• No results found

Obyvatelstvo celkem a ve věku 65 a více let

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Obyvatelstvo celkem a ve věku 65 a více let"

Copied!
81
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)

Poděkování

Na tomto místě bych velice ráda poděkovala všem, kteří se mnou v průběhu mé bakalářské práce spolupracovali, především paní Mgr. Andree Brožové Doubkové za odborné vedení, ochotu, užitečné rady a svědomitost.

Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří se podíleli na průzkumu a tím přispěli ke zdárnému dokončení bakalářské práce.

(6)

Název bakalářské práce: Terénní pečovatelská služba Jméno a příjmení autora: Ilona Hlávková

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Andrea Brožová Doubková

Anotace

Bakalářská práce se zabývala problematikou využívání terénní pečovatelské služby ve vybrané organizaci. Cílem bylo zmapovat rozsah a využití pečovatelských služeb poskytovaných klientům v domech zvláštního určení a v domácnostech klientů. Práci tvořily dvě stěžejní oblasti. V teoretické části byly za pomoci odborných zdrojů předloženy informace týkající se stáří, změn v důsledku stáří, sociálních služeb pro seniory a pečovatelské služby. Cíl bakalářské práce byl naplněn prostřednictvím průzkumu v praktické části, ve které byla popsána konkrétní situace ve vybrané organizaci poskytující pečovatelskou službu, následně byl použit řízený rozhovor a pomocí analýzy dat byly sestaveny výsledky v podobě tabulek a grafů. Průzkum vycházel z hlavního předpokladu, že převážná většina respondentů bude spokojena s rozsahem i kvalitou poskytovaných pečovatelských služeb a na úhradu těchto služeb budou převážně využívat příspěvek na péči. Výsledky průzkumu vyústily v konkrétní navrhovaná opatření v oblasti kvality a rozsahu poskytovaných služeb.

Pro praxi lze doporučit zejména rozšíření nabídky společenského vyžití seniorů.

Hlavním závěrem bylo zjištění, že rozsah i kvalita pečovatelské služby je na adekvátní úrovni a senioři využívající tuto službu jsou převážně spokojeni.

Klíčová slova: pečovatelská služba, stáří, změny v důsledku stáří, sociální služby pro seniory, příspěvek na péči

(7)

The title of the Bachelor thesis: Field day care Author’s name and surname: Ilona Hlávková

The academic year of Bachelor thesis’ consignment: 2012/2013 Thesis supervisor: Mgr. Andrea Brožová Doubková

Annotation

The thesis is related to use of field day care in the selected organization. The objective was to chart the range and usage of field day care provided to clients in residential care and in households. The thesis has two main parts. The theoretical part presents with support of professional sources the information about old age period, life changes due to aging process, services for seniors and field day care. The purpose of the thesis was achieved by the survey in the practical part – a particular situation in the selected organization providing field day care was described here, successively a guided interview method was used and by means of secondary data analysis the results in tables and graphs were compiled. The survey was based on the main presumption that the predominant majority of respondents will be satisfied with the range and quality of field day care provided and for the payment of these services they use the care allowance.

The findings resulted in particular proposed measures in the scope of quality and range of field day care provided. In the practice it is possible to recommend the widening of the offer of social activities for seniors in particular. The main result was the finding that the range and quality of field day care currently provided is appropriate and seniors using this service are mostly satisfied.

Keywords: field day care, old age, life changes due to aging, social services for seniors, care allowance.

(8)

8

Obsah

Úvod ... 10

1 Teoretická část ... 12

1.1 Vymezení základních pojmů ... 12

1.1.1 Stárnutí populace ... 12

1.1.2 Charakteristika stáří z hlediska věkového vymezení ... 16

1.1.3 Mýty o stáří ... 17

1.2 Změny v důsledku stáří ... 18

1.2.1 Tělesné změny ... 18

1.2.2 Psychické změny ... 19

1.2.3 Společenské a rodinné změny ... 20

1.2.3.1 Odchod do důchodu ... 20

1.2.3.2 Širší rodina ... 20

1.2.3.3 Manželství a sex ... 21

1.2.3.4 Ovdovění ... 22

1.3 Sociální služby pro seniory ... 23

1.3.1 Platná legislativa ... 23

1.3.2 Zákon o sociálních službách ... 25

1.3.3 Příspěvek na péči ... 26

1.3.4 Druhy sociálních služeb pro seniory ... 28

1.3.5 Kvalita sociálních služeb ... 30

1.3.5.1 Definice pojmu kvalita ... 30

1.3.5.2 Normy a standardy ... 31

1.3.5.3 Kvalita péče o seniory ... 32

1.4 Pečovatelská služba ... 33

1.4.1 Domy s pečovatelskou službou ... 34

1.4.2 Osobnost pečovatele ... 35

1.4.3 Komunikace se seniory ... 37

1.4.4 Etika v pečovatelství ... 38

2 Praktická část ... 40

2.1 Cíl a účel průzkumu ... 40

2.2 Stanovení předpokladů průzkumu ... 41

(9)

9

2.3 Použité metody průzkumu ... 41

2.4 Realizace průzkumu ... 42

2.4.1 Popis respondentů ... 42

2.4.2 Popis regionu ... 43

2.5 Pečovatelská služba v regionu ... 43

2.5.1 Centrum sociálních služeb Jablonec nad Nisou, p. o. ... 43

2.5.2 Diakonie České církve evangelické ČCE ... 44

2.5.3 Rodina 24 ... 45

2.6 Získaná data a jejich interpretace ... 46

2.6.1 Pohlaví a věk respondentů ... 46

2.6.2 Využívání pečovatelské služby ... 47

2.6.3 Zdroj informací a důvod využití pečovatelské služby ... 48

2.6.4 Využívání a spokojenost s pečovatelskými službami ... 50

2.6.5 Nabídka pečovatelských služeb a její zhodnocení ... 54

2.6.6 Spokojenost s kvalitou služeb a personálu ... 56

2.6.7 Výhody pečovatelské služby z pohledu klienta ... 57

2.6.8 Navrhovaná zlepšení pečovatelské služby ... 59

2.6.9 Příspěvek na péči – pobírání, využití, výše ... 59

2.7 Ověření předpokladů ... 61

Závěr ... 63

Návrh opatření ... 64

Seznam použitých zdrojů ... 66

Seznam grafů a tabulek ... 69

Seznam příloh ... 70

Příloha č. 1 ... 71

Příloha č. 2 ... 76

(10)

10

Úvod

Problematika seniorů, stárnutí, služeb pro seniory je tématem, o kterém se v současné době velmi hovoří a je vysoce aktuální a naléhavé v mnoha sférách moderní společnosti, nejen v té sociální. Hlavním a jednoznačným důvodem je demografické stárnutí populace nejen v České republice, ale tento fenomén lze pozorovat ve všech vyspělých zemích západní kultury. Přibývající počet seniorů nesouvisí jen s oblastí sociální, která se poslední dobou velmi vyvíjí a přitahuje čím dál větší pozornost ze strany společnosti, ale velký důraz začíná být kladen i na sféru ekonomickou, obchodní, vzdělávací. Starý člověk přestává být pouze starým člověkem, který je vyčleněn z produktivní části společnosti, a je většinovou společností vnímán jen jako člověk, který si své již splnil a v klidu si někde dožije. Tento postoj je v současné době minulostí a zájmem každé vyspělé společnosti, tedy i té naší, je se o staré lidi důstojně postarat, nabídnout jim maximum služeb a produktů základními počínaje a nadstandardními konče. Potvrzením výše uvedeného je mimo jiné i aktuální stav, kdy senioři začínají být vnímáni jako významná cílová skupina pro produkty a služby.

Mnoho firem reaguje na měnící se věkovou strukturu společnosti vývojem a produkcí specializovaných výrobků, přizpůsobených specifickým potřebám starých lidí (elektronika, komunikační technologie apod.). Senioři jsou z toho ekonomického pohledu považováni za silnou spotřebitelskou skupinu, která by pro svůj tržní potenciál neměla zůstat opomenuta.

