ROZVOJ MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKU VE VENKOVSKÉM PROSTORU
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika
Autor práce: Bc. Lucie Bartošová
Vedoucí práce: doc. Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.
Liberec 2014
DEVELOPMENT OF SMALL AND
MEDIUM-SIZED ENTERPRISES IN RURAL AREA
Diploma thesis
Study programme: N6208 – Economics and Management Study branch: 6208T085 – Business Administration
Author: Bc. Lucie Bartošová
Supervisor: doc. Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.
Liberec 2014
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucí diplomové práce doc. Ing. Petře Rydvalové, Ph.D.
za odborné vedení, pomoc a rady při zpracování tohoto tématu a také za připomínky, bez kterých by tato práce neměla náležitou formu. Dále bych chtěla poděkovat majitelům společnosti Stará Dáma, s. r. o. panu Stanislavu Kučerovi a Josefu Bartošovi za poskytnutí hodnotných informací, které byly zásadní pro praktickou část této diplomové práce.
Anotace
Diplomová práce se zaměřuje na rozvoj malého a středního podniku ve venkovském prostoru. Malé a střední podniky představují významnou součást ekonomiky, důležité je, aby byl tento podnikatelský sektor podporován a rozvíjen. Každým rokem zahájí podnikání několik subjektů. Skutečností zůstává, že mnoho z nich skončí neúspěchem. Česká republika disponuje velkým počtem obcí. Přes 87 % z nich patří mezi venkovské obce.
Hlavním problémem těchto oblastí je vysoká nezaměstnanost a pracovní migrace obyvatel do měst. Práce se soustředí na analýzu drobné české společnosti se sídlem na venkově v obci Křižany. Cílem práce je identifikovat faktory úspěchu vybrané firmy a navrhnout strategii dalšího rozvoje. Výsledkem díla je vypracování případové studie. Autorka práce analyzuje společnost z několika hledisek, hodnotí též ekonomickou stránku a inovační potenciál podniku. Inovace představují zdroj konkurenční výhody a dlouhodobého zisku, jsou budoucností firmy. Závěry práce budou předány managementu zkoumané společnosti.
Klíčová slova
inovace, malé a střední podnikání, společnost, strategie, úspěch, venkov
Annotation
Diploma thesis is focused on the development of small and medium-sized enterprises in rural area. Small and medium-sized enterprises represent a singificant part of the economy. This business sector is important to support and develop. Every year start business sevelar entities. The reality is, that many of them end in failure. The Czech republic has many municipalitites. Over 87 % of them belong to rural communities.
The main problem of these areas remains high unemployment and labour migration of population to the cities. The work is concentrated on the analysis of small czech company, which has its place of business in village Křižany. The aim of the thesis is identify key factors of success of the selected company and suggest a strategy for further development. The result of the work is working out a case study. The author analyzes the company from several aspects and evaluates economic side and the innovative potential of the company too. The innovation is a source of competitive advantage and long-term profit. It is the future of the company. The conclusions of the work will be present to management investigated company.
Key words
company, innovation, small and medium-sized enterprises, rural area, strategy, success
Obsah
Seznam obrázků ... 12
Seznam tabulek ... 13
Seznam zkratek ... 14
Úvod... 15
1 Venkovský prostor ... 17
1.1 Vymezení základních pojmů ... 17
1.1.1 Venkov ... 17
1.1.2 Venkovský prostor ... 18
1.2 Vymezení venkovských oblastí dle OECD a EUROSTAT ... 19
1.3 Vymezení venkova v ČR ... 20
1.4 Vymezení venkovských obcí ... 22
2 Malé a střední podnikání ... 25
2.1 Definice MSP ... 25
2.2 Vývoj počtu MSP v ČR ... 26
2.3 Vývoj počtu zaměstnanců ... 27
2.4 Výhody a nevýhody malých a středních podniků ... 27
2.5 Finanční prostředky pro podnikání ... 29
2.5.1 Zdroje financování ... 29
2.5.2 Podpora malých a středních podniků ... 30
2.5.3 Finanční zdraví firmy ... 31
2.6 Inovace v malém a středním podnikání ... 33
2.6.1 Druhy inovací a jejich potřeba ... 33
2.6.2 Inovační potenciál českých MSP ... 34
2.7 Rozvoj a růst firmy ... 34
2.7.1 Malá firma a růst... 35
2.7.2 Greinerův model růstu ... 36
2.7.3 Úspěšná strategie ... 37
2.8 Podnikání na venkově ... 38
2.8.1 Zahájení podnikání ... 38
2.8.2 Vzdělanost obyvatel na venkově ... 39
2.8.3 Překážky rozvoje podnikání na venkově ... 39
2.8.4 Rozdíl mezi podnikáním ve městě a na venkově ... 40
3 Liberecký kraj ... 41
3.1 Postavení venkova v Libereckém kraji ... 42
3.2 Liberecký kraj a regionální rozvoj ... 43
3.3 Křižany ... 45
3.3.1 Podnikání v obci ... 46
3.3.2 Spolky a sdružení ... 47
3.3.3 Rozvoj obce a ocenění ... 47
4 Stará Dáma, s. r. o. ... 49
4.1 Charakteristika společnosti ... 49
4.1.1 Oprávnění k podnikatelské činnosti ... 50
4.1.2 Právní forma podnikání ... 51
4.1.3 Značka společnosti... 52
4.1.4 Cíl a filozofie firmy ... 53
4.2 Popis jednotlivých středisek ... 53
4.2.1 Moštárna ... 53
4.2.2 Pěstitelská pálenice ... 54
4.2.3 Obchodní oddělení ... 55
4.2.4 Prodejna regionálních potravin a smíšeného zboží ... 56
4.3 Provozní aspekty podnikání ... 57
4.3.1 Hlavní majetek společnosti ... 58
4.3.2 Zaměstnanci... 58
4.3.3 Provozní doba ... 59
4.4 Marketingový průzkum – moštárna ... 60
4.4.1 Marketingový mix ... 60
4.4.2 Konkurence ... 62
4.4.3 Cílová skupina ... 62
4.5 Průzkum trhu – pěstitelská pálenice ... 64
4.5.1 5F analýza ... 64
4.5.2 Marketingový mix ... 67
4.6 Inovace v podniku ... 67
4.6.1 Realizované inovace ... 68
4.6.2 Inovační potenciál firmy ... 69
4.7 Hospodaření podniku ... 71
4.7.1 Daňová povinnost ... 71
4.7.2 Finanční zdroje ... 72
4.7.3 Vybrané ukazatele finanční analýzy ... 74
4.8 Klíčové faktory úspěchu ... 77
4.9 Navrhovaná strategie ... 79
Závěr ... 81
Seznam použité literatury ... 84
Seznam příloh ... 91
Příloha A Program rozvoje venkova ... 92
Příloha B Rozvoj obcí ... 93
Příloha C Rodinné podnikání ... 94
Příloha D Povolení provozování pěstitelské pálenice ... 97
Příloha E Osvědčení o absolvování kvalifikačního kurzu ... 98
Příloha F Ceník moštů, ovocných šťáv a vín ... 99
Příloha G Dotazník hodnocení inovačního potenciálu ... 100
Seznam obrázků
Obr. 1: Venkovské regiony dle hustoty zalidnění ... 20
Obr. 2: Podíl venkovských obcí s hustotou zalidnění do 150 obyv./km2 ... 21
Obr. 3: Podíl venkovských obcí s hustotou zalidnění do 100 obyv./km2 ... 21
Obr. 4: Vývoj počtu MSP v ČR 2008 – 2012... 26
Obr. 5: Vývoj počtu zaměstnanců... 27
Obr. 6: Hustota zalidnění v obcích Libereckého kraje k 31. 12. 2008 ... 42
Obr. 7: Místní akční skupiny působící v Libereckém kraji ... 45
Obr. 8: Znak obce ... 45
Obr. 9: Logo společnosti ... 52
Obr. 10: Jablečno-třešňový nápoj ... 52
Obr. 11: Destilační kolona... 54
Obr. 12: Sklad výrobků Staré Dámy ... 56
Obr. 13: Prodejna region. potravin a smíšeného zboží ... 57
Obr. 14: Jablečná šťáva BAG 10 l ... 61
Obr. 15: Vnitřní část BAGu ... 61
Seznam tabulek
Tab. 1: Venkovské obce dle kritéria hustoty zalidnění ... 22
Tab. 2: Počet obcí dle krajů v České republice k 1. 1. 2012 ... 23
Tab. 3: Velikost podniku dle zvolených znaků ... 25
Tab. 4: Překážky rozvoje podnikání na venkově ... 40
Tab. 5: Rozdíly mezi podnikáním ve městě a na venkově ... 40
Tab. 6: Počet obcí a obyvatel v Libereckém kraji ... 41
Tab. 7: Seznam strojů a zařízení ... 58
Tab. 8: Zákazníci moštárny v roce 2013 ... 63
Tab. 9: Počet zákazníků pálenice ... 65
Tab. 10: Vyhodnocení jednotlivých ukazatelů ... 76
Seznam zkratek
ČSÚ Český statistický úřad DPH daň z přidané hodnoty
EGAP Exportní a garanční společnost HDP hrubý domácí produkt
LTO lehký topný olej MAS místní akční skupiny MSP malé a střední podnikání
MPO ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky MV ČR Ministerstvo vnitra České republiky
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj PRV ČR Plán rozvoje venkova České republiky
SDH sbor dobrovolných hasičů
SZIF Státní zemědělský intervenční fond
Úvod
Práce se orientuje na malé a střední podniky, které se rozhodly uskutečnit svůj podnikatelský záměr ve venkovském prostoru. Tato problematika je vzhledem k vysoké nezaměstnanosti na venkově velmi aktuální, snahou je zlepšit podnikatelské prostředí a podpořit vznik nových společností. Malé a střední firmy zaujímají v České republice velký podíl všech ekonomicky aktivních subjektů, hrají významnou roli v české ekonomice. Vytvářejí mnohem více pracovních možností než velké organizace.
