RITUÁLY V ŽIVOTĚ ŽIDŮ

(1)

RITUÁLY V ŽIVOTĚ ŽIDŮ

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7504R269 – Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Eliška Ellen Rozkovcová

Vedoucí práce: Mgr. Marie Holá, Th.D.

(2)

THE RITUALS IN JEWISH LIFE

Bachelor thesis

Study programme: B7507 – Specialization in Pedagogy Study branches: 6107R023 – Humanities for Education

7504R269 – Czech Language for Education Author: Eliška Ellen Rozkovcová

Supervisor: Mgr. Marie Holá, Th.D.

(3)

Tento list nahraďte

originálem zadání.

(4)

(5)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(6)

Poděkování

Ráda bych poděkovala Mgr. Marii Holé, Th.D. za odborné vedení bakalářské práce.

Děkuji za vstřícnost, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala.

(7)

Anotace

Bakalářská práce s názvem Rituály v životě židů popisuje a vysvětluje význam stěžejních rituálů v životě židů. Práce je rozdělena na pět základních kapitol.

Na začátku práce je objasněn pojem judaismus pro lepší pochopení následujících kapitol. Další kapitola vymezuje pojem rituál obecně. A hlavní část bakalářské práce je věnována přechodovým rituálům judaismu. Přechodové rituály usnadňují přechod jedince z jedné životní fáze do druhé. Týkají se narození dítěte, období dospívání, svatby a úmrtí. Rituály vycházejí z biblických příkazů a předávají se z generace na generaci.

Klíčová slova

Judaismus, rituál, Tóra.

(8)

Resumé

The Bachelor thesis titled The Rituals in Jewish Life describes and explains meaning of the fundamental rituals in jewish life. This thesis is divided into 5 main chapters.

At the beginning is defined Judaism. Judaism is introduced in general for better understanding of the following chapters. In next part of thesis are described rituals in general. And the major part of thesis deals with rituals of passage. The rituals of passage make easy a human passage of one period of life to another period of human life. This rituals are connected with child's birth, adolescence, marriage and death.

Rituals are based on biblical commands and relayed from generation to generation.

Keywords

Judaism, ritual, Torah.

(9)

Obsah

1 Úvod...10

2 Vymezení pojmu judaismus a jeho základních myšlenek...12

3 Rituály...14

3.1.1 Antropologické hledisko...14

3.1.2 Sociologické hledisko...15

3.1.3 Psychologické hledisko...16

3.1.4 Religionistické hledisko...17

3.2 Rozdělení rituálů...18

3.2.1 Rituály sympatetické a kontaktní...18

3.2.2 Rituály přímé a nepřímé...19

3.2.3 Rituály pozitivní a negativní...20

3.2.4 Rituály cyklické - výroční a přechodové...20

4 Rituály židovské...24

4.1 Tóra jakožto soubor etických a rituálních pravidel židů...24

4.2 Rozdělení židovských rituálů...26

4.2.1 Židovské rituály přechodové...26

4.2.2 Židovské rituály cyklické – výroční...27

4.2.3 Liturgické rituály...27

4.2.4 Židovské rituály v domácnosti ...28

5 Přechodové rituály judaismu...30

5.1 Rituály spojené s narozením...30

5.1.1 Těhotenství a porod...31

5.1.2 Šalom zachar a Simchat bat...32

5.1.3 Pojmenování dítěte...33

5.1.4 Obřízka-Brit mila...34

5.1.5 Pidjon ha-ben...36

5.2 Období dospívání (Bar micva, Bat micva)...37

5.3 Období dospělosti...39

5.3.1 Šiduch...40

5.3.2 Zasnoubení ...40

5.3.3 Svatba...41

5.3.3.1 Přípravy na svatební den...42

5.3.3.2 Průběh svatebního dne...43

5.3.3.3 Zakázané sňatky...45

5.3.3.4 Levirátní sňatek...46

5.3.4 Rozvod...47

5.4 Konec života...48

5.4.1 Chevra kadiša...49

5.4.2 Umírání...50

(10)

5.4.3 Pohřební obřad...51

5.4.4 Období smutku...52

6 Závěr...54

7 Seznam použité literatury a zdrojů...56

8 Seznam příloh...58

9. Přílohy...60

(11)

1 Úvod

Cílem bakalářské práce je popis a vysvětlení významu stěžejních rituálů v životě židů. Motivací autorky k výběru tohoto tématu bylo přiblížit veřejnosti tradiční židovské rituály, jelikož povědomí veřejnosti o judaismu a židovských rituálech klesá a tradice se začínají vytrácet z moderního života. Přitom tradice a rituály existují již po několik tisíciletí a je na nich vybudována existence celého lidského společenství i světa.

V práci bude objasněn pojem rituál, jelikož vykonávání rituálů a náboženských obřadů prostupuje všechny okamžiky a zásadní mezníky života jedince. Obecně za rituál můžeme považovat ustálený způsob jednání či chování při vykonávání určitých činností, které přinášejí hluboký prožitek provozovateli i účastníkovi. Poté se práce zaměří především na rituály židovské, na jejich popis a význam. Pokusí se přiblížit židovské svátky a tradice a jejich souvislosti v historickém biblickém kontextu.

Na začátku práce bude věnována kapitola judaismu, jakožto nejstaršímu z monoteistických náboženství, které zaujímá významné postavení ve světě.

Judaismus neoznačuje pouze náboženství určitého národu, nýbrž celý kulturní, sociální a náboženský systém lidu Izraele, který zahrnuje historii, jazyk, zemi, filosofii či soubor zásad a pravidel chování. Judaismus vychází z učení obsaženého v posvátných knihách a textech. Proto jedna kapitola bude věnována přímo Tóře, jež zahrnuje soubor tradičních etických a rituálních pravidel, kterými se řídí život židů.