Tématem bakalářské práce je terénní pečovatelská služba. Práce se zabývá různými formami v současnosti a v našem prostředí běžně poskytovaných pečovatelských služeb. Dále také nastiňuje vnitřní náhled na využívanou službu z pozice seniorů jako cílové skupiny terénní pečovatelské služby a pečovatelů nebo ošetřovatelů, jako službu poskytujících. Značnou pozornost věnuje také komunikaci mezi poskytovateli a klienty služeb, neboť na tuto nedílnou součást samotné služby je právem poukazováno jako na klíčový prvek úspěchu a efektivity ošetřovatelských a pečovatelských služeb. Cílem bakalářské práce je nejprve teoreticky charakterizovat problematiku stáří, stárnutí, péče o seniory v kontextu poskytování služeb v domech zvláštního určení a v domácnostech klientů. V praktické části pak zmapovat rozsah a využití pečovatelských služeb v Jablonci nad Nisou poskytovaných klientům v domech zvláštního určení a v domácnostech klientů.

(11)

11

Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část.

V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy problematiky stáří, změny v důsledku stáří, sociální a pečovatelské služby pro seniory. Postupně práce přechází od vysvětlení použitých pojmů, přes hlavní charakteristiky stáří a stárnutí jako životního období až ke specifickým potřebám a tedy nezbytným službám pro seniory a péči o ně.

V praktické části bakalářské práce je podán přehled aktuálně poskytované terénní pečovatelské služby v Jablonci nad Nisou, seznam a popis jednotlivých organizací, které ji provádějí. Dále jsou na základě řízeného strukturovaného rozhovoru zjištěny klady i zápory současného rozsahu a stavu terénní pečovatelské služby v regionu, která je poskytována klientům v domech s pečovatelskou službou a v domácnostech klientů.

(12)

12

1 Teoretická část

1.1 Vymezení základních pojmů 1.1.1 Stárnutí populace

Žijeme ve společnosti, která stárne. Jedná se o celosvětový trend, který má několik obecně známých příčin, a to klesající porodnost, snižující se úmrtnost osob ve všech věkových kategoriích v důsledku lepší zdravotní péče, pokles kojenecké úmrtnosti, prodlužování střední délky života, snížení chudoby, zlepšení životních podmínek, pokrok v medicíně, větší záchrana lidských životů (Malinová, 2011, s. 26).

Pro demografický vývoj České republiky je stárnutí populace typickým prvkem, který bude i v dalších letech pokračovat. Tato situace sebou nese pro společnost potřebu se touto skutečností zabývat a přizpůsobit se jí, protože procento starých lidí se brzy ještě podstatně zvýší v důsledku zestárnutí silných ročníků z poválečného období. Současně je nutno počítat s dalším faktorem, tj. s pozvolným prodlužováním střední délky života.

Poměr pracujících a penzistů se oproti dřívější době výrazně změní (Malinová, 2011, s. 26-27).

K 31. 12. 2008 žilo na území České republiky 1 556 000 lidí starších 65 let.

K 31. 12. 2011 žilo na území České republiky 1 701 436 lidí starších 65 let. (Český statistický úřad, 2012).

K 31. 12. 1990 žilo na našem území 1 302 000 lidí starších 65 let (Český statistický úřad, 2010). Nárůst je přibližně 20%, a to za pouhých 18 let viz Graf č. 1.

(13)

13

Graf č. 1. Podíl obyvatel ve věku 65 a více let na celkovém počtu obyvatel, 1989- 2010

12,0 12,5 13,0 13,5 14,0 14,5 15,0 15,5 16,0

1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

%

Podíl obyvatel ve věku 65 a více let na celkovém počtu obyvatel

Zdroj: Český statistický úřad, Česká republika od roku 1989 v číslech, 2011

Zajímavé je také srovnání trendů vývoje počtu obyvatel celkem a ve vybrané věkové skupině.

Pokud porovnáme pohyb celkového počtu obyvatelstva a počtu obyvatel ve věkové skupině 65 a více let, vidíme, že celkový počet obyvatel prošel od mírného růstu do roku 2006 přes poměrně prudký nárůst v letech 2006 až 2008, opětovné zpomalení růstu do roku 2010 a následný pokles počtu obyvatelstva po roce 2010. Kdežto věková skupina 65 a více let zaznamenala po celé vybrané období (2003 až 2011) stálý pozvolný růst s mírným zrychlením v posledních letech, viz Graf č. 2.

(14)

14

Graf č. 2. Počet obyvatel celkem a ve věku 65 a více let, 2003-2011

1,25 1,30 1,35 1,40 1,45 1,50 1,55 1,60 1,65 1,70 1,75

10,20 10,25 10,30 10,35 10,40 10,45 10,50 10,55

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

65 a ce let

Miliony

Počet obyvatel celkem Miliony

Obyvatelstvo celkem a ve věku 65 a více let

Počet obyvatel celkem 65 a více let

Zdroj: Český statistický úřad, Veřejná databáze, 2011

„V současnosti žije v ČR téměř 10,25 milionů občanů, u nichž se každý rok zvyšuje průměrný věk, který činí 40 let. Ve věku 65 let a více je 14,2 % obyvatel ČR (nad 60 roků je téměř 20,1 %) a nad 80 roků 3,1 %. Početně silná skupina dětí narozených v polovině 70. let s největší pravděpodobností zůstane v prvních 3 dekádách 21. století nejsilnější věkovou skupinou obyvatelstva. Nastane tak neobvyklá situace, jaká se zatím nikdy (nejen v ČR, ale ani v žádné jiné zemi) neobjevila. Kolem roku 2015 budou nejpočetnější skupinou v obyvatelstvu 40letí, kolem roku 2030 pak 55letí. V roce 2030 by počet osob nad 60 let měl tvořit 1/3 obyvatel a nad 80 dokonce 5-8 %. Další velmi početnou generací budou ovšem i narození kolem roku 1950. Jejich vysoký počet způsobí prudký růst počtu 60letých kolem roku 2010 a kolem roku 2020 pak 70letých.

Období po roce 2020, a zejména po roce 2030, kdy hranici stáří překročí mimořádně početné ročníky 70. let, bude v České republice obdobím zvlášť vysokého počtu starých lidí, ostře kontrastujícím s 90. lety 20. století. Dlouhodobé populační stárnutí v tomto období vyvrcholí a vytvoří situaci, kterou si lze nyní představit jen velmi obtížně.

V roce 2050 bychom měli mít nad 60 roků již 40 % všech obyvatel ČR a nad 80 roků okolo 9,5 %. (Weber, 2007, s. 5).

(15)

15

„Přibývající počet starších lidí představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího se zdraví populace potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj. Důležité je přizpůsobit politiku zaměstnanosti, důchodovou politiku a další politiky a služby probíhajícím sociálním a demografickým změnám“ (MPSV, 2008).

Do 17. století překročilo 65 let života pravděpodobně jen 1 % populace. Do 19. století se počet zvýšil přibližně na 4 %. Ve 20. století starší lidé tvořili 12 % populace, v současné době je to asi 15 % a odhady na rok 2030 činí 30 % (Stuart-Hamilton, 1999, s. 38).

Nynější složení obyvatelstva České republiky v rámci výše uvedených věkových skupin názorně zobrazuje níže uvedený Graf č. 3.:

Graf č. 3. Struktura obyvatelstva podle pohlaví, věku a rodinného stavu k 31. 12.

2010

500 250 0 250 500

0-4 10-14 20-24 30-34 40-44 50-54 60-64 70-74 80-84 90+

Počet osob (v tis.)/ Number of persons (thousands) Věk/ Age groups

Obyvatelstvo podle pohlaví, věku a rodinného stavu k 31. 12. 2010 (Zdroj: ČSÚ)

Population by sex, age and marital status, 31 December 2010 (Source: CZSO)

Svobodné/í/ Unmarried Vdané/ženatí/ Married Rozvedené/í/ Divorced Ovdovělé/í/ Widowed

Muži/ Men Ženy/ Women

Zdroj: Český statistický úřad, Genderové statistiky 2010

(16)

16

1.1.2 Charakteristika stáří z hlediska věkového vymezení

Stárnutí můžeme označit jako zákonitý jev, kterému podléhá každá živá bytost, tzn.

i člověk. „Stárnutí je přirozený a biologicky zákonitý proces, během kterého se snižují adaptační schopnosti a ubývají funkční rezervy organismu. Probíhá již od početí, ale za skutečné projevy stárnutí považujeme až pokles funkcí, který nastává po dosažení sexuální dospělosti“ (Kalvach a kol., 2004, s. 61).

