práci se měly využívat k návštěvám kostela, k náboženskému rozjímání a modlitbám.
V 17. století se pojetí volného času výrazně změnilo. Ti bohatší si začali mimo městské hradby budovat tzv. víkendové domy, ve městech vznikaly kavárny, spolky, a společnosti dospělých.
Během 19. století se volný čas stal významnou dimenzí každého člověka. Nejprve se tomu tak stalo ve vyšších vrstvách a ve městech. Začala se oddělovat bydliště a místa, která dříve sloužila jen k práci, se rozšířila na místa volného času.Odlišně byl vnímán volný čas u lidí různých společenských vrstev a sociálního postavení.
Léta 60. a 70. Jsou charakterizovány konzumní orientací volného času. Ten sloužil k utrácení peněz. Bylo propagováno heslo - Člověk musí v práci něco dokázat, aby si mohl ve volném čase něco dovolit.
V 80. letech již není patrná orientace na blahobytný konzum, ale člověk chce volný čas prožívat uvědoměle a intenzivně.
Teprve zákonnou úpravou pracovní doby se stal volný čas samozřejmostí pro všechny.
Volný čas se pro nás stal důležitou hodnotou a začali jsme mu přisuzovat velký význam.
4.1 Funkce volného času
Formativně výchovná funkce volného času se uplatňuje v každé aktivitě dětí, dítě je formováno neustále. Na dítě působí stálá interakce se společenským prostředím, do kterého patří také vliv kolektivu vrstevníků a styk s přírodou a přírodními vlivy. Při přebytku podnětů mohou pozitivní výchovné snahy působit i negativně – dostaví se nechtěná zpětná reakce, tzv. bumerangový efekt.
Kompenzačně rekreační funkce volného času má nahradit některé úbytky energie fyzické i mentální, mají vyvážit či nahradit faktory, které byly při výuce nebo v práci potlačeny. Realizace kompenzačně rekreační funkce by měla splňovat tyto podmínky:
- změna druhu a charakteru činnosti, např. činnost školní – sezení vykompenzovat aktivním pohybem s uplatněním své vlastní fantazie
- změna fyzického prostředí a pobytu – možnost trávit volný čas v různém prostoru – vlastní pokoj, klubovny, hřiště, herny,
- změna společenského prostředí, kolektivu
V odborné literatuře se funkcemi volného času zabývá mnoho autorů a přístupy odborníků se liší individuálními rozdíly.
Krejčířová (1998) uvádí, že volný čas bývá nejčastěji vymezován funkcemi, které plní.
Dále zmiňuje tři funkce popisované Filipcovou: odpočinek, zábava a rozvinutí osobnosti.
Kaplan (2008) tvrdil, že volný čas má patřit k pocitu někam patřit, být vlastním individuem.
Dle Vážanského (2001) je možnost vyrovnávání tenzí pracovního procesu i všedního dne významnou skutečností volného času.
4.2 Aktivity volného času
Aktivity volného času se dělí na činnosti tvořící součást volného času a na aktivity, které vyplývají z povinností dětí.
odpočinkové a rekreační činnosti
zájmové činnosti – společenskovědní - pracovně-technické - přírodovědné
- estetickou - výchovné
- tělovýchovné, sportovní a turistického zaměření
sebe obslužné činnosti veřejně-prospěšné činnosti
příprava na vyučování
Odpočinkové činnosti – jsou psychicky a fyzicky nenáročné, vedou k odstranění únavy. Jsou zařazované hlavně po obědě, pak během dne dle potřeby.
Charakterizuje je klid na lůžku, klidný pohyb (procházky), individuální aktivity četba, rukodělné práce, relaxace.
Rekreační činnosti – slouží k odreagování, odstranění únavy z vyučování - pohybově náročnější aktivity tělovýchovného, sportovního, turistického zaměření, manuální práce.
Mají naopak charakter vydatné pohybové aktivity na čerstvém vzduchu.
Zájmové činnosti – nejdůležitější součást obsahu výchovného vyučování, která umožňuje uspokojování, rozvíjení a kultivaci zájmů, uspokojení potřeb, rozvíjí specifické schopností.
Patří sem činnosti společenskovědní, přírodovědní, pracovně-technické, tělovýchovné, sportovní, esteticko-výchovné.
