Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ a PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce
Studijní obor: Penitenciární péče
KRIZOVÁ KOMUNIKACE ve VĚZEŇSKÉ SLUŽBĚ ČESKÉ REPUBLIKY
CRISIS COMMUNICATION IN THE PRISON SERVICE OF THE CZECH REPUBLIC
Bakalářská práce: 12–FP–KSS– 4012
Autor: Podpis:
Zdeněk HERMAN
Vedoucí práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph. D.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů Příloh
69 10 3 7 26 1
V Liberci dne: 23. dubna 2013
Čestné prohlášení
Název práce: Krizová komunikace ve Vězeňské službě České Republiky
Jméno a příjmení autora: Zdeněk Herman
Osobní číslo: P10000813
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 23. 04. 2013 vlastnoruční podpis Zdeněk Herman
Poděkování
Rád bych poděkoval paní Mgr. Květuši Slukové Ph.D, za vedení mé bakalářské práce, za odborné připomínky a cenné rady, které vedly ke zkvalitnění předkládaného textu a také za trpělivost a podporu při tvorbě práce. Dále bych chtěl poděkovat příslušníkům VV Liberec za svědomité vyplnění dotazníků nutných k vypracování práce.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou krizové komunikace ve věznici. První, teoretická část, se věnuje tematice Vězeňské služby České republiky a jejími hlavními cíli. Zabývá se osobami ve výkonu vazby a ve výkonu trestu, osobnostními rysy a jejich specifikací. Dále je předkládán profil příslušníka Vězeňské služby České republiky včetně nutných znalostí a dovedností. V práci jsou předkládány teorie krizové komunikace, specifika krizové komunikace ve vazební věznici v Liberci, postupy při krizové komunikaci a krizová komunikace při specifických mimořádných událostech v rámci Vězeňské služby České republiky.
Součástí praktické části – navazující na teoretickou – je průzkum mezi příslušníky vazební věznice v Liberci, který se zaměřuje na jejich zkušenosti a znalosti ohledně krizové komunikace a míru, s jakou tuto dovednost využívají.
Pro sběr dat byla použita metoda kvantitativního výzkumu. V dotaznících rozdaných ve Vazební věznici Liberec mě především zajímalo, jaké mají příslušníci znalosti ohledně krizových situací a krizové komunikace, zdali by dokázali vyjádřit postupy pro úspěšnou krizovou komunikaci a jak často tuto dovednost využívají přímo v praxi. V závěru práce byly získané informace vyhodnoceny a byly podány návrhy na zlepšení povědomí o této důležité dovednosti.
Klíčová slova
vězeňská služba, výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby, vězněná osoba, krizová komunikace, krizové situace, vzdělávání příslušníků.
Annotation,
The bachelor thesis deals with the topis of crisis communication in prison.
The first, theoretic part, concentrates on the work field of the Prison Service of the Czech Republic and the main goals of this organization. i tis dealing with persons in custody and imprisonment, thein personal traits and their specifications. Further, a profile of the Prison Service of the Czech Republic member is presented, including necessary knowledge and skills. The paper presents the theory of crisis
communication, specifics crisis communication in prison in Liberec, procedures of crisis communication and crisis communication in specific incidents within the Prison Sešrvice of the Czech Republic.
The practical part – building on the theoretical – is a survey among members of Liberec prison, which focuses on their experiences and knowledge about crisis communication ant the lelev at which is this skill used.
Data fot the investigation were acquired by quantitive methods. i was particularly interested in what knowledge about emergency situations and crisis communication members have, if they could express procedures of successful crisis communication and how often they use this skill. In conclusion were obtained informations evaluated and suggestions were made to improve the awareness of this important skill.
Key words
prison service, imprisonment, custody, prisoner, crisis communications, crisis situations, education of Prison Service members.
Obsah
1 Použité zkratky ... 10
2 Úvod... 11
3 Teoretická část ... 12
4 Vymezení Vězeňské služby ČR ... 12
4.1 Organizační struktura ... 12
4.2 Úkoly vězeňské služby ... 14
5 Penologie ... 15
5.1 Trestání ... 15
6 Věznění ... 16
6.1 Výkon vazby ... 16
6.2 Výkon trestu odnětí svobody ... 18
6.2.1 Typy věznic ... 19
7 Osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody ... 23
7.1 Vězněná osoba ... 23
7.2 Příčiny delikventního chování ... 24
7.3 Osobnostní rysy ... 25
7.4 Specifika vazebně vězněných osob ... 26
8 Příslušník Vězeňské Služby České Republiky ... 28
9 Krizová komunikace ... 32
9.1 Vymezení krizové komunikace ... 32
9.2 Teoretické modely krizové komunikace ... 32
9.2.1 Teorie vnímání rizika ... 33
9.2.2 Teorie negativní dominance ... 33
9.2.3 Teorie mentálního ohlušení ... 33
9.2.4 Teorie ovlivnění důvěry ... 34
9.3 Krizová komunikace ve Vazební věznici Liberec ... 34
9.3.1 Krizové řízení ... 34
9.3.2 Krizové situace a mimořádné události v rámci VS ČR... 35
9.3.3 Krizová komunikace ... 37
9.3.4 Postup při krizové komunikaci... 37
9.3.5 Komunikace s vězněnou osobou ... 41
9.3.6 Hromadná vystoupení ... 41
9.3.7 Zabarikádování se na cele ... 42
9.3.8 Krizová komunikace tváří v tvář ... 43
10 Praktická část ... 44
11 Základní předpoklady... 44
11.1 Základními předpoklady jsou: ... 44
11.2 Předpoklad ... 44
12 Použitá metoda ... 45
13 Popis výzkumného vzorku ... 45
14 Vyhodnocení dotazníku ... 46
14.1 Povinnosti a pracovní náplň jednotlivých oddělení ... 47
14.1.1 Strážní ... 47
14.1.2 VISS – Vrchní inspektor strážní směny ... 48
14.1.3 Eskortní oddělení ... 48
14.1.4 Předváděcí skupina... 48
14.1.5 Dozorci ... 49
14.1.6 IDS – Inspektor dozorčí služby ... 49
14.1.7 Vrchní dozorci ... 49
14.1.8 Dozorci výkonu vazby a trestu ... 49
14.1.9 Dozorce na pracovišti ... 50
14.2 Vyhodnocení odpovědí ... 50
14.2.1 Složení respondentů dle věku... 50
14.2.2 Složení respondentů dle délky služebního poměru ... 51
14.2.3 Předpoklad č. 1 ... 52
14.2.4 Předpoklad č. 2 ... 53
14.2.5 Předpoklad č. 3 ... 55
14.2.6 Předpoklad č. 4 ... 57
15 Vyhodnocení předpokladů ... 58
15.1 Předpoklad č. 1 ... 58
15.2 Předpoklad č. 2 ... 59
15.3 Předpoklad č. 3 ... 59
15.4 Předpoklad č. 4 ... 59
15.5 Shrnutí předpokladů ... 59
16 Závěr ... 61
17 Návrh opatření týkající se školení příslušníků ... 61
18 Přínos bakalářské práce ... 62
19 Seznam literatury a informačních zdrojů ... 63
20 Seznam příloh... 66
20.1 Příloha č. 1 dotazník ... 67
10
1 Použité zkratky
ČR Česká republika
GŘ VS Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky
IDS Inspektor dozorčí služby
ISS Inspektor strážní služby
ISS – OS Inspektor strážní služby na operačním středisku IVVS Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky
IZS Integrovaný záchranný systém
KK Krizová komunikace
KŘ PČR Krajské ředitelství Policie České republiky
MŮ mimořádná událost
NGŘ Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky
NŘVV Nařízení ředitele vazební věznice OČTŘ orgány činné v trestním řízení VISS Vrchní inspektor strážní služby VS ČR Vězeňská služba České republiky VTOS výkon trestu odnětí svobody
VV výkon vazby
VVL Vazební věznice Liberec
ZOP základní odborná příprava
ZVOVVaT Zástupce vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu
11
2 Úvod
Tématem mé bakalářské práce je problematika krizové komunikace ve Vězeňské službě České republiky. Toto téma jsem si zvolil proto, že v současné době pracuji jako dozorce ve vazební věznici v Liberci a s touto problematikou se tak denně setkávám. Zvolené téma mi přinese bližší poznatky o názorech, schopnostech a znalostech kolegů a pomůže mi určit, na jaké úrovni se nachází jejich pojem o dané problematice.