Výsledkem stárnutí je stáří, které můžeme charakterizovat jako určité období života člověka, které je dáno hlavně věkem, ale zároveň i fyziologickým a psychickým stavem, což se u každého člověka liší. Věk člověka tak nutně nemusí určovat společností danou a chápanou etapu života.

Souhrnem poznatků o stáří a stárnutí se zabývá gerontologie.

Většina gerontologů volí pro označení začátku stáří rozmezí mezi 60 až 65 lety.

V tomto období začne většina lidí vykazovat příznaky stárnutí.

Stuart-Hamilton (1999, s. 19-20) vymezuje věk takto:

• kalendářní (chronologický) věk - přesně vymezen datem narození,

• sociální (sociálně-historický) věk - specifikuje, jak se jedinec určitého biologického věku chová dle společenských měřítek,

• biologický (funkční) věk - vystihuje biologické stárnutí organismu,

• psychologický věk - vystihuje subjektivní vnímání vlastního věku.

Období stáří můžeme dle současné gerontologie rozdělit na tři věkové kategorie (Stuart- Hamilton, 1999, s. 29):

• 60-74 let - tuto skupinu označujeme jako mladí senioři a toto období lidského života se označuje jako období počínajícího stáří; období označujeme termínem senescence,

• 75-89 let - jde o skupinu starých seniorů a toto období se označuje jako vlastní stáří; období označujeme termínem senium,

(17)

17

• 90 a více let - jde o skupinu velmi starých seniorů a toto období se označuje jako dlouhověkost; období označujeme termínem patriarchium.

1.1.3 Mýty o stáří

Pro současnou společnost se stalo typickým, že si lidé o věcech, o kterých mnoho nevědí a o které se příliš nezajímají, protože se jich nijak zvlášť netýkají, ve své mysli vytvoří nějakou nepodloženou představu. Této představy se nechtějí zbavit a jsou přesvědčeni o její správnosti a nevyvratitelnosti, dokud se osobně nepřesvědčí, že tato představa je mylná. Týká se i stáří a právě v této problematice se zrodilo několik již docela zažitých mýtů.

Mezi ně patří (Jirásková, 2005, s. 22-23):

• nemoc - obecná představa o starých lidech je, že zákonitě trpí mnoha neduhy, že je třeba o ně po zdravotní stránce neustále pečovat a že se v důsledku různých nemocí nemohou zapojit do běžných aktivit,

• ošklivost - kdo je starý, není už hezký a přitažlivý pro své okolí,

• pokles duševních schopností - staří lidé už nejsou schopni se nic naučit, zapamatovat, pochopit,

• zbytečnost - v důsledku nemoci či poklesu duševních schopností nám staří připadají nepotřební, neschopní jakékoliv práce,

• duševní choroba - panuje představa, že duševní porucha bytostně patří ke stáří,

• izolace - staří lidé bývají izolovaní od společnosti, v tomto případě předsudek přerůstá v opravdový problém, protože pocitem osamění trpí velké procento lidí nad 65 let,

• impotence - domníváme se, že sex a pohlavní aktivita v pozdním věku je nepřirozená, nemyslitelná.

(18)

18 1.2 Změny v důsledku stáří

1.2.1 Tělesné změny

S přibývajícím věkem u každého člověka dochází k postupnému úbytku nejen psychických ale i fyzických sil. Jde o individuální záležitost, která je ovlivněna dědičnými dispozicemi, životním stylem, životním prostředím, životosprávou, tělesnou aktivitou.

Primární změny - snížení výkonnosti srdce, odumírají mozkové buňky, dochází k ateroskleróze mozkových cév, snižuje se svalová síla i tělesná hmotnost, opotřebovávají se klouby i meziobratlové ploténky (zmenšení výšky), kosti jsou křehké, mizí podkožní tuk - tvoří se vrásky, padají vlasy, dochází ke ztrátám zubů, zhoršuje se funkce všech smyslových orgánů atd.

Sekundární změny - změny v důsledku nemocí, např. vysoký krevní tlak, inkontinence, ateroskleroza atd. (Topinková, 2008).

Nemocnost seniorů v ČR je velmi vysoká. Odborníci zjišťují, že více než 90 % osob starších 70 let trpí jednou nebo více chronickými nemocemi. Podle dostupných statistických údajů je výskyt onemocnění mezi osobami nad 65 let v ČR následující:

• 50 % má zvýšený krevní tlak (hypertenzi),

• 37 % ischemickou nemoc srdce,

• 42 % má závažné postižení kloubů nebo kostí,

• 20 % má zažívací potíže,

• 16 % má cukrovku,

• 15 % má psychiatrické onemocnění,

• 4 % mají nádorové onemocnění,

• 4 % onemocnění srdce a cév,

• jen 4 % jsou bez chronického onemocnění.

(19)

19 1.2.2 Psychické změny

V období stáří dochází k různorodým změnám psychických funkcí. Tyto změny jsou individuální a jsou podmíněny biologicky (vyšší věk jedince) nebo v důsledku psychosociálních vlivů (např. ztráta aktivity, sociální izolace a samota, rodinné konflikty, atd.).

V procesu stárnutí se mění (Gruss, 2009, s. 18-19):

• poznávací funkce (zaznamenávání, ukládání a využívání informací se zpomaluje),

• orientace v prostředí (orientace se zhoršuje v důsledku oslabení zraku a sluchu),

• pozornost (neschopnost se soustředit na více činností či podnětů),

• paměť a učení (problémy s ukládáním nových informací, pomalejší učení, paměť limitována),

• řeč (pomalejší tempo řeči),

• změny osobnosti (k proměnám osobnosti ve stáří dochází v důsledku vnějších vlivů a stereotypů týkajících se stáří, které mohou snižovat sebedůvěru starých lidí, může dojít ke změně povahy, chování,…),

• intelekt (je to individuální, změny závisejí především na dědičných faktorech a na vzdělání),

• emoce (staří lidé podléhají snadno dojetí, časté bývá i střídání nálad, sklon k úzkosti, jsou citově zranitelnější, očekávají porozumění a ohledy od okolí).

Největším problémem stáří a nejvýraznějším znakem výrazného úbytku duševních schopností starých lidí je demence. Mnoho lidí se domnívá, že právě demence je údělem stáří. Demence se může objevit kdykoliv v průběhu dospělého života, s přibývajícím věkem se pravděpodobnost zvyšuje. Demencí označujeme celkový úpadek psychických funkcí způsobený atrofií centrálního nervového systému.

(20)

20

V populaci sedmdesátiletých je demence diagnostikována u méně než 5 %, v populaci osmdesátiletých je to již 15 % a u devadesátiletých téměř polovina. (Gruss, 2009, s. 21).

1.2.3 Společenské a rodinné změny

Stáří je přirozený a předvídatelný proces změn. Ať už jde o změny fyzického vzhledu, energetického stavu, duševních schopností nebo společenského života, případně rodinných vztahů. Většina těchto změn je staršími lidmi přijímána a vnímána jako určitá ztráta, protože je nutí vzdát se řady zvyklostí, přijmout nové role a přivyknout omezenějším schopnostem.

1.2.3.1 Odchod do důchodu

Mezi výrazné společenské a rodinné změny patří odchod do důchodu. Odchodem do důchodu ztrácí člověk poměrně skokově pracovní kontakty včetně lidí s nimi spojenými. Ze dne na den se pro takového člověka mění život. Už jen samotné označení

"důchodce" může být pro velkou část seniorů deprimující. Takový člověk si uvědomuje, že byl společností náhle automaticky zaškatulkován jinak než doposud. Cítí se nejen osamělý, ale především nepotřebný, neužitečný. Najednou nemá pevný rozvrh dne, za to má mnoho volného času. Je spousta lidí, kteří nabytý volný čas nedokážou využít, nemají žádné zájmy a záliby, blízká rodina žije daleko, nemají s kým pohovořit o každodenních maličkostech. V takových případech se velmi záhy může dostavit tísnivý pocit osamělosti.