Tyto činnosti přispívají k duševní hygieně, duševní rovnováze, spokojenosti, vyrovnanosti.
Sebe obslužné činnosti – zaměřují se na péči o vlastní osobu, osobní majetek, pěstování návyků osobní hygieny, oblékání (vkus, účes), pořádek, čistota a jednání s lidmi
Veřejně prospěšné činnosti – vedení k dobrovolné práci ve prospěch druhých - jednotlivců i nemocným, mluvíme o kulturně-osvětové činnosti.
Příprava na vyučování – činnosti, jež souvisí s plněním školních povinností - různé formy činností, odlišné od vyučování (aplikace poznatků, rozšiřování poznatků, didaktické hry, individuální přístup.
4.3 Principy volného času
a) Dosažitelnost znamená předpoklad být prostorově zatížitelný a osobně se týká jedince. Nabídka musí na účastníka osobně zapůsobit.
b) Otevřenost, přímost, upřímnost, znamená nepřesně plánovaný počet účastníků, jejich vysoká fluktuace a permanentní přístupnost všem, různě dlouhá zameškaná doba, neomezení při příchodu a opuštění.
c) Charakter výzvy na povzbuzení bohaté a přitažlivé prostředí, zařízení, nabídky, média i osoby působí jako princip, který koriguje jednání. Pobídkový charakter se zvyšuje a zintenzivňuje pomocí podněcujících impulzů a kontaktní smlouvou.
d) Svobodné rozdělení času umožňuje mít volný čas a libovolně jej poučívat..
Přítomný jedinec musí dostat šanci pružného časového režimu a využití času, sám si dovolí určovat délku trvání, stanovuje si tempo, mění intenzitu a zařazuje přestávky.
e) Dobrovolnost zahrnuje vůdčí princip afirmativní didaktiky, že dokonce bude bez diskriminace tolerováno minimum nesouvislé neúčasti.
Nenucenost se chápe jako možnost být přirozený. Ve volnočasové situaci, osvobozené od jakéhokoliv předepisování, nutnosti úspěchu a konkurenčního boje, má každý účastník možnost zkusit a poznat svou vlastní schopnost výkonu, komunikace a kooperace.
f) Možnost volby poskytuje selekci mezi dvěma alternativami. Svoboda příležitosti vyzkoušet se z nabídky různých možností předpokládá, že se jedná o správnou volbu a účastník při ní volí jednu z atraktivně přibližně stejných alternativ.
g) Možnost rozhodnutí obsahuje šanci vlastního nezávislého rozhodování. Účastník podléhá svým osobním zájmům z individuálního popudu, ustupuje po vlastním uvážení.
h) Možnost iniciativy informuje o naději být podnikavý sám nebo společně s ostatními.
Účastník musí rozvíjet vlastní aktivity, aby uspokojil osobní potřeby a choval se podle svých přání.
4.4 Volnočasové aktivity mentálně postižených
U jedinců s mentální retardací je důležitou součástí socializace příprava a trávení volného času. Hraje důležitou roli při předcházení konfliktů, získávání společenských návyků a rozvoje schopností a dovedností.
Terapeutické aktivity mají pro mentálně postižené velký význam. Pomáhají jim překonat strach z nových věcí, seznamují je s podobně postiženými, navazují zde kontakty i se zdravými jedinci, zvyšují jejich sebevědomí, umožňují rozvoj osobnosti a v důsledku toho jim dávají šanci na kvalitnější život. Dá říci, že pro jedince s mentálním handicapem je každá činnost, kterou se zabývá, v podstatě volnočasovou aktivitou.
Každá aktivita, které se člověk s mentálním postižením věnuje, má pro něho význam.
Ať už jde o vzdělávání, nebo o sport, pomáhá mu v osobnostním rozvoji, seberealizaci, zapojení do kolektivu a v rozvoji sociálních dovedností.
Důležitý a stále narůstající význam ve výchově osob s mentálním postižením mají státní i nestátní společenské organizace a občanská sdružení. Většinou se jedná o ty, jež sdružují občany se zdravotním postižením a ty, jež sdružují rodiče dětí se zdravotním postižením.