Zbývající část bakalářské práce se bude zabývat hlavními přechodovými rituály, které provázejí významné mezní události života židů. Mezi nejvýznamnější mezníky lidského života patří narození dítěte, se kterým se pojí velké množství rituálů. Dalším důležitým obdobím je období dospělosti a hledání svého protějšku a následné spojení ve svazek manželský. S koncem života jedince se též váže mnoho

(12)

pohřebních a smutečních rituálů. O záležitosti ohledně umírání jedince a pohřbu se stará Chevra kadiša – pohřební bratrstvo.

Práce se zaměří především na průběh konkrétních rituálů, na způsob jejich dodržování a na jejich roli a význam pro společnost. Důležitým aspektem, kterým se bude zabývat, je též historie a historický vývoj daných rituálů. Protože znalost historického biblického kontextu je nezbytná pro pochopení židovské kultury, tradic i rituálů.

Rituály jsou kolektivní záležitostí a účastní se jich skupina lidí. Většinou se jedná o příbuzné, známé, ale i představitele obce. Rituály jsou považovány za velmi důležité a nezbytné pro soudržnost sociálních skupin a utužování vzájemných vztahů. Díky rituálům také jedinec snáze překoná strach a krizi spojenou se zásadními změnami v jeho životě.

(13)

2 Vymezení pojmu judaismus a jeho základních myšlenek

Judaismus je termín, který označuje náboženství a víru židovského národa.

Hebrejsky bývá judaismus nazýván jako jahadut.¹

Judaismus je také termín označující v nejširším smyslu celý kulturní, sociální a náboženský systém lidu Izraele, který zahrnuje historii, jazyk, zemi, filosofii či soubor zásad a pravidel chování. Jedná se o způsob života židů, který obsahuje souhrn židovského učení jejich víry.²

Princip víry je založen na uctívání jediného Boha, je tudíž monoteistickým náboženstvím. Židé Boha označují čtyřpísmenným jménem JHVH, avšak z náboženské úcty se vyhýbají pojmenování Jahve a častěji užívají označení jako

„Pán“ či „Jméno“. Do českého jazyka se JHVH zpravidla překládá jako Hospodin.

V hebrejské Bibli bývá Bůh často nazýván také „Elohim“.Boží jméno je v judaismu považováno za jednu z nejposvátnějších věcí a nakládání s ním vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost.³

Základem židovské víry je Tóra, neboli pět knih Mojžíšových. Podle tradice předepisuje Tóra 613 přikázání, kterými se židé řídí. Liturgickými texty judaismu jsou pak všechny knihy hebrejské Bible a Talmud. Talmud je soubor klasických židovských zákonů a nauk, zachycuje především ústní zákon. Tyto spisy mají status svatých knih a je jim připisována náležitá úcta, jakožto slovu seslanému Bohem.⁴

1 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.115-116

2 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd.

1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1.

ISBN 80-900-8953-4. s.77

3 SADEK, Vladimír, Jiřina ŠEDINOVÁ, Anita FRANKOVÁ, Leo PAVLÁT, Alexandr PUTÍK, Leo PAVLÁT a Jiří FIEDLER. Židé - dějiny a kultura. 3., dopl. vyd. Editor Leo Pavlát. V Praze: Židovské muzeum, 2005. ISBN 80-868-8911-4. s.12

4 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd.

ISBN 80-900-8953-4. s.77

(14)

Začátky judaismu podle tradice spadají až do období 2. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se judaismus postupně začal rozšiřovat podél Eufratu až do Kanaánu. Za zakladatele judaismu je považován Abraham a jeho potomci Izák a Jákob. Identita judaismu je proto budována na příslušnosti k lidu Izraele, který byl Bohem vyvolen a uzavřel s ním smlouvu. Na základě této smlouvy se lidu dostalo Božího zaslíbení, ale zároveň je to zavazovalo k dodržování Božích zákonů.⁵

Samotný vznik judaismu se však datuje do 13. století před naším letopočtem, kdy Mojžíš vyvedl izraelský lid z Egypta. Po odchodu z Egypta obdržel Mojžíš na hoře Sinaj Desatero Božích přikázání. Desatero má pro židy zásadní význam, a proto jej řádně dodržují. Podle Starého Zákona byly tyto příkazy sepsány Bohem na dvou kamenných deskách.⁶

5 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.115-116

6 LEMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Vyd. 1. Překlad Josef Mlejnek. Praha:

ERM, 1994, 111 s. Vědět víc (ERM), sv. 2. ISBN 80-901-4776-3. s.3-4

(15)

3 Rituály

Slovo rituál pochází z latinského výrazu ritualis – obřadný.⁷ Často se ztotožňuje s výrazy obřad, obyčej, ceremonie či ceremoniál. Jedná se o ustálený způsob chování při vykonávání určitých činností, které přinášejí hluboký prožitek provozovateli i účastníkovi. Provozování rituálů je důležité pro drtivou většinu lidských společenství a komunit, avšak v každé kultuře se odehrává jiným specifickým způsobem. Existuje mnoho možností, jak na rituály pohlížet, a těm základním se následující kapitoly budou věnovat.

3.1.1 Antropologické hledisko

Z antropologického hlediska je rituál způsob jednání s přesně danými pravidly a postupy, často se opakuje a nabývá dojmu rutinního charakteru. Rituály jsou inscenované události, které se pokaždé řídí standardními předpisy. Rituál je považován za společenskou akci, provádí se za účasti skupiny lidí, která tvoří hlavní složku probíhajících událostí. Účastníci rituálu se navzájem podporují a ujišťují, že se na sebe můžou spolehnout. V případě náboženského rituálu či obřadu účastníci vytvářejí posvátný rámec rituálu, jsou klíčovým prvkem v uvádění shromážděných ve spojení s nadpřirozenými silami.⁸

Na samotný akt rituálu musí být jedinec předem řádně připraven. Způsobem, jakým se účastníci dostávají do rituálního stavu, se zabývali francouzští sociologové a antropologové Henri Hubert a Marcel Mauss. Tento proces nazvali sakralizace a považovali jej za jeden ze společných rysů všech rituálů. Rituálního stavu se může dosáhnout mnoha způsoby. Jedním z nich je rituální očista – koupel a omývání, dalším může být rituální půst, kdy jedinec nesmí před samotným rituálem jíst či pít

7 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285 s. ISBN 978-80- 7367-269-0. s.205

8 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191

(16)

a musí se postit. Rituálního stavu také často bývá dosaženo pohlavní abstinencí jakožto součástí slibu čistoty či požitím látek, které způsobují přeměnu identity.