U příslušníka vězeňské služby obecně je v rámci jednotlivých postupů kladen velký důraz na etické a právní povědomí, aby každý zaměstnanec věděl, jak má svoji práci vykonávat, co smí a co je nepřípustné. Kvalifikovaným příslušníkem se stává až po několika letech, kdy se teoretické znalosti adekvátně spojí s praktickou činností. Když však nastane krizová situace, hlavní je ji vyřešit a nezáleží na tom, zdali příslušník má potřebné dovednosti zvládnuté či nikoli. Proto se reálné postupy při těchto situacích liší.
Díky tomu, aby příslušník s vězněnými osobami jednal adekvátně, je nutné celoživotní vzdělávání v komplexních dovednostech. Mezi takové dovednosti patří i krizová komunikace. Na základním školení každého příslušníka se probírá pouze okrajově nebo vůbec a příslušníci tak mají šanci tuto dovednost rozvíjet pouze praktickými postupy. Je jasné, že tyto postupy se budou lišit oddělení od oddělení.
Vězněné osoby si od roku 1993 zvykli na komfort a díky většímu počtu násilníků a narkomanů se i zvyšuje jejich agresivita vůči personálu. Prakticky každý kontakt s vězněnou osobou tak může znamenat krizovou situaci. Proto považuji znalost této dovednosti v tomto prostředí za zásadní. Správné zvládnutí takovéto situace může zamezit větším škodám na zdraví či majetku
Cílem práce není jen monitorovat znalosti a schopnosti příslušníků v dané tématice, ale také se zaměřit na to, zdali byli proškoleni a pokud ne, zdali by o proškolení měli zájem. Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky nabízí mnoho školení, ať teoretických nebo praktických, které by měli napomoci k celoživotnímu vzdělávání příslušníků. Tato školení by mohla přispět k většímu
„klidu“ ve věznicích a měla by napomoci zvládat tyto krizové situace jinak než donucovacími prostředky.
12
3 Teoretická část
Úkolem teoretické části je přiblížit základní zásady a úskalí krizové komunikace. Práce se bude zabývat vymezením prostředí Vězeňské služby České Republiky (dále jen VS ČR), problematiky psychologie osob ve výkonu vazby (dále jen VV) a ve výkonu trestu odnětí svobody (dále je VTOS) a psychologie osob, kteří se nacházejí v situaci, kdy musí zvládnout krizovou komunikaci. V další části budeme podrobně rozebírat specifika krizové komunikace v rámci VS ČR.
4 Vymezení Vězeňské služby ČR
Vězeňská služba vznikla na základě zákonu č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a Justiční stráži České Republiky s účinností od 1. ledna 1993. do této doby oblast vězeňství zabezpečoval Sbor nápravné výchovy. VS ČR má statut ozbrojeného bezpečnostního sboru a jeho zaměstnanci se řídí zákonem č. 361/2003 Sb.
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V čele VS ČR stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti.
4.1 Organizační struktura
Jak již bylo předesláno, VS ČR náleží pod správu resortu ministerstva spravedlnosti. Generální ředitelství je řídícím orgánem VS ČR, metodicky spravuje všechny podřízené organizační jednotky (věznice, vazební věznice, detenční ústavy, institut vzdělávání VS ČR, střední odborné učiliště, zotavovny).
13 Obrázek 1: Organizační jednotky
Obrázek 1 ukazuje organizační jednotky ve správě ministerstva spravedlnosti v rámci
VS ČR (Všeobecná prezentace VS ČR,
http://vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/prezentace%20%C4%8CR/120210 _VSCR_vseobecna_WEB.pdf).
Vězeňská stráž zajišťuje ochranu a střežení věznic a vazebních věznic a osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. Pořádek mimo věznice a vazební věznice, avšak v budovách pod správou ministerstva spravedlnosti, zajišťuje Justiční stráž (soudní budovy, budovy ministerstva, státní zastupitelství, atd.). Další součástí je Správní služba, která zahrnuje správní, ekonomickou, zdravotní a vzdělávací činnost. V současné době správní službu zajišťují civilní zaměstnanci (dříve – před rokem 2006 byli tito zaměstnanci také ve služebním poměru).
14 Obrázek 2: Organizační struktura VS ČR
Obrázek č. 2 ukazuje organizační strukturu VS ČR dle nadřízenosti a podřízenosti
jednotlivých složek (Všeobecná prezentace VS ČR,
http://vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/prezentace%20%C4%8CR/120210 _VSCR_vseobecna_WEB.pdf)
4.2 Úkoly vězeňské služby
Hlavními úkoly vězeňské služby je zajišťování výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a výkonu zabezpečovací detence. Zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a budovách Ministerstva spravedlnosti.
Za prvotní poslání vězeňské služby považujeme střežení všech druhů věznic.
V rámci těchto organizačních jednotek se zaměstnanci řídí specifickými zákony, nařízeními a vyhláškami, které musí být z hlediska zákonnosti striktně dodržovány.
Mimo jiné VS ČR vytváří pracovní a jinou účelovou činnost pro vězněné osoby.
(Zákon č. 555/1992 SB. o Vězeňské a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů, § 1,2).
15
5 Penologie
Penologii charakterizujeme jako vědu zabývající se trestem a trestáním.
Zabývá se analyzováním sociálně psychologických procesů u pachatele trestných činu a efektivností všech druhů trestů. Vězeňská služba má povinnost podílet se na výzkumu v oblasti penologie a následném zapojování východisek do praxe.
(Černíková 2008, str. 12-13)
5.1 Trestání
Trest byl původně přijat jako opatření proti osobám, které porušovaly nebo nedodržovaly normy uznávané danou společností. Tato opatření se historicky lišila a v současné době jím jsou výkon trestu nebo alternativní tresty.
Trest se historicky vyvíjel z práva pomsty. Postupem času se vyvíjely instituce, zabývající se trestem a trestáním. Místo mrzačících trestů se začaly používat tresty uvězněním. První věznice vznikaly v budovách hradů, klášterů nebo pevností. Zásadní humanizace na našem území se děly až na začátku 19. století, kdy byly Františkem Josefem Řezáčem sepisovány první knihy zabývající se vězněním. Vznikem samostatného Československa došlo i k modernizaci vězeňství. (Sochůrek, 2008)
Ještě do nedávna se české soudnictví řídilo zákonem č. 140/1961 Sb. Trestní zákoník vymezoval účel trestu jako ochranu společnosti před pachateli trestných činů, dalším účelem bylo zabránit pachatelům trestných činů páchat další trestnou činnost, výchovně působit jak na pachatele, tak na ostatní členy společnosti (Zákon č. 140/1961, § 23, ve znění pozdějších předpisů). (Sochůrek, 2008)
V současné době je v platnosti nový trestní zákoník č. 40/2009. na novém trestním zákoníku se pracovalo přes 15 let. Hlavním důvodem byla zastaralost starého trestního zákoníku. Zákon č. 40/2009 přináší dva nové tresty – trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.
Obecně klade větší důraz na ochranu života, majetku a dalších individuálních práv, namísto ochrany státu.
16
6 Věznění
Pro naše účely se zaměříme pouze na výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody. Podle ukazatelů dostupných na portálu VS ČR (www.vscr.cz) se počty vězněných osob neustále zvyšují a většina věznic jsou nad kapacitním maximem.