1.2.3.2 Širší rodina

Ohlédneme-li se do minulosti, určitě se nám z knih či filmů vybaví problematika vícegeneračního soužití včetně tzv. vejminků. Rodina žila pohromadě, a když nadešel čas, staří předali hospodářství mladým a přesunuli se na vejminek. Povinností mladých bylo se až do smrti o své rodiče postarat. Ne vždy byly takové vztahy ideální, ne vždy se děti řádně o své rodiče staraly. Ale jiná možnost tehdy nebyla, staří by se finančně o sebe jinak nedokázali postarat, neexistovaly starobní důchody v té formě, jak ji známe dnes.

Rodina v dnešní společnosti je víceméně založena na tom, že mladí i staří žijí ve své vlastní domácnosti, vícegenerační domácnosti jsou spíše výjimkou. Vědí o sobě, volají

(21)

21

si, navštěvují se, pomáhají si, ale už spolu neprožívají ty všední každodennosti. I tady ale určitě platí mezigenerační výpomoc, psychická i fyzická, ale jen za předpokladu, je-li rodina schopna a ochotna takovou pomoc poskytnout. (Haškovcová, 1990, s. 76-85).

I co se týká rolí babiček a dědečků, tak jak si je všichni dovedeme spojit třeba s postavou Babičky Boženy Němcové, došlo k výrazným změnám. Ubývá starostlivých a pečujících babiček, které jsou ochotny se všeho vzdát a obětovat veškerou svou energii a čas k tomu, aby pomohly dětem a vnoučatům, naopak přibývá babiček, které mají své vlastní zájmy, kterým se chtějí věnovat, a děti a vnoučata již nejsou v popředí jejich zájmu. Žijí pro něco jiného.

I v dnešní společnosti je v povědomí všech zafixováno, že je třeba se o staré rodiče postarat. Jakým způsobem ale závisí na každé rodině. Nejpřirozenější způsob péče a starání se je přímo v rámci vlastní rodiny. Ne vždy jsou k tomu v dané rodině podmínky, někdy chybí i ochota, někde bývají narušené rodinné vztahy, proto péče bývá velmi různorodá. S ohledem na existenci domovů pro seniory lze tuto situaci rodinám mnohdy ulehčit.

1.2.3.3 Manželství a sex

Trvající manželství lidí pokročilejšího věku lze charakterizovat jako většinou spokojené a stabilní, partneři spolu již strávili několik desítek let a za tuto dobu se jejich vztah natolik ustálil, že mezi nimi nedochází k nějakým citelným nedorozuměním či výkyvům. Znají se natolik, že vědí, co od sebe mohou očekávat, v čem se na sebe mohou spolehnout, jaké kdo má klady i zápory. Mezi sebou ve většině případů nevyvolávají spory, upřednostňují poklidné a spokojené soužití. Důležitým prvkem v jejich vztahu bývá zhoršený zdravotní stav jednoho z partnerů, případně obou; toto oslabení od obou partnerů vyžaduje určitou míru pomoci, pochopení, povzbuzení.

Není neobvyklé, že i ve stáří dochází k uzavírání sňatku. Častým případem bývá vztah a nové manželství dvou ovdovělých lidí, kteří nechtějí zůstat sami a poznali člověka, který jim zpříjemní chvíle stáří, mají nějaký společný zájem, našli v sobě porozumění a pochopení jeden pro druhého.

(22)

22

Téma sexuality a pohlavní aktivity této věkové kategorie je společností velmi tabuizováno. I v případě, že bychom se dotyčných zeptali na jejich vlastní zkušenosti, sami by se zdráhali upřímně odpovědět, nabyli by dojmu, že hovořit na toto téma v jejich věku se nesluší.

Co se týká mužů, tak jejich nejčastějším problémem je udržení erekce, případně dostatek fyzické síly k provedení soulože. U žen se výrazný problém nevyskytuje.

Vzhledem k faktu, že ženy žijí déle než muži, pak častým problémem právě žen je po smrti manžela či partnera nedostatek příležitostí k sexuálnímu kontaktu. U starších žen nebývá obvyklé vyhledávání nahodilých vztahů za účelem sexuálního kontaktu.

U starších lidí ale nebývá prioritou pouze dokonaný pohlavní akt (soulož), jsou preferovány i jiné sexuální aktivity.

1.2.3.4 Ovdovění

Ztráta životního partnera, manžela nebo manželky postihuje mnohem častěji ženy než muže. Důsledkem je různá střední délka života u obou pohlaví. Jak hluboce tuto ztrátu jednotliví lidé prožívají, bývá ovlivněno i tím, zda tato ztráta byla očekávána či nikoli.

(Stuart-Hamilton, 1999, s. 163). Jedná-li se o úmrtí dlouhodobě nemocného, u kterého se nedalo předpokládat uzdravení či zlepšení, pozůstalý partner je už částečně na tuto ztrátu připraven. Pokud ale dojde k náhlému a nečekanému skonu, s touto situací je pro většinu pozůstalých partnerů velmi těžké a bolestné se vyrovnat. Muži jsou v těchto situacích mnohem silnější než ženy, snáze se vyrovnávají se smrtí své partnerky, s náhlou samotou. Ovdovělí muži si v porovnání s ovdovělými ženami častěji najdou další životní partnerku a období přechodné samoty mezi ovdověním a dalším partnerstvím bývá u mužů kratší než u žen.

Zajímavé jsou v tomto ohledu statistiky druhých a dalších sňatků ovdovělých žen a mužů ve věkové skupině 65 a více let. Pro více jak tři čtvrtiny těchto ženichů to byl druhý sňatek (77,8 %). Největší část z nich (43 %) se znovu oženila mezi 0-4 rokem po ovdovění. Pro 63,8 % ovdovělých žen-nevěst nad 65 let to byl druhý sňatek. Největší část z nich (43,4 %) se vdala po 15 a více letech od ovdovění (Demografická ročenka ČSÚ, 2010).

U obou pohlaví však platí, že ne vždy se s úmrtím partnera či partnerky starý člověk dokáže vyrovnat. Je spousta z nich, kteří se s touto ztrátou nedokážou smířit nebo

(23)

23

dochází i k takovým situacím, že relativně zdravý ovdovělý člověk krátce po smrti svého partnera umírá též. Zda umírá steskem či pocitem osamělosti se můžeme jen domnívat. Pro ovdovělé je důležité, aby smysluplně vyplnili prázdnotu po svém zemřelém partnerovi, aby se neuzavírali do sebe, neizolovali se od rodiny, přátel, sousedů apod. Najít nějakou tvořivou aktivitu, která potěší tělo i ducha, věnovat se rodině, dětem, vnoučatům, radovat se z všední každodennosti.

1.3 Sociální služby pro seniory

Neexistuje jednoznačná definice pojmu sociální služba. Např. dle Matouška (2007, s. 9) jsou sociálními službami označeny všechny krátkodobé či dlouhodobé služby poskytované oprávněným uživatelům. Cílem těchto služeb je zvýšení kvality klientova života, maximálně možné jeho začlenění do společnosti, případně i ochrana zájmů společnosti

Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje sociální služby jako služby, které pomáhají lidem žít běžným životem. Tyto služby jim umožňují pracovat, nakupovat, chodit do školy, účastnit se volnočasových aktivit, postarat se o sebe, starat se o domácnost. Cílem sociálních služeb je zachovat co nejvyšší kvalitu a důstojnost života. Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel (MPSV, 2012).

Pojem sociální služba je definován i zákonem, a to zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, jako činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.

1.3.1 Platná legislativa

Od ledna 2007 začal platit nový zákon o sociálních službách. Jedná se o zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Od tohoto data došlo k velké změně při vyplácení příspěvku na péči. Do konce roku 2006 pobírali příspěvek občané, kteří se starali o postiženou blízkou osobu. Od 1. 1. 2007 je situace obrácená a nárok na příspěvek má přímo postižená osoba. Následně je na postižené osobě rozhodnutí, jak

(24)

24

s přijatou částkou naloží. Předpokládá se, že osoby, které využívají některou ze služeb pečovatelské služby, příspěvek na péči použijí právě na úhradu těchto služeb.

Na legislativě se podílí i Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Hlavním úkolem MPSV je příprava dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podpora rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jde například o podporu plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí.