Všechny rituály jsou však založené na překonání sama sebe a následném přechodu do nového posvátného stavu.⁹

3.1.2 Sociologické hledisko

Z pohledu sociologie se jedná o pevně dané modely sociálního chování a pravidla hry v každodennosti, mezi které patří například pozdrav, podání ruky či pití čaje.

Jednání je prováděné kolektivně a napomáhá upevnění společnosti.¹⁰ Rituál vyjadřuje soubor prezentací, rozhodnutí a mechanismů, které zakládají i přepracovávají sociální soubor. Podle M. Gluckmana se rituály stávají nástrojem sociologického přeskupení členů nějakého společenství. Rituály dramatizují morální vztahy ve skupině a umožňují zakrýt možné disharmonie sociální struktury.¹¹ Také podle teorie E. Durkheima jsou ceremonie a rituály nezbytné pro soudržnost sociálních skupin, proto se s nimi setkáváme při pravidelných bohoslužbách, ale i v zásadních mezních životních situacích.¹²

Během těchto životních situací dochází k přechodu z jedné životní fáze do druhé, jedná se například o narození, sňatek či smrt. Tyto významné události jsou téměř ve všech společnostech doprovázeny různými obřady a rituály. Rituály jsou kolektivní záležitostí především z důvodu společenské solidarity při vyrovnávání se se změnami ve svém životě. Jedinci, kterých se rituál týká, mají díky účasti skupiny

9 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191

10 JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 258 s. ISBN 978-802-4736-792.

11 COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 124 s. ISBN 80-717-8385-4. s.71-79

12 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-3124- 4. s.421-422

(17)

lidí pocit, že na to nejsou sami, jsou jimi povzbuzováni, podporováni a mohou s nimi sdílet své pocity.¹³

3.1.3 Psychologické hledisko

Psychologie definuje rituál jakožto obřad či souhrn úkonů, jež se provádějí v přesně daném pořadí a vedou k uskutečnění daného cíle. Za rituál považuje každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování podle určitých ustálených pravidel.

Takovéto chování může být vrozené - například namlouvací rituál, ale také získané - každodenní ranní pití kávy či čaje.¹⁴

V některých kulturách existují obřady, které označují přechod jedince do nového stavu a jsou nazývané rituály přechodu. Typické obřady přechodu můžeme zpozorovat v období puberty, kdy jedinec vstupuje ze světa děti do světa dospělých. Takový obřad bývá rozdělen do tří částí, první se nazývá odloučení a jedinec je při ní izolován od společnosti. Ve druhé fázi čekání je obvykle podroben tělesným a morálním zkouškám. A konečně ve třetí poslední fázi je opět přijímán do společnosti a nového společenského života. Díky těmto rituálům mladý jedinec lépe překonává strach a krizi spojenou se zásadními změnami v životě a lépe si uvědomí svůj nový status a roli ve společnosti.¹⁵

Rituál může mít i negativní význam. Nadměrné provádění stereotypních rituálů může být znakem duševní poruchy jedince. V psychopatologii tak bývá označováno obsendantní chování některých nemocných, kteří se cítí být nuceni provádět určité zbytečné a směšné úkony.¹⁶ Jedinci tyto úkony provádějí za účelem odstranění napětí, někdy spíše znesnadňují běžné praktické činnosti, mezi které 13 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-3124-

4. s.421-422

14 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X.

15 SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 246 s. ISBN 80-244-0249-1. s.182

16 SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 246 s. ISBN 80-244-0249-1. s.182

(18)

můžeme zařadit složité způsoby oblékání, mytí a podobně. V některých případech rituály umožňují jedinci vykonat určitou činnost, například vůbec usnout, odejít z domova či z práce.¹⁷

3.1.4 Religionistické hledisko

Nejčastějšími rituály jsou rituály náboženské, které podporují náboženské cítění.

Setkáváme se s nimi téměř ve všech kulturách celého světa. Náboženský rituál bývá vysvětlován jako skupinové a přesně stanovené jednání, které se zakládá na víře nebo pověře.¹⁸ Rituály se skládají z posvátných promluv, tělesných gest, předmětů a symbolů. Užití těchto gest a předmětů je jiné než při jejich každodenním používání.

Náboženské rituály také bývají často doprovázeny modlitbami, které upevňují víru a vztah s napřirozenými silami.¹⁹

Nejdůležitější složkou náboženských rituálů je účast skupiny lidí, která tvoří posvátný rámec rituálu a napomáhá spojení s vyššími silami. Lidé si pomocí rituálů chtějí naklonit přírodní síly, nadpřirozené bytosti, božstvo, bohy nebo Boha. Během těchto obřadů se objevují i oběti, které mají napomoci naklonit si bohy ke svému prospěchu či utišit jejich zlobu. Rituály bývají často doprovázeny hudbou, zpěvem, tancem, odříkáváním posvátných promluv či užíváním symbolů a jiných předmětů.²⁰ Rituály se řídí přesně danými pravidly a předpisy a z důvodu těsného kontaktu s vyššími silami a posvátnými věcmi je nutné být na rituál předem připraven. Například křesťané před přijímáním eucharistie musejí být bez většího hříchu, musejí se řádně chovat a projít zpovědí. Před přijímáním nesmějí jíst ani pít 17 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál,

2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X.