Na počátku nového tisíciletí bylo zaznamenáno více podnikatelské aktivity vlivem usnadnění vstupu podnikatelům na trh [1 s. 5]. Problémem malých podniků je však krátká doba jejich existence. V důsledku nezkušeného vedení a nedostatečné finanční stability jich v prvních pěti letech podnikání skončí až 60 % [2 s. VII]. Podporu rozvoje podnikání na venkově zajišťuje především Hospodářská komora České republiky a CzechInvest, agentura pro podporu podnikání a investic. Dále jsou to česká agentura pro podporu obchodu – CzechTrade, česká exportní banka a exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP [3 s. 38].
Cílem diplomové práce je stanovit strategii rozvoje zvolené drobné firmy, která podniká na venkově. Dále je to určení faktorů, které mají vliv na úspěch vybrané společnosti. Jsou zmíněny skutečnosti, které jsou důležitou součástí růstu podniku. Pomocí popisu a analýzy autorka hodnotí současnou situaci a navrhuje řešení rozvoje. Výsledkem je vypracování případové studie, jež může sloužit jako metodický návod drobným podnikatelům, kteří se rozhodnou zahájit podnikání ve venkovském prostoru. Současně lze výstup diplomové práce použít jako příklad dobré praxe pro studenty ekonomických oborů.
Diplomová práce byla zpracována v následujících krocích. Nejprve byla provedena rešerše odborné literatury k tématu. Výsledky rešerše jsou obsahem první a druhé kapitoly.
Nosnými tématy jsou specifikace venkovského prostoru, dále zakládání a rozvoj podnikatelských subjektů v rozsahu malého a středního podnikání. Závěr druhé kapitoly je věnován analýze podnikání na venkově. Venkovský prostor je pro podnikatele problematičtější prostředí, které přináší specifické překážky jejich podnikání.
Další části se zaměřují na analýzu rozvoje konkrétního úspěšného podniku v určitém prostoru. Třetí kapitola pojednává o prostředí subjektu diplomové práce. Nejprve je charakterizován význam venkova v Libereckém kraji, následně se práce soustředí na deskripci konkrétní venkovské obce. Čtvrtá kapitola se detailně zabývá popisem analyzovaného subjektu, drobné české firmy Stará Dáma, s. r. o. (dále také Stará Dáma), od jejího vzniku v roce 2002 až do prvního čtvrtletí roku 2014. V této části jsou po charakteristice společnosti jako celku, popsány činnosti jednotlivých středisek.
Pro určení klíčových faktorů úspěchu byly v rámci práce provedeny marketingové analýzy výrobních středisek. Dále byl pomocí dotazníku s manažery firmy vyhodnocen inovační potenciál společnosti a vypracována finanční analýza, jež hodnotí ekonomickou činnost podniku za několik uplynulých let. V závěru kapitoly je navržena možnost budoucí strategie podniku. Závěr celé práce obsahuje shrnutí poznatků, vyhodnocení a doporučení.
1 Venkovský prostor
Problematika venkova se objevila ve chvíli, kdy došlo následkem průmyslové revoluce k rychlému nárůstu měst [4]. Venkovský prostor není jednoduché z důvodu jeho složitosti a komplexnosti jednoznačně vystihnout. Problém s definováním pojmu je spojen s velkou odlišností venkovského osídlení v zemi. Nachází se zde odlehlá místa, klasické vesnice, jakož i příměstské osady. Do určité míry se jedná o abstraktní označení kulturní krajiny se zvláštními charakteristickými rysy. Cílem vymezení venkova je určit oblasti, které budou mít nárok na podporu nezbytnou pro jejich rozvoj [5]. Mnoho institucí jako např.
veřejná správa či nevládní organizace se snaží o vyrovnání rozdílů mezi venkovem a městem v oblasti sociální, kulturní i ekonomické.
1.1 Vymezení základních pojmů
Existuje celá řada různého určení venkova, ale i venkovského prostoru. Jednotlivé definice se liší především dle účelu, ke kterým byly vytvořeny.
1.1.1 Venkov
V definici dle Perlína R. [6] je venkov spojité území, které se skládá z volné krajiny a jednotlivých sídel, stanovuje se vždy ukazateli vztaženými k ploše (hustota zalidnění, počet obyvatel/km2).
Dle autorů [7 s. 233] obsahuje nová definice dvě části. Venkovem se rozumí:
a) všechny oblasti, které jsou vesnicemi, „venkovskými“ městy a rozptýlená obydlí, jež mají do 10 000 obyvatel a
b) v širším geografickém kontextu též území, které lze označit za řídce obydlené či neobydlené. Základem definice je rozloha 1 ha.
Jak uvádí Diviš [8 s. 18] v obecné definici je nezbytné shrnout všechny znaky venkova.
Tento pojem je nutné chápat komplexně, jako krajinu s vesnicemi, obyvatelstvem, životním stylem, vesnickými tradicemi a atmosférou. Pro venkov jsou též charakteristické určité činnosti jako zemědělství, rybolov, lesnictví, řemeslná výroba atd.
Nejčastěji se venkov posuzuje:
- velikostí obce neboli počtem obyvatel,
- hustotou zalidnění či počtem obyvatel na zastavěnou plochu,
- a dalšími způsoby jako např. vybaveností obce, povahou sídel, dostupností služeb, využití krajiny, vzdáleností od větších center, zaměstnaností v sektorech a odvětvích, intenzitou bytové výstavby apod. [4].