Dále jde o zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb a občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru.

Kvalita sociálních služeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí standardů kvality sociálních služeb. Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami. Standardy kvality sociálních služeb doporučované MPSV od roku 2002 se staly právním předpisem závazným od 1. 1. 2007. Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.

Žádosti o mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany se řídí podle vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (průkazy TP, ZTP, ZTP/P). Jedná se o mimořádné výhody, které jsou poskytovány zdravotně postiženým občanům v závislosti na druhu postižení. V neposlední řadě je nutné zmínit příslušný městský úřad, kde se touto problematikou zabývá odbor sociální péče a zdravotnictví, který se řídí dle správního řádu. Ten vychází ze zákona č. 500/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.“

Důležité je též zmínit zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. „Zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje jejich předávání do jiných států. Tímto zákonem se řídí všichni pracovníci, kteří přijdou do styku s klientem a případně zjišťují od něj jeho osobní údaje. Zavazuje se, že tyto údaje jsou používány pouze pro interní a archivní záležitosti a nezneužívá tyto informace.“ (MPSV, 2011).

(25)

25 1.3.2 Zákon o sociálních službách

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, byl schválen v březnu 2006 s platností od 1. 1. 2007. Do té doby byly sociální služby upraveny zastaralou legislativou platnou před rokem 1989, která upravovala pouze ústavní péči a pečovatelskou službu. Všechny ostatní aktuálně poskytované služby, např. osobní asistence, azylové domy, respitní péče, domy na půli cesty a mnohé další byly provozovány bez potřebné právní úpravy a tento výrazně nevyhovující stav dlouhodobě volal po dalekosáhlých změnách legislativy sociálních služeb.

Zákonem tedy došlo ke komplexní změně celé koncepce sociálních služeb oproti předchozímu stavu. Základní principy celého systému můžeme charakterizovat následujícími znaky (Matoušek, 2007, s. 39-40):

• Poskytnutí potřebných informací osobě, která se ocitla v nepříznivé sociální situaci tak, aby byla schopna tuto situaci řešit sama vlastními silami.

• Až poté, pokud tyto informace samotné nestačí, přicházejí na řadu sociální služby, které jsou adekvátní potřebám konkrétního člověka, jsou individualizované.

• Sociální služby aktivují klienty, podporují jejich samostatnost a předcházejí delšímu přetrvávání nepříznivé sociální situace.

• Kvalita poskytování sociálních služeb přímo souvisí s dodržováním lidských práv a základních svobod a se zachováním lidské důstojnosti Zákon také nově definoval a stanovil pravidla pro 31 nových typů sociálních služeb, které dosud nebyly zákonnými prostředky upraveny.

Z konkrétních důležitých změn, které zákon přinesl, vybíráme s ohledem na zaměření práce následující:

• Příspěvek na péči, který osoba, která potřebuje sociální služby, využívá k zajištění těchto služeb.

• Nová kategorizace sociálních služeb rozdělující služby sociální péče a služby sociální prevence.

(26)

26

• Smluvní princip, na jehož základě funguje vztah poskytovatele a příjemce sociálních služeb.

• Poskytovatelé sociálních služeb jsou registrováni u krajských úřadů. Ty mají následně pravomoc k provádění inspekcí, hodnotících především kvalitu poskytovaných sociálních služeb.

• Stanovení předpokladů pro výkon povolání sociálního pracovníka pro zaručení standardu kvality poskytovaných sociálních služeb.

Zároveň je ovšem nutné upozornit na fakt, že osoby, jichž se výše uvedené legislativní úpravy zčásti týkají, tedy především potenciální příjemci sociálních služeb, mají o svých právech tímto zákonem stanovených velmi malé nebo vůbec žádné povědomí.

Sami z valné většiny nemají povědomí o vlastních nárocích a právech na příspěvky a služby, a pokud jim o nich někdo jiný (pečující osoba, příbuzní, známí, lékař apod.) neřekne, nemusí se o nich vůbec dozvědět. Dále také jejich stav např. nemoc, stáří, handicap apod., na základě něhož se ocitnou v tíživé sociální situaci, jim paradoxně může přístup k informacím o možnostech nabízených sociálních služeb ještě více ztížit.

1.3.3 Příspěvek na péči

Příspěvek na péči je dávkou v systému sociální ochrany. Jedná se o pravidelnou opakující se dávku poskytovanou podle zákona o sociálních službách, a to osobám, které jsou z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. Příspěvek vždy náleží osobě, o kterou je pečováno, nikoli osobě, která péči zajišťuje (Zákon o sociálních službách, 2012).

Příspěvek se poskytuje přímo osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem jejího zajištění. Náklady na příspěvek na péči jsou hrazeny ze státního rozpočtu.

Stanovení nároku na příspěvek a jeho vyplácení, výši příspěvku a způsob výplaty stanoví zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Účelem příspěvku na péči je umožnit osobě v nepříznivé situaci, aby si sama rozhodla o způsobu zajištění potřebné pomoci buď prostřednictvím své rodiny nebo prostřednictvím poskytovatele sociálních služeb.

(27)

27

Schopnost zvládnout péči o vlastní osobu a být soběstačný je u každého člověka různá, proto zákon rozeznává čtyři stupně závislosti na pomoci jiné osoby:

• Stupeň I - lehká závislost,

• Stupeň II - středně těžká závislost,

• Stupeň III - těžká závislost

• Stupeň IV - úplná závislost.

Míra závislosti se určí počtem úkonů, které osoba není schopna samostatně zvládat.

Tyto úkony jsou přesně definovány Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a patří mezi ně:

mobilita (zvládat vstávání, usedání, chůze),

orientace (orientovat se zrakem, sluchem, pomocí psychických funkcí),

komunikace (dorozumět se a porozumět – mluvenou řečí i psanou zprávou),

stravování (stravu naporcovat, najíst se a napít se, dodržovat dietní režim – dietu),

oblékání a obouvání (vybrat si oblečení a obutí, oblékat se, obouvat se, svlékat se a zouvat se),

tělesná hygiena (umývat si obličej, ruce a celé tělo, česat se, péče o ústní hygienu),

výkon fyziologické potřeby (používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky),

péče o zdraví (dodržování stanoveného léčebného režimu, ošetřovatelská opatření),

osobní aktivity (stanovit si a dodržet denní režim, zapojit se do aktivit odpovídajících věku),

(28)

28

péče o domácnost (nakládat s penězi, obstarat si nákup potravin, nosit běžné předměty).

Tabulka č. 1. Výše příspěvku na péči

VĚK

STUPEŇ ZÁVISLOSTI (v Kč/měsíc) I.

lehká

II.

středně těžká

III.

těžká

IV.

úplná

do 18 3 000 6 000 9 000 12 000

nad 18 800 4 000 8 000 12 000

Zdroj: MPSV, Sociální reforma, 2012

O příspěvku na péči rozhodují kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR na základě vypracovaného posudku Lékařskou posudkovou službou České správy sociálního zabezpečení. Podkladem pro zpracování zdravotního posudku je aktuální lékařská zpráva a písemný záznam ze sociálního šetření (MPSV, Sociální služby, 2011).

Smyslem příspěvku na péči je dát lidem, odkázaným ze zdravotních důvodů na pomoc jiných při zvládání každodenních činností, možnost svobodně si zvolit, od koho tuto pomoc budou žádat, umožnit jim tak převzít kontrolu nad vlastním stavem, a tím oslabit jejich závislost na sociální pomoci od institucí a oficiálních zařízení. Konkrétně se tak lidmi, kteří pomoc zajišťují, mohou u určité části žadatelů o příspěvek na péči stát rodinní příslušníci, blízcí nebo sousedi. Velký význam tím získává podpora a pomoc v domácím prostředí, poskytovaná známými, blízkými lidmi.

1.3.4 Druhy sociálních služeb pro seniory

Po přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách došlo v České republice k několika podstatným změnám v oblasti poskytovaných sociálních služeb pro seniory.