18 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285 s. ISBN 978- 80-7367-269-0.s.205-206

19 COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 124 s. ISBN 80-717-8385-4.s.71-79

20 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2.s.186-191

(19)

z důvodu rituální čistoty. Součástí všech rituálních stavů je potlačení vlastní identity a přeměna do stavu posvátného.²¹

Podle E. Durkheima je náboženský rituál vzor jednání, který spolu s vírou vytváří náboženský systém a svět rozděluje na oblast posvátného a profánního.²² Tvrdí, že náboženství není jen víra jako taková, ale ke každému náboženství patří pravidelná ceremoniální a rituální aktivita. Rituály vyvádějí jedince z každodennosti profánního života a vnášejí ho do sféry vyšších nadpřirozených sil. Součástí rituálů jsou posvátné předměty a symboly, které slouží k uctívání během rituálních aktivit, jsou odděleny od běžného života, od profánní sféry.²³

3.2 Rozdělení rituálů

Je poměrně těžké specifikovat všechny rituály a následně je zařadit do různých kategorií. Existuje několik typů rituálů, ale žádný jednoznačný jednotící systém jejich rozdělení. Následující rozřazení je inspirováno teorií Jamese Georga Frazera, který se zabýval především rituály sympatetickými a kontaktními a teorií Charlese- Arnolda Kurr van Gennepa, který se zabýval rituály přechodovými.

3.2.1 Rituály sympatetické a kontaktní

Rozdělení na rituály sympatetické a kontaktní se věnoval především James George Frazer. Sympatetické rituály působí na dálku pomocí vztahů typu podobného na podobné, části na celku, napodobeniny na skutečný předmět nebo bytost a slova na čin. Podobné vytváří podobné, tudíž výsledek se podobá své příčině. A věci, které byly jednou ve vzájemném styku, působí na sebe navzájem na dálku i poté, co byl

22 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285 s. ISBN 978- 80-7367-269-0.s.205-206

23 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-3124- 4. s.421-422

(20)

jejich vzájemný fyzický styk přerušen. Tudíž cokoliv učiníme s nějakým hmotným předmětem, postihne i osobu či předmět, se kterým byl předmět jednou ve styku.²⁴

Kontaktní rituály působí bezprostředně, jejich základem je materiálnost, přenosnost vrozených nebo získaných vlastností dotykem i na dálku. Kontaktní rituály vychází z představy, že věci, které byly jednou spojeny, musí zůstat spojené i po dobu jejich odloučení a budou se vzájemně ovlivňovat. Základem kontaktních rituálů je materiální vodič, který spojuje vzdálené předměty a přenáší impulsy z jednoho předmětu na druhý. Nejznámějším příkladem je magický svazek, který existuje mezi člověkem a kteroukoli oddělenou částí jeho těla, například vlasy a nehty.²⁵

3.2.2 Rituály přímé a nepřímé

Dalším možným dělením se zabýval Charles-Arnold Kurr van Gennep. Rituály rozdělil na přímé a nepřímé. Za přímý rituál považuje rituál, který má okamžitou účinnost bez zásahu autonomního činitele, jako prokletí, uhranutí a působí okamžitě.²⁶

Naopak nepřímý rituál je jakýmsi počátečním impulsem, který uvádí do pohybu nějakou autonomní či zosobněnou sílu. Tato vyšší moc zasáhne ve prospěch osoby, která rituál provedla. Například démon, bůh, třída džinů.²⁷

24 FRAZER, James George. Zlatá ratolest: Magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, 632 s. ISBN 80-204-0488-0. s.18-20

25 FRAZER, James George. Zlatá ratolest: Magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, 632 s. ISBN 80-204-0488-0. s.39-40

26 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály:

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.16-17

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.s.16-17

(21)

3.2.3 Rituály pozitivní a negativní

Kurr van Gennep dále rozlišuje rituály pozitivní a negativní. Pozitivní se snaží dosáhnout nějakého efektu, jsou projevem vůle převedené v čin. Z psychologického hlediska se jedná o takzvané chtění – voluntas.²⁸

Negativní se naopak snaží nějakému efektu vyhnout. Běžně se nazývají tabu.

Tabu je zákaz, příkaz něco nedělat. Z psychologického hlediska se jedná o takzvané nechtění – noluntas. Z toho vyplývá, že i tabu vyjadřuje jakýsi způsob vůle a je činem, nikoli negací činu. V tomto smyslu tabu není autonomní, existuje pouze jako protiváha rituálů pozitivních. ²⁹

3.2.4 Rituály cyklické - výroční a přechodové

Často se také objevuje rozdělení na rituály cyklické – výroční a rituály přechodové – iniciační.³⁰ Cyklické rituály se pravidelně opakují, mají pevný řád, strukturu a stabilitu. Považujeme za ně významné události, obřady, které přerušují jednotvárný a všední běh času a činí tak čas posvátným. Mezi cyklické rituály řadíme svátky, přírodní rytmy, například Velikonoce, dožínky.

Posledním typem rituálů jsou rituály přechodové. Kurr van Gennep ve své publikaci Přechodové rituály rozlišuje tři typy: rituály odluky, rituály pomezní a rituály slučovací, jinak nazývané jako preliminární, liminární a postliminární, neboli předprahové, prahové a poprahové.³¹ Přechodové rituály jsou spojené s přechodem

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.s.17

29 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály:

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.

30 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2.s.186

(22)

jedince z jedné životní fáze do druhé, ohraničují tak tyto životní fáze. Jakákoli změna v postavení je obdobím úzkosti a nejistoty pro konkrétního jedince i jeho okolí.

Přináší s sebou změnu role, která narušuje a mění vazby mezi danou osobou a jejími blízkými. Rituál určuje průběh přechodu, jak se má člověk dostat do nového postavení, a shromažďuje jeho blízké za účelem psychologické podpory.³²

Kurr van Gennep zjistil, že rituál se člení na tři samostatné části – odloučení (séparation), pomezí (marge), přijetí (agrégation). Nejprve je jedinec odloučen, izolován od zbytku skupiny, během této doby je podroben zkouškám, školením nebo je jen izolován. Poté následuje období pomezí, v němž jedinec podstoupí veřejný rituál, který jedince uvádí do nového společenského postavení. Poslední fází je znovupřijetí nového a změněného jedince do společnosti. Přechodové rituály mají jedinci zaručit snazší přechod z jednoho období, místa nebo společnosti do další fáze jeho života. Článkování a pozvolnost zabraňuje dezorientaci, a tím přispívá k přehlednějšímu plnění životních funkcí.³³

Kurr van Gennep publikoval podrobný rozbor přechodových rituálů spojených s životními etapami. Na začátku své práce se zabývá materiálním přechodem, hranicemi a také prostorem, který je vymezován rituály. Podle Gennepa jsou hranice pro národy něčím posvátným. Avšak v dnešní době většina zemí nechává přechod v civilizovaných krajích volný, bez potřeby cestovních pasů.³⁴

Dále se zabývá rituály spojenými s těhotenstvím a narozením dítěte. Tyto obřady přesně odpovídají Gennepovu schématu: odloučení – pomezí - přijetí.