5 Příklady zařízení poskytující volnočasové aktivity pro osoby s postižením na Děčínsku
5.3 Slunečnice Děčín
Jak již bylo řečeno, Slunečnice o.s. Je zařízení, které poskytuje klientům službu podporovaného zaměstnání. Další náplní zařízení je poskytování služeb sociální rehabilitace a sociálně terapeutických služeb. Základní činnosti sociální rehabilitace jsou podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách poskytovány zdarma.
Cílem sociální rehabilitace je:
zprostředkovat pestré sociální kontakty
podpořit samostatnost a tím omezit závislost na druhých
pomoci s vyřešením problému
aktivizovat člověka
Poskytované činnosti sociální rehabilitace jsou:
nácvik dovedností k soběstačnosti a samostatnosti
zprostředkování sociálního kontaktu
aktivizace
poradenství a náležitá pomoc při řešení sociální situace
Doplňkovou službou jsou volnočasové aktivity a kurzy, pobyty, výlety, ergoterapie, canisterapie, muzikoterapie, arteterapie a další.
Cílem sociálně terapeutických dílen je:
zprostředkovat pracovní zkušenost a pracovní nácvik
podpořit samostatnost a tím omezit závislost na druhých
dostatečně informovat a připravit uživatele služby na pracovní poměr těm lidem, kterým jejich postižení brání mít trvalý pracovní poměr, najít jinou formu
pracovního uplatnění
Poskytované činnosti terapeutických dílen jsou:
podpora pracovních návyků a dovedností
svíčkárna
tréninkový program Na Cestě
nácvik dovedností pro soběstačnost a sociální začlenění
pomoc při hygieně
pomoc při stravování
5.2 Okresní organizace SPMP ČR Děčín – Domeček
Společnost pro podporu mentálně postižených je dobrovolná společenská organizace, která vznikla z iniciativy rodičů postižených dětí a odborníků z řad speciálních pedagogů, lékařů, psychologů a dalších, kteří se na péči o mentálně postižené podílejí. Děčínské zařízení se zaměřuje na aktivní využití volného času dětí, mládeže a dospělých s mentálním postižením a tělesným postižením. Svou činností se snaží také o zapojení
jedinců z nízko podnětného prostředí. Občanské sdružení je otevřené, členy mohou být jak jedinci se zdravotním postižením, tak i zdraví. Tím se snaží o maximální integraci dětí a mládeže s mentálním postižením.
5.1 Domino Děčín
Domino Děčín je zařízení poskytující služby zaměřené na podporu rozvoje schopností uživatelů vést běžný způsob života, včetně podpory jejich nezávislosti při rozhodování o osobních záležitostech. Domino Děčín také pro své klienty zajišťuje volnočasové aktivity.
Velmi vyhledávanou je práce v keramické dílně, hippoterapie, canisterapie, arteterapie, ergoterapie, kulturní akce, sportovní aktivity, výlety, rekreačně rehabilitační pobyty, práce na PC a používání internetu.
II PRAKTICKÁ ČÁST
6 Cíl praktické části
Cílem práce je zjistit, jak tráví volný čas dospělí jedinci s mentální retardací. Dále zjištění, zmapování a popsání nabídky volnočasových aktivit, které mohou jedinci s MR využívat na Děčínsku.
6.1 Stanovení předpokladů
Předpoklady jsem stanovila na základě studia odborné literatury.
P1 : Lze předpokládat, že nadpoloviční většina klientů bude projevovat zájem o rukodělné aktivity.
P2 : Lze předpokládat, že většina rodičů nemá potřebné informace o nabízených volnočasových aktivitách, které nabízejí organizace na Děčínsku.
P3 : Lze předpokládat, že návštěva volnočasové aktivity probíhá alespoň 1x týdně.
6.2 Použité metody
Hlavní metodou byla metoda dotazování. Výše uvedené předpoklady byly ověřovány v rámci kvantitativního výzkumu technikou nestandardizovaného dotazníku pro rodiče, jejich děti (klienty zařízení) a tři děčínské organizace pro lidi s postižením. Tyto dotazníky byly hlavním zdrojem informací. S dotazníky byli nejprve seznámeni ředitelé organizací a poté i klienti a jejich zákonní zástupci.
6.3 Popis zkoumaného vzorku
Specifickou skupinou, jež byla zkoumána, byli klienti s lehkou mentální retardací navštěvující zařízení poskytující volnočasové aktivity pro MR v Děčíně. Klienti byli vytipováni po předchozí dohodě s řediteli organizací.