Před rokem 2006 zde existovaly domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a domovy penziony pro důchodce. S novou legislativou byla vytvořena pro tato tři zařízení jednotná kategorie, a to domovy pro seniory. Stávající zařízení si ale často udržují charakter, který měla před rokem 2006. Domov důchodců i nadále poskytuje

(29)

29

starým lidem plné zaopatření, ubytování a stravu, zajištěn je úklid pokoje, praní a žehlení prádla. Vedle těchto základních služeb jsou klientům nabízeny různé skupinové programy. Domov s pečovatelskou službou poskytuje uživateli byt, v němž je uživatel v pronájmu, a jsou mu nabízeny základní, ale i fakultativní služby, které na objednání využívá v rozsahu a frekvenci dle svých potřeb. Domov pro seniory poskytuje nájemní byt uživatelům, kde se předpokládá, že je osoba soběstačná.

Obyvatelé těchto domovů si mohou navíc objednat některé služby, jako např. nákup, úklid, praní a žehlení prádla.

Dalším typem zařízení poskytující sociální služby seniorům, jsou hospice. Jsou to nestátní zdravotnická zařízení poskytující komplexní péči o těžce, smrtelně nemocné pacienty s nevyléčitelným onemocněním. Tato zařízení jsou specifická tím, že neposkytují péči jen samotnému klientovi, ale do komplexní péče je zahrnuta i klientova rodina, která též potřebuje pomoci s vyrovnáním se s danou situací. Obvyklá délka pobytu klienta je 3 až 4 týdny. Pečující a ošetřující personál klade důraz na individuální potřeby a přání každého nemocného a na vytvoření prostředí, v němž by pacient mohl zůstat až do konce života v intenzivním vztahu se svou rodinou, se svými blízkými.

Vytvoření domácí atmosféry a snaha o maximální soukromí a pohodlí bývá v těchto zařízeních samozřejmostí (Matoušek, 2007, s. 78-82).

Mezi další služby pro seniory patří služba osobní asistence, což je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.

Velmi rozšířenou službou je u nás stejně jako i jinde v Evropě pečovatelská služba.

Jedná se o terénní nebo ambulantní službu poskytovanou osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení.

Služba je poskytována ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb (podrobněji v kapitole 1.4).

Mezi další zařízení pro seniory řadíme centra denních služeb a denní stacionáře, případně odlehčovací služby. Centra denních služeb poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění

(30)

30

nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Denní stacionáře poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Odlehčovací služby (tzv. respitní péče) jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.

Vedle denních stacionářů existují i týdenní stacionáře, které poskytují pobytové služby osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Za zmínku stojí i průvodcovské a předčitatelské služby, což jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám se sníženou schopností v oblasti orientace a komunikace z důvodu věku nebo zdravotního postižení a pomáhají jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti.

Některé neziskové organizace a některé městské úřady mají služby tísňového volání.

Poskytuje možnost starým lidem dovolat se v takové situaci, kterou nejsou schopni zvládnout (Matoušek, 2007, s. 89-92).

Nabídka sociálních služeb pro seniory je v rámci celé České republiky široká. Velká města samozřejmě nabízejí seniorům služby v mnohem širším měřítku oproti městům menším, kde může být nabídka některých služeb velmi omezená, případně některé výše zmiňované služby chybějí úplně.

1.3.5 Kvalita sociálních služeb

Stejně jako v jiných oblastech lidské činnosti je i u poskytovatelů sociálních služeb hodnocena kvalita poskytované péče a konkurenceschopnost v oboru.

1.3.5.1 Definice pojmu kvalita

Původ slova kvalita je v latinském qualis, jehož významem je „jaký“, „jaké povahy“.

Obecný význam pojmu kvalita je chápán jako výsledek mezi očekáváním a výkonem,

(31)

31

v ideálním případě by se měly rovnat. Charta kvality České republiky, navazující na Evropskou chartu kvality (přijatá EU v roce 1998), definuje kvalitu jako:

• cíl snažení o excelenci včetně společenské odpovědnosti organizací,

• metodu a cestu k podpoře aktivní účasti pracovníků založená na angažovanosti, kreativitě a odpovědnosti každého jednotlivce (Národní politika kvality, 2010).

U specifických aktivit poskytování sociálních služeb se kvalitou především rozumí přesné a adekvátní reagování na potřeby a očekávání klientů či žadatelů o služby, co se týče řízení i plánování služby. Každá služba by měla mít přesně stanovený cíl, do jehož procesu plnění je třeba zapojit všechny zúčastněné zaměstnance. Všechny procesy by měly být z hlediska kvality neustále zlepšovány formou průběžného vyhodnocování, přizpůsobování zvolených postupů a metod měnícím se podmínkám a okolnostem.

Úspěch, tedy kvalita poskytování sociálních služeb, záleží na kombinaci dobrých, vhodně vybraných služeb, efektivním využití dostupných zdrojů (Kloučková, 2010, s. 197-200).

1.3.5.2 Normy a standardy

Až do roku 2006 neexistovalo jednotné systémové definování toho, co je sociální služba, co je její kvalita a jakým způsobem může být měřena. Teprve nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., určil nové podmínky pro poskytovatele a uživatele sociálních služeb – především poskytování sociální služby na základě uzavření smlouvy. Tímto má uživatel služby možnost a zákonné právo vyžadovat, aby byla poskytovaná služba dostatečně kvalitní.

Řízení kvality vstoupilo do České republiky s česko-britským twinningovým projektem Podpora MPSV při reformě sociálních služeb. V rámci projektu byl stanoven systém standardizace kvality, doporučovaný MPSV ČR od roku 2002. Tento byl dále zúžen a upraven a nakonec přijat ve formě závazného právního předpisu Standardy kvality sociálních služeb jako přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (MPSV, 2009).

Zákon vymezuje 15 oblastí, kterých se sledovaná a kontrolovaná kvalita poskytovaných sociálních služeb týká. Každý z poskytovatelů si dané oblasti vypracovává samostatně

(32)

32

v závislosti na vlastním portfoliu nabízených služeb. Ve standardech kvality jsou vymezeny tyto oblasti (MPSV, 2009):

1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb 2. Ochrana práv osob

3. Jednání se zájemcem o sociální službu 4. Smlouva o poskytování sociální služby

5. Individuální plánování průběhu sociální služby 6. Dokumentace o poskytování sociální služby

7. Stížnost na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby 8. Návaznost poskytované služby na další dostupné zdroje 9. Personální a organizační zajištění sociální služby 10. Profesní rozvoj zaměstnanců

11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby 12. Informovanost o poskytované sociální službě

13. Prostředí a podmínky 14. Nouzové a havarijní situace 15. Zvyšování kvality sociální služby 1.3.5.3 Kvalita péče o seniory

Péče o seniory se postupně dostává z okraje do popředí zájmu společnosti i sociální politiky. Děje se tak v závislosti na demografických i společenských změnách, oslabení tradičních rodinných vazeb, prodloužení střední délky života, nebo narušení každodenních sociálních vztahů a hodnot.

(33)

33

Pro domovy pro seniory byl nově definován obsah sociálních služeb, obecně je uplatňována demedicinalizace stáří. Stále však přetrvávají nedostatky v kvalitě sociálních služeb poskytovaných v pobytových zařízeních. V praxi jde zejména o střet hodnot uživatelů, poskytovatelů a inspektorů sociálních služeb. Klíčovými nástroji kontroly dodržování standardů kvality v novém modelu fungování sociálních služeb jsou registrace poskytovatelů a inspekce.

V inspekčních zprávách jsou zmiňovány např. následující negativní skutečnosti (Sládek, 2010, s. 11-113):

• nedostatek soukromí uživatelů často zapříčiněný přetrvávajícím zastaralým vybavením a nevyhovujícím dispozičním řešením objektů. Na případné zásadní rekonstrukce budov a dovybavení moderním zařízením nemají instituce často dostatek finančních prostředků,

• různá představa o tzv. domácím prostředí, jak mezi uživateli, tak mezi uživatelem a pracovníkem sociálních služeb,

• infantilizace uživatelů co se týče např. výzdoby společných prostor, aktivit apod.,

• veřejné umisťování jmenovek a popisů diet uživatelů na dveřích pokojů,

• přepečovávání uživatelů, kdy pečovatelé dělají mnohé úkony, které by uživatelé zvládli sami, za ně z důvodu údajné úspory času nebo bezpečnostních hledisek.