Těhotná žena bývá izolována od společnosti, má k dispozici vlastní příbytek, nesmí

32 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.

(23)

na posvátná místa a musí dodržovat určitá pravidla. Poté se postupně integruje zpět do společnosti. Narozené dítě rovněž prochází přechodovými rituály. Opouští prostředí matky a stává se tak členem nového společenství. V tomto období mají velký význam rituály „poprvé“ - první koupel, první stříhání vlásků a podobně.³⁵

Iniciačními obřady jedinec vstupuje do věkových tříd a tajných společenství, profesních společenství či náboženských společností. Příkladem iniciačního rituálu může být šaman, který je odloučen od společnosti, umírá a odchází do světa duchů, odtud se vrací s potřebnými znalostmi a dovednostmi a následně je začleněn zpět do společnosti.³⁶

Schéma přechodových rituálů nalezneme také v rituálech spojených se zásnubami a sňatkem. Velký význam v tomto případě připisujeme hmotnému přechodu: překročení prahu nového domu či překročení překážky. V centru jsou tu obřady přijímací: společná hostina, výměna dárků, výměna prstenů a podobně.

Do těchto rituálů můžeme zařadit i rozvod, který má v různých společnostech různou podobu. Může mít formu rozlukového lístku, podobu únosu ženy jejím bratrem nebo bývá proveden pouze slovní formulací.³⁷

Důležitou roli hrají pohřební rituály, neexistuje jediná společnost, která by tělo jednoduše vyhodila. Ač se to nezdá, většinou mají nejpropracovanější rituály pomezní a přijímací. Pomocí těchto rituálů mrtvý opouští svět živých a je přijímán do světa zemřelých. Každé společenství má své způsoby vykonávání rituálů. ³⁸

(24)

Existují i odlišnosti pohřebních rituálů uvnitř jednoho společenství či národa. Tentýž národ může mít několik protichůdných pojetí záhrobí, které se zároveň vzájemně proplétají., což se pak odráží v rituálech. Po úmrtí jedince obvykle následuje období smutku. Jedná se o stav pomezí pro pozůstalé, do kterého vstupují odlučovacími rituály, a z něhož se následně začleňují zpět do společnosti (rituály ukončení smutku). Období truchlení se liší svou délkou i způsobem. Důležitým aspektem je stupeň příbuzenského vztahu se zesnulým a systém národa, jímž se příbuzenství určuje.³⁹

(25)

4 Rituály židovské

Za rituál je v judaismu považován soubor obřadů určený k vykonávání bohoslužebných úkonů. V judaismu i protestantských církvích takto označujeme předem určený průběh čtení, modliteb a zpěvů v bohoslužbě. Každý rituál se váže na určité místo a událost.⁴⁰ Rituály doprovázejí každodenní běh života židů a tvoří tak jeho nedílnou součást.

Židovské rituály a obřady jsou kolektivní záležitostí, většinou jsou prováděny za účasti skupiny lidí, která tvoří hlavní složku probíhajících událostí. Účastníci tvoří takzvaný posvátný rámec rituálu a napomáhají spojení s posvátnými silami.

Náboženské rituály slouží především k podpoře náboženské víry a náboženského cítění. Skládají se z posvátných promluv, tělesných gest, předmětů symbolů. Užití těchto gest a předmětů je jiné než při jejich každodenním používání.⁴¹

V dnešní době židé zastávají rozmanité postoje a názory k rituálům a tradicím. Židovské rituály a tradice se již z větší části nedodržují tak přísně jako dříve. Přísně dodržuje všechny náboženské předpisy a úkony asi jen 20% židovské populace žijící na území Izraele. Většina Izraelců se řídí určitou kombinací židovských tradic podle osobního přesvědčení a etnických nebo rodinných tradic.⁴²

4.1 Tóra jakožto soubor etických a rituálních pravidel židů

Tóra se obvykle definuje jako vodítko, instrukce, učení či doktrína, běžný překlad

„zákon“ je poněkud nepřesný.⁴³

40 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.s.435

42 Israel diplomatic network: Velvyslanectví státu Izrael v České republice. Israel diplomatic network [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné z:

http://embassies.gov.il/Pages/IsraeliMissionsAroundTheWorld.aspx

43 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.208

(26)

Tradičně se za Tóru považuje soubor Pěti knih Mojžíšových neboli Pentateuchu, první části hebrejské Bible. Častější je však interpretace v širším pojetí, která Tórou označuje celý Tanach (hebrejskou Bibli) nebo může mít rozšířený význam veškerého židovského učení, náboženského zákona a talmudské literatury.⁴⁴

Podle židovské tradice Bůh věnoval knihy Tóry Mojžíšovi na hoře Sinaj okolo roku 1220 př. n. l. krátce po odchodu židů z Egypta. Proto je často nazývána jako Mojžíšova Tóra. Věnování Tóry je považováno za jedinečnou událost, kdy během jedné chvíle byla lidu zjevena celá historie lidstva.⁴⁵

Tóra je základním dokumentem judaismu, který zahrnuje soubor tradičních etických a rituálních pravidel židů.⁴⁶ Slouží k rituálnímu předčítání při synagogálních bohoslužbách, především v sobotu, pondělí a ve čtvrtek, o novém měsíci, svátcích a půstech. Podle tradice se má Pentateuch probrat během jednoho roku, je tak rozdělen do 54 oddílů - sider, které se předčítají o šabatech.⁴⁷

Tóra ve smyslu Tanachu se skládá ze dvou vzájemně svázaných částí – Tóry psané (Tora še-bi-chtav) a Tóry ústní (Tora še-be-al-pe). Za psanou Tóru považujeme hebrejskou Bibli – Starý zákon (Pentateuch, Proroky a Spisy). Slovo Tanach vzniklo spojením počátečních písmen hebrejských jmen zmíněných tří částí. Za nejdůležitější část Tanachu se považuje právě Tóra v užším smyslu, tedy Pět knih Mojžíšových, které tvoří základní východisko židovské nauky a životní praxe.⁴⁸

44 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd.