Graf 1: Průměrné stavy vězněných osob od roku 2000 do roku 2011
Graf 1 ukazuje průměrný vývoj všech vězněných osob v ČR (Současný stav v levém dolním rohu, aktualizace k 31. 7. 2012) (http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o- nas/zakladni-informace-4/vybrane-ukazatele-ve-vyvoji-10189).
6.1 Výkon vazby
Výkon vazby se provádí ve vazebních věznicích, kterých je v ČR deset.
Do vazby může být obviněný vzat, pokud soud rozhodne, že je splněna alespoň jedna podmínka důvodu vazby uvedena v trestním řádu v § 67.
17 Důvody vazby:
a) útěková („u kterého je důvodné podezření, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu samotnému, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stále bydliště nebo mu hrozí vysoký trest“) (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67).
b) koluzní („u kterého je důvodné podezření, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání“) (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67).
c) předstižná („u kterého je důvodné podezření, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval, nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v průběhu rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením“) (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67).
Vazebně vězněné osoby jsou ubytovány na celách, které opouštějí pouze v nutných případech a vždy pod dohledem příslušníka VS ČR. Během pobytu ve vazební věznici je na obviněného pohlíženo, jako by byl nevinen, avšak během výkonu vazby smí být obviněný podroben určitým omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby z hlediska jejího důvodu a k zachování vnitřního pořádku a bezpečnosti (Zákon 293/1993, o výkonu vazby, § 2). Obviněný je povinen řídit se Vnitřním řádem dané věznice, Zákonem o výkonu vazby a Vyhláškou Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu vazby.
18
Graf 2: Průměrné stavy obviněných od roku 2000 do roku 2011
Graf 2 ukazuje průměrný vývoj vazebně vězněných osob v ČR (Současný stav v levém dolním rohu, aktualizace k 31. 7. 2012) (http://vscr.cz/generalni-reditelstvi- 19/o-nas/zakladni-informace-4/vybrane-ukazatele-ve-vyvoji-10189).
6.2 Výkon trestu odnětí svobody
Výkon trestu odnětí svobody se provádí ve věznicích, kterých je v ČR 26, ve vazebních věznicích, kterých je 10, a výjimečně v detenčních ústavech, které jsou v současné době 2. Věznice se dělí do čtyř typů podle způsobu vnější ostrahy, jejíž prostředky jsou zpravidla technické, stavebnětechnické a zabezpečovací. Úkolem zabezpečení je zabránit vězněným osobám v útěku a zajistit co možná největší bezpečnost uvnitř objektu a v jeho bezprostředním okolí. Jednotlivé typy věznic se mohou prolínat a mohou tak v jedné věznici vykonávat trest 2 typy odsouzených.
Trest se vykonává nejen ve věznicích, ale i ve vazebních věznicích, které splňují kritéria nejvyššího stupně zabezpečení.
19
Graf 3: Průměrné stavy odsouzených od roku 2000 do roku 2011
Graf 3 ukazuje průměrný vývoj osob ve výkonu trestu odnětí svobody v ČR (Současný stav v levém dolním rohu, aktualizace k 31. 7. 2012) (http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/vybrane-
ukazatele-ve-vyvoji-10189).
6.2.1 Typy věznic
Věznice s dohledem – „A“
Jedná se o nejmírnější trest a dlouhodobě je v tomto typu věznice nejméně odsouzených. Umísťují se sem odsouzení za neúmyslné trestné činy. V prostorách věznice se zpravidla pohybují bez omezení a pracují na pracovištích mimo věznici.
V mimopracovní době se odsouzeným umožňuje pohyb mimo věznici a to za účelem kulturních, sportovních a výchovných akcí, k návštěvám zdravotnických, rehabilitačních a obdobných zařízení (ředitel věznice rozhodne, zdali bude doprovázen zaměstnancem VS ČR). Návštěvy odsouzených jsou realizovány bez přítomnosti zaměstnance VS ČR a odsouzenému může být jednou za 14 dní povoleno opuštění věznice až na 24 hodin.
20 Věznice s dozorem – „B“
Do věznic s dozorem se zařazují odsouzení, kteří spáchali úmyslný trestný čin, jehož trestní sazba nepřevyšuje 2 roky, nebo spáchali neúmyslný trestný čin, ale již dříve byli za úmyslný trestný čin odsouzeni. V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance. Některým odsouzeným může být povolen „volný pohyb“ bez dozoru (za účelem vnitřní údržby – úklid, atd.). Pracují na pracovištích mimo věznici, kde, pokud ředitel nestanoví jinak, jsou kontrolováni zaměstnancem. Na povolení ředitele také mohou opouštět věznici za účelem návštěvy lékaře, zdravotnického zařízení, kulturních a jiných akcí. Návštěvy se provádějí bez dohledu zaměstnance a opuštění věznice až 24 hodin je možné jednou za měsíc.
Věznice s ostrahou – „C“
Zpravidla se do věznic s ostrahou umísťují odsouzení, kteří spáchali úmyslnou trestnou činnost a nesplňují podmínky pro zařazení do věznice typu „A“
nebo „B“. Dlouhodobě se jedná o typ věznice s nejvyšším počtem odsouzených.
V prostorách věznice se pohybují organizovaně a pod dohledem zaměstnance VS ČR. Odsouzenému může být povolen volný pohyb v prostorách věznice při plnění pracovních úkolů. Mohou pracovat na vnitřních pracovištích nebo na pracovištích mimo věznici, kde jsou střeženi příslušníky VS ČR. U odsouzených, u kterých je předpoklad, že toho nezneužijí, může být povolena práce na vnějších nestřežených pracovištích. Zde musí být prováděna kontrola zaměstnancem jednou za 45 minut.
Návštěvy se uskutečňují pod dohledem zaměstnance VS ČR. Opuštění věznice může být povoleno jednou za dva měsíce pouze odsouzeným, u kterých je předpoklad, že toho nezneužijí nebo těm, kteří jsou umístěni ve výstupním oddělení (před koncem výkonu trestu).
Věznice se zvýšenou ostrahou – „D“
Věznice typu „D“ je nejpřísnějším typem věznice u nás. Standardně se tito odsouzení nacházejí ve věznicích Mírov a Valdice. Umísťují se sem odsouzení, kteří v posledních 5 letech uprchli z VV nebo VTOS anebo jejich trest převyšuje hranici
21
osmi let a spáchali zvlášť závažný trestný čin, jsou odsouzeni k doživotnímu trestu, nebo spáchali trestný čin jako členové organizované skupiny (Zákon č. 40/2009, § 56 trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Pohyb odsouzených se realizuje výhradně pod dohledem příslušníka VS ČR. Práci vykonávají na pracovištích, umístěných ve věznici nebo přímo v celách. Dohled je nutný nejméně jednou za 30 minut. Odsouzeným není povolen žádný volný pohyb a návštěvy se provádějí pod dohledem příslušníka VS ČR.
Graf 4: Stavy odsouzených dle typu věznice od roku 2000 do roku 2011
V grafu 4 je znázorněn poměr zastoupení odsouzených v jednotlivých typech věznic od roku 2000 do roku 2011 (v levém dolním rohu je stav aktualizovaný k 31. 7.
2012) (http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/vybrane- ukazatele-ve-vyvoji-10189).
Specializované typy věznic a oddělení výkonu trestu
Standardní členění do typů věznic je nedostatečné, proto existují i věznice nebo oddělení v rámci věznic, které pojímají specifické odsouzené. Separace těchto
22
odsouzených je nutná z hlediska věku, pohlaví, rodinného statusu (matka s dítětem do 3 let), neschopnosti pracovního zařazení nebo psychických onemocnění.
Specializovanými věznicemi jsou v ČR:
Věznice pro mladistvé – zde vykonávají trest odnětí svobody osoby od 15 do 18 let. Odsouzený může ve věznici zůstat i po dovršení 18 let (pokud mu nezbývá delší trest odnětí svobody nebo nenarušuje účel výkonu trestu).