1.4 Pečovatelská služba

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, přinesl pro poskytování pečovatelské služby zcela nová pravidla. Změny se týkají celkového pojetí sociálních služeb, jejich druhů, forem a podmínek pro poskytování, změnil se způsob jejich financování.

Současné pojetí sociálních služeb, a tedy i pečovatelské služby, je zaměřeno na kvalitu, profesionalitu, individuální přístup k uživatelům, respektování jejich práv a svobodné vůle a prevenci sociálního vyloučení. Pro poskytovatele pečovatelské služby to v praxi

(34)

34

znamená nové vymezení této služby jako služby terénní a ambulantní s danými základními činnostmi. Základní činnosti jsou povinnou nabídkou poskytovatele, kterou lze ještě doplnit škálou fakultativních činností, jejichž nabídka dává poskytovateli možnost zvýšit atraktivitu nabízené pečovatelské služby a nabídnout uživatelům dle jejich potřeb další úkony. Zákonem je definován i okruh osob, kterým je pečovatelská služba poskytována, a poskytovatel si uvádí okruh osob, pro které je daná pečovatelská služba určena ve veřejném závazku. Zákon a prováděcí předpis též nově stanovují pravidla pro úhradu služeb a maximální výši úhrady.

1.4.1 Domy s pečovatelskou službou

Dům s pečovatelskou službou (dále jen DPS) je určen pro seniory, jejichž zdravotní stav nevyžaduje komplexní ústavní péči. Klientům je zde poskytováno ubytování na základě nájemní smlouvy. Klienti v DPS se stávají uživateli pečovatelské služby z důvodu stáří či zdravotního omezení a ztráty soběstačnosti, kdy pro zajištění některých základních životních potřeb vyžadují pomoc jiné osoby v situaci, kdy tuto pomoc nemohou či nechtějí zajistit rodinní příslušníci.

Vlastníkem bytů v DPS, tudíž i zřizovatelem, je ve většině případů obec, která byty i spravuje. Obec byty pouze pronajímá na základě nájemní smlouvy na konkrétní bytovou jednotku. Je naprosto vyloučen přechod nájmu mezi obcí a klienty DPS.

Každou nájemní smlouvu musí obec nejprve schválit.

Pro uzavírání smluv k bytům v domech s pečovatelskou službou nejsou stanovena žádná speciální pravidla. Uzavírání nájemních smluv k bytům se řídí obecnou úpravou nájmu bytu podle občanského zákoníku. Byty v domech s pečovatelskou službou jsou byty v domech zvláštního určení podle ustanovení § 685 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (MPSV, 2012).

DPS nejsou zařízením sociálních služeb z hlediska zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách. V bytech v domě s pečovatelskou službou je plně zachován statut nájemního bydlení, přičemž soustředění těchto bytů na jednom místě usnadňuje zajištění sociálních služeb a poskytuje větší pocit bezpečí lidem se sníženou soběstačností při zachování jejich plné svobody. Spolu s bydlením je třeba v domech s pečovatelskou službou nabízet i sociální služby, zejména pečovatelskou službu. Ta je poskytována na základě

(35)

35

smlouvy uzavřené mezi konkrétním uživatelem a poskytovatelem služby. V současné době je hlavním kritériem pro uzavření nájemní smlouvy věk nebo zdravotní stav nájemce a z toho vyplývající potřeba sociálních služeb, nikoliv např. uvolnění obecního nájemního bytu, jako tomu bylo dříve. (Bicková, 2010, s. 137).

1.4.2 Osobnost pečovatele

Povolání pečovatele a výkon pečovatelské práce klade především na psychickou stránku osobnosti pečovatele vysoké nároky. Pečovatel by měl již při rozhodnutí se a výběru této práce splňovat určité předpoklady, pro úspěšný výkon nezbytné. Jedná se o následující základní psychické vlastnosti (Nováková, 2008, s. 18):

• vnímavost – pečovatel musí neustále sledovat stav klienta, všímat si všech zlepšení či zhoršení situace,

• otevřenost – zaměření pozornosti a vnímavosti navenek,

• vcítění – empatie,

• paměť – péče o několik klientů najednou, přibírání nových klientů zvyšuje požadavky na zapamatování si individuálních požadavků a pečovatelských plánů. Kromě klientů se mohou měnit také jejich ošetřovatelské postupy v závislosti na změně situace (zdraví apod.),

• odolnost vůči zátěži – schopnost zvládat únavu, vypětí, náročné situace (psychická stabilita),

• pozornost, soustředěnost – nezbytná schopnost udržet bdělost a správně a včas se rozhodnout pro vhodné řešení náhle nastalých situací,

• představivost, fantazie – řešení stavu klienta může pomoci schopnost pečovatele zvolit řešení na základě nových souvislostí a vztahů,

• vytrvalost – ve stanovených cílech, při zdolávání překážek,

• vyšší city – vzhledem k sobě samému to je radost, potěšení, vzhledem ke klientovi soucítění, respekt, úcta,

(36)

36

• etika, morální postoje – cit pro povinnost a pro spravedlnost, samozřejmé dodržování základních morálních pravidel společnosti, sociální inteligence,

• emoční zralost – samostatnost, nezávislost, stabilní chování,

• charakter – volba stabilních a trvalých cílů, výdrž, trpělivost,

• zodpovědnost.

Zmíněné osobnostní rysy, tedy specifické psychické vlastnosti, ze kterých vyplývá určitý způsob jednání, chování a prožívání jedince, jsou v průběhu života relativně stálé.

Pečovatel by měl splňovat dané profesní požadavky (Nováková, 2008, s. 19):

• odborné – znát dané prostředí, vykonávat svou práci bezchybně, vést dokumentaci o svěřených klientech, získávat nové poznatky a uplatňovat je v praxi, znát relevantní legislativu, dodržovat etické normy,

• poradenské a konzultační – působnosti ve vztahu pečovatele a klienta, pečovatele a klientovy rodiny, informační toky k veřejnosti obecně,

• diagnostické – zhodnocení myšlení, pocitů, chování klienta, jejich příčin,

• organizační a řídicí – schopnost vyhodnocení stavu, rozhodování, stanovení plánu, sestavení projektu, systematického vývoje, to vše přizpůsobivě a nápaditě,

• komunikativní – znalost, dodržování a praktické používání komunikačních zásad verbálních i neverbálních, správná volba adekvátních forem komunikace s klienty, jejich rodinami, okolím a týmem spolupracovníků,

• intervenční – návrh pomoci klientovi, volby pečovatelského postupu, jeho realizace, kontrola, vyhodnocení zpětné vazby, úpravy plánu apod.,

• reflexe vlastních aktivit – supervize, dodržování péče o vlastní dobrý psychický stav, odpočinek, úpravy a obměny vlastních přístupů, metod práce, nezapadání do stereotypu.

(37)

37 1.4.3 Komunikace se seniory

Schopnost komunikace je pro každého člověka jednou ze základních podmínek k tomu, aby se stal součástí společnosti, dovedl se začlenit, dovedl navázat vztahy s okolním prostředím. Komunikační schopnosti jsou individuální, některý člověk má vrozené velmi dobré komunikační schopnosti, ostatní je získávají a rozšiřují tréninkem.

Základním a důležitým momentem ze strany pečujících o seniory je uvědomit si, že i starý člověk je jedinečná lidská bytost, která má svá přání, touhy, potřeby, jistoty, zájmy, zážitky, vzpomínky.