Předmětem průzkumu byli klienti 3 děčínských zařízení. Místem průzkumu byl Děčín.
Počet klientů, jež byl předmětem zkoumání byl celkem 49. Jednalo se u muže i ženy ve věkovém rozmezí 18 – 70 let.
Tabulka č. 1 Četnost zastoupení jednotlivých zařízení účastnících se průzkumu Četnost zastoupení Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Slunečnice os. 23 47 23 47
Domeček SPMP 10 20 33 67
Domino Děčín 16 33 49 100
Celkem 49 100
Object 3
Graf č. 1 Procentuální zastoupení jednotlivých zařízení účastnících se průzkumu
Z dotazníkového šetření vyplývá, že nejvíce vyplněných dotazníků se vrátilo ze Slunečnice os. v počtu 23 (47%), z Domina Děčín se vrátilo 10 (33%) dotazníků a nejmenší zastoupení má zařízení Domeček SPMP, odkud se vrátilo 10 (20%) vyplněných dotazníků.
6.4 Průběh průzkumu
Sběr dat započal v listopadu 2011 a skončil v červnu 2012. V průběhu tohoto období bylo nashromážděno dostatečné množství informací.
K získání těchto dat byla použita metoda dotazování, jako technika sběru dat byl použit nestandardizovaný dotazník (viz. Příloha č. 1, 2, 3).
Dotazník byl určen klientům zařízení, jež navštěvují volnočasové aktivity v Děčíně.
Celkem obsahoval 11 otázek, z nichž první část byly otázky identifikační, druhá část otázek se týkala zaměstnání a volného času. Dotazník obsahoval otázky jak uzavřené, tak i polozavřené. Na otázky č. 5, 6, 7, 8, 9 a 11 bylo možné vybírat z několika variant.
Bylo nabídnuto celkem 60 dotazníků, z toho 25 jich bylo rozesláno do Slunečnice os.
v Děčíně, 15 do Domečku - okresní organizace SPMP ČR v Děčíně a 20 do Domina Děčín.
Návratnost dotazníků z jednotlivých organizací byla v případě Slunečnice os. 23 tj. 92%, z Domečku SPMP 10 tj. 67% a z Domina Děčín 16 tj. 80%.
Výzkumu se tedy zúčastnilo 49 klientů z 3 organizací v Děčíně, jež nabízejí volnočasové aktivity.
Další dotazník byl nabídnut zákonným zástupcům či opatrovníkům klientů. Obsahoval celkem 13 otázek, z nichž první část byla tvořena otázkami identifikačními, druhá část otázek se týkala trávení volného času. Na otázky č. 4, 5, 7, 9, 11 bylo možné vybírat z více možností.
Rodičům bylo taktéž rozesláno 60 dotazníků, návratnost byla 45, tj. 70%.
Aby byly zjištěny možnosti využívání volného času pro jedince s mentálním postižením a zároveň se potvrdila některá data získaná z dotazníků pro klienty a jejich rodiče, byly zmapovány a osloveny organizace, jež nabízejí volnočasové aktivity pro lidi s postižením.
Výzkumu se zúčastnily tři organizace pro osoby s mentálním postižením v Děčíně.
Jednalo se o tyto organizace: Slunečnice o.s. v Děčíně, Domeček - okresní organizace SPMP ČR v Děčíně a Domino Děčín.
Výsledky jsou uvedeny v procentech, tabulkách a v přehledných grafech.
7 Získaná data a jejich interpretace
7.1. Výsledky kvantitativního dotazníku pro klienty navštěvující zařízení
Dotazník obsahoval celkem 11 otázek, na které odpovědělo 23 (47%) klientů ze Slunečnice os., 10 (20%) klientů z Domečku SPMP Děčín a 16 (33%) klientů z Domina Děčín. První část tvořily otázky identifikační, druhá část otázek se týkala zaměstnání a volného času.