ISBN 80-900-8953-4. s.232-233

45 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.208

46 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.7-13

47 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.7-13

48 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.7-13

(27)

Pojmenování Ústní Tóra vděčí za svůj název tradici ústního předávání. Je souhrnem učení, výkladem a rozvinutím Tóry psané. Ústní Tóra zahrnuje halachu a hagadu. Halacha je souhrnem náboženského práva, který stanovuje závazná pravidla jednání ve všech oblastech lidského života. Zaměřovala se na problémy zemědělství, modliteb, svátků, manželského, civilního a trestního práva a chrámových rituálních předpisů. Hagada se zaměřuje spíše na etické a filosofické otázky, které vysvětluje pomocí příběhů, podobenství a přísloví.⁴⁹

Psaná i ústní Tóra určuje celkový charakter židovského náboženství a kultury.

Povinností každého žida je nejen dodržovat přikázání Tóry, ale i Tóru studovat a přispívat k její výstavbě.⁵⁰

4.2 Rozdělení židovských rituálů

Každá obecná společnost v sobě zahrnuje několik zvláštních společností a každá se vyznačuje svými specifickými rituály. Proto je velmi těžké židovské rituály obecně klasifikovat. Rozdělení rituálů vychází primárně z pozorování existujících obřadů v různých kulturách a společnostech.

Následující kapitoly se budou zabývat rituály přechodovými, cyklickými, liturgickými a rituály v židovské domácnosti.

4.2.1 Židovské rituály přechodové

Rituály přechodové téměř ve všech společnostech doprovázejí významné životní události jedince, při kterých dochází k přechodu z jedné životní fáze do druhé. Jedná se například o narození (Šalom zachar, Simchat bat, obřízka – Brit mila, Pidjon ha- ben), dospívání (Bar micva a Bat micva), zasnoubení – Šiduch, sňatek či smrt a

49 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6.s.7-13

50 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.s.208

(28)

rituály pohřební. Židovským přechodovým rituálům bude věnována následující kapitola č. 5.

4.2.2 Židovské rituály cyklické – výroční

Mezi cyklické rituály můžeme řadit židovské svátky a významné postní dny. Tyto dny se dodržují na připomenutí významných historických událostí. Židovské sváteční dny probíhají podle kalendáře – luachu, který je založený na lunárním cyklu. Délka měsíce se odhaduje zhruba na dobu oběhu Měsíce kolem Země.

Hlavním židovským svátkem, slaveným pravidelně každý sedmý den týdne, je šabat. Jeho hebrejské jméno vyjadřuje přerušení, zastavení a ustání. „A proto je jádrem šabatu oprostit myšlenky i ruce od práce a tvorby a složit k nohám Stvořitele celé jeho dílo.“⁵¹ Tento den je věnován modlitbám a odpočinku. Je připomínkou sedmého dne od počátku stvoření světa.⁵²

Dalšími význačnými židovskými svátky jsou vysoké svátky: Roš ha-šana (Nový rok) a Jom kipur (závěrečný den deseti dní pokání). Významným dnem židů se stala také Chanuka (svátek na památku znovuzasvěcení Chrámu v Jeruzalémě).

Mezi poutní svátky řadíme Pesach (Přesnice, připomínající odchod Izraele z Egypta) a Simchat Tora (Radost z Tóry, ukončení a započetí jednoročního cyklu četby Tóry).

Velký důraz se klade též na postní dny: Ta'anit Ester (Esteřin půst) a Tiša be-av (půst na připomenutí zničení Chrámu).

4.2.3 Liturgické rituály

Liturgické rituály jsou součástí každého dne života židů. Každé ráno bývá zvykem se umýt a odrecitovat modlitby, které společně s ostatními modlitbami odrážejí vztah s Bohem. Modlitby se mohou pronášet v soukromí i ve společnosti. Součástí 51 VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad,

2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.63-66

52 KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. s.122

(29)

každého dne jsou tří denní modlitby: ráno (šacharit), odpoledne (mincha) a večer (ma'ariv).⁵³

Hlavním místem a symbolem židovského náboženského života židů se stala synagoga. Historické zmínky o synagogách spadají až do období zničení Šalamounova chrámu v 6. století př. n. l. Synagoga plnila následující funkce:

modlitebna (bet tefilla), škola (bet midraš) a shromaždiště pro veřejná obecní jednání (bet kneset). Postupem času se synagoga stala především spirituálním náboženským centrem, jež nahrazovalo Chrám.⁵⁴

Typickým předmětem pro náboženské učely a modlitby se staly tefilin. Původ slova pochází z hebrejského výrazu tefila - modlitba a označuje modlitební řemínky.

Řecký výraz fylaktéria znamená amulet, jedná se však o nesprávné a hanlivé pojmenování.⁵⁵

Talit je modlitební plášť, který při modlitbách nosí muži ve věku bar micva.

V období Chrámu se jednalo o obdélníkový plášť, na jehož čtyřech cípech byly připevněny rituální třásně. Talit je připomínkou Božího učení a povzbuzuje svatost v soukromém i národním životě židů.⁵⁶

4.2.4 Židovské rituály v domácnosti

Židovský dům se od ostatních domů vnějškově neliší. Výjimkou je mezuza, malá schránka umístěná na pravé straně rámu dveří při pohledu z venku. Bývá připevňována ve 2 třetinách výšky dveří. Ve schránce je uložen svitek s textem 53 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a

termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.35-37

54 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-29

55 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.206-207

56 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů.

Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.219-221

(30)

Dt 6, 4-9, 11, 13-21 a je zároveň připomínkou Boží přítomnosti a závaznosti jeho přikázání.⁵⁷

Dalším znakem židovské domácnosti bývá neomítnutá stěna či její část. Tento zvyk se dodržuje z důvodu připomínky zničení Chrámu. Pokud není postaven Dům Boží, nemůže být ani úplně dostaven dům pro člověka. Na východní stěnu nebo na stěnu, která je obrácena směrem k Jeruzalému, se pak někdy věší různá vyobrazení zvaná mizrach - doslova „východ“. Mizrach určuje v domě směr modlitby.⁵⁸

S židovskou kuchyní se také pojí nespočet pravidel, tradic a rituálů. Přísné předpisy spojené s rituální čistotou určuje kašrut, souhrn zásad povolených a nepovolených jídel.⁵⁹ Židé jsou povinni oddělovat masité a mléčné výrobky při vaření i při pojídání pokrmů. Toto pojetí kašrutu vytváří charakteristický životní styl židovského národa a pozvedá každodenní požívání jídla na duchovní úroveň.⁶⁰

57 FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-0086- 9. s.136-137

58 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.69

59 FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-0086- 9.

(31)

5 Přechodové rituály judaismu

Rituálem můžeme nazývat soubor obřadů určený k vykonávání bohoslužebných úkonů, které doprovázejí významné životní události jedince, při kterých dochází k přechodu z jedné životní etapy do druhé. Rituály napomáhají jedinci se lépe adaptovat do nového společenského postavení. Dalším napomáhajícím aspektem při přechodu do dalšího životního období je účast skupiny lidí, která slouží jako psychická podpora. Přechodovými rituály se zabýval především Kurr van Gennep, který rozčlenil průběh rituálu na tři samostatné části – odloučení (séparation), pomezí (marge), přijetí (agrégation). Dále se práce zaměří na konkrétní rituály spojené s narozením dítěte, s dospíváním, svatbou a smrtí.⁶¹

5.1 Rituály spojené s narozením

První rituály v životě jedince jsou spojeny s jeho příchodem na svět. Narození dítěte je velmi významnou událostí, která tvoří důvod k oslavám.⁶² Je důležité i z důvodu naplnění Božího příkazu uvedeného v knize Gn 1,28: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi.“⁶³ Tyto rituály se taktéž řídí členěním na sekvence odlučovací, pomezní a přijímací.⁶⁴ Na rituály spojené s narozením prvorozeného dítěte je často kladen větší důraz, jelikož prvorození mají dle Tóry výsadní postavení. Prvorozený syn zaujímá místo po smrti otce, plní jeho povinnosti a má výsadní dědické právo.

Dítě se stává nositelem tradice otců, které bude předávat dalším generacím.⁶⁵

62 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p.

ISBN 978-807-2773-794. s.162

63 Bible. Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-85810-80-6.

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beg-uivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.54

(32)

5.1.1 Těhotenství a porod

Těhotenství je období počínající oplodněním vajíčka spermií a končící porodem.

Toto období obvykle trvá po dobu 38 týdnů. Obřady spojené s těhotenstvím a porodem obvykle tvoří jeden celek.⁶⁶

Období těhotenství bylo rizikové z důvodu možného potratu. Proto byl kladen důraz na ochranu matky a dítěte pomocí různých tradic, rituálů a rituálních magických předmětů. Jako ochrana proti potratu v době těhotenství sloužil zázračný kámen neboli takzvaný orlí kámen, s nímž se chodilo o šabatu. Dalšími předměty, které měly za úkol chránit matku a její dítě, byly zlaté mince zavěšované na krk budoucí matky či speciální pás s nápisy na ochranu. Matka se během těhotenství neměla rozčilovat. Proto bývalo zvykem pořádat oslavy v domě budoucí matky, které měly za úkol matku rozveselit. Během oslav ženy zpívaly a tancovaly za doprovodu hudebních nástrojů.⁶⁷

V průběhu porodu někdy bývá zvykem rozvázat všechny uzly a kličky na šatech ženy a otevřít všechny dveře dokořán, aby porod proběhl bez obtíží. Porod probíhá za doprovodu recitace modliteb a biblických textů. V tutéž dobu se také recitují modlitby u hrobů zemřelých zbožných příbuzných⁶⁸

Nejkritičtějším obdobím dítěte byl první týden jeho života. Věřilo se, že dítěti i matce může ublížit démon zvaný Lilit. Chlapečka mohla usmrtit pouze do osmého dne jeho života, dívku však i později. Na jejich ochranu se vyvěšovaly v pokoji amulety a tabla a na samotné dítě a kolem matky různé talismany i amulety

systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beg-uivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.46-53

(33)

(viz. obrázek č. 1). Démon mohl udeřit především při spánku, proto matka po dobu 15 dní od porodu nesměla usnout. Dalším zvykem bývalo umístit pod postel sladkosti, které měly za úkol zaměstnat zlé duchy, a odvrátit tak jejich pozornost od matky a dítěte. Do dnešního dne se také uchovala tradice dávat železo pod polštář novorozeného chlapce. Tento zvyk má ochránit novorozeně od zlých démonů.⁶⁹

5.1.2 Šalom zachar a Simchat bat

Šalom zachar se často překládá jakožto pozdravení syna, pozdravení muže či doslova mír chlapci. Jedná se o ceremonii určenou k oslavě narození chlapce. Tato oslava se koná první pátek večer po narození chlapce. Pátek byl určen zřejmě z důvodu, že měli všichni volno a mohli se tak oslavy účastnit.⁷⁰ Účast příbuzných, přátel a členů společnosti je důležitá, protože blahopřejí rodičům a přejí vše nejlepší do života novorozeného dítěte. Během oslavy bývá zvykem společně předčítat předepsané pasáže Tóry.. Součástí oslavy je samozřejmě i hostina, slavnostní pokrm či lehké občerstvení, které je připraveno pro hosty.⁷¹