1.1.2 Venkovský prostor
Kučera a Kuldová [9] popisují venkov jako prostředí, ve kterém žijí lidé s typickým životním stylem a osobitým jednáním. Pro venkovský prostor jsou charakteristické následující body:
a) Neměstský prostor – tento ukazatel se posuzuje podle běžných hledisek jako počet obyvatel a hustota zalidnění.
b) Krajina – venkov se odlišuje specifickými znaky jeho okolního prostředí. Mezi ty lze zařadit otevřenost prostoru, lesy, rybníky, atd.
c) Místo pro zemědělství – zemědělství je jednoznačně nedílnou, i když upadající součástí venkova.
d) Životní styl – venkov se liší oproti městské aglomeraci i v životním stylu občanů, např. v osobních vztazích.
e) Prostor rekreace a odpočinku – venkov patří mezi místa, kde je možné najít ticho a klid. Je zde patrný rozvoj v oblasti chataření a turistického ruchu.
Vymezení venkovského prostorou znamená vymezení spojitého prostoru, který je tvořen jak zastavěným územím, tak i volnou krajinou [5].
1.2 Vymezení venkovských oblastí dle OECD a EUROSTAT
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále také OECD) a později také statistický úřad EU EUROSTAT vytvořili poměrně jednoduchou definici, která vychází z hustoty obyvatelstva. Na lokální úrovni je za venkovskou považována obec s hustotou zalidnění do 150 obyvatel na km2.
Tento ukazatel však v některých oblastech nemusí správně vyjadřovat rozdíly mezi venkovskými a městskými oblastmi. Jednotlivé členské státy tudíž používají i vlastní kritéria posouzení, mezi které lze zařadit např. již zmíněný počet obyvatel. Používání následující definice pro ně není povinné [10].
Na úrovni jednotek NUTS III neboli krajů byly stanoveny následující kategorie regionů:
- převážně venkovské regiony (zde žije více než 50 % obyvatel ve venkovských obcích),
- významně venkovské regiony (kde ve venkovských obcích žije 15 – 50 % obyvatel),
- převážně městské regiony (ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel).
Na obr. 1 je zobrazeno vymezení regionů v České republice dle výše zmíněného hlediska.
Největší podíl zaujímají významně venkovské regiony, v těchto oblastech žije 15 – 50 % obyvatel ve venkovských obcích. Nejméně je v ČR významně městských regionů.
Z obrázku je zřejmé, že je v Česku velký počet oblastí, které lze považovat za venkov.
Obr. 1: Venkovské regiony dle hustoty zalidnění
Zdroj: Perlín, R. Vymezení venkovských obcí v Česku [10].
1.3 Vymezení venkova v ČR
Metody vymezení venkovského prostoru v České republice často vycházejí z ukazatelů hustoty zalidnění. Klíčovým faktorem je správné zvolení územní jednotky tak, aby nedocházelo ke zkreslení. Je nutné stanovit menší jednotky, než jsou kraje, které lépe vystihnou naší územní strukturu. Česká republika patří mezi země s vyšším počtem obcí, tudíž je vhodné snížit krajní hodnotu hustoty zalidnění ze 150 obyv./km2 (navrhovanou OECD) na 100 obyv./km2 [10].
Na obr. č. 2 a 3 je vidět rozdíl v posuzování venkova dle hustoty obyvatel. Obr. 2 vystihuje venkovské oblasti tak, jak je na lokální úrovni navrhuje OECD, v obr. 3 byla použita nižší limitní hodnota. Odlišnost je zjevná především v částech Morava a Slezsko. Zde se evidentně v případě nižší limitní hodnoty nachází více oblastí, které jsou považovány za městský prostor [11].
Česká republika
Obr. 2: Podíl venkovských obcí s hustotou zalidnění do 150 obyv./km2
Zdroj: ČSÚ. Varianty vymezení VENKOVA a jejich zobrazení ve statistických ukazatelích v letech 2000 až 2006 [11].
Obr. 3: Podíl venkovských obcí s hustotou zalidnění do 100 obyv./km2
Zdroj: ČSÚ. Varianty vymezení VENKOVA a jejich zobrazení ve statistických ukazatelích v letech 2000 až 2006 [11].
Tab. 1: Venkovské obce dle kritéria hustoty zalidnění Hustota zalidnění
(obyv./km2)
Počet obcí Počet obyvatel absolutně relativně (v %) absolutně relativně (v %)
100 5 354 85,7 2 442 517 23,7
150 5 562 89,0 2 784 978 27,1
Zdroj: ČSÚ. Varianty vymezení VENKOVA a jejich zobrazení ve statistických ukazatelích v letech 2000 až 2006 [11].
Z tab. 1 je patrný rozdíl v počtu obcí dle různého kritéria hustoty zalidnění. V OECD navrhovaném pojetí do 150 obyv./km2 tvoří k 1. 1. 2007 venkovský prostor 5 562 obcí České republiky, což představuje 77,5 % z celkové rozlohy státu. Na tomto území žije přibližně 27 % obyvatel. Nižší hranice pro rozdělení venkovského a městského prostoru čítá o 208 obcí méně, neboli 5 354 venkovských obcí. Dle Českého statistického úřadu (dále také ČSÚ) je hustota zalidnění venkovského prostoru až devětkrát menší než hustota obyvatel ve městech.
Více k programu rozvoje venkova obsahuje příloha A.
1.4 Vymezení venkovských obcí
Vymezení venkovských obcí se částečně liší od vymezení venkovského prostoru.
U venkovských obcí/sídel vymezujeme územně nespojité jednotky neboli zastavěná území. Jako metodu definování lze použít ukazatel počtu obyvatel, který je poměrně dostupným, veřejně publikovaným ukazatelem [10].
Dle zákona o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů.
Tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Tento zákon považuje za venkovskou dle § 3 obec s počtem obyvatel do 3000. Obec, která má alespoň 3000 obyvatel je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny [12].
Dalším používaným ukazatelem, avšak ne tak vhodným, jsou data týkající se socioprofesní struktury obyvatel, % vyjíždějících. Tyto ukazatele se využívají u specializovaných výzkumů, nikoliv u národního členění obcí a měst.
Vymezení venkovských obcí dle jejich správního statutu lze považovat za nesprávné.
V minulosti totiž docházelo k tomu, že statut města získaly obce s různým počtem obyvatel, bez jakýchkoliv pravidel [10]. Obce, které o statut požádaly, se mohly po roce 1990 na návrh předsedy Poslanecké sněmovny a se souhlasem vlády stát městem. Až výše zmíněný zákon o obcích č. 128/2000 Sb. stanovil závazná pravidla. Obce označené za města zůstaly městy i s nižším počtem obyvatel než je zákonem stanovená hranice.
V zákoně je též definován pojem městys, není však přesně stanoven počet obyvatel, které by měla obec s tímto statusem mít. V zákoně se pouze uvádí, že označení městys smí užívat obec, která byla městysem před 17. květnem 1954, a požádá o to předsedu Poslanecké sněmovny.
Tab. 2 vyjadřuje počet obcí v České republice ke dni 1. 1. 2012 tak, jak je vymezuje Český statistický úřad.
Tab. 2: Počet obcí dle krajů v České republice k 1. 1. 2012
Název kraje
Počet obcí celkem z toho
města z toho
městyse z toho obce venkovské
Hlavní město Praha 1 1 0 0
Středočeský kraj 1 145 82 47 1 016
Jihočeský kraj 623 54 20 549
Plzeňský kraj 501 56 11 434
Karlovarský kraj 132 37 1 94
Ústecký kraj 354 58 9 287
Liberecký kraj 215 39 2 174
Královéhradecký kraj 448 48 10 390
Pardubický kraj 451 38 9 404
Kraj Vysočina 704 34 40 630
Jihomoravský kraj 673 49 40 584
Olomoucký kraj 399 30 12 357
Zlínský kraj 305 30 6 269
Moravskoslezský kraj 300 42 3 255
Celkem 6 251 598 210 5 443
Zdroj: ČSÚ. Malý lexikon obcí ČR 2012, vlastní výpočty, vlastní zpracování [13].