Popisná statistika vzorku Počet respondentů (klienti)
Celkový počet respondentů N = 49 Počet respondentů mužů Mn.= 23 Počet respondentů žen Nž = 26
Počet respondentů (rodiče) Celková počet respondentů N = 45
Počet respondentů (zástupci zařízení) Celkový počet respondentů N = 3
Položka dotazníku č. 1 Věk klientů
Tabulka č. 2 Věk klientů
Tabulka č. 3
Tabulka č. 4
Domino Děčín Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Věk 18-30 10 62 10 63
Věk 31-40 2 13 12 76
Slunečnice o.s. Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Věk 18-30 9 39 9 30
Věk 31-40 7 31 16 70
Věk 41-50 6 26 22 96
Věk 51-60 1 4 23 100
Věk 61-70 0 0 23 100
Celkem 23 100
Domeček SPMP Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Věk 18-30 4 40 4 40
Věk 31-40 3 30 7 70
Věk 41-50 3 30 10 100
Věk 51-60 0 0 10 100
Věk 61-70 0 0 10 100
Celkem 10 100
Věk 41-50 2 10 14 86
Věk 51-60 1 7 15 93
Věk 61-70 1 7 16 100
Celkem 16 100
Object 5
Graf č. 2
Věk klientů v Slunečnici je takovýto: 39% klientů je ve věkovém rozmezí 18-30 let.
31% klientů je ve věkovém rozmezí 31-40 let. 26% klientů je zastoupeno ve věkové rozmezí 41 -50 let. Ve věku 51-60 je 4% klientů.
V Domečku je věkové spektrum klientů zastoupeno takto: 40% klientů ve věkovém rozmezí 18-30 let. Věková hranice mezi 31-40 lety je 30%, stejně tak věkové rozmezí 41- 50 let.
Věk klientů v Dominu je zastoupený 62% klientů ve věkovém rozmezí 18-30 let. 13%
klientů je ve věkovém rozmezí 31-40 let. Ve věku 41 -50 let je to 10% klientů. Nejméně, to znamená 7% klientů, se nachází ve věkové hranici 51-60 let. Ve věkovém rozmezí 60-70 let je taktéž 7% klientů.
Z dotazníkového šetření je zřejmé, že nejvíce klientů ve všech zařízeních je ve věkové hranici 18 – 40 let. Nejméně pak ve věkovém rozmezí 60-70 let tj. 7% klientů v Dominu.
Ve Slunečnici o.s. a v Domečku SPMP nejsou žádní klienti navštěvující volnočasové aktivity ve věkovém rozmezí 51-60 a 60-70 let.
Položka dotazníku č. 2 Pohlaví klientů
Tabulka č. 4 pohlaví klientů
Tabulka č. 5
Slunečnice o.s. Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Muži 10 43 10 43
Ženy 13 57 23 100
Celkem 23 100
Domeček SPMP
Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Tabulka č. 6
Object 7
Graf č. 3
Z dotazníkového šetření vyplývá, že ve Slunečnici o.s. jsou ženy zastoupeny v 57%, muži v 43%.
V Domečku SPMP je pohlaví klientů zastoupeno z 60% muži a z 40% žen.
V Dominu Děčín je 44% žen, 56% mužů.
Ve Slunečnici o.s. a v Domečku SPMP je větší zastoupení žen než mužů.
V Dominu Děčín je tomu naopak, do zařízení dochází více mužů. Muži jsou v tomto zařízení jako jediném zastoupeni ve věkovém rozmezí 51-70 let, jak dokládá graf č. 2.Věk klientů.
Domino Děčín Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Muži 9 56 9 40
Ženy 7 44 16 100
Celkem 16 100
Položka dotazníku č. 3 Pracovní uplatnění
Tabulka č. 7 Pracovní uplatnění
Slunečnice o.s. Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Pracuji 5 22 5 22
Jsem nezaměstnaný 3 13 8 35
Invalidní důchod 4 17 12 52
Projekt podporovaného zaměstnání 11 48 23 100
Celkem 23 100
Tabulka č. 8
Domeček SPMP Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Pracuji 2 20 2 20
Jsem nezaměstnaný 2 20 4 40
Invalidní důchod 2 20 6 60
Projekt podporovaného zaměstnání 4 40 10 100
Celkem 10 100
Tabulka č. 9
Domino Děčín Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Pracuji 5 31 5 31
Jsem nezaměstnaný 1 6 6 37
Invalidní důchod 4 25 10 62
Projekt podporovaného zaměstnání 6 38 16 100
Celkem 16 100
Object 9
Graf č. 4
Klienti Slunečnice os. v 22% odpověděli, že v současné době pracují, v 13% nepracují, v 17% jsou v invalidním důchodu a v 48% dochází do projektu podporovaného zaměstnávání.