Ve spojení s chlapci existuje mnoho rituálů, však u dívek není provádění obdobných rituálů časté. Přitom narozená dcera se v budoucnu stane matkou neboli další pokračovatelkou rodu. Simchat bat je obdoba mužského šalom zachar, která však není tak častá a populární. Jedná se o židovský novodobý obřad určený k oslavě narození dcery. Přesný průběh oslavy není daný, každý si ji tvoří podle svého přesvědčení. V dřívějších dobách byl otec novorozené dcery během synagogální bohoslužby vyvolán ke čtení Tóry. Během obřadu byla narozená dcera přinesena

Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4.s.203

(34)

do pokoje, kde obřad probíhal. Poté byla přivítána každým zúčastněným a následně byla položena do křesla proroka Eliáše. Rodiče si četli pasáže z Bible, které se vztahují k dítěti, nebo zpívali písně a četli verše. V tomto obřadu obvykle rodiče odříkávají požehnání. V průběhu obřadu holčička dostává své jméno. Častým zvykem rodičů bývá pozvat své příbuzné a přátele do domu, kde pořádají hostinu a společně recitují požehnání, modlitby a oslavují narození dcery.⁷²

5.1.3 Pojmenování dítěte

Dalším důležitým bodem při narození dítěte je výběr jména, jelikož ve středověku se věřilo, že jméno bylo součástí duše a vyjadřuje tak i charakter jedince. Jméno vyjadřovalo také sílu a moc a při obdržení nového jména jedinec dostal novou moc a nové požehnání, mohlo tomu však být i naopak a jedinec s novým jménem ztratil svou moc.⁷³

Chlapci dostávají své jméno během obřadu brit mila osmý den od narození.

Tento zvyk se objevil už v talmudickém období a přetrvává do dnes.

Pro pojmenování dívky původně nebyl přesně stanovený den, konalo se to v době, kdy byla matka již schopna navštívit synagogu. Tato praxe se bohužel neosvědčila, jelikož oddalovala obřad do doby neurčité. Proto se ceremonie ustanovila na dobu v následujícím týdnu od narození, nejčastěji o šabatu, ale nebylo tomu pravidlem.

Otec byl během obřadu vyvolán ke čtení Tóry a byla také recitována modlitba na zdraví matky i dcery.⁷⁴

Již v Bibli dítě pojmenovává většinou otec či matka. Děti byly často pojmenovávány po blízkých příbuzných, po členech rodiny, po zesnulých příbuzných 72 About religion [online]. [cit. 2015-05-19]. Dostupné z:

http://judaism.about.com/od/namingceremony/a/simchatbat.htm

(35)

- na připomenutí jejich památky či po významných a biblických osobnostech, hodných následování.⁷⁵

5.1.4 Obřízka-Brit mila

Obřízka neboli hebrejsky brit mila se doslova překládá jako smlouva obřezání. Jedná se o základní předpis judaismu prováděný na znamení smlouvy

s

Bohem, kterou uzavřel Abraham. Tento příkaz uvedený v Gn 17, 1-14 vyžaduje, aby každému chlapci byla odstraněna předkožka pohlavního údu. Tento akt se provádí osmý den po narození dítěte. Jelikož první týden života dítěte byl považován za nejkritičtější, určilo se datum obřízky až na osmý den.⁷⁶ Obřad je považován za tak svatý, že se koná i během šabatu či Jom kipur. Však pokud to dítěti nedovolí jeho zdravotní stav, může být obřízka odložena na dobu, kdy mu to jeho stav dovolí.⁷⁷

Původ obřízky je stanovený již v knize Genesis 17, 9-14 v souvislosti s Abrahamem a jeho smlouvou s Bohem. Abraham byl obřezán ve věku 99 let společně s celým svým domem. Izák byl prvním obřezaným osmý den po jeho narození. Původně se obřezávalo pomocí kamenného nože a mohl tak učinit otec či matka dítěte. Na obřízku byl kladen velký důraz, stejně tak i na neobřezanost okolních národů, a stala se výrazem národního charakteru.⁷⁸

Průběh obřadu je popsán ve zvláštních příručkách, například v Knize předpisů a modliteb k obřízce.⁷⁹ Mezi hlavní zúčastněné patří mužské novorozeně, 75 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a

termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-25

79 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.59

(36)

jeho otec, obřezávač (mohel) a kmotr (sandek), který má funkci asistenta.

Ve středověku se objevuje také další osoba zvaná kvarter. Jeho poslání spočívá v předání dítěte na klín kmotra (sandeka), který již sedí na speciálním Elijášově křesle.(viz. obrázek č. 2). Toto křeslo bývá dvoumístné, na jednom z nich sedí kmotr a druhé místo je prázdné pro proroka Elijáše, strážného anděla obřezávaných. Proto je na začátku ceremonie přivítán slavnostní formulí: „ Toto je křeslo Elijášovo, nechť je vzpomenut pro Boha.“ Na začátku ceremonie zúčastnění povstanou a dítě přivítají.⁸⁰

Když je vše připraveno k obřadu, otec pronáší text, který vyjadřuje povolení k obřezání syna: „Zde jsem, připravený vykonat pozitivní příkaz, který mi přikázal Stvořitel, budiž požehnán, obřezat mého syna.“ Samotný akt obřezání provádí mohel – vyškolený obřezávač. Mohel má za úkol odříznout předkožku pomocí obřízkové soupravy (viz. obrázek č. 3) a poté zastavit krvácení a odsát krev. Na závěr celé obřízky je pozvednut pohár s vínem a odříká se benedikce nad vínem a několik modliteb.⁸¹

Během rituálu obřízky chlapec obdrží i své hebrejské jméno. Obřad se dříve prováděl především v synagoze, v dnešní době je však poměrně častý i v nemocnici či porodnici.⁸²

Obřízka je nutná i případě konverze mužů k judaismu a tvoří součást jeho přijímacího rituálů. Pokud byl muž obřezán v dřívější době, například ze zdravotních důvodů, nechá se muži vytéct pouze kapka krve na znamení obřízky a nové smlouvy s Bohem.⁸³