Věznice pro ženy – jsou zřízeny, aby byly ženy odděleny od mužů. V jedné věznici se nacházejí oddělení, která kopírují typy věznic A, B, C, D. V současné době se jedná o věznice v Opavě, Světlé nad Sázavou a v Domově sv. Karla Boromejského a Velké přílepy v rámci VV Praha - Ruzyně.
Věznice pro matky s dětmi – jedná se o specifický typ věznice (v současné době pouze oddělení ve Světlé nad Sázavou), kde mohou matky během výkonu trestu za přesně daných podmínek pečovat o své dítě do tří let věku.
Specializovanými odděleními (SpO) věznic v ČR jsou:
Oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné vězně – jedná se o odsouzené v důchodovém věku, nebo fyzicky postižené takovým způsobem, že jim není umožněno pracovat (tělesně postižení, upoutaní na lůžko, slepci, atd.). Oddělení pro tyto typy osob se nacházejí např. v Liberci, Karviné, Pardubicích a Břeclavi.
Oddělení pro závislé na alkoholu nebo drogách – v těchto odděleních vykonávají trest odnětí svobody osoby, které mají nařízeno ústavní protialkoholické léčení nebo protitoxikomanické léčení, anebo ti, kteří se do léčby dobrovolně přihlásili. Toto oddělení se nachází v Heřmanicích, Rýnovicích nebo Bělušicích.
Oddělení pro odsouzené sexuální devianty – jsou zřízena pro odsouzené, u nichž je diagnostikována nějaká sexuální deviace. V průběhu výkonu trestu jsou podrobováni ochranné sexuologické léčbě pod dohledem specializovaných odborníků. Toto oddělení se nachází v Kuřimi.
Oddělení pro odsouzené trpící poruchami osobnosti – zde jsou umísťovány osoby s poruchami osobnosti nejen z biologických příčin, ale
23
i v důsledku užívání návykových látek. Využívají se zde zejména pracovní terapie a skupinové terapie. Oddělení je zřízeno např. v Novém Sedle, Ostrově nad Ohří, Příbrami, Znojmu, Valdicích, Všehrdech nebo Rýnovicích
Oddělení pro odsouzené trpící mentální retardací – oddělení nalezneme například ve Stráži pod Ralskem, Vinařicích, Karviné nebo v Heřmanicích.
O odsouzené se stará specializovaný personál včetně proškolených příslušníků VS ČR.
Oddělení pro osoby se závažnými poruchami chování – oddělení tohoto typu se nachází např. v Horním Slavkově, Mírově, Liberci nebo ve Valdicích.
Sem jsou umísťovány osoby, které se chovají velice agresivně a jsou nebezpečné pro sebe i své okolí.
Nemocniční oddělení - nachází se v Brně, kam se umísťují hlavně psychicky problémoví jedinci (oddělení psychiatrie) a v Praze – Pankrác, kde se nachází standardní nemocniční zařízení pro vězně.
Doživotně odsouzení nebo vězni s výjimečnými tresty – pro tento druh vězňů jsou v současné době upraveny pouze dvě věznice – Mírov a Valdice.
Zacházení s těmito osobami je jednou z nejnáročnějších. Je to způsobeno tím, že tyto osoby nemají co ztratit a většinou jsou nějakým způsobem odchýlení od normálu.
Může se jednat buď o vážné poruchy chování, psychózy a jiná onemocnění, nebo se může jednat o osoby nadprůměrně inteligentní. (www.vscr.cz)
7 Osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody
7.1 Vězněná osoba
Vězněné osoby chápeme jako osoby ve VV i VTOS. pro aplikaci správné krizové komunikace je nutné vědět, jaké osoby jsou ve věznicích zařazeny, jaké jsou obecně jejich osobnostní rysy, jaké mají vzorce chování a jak hluboko jsou
24
zakořeněné. Vězněné osoby myslí, jednají a chovají se jinak než majoritní společnost.
Obecně lze trestnou činnost chápat jako projev poruchy sociálně-adaptačních schopností a dovedností. Pachatelé trestné činnosti, potažmo odsouzení, nejsou schopni plnit základní očekávání a požadavky společnosti. Chybí jim správný náhled na to, co způsobili, proto svých činů nelitují a ani neusilují o změnu sebe sama. Díky tomu se v dnešní době ocitají na okraji společnosti. Je to také způsobeno tím, že jsou tyto osoby sankcionovány nejen VTOS, ale i po skončení trestu (labeling, zápis v trestním rejstříku). Pokud bychom měli dle procentuelního zastoupení určit, jak v současné době vypadá člověk páchající trestnou činnost, vypadal by dle Vágnerové takto: Jednalo by se o muže (jsou odsouzeni šestkrát až desetkrát častěji než ženy) ve věku do třiceti let (nejčastěji se jedná o osoby v rozmezí adolescentního věku a věku mladé dospělosti), tato osoba by měla nižší vzdělání (obvykle se jedná o vzdělání bez jakékoli profesní kvalifikace) a je příslušníkem nižší sociální vrstvy ve větším městě (ve větších městech se páchá až pět krát více trestných činů, než mimo města). (Vágnerová, 2008)
7.2 Příčiny delikventního chování
Osoby páchající trestnou činnost (později odsouzení) mají velice často nějakou odchylku, která je odlišuje od standardní společnosti. Tyto odchylky mohou být dány vrozeně, velmi často s poruchami učení nebo špatnou výchovou, neboli souhrnně - vlivy prostředí. Některé osoby potřebují ke svému delikventnímu chování určitý „spouštěč“ – situační faktor.
Vrozené vlivy (genetické dispozice nebo prenatální poškození centrální nervové soustavy) jsou příčinou delikventního chování až z padesáti procent.
Můžeme hovořit o tom, že se člověk narodí s určitým souborem vlastností, které by ho mohly k něčemu předurčovat, avšak sami vlastnosti se rozvijí směrem, který je dán výchovou, tudíž není možné říci, že tyto vlastnosti zaručeně vedou k delikventnímu chování. Mezi vlastnosti, které bez správného vedení toto delikventní chování podporují, patří například impulzivita, dráždivost, obtíže při zvládání stresových a zátěžových situací a frustrací. (Vágnerová, 2008)
25
Jak již bylo řečeno, jako hlavní význam delikventního chování chápeme vlivy prostředí a to hlavně v dětství a v dospívání. V dětství má největší význam rodina, která má na formování zásad a psychiku dítěte největší vliv. Pokud je však rodina silně disharmonická a jeden nebo oba rodiče se dopouští trestné činnosti, nebo asociálního chování vůči svému okolí a členům rodiny (citové strádání, fyzické týrání, zneužívání, užívání drog, využívání dítěte k páchání trestné činnosti), je dítě poznamenané a do budoucnosti je velká pravděpodobnost, že tyto vzorce chování pojme za své a v dospělosti se bude dopouštět stejných prohřešků. V případě, že dětství neprobíhalo harmonicky, hledá dítě východisko mezi svými vrstevníky.
Obvykle se děti stydí za disharmonickou rodinu, a proto si nacházejí vrstevníky se stejnými problémy. Dospívající děti pak utvoří party, které na ně mají obdobný vliv jako rodina, s tím rozdílem, že je zde asociální chování nejen uznáváno, ale je ceněno. V dospívání mívají tyto party první problémy se zákonem (adolescentní věk). (Vágnerová, 2008)
Třetí příčinou delikventního chování může být tzv. situační faktor. Tito pachatelé sice mají špatné vzorce chování, ale mají určité sebeovládání. Za určitých situací, kdy se objeví jakýsi „spouštěč“ toto sebeovládání ztrácí a dopouští se delikventního jednání. Za „spouštěč“ můžeme označit opilost, vliv návykové látky, pocit snadnosti, dostupnost cíle, atd. (Vágnerová, 2008)
7.3 Osobnostní rysy
Osoby páchající trestnou činnost mají specifické prožívání, uvažování a chování, které je odlišuje od majoritní společnosti. Jejich prožívání je často extrémní se sklonem k výbušnosti, popudlivosti a afektivnímu jednání. Jsou emočně nestabilní a citově proměnliví, díky čemuž mají problémy v mezilidských vztazích.