Klienti Domečku SPMP pracují v 20%, nepracují v 20%, v 20% pobírají invalidní důchod a v 40% jsou zařazeni do projektu podporovaného zaměstnávání.
Klienti Domina Děčín pracují v 31%, 6% je nezaměstnaných, 25% klientů pobírá invalidní důchod a 38% dochází do projektu podporovaného zaměstnání.
Z dotazníkového šetření vyplynulo, že z celkového počtu dotázaných respondentů je absolutní většina klientů zařazena do projektu podporovaného zaměstnávání.
Jak uvádí Pipeková (2006), program podporovaného zaměstnávání usiluje o plnohodnotnou integraci člověka s mentální retardací na trhu práce, jež zahrnuje pracovní i společenské začlenění.
Možnost pracovat v běžném pracovním prostředí se podle mého názoru u lidí s mentálním postižením odvíjí od stupně mentální retardace. Lidé s lehkým mentálním postižením mají větší šance trhu práce, než lidé s těžkou či hlubokou mentální retardací.
Jsou schopni lépe se zapojit v běžném životě, lépe se s nimi komunikuje, umí sdělit svá přání a jsou samostatnější.
Neméně zajímavou skutečností je překvapivý výsledek šetření, který se týká počtu klientů bez práce, jak dokládá graf č. 4. Pracovní uplatnění.
Položka dotazníku č. 4 Spokojenost v zaměstnání
Tabulka č. 10 Spokojenost v zaměstnání
Tabulka č. 11
Tabulka č. 12
Slunečnice o.s. Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Líbí 3 19 3 19
Nelíbí 1 6 4 25
Někdy se líbí, někdy nelíbí
12 75 16 100
Celkem 16 100
Domeček SPMP Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Líbí 2 33 3 33
Nelíbí 0 0 2 33
Někdy se líbí, někdy se nelíbí
4 67 6 100
Celkem 6 100
Domino Děčín Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Líbí 7 64 7 64
Nelíbí 1 9 8 73
Někdy se líbí,někdy se nelíbí
3 27 11 100
Celkem 11 100
Object 11
Graf č. 5
Tato otázka se týkala míry spokojenosti v zaměstnání. Ve Slunečnici o.s. odpovědělo 19% klientů: v práci se líbí, 6% v práci se nelíbí a 75% klientů uvedlo, že se jim v práci někdy líbí, někdy nelíbí.
V Domečku SPMP klienti v 33% uvedli, že se jim v práci líbí, v 67% že se jim v práci někdy líbí, někdy nelíbí. Žádný klient neodpověděl, že se mu v práci nelíbí.
Klienti Domina Děčín odpověděli v 64%, že se jim v práci líbí, v 9%, že se jim v práci nelíbí a 27% uvedlo, že se jim v práci někdy líbí, někdy nelíbí.
Na základě dotazníkového šetření lze konstatovat, že respondenti mají k práci převážně kladný vztah. Klienti měli možnost uvést důvody, proč se jim v práci líbí a nelíbí.
Klienti ze Slunečnice o.s. uváděli, že rádi obsluhují v kavárně, uklízí a potkávají se s lidmi.
Klienti Domečku Děčín jsou rádi, když je asistentka pochválí a něco se jim povede. Klienti z Domina Děčín rádi mandlují prádlo a starají se o keramickou pec.
Jen malá část klientů ze Slunečnice o.s. a Domina Děčín uvedli, že se jim občas v práci nelíbí, jak je patrné z grafu č. 5. Jeden klient ze Slunečnice o.s. uvedl, že se mu v práci nelíbí proto, že to neutíká a jeden klient z Domina Děčín uvedl, že si někdy nerozumí s ostatními.
Položka dotazníku č. 5 Svůj volný čas nejraději trávím
Tabulka č. 13Svůj volný čas nejraději trávím
Tabulka č. 14
Tabulka č. 15
Slunečnice o.s. Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Doma 15 65 15 65
Venku 7 30 22 95
V zařízení 21 93 43 188
Jinak 4 17 47 205
Celkem 47 205
Domeček SPMP
Četnost Kumulativní četnost
AČ RČ v % AČ RČ v %
Doma 6 60 6 60
Venku 3 30 9 90
V zařízení 10 100 19 190
Jinak 1 10 20 200
Celkem 20 200