Mezi lidmi (a mezi seniory především) se často vyskytují komunikační obtíže. Často dochází k obtížím v rozhovorech z důvodu různých názorů na danou záležitost. Ze strany sociálního pracovníka či pečovatele může jít o strach hovořit se seniorem o závažných tématech, např. umírání či nevyléčitelné chorobě, o problém s konkrétním seniorem či o špatnou zkušenost z dřívějších osobních kontaktů. Častým důvodem komunikačních obtíží je velký věkový rozdíl mezi oběma stranami. Je nutné zmínit, že senioři trpí různými poruchami smyslových orgánů a tím je rozhovor obtížnější. Jde především o tyto specifické obtíže (Venglářová, 2007, s. 76-77):

• nedoslýchavost - při komunikaci s nedoslýchavým člověkem je nutné bedlivěji sledovat prostředí, zda neruší průběh hovoru. Pečovatel musí mluvit pomalu, zřetelně a je třeba se dívat do tváře seniora. Je důležité zvolit vhodnou vzdálenost. Složitější sdělení je třeba doplnit psaným slovem. Pozornost je třeba věnovat kompenzačním pomůckám, naslouchadlu,

• špatný zrak - u seniora se špatným zrakem by měl pečovatel volit vhodnou strategii pro zahájení hovoru. Důležité je například klepání, pečovatel by měl pozdravit jako první. Je nutné dbát na jasnou formulaci, která omezí možnost jiného výkladu. Pečovatel by se neměl dotýkat klienta bez upozornění,

• poruchy řeči (afázie) - nemožnost domluvit se s lidmi vede často k bouřlivým reakcím. Může dojít k nervozitě, hněvu až agresivitě. Druhou variantou je rezignace na komunikaci. Vhodný přístup je především o trpělivosti, hledání alternativních možností. Je třeba si pomáhat názorem, ukazovat předměty, nedávat obecné otázky,

(38)

38

• demence – vyžaduje specifický přístup pečovatele. Pro zlepšení průběhu komunikace je důležité znát, jaké oblasti jsou demencí zasaženy, jaké obtíže senior má a jak se je snaží kompenzovat.

Sociální pracovník spolupracuje s klientem ve sledu několika různých komunikačních procesů:

• Nejprve musí zjistit aktuální situaci klienta.

• Zároveň zjišťuje konkrétní potřeby klienta.

• Zjistí jeho očekávání a cíle, přitom také klientovy možnosti a schopnosti.

• Následně společně vyjednají vhodné služby a podmínky, za nichž budou poskytnuty.

• Další vzájemná komunikace probíhá při samotném poskytování služeb.

• Po realizaci pomoci by mělo následovat i zhodnocení a poskytnutí zpětné vazby.

Komunikační formy a procesy je u pečovatelských profesí nezbytné variabilně přizpůsobit konkrétním typům postižení nebo změněných schopností klientů např. se sluchovým postižením, zrakovým postižením, demencí apod. (Hauke, 2011, s. 28-42).

1.4.4 Etika v pečovatelství

Pečovatelství stejně jako všechny ostatní sociální služby musí kromě dodržování platné legislativy vycházet z obecných etických principů.

V oblasti sociálních služeb jsou základními obecnými etickými zásadami (Malíková, 2011, s. 18-22):

• Nezneužívat klientovu nepříznivou sociální situaci k nabízení pro něj nevýhodných služeb.

• Neprojevovat pohrdání nebo neúctu ke klientovi.

(39)

39

• Nezlehčovat situaci a neumenšovat význam klientových problémů.

• Mít ke klientovi respekt a úctu i v jeho nepříznivé sociální situaci.

• Nabídnout klientovi více možností řešení jeho nepříznivé situace nebo více služeb tak, aby si sám mohl vybrat pro něj nejvhodnější.

• K nabídce možností a služeb podat klientovi také dostatečné množství relevantních informací, které mu umožní a usnadní rozhodování.

• Nezamlčovat důležité informace.

• Nepodvádět klienta.

• Jednat s klientem seriózně a nabízet pro něj vhodné typy služeb.

• Respektovat klientovu volbu, jeho rozhodnutí a jím vyžadovaný postup pomoci.

Pro pečovatelství jsou doporučeny k výše uvedeným ještě následující etické zásady (Nováková, 2008, s. 21-25):

• Pečovatel udržuje a pečuje o důvěru klienta v celý pečovatelský tým.

• Pečovatel dbá o bezpečné prostředí, v němž péči poskytuje.

• Klient je oprávněn předpokládat, že jím sdělené důvěrné informace nebudou pečovatelem ani nikým jiným z pečovatelského týmu zneužity.

V celé oblasti poskytování sociálních služeb a tedy i v pečovatelství je třeba mít na mysli, že morální zásady člověka nejsou součástí jeho přirozenosti, ale jsou výsledkem vlivu kultury, v níž žije, jejíž je součástí. Etika je souhrnem mravních postojů a pravidel vymezených zákony. Obě dvě součásti se mohou doplňovat a vzájemně posilovat.

Mravní hodnoty musejí mít do určité míry podporu v platné legislativě. Etické normy jsou sice pouze mravně závazné, ale nesmějí odporovat zákonům. Právní základ poskytuje úpravu minimální míry etiky, která je zákonem vyžadována. Proto je pro poskytovatele sociálních služeb a v našem případě pečovatelství nezbytné jak sledovat aktuální vývoj a platnost právně závazných norem, tak mít přehled v mravně závazných normách dané společnosti (Kutnohorská, 2007, s. 51-54).

(40)

40

2 Praktická část

2.1 Cíl a účel průzkumu

Cílem praktické části bakalářské práce je za pomocí řízeného rozhovoru zjistit rozsah a kvalitu poskytovaných pečovatelských služeb v Jablonci nad Nisou, jejich dostatečnost či nedostatečnost, požadavky uživatelů na zlepšení kvality či rozšíření současné nabídky služeb.

Pečovatelské služby nyní ve městě nabízí několik společností, škála nabízených a využívaných služeb je poměrně široká. Uživatelé služeb jsou jak senioři ve vlastním bydlení, tak klienti bydlící v domech zvláštního určení.

Zmapováním aktuální nabídky pečovatelských služeb se přirozeně naskytly otázky, zda tato nabídka a její kvalita klientům služby využívajícím vyhovuje, zda jsou se současným stavem spokojeni, nebo jim naopak některé služby chybí či nevyhovují.

Průzkum se tak vyjevil jako vhodný nástroj zjištění odpovědí na tyto a související otázky, týkající se např. také pobírání a využití příspěvku na péči.

Odpovědi zjištěné průzkumem jsou samozřejmě závislé na několika důležitých faktorech: rodinném zázemí respondenta, pohlaví, věku, zdravotním stavu apod.

Všechna tato hlediska výzkum při hodnocení získaných dat zohledňuje, neboť jsou pro následné vyvození závěrů poměrně zásadní.

Na základě závěrů výzkumu je poté možné navrhnout vhodné rozšíření služeb či aktivit pečovatelských společností, zvýšení kvality některých aspektů poskytovaných služeb, podpoření respondenty oceňovaných služeb a naopak zlepšení nebo změnu služeb, k nimž bylo zjištěno nejvíce závažných výhrad.

Pro společnosti poskytující pečovatelské služby tak může průzkum posloužit jako vodítko, jakým směrem a v kterých oblastech hledat výzvy ke zlepšení a rozvoji, nicméně neměla by zůstat zanedbána stálá průběžná komunikace s klienty o jejich spokojenosti, přáních a stížnostech, a její následné vyhodnocení s vyvozením závěrů a aktivních změn.

References

Related documents

Role speciálního pedagoga na základní škole je v předložené práci popsána celkem v deseti kapitolách, což je vzhledem k rozsahu bakalářské práce nezvyklé, a pro

Děkuji.. ročníku Pedagogiky volného času na Technické univerzitě v Liberci. V současné době píši bakalářskou práci, která zkoumá, jaké aktivity volili

Vzhledem k tomu, že v současné době je již na našem území ve stejném odvětví více než 7 konkurenčních firem, je podstatné, aby vybraná společnost

Bakalářská práce zpracovala téma s názvem Specifika účetní závěrky subjektů poskytujících pojišťovací služby. Účetní závěrka je souhrn všech důležitých výkazů,

Pomocí dílčího cíle, kde došlo k charakteristice účetní závěrky včetně jejího obsahu, dále účetních výkazů včetně popisu jich samotných a vybraných položek

II.. Finální stav předložené bakalářské práce odpovídá zadanému cíli. Ke zpracování tématu byly využity přiměřené metody v dostačující míře. Bakalářská práce

Pro svůj výzkum jsem zvolila metody: pozorování, dotazník pro žáky a strukturovaný rozhovor s respondenty. K vyhodnocení statistických údajů jsem sestavila

Praktická Část klade dr3raz na základní charakteristiku euroregioiru, obsahuje vlastní dotazníkové Šet enÍ, SWOT anal, zu včetně jejího vyhodnocení, Tuto část