Mají problémy s empatií a soucitem, navenek vystupují podrážděně a mrzutě.
Mezi vězněnými nacházíme značné množství osob s podprůměrnou inteligencí. Důvody nalezneme už ve školním období. Pokud dítě ve škole inteligenčně nevyniká, ba naopak, mají ostatní děti tendenci ho zesměšňovat, a pokud toto propojíme s rodinnými problémy, kdy dítěti doma rodiče s touto psychickou zátěží nijak nepomohou, pomůže si dítě samo. Většinou se zviditelňuje silou a tím si zvedá sebevědomí, což později uplatňuje i během standardních
26
sociálních vztahů. Mezi odsouzenými se nachází také několik nadprůměrně inteligentních jedinců. U nich jsou důvody odsouzení různé, původem však bývá, že si myslí, že díky své chytrosti a vynalézavosti na jejich trestnou činnost nikdo nepřijde. Celkově můžeme říci, že tyto osoby nejsou často schopny adekvátně zvážit všechna rizika a následky svého jednání. Často žijí pouze v přítomnosti a nezabývají se minulostí ani budoucností. Nejsou schopni kriticky myslet a mají tendence k přehnanému optimismu, díky čemuž se deformuje vnímání rizika. Spojuje je egocentrismus, zajímají se pouze o vlastní prospěch, je jim jedno, koho využijí, co slíbí a nesplní, nemají prakticky žádné morální zásady a z trestných činů se nedokážou poučit. Většina odsouzených je toho názoru, že se ve vězení ocitla jen proto, že se někde něco zvrtlo, ale jsou přesvědčeni, že vědí, kde udělali chybu. Proto převládá fráze: „Příště to udělám lépe“. (Vágnerová, 2008)
Chápání je pro majoritní společnost až nepochopitelně odlišné. Mají rádi pocit moci. Převážně nadřazují sílu nad inteligenci. Chovají se asertivně až agresivně, jednají často nepřiměřeně emotivně a impulzivně. Trpí problémy se sebeovládáním, díky čemuž často ztrácejí zábrany (v afektu, po požití alkoholu, po užití návykových látek). V zátěžových situacích jednají zkratovitě a agresivně a těžce hledají správná řešení. (Vágnerová, 2008)
Kromě tohoto modelového příkladu se ve věznicích a vazebních věznicích setkáváme i se specifickými typy vězněných osob. Některé věznice mají pro tento typ odsouzených speciální oddělení (viz výše). Tyto osoby bývají nejproblémovější, protože díky jejich „postižení“ není možné odhadnout, jakým způsobem budou reagovat, jak se budou chovat nebo jednat. Nejrizikovější jsou osoby trpící poruchami osobnosti, osoby se závažnými poruchami chování, mentálně retardovaní a odsouzení k doživotním nebo dlouhým trestům. (Vágnerová, 2008)
7.4 Specifika vazebně vězněných osob
Pro naše účely budeme rozlišovat vazebně vězněné osoby na dva typy osob a to na osoby, které jsou vězněny vůbec poprvé, a osoby, které již věznění nebo VTOS absolvovaly. Je nutné si také uvědomit, že lidé ve VV mohou být vězněni pouze ze tří důvodů uvedených výše (§ 67/a, b, c; trestní řád). To znamená, že jsou do vynesení rozsudku nevinní. Bohužel pro ně, je podmínkou výkonu vazby
27
to, že musí dodržovat zákony a nařízení, které z VV vyplývají (zákon o výkonu vazby, řád výkonu vazby, vnitřní řád věznice, atd.). Jejich součástí je i to, že mají povinnost se podrobit nezbytným úkonům, které pro ně nemusí být vždy zcela příjemné (důkladné osobní prohlídky, prohlídky věcí, zdravotní prohlídky, atd.), navíc je spousta věcí zakázaná (mobilní telefon, alkohol, drogy, tlakové nádoby, atd.) a jiné věci jsou těžko dostupné nebo za odměnu (televize, rádio, nákup potravin, tabáku, atd.). Mnohdy díky těmto povinnostem a zákazům může narůstat pocit omezenosti, svázanosti, nudy z čekání a bezmocnosti, to samozřejmě vede ke stresu a zkratkovitému jednání.
U osob, které již byli ve VTOS je chování obdobné jako u recidivistů ve výkonu trestu (viz výše). Jejich komunikace bývá účelová a prospěchářská, rádi komunikují jak s personálem tak s obviněnými na podobné úrovni (dělají to proto, aby se pokusili získat výhodu, dohodnout výměnu tabáku, kávy a jiných ceněných komodit ve věznici). Ti, kteří ve VTOS ještě nebyli, jsou pro ně méněcenní a podléhají jakému si labelingu (slangově je nazývají jako „prvolepenky“). Jelikož je výkon vazby realizován v rámci celového režimu, snaží se tito dostávat z cely co možná nejčastěji – k lékaři, k zubaři, na vycházky, či na sportovní nebo zájmové aktivity. (Vágnerová, 2008)
Pro osoby, které vězněné nikdy nebyly, je tato situace psychicky velice náročná. Díky vlivům prostředí a okolnostem pociťují strach, úzkost, nejistotu z budoucnosti a absolutní ztrátu soukromí. Důsledkem šokové reakce ze změny je často obranná reakce. Charakter takové reakce je podmíněn životním zkušenostem, psychickému a fyzickému stavu každého obviněného. Může se jednat o reakce s tendencí k agresi nebo s tendencí k úniku. Agrese bývá v těchto případech zaměřená jak na sebe tak na své okolí (spoluvězni, personál věznice). Z tohoto důvodu může docházet ke krizovým a mimořádným situacím (napadení spoluvězně, autoagrese projevující se suicidiálním jednáním). Únikové tendence většinou vycházejí z depresí a úzkostí. Často se jedná o uzavření se do sebe, kdy obviněný přestane komunikovat a reagovat na okolní svět, úniky do fantazie nebo pokusy o sebevraždu. V tomto případě se standardně nejedná o „demonstrativní“ sebevraždu, ale často o promyšlenou a rychlou potřebu úniku z krizové situace, nutno dodat, že bohužel i poměrně úspěšnou. (Vágnerová, 2008)
28
8 Příslušník Vězeňské Služby České Republiky
Zaměstnání příslušníka VS ČR je považováno za jedno z nejnáročnějších a nejvíce stresových. V současné době je průměrný stav příslušníků VS ČR (včetně vedoucích funkcionářů a příslušníků na GŘ VS, kteří se přímo výkonu vězeňství neúčastní) okolo 7 000, kdežto průměrný stav vězněných osob se pohybuje okolo 23 000. Navíc je dlouhodobě většina věznic přeplněna, což můžeme vidět v tabulce č. 5.
29
Tabulka 1: Ukazatel stavu ubytovacích kapacit v jednotlivých věznicích VS ČR.
V tabulce 1 je naznačen červený rámeček, kde jsou vepsány ukazatele procentuální
naplněnosti věznic a vazebních věznic VS ČR.
(http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/M%C4%9Bs%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3
%A1%C5%A1en%C3%AD%20/2012/MSH09-2012.pdf).
Stres vychází hlavně z jednání s vězněnými osobami a prostředí, ve kterém se práce vykonává. Velice náročné jsou přechody ze situace, kdy se prakticky nic neděje do situace, kdy jde o čas a o život. Navíc při krizové situaci ani při standardním výkonu služby nesmí příslušník pochybit, protože by mohl ohrozit zdraví svoje nebo jiných osob. Proto musí být všichni příslušníci na službu perfektně
30
připraveni a být si vědomi toho, co se může stát. Ne každý se proto může stát příslušníkem.