Z tab. 2 je zřejmé, že se v České republice nachází k 1. 1. 2012 celkem 6 251 obcí1. Venkovských obcí je zde 5 443, tedy 87,1 %. Nejvíce těchto obcí se nachází ve středočeském kraji. Podílem je zde 18,7 % obcí ze všech venkovských obcí v České republice. Průměrný počet vesnic v kraji je 388,8 uvažují-li se obce celkem, průměrně je to 446,5. Zde je nutné poznamenat, že toto číslo výrazně snižuje Hlavní město Praha.
Liberecký kraj je v počtu obcí značně podprůměrný, nachází se na 12. místě. V každém kraji mimo Hlavního města Prahy nalezneme min. 1 obec označenou za městys. Celkem 598 obcí v Česku používá statut město, což je 2,85× více než kolik obcí používá statut městys.
Jak již bylo zmíněno výše, pro ČR je specifický vysoký podíl malých obcí. Z 6 251 obcí má téměř ¼ méně než 200 obyvatel. V 78 % obcí žije do 1000 obyvatel [14 s. 9].
Dle Českého statistického úřadu se od roku 2000 snižuje počet obyvatel měst ve prospěch venkova. Průměrná venkovská obec v České republice je velká 11 km2 a žije v ní 550 obyvatel [15]. Počet venkovských obcí není číslo statické, vyvíjí se v čase. Zpravidla lze říci, že se snižuje, jelikož tyto obce se po splnění určitých podmínek mohou stát městysi či městy.
Program rozvoje venkova (dále také PRV ČR) [16] potvrzuje aktuální neexistenci jednoznačného vymezení. Za venkovskou ovšem považuje obec, která má méně než 2000 obyvatel a zároveň je její hustota zalidnění do 150 obyv./km2 (tato definice vychází z metodiky OECD). Pokud obec splní obě uvedené podmínky, má možnost využít poskytovanou podporu.
Popis možností rozvoje obcí obsahuje příloha B.
1 K 1. 1. 2011 to dle MV ČR bylo 6 246, k 1. 1. 2014 to je 6 253 obcí.
2 Malé a střední podnikání
V České republice je velký podíl malých a středních podniků (dále také MSP). Uvádí se, že v roce 2012 představoval 99,86 % všech ekonomicky aktivních subjektů. Hrají tedy velmi významnou roli v ekonomice, jsou důležité pro hospodářský rozvoj země. Velmi kladně působí na oblasti jako inovace, růst podniků, podpora konkurenceschopnosti apod.
MSP se účastní 51 % na vývozu a zároveň 56 % na dovozu. Jejich přínos je značný i na zaměstnanost v zemi, v roce 2012 se na ní podílely 60,85 %. 53,81 % byl jejich podíl přidané hodnoty. Malé a střední podniky je nutno podporovat, jelikož ve většině případů mají nedostatek kapitálu a omezené zdroje. Toto jim způsobuje problémy při vstupu na nové trhy či zavádění moderních technologií neboli při realizaci inovací. Přímá finanční podpora ale i kvalita podnikatelského prostředí jsou nepostradatelnými nástroji rozvoje.
Recese, které postihla ČR v minulých letech, působila na tyto podniky především negativně, na druhou stranu jim umožnila využít své pružnosti a hledat nové příležitosti [17].
2.1 Definice MSP
Novou definici Evropské unie pro MSP (tab. 3) musí splňovat všechny firmy, které chtějí žádat o veřejnou podporu. Tato definice drobného, malého a středního podnikatele používaná v EU vychází z přílohy č. 1 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008.
Tab. 3: Velikost podniku dle zvolených znaků
Kategorie Počet zaměstnanců
Obrat nebo celková bilance
Mikrofirma < 10 do 2 mil. EUR
Malá firma < 50 do 10 mil. EUR
Střední firma < 250
obrat do 50 mil. EUR nebo bilance do 43 mil.
EUR
Zdroj: CzechInvest. Definice malého a středního podnikatele, vlastní zpracování [18].
Údaje důležité k určení velikosti podniku vyhledají podnikatelé v účetní uzávěrce či daňovém přiznání. Při zahájení podnikání jsou data pro první účetní období odhadnuta samotným podnikatelem [18].
Tato definice malého a středního podnikání využívá kvantitativní ukazatele. MSP je možné určit též podle kvalitativních hledisek [19 s. 24]. Pro malé a střední podniky je charakteristické:
- kapitál vlastní jeden nebo velmi málo podnikatelů, - podnik je veden nezávisle samotným majitelem, - produkce není příliš různorodá,
- podnik se soustředí na místní trhy, - má omezené zdroje,
- firma je malá ve srovnání s konkurencí v oboru apod.
2.2 Vývoj počtu MSP v ČR
Obr. 4: Vývoj počtu MSP v ČR 2008 – 2012
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2012 [17].
Z obr. 4 je patrné, že se počet MSP v posledních letech poměrně ustálil. Podle údajů ČSÚ bylo v České republice k 31. 12. 2012 celkem 1 122 511 aktivních subjektů, malých
1 039 709 1 077 844 1 106 908 1 137 439 1 122 511
0 200 000 400 000 600 000 800 000 1 000 000 1 200 000
2008 2009 2010 2011 2012
Počet MSP-právnické osoby Počet MSP-fyzické osoby Počet MSP celkem
1 971 1 893 1 833 1 820 1 786
2008 2009 2010 2011 2012
Počet zaměstnanců (v tis.)
Obr. 5: Vývoj počtu zaměstnanců
a středních podniků. Celkově podnikalo 851 178 (75,8 %) fyzických osob a 271 333 (24,2 %) právnických osob. Vzhledem k roku 2011 počet MSP pokles o 14 928 subjektů, neboli o 1,3 % [17].
2.3 Vývoj počtu zaměstnanců
Obr. 5 naznačuje, že se celkový počet zaměstnanců malých a středních podniků od roku 2008 snižuje. K vůbec největšímu poklesu zaměstnanců došlo v roce 2009, a to především ve službách, průmyslu a zemědělství. Obecně lze i přesto říci, že MSP představují v době krize stabilnější prostředí pro zaměstnance oproti velkým podnikům.
Své zaměstnance tolik nepropouští, situaci řeší snížením mezd. Celostátní průměr mezd v podnikatelské sféře je vyšší, než jakého dosahují mzdy v sektoru MSP. V roce 2012 se počet zaměstnanců vůči roku 2011 snížil, absolutně o 34 000 na celkových 1 786 000 [17].
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2012 [17].
2.4 Výhody a nevýhody malých a středních podniků
Pro Českou republiku jsou malé a střední podniky velmi významným ekonomickým sektorem. Z tohoto důvodu je jim věnována velká pozornost. Důležité je vědět v čem
spočívá jejich přínos a snažit se co nejvíce eliminovat jejich případná negativa. Zároveň je možné určit, jaké příležitosti a hrozby MSP mají.
K výhodám patří:
- pružnost, rychlost odezvy na změny podmínek, - poměrně vysoká schopnost absorpce pracovních sil, - tvorba příležitostí k získání příjmů,
- prostor pro podnikatelské talenty,
- vytváření podmínek pro rozvoj konkurence aj. [19 s. 26].
Mezi nevýhody lze zařadit především:
- složitější či nákladnější přístup ke kapitálu, informacím, zdrojům a znalostem, - malá schopnost eliminovat důsledky výkyvů,
- inovace nižších řádů, - slabý důraz na marketing,
- nedostatek financí pro vzdělané zaměstnance, odborníky v oboru, - relativně vysoká závislost na dodavatelích a odběratelích,
- ohrožení v souvislosti se změnami podmínek, např. právních apod. [20].
Malé a střední podnikání může využít některých z uvedených příležitostí a naopak se nažit maximálně eliminovat následující hrozby.