Uchazeč musí před přijetím prokázat splnění maturitní zkoušky a svoji bezúhonnost (výpis z trestního rejstříku). Dále je nutné absolvování psychických testů (několikahodinové testy zaměřující se na logiku, osobnostní předpoklady, návyky, povahové rysy, atd.), zdravotních testů (kompletní testy na funkčnost celého těla, včetně stavby těla, funkčnosti orgánů, kvality zraku a sluchu, atd.) a fyzických testů (složeny ze sprintu, dlouhého běhu, kliků, sedů – lehů, motorických cvičení;
vše bodově ohodnoceno). Po přijetí k VS ČR je nový příslušník proškolován organizační jednotkou, kde nastoupil, seznamuje se s novým prostředím, získává základní informace o VS ČR a je zařazen do úvodního vstupního vzdělávání, ve kterém se seznamuje s chodem organizační jednotky a vybranými předpisy, které mu pomohou získat základní teoretické znalosti potřebné k vykonávání služebních úkonů. Toto úvodní školení by mělo trvat nejméně jeden měsíc. Po něm je příslušník odvelen do IVVS ve Stráži pod Ralskem, kde nastupuje do kursu Základní odborné přípravy (ZOP). Ten je v ideálním případě členěn do tří částí, které trvají čtyři až pět týdnů, vyplněných praxí v mateřské organizační jednotce. ZOP je zakončen závěrečnou zkouškou, po jejímž absolvování je příslušník připraven vykonávat službu.
Během ZOP se příslušník učí služebním a humanitním předmětům. Mezi humanitní předměty patří právo, psychologie, pedagogika, profesní etika a přednášky ekologické a o drogách. Služební předměty lze dále rozdělit na předměty praktické a předměty teoretické.
Teoretickými předměty máme na mysli:
Služební příprava - spočívá v pochopení a naučení se základních předpisů pro strážní službu, ale i základní zákony a normy užívané v oblasti vězenství
Výkon vazby a Výkon trestu odnětí svobody – v těchto předmětech se příslušníci seznamují se základními normami pro výkon vazby a výkon trestu a rozdíly mezi nimi.
31 Mezi praktické předměty patří:
Pořadová příprava - zde se příslušník učí pochodovat, nastupovat nebo hlásit se nadřízeným,
Základy sebeobrany – konají se ve sportovním oděvu v tělocvičně. Díky nim by se měl příslušník umět ubránit potencionálnímu útoku, popřípadě umět útočníka zpacifikovat,
Modelové situace – příslušníci se v tomto předmětu učí, jakým způsobem se používají donucovací prostředky, ale i jak se prakticky vykonává služba (osobní prohlídky, prohlídky balíku, asertivní jednání, krizová komunikace),
Speciální příprava – tento předmět se zabývá přípravou příslušníků na službu se střelnou zbraní, učí se její části, sborku a rozborku zbraní, cvičné školní střelby přímo na střelnici.
(http://www.ivvs.cz/?clid=185)
Kurs ZOP je velice důležitým prostředkem, jak příslušníka na službu připravit. Největší zkušenosti získá samozřejmě praxí přímo ve věznici. Teprve, když se příslušník dostane přímo do situace, kterou lze označit za krizovou, se prokáže, zdali má správné osobnostní a profesní předpoklady na výkon povolání. Během služby ve věznici se každý nějakým způsobem projevuje a působí na své okolí.
i v případě mlčení a absolutního klidu něco okolí sdělujeme, nějakým způsobem komunikujeme. Proto musí příslušník ovládat jak verbální, tak neverbální komunikaci (mnohdy důležitější než verbální komunikace). Na IVVS (Modelové situace) se také učí jakým způsobem vystupovat v roli příslušníka VS ČR i jakou neverbální komunikaci používat za nejdůležitější naučené aspekty neverbální komunikace považujeme například postoj těla (příslušník dává najevo, jak sebejistě se cítí, jinak působí rovná záda a rovná ramena, něž nahrbený člověk, ruce by měly být volně podél těla, než aby byly v kapsách nebo se jinak zaměstnávaly), gesta (při jednání s odsouzenými slova podpořit gesty rukou, ukazovat, co máme na mysli, kam se má postavit), nebo tónem hlasu a neverbálními aspekty řeči (dáno i zákonem č. 555/1992 o Vězeňské službě a justiční stráži ČR, §6 – jednat s osobami ve VV a VTOS vážně a rozhodně). Za velice důležité považujeme pravidelné celoživotní
32
vzdělávání zaměstnanců a příslušníků nejen v komunikaci obecně, ale i krizové komunikaci při situačních metodách. Nutno dodat, že takováto školení v rámci IVVS pro zaměstnance věznic probíhají prakticky celoročně. (Vybíral, 2005)
9 Krizová komunikace
Všude, kde lidé komunikují, může nastat krizová nebo mimořádná událost, při které je nutné použít krizovou komunikaci. Prakticky každý se v takové situaci nejednou za svůj život ocitne. V běžném životě se jedná o vypjaté situace, kdy je na osobu nebo skupinu osob kladena obrovská stresová zátěž a neúměrné riziko.
V běžném životě jsou tyto události zcela výjimečné. Existuje však několik zaměstnání, kde se s podobnými situacemi setkáváme daleko častěji. Většinu z nich lze souhrnně označit jako členy Integrovaného záchranného systému (IZS). Krizová komunikace v těchto složkách je velice specifická. Pro naše účely se budeme dále zabývat pouze krizovou komunikací v prostředí VS ČR obecně a Vazební věznice v Liberci.
9.1 Vymezení krizové komunikace
Krizová komunikace se odehrává mezi mluvčím a osobou nebo osobami v krizi. Pro naše účely je mluvčím příslušník VS ČR (v krajních případech občanský zaměstnanec) a osobami v krizi máme na mysli obviněné nebo odsouzené, kteří se nacházejí v krizové situaci, jsou agresivní, způsobují mimořádnou událost nebo se jí účastní. Krizová komunikace neznamená krizové vyjednávání, protože ji provádí neškolený zaměstnanec. Tudíž probíhá pouze do příchodu školeného vyjednavače.
9.2 Teoretické modely krizové komunikace
Praktické využití krizové komunikace se v posledních dvaceti letech rozvíjí na základě čtyř teoretických modelů týkajících se informací o riziku, formování percepce rizika a procesu krizového rozhodování. Těmito modely jsou vnímání rizika, mentální ohlušení, negativní dominance a ovlivnění důvěry.
33 9.2.1 Teorie vnímání rizika
Tato teorie je založena na vnímání rizika a faktorech, které ho ovlivňují.