Mezi příležitosti lze zařadit:
- expanze na zahraniční trhy,
- inovace v podobě nových výrobků, služeb či technologií, - široká nabídka podpůrných programů na podporu MSP, - spolupráce s výzkumnými organizacemi,
- snížení energetické náročnosti,
- spolupráce s ostatními podniky, obchodními partnery apod.
K hrozbám, které MSP ovlivňují, patří:
- velká konkurence, - legislativní omezení,
- nenalezení nových trhů, obchodních partnerů, - nedostatečné investiční aktivity,
- zastaralá technologie,
- nedostatek kvalifikovaných pracovních sil apod. [21].
2.5 Finanční prostředky pro podnikání
Peníze jsou nezbytnou součástí podnikání. Důležité je správně stanovit jejich potřebnou výši a nalézt vhodný zdroj financování [2]. Finanční prostředky lze rozdělit dle druhu na následující 4 kategorie:
a) Peníze nutné k založení firmy – Nezbytnost těchto financí je závislá na právní formě podnikání.
b) Peníze potřebné k pořízení dlouhodobého majetku – Podnikatel ke své činnosti potřebuje ve většině případů pozemek, budovy, počítače, výrobní zařízení, software apod.
c) Peníze nutné k zajištění chodu podniku – Tyto prostředky se nazývají pracovní kapitál nebo též účetně zásoby, pohledávky a finanční majetek.
d) Růstový kapitál – Jeho potřeba se objevuje ve fázi, kdy dochází k změně činností firmy či jejímu rozšíření. Problém s obstaráním těchto financí je podobný jako při získávání peněz na začátku podnikání.
Čtvrtina drobných podnikatelů uvádí jako největší problém jejich podnikání obtížné získávání finančních prostředků [21].
2.5.1 Zdroje financování
Hlavním zdrojem financování, zejména v začátku, jsou vlastní prostředky neboli úspory, které podnikatel vloží do podnikání. Dává tím najevo, že je přesvědčen o svém nápadu, podnikatelském záměru, který je formálně vyjádřen v podnikatelském plánu. Tento
dokument, který obsahuje plán prodeje a tržeb, plán nákladů, plán majetku a plán zdrojů financování, hodnotí potenciální investoři. Ti posoudí jeho rizikovost a na jejím základě požadují za svou investici či půjčku odpovídající výnos [22 s. 24].
Zdroje financování se běžně dělí na vlastní a cizí. Toto rozdělení vychází z právního postavení poskytovatele, takto je uvedeno i v účetní rozvaze.
Mezi vlastní zdroje lze zařadit: vklad podnikatele, dary a dotace, vklad investorů (např. business angels) a emise akcií. Dále sem patří interně vytvořené zdroje financování, kterými jsou zisk běžného období, fondy ze zisku, odpisy, rezervy a nerozdělený zisk minulých let.
Při financování cizími zdroji má získaný kapitál charakter dluhu. Mezi tyto zdroje patří bankovní a obchodní úvěry, finanční a provozní leasing, dluhopisy, factoring a forfaiting.
Dle účetních standardů se k těmto zdrojům řadí i rezervy, jelikož jsou evidovány jako budoucí závazky podniku.
2.5.2 Podpora malých a středních podniků
Podporu podnikatelům je možno rozdělit na přímou a nepřímou. Nepřímá podpora spočívá ve vytváření příznivého prostředí např. zjednodušení administrativy, dále umožnění přístupu k informacím, vzdělávání a poradenství. Přímá podpora umožňuje malým a středním podnikům využít finanční prostředky. Hlavními nástroji přímé podpory jsou [23 s. 21-24]:
- cenově zvýhodněné záruky za bankovní úvěry, - úvěry s nižší úrokovou sazbou,
- dotace a jiné finanční příspěvky.
Na základě důležitosti MSP je snahou poskytovat kapitál prostřednictvím podpůrných programů. Na programech podpory se podílí celá řada ministerstev, hlavními jsou však Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále také MPO ČR), kromě toho i Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy ČR a další. V roce 2007 – 2013 bylo možné získat z evropských fondů přibližně 752 mld. Kč a dalších 135 mld. Kč z národních zdrojů, jelikož EU financuje max. 85 % výdajů.
V prvé řadě bylo možné využít zdroje ze strukturálních fondů EU, které byly v období 2007 - 2013 poskytovány v rámci Operačního programu podnikání a inovace. Současně
s českým spolufinancováním bylo na tento program vymezeno 90 mld. Kč. V souvislosti s tímto programem mohly malé a střední podniky využít zvýhodnění v oblasti úvěrového financování. Řídícím orgánem tohoto operačního programu je MPO ČR, implementací byla pověřena agentura CzechInvest [3 s. 53].
Účelem koncepce podpory malých a středních podniků na období 2014 - 2020, sestavené Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, bylo stanovit opatření, která povedou k efektivitě a rozvoji MSP. Byly stanoveny prioritní oblasti, které budou financovány jak z evropských fondů, tak i národních prostředků. Malí a střední podnikatelé budou dle MPO ČR i nadále hrát klíčovou roli v české ekonomice. Největší důraz je zde kladen na zvýšení konkurenceschopnosti pomocí zavádění inovací. Současně bude podporováno podnikatelské prostředí, zlepšit by se měla i kvalita poradenských služeb určených MSP.
Cílem je též nadále snižovat administrativní zátěž a pozitivně působit na životní prostředí snížením energetické náročnosti [21].
2.5.3 Finanční zdraví firmy
Hlavním nástrojem, kterým lze posoudit finanční zdraví firmy, je finanční analýza.
Fin. analýza je důležitá pro rozhodování samotného podnikatele (managementu firmy), dále se o ni zajímají banky, věřitelé, investoři, obchodní partneři a další. Představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření firmy. Cílem finanční analýzy je určit slabé stránky, které by v budoucnosti mohly vést k problémům a identifikovat silné stránky, na které by se firma měla zaměřit.
Informace důležité pro finanční rozhodování jsou zakotveny v podnikových účetních výkazech, především v rozvaze a ve výkazu zisku a ztráty (výsledovce). Slabinou těchto
výkazů je to, že pracují s údaji, které se vztahují k minulosti, a tudíž je zde riziko toho, že již nemusí být aktuální. Rozvaha ukazuje stav majetku a závazků podniku k určitému datu, výsledovka podává přehled o nákladech a výnosech firmy za určité období. Z těchto primárních údajů se provádí výpočet finančních poměrových ukazatelů, které jsou dále interpretovány. Toto lze označit za počátek analýzy. Analytik, který provádí finanční analýzu, musí mít pro detailní rozbor situace další údaje popisující situaci v oboru.
Dostupné finanční informace o podniku jsou k dispozici ve výroční zprávě společnosti [24 s. 17-18].
Vnitřní finanční analýza je určená samotnému podniku a posuzuje likviditu firmy.
Likvidita neboli krátkodobá solventnost firmy vyjadřuje to, zda je podnik schopen včas splatit své závazky. Likvidita se měří pomocí pracovního kapitálu, tento jednoduchý ukazatel se vypočte jako rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky.
Poměrová neboli podílová finanční analýza zkoumá strukturu podnikových aktiv, intenzitu jejich využívání, způsob financování, strukturu nákladů, ziskovost firmy, solventnost, likviditu, apod. Jednotlivé výsledky jsou porovnány s minulými a díky tomu je možné určit budoucí trend společnosti. Podílová analýza je též důležitým nástrojem mezipodnikového srovnání. Výhodou této analýzy je skutečnost, že je jednoduchá, je to vždy poměr jednoho čísla k druhému. Poměrové ukazatele lze rozdělit do několika skupin:
- ukazatele likvidity, - ukazatele aktivity, - ukazatele zadluženosti,
- ukazatele profitability/ziskovosti - ukazatele tržní hodnoty.
Finanční analýza poskytuje důležitou informaci o tom, jaké jsou finanční podmínky podniku. Není správné posuzovat finanční zdraví na základě jednoho ukazatele, ale komplexně. Analýza pomáhá pochopit fungování firmy, rozlišit zdravé firmy od těch, které směřují k nesolventnosti [25 s. 53].
2.6 Inovace v malém a středním podnikání
Inovace je proces neustálého provádění změn, které se týkají výrobků, technologií, řízení, správy podniku apod. Tyto změny jsou zdrojem konkurenční výhody a pomáhají podniku upevnit či vylepšit konkurenční pozici na trhu. Inovace jsou plánovaným procesem, založené na záměrném vyhledávání změn. Mohou být výsledkem nejen výzkumu, ale i nákupu licence, investování do nového výrobku či zařízení, využití nových informačních technologií, nových organizačních opatření apod. Sherrington [26 s. 86]
popisuje inovace jako něco zcela odděleného od obvyklého firemního systému. Všechny inovace mají svůj účel, měly by řešit problém či vytvářet příležitosti, vychází z přesně definované strategie podniku. Plánování efektivní strategie je jednou ze základních dovedností managementu firmy.
Nedílnou součástí celého inovačního procesu je ochrana duševního vlastnictví. Pokud nový poznatek splní nutnou podmínku, tj. jedná se o nehmotný statek, který je výsledkem tvůrčí činnosti jedince, je možné jej chránit. Mezi možnosti, které podnikatel má a bere v úvahu, patří: utajení (jako obchodní tajemství), zpřístupnění (průmyslové právo) a publikace (jako autorské dílo) [23 s. 60].
2.6.1 Druhy inovací a jejich potřeba
1. Výrobkové a materiálové inovace – nový materiál, výrobek, polotovar, nové vlastnosti a funkce současného výrobku apod.
Důvodem jejich vzniku může být snaha přizpůsobit výrobek požadavkům zákazníka nebo držet krok s konkurencí. Rizikovější je změna v souvislosti s proaktivní strategií s cílem získat konkurenční výhodu.
2. Procesní inovace – zlepšení procesu výroby, nové technologie atd.
K inovacím dochází v důsledku opotřebení či zastarávání, podnik je nucen obnovovat své stávající výrobní zařízení. Na trhu se objevují nové technologie, firma jich může využít za účelem snížení nákladů spojených s výrobou nebo zvýšení výrobní kapacity.
3. Řízení a správa podniku – nové informační nebo řídicí systémy.
Příčiny potřeby spočívají ve snaze rychlého rozvoje firmy, řešení stávajícího problému s informacemi, využití modernějšího systému apod. [23 s. 88].
2.6.2 Inovační potenciál českých MSP
Inovační potenciál byl na základě dotazníku posuzován v 6 problémových oblastech podnikání. Závěrečné hodnocení se zaměřuje na budoucnost, nikoliv na posouzení minulosti tak, jak je to známé u tradičních metod hodnocení výkonnosti firem [27]. České malé a střední podniky vykazují střední inovační potenciál. Nejlepšího hodnocení dosáhl okruh strategie a plánování. MSP mají jasně formulované vize a cíle, stanoveny krátkodobé i dlouhodobé plány. Dobře byly oceněny též oblasti organizace a lidské zdroje i kvalita a životní prostředí. Firmy motivují své zaměstnance, vytváří jim pozitivní prostředí a zajímají se o jejich spokojenost. Společnosti se snaží chovat se šetrně k životnímu prostředí, většinou znají směrnice a předpisy.
Oblast logistiky se jeví pro české firmy jako největší problém. K zlepšení situace by mohlo dojít při využívání služeb logistických podniků. Pro samostatné korporace je tato možnost finančně náročná, proto je doporučením spolupráce s ostatními společnostmi např. formou klastrů. Obecně lze však říci, že malé a střední firmy splňují předpoklady pro úspěšnou práci s inovacemi [23 s. 103-106].
2.7 Rozvoj a růst firmy
Firma prosperuje, jestliže se ji podaří zvládat růst a umí se přizpůsobit měnícímu se externímu prostředí. Autoři nejčastěji popisují 5 - 7 stádií existence firmy, ke kterým se však společnost nemusí nutně dopracovat. Vlastník malé firmy se může rozhodnout záměrně zastavit růst, jelikož se nechce vzdát řízení, svých pravomocí, ztratit vliv na všech aktivitách podniku, apod. Růst firmy zásadně mění její charakter i roli podnikatele v ní, může nastat díky příznivým vnějším podmínkám [28 s. 267]. Pro rozvoj firmy je důležitá spolupráce s ostatními ekonomickými subjekty. Studie podporované Evropskou komisí
uvádějí, že polovina malých a středních podniků kooperuje s ostatními firmami. Častou motivací spolupráce je získání přístupu na větší trhy, levnější zásoba materiálu, redukce nákladů, uspokojení požadavků zákazníků apod. [29 s. V].
2.7.1 Malá firma a růst
Podnikatelský úspěch je založen na růstu firmy. Růst znamená vytváření nových výrobků pro další neznámý trh. Je závislý na schopnosti podniku získat nové zdroje. Základním zdrojem rozvoje firmy nejsou investice či kapitálové úvěry, ale prostředky získané od zákazníků. S růstem souvisí i riziko, obecně platí, že čím větší je firma, tím podstupuje menší riziko. Velikost rizika závisí na schopnostech managementu, znalosti produktu, trhů, zákazníků, tržní pozice atd. Strategie, která se zaměřuje na rozvoj podniku, musí zahrnovat číselné vyjádření odhadovaného růstu prodeje, tržeb, výnosů i zisku. Podnikatel musí vyhodnotit míru rizika a snažit se ji maximálně eliminovat. Růst je výsledkem správného rozhodování managementu firmy [2 s. 137].
Rozvojový potenciál firmy vyjadřuje schopnosti firmy měnit interní prostředí či komunikaci podniku s okolím. Analýza potenciálu se soustředí na následující faktory:
1. Finanční růst – vyjadřuje komplexně rozvoj celého podnikání. Používá ukazatele, jako jsou tržby, náklady, zisk a celková hodnota společnosti. Finanční růst zkoumá přidanou hodnotu podniku, ze které jsou rozdělovány prostředky majitelům.
2. Strategický růst – je analýzou příležitostí, jak firma může využívat disponibilních zdrojů a vytvořit si tak konkurenční výhodu. Zaznamenává změny, ke kterým v podnikatelském prostředí dochází i schopnosti podniku účinně reagovat.
3. Strukturální růst – ukazuje, jak je firma schopna přizpůsobit se internímu systému. Rozdělení a využití materiálních a finančních zdrojů k růstu.
4. Organizační růst – zahrnuje jak změny organizační struktury, tak i změny týkající se úlohy managementu a vlastníků. Zaznamenává též nutné zvraty v řízení či dělení pravomocí.
2.7.2 Greinerův model růstu
Základem modelu je skutečnost, že problémy firem více než ze současných událostí vychází z minulých rozhodnutí. Model popisuje 5 stádií růstu společnosti, každé období začíná vývojem a končí organizačními změnami [30 s. 275].
Stádium tvořivosti – malá firma, růst je zajištěn kreativitou zakladatele. Malý počet zaměstnanců vede k tomu, že se všichni ve firmě dobře znají, častá komunikace je neformální. S růstem podniku je obtížné sladit společnou práci, dochází ke krizi vedení.
Stádium řízení – do úspěšného stádia růstu se dostávají ty společnosti, které nezaniknou v prvním stádiu a získají schopné manažery. Komunikace se stává formální, existuje centralizované řízení. Toto období končí krizí autonomie, jelikož manažer, který je zároveň vlastníkem, nezvládá svou práci. Řešením je delegování pravomocí na nižší úroveň.