Prozatím známe patnáct faktorů, o kterých také hovoříme jako o faktorech znepokojení (patří mezi ně např.: dobrovolnost, ovladatelnost, známost, pochopení, nejistota, hrůza, atd.). Významně spolu s faktory nebezpečí (pravděpodobnost úmrtí, zranění nebo ztráty) a s emočním podtextem (zvýšené emoce oproti normálnímu stavu) ovlivňují postoje a chování člověka v krizi. Na základě výzkumu vnímání rizika vznikla doporučení a určité stupně krizové komunikace, které se týkají hlavně sběru a vyhodnocování informací, interakce s cílovou skupinou a efektivní strategií krizové komunikace. (Vymětal, 2009)
9.2.2 Teorie negativní dominance
Při krizové komunikaci bychom se měli zaměřovat na to, co bylo uděláno, nebo co děláme pro vyřešení situace. Měli bychom se vyvarovat negativů a negativních frází, protože je těmto informací v krizových situacích přikládána daleko vyšší váha než informacím pozitivním. Pokud jsme nuceni použít negativní informaci, měla by být vyvážena více pozitivními sděleními. Ve vyhrocených situacích může používání negativ, která nejsou zcela nezbytná, způsobit ztrátu důvěry a celkový neúspěch krizové komunikace. (Vymětal, 2009)
9.2.3 Teorie mentálního ohlušení
Teorie vychází ze zpracovávání informací ve stresových situacích. Pokud lidé vnímají vysoké riziko nebo jsou ve stresu, mají významně sníženou schopnost zpracovávat informace (dle Vymětala až 80% sdělení může být ignorováno, zapomenuto nebo špatně interpretováno). Proto byla vytvořena základní pravidla krizové komunikace:
Používat stručné a jasné informace (používat je v omezeném množství, začínat nejjednoduššími a přecházet ke složitějším informacím, zahrnovat pouze tři klíčová sdělení)
Nespěchat (za deset sekund hovoru bychom měli vyřknout tři až dvanáct slov)
34
Opakovat sdělení (používáme tzv. Tripple T model – co se chystáme sdělit, vlastní sdělení, co jsme sdělili)
Vyhnout se záporům (negativní informaci vyvážit třemi pozitivními)
Kontrolovat neverbální komunikaci a používat vizuální podporu
Dle Welzanta a Kolosové jsou tyto zásady shrnuty do tzv. STARCC principu, který hovoří o tom, že informace mají být jednoduché, včasné, přesné, relevantní, důvěryhodné a konzistentní (Simple, Timely, Accurate, Relevant, Credible, Consistent). (Vymětal, 2009)
9.2.4 Teorie ovlivnění důvěry
Ovlivňování důvěry chápeme jako rozhodující faktor v krizové komunikaci.
Klíčovými dovednostmi mluvčího je naslouchání a komunikační dovednosti.
Při vyhrocené situaci lidé často nedůvěřují tomu, že jim druzí naslouchají, že jim jsou ochotni pomoci a že mají potřebné kompetence. Proto je nutné posilovat vnímání čtyř faktorů, které osoba v krizi vnímá nejvíce. Jedná se o empatii, kterou považujeme za nejdůležitější faktor důvěry v prvních třiceti sekundách, kompetence, kterou osoba v krizi často vycítí ze způsobu komunikace, otevřenost a závazek.
Nutno říci, že v prostředí VS ČR je důležitá i zkušenost s osobností mluvčího (příslušníkem). (Vymětal, 2009)
9.3 Krizová komunikace ve Vazební věznici Liberec
9.3.1 Krizové řízeníKrizové řízení chápeme jako aktivity vedoucích funkcionářů VVL ve spolupráci s IZS a činovníky kraje, které vedou k odstranění nebo zmírnění zdrojů nebo následků nebezpečných, krizových nebo mimořádných událostí v rámci VVL.
Obsahem krizového řízení je hlavně prevence a zmírnění následků těchto situací.
Aktéry komunikace rizika jsou v tomto případě složky IZS, zaměstnanci vazební
35
věznice a zástupci kraje. Ve VVL jsou tyto události upraveny těmito nařízeními a dohodami:
NGŘ 68/2005, o postupu vazebních věznic a věznic při vzniku nepokojů nebo jiných hromadných nezákonných vystoupení osob ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o organizaci a provádění služebních zákroků pod jednotným velením, o výstroji a výzbroji příslušníků provádějících služební zákrok pod jednotným velením a eskorty nebezpečných osob.
NGŘ 35/2012, o činnosti Vězeňské služby České republiky po vyhlášení krizových stavů, při řešení krizových situací a mimořádných událostí a o činnosti krizového štábu Vězeňské služby české republiky.
NŘVV 17/2011, o postupu při vzniku nepokojů nebo jiných hromadných nezákonných vystoupení osob ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o organizaci a provádění služebních zákroků pod jednotným velením, o výstroji a výzbroji příslušníků provádějících služební zákrok pod jednotným velením a eskorty nebezpečných osob ve Vazební věznici Liberec.
Součinnostní dohoda o oblastech a rozsahu vzájemně poskytnutých sil a prostředků věznic zahrnutých do oblasti č. 2.
Realizační dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci mezi KŘ PČR Liberec a VVL.
V rámci vazební věznice se koná jednou ročně školení související s krizovým řízením a mimořádnými událostmi. (NGŘ 35/2012)
9.3.2 Krizové situace a mimořádné události v rámci VS ČR
Prostředí VS ČR je v mnoha ohledech specifické. Jedná se o prostředí, kde je nutné striktně dodržovat zákonnost a nastavené postupy. Věznice je místo určené pro separaci a napravení osob usvědčených z páchání trestné činnosti nebo čekajících na verdikt soudu. Tyto osoby, jak již bylo napsáno výše, jsou v mnoha ohledech specifické a mnoho z nich trpí různými poruchami nebo odchylkami. Z těchto
36
a jiných důvodů (jako např. stavebně-technickým opatřením) je prostředí věznice pro zaměstnance i pro obviněné a odsouzené stresující. To se projevuje i v reakcích na různé situace. Lze říci, že téměř každý zaměstnanec se během své praxe ocitne v krizové situaci. Ty jsou v tomto prostředí častější než v obyčejném životě. Máme tím na mysli zvlášť nebezpečnou, vyhrocenou nebo emočně vypjatou situaci. Může jít například o situaci, kdy je nutné jednat s agresivní osobou, s osobou, která se chystá spáchat sebevraždu, nebo s osobou, která odmítá splnit rozkaz nebo se mu vzepře. Je nutné podotknout, že tyto situace končí buď úspěšnou krizovou komunikací, nebo zákrokem příslušníků VS ČR. Někdy, jsou tyto situace tak vážné, že je můžeme označit za mimořádné. K mimořádným situacím se vážou výše zmíněná nařízení a dohody. Je zapotřebí speciálně vyškolených příslušníků k provádění zákroků pod jednotným velením a vyjednavače. Tito specialisté by se měli na místo dostavit do jedné hodiny od vzniku mimořádné události (v kteroukoli denní i noční hodinu).
Mimořádné události se řídí NGŘ č. 71 (o mimořádných událostech ve Vězeňské službě České republiky) a ve VVL také dle NŘVV č. 12/2012 (o činnosti Vazební věznice Liberec po vyhlášení krizových stavů, při řešení mimořádných situací a mimořádných událostí, o činnosti krizového štábu Vazební věznice Liberec). Dle těchto nařízení označujeme za mimořádnou událost ve VS ČR události, které ohrožují nebo poškozují chráněné hodnoty nebo práva a oprávněné zájmy, kterými jsou:
„Život nebo zdraví zaměstnance, osoby ve výkonu vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence, popřípadě jiné osoby, které se nachází v objektech nebo prostorech Vězeňské služby v přímé souvislosti s plněním úkolu Vězeňské služby;“
„Majetek ve správě Vězeňské služby;“ (NGŘ 71/2010)
„Životní prostředí uvnitř i vně objektů a prostor Vězeňské služby, v souvislosti s činností Vězeňské služby;“ (NGŘ 71/2010)
„Pořádek nebo bezpečnost v objektech nebo prostorech Vězeňské služby, soudu, státního zastupitelství nebo ministerstva, nebo při předvádění a eskortách vězněných osob;“ (NGŘ 71/2010)
37 9.3.3 Krizová komunikace
Krizovou komunikací (dále jen KK) označujeme časový úsek od vzniku krizové nebo mimořádné události (dále jen MÚ) do jejího vyřešení, nebo do příjezdu vyjednavače a speciálně vyškolených zaměstnanců. Příslušník, který první zjistí krizovou situaci, by měl navázat kontakt s osobou nebo osobami v krizi a z komunikace se dozvědět, co se děje. KK také nastává při každém otevření celových dveří, vstupu na celu nebo na oddíl. Je to způsobeno hlavně tím, že příslušník neví, v jakém je osoba psychickém rozpoložení, co zrovna dělala, jestli není v tenzi nebo afektu, proto už na celu vstupuje s tím, že může dojít ke krizové situaci. Během KK by měl zklidnit vzniklou situaci a dostat ji pod kontrolu. Měl by s osobou mluvit, umět jí naslouchat, uklidnit ji a snažit se navázat pocit důvěry.