Stádium delegování – do tohoto stádia se dostává podnik v okamžiku, kdy se jeho vlastníkovi podaří delegovat pravomoci na jednotlivá oddělení. Důraz je zde kladen na motivaci zaměstnanců, komunikace vrcholového managementu s podřízenými je formální a zároveň omezená. Top management ztrácí kontrolu nad operacemi, což je dle autora modelu bráno jako krize. Doporučením je využít koordinační techniky, nevracet se k centralizaci.
Stádium koordinace – typickým rysem tohoto stádia je zavedení a správa systému pro dosažení větší koordinace a převzetí odpovědnosti ze strany managementu. Cílem úspěšného růstu je efektivní alokace omezených zdrojů firmy. Velké množství systému nemusí být vždy přínosem, mezi zaměstnanci a managementem firmy probíhá nedostatečná komunikace. Nastává krize byrokracie, objevuje se kritika nového systému.
Stádium spolupráce - je posledním stádiem modelu. Dle Greinera je pro překonání krize byrokracie nutná spolupráce neboli týmová práce, firma by se měla zaměřit na rychlé řešení problémů. Top management řeší klíčové problémy, nejčastěji je zavedena maticová organizační struktura. Objevuje se krize v oblasti spokojenosti či uspokojení zaměstnanců,
na které jsou kladeny vysoké požadavky. Jsou neustále pod tlakem nutnosti inovací a nalezení nových řešení, pracují intenzivně v týmech apod. Východiskem tohoto problému by mělo být vytvoření odpočinkových programů pro pracovníky.
Růst podniku je ovlivněn klíčovými faktory, mezi které lze zařadit věk firmy, jelikož firemní postupy jsou ovlivněny vývojem společnosti. Vliv má též velikost firmy, stádium evoluce neboli klidné období doprovázené malými změnami, stádium revoluce, pro které jsou typické revoluční změny a tempo růstu odvětví.
2.7.3 Úspěšná strategie
Firma by se měla vždy snažit o to být jedinečná, nikoli nejlepší. Pokud se firma rozhodne být nejlepší, stanoví si nedosažitelný cíl. Klíčem úspěchu je vytvářet jedinečnou hodnotu. Nalézt ojedinělý způsob, jak obsluhovat zvolený segment zákazníků. Každá organizace, která se snaží formulovat strategii, by měla vycházet z metodického rámce Porterových 5 sil. Výsledkem dobré konkurenční strategie je trvale mimořádná výkonnost.
V případě, že podnik získá konkurenční výhodu, znamená to, že ve srovnání se soupeři dosahuje nižších nákladů, účtuje si vyšší ceny, popř. dělá obojí [31].
Dobrá strategie musí vyhovovat 5 kritériím, jsou to: jedinečná hodnotová nabídka ve srovnání s konkurencí, na míru přizpůsobený hodnotový řetězec, vylučovací rozhodnutí odlišná od soupeřů, která určí, co organizace bude a naopak nebude uskutečňovat. Dále strategický soulad hodnotového řetězce, jelikož na celku záleží více než na kterékoli jeho jednotlivé části a časová kontinuita. Znalost zákazníků a jejich potřeb je důležitá, ale nepostačující. Podstata strategie a konkurenční výhody tkví v rozhodnutí vykonávat stejné činnosti odlišným způsobem nebo celkově odlišné činnosti než soupeři [32 s. 61].
Neexistuje žádný systém, který by dokázal spolehlivě přinést úspěšnou strategii. Strategie je dynamická, není to pevný bod, nýbrž cesta. Určuje žádoucí výsledek, nikoli všechny prostředky nutné k jeho dosažení. Pokud podnik nebude používat nejlepší praktické postupy, nebude dosahovat provozní efektivnosti, strategie nebude účinná. Dobré strategie
jsou založeny na strategickém souladu. Tento pojem značí, že hodnotu vytváří mnoho věcí společně, nikoli pár oddělených věcí. Důležité je získat a dále rozvíjet tyto klíčové způsobilosti [31 s. 151-154].
2.8 Podnikání na venkově
Venkovský prostor patří v dlouhém časovém horizontu z hlediska zaměstnanosti k nejproblémovějším oblastem v České republice. Po útlumu zemědělství zatím nebyla nalezena adekvátní nabídka zaměstnání, která by zabránila pracovní migraci obyvatel z venkova do měst. Všechny strategické dokumenty, které zkoumají situaci venkovského prostoru pro období 2007 – 2013 zdůrazňují nutnost diverzifikace činností na venkově.
Vhodným nástrojem je podpora zakládání mikropodniků, které zaměstnávají méně než 10 osob. Současným cílem je vytvořit optimální podmínky pro rozvoj mikropodnikání na venkově [3 s. 8].
Dle PRV ČR na období 2007 – 2013 nejsou tyto mikropodniky zakládány z důvodů vysokého podnikatelského rizika, nedostatečného vstupního kapitálu i oborového vzdělání.
Kvalifikovaní mladí lidé totiž odcházejí za větší nabídkou zaměstnání do měst. Doporučuje se klást důraz na zakládání mikropodniků s jiným zaměřením než na zemědělství, vhodná je oblast služeb a řemesel. Příležitostí venkova je sociální struktura a kapitál, např.
nevyužité budovy, volné pracovní síly, zkušenosti apod. [33].
2.8.1 Zahájení podnikání
Začít podnikat v podmínkách venkova není v současné době jednoduchá věc, což jistě potvrdí každý obyvatel tohoto prostředí. Kromě nedostatku kapitálu, který je obecně problémem malých a středních podniků, je nevýhodou venkova malá kupní síla a tlak obchodních řetězců. Téměř ve všech malých venkovských obcích není dostatečně rozvinutá občanská a technická infrastruktura. Za největší překážku zahájení podnikání lze považovat nedostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by byli schopni zvládat všechna úskalí podnikání. Odlišnost oproti městskému prostoru lze též pravděpodobně najít
v zaměření podnikání [3 s. 9]. Rozhodnutí podnikat ve venkovském prostoru je založeno na osobních faktorech, např. blízkost domova [34].
Z právního hlediska není rozdíl v zahájení podnikání ve městě a na venkově, řídí se do 31. 12. 2013 obchodním zákonem č. 513/1991 Sb., v novelizovaném znění; dále občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., v novel. znění a živnostenským zákonem č. 455/1991 Sb., v novel. znění. Od 1. 1. 2014 zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., a dalšími ve vazbě na aktivity a zaměření podnikání.
2.8.2 Vzdělanost obyvatel na venkově
Obecně platí, že na venkově žije více lidí s nižším vzděláním než ve městech. Tato situace je dle Českého statistického úřadu způsobena dvěma faktory. Prvním z nich je méně příhodná věková skladba obyvatelstva, na venkově převažují lidé starší 60 resp. 65 let.
Druhým aspektem je fakt, že zemědělská družstva v minulosti nabízela velké množství pracovních míst nekvalifikovaným osobám. V obcích do 200 obyvatel, které v roce 2003 představovali 26,5 % struktury ČR, je nevyšší podíl osob se základním vzděláním. Podíl osob s nejnižším stupněm vzdělání klesá s rostoucím počtem obyvatel v obci [35].
Nízká produktivita práce a vzdělanostní úroveň pracovníků se projevuje především v konkurenceschopnosti českého zemědělství. V souvislosti s rozvojem cestovního ruchu je překážkou ve venkovských oblastech nedostatečná jazyková vybavenost a informační vzdělání. Vyšší vzdělanost by pomohla k rozvoji ekonomických činností [36 s. 14].
2.8.3 Překážky rozvoje podnikání na venkově
V rámci výzkumu stavu drobného, malého a středního podnikání na venkově bylo provedeno dotazníkové šetření v obcích do 2000 obyvatel v Plzeňském a Olomouckém kraji. Tyto regiony jsou považovány za spíše venkovské, byly zvoleny záměrně. Plzeňský kraj je tvořen jedním velkým městem a mnoha velmi malými obcemi, zatímco v Olomouckém kraji lze nalézt více center i větší venkovská sídla. Velikost vzorku
je dostatečná, závěry z provedeného šetření je možné zobecnit pro oblast celé České republiky. V rámci šetření bylo osloveno 500 respondentů [36 s. 16 ]. Jejich odpovědi byly seskupeny do 6 kategorií, které vystihuje tab. 4.
Tab. 4: Překážky rozvoje podnikání na venkově
Bariéry rozvoje podnikání Počet (%) Příliš velké daně a odvody státu, byrokracie 31 Nedostatek finančních prostředků 22 Nedostatek kvalifikovaných pracovníků 13 Konkurenceschopnost obchodních řetězců 12 Nízké výkupní ceny zemědělských produktů 12 Nízká kupní síla obyvatel na venkově 10 Zdroj: SVOBODA, T. Vyhodnocení výzkumu stavu malého, drobného a středního podnikání na venkově [36].
Za největší překážku rozvoje podniku respondenti v roce 2008 označili příliš velké daně a odvody státu spolu s nadměrnou byrokracií, která je s podnikáním spojená. Z výsledků je rovněž patrné, že na venkově schází finanční prostředky pro rozvoj podnikání.
2.8.4 Rozdíl mezi podnikáním ve městě a na venkově
Rozdíly mezi podnikáním ve městě a na venkově s jistotou existují. Tento názor má i 69 % respondentů. 27 % neshledalo žádné rozdíly a 4 % dotázaných to nedokáže posoudit.
Tab. 5: Rozdíly mezi podnikáním ve městě a na venkově
Rozdíly v podnikání mezi venkovem a městem Počet (%) Rozdílná kupní síla, pestřejší skladba zákazníků ve městě 37,5 Horší dostupnost úřadů, stav infrastruktury 10,7 Na venkově je více patrný tlak obchodních řetězců 10,7 Na venkově chybí základní kapitál pro rozvoj podnikání 5,0
Na venkově chybí kvalitní zaměstnanci 4,0
Zdroj: SVOBODA, T. Vyhodnocení výzkumu stavu malého, drobného a středního podnikání na venkově [36].
Jak vystihuje tab. 5 největší diferencí byla dle respondentů v roce 2008 rozdílná kupní síla obyvatel těchto prostorů a pestřejší skladba zákazníků ve městě [36 s. 23].
3 Liberecký kraj
Prostředí diplomové práce, Liberecký kraj, je tvořen 4 okresy viz tab. 6. Od 1. 1. 2013 se na jeho území nachází 10 správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Svou rozlohou 3 163 km2 patří s výjimkou Hlavního města Prahy mezi vůbec nejmenší kraj.
Liberecký kraj leží na 4 % území celé ČR, i přesto je to však významný region [37].
Z celkového hodnocení regionální konkurenceschopnosti, které ve své knize uvedl Viturka a kol. vyplývá, že Liberecký kraj patří ke krajům s dobrou konkurenční pozicí. Lépe byl hodnocen pouze kraj Středočeský a hlavní město Praha. Velmi příznivou úroveň kvality podnikatelského prostředí vykazuje 60 % regionů, 40 % regionů Libereckého kraje disponuje kvalitou méně příznivou. Tento kraj zaznamenává významnější pozitivní přínosy vlivem mezinárodní ekonomické spolupráce [38 s. 141].
Tab. 6: Počet obcí a obyvatel v Libereckém kraji
Okres
Počet obcí Počet obyvatel
celkem z toho
vesnických celkem z toho na venkově
Česká Lípa 57 45 103 152 20 390
Jablonec nad Nisou 34 25 89 906 17 436
Liberec 59 48 170 702 27 374
Semily 65 56 74 840 31 559
Celkem 215 174 438 600 96 759
Zdroj: ČSÚ. Malý lexikon obcí ČR 2012, vlastní výpočty, vlastní zpracování [13].
V Libereckém kraji se v roce 2012 nalézal velký počet vesnických obcí. Konkrétně je to 174 obcí, které se označují za venkovské, což je 80,9 % ze všech obcí v Libereckém kraji. Na venkově však žije pouze 96 759 neboli přibližně 22 % z celkových 438 600 obyvatel tohoto kraje. Méně obyvatel už má pouze kraj Karlovarský. Hustota zalidnění 139 obyv./km2 je vyšší než republikový průměr. Hlavním centrem kraje je město Liberec se 102 005 obyvateli [37].
3.1 Postavení venkova v Libereckém kraji
Z mapy na obr. 6 je patrné nejednoznačné hledisko rozdělení městského a venkovského prostoru v Libereckém kraji. Nachází se zde oblasti, které jsou považovány za městské, přestože mají méně než 100 obyv./km2. Území označené béžovou barvou, umístěné v jižní části kraje má dokonce méně než 50 obyv./km2, a přesto je to městský prostor. Stejně tak jsou na obrázku vidět oblasti, které jsou naopak označovány za venkovské a mají více než 150 obyv./km2. Zřejmé je tedy to, že svůj vliv na rozdělení prostoru má rovněž jiné hledisko.
Zemědělství – Venkov je téměř synonymem pojmu zemědělství. Toto odvětví je velmi závislé na geografické poloze, klimatu i kvalitě půdy. Celý Liberecký kraj je ve velké míře hornatý, specifické pro zmíněnou oblast je více srážek a nižší teplota než v jiných krajích ČR. Důraz je kladen na živočišnou výrobu, produkci mléka, mléčných výrobků. V tomto kraji se chová především skot, prasata a drůbež. Rostlinná produkce je podprůměrná vzhledem k celé České republice [39 s. 5]. Liberecký kraj je orientovaný spíše průmyslově, zemědělství zde nemá zásadní místo, na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) se toto odvětví podílelo v roce 2007 pouze 1,4 %, přičemž celostátní průměr byl 2,4 %.
Obr. 6: Hustota zalidnění v obcích Libereckého kraje k 31. 12. 2008 Zdroj: ČSÚ. Postavení venkova v Libereckém kraji [4].
Zaměstnanost v tomto sektoru není vysoká, ve zmíněném roce činila pouhých 2,6 %.
V roce 2007 bylo celkem 1 472 ekonomických subjektů podnikajících v oblasti země- dělství v Libereckém kraji. Relativně je to 3,7 % všech zemědělských podniků ČR, které jsou převážně fyzickými osobami [4].
Lesnictví – Lesnictví patří spolu se zemědělstvím do primárního sektoru. Liberecký kraj je v rámci České republiky krajem výrazně nadprůměrně lesnatým. Lesní pozemky tvořily v roce 2008 44,3 % celkové rozlohy kraje, což je vůbec nejvyšší podíl v zemi. V kraji se vyskytují především jehličnaté dřeviny - 78, 8 %, lesnaté tvoří 20,4 % území. Hlavním jehličnanem je smrk, druhé místo zaujímá borovice [4].
3.2 Liberecký kraj a regionální rozvoj
V ČR existuje sedm Regionálních operačních programů. Jejich hlavním cílem je zrychlení rozvoje regionů, dílčí cíle se vztahují na menší města a venkovské oblasti. Mezi nejdůležitější plány lze zařadit podporu lokálních výrobků, zvyšování atraktivity území, podpora drobného zemědělského podnikání, cestovní ruch apod.
Pro Liberecký kraj je výchozí Regionální operační program NUTS II Severovýchod.
Zdrojem sestavení tohoto dokumentu jsou písemnosti Strategie rozvoje kraje a Program rozvoje kraje.
Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006 – 2020 má mnoho stanovených cílů.
Konkrétně jsou definovány takto:
1. Konkurenceschopná ekonomika.
2. Kvalitní lidské zdroje.
3. Komplexní infrastruktura.
4. Zdravé životní prostředí.
5. Udržitelný rozvoj území a občanské společnosti.