Pokud mají osoby vizuální kontakt, je velice důležité dát si pozor na neverbální komunikaci. Člověk má totiž tendenci věřit až pět krát více neverbálním signálům než slovům. Návody, jak neverbální komunikaci rozpoznat nebo jak ji praktikovat prakticky neexistují, protože se jimi musíme zaobírat v kontextu situace, nehledě na to, že se v tomto prostředí nacházejí jedinci, kteří mají jak verbální tak neverbální projevy nacvičené z kriminálního prostředí. U těchto osob je pak prakticky nemožné určit jejich přesné postoje a myšlení. Postoje aktérů KK jsou v tomto případě jasně určeny z hlediska přednastavených rolí. (Vymětal 2009, Vybíral, 2005)
Pro úspěšnější KK jsou ve VS ČR příslušníci proškolováni IVVS ve Stráži pod Ralskem. Proškolování se týká hlavně dozorců, kteří působí na pozicích IDS (inspektor dozorčí služby). Průběh je pak závislý i na představě vlastní zdatnosti, která se odvíjí od vlastního sebe-pojetí, sebeúcty a souvisí i se zkušenostmi ze zátěžových situací. S prostředím VS ČR souvisí striktní dodržování zákonnosti, proto je nutné zajistit bezpečnost jak svoji tak osob v krizi, nahlásit situaci svému nadřízenému (např. na operační středisko) a v neposlední řadě je nutné pokusit se uklidnit sebe sama a soustředit se na vzniklou situaci.
9.3.4 Postup při krizové komunikaci
Pro KK neexistuje žádný ustálený postup. Pokusíme se proto nastolit několik základních bodů, které při KK použít a proč. Zaměříme se také na to, co bychom používat neměli. Všechny body vycházejí z teorií, které jsme v práci uvedli. Všechny
38
tyto body by se měli vzájemně prolínat, doplňovat a měli bychom plynule přecházet z jednoho na druhý. (Vymětal, 2009, Základy krizové komunikace pro IDS)
Získání kontroly nad situací a zklidnění vězněné osoby
Začátek KK považujeme za nejobtížnější úkol, na kterém úspěšnost KK závisí. Osoby bývají velice často emotivně naladěné, agresivní a plně rozhodnuté udělat, co si předsevzali. Proto je velice důležité pokusit se zklidnit všechny osoby, které se KK účastní (včetně sebe sama). Měli bychom se pokusit přimět osobu, aby o svém jednání uvažovala racionálně, a zastavit jakékoli ohrožení zdraví nebo páchání škod na majetku.
Získání času
Jak jsme již předeslali, může trvat až hodinu, než na místo dorazí specialisté, proto je důležité získat čas a nepospíchat. Pokud budeme empaticky komunikovat a budeme opravdu upřímní, zpomalíme tím vývoj situace a získáme čas.
To napomůže i postupnému opadávání agrese a prvotních emocí. Možné je též využít tzv. obstruktivní komunikace. Jedná se o defenzivní taktiku, která vychází z asertivních přístupů a je založena na základní tezi, že každé „ano“ (souhlas), které z oponenta dostaneme, dál snižuje napětí. Využíváme přitom parafráze, a pokud je to možné, tak s ním souhlasíme.
Aktivní naslouchání
Další nezbytnou součástí KK je navázání pocitu důvěry, kterého docílíme právě aktivním nasloucháním. V praxi to znamená méně mluvit a více poslouchat, neskákat osobě do řeči, ani ji nepřerušovat. Pokud bude racionálně uvažovat a používat správná tvrzení, nešetříme chválou. Sdělení by měla být stručná, jasná a co nejvíce přizpůsobena osobě v krizi (aby byla správně pochopena). Většina krizových situací ve věznici vychází z pocitu, že vězněná osoba nemá východisko.
Aktivní naslouchání napomáhá navození pozitivních pocitů a vděčnosti, že ho někdo vyslechne. Důležité je pamatovat si, že nejsme školení vyjednavači, a proto bychom v žádném případě neměli nic slibovat, ani přijímat jakékoli požadavky nebo ultimáta.
39 Získání informací
Získání informací nepovažujeme za prioritu KK, ale pouze za jakousi nadstavbu. Během KK získáváme značné množství informací, pokud nám soustředění umožní je roztřídit, tak bychom si měli důležité informace zapamatovat nebo zapsat (kdo, kdy, kde, jak, proč, jak dlouho, kolik, co,...). Usnadníme tím práci vyjednavači, který se na vzniklou situaci může daleko lépe připravit, a příslušníkům provádějícím zákrok pod jednotným velením. V případě více osob je nutné soustředit se na to, kdo je kdo (například při zabarikádování se na cele má každý jinou roli – agresor, rukojmí, mluvčí, vůdce, někdo, kdo se vůbec nechce účastnit).
„Selský rozum“
Každý si dokáže představit, jak by se choval a jak by jednal v krizové situaci.
Co by mu pomohlo, kdyby byl na místě osoby v krizi. Každá osoba má v tomto podobné představy, proto se doporučuje řídit se vlastními pocity, vlastním rozumem.
Zůstat v roli, ale jednat lidsky. Díky tomu poznáme, co osobu skutečně zajímá, a získáme další čas.
Rogersovský přístup zaměřený na člověka
Při KK lze adaptovat Rogersovský přístup zaměřený na člověka, který se převážně využívá v terapeutickém vztahu. Má však několik důležitých doporučení, která lze využít pro zklidnění situace a získání času. Základní myšlenkou je působit opravdově (tzn. nepovyšovat se a nepoučovat). Měli bychom se pokusit druhého respektovat, být vstřícní, akceptující a autentičtí. Měli bychom se za daných podmínek umět vcítit do osoby v krizi, což napomůže k pochopení situace, v níž se nachází. Akceptací rozumíme přijmout druhého takového, jaký je. Neznamená to ovšem schvalovat jeho jednání. Snažit se být sám sebou a neschovávat se za masku, působit lidsky. Součástí této opravdovosti je samozřejmě i vystupování v rolích, které zastáváme.
40 Čeho se vyvarovat
Žargon – Snažit se vysvětlovat všechny technické a speciální výrazy, specifikovat požadavky a vyhnout se slangu a žargonu
Humor – V KK ho v žádném případě nevyužívat, jedině vůči své vlastní osobě. Nikdy nevtipkovat o zdraví, bezpečí, atd.
Negativismus – Snažit se používat pozitivní fráze, pokud možno nevyužívat jakékoli negativní výrazy nebo slova (ne, nikdy, nikdo, nikam, nikde, atd.).
Absolutismus – na osoby v krizi působí absolutní výrazy podobně jako negativní (nikdy, vždy, určitě, atd.).
Opírat se pouze o slova – Pokud dochází k vizuálnímu kontaktu, je nutné říkat pouze to, co si myslíme, jinak můžeme být z postoje těla a neverbální komunikace odhaleni a ztratíme veškerou důvěru. Snažit se pracovat s intonací a zabarvením hlasu.
Silné vyjádření emocí – Pokusit se uklidnit sám sebe, komunikovat empaticky a klidně.
Nejasná sdělení/protiřečení – Tento bod souvisí s mluvením pravdy.
Ve stresové situaci je velká pravděpodobnost, že si nebudeme pamatovat vlastní lži.
Snažit si ověřovat, že osoba pochopila sdělení, vysvětlovat a uvádět příklady.
Sliby, garance, ujištění – Jak už bylo několikrát napsáno, nic neslibovat.
Pokud musím, tak pouze to, co vím, že je na 100 % splnitelné.
Spekulace – Podávat přesné a věcné informace. Nezabývat se tím, co by bylo, kdyby...
Organizační identita – Využívat hodně osobní zájmena já, my...
Svádění viny – Přebírat osobní zodpovědnost, nesvádět vinu na druhé